- V ruce příjemně působící, velmi tenké tělo
- Robustní odolnost dle IP68/69 a MIL certifikace
- Výtečná výdrž baterie a svižné nabíjení
- Kontrastní a velmi svítivý displej
- Přesná čtečka otisků prstů a solidní haptika
- Pěkný příděl paměti, obzvláště vzhledem k cenovce
- Svižný systém bez balastu, vybavený praktickými moto gesty
- Barevně konzistentní a kvalitou výstupu velmi solidní foťáky
- Celoplastová konstrukce (což má ale blahodárný vliv na hmotnost)
- Zahnutý displej (negativum čistě subjektivní)
- Absence HDR v Netflixu
- Nižší výkon, se kterým si moc nezahrajete
- Hello UI není ve všech ohledech dotaženo
- Tradiční přístup Motoroly k dlouhodobé podpoře
Nejprodávanějšími telefony střední třídy jsou dlouhodobě Samsungy Galaxy řady A, takže není divu, že se je konkurence snaží brát jako laťku, kterou by nebylo od věci zkusit překonat. A přesně o to se pokouší i nová Motorola Edge 70 Fusion. A musím říct, že v řadě ohledů se jí to opravdu daří.
Disponuje 7000 mAh baterkou, 256 GB úložištěm v základu, tenoučkým tělem a cenou lehce pod 13 tisíc korun. A to je pořád jen špička ledovce. Tak pojďte se mnou skočit přes tu pomyslnou Edge a poznat ji trochu detailněji (a pokud vás tahle fúze textu a fotek neláká, recenzi si můžete pustit i v o něco pohyblivější formě na mém YouTube).
Masivní baterka jako hlavní zbraň
Pokud si mohu dovolit malý spoiler už takhle na začátek, tak vám řeknu, že tohle je po čertech dobrý telefon. A propisuje se to už v samotné konstrukci. S tloušťkou 8 mm sice není tak extrémně tenká jako Galaxy A57 s 6,9 mm, ale díky výrazně zaobleným bokům působí v ruce možná ještě subtilněji. A ten milimetr navíc má navíc u Motoroly velmi dobrý důvod - uvnitř se totiž ukrývá obří 7000 mAh baterie. To je zhruba o polovinu větší kapacita než u Galaxy A37 a A57 a na výdrži je to vážně znát. V testech zvládla Fusion skutečně téměř o 50 % delší výdrž, a stejně pozitivně dopadla i běžná praxe. I při náročnějším používání jsem se totiž večer vracel domů s necelou půlkou kapacity.
Pro většinu lidí tak půjde úplně bez problémů o dvoudenní telefon. Nabíjení je oproti Samsungu také rychlejší, a to až 68wattové. A přestože disponuje tak macatou baterií i větším displejem, je Fusion jen o zanedbatelných 14 gramů těžší. Ano, napomáhá tomu kombinace plastového rámu i zad, ale ta mají alespoň příjemnou strukturovanou úpravu, takže se telefon zbytečně neupatlává.
Pochvalu zaslouží i odolnost - nechybí totiž kombinovaný stupeň krytí IP68/69 proti vodě, prachu a dokonce i tryskající horké vodě a k tomu MIL-STD810H, jakožto záruka životnosti i při hrubším zacházení. Jen šuplíček na SIM kartu je trochu netypický. Fyzicky totiž pojme pouze jednu nanoSIM a pracovní číslo tak musíte případně řešit přes eSIM.
Bezmála vám vypálí sítnici
Možná víte, že zahnuté displeje nikdy nepatřily mezi moje nejoblíbenější řešení, ale tady je to prakticky jediná věc, spolu s absencí HDR certifikace pro Netflix, kterou se dá tomuto jinak parádnímu panelu vytknout. Motorola totiž nasadila 6.78" 10bitový AMOLED se 144Hz obnovovací frekvencí, což je oproti minulé generaci nepatrné zvětšení. Pořád je chráněný Gorilla Glass 7i, takže ani po stránce odolnosti se nic důležitého nezměnilo. A hlavně, displej vypadá opravdu skvěle.
Veškeré momentky z testování v samostatné galerii
Čitelnost na sluníčku je také výborná a při 75% pokrytí displeje se mi podařilo naměřit necelých 1500 nitů svítivosti. A to už je víc než dost na to, abyste venku bez problémů viděli úplně všechno. Občas jsem si dokonce říkal, že vidím možná až moc. Hlavně při prohlížení fotek. HDR je totiž v galerii občas tak brutální, že si připadáte skoro jako v prodejně televizí, kde na vás ze všech stran útočí taková ta přepálená demo videa.
Čtečka otisků prstů je stále pouze optická. Co do rychlosti bych jí dal tak za dvě, ale přesnost si bez problému zaslouží jedničku. A to i ve chvíli, kdy zrovna vylezete ze sprchy s mokrými prsty. Pochvalu zaslouží i haptická odezva. Je příjemná, nic uvnitř nevrže, motůrek nerachtá o konstrukci a telefon působí celkově velmi solidně. Snad jedině škoda, že ani na nejvyšší intenzitu není tak výrazná, jak bych osobně čekal. Ale to už je opravdu jen drobnost.
Výkon není hlavní tahák
Hardware je asi jediná slabší stránka oproti Samsungu. Na palubě totiž běží Snapdragon 7s Gen 3, tedy čip, který v AnTuTu dosahuje zhruba kolem 1 milionu bodů, zatímco Galaxy A57 se pohybuje okolo 1,3 milionu. Výkonově je tak Edge 70 Fusion spíš blíž nižší A37. A tady se začne lámat chleba podle toho, na co telefon vlastně využijete. Na hry? Upřímně, moc ne. Jen pro představu - dnešní špička má ve hrách zhruba pětkrát vyšší grafický výkon. Tohle už prostě není herní mašina. To už dává větší smysl sáhnout třeba po POCO X8 Pro / Pro Max, které jsou o parník dále.
Navíc se Fusion díky kompaktnějšímu tělu a pravděpodobně i méně agresivnímu chlazení poměrně rychle zahřívá a umí i slušně „zatopit“. Na druhou stranu, výkon si drží relativně stabilní, žádné dramatické propady tak naštěstí nehrozí. Jestli neplánujete hrát hry, může vám to být úplně jedno a naopak oceníte lehčí a příjemně kompaktní zařízení.
Výstupy z benchmarkovacích aplikací níže
Paleta obdobných „neherních“ kousků je ovšem velmi široká, obzvláště v poslední době - Fusion se tak o vaši přízeň pere nejen se zmíněnými „áčky“, ale i s OPPO Reno15 FS či vivo V70 FE. A právě tady vytahuje Motorola z rukávu silný trumf v podobě 12 GB RAM a 256 GB úložiště - a to pod hranicí 10 tisíc korun. V době, kdy řádí „RAMpokalypsa“, je tohle opravdu velmi silný argument. Jen je fér dodat, že jde o uMCP řešení, kde jsou RAM a úložiště v jednom čipu. Výhoda? Nižší cena. Nevýhoda? Nižší rychlosti oproti klasickému UFS 3.1 a novějším standardům, které najdete u dražších telefonů. V praxi se tak bavíme zhruba o úrovni UFS 2.2.
Svižný Android bez zbytečností (s klasickým motorolím „ale“)
Software je u Motoroly tak trochu zvláštní kapitola. Na jednu stranu dostanete Android 16 s nástavbou Hello UI, která je pořád velmi čistá, přehledná a bez zbytečného balastu. Nenajdete tu žádný vlastní obchod ani duplicitní aplikace - všechno stojí primárně na Googlu a většina úprav je schovaná v aplikaci Moto, kde to dává smysl a nepůsobí to chaoticky. A právě díky tomu telefon působí svižněji, než by odpovídalo jeho papírovému výkonu. I když má slabší čip než Galaxy A57, v reálném používání je systém obdobně plynulý a reaguje velmi rychle. Jednoduše proto, že ho nic zbytečně nebrzdí.
Jenže… tady přichází přesně to klasické „motorolí“ ale. Motorola totiž dlouhodobě nepatří mezi lídry v rychlosti ani konzistenci aktualizací. A navíc je v tom chaos i ve smyslu, že každý model má úplně jinou politiku podpory. Zatímco Samsung u S řady nabízí 7 let a u A řady 6 let aktualizací, Motorola u vlajkového Signature slibuje 7 let, ale u Fusionu jen 3 roky (ale zase 5 let bezpečnostních záplat!). A navíc je otázkou i tempo - aktualizace často přichází pomalu a někdy se stane, že už mezitím běží nový Android, zatímco některé modely ještě nedoběhly ten předchozí. A to je škoda, protože jinak by tenhle systém mohl být jeden z nejlepších ve své třídě.
Stejně tak je vidět, že ne všechno je úplně dotažené. Některé AI funkce v rámci Moto AI působí spíš jako experiment než jako něco, co budete používat každý den. Motorola sice nabízí kombinaci vlastního asistenta, Gemini, Perplexity nebo Copilotu, ale s podporou češtiny je pochopitelně problém. Textu sice rozumí, ale odpovědi v češtině nečekejte - ač to samotné služby umí. A diktování v češtině? Tak na to rovnou zapomeňte. Na druhou stranu tu ale pořád jsou věci, které Motorola dělá výborně. Třeba ta klasická Moto gesta - otočení zápěstí na foťák, rychlý „shake“ pro svítilnu nebo poklepání na záda pro rychlou akci. Jsou to drobnosti, ale přesně ty, na které si zvyknete a pak vám jinde chybí.
Celkově tak software u Edge 70 Fusion není o tom, že by byl nejvybavenější nebo nejmodernější na trhu. Je spíš o jednoduchosti, funkčnosti a tom, že vás ve většině situací prostě neštve. Jen je potřeba počítat s tím, že Motorola si jede svým vlastním tempem a ne všechno je tak dotažené, jak by mohlo být. Třeba i takové detaily jako vstup do nastavení z ovládacího centra, kdy je kýžené tlačítko absolutně titěrně a navíc na nelogickém místě.
Opáčko, za které budete rádi
U foťáků se toho letos moc nezměnilo, ostatně stejně jako loni. Jen u hlavní 50 Mpx čočky se snížilo clonové číslo na f/1.8 (13 Mpx „šíro“ s ostřením zůstává beze změny). Možná čekáte, že si budu stěžovat, ale opak je pravdou - sice je to „repete“, ale pořád stejně dobré. Už u Edge 60 Fusion jsem k fotkám za tehdejší cenu kolem 7 500 Kč neměl zásadní výhrady a kupodivu si nemůžu stěžovat ani letos.
Fotky mají parádní dynamický rozsah, jsou konzistentní mezi oběma objektivy, akorát tak ostré a hlavně - zdejší „šíro“ bez problémů strčí do kapsy většinu OPPO, vivo a dalších telefonů, které dnes spoléhají na základní 8 Mpx senzory. Navíc má ostření, takže je skvěle využitelné i na makro. Pochvalu si zaslouží i přístup Motoroly, která se nepouští do žádných „crazy“ výřezů z hlavního foťáku, a nabízí čtyři střídmé, ale přehledné volby - makro, „šíro“, hlavní objektiv a dvojnásobný výřez. A to je za mě správná cesta, protože ve všech čtyřech případech dostanete na svou cenu velmi solidní výstupy.
Samozřejmě se dají najít i slabší místa. Chybí coating čoček, takže v protisvětle se objevují typické zelené odlesky, a při složitějších scénách si telefon ne vždy ideálně poradí s expozicí. Ale to jsou situace, kde často selhává i výrazně dražší konkurence. Když to ale vezmu celkově - kdyby takhle fotily všechny telefony do 10 tisíc, byla by to naprostá pohoda.
Velmi slušné jsou i noční a večerní snímky. Třeba záběry z okolí Pražského hradu vypadají na poměry obou objektivů opravdu dobře a mile překvapil i noční Karlův most focený z Malé Strany. Na „šíru“ je pořád vidět dost detailů a na rozdíl od levnějších 8 Mpx řešení se obraz nerozpadá. Hlavní foťák je také velmi jistý a u dvojnásobného výřezu je sice znát silnější doostřování, ale pořád jde o velmi použitelné fotky. Portréty jsou spíš průměr - pleťová barva je na přední kameře dost vyhlazená, detailů není moc, ale alespoň separace popředí a pozadí funguje rozumně. U videa a hlavně panning shotů lodí na Vltavě pak překvapí, že obraz vůbec netrhá. Jak si vedou kamery vedou v pohybu, na to se každopádně pojďte podívat sami.
Na nic si nehraje, a je to jen dobře
Čím déle jsem tenhle telefon používal, tím víc jsem si uvědomoval jednu věc. Motorola Edge 70 Fusion není telefon, který by se snažil být nejlepší ve všem. Nehoní výkon, nehoní AI, nesnaží se hrát si na vlajku za každou cenu. Místo toho se soustředí na úplně jiné věci - na výdrž, na displej a na to, aby byl prostě příjemný na každodenní používání. A víte co? Ono to vlastně funguje.
Jasně, když to vezmeme čistě přes papírové parametry, Samsung Galaxy A57 dává v některých ohledech větší smysl. Jenže je zároveň o zhruba 3 tisíce dražší, takže dává větší logiku srovnávat spíš s A37. Ta je ale zase jen o pětistovku levnější, navíc v „poloviční“ konfiguraci 6GB/128 GB a ještě k tomu s výrazně většími rámečky. Pochopitelně One UI je pořád nejspolehlivější a nejrobustnější řešení a 6 let podpory je fajn, ale otázka je, jak si takhle „těžký“ systém bude se slabším hardwarem za nějakou cca pětiletku rozumět.
Každopádně Edge 70 Fusion je přesně ten telefon, který začne dávat smysl až ve chvíli, kdy ho opravdu používáte. Najednou zjistíte, že vám nabízí víc v tom, co řešíte každý den - lepší výdrž, rychlejší nabíjení, větší úložiště a čistší systém. Pokud hledáte telefon, který vás nebude zbytečně otravovat, vydrží, funguje a dává smysl i cenově, Fusion je sakra dobrá volba. A možná to nejdůležitější ze všeho - nesnaží se být něčím, čím není. A právě proto funguje.
Recenze dalších zmíněných modelů, mimo jiné s fotogaleriemi v původní kvalitě
Ne každý telefon se na dnešním trhu snaží být nejvýkonnějším monstrem nebo ultimátní zrcadlovkou....
POCO X8 Pro Recenze: Neskutečné dělo pod 8 tisíc!
Kde je sakra nové POCO X8 Pro? Přesně tohle mi běželo hlavou letos v lednu, když v tradičním...
