vivo X300 Ultra Recenze: Tohle je konečně pořádný fotomobil!

„Zahoďte foťáky, přivítejte náš nový mobil.“ Tohle slyším od výrobců každý rok. A spoiler alert: foťáky pořád existují. Jenže letos je to poprvé, kdy tahle otřepaná fráze nezačíná znít úplně mimo. Dneska tu totiž mám vivo X300 Ultra. Telefon, který má ambici zatopit nejen všemu, co jste kdy viděli v mobilech… ale upřímně, i pár opravdovým foťákům. Tak co, dokáže to?

Když Ultra, tak Ultra se vším všudy. Na test jsem dostal rovnou tu nejvyšší variantu s 16 GB operační paměti a 1 TB úložištěm. Cena? „Lidových“ 57 tisíc korun. Počkejte, neodcházejte, sice jste se nepřeslechli, ale ono to ve finále není zas tak hrozné, jak to na první dobrou zní. Na startu prodeje totiž dostanete hned výkupní bonus 7 tisíc korun (klidně za starý omlácený telefon po babičce), čímž jste raz dva na 50 tisících. A k tomu výrobce přihazuje hromadu dárků. A ne, nejde o žádné mixéry, kávovary a podobné serepetičky do domácnosti, které občas vídáme u konkurence. Jde o opravdové příslušenství, které s tímto konkrétním telefonem reálně využijete a které posune jeho možnosti ještě dál.

Čtěte také...

vivo X300 Ultra - startovní nabídka, bonusy a trade-in | Huramobil.cz

vivo X300 Ultra - startovní nabídka, bonusy a trade-in | Huramobil.cz

Dostanete k němu 400mm objektiv, fotogrip, 100W nabíječku, úchyt na stativ a praktickou taštičku, do které to všechno naskládáte. Navíc je tu ještě 50% sleva na profesionální klec, kterou oceníte při natáčení videa. Tenhle bundle je víc než slušný a jeho prodejní hodnota se pohybuje někde mezi 15 a 20 tisíci korunami. Pokud tedy hodláte mobilem vytvářet přinejmenším hodnotný nebo dokonce profesionální obsah, je to přesně to příslušenství, které byste si dřív nebo později stejně museli pořídit. Schválně se pojďme mrknout, jak to celé doopravdy funguje. A pokud se radši díváte než jen mrkáte, k dispozici je i pohyblivá verze recenze na mém YouTube.

Pražská zoo jako zatěžkávací test

Abychom schopnosti Ultry otestovali v praxi, vyrazili jsme do pražské zoo v Troji. Jeden telefon jsem vzal normálně do ruky, druhý jsme zasadili do oné profi klece, zapnuli natáčení do logu a zkusili z něj vyždímat produkční kvalitu, jakou běžně dostáváme z velkých kamer. A protože vivo necílí jen na filmaře, ale i na fotografy, nasadil jsem rovnou přibalený fotogrip a 400mm objektiv. V plné polní je to už celkem slušné monstrum, které do kapsy prostě nenarvete. Na druhou stranu - stačí objektiv odmontovat, nasadit pouze kryt a rázem máte relativně nenápadný telefon, se kterým zapadnete v davu. Je to vlastně takový Volkswagen Multivan s „koulí u zadnice“. Může to být elegantní limuzína pro VIP hosty, ale když potřebujete, hodíte na střechu rakev, za něj připnete karavan a jedete na rodinnou dovču. Vivo je přesně takové: běžný civilní společník, ale zároveň i ultimátní pracant pro tvůrce.

A abychom mu dali opravdu pořádně zabrat, vzali jsme s sebou tak trochu z hecu a ze zvědavosti i 400mm objektiv od Sony nasazený na vlajkové bezzrcadlovce A1 Mark II. Bavíme se o profi sestavě za zhruba půl milionu korun. Bylo nám jasné, že velká optika bude kreslit diametrálně jinak než sklíčko na mobilu. Jenže mobily mají dnes mnohem výkonnější a chytřejší procesory než jednoúčelové foťáky, takže se snaží fyziku nekompromisně dohánět softwarem. Původní plán byl postavit obě zařízení proti sobě u voliéry a porovnat rychlost ostření na letící ptáky. Podařilo se nám sice šikovně prostrčit 400mm objektiv viva skrz pletivo a vyfotit obědvající supy, ale kvůli opatřením jsme se museli rychle přesunout k mnohem klidnějším klokanům.

Věděli jste mimochodem, že klokan dokáže skákat rychlostí až 60 km/h a že je to pro něj díky šlachám fungujícím jako pružiny energeticky úspornější než běžná chůze? Představte si, že by to tak fungovalo u lidí. Běžci by vypadali jako Obelix a ti, co jdou za den patnáctkrát do ledničky, by byli jako laňky.

U výběhu jsme využili klidnějšího tempa a otestovali extrémní přiblížení viva. V režimu Pro jsem aktivoval funkci telekonvertoru a zkusil zaměřit mládě odpočívající v dálce. Od 400mm jsem plynule přešel na 800, 1200 a nakonec pálil přímo na čumáček při 1600mm. Výsledkem jsou překvapivě krásné fotky.

Zoo jsme nakonec opustili upřímně dost zklamaní. Kvůli ptačí chřipce byly zavřené nejen voliéry, ale přehrazené i celé cesty. Tučňáci fuč, pelikáni taky. Zkrátka, jak mám pražskou zoo rád, tenhle den to stálo za starou bačkoru. Nakonec z toho ale přece jen vznikl zajímavý obsah, který krásně ukázal, kde přesně leží limity současných mobilních telefonů - a je úplně jedno, jestli jde o vivo, nebo jakoukoliv jinou vlajkovou loď.

Procesory ve velkých foťácích jsou sice „hloupější“ v tom, že za vás „nesjedou reelska na sockách“, ale pokud jde o rychlost a přesnost ostření na pohybující se objekty, je ten rozdíl stále propastný. Letícího ptáka zkrátka nemáte téměř šanci na mobil ostře zachytit. To pomalejší mobilní ostření to jednoduše nedá. Na statická nebo jen pomalu se pohybující zvířata to ale vystačí naprosto v pohodě. A to až tak, že vám budou kámoši klidně tvrdit, že ty fotky určitě lezou z drahého foťáku.

Absolutní kvalitativní vrchol na Androidu

Na druhou stranu musím vivo ohromným způsobem pochválit za kvalitu videa. Tohle je prostě nebe a dudy oproti tomu, co běžně produkují jiné telefony s Androidem, a směle se tak může měřit i s etalonem v podobě iPhonu. Během testování došlo snad jen k jedinému chybnému přeostření (při natáčení klokana v ukázce), jinak jsem dostal parádní obraz bez šumu, s krásnou hloubkou ostrosti a na poměry mobilů se skvělým dynamickým rozsahem. Samozřejmě, velké zrcadlovky jsou při práci s detailem a pleťovkou pořád dál, ale na mobil je tohle naprostá paráda. Rozhodně bych se s ním nebál začít tvořit obsah na YouTube, a to ani na tech kanálech, kde je publikum na kvalitu videa hodně náročné.

Obrazová kvalita je sice špičková, ale při samotném natáčení a postprodukci brzy narazíte na limity. Zaprvé: abyste mohli točit v logu, musíte natáčet výhradně do kodeku H.265. S tím se ale na Windows počítačích sakra špatně pracuje. MacOS je na tom mnohem lépe, protože Apple procesory mají nativní podporu HEVC. V našem workflow na PC jsme tak museli videa nejdřív konvertovat do H.264, pak aplikovat LUT a teprve potom barvit. Konverzi sice zvládne rovnou i samotný telefon (do klasického Rec.709 i H.264), ale převádět desítky krátkých klipů po jednom, kvůli náhledům při střihu, v praxi prostě dělat nechcete.

Další úskalí přichází, pokud chcete dodržet klasické filmové pravidlo o rychlosti závěrky, která by měla být ideálně dvojnásobkem snímkové frekvence. Typicky u 4K/30 FPS byste měli mít závěrku na 1/60 s, což ale za denního světla nedáte - video by bylo brutálně přeexponované. Když závěrku zkrátíte, obraz je zase zbytečně přeostřený a ztrácí onen „filmový look“. U profi kamer se to řeší ND filtry. Jenže tomu, kdo navrhoval přibalenou natáčecí klec k tomuto telefonu, už nedoteklo, že by na ni mohl přidat pro ND filtry závit. To je vyloženě hloupost a školácká chyba. Obešli jsme to natáčením všeho do 4K/120 FPS, ale i tak jsme museli se závěrkou hýbat. Alternativou je vyndat mobil z klece a použít nástavec z fotokitu, který nasazení ND filtru před všechny tři objektivy umožňuje, jenže s ním zase nemůžete použít onen 400mm teleobjektiv.

Absence dalšího céčka, v tom je ta léčka

Dalším přešlapem je výdrž baterie, resp. s ní související konektivita. Po zhruba 45 minutách natáčení do logu ve 4K/120 FPS zmizelo 70 % baterky. To není kritika, při takové extrémní zátěži je to normální. Klec má na sobě dokonce i držák na powerbanku a chladicí větrák. Skutečným problémem je ale jediný USB-C port na telefonu. Když do něj zapojíte přijímač na mikrofon, logicky už nemáte kam píchnout nabíječku. A protože se u mobilu nedá vyměnit baterka za nabitou jako u foťáku, musíte prostě natáčení přerušit a čekat, až se Ultra nabije. Případně můžete chvíli točit B-roll záběry bez zvuku v okolí nabíječky, nebo zvuk nabírat externě a složitě ho pak synchronizovat ve střižně. Jo a ještě jeden povzdech na závěr: naprostá paráda by byla, kdyby prstenec kolem foťáků fungoval jako manuální ostření, podobně jako to má Xiaomi 17 Ultra Leitzphone.

Vidíte, kam tím mířím? Mobily jsou zkrátka fajn a tento konkrétní se posunul zatraceně daleko. Pokud jste ale zvyklí natáčet profesionální technikou, narazíte tady na hrozně moc kompromisů, které vás jako znalce budou prostě štvát. Na druhou stranu platí staré známé pravidlo - nejlepší foťák nebo kamera je v konečném důsledku to zařízení, které máte v danou chvíli zrovna u sebe. A velkou bezzrcadlovku nebo filmovou kameru po kapsách při každodenních pochůzkách asi nenosíte.

Proto si troufám říct, že je ohromně fajn mít neustále u sebe něco takhle kvalitního. Nebojím se dokonce tvrdit, že ve světě Androidu momentálně vivo X300 Ultra doručuje absolutně to nejlepší video, jaké jste schopni z telefonu dostat. Výstup je mnohdy až tak parádní, že jsem si kvůli němu neměl problém přivstat, a pokusit se zachytit genius loci okolí Karlova mostu bez davů.

Pojďme se u fotek ještě na chvíli zastavit. Během těch brzkých ranních cest, ale i večerních toulek Prahou, jsem totiž pořídil velkou spoustu snímků, na kterých vám můžu ukázat další silnou zbraň tohoto telefonu: kreativní režimy. Můžete si donekonečna hrát se světlem nebo dělat efektní dlouhé expozice. V galerii tak najdete krásné kreativní fotky z nočního centra města. Je super sledovat, jak si jednotlivé režimy (od těch klasicky zlatavých až po výrazný „Cyberpunk“) poradí s nočním městem a jak nádherně na snímači kreslí světelné čáry projíždějících aut. Tohle vivo je zkrátka ultimátní zařízení, které vás nutí objevovat a tvořit. No a teď už se pojďme mrknout na to, co se pod těmito čočkami vlastně skrývá po hardwarové stránce.

Sestava, která jde proti proudu

Teď tedy k foťákům samotným. Ty jsou tady tři, a to v hodně netypickém složení. Hlavní senzor má totiž oproti tomu, na co jste běžně zvyklí, mnohem delší ohnisko. Místo častých 23 - 24 mm se u hlavního objektivu díváte na 35mm optiku. Má to svůj důvod - jednak jde o nejběžnější ohnisko pro street fotografii, ale navíc se toto zorné pole nejvíc blíží přirozenému lidskému zraku.

Ultraširokoúhlý foťák má pak ohnisko 14mm. Protože jde ale na rozdíl od konkurence o obrovský senzor o velikosti 1/1.28", bez problémů zvládá i kvalitní dvojnásobný výřez na 28mm. A to už se velmi blíží tomu, na co jste zvyklí u hlavních foťáků konkurenčních přístrojů. Třetím do party je 85mm senzor o velikosti 1/1.4". Přesně na něj se posléze nasazuje přídavný teleobjektiv z balení, abyste dosáhli finálního 400mm optického přiblížení. Suma sumárum tu máme ultimátní kombo pro architekturu, street fotografii, portréty i extrémní close-upy zvířat. A když už jsem zmínil street fotografii, pojďme se podívat na čerstvý vzdoušek.

Vylezli jsme zespoda přímo nahoru na Karlův most a zkoušíme rovnou v praxi speciální režim „Street Photography“. Hned se nám tu podařilo ulovit jeden z těch nádherných, neplánovaných kontrastů. Na jedné straně stojí pracovník Pražských služeb, který poctivě zametá a udržuje okolí mostu čisté, a proti němu pózuje čínská svatba s nevěstou, jež připomíná tak trochu princeznu Fionu. Přesně o takové momenty na ulici jde. Mimochodem, pokud vás tahle disciplína zajímá hlouběji, celé samostatné video o street fotografii jsem dělal už při testování modelu vivo X300 Pro v Číně, takže se na něj určitě můžete mrkněte.

A jak tenhle režim v telefonu vlastně funguje? Spouští se naprosto bleskově - stačí dvojklik na tlačítko spouště a jste okamžitě v pohotovosti. Přímo na displeji pak máte nabídku, přes kterou můžete plynule měnit jednotlivé styly a do detailu si je přizpůsobovat. Můžete si s tím doslova vyhrát. Upravíte si kontrast barev (pokud fotíte v barevných režimech), nebo si doladíte můj oblíbený černobílý profil. Nastavit se dá úplně všechno, ať už jde o vinětaci nebo rychlou kompenzaci expozice. To nastavení je naprosto detailní a dává vám do rukou plnou kontrolu. Než se ale posuneme dál, pojďme si alespoň v rychlosti shrnout tu teorii, ať vlastně víte, co jsme tam venku primárně hledali.

Lov emocí a kontrastů

Street fotografie je extrémně těžká disciplína. Je to přesně ten „koncept rozhodujícího okamžiku“, který definoval už Henri Cartier-Bresson. Jde o onu zlomkovou sekundu, kdy se všechno dokonale sejde - pohyb, kompozice i emoce. Vteřinu předtím ani vteřinu potom už by ta fotka prostě nefungovala. A „street“ je vlastně lov těchto momentů. Je mnohem víc o očích než o samotném foťáku. Sledujete lidi, jejich interakce, světlo, stíny, vrstvy a hledáte nečekané situace v naprosto běžném dni. Snažíte se zachytit typické kontrasty typu bohatství vs. chudoba či klid vs. chaos, nebo jen drobné lidské momenty, jako jsou gesta a pohledy. Jde tu primárně o autenticitu a příběh. Tyhle fotky vůbec nemusí být technicky dokonalé, jejich hlavním úkolem je totiž zachytit emoci.

Veškeré pořízené záběry z testování k dispozici v galerii níže

+38  fotografií

A upřímně říkám: jsou dny, kdy vyrazíte ven a přinesete si spoustu skvělých úlovků. A pak klidně strávíte v ulicích několik dní a nepřinesete absolutně nic. Tahle disciplína je totiž hlavně o vnitřní trpělivosti, soustředění a čekání. Není to o tom jít ven s někým, kdo vás bude popohánět slovy „tak už to blejskni a jdem“. Stejně jako u focení architektury čekáte na správné světlo, tady čekáte na ten správný okamžik, o kterém dopředu vůbec nevíte, kdy a kde se stane.

Ale dost bylo filozofie. Pojďme si posvítit na speciální „Street Photography“ režim. Je strohý a černobílý (respektive v odstínech šedi). Černobílá je totiž ve streetu vůbec tou nejčastější volbou. Odstraňuje rušivé prvky a dovoluje vám jako tvůrci, a následně i divákovi, soustředit se jen na to podstatné: na moment, světlo a emoci. Žádné křiklavé reklamy, barevná auta nebo rušivé outfity lidí. Tohle všechno se má v duchu, o kterém jsem výše básnil, potlačit. Černobílá samozřejmě není striktní dogma, je to zkrátka jen nástroj pro odstranění vizuálního chaosu. Barvu můžete pochopitelně použít také, ale většinou jen tehdy, když je právě ona pointou celého snímku, nebo když pracujete s jejím minimálním množstvím.

Velikánský panel září na slunci, váha už však tolik nepotěší

Tak to je k foťákům asi všechno. Ke zbytku už jen heslovitě, protože valnou většinu jsme probrali v hodinovém streamu při představování. U designu počítejte s tím, že tohle není vůbec lehké zařízení. Naopak, s více než 230 gramy, nasazeným krytem a eventuálně ještě fotogripem ho v ruce prostě ucítíte, i když nechcete. Pokud ho tedy nesvléknete jen do „civilní verze“, v kapse se pořádně pronese. Šuplíček pojme dvě fyzické SIM karty a jednu, nebo i klidně obě z nich můžete případně vyměnit za eSIM.

6.82“ displej disponuje QHD rozlišením, 1 miliardou barev a obnovovací frekvencí 144 Hz, přičemž čitelnost na přímém slunci je parádní. Always-On režim tu najdete ve dvou provedeních (s tapetou, nebo bez) a čtečka otisků prstů je bleskově rychlá, spolehlivá a umístěná přesně v ideální výšce. Haptická odezva je také solidní a panel plně podporuje HDR i Dolby Vision včetně potřebné certifikace pro Netflix.

Surový výkon obětován foťákům

Po stránce výkonu dostanete to nejlepší, co se do Androidího přístroje dá nacpat: procesor Snapdragon 8 Elite Gen 5, dopárovaný s 16 GB operační paměti a 1 TB úložištěm. Všechno běhá jako na drátkách, ať už jde o plynulost samotného prostředí, nebo rychlost spouštění aplikací. Vyloženě herní telefon to ale není. V testech zátěže totiž vivo předvádí spíše horší průměr. Při plném vytížení dokáže výpočetní výkon spadnout až na polovinu a stabilita grafických jader se drží jen na 62 %. Kvůli špičkovým foťákům zřejmě nezbylo tolik místa na masivní chlazení.

Software obstarává Android 16 s nadstavbou OriginOS. Vivo zde sebevědomě slibuje 5 let velkých aktualizací a 7 let bezpečnostních záplat. Z AI funkcí se oproti modelu X300 Pro nic zásadního nezměnilo. Za připomenutí ale určitě stojí velmi šikovná možnost bezdrátově odesílat média do iPhonu, což usnadňuje život v jinak oddělených ekosystémech. Detailnější zkušenosti s používáním systému najdete v recenzi níže.

Benchmarky potvrzují brutální výkon, který ale nemá kudy unikat

+3  fotografií

Čtěte také...

vivo X300 Pro Recenze: Nejlepší fotomobil roku 2025!

X300 Pro potvrzuje, že když jde o focení, vivo hraje úplně jinou ligu Letošní model k tomu konečně přidává i rovný displej místo zahnutého a dospělý,

vivo X300 Pro Recenze: Nejlepší fotomobil roku 2025!

„Petře, můžeš mi poradit nějakej mobil, aby co nejlíp fotil?“ Tohle...

Zobrazit více

Zobrazit

V běžném provozu baterka rozhodně nezklame

Výdrž na jedno nabití přímo úměrně odpovídá obří kapacitě baterie. Vivo si tentokrát naštěstí odpustilo ořezávání pro evropský trh, a tak i my dostáváme plných 6600 mAh. Reálně to znamená výdrž kolem 8 hodin zapnutého displeje na jedno nabití. Jde samozřejmě o průměr při standardním způsobu používání, protože (jak už jsem zmiňoval výše) extrémní natáčení ve 4K/120 FPS do logu dokáže telefon vyšťavit klidně za hodinku.

Při mém běžném režimu, tj. pár hovorech, focení cestou do práce a domů, poslechu podcastů a brouzdání po internetu, jsem se večer vracel domů se zhruba 40 až 50 % baterky. Výdrž je tedy rozhodně solidní. K dispozici pak máte hodně rychlé 100W drátové nabíjení (přičemž adaptér najdete přímo v rámci balení) a 40W nabíjení bez drátů.

To je o novém vivo X300 Ultra z mé strany vše. Jde o ultimátní fotomobil, který se nebojí ani profi videa, a díky opravdu štědré startovní akci s hodnotným příslušenstvím dokáže svou brutální cenu celkem dobře obhájit. Zda dává smysl vypláznout 50 tisíc za mobil právě vám, to už nechám na vašem uvážení. Ultru každopádně v naší komunikaci rozhodně nevidíte naposledy. Brzy se totiž v Číně představí nové OPPO Find X9 Ultra a doufám, že se mi je podaří postavit v nekompromisní porovnávačce přímo proti sobě.

vivo X300 Ultra 16GB / 1TB Dual SIM Volcano Black Photo Kit

Výkupní bonus 7 000 Kč do 31.5.2026

56 990 Kč

KOUPIT

Skladem 4 ks

vivo X300 Ultra 16GB / 1TB Dual SIM Steppe Green Photo Kit

Výkupní bonus 7 000 Kč do 31.5.2026

56 990 Kč

KOUPIT

Skladem 4 ks

Veškeré pořízené snímky k dispozici níže

Zdroj: Huramobil: Petr Hudec

Fotogalerie +188

vivo X300 Ultra Fotky z telefonu