Originální design a kontroverzní displej Motorola Edge+ je na první pohled nádherný telefon. Sendvič z kovu a skla, zploštělé hrany a dokonce jack na 3,5mm se opravdu ve vlajkách moc nevidí. Snad jedině kromě Xperie 1 Mark 2, která jacka naopak zase vrátila. Zpracování je samozřejmě prvotřídní, koneckonců, jde o vlajku za 33 000 Kč. Co vás ale na první pohled rozhodně zaujme je displej. Na první pohled nádhera. Na druhý pohled se pojďme trochu vrátit do minulosti. Pravděpodobně o Galaxy Round jste moc neslyšeli, ale většina lidí začala vnímat ohebné displeje zhruba o 2 roky později v Galaxy Note Edge. Psal se rok 2015 a od té doby se zahýbalo čím dál tím víc až tam, že dnes není problém displej ohnout o 180 stupňů. To jsou ale zařízení na to speciálně určená a Samsung, který tenkrát ohýbání displejů začal, zjistil, že na jednu stranu to vypadá strašně cool, ale na druhou to není úplně skvělá věc pro uživatelský komfort. Ač se totiž snažíte, jak snažíte, aplikujete různé softwarové úpravy, stejně nakonec skončíte s nechtěnými dotyky dlaní telefonu. Zatímco Samsung rovná a Note 20 už má být s rovným displejem, ostatní výrobci si musí evidentně svoje ohebné období prožít na vlastní kůži. Asi možná kvůli tomu, aby bylo vidět, že my to umíme také. Zkrátka a dobře, u Motoroly je zahnutí 90Hz FHD+ displeje opravdu extrémní, dokonce tak, že tradiční ovládací tlačítka v bocích telefonu nejsou ve středu, ale jsou posunuté směrem na zadní hranu. Fajn, displej vypadá hodně efektně, živé tapety skvěle, ale z praktického hlediska nechtěné dotyky jsou tady pořád. A druhá věc, neúměrně to zvyšuje cenu a katapultuje telefon nad hranici 30 000Kč, kde už jsou na dnešní dobu, ať se na mě Motorola nezlobí, etablovanější výrobci. Až na ono ohnutí je displej krásný, dobře čitelný na sluníčku, ale ovladatelný? Rozhodně ne. Zakřivený obraz si můžete samozřejmě vypnout, ale pak asi nedává moc smyslu si kvůli zakřivení za tento telefon připlácet. Zobrazování přes okraje se navíc dá vypnout pouze pro aplikace, ale ne pro celý systém. Dokonce když si zvolíte v menu vypnout pro všechny aplikace, tak jakákoli další nainstalovaná aplikace po této volbě má standardně zobrazení přes okraje zapnuto. Takže pokud chcete mít vypnuto furt, po instalaci každé aplikace pěkně nepochopitelně do menu obrazovky a znovu vypnout. A samozřejmě taková nativní věc jako fotoaplikace zobrazuje náhled z foťáků zaoblený přes hrany ať to pro všechno vypnete nebo zapnete. A o ideální kompozici a potřebě hezkého zobrazení asi mluvit nemusím. I přesto, že je celý telefon poměrně tlustý, tak je docela těžko pochopitelné, že foťáky se ani tak nepodařilo do těla zapustit a při položení na stůl se to prostě celý kejve… Výbavě není co vytknout Když jsem si na začátku postěžoval na displej, vrátím Motorolu zpátky do hry za hardware a software. Snapdragon 865 je momentálně to nejlepší, co můžete v tuto chvíli dostat. Přibalte k tomu ještě 12GB RAM, 256GB UFS 3.0 úložiště a téměř čistý Android 10 a je vám asi jasné, že tato kombinace poběží jak po másle. Na rozdíl od slotu pro 2 SIM vám dokonce asi nebude chybět ani slot na paměťovky. Nezadrhne se nic, průchod systémem je prostě skvělý, aplikace nabíhají téměř okamžitě a tady fakt není co vytknout. Navíc, pokud jste Motorolu nikdy předtím neměli, brzo zjistíte, že lehká nadstavba je dost návyková. Stačí přiložit 3 prsty a hned máte screenshot obrazovky, 2x zatřepete a zapne se svítilna, 2x přetočíte a šup máte foťák. Tohle jsou prostě naprosto skvělá gesta a pokaždé, když Motorolu znovu dostanu na test, je to jak kdybyste potkali po letech kámoše z dětství. Hned víte, kam zajdete na pivo, o čem si povídat a i když často chválím prostředí Samsung One UI nebo Oxygen OS, Motorolu nezmiňuju hlavně kvůli tomu, že jí tak málokrát testuju. Naopak, na co jsem si vůbec nezvykl je boční virtuální tlačítko, které by vám mělo ovládání ulehčit. Dost často jsem po něm přejel bez reakce a vlastně supluje klasická ovládací gesta, takže když jej nebudete používat, kromě panelů pro spuštění rychlých akcí po vzoru třeba Xperie, o nic zásadního nepřijdete. Zbytek výbavy až snad na chybějící voděodolnost už je celkem fajn a odpovídá vlajkovým lodím, tím pádem Bluetooth 5.1, Galileo, Wi-fi 6, docela slušné stereo repráky, vždyť to znáte. Fotoaparáty nenadchnou Hlavní 108MP Edge+ je HMX senzor od Samsungu spojující 4Px do jednoho. To znamená ten stejný, který najdete třeba v Mi 10 Pro. Teda už moc nenajdete, protože Xiaomi to s ní u nás zabalilo, ale rozumíme si. Za denního světla jsou fotky fajn, s dostatkem detailů a vlastně podařilo se mi udělat několik fakt krásných fotek. Barevné podání je tak něco mezi surovým Xiaomi a saturovanějším Samsungem, takže takovej ten sweet spot, který byste asi mohli chtít a za tohle jednoznačně velká pochvala do Motoroly. Tradičně trochu slabší, jak už to na tomto senzoru bývá je to s ostrostí fotek, teda spíš s hloubkou ostrosti, které je relativně hodně malá. Až moc malá, což je typická vlastnost 108MP senzoru. Jak už ale víme, Samsung vyvíjí až 600MP senzor, ale vyvíjí také 50MP a jen čas ukáže, která cesta senzorů bude v mobilech správná. Vemte si příklad s displejema. Dlouho nám tvrdili, jak je skvělý zahnutý displej, až jej teď úplně narovnají. Každopádně, denní fotky fajn, večerní jsou také fajn, samozřejmě nezapomeňte zapnout už za šera noční režim, který fakt výrazně pomůže. Počítejte s tím, že rozsvícené oblohy, přeostřených detailů jako na Huaweii se nedočkáte a celkově se fotky hodně blíží takové S20 Ultra. U zoomového objektivu jsem byl ale doslova vytočený na maximální míru. Koho proboha napadlo pod označením trojnásobného zoomu dělat zoom minimálně 6 násobný? Pak vám ze zoomového foťáku lezou totální digitální příšernosti, které bych nepochválil ani u telefonu za 2 000 korun, natož tady. A to ani nezmiňuju fakt, že v tomto režimu vám z 8MP teleobjektivu lezou 27MP snímky? Nechápu, že vůbec taková funkce projde kontrolou kvality nebo že ani v aktualizaci, která mi v průběhu testování přišla není toto opraveno. Pokud totiž chcete fotit na opravdový 3 násobný zoom, musíte nepochopitelně jít do manuálního režimu, kam si řekněme upřímně, že běžný uživatel fakt nechodí. Tohle musí být opravdu nějaký bug a ne vlastnost. Aspoň doufám. Třetím senzorem je 16MP šíro a i když fotí relativně slušně, má autofocus, což můžete využít i na makro i tady přetrvává bug v podobě upscalování 16MP fotek na 27MP. Večer už je samozřejmě šíro jen obtížně použitelné a ani noční režim na něj jakkoli nemyslí. Další kapitola je video. Rozlišení 6K je opět v automatickém režimu nabízeno přes všechny 3 objektivy, nonsense, budu se zaobírat jen tím hlavním. Překvapivě je celkem fajn, jen počítejte s tím, že stabilizace funguje v tomto režimu jen optická a ta elektronická se přidává až ve 4k. Další nepochopitelnou věcí je absence 60fps ve 4k, které můžete využít až ve FullHD. Tam samozřejmě už ale zase chybí dostatek detailů. Stojí vůbec za koupi? Jak Motorolu Edge+ shrnout a lze jí doporučit? Víte, že recenze nemaluju na růžovo a tak vám rovnou řeknu, že za 33 000,- lze tento telefon doporučit jen hodně těžko. 5 000mAh baterka vydrží až překvapivě hodně dlouho a dokážete bez problému fungovat i 2 dny, což je de-facto jediná výhoda Motoroly Edge+ oproti jakékoli vlajkové konkurenci. Ve všem ostatním ale zaostává. Ať už je to „pouze“ 18W drátové a 15W bezdrátové nabíjení, chybějící voděodolnost, obtížně použitelný displej, titěrné zapínací tlačítko a ten zpackaný foťák. Jestli hodláte investovat takové peníze do mobilního telefonu, uděláte ve všech případech líp, když sáhnete po Samsungu S20 Ultra, S20+, Oneplus 8 Pro, Mi 10 Pro – jestli ještě seženete, iPhonu 11 Pro atd. Opravdu upřímně jediné 2 důvody, proč bych si tuto Motorolu koupil je výdrž baterie a návyková motorolí gesta. A to dostanu vlastně i u Motoroly One Zoom za 7 000,-. Chápu, že pro Motorolu je Edge+ po dlouhé době vlajkový telefon, ale Motorolo, nebo vlastně Lenovo, pojďte zase zpátky na zem, rozhlédněte se jak to dělá konkurence, kolik si za svoje telefony účtuje vůči své pozici na trhu, opravte bugy a pojďte vyrobit Edge 2+. Tohle se totiž vůbec nepovedlo. ...
Povedený design Jestli se vám líbí vzhled telefonů jako je Huawei P40, Xiaomi Mi 10, Samsung S20, pravděpodobně si zamilujete Xiaomi Mi Note 10 Lite. Ten totiž vychází vzhledově právě z nejvyšších modelů většiny výrobců, avšak za poměrně atraktivní cenu. Prakticky ji nerozeznáte od většiny vlajek, právě kvůli prvotřídnímu zpracování. Samozřejmě, vychází primárně z půl roku staré Mi Note 10, takže se jedná o klasický sendvič ze skla a kovu, všechny hrany jsou zaoblené s přetékajícím displejem přes okraje. Dokonce je poměrně netypické na dnešní dobu plochá vrchní i spodní strana, takže telefon stojí i na stole a navíc je pořád s jackem na 3,5mm. Samozřejmě použití skla i kovu je dost citelný na váze, na druhou stranu vzhledem k velikosti je váha 204g docela očekávaná. Jestli mě ale něco fakt potěšilo, je to zapuštěný gril 4 foťáků – tohle prostě vypadá fakt skvěle a rozhodně by to měl mít každý telefon. Vlastně když si uvědomím, že Mi Note 10 Lite stojí jen 10,5 tisíce, což je jen o litr víc než celoplastová A51, tak za design opravdu smekám klobouček. Kvalitní displej Druhá věc, která se vám bude asi hodně líbit je displej. Je to 6,4“ velkej FullHDčkovej Amoled s poměrem stran 19,5:9, který kryje Gorilla Glass 5. Subjektivně sice neoplývá takovou světelností a čitelností na sluníčku jako dospělá Mi Note 10, ale pořád má perfektní pozorovací úhly a živé barvy. I když u takového Realme už jsou vidění v podobné kategorii 90Hz displeje, pořád se jedná o IPSka a za mě lepší krásný 60Hz Amoled než horší 90Hz IPSko. Slušná výbava Dobrá zpráva je, že oproti dospělé verzi Mi Note 10 nedošlo k ústupku v podobě hardwaru. Telefon tedy pohání Snapdragon 730G v kombinaci se 6GB RAM a na výběr máte ze 64GB nebo 128GB úložiště. Rozdíl v ceně je ovšem pouhá pětistovka a tak ani nedává moc smysl uvažovat o slabší variantě. A to už jen z pouhýho faktu, že paměťovku sem prostě nevrazíte. Šuplíček totiž pojme jen 2 SIM karty a šmitec. Vlastně v rámci hardwaru k ústupkům prakticky nedošlo. FM rádio tu pořád je, infraport pro ovládání domácích spotřebičů tu je, samozřejmě NFC, aptx kodeky na hudbu a vlastně takový i miniupgrade v podobně UFS 2.1 úložiště taky, takže pokud zvolíte Lite verzi oproti klasické Mi Note 10, můžete být naprosto v klidu. Po softwarové stránce je v telefonu Android 10 s MIUI 11 a jestli si vzpomínáte, když jsem si u Mi Note 10 stěžoval na drobné záškuby v animacích, tady se to nezměnilo, jsou tu furt. Zkrátka tak marně vzpomínám na loňské vlajky s 855tkama za 10 000 korun a jen škoda, že než 730G, nedalo sem Xiaomi loňskou 855 nebo 855+. Když tyhle procesory mohou chodit v takových Realme X3 Superzoom, tady by to byla naprostá bomba. Bohužel ovšem obchodní válka Číny s USA zabila konkurenci, Covid-19 zas zhoršil kurz dolaru a výsledkem je situace, která je tu dnes a holt se na ní už musíme nějak adaptovat. Už u Mi Note 10 jsem říkal, že 5260mAh baterie je papírově skvělá, ale překvapivě nevydrží tak dlouho, jak by někdo čekal. 3 dny jsou jen zbožné přání a dostanete se na 2 dny průměrného použivání. I tak je to ale celkem slušné a kdo by si náhodou potřeboval rychle přes den nabít, tomu je k dispozici 30W rychlé dobíjení. Ústupky v podobě fotoaparátu Tady jsou ty hlavní ústupky oproti plnohodnotné variantě. 108Mp hlavní senzor, který je jednak v Mi Note 10, v Mi 10 ale třeba i v Samsungu S20 Ultra nahradil tentokrát 64MP senzor, který už taky hodně dobře známe třeba z Redmi Note 8 Pro nebo naopak z Realme X50 Pro 5G. Samozřejmě, abyste byli v obraze, ikdyž se pořád jedná o stejný senzor, na výsledné fotky má vliv také použitý procesor a postprocessing. Čím rychlejší procesor, tím více informací může brát v úvahu při zpracování fotky po jejím vyfocení a proto ze stejného senzoru mohou lézt někdy horší a někdy lepší fotky. Samozřejmě nečekejte o 100% jiné výsledky, ale určitý posun ve fotkách je. Stejně tak je potřeba výslednou fotku zhodnotit vzhledem k ceně přístroje a v jaké je kategorii. Tím pádem to, co můžete odpustit Redmi Note 8 Pro za 6,5 tisíce nemůžete odpustit X50 Pro za 21 tisíc. Za dne jsou fotky relativně v pohodě, jen si dejte pozor na jednu zásadní věc – nepochopitelně při vybalení z krabice je standardně vypnuté HDR, rozhodně zapněte nebo přenastavte na automatické, dostanete už rozumně vypadající fotky. Bez toho jsou stíny tmavé, světlé plochy naopak přepálené, schválně mrkněte na rozdíl u nebe se zapnutým a vypnutým HDR. Každopádně přes den není úplně extra umění vyfotit dobrou fotku, takže tady je Mičko relativně v pohodě, ikdyž na svou cenu fotí rozhodně daleko lépe rok stará Mi 9. Večer už jsou rozdíly oproti Mi 9 daleko znatělnější, ale třeba oproti A51 fotí zase Mi Note 10 Lite daleko líp. Celkově jsou ale večerní fotky na svou cenovku strašné. Jako fakt strašné. U šíra se nedivím, je to to nejobyčejnější šíro, které si v mobilu dokážete představit, u hlavního foťáku je ale naštěstí k dispozici i noční režim. Ten vám z úrovně strašné udělá úroveň tak 3-. Zázraky fakt nečekejte, ale pořád dostanete obstojně použitelnou fotku. Neonové nápisy jsou čitelné, dovnitř kanceláří vidíte, to znamená přepaly jsou stažené dolů na korektní expozici, ale informace ze stínů chybí. Prostě kde nic není, ani smrt nebere. Fotka už je alespoň daleko ostřejší, nikoli ostrá, proto 3-, prostě použitelné ano, krásné ne. Zoomový objektiv tady oproti dospělejší verzi chybí a i když vám jej telefon nabízí, jedná se pouze o výřez z hlavního foťáku. Oproti tomu je telefon vybaven 2MP makro objektivem, který asi chápete, že jeho největší slabinou jsou právě pouze ony 2MP. Být to 5 jako u A51, bylo by to samozřejmě o něčem jiném. Fotky jsou tím pádem za dostatku světla fajn, ale limituje je to maximálně na použití na Instagram, nikam dál bych to nedával. Video telefon umí natáčet maximálně ve 4k při 30 snímcích a tady fakt musím pochválit příkladnou stabilizaci. Defacto nižší rozlišení, pokud nechcete šetřit místo, ani nepotřebujete. Pořád ale stejně jako u fotek trpí dynamický rozsah, ten je opravdu slabý. Závěrem V této recenzi jsem poměrně hodně srovnával a možná se vám bude zdát, že v závěru jsem Mi Note 10 Lite až hodně za foťáky kritizoval. K tomu mám samozřejmě vysvětlení. Mi Note 10 Lite je telefon, který míří na design a úplně ne tak na foťáky. Asi nejbližší vážnější konkurent může být Samsung A51, což je celosvětově nejprodávanější Android telefon. Když bych měl tyto 2 telefony srovnat. A51 za 9,5 tisíce nabízí konfiguraci 4/128, celoplastové provedení a horší foťáky, oproti tomu Mi Note 10 Lite je sendvič z kovu a skla, konfigurací 6/64, za další pětistovku 6/128, lepšími foťáky, větší baterkou a rychlejším dobíjením. Rozhodnutí je samozřejmě na vás, ale já bych v tomto případě asi tu tisícovku nebo patnáct stovek připlatil a bral Xiaomi. Ten cenový rozdíl není až zas tak velký a za svoje peníze dostanete telefon, který minimálně vypadá prémiově. Oproti tomu, pokud jsou pro vás nejdůležitější v telefonu skvělé foťáky, berte radši dospělou Mi Note 10, Honor 20 Pro, Mi 9, výprodejovou konfiguraci P30 Pro a podobně. Foťákama jsou zkrátka daleko lepší telefony. Mi 10 Lite je zkráceně prostě Note 9 Pro, jen v daleko prémiovějším provedení s lepším displejem a malinko větší baterkou. ...
Zpracování Představte si, že sedíte na balkóně 4. patra, vstanete ze židle a najedou vidíte, jak vám telefon vypadl z kapsy, cinknul o podlahu a letí dolů. Vy jen zavřete oči a čekáte, kdy přijde náraz a podle zvuku jen odhadujete na kolik tak dílů se telefon rozletěl. No a přesně to se mi stalo s tímto vlajkovým Realme. Naštěstí cinklo zábradlí, telefon se nějakým zázrakem odrazil a skončil o patro níž. Odnesl to ale jen kovový rám a zbytek bez problému funguje. Samozřejmě notnou dávku v mém pádu hraje i štěstí, kam šel náraz, takže prosím vás, doma tohle fakt nezkoušejte, není to telefon za pár kaček. Jinak co se týká dál designu, předek i zadek kryje Gorilla Glass 5, foťáky trochu vystupují, stereo repráky hrajou nahlas a fajn, boční tlačítka jsou oproti konkurenci neobvykle nízko, hlavně u tlačítek hlasitosti si trochu lámu palec, ale dá se na to zvyknout. Jediné, co mi vyloženě vadí a chápu, že je to subjektivní je tahle červená barva v překladu zvaná rezavě červená. Mě to ale spíš připomíná červené víno v hodně zašlé skleničce. Má to ovšem i pozitivní stránku věci, rozhodně díky matnému provedení není telefon posetý otisky. Displej Displej je jedna z příjemných věcí X50 Pro. Dostanete 6,44“ FHD s 90Hz obnovovací frekvencí a jednou z nejrychleji zabudovaných čteček vůbec. Je na vás, jestli si nastavíte natvrdo 90Hz nebo 60Hz, nebo to necháte na automatice. Stejně tak si můžete vybrat režim barev, teplotu a samozřejmě, protože je tu Android 10, tak i světlý nebo tmavý režim. Jen pro připomenutí těm co to neví, je tu samozřejmě OLED displej a tmavý režim rozhodně šetří nejen vaše oči, ale i baterku. Ta má mimochodem slušnou kapacitu 4200mAh a telefonu dokáže při slabším použití dodat bez problému energii na 2 denní použití. Zdůrazňuju při slabším. Jakmile začnete telefon používat, oproti ostatním telefonům se pocitově telefon vybíjí daleko rychleji a víc jak s jedním dnem fakt nepočítejte. Příjemným bonusem je pak 65W Dart Charge nabíječka díky které nabijete telefon z 0 na 100 za půl hoďky. Fakt impozantní výkon. Jen jsem zvědavej, jak se to projeví na životnosti. Trochu škoda, že tady ale chybí bezdrátové nabíjení. Samozřejmě celkovou výdrž telefonu můžete prodloužit vypnutím světelných efektů nebo Always On displeje, ale kdo by to chtěl, když notifikační dioda tady chybí. HW a SW Impozantní je i hardware. Nic lepšího než Snapdragon 865 s 5G momentálně v telefonu fakt dostat nemůžete a tak je asi každýmu jasný, že spolu s 12GB RAM a 256GB úložištěm tady fakt na zásek nenarazíte. Plynulost procházení menu pak samozřejmě ještě umocňuje oněch 90Hz a nemá cenu v tomto ohledu zdržovat. Příjemně překvapí i nadstavba Color OS, která se dost od posledních telefonů uklidnila. Všechno je daleko uhlazenější, zmizela i tuna předinstalovaného balastu a jediný barevný cirkus zůstal u ikon v nastavení. Styl ikon si ovšem můžete změnit, ovšem bohužel se jedná o ikony aplikací jako takových, ale ne systémové. Já bych chtěl prostě pro nastavení ozubené kolečko a ne ten divný pentagram v ovládacím centru. V nastavení je ovšem vidět, že Realme hodně zapracovalo na dopřeložení všeho do češtiny a na žádný pozůstatek anglického menu jsem už nikde nenarazil. Celkově ovládání vůbec hodně připomíná iOS. Ať už je to vyhledávání, přepínání mezi aplikacemi, jejich zavírání, všechno je hodně intuitivní. Navíc jsou k dispozici třeba gesta pro rychlé vyfocení obrazovky nebo po vzoru Sony chytrý boční panel. Fotoaparáty Foťáky má X50 k dispozici 4 na zadní straně a 2 v průstřelu na čelní straně. A tady trochu nastává kámen úrazu. Hlavní 64MP senzor je totiž ISOCELL GW1 od Samsungu. Ano, ten stejný senzor, který najdete v X2 Pro, ale také třeba v Redmi Note 8 Pro. Telefonu za 6,5 tisíce. Tady se ovšem bavíme o vlajkovém telefonu. Asi je vám už verdikt tak trochu jasný. I když se telefonu občas povede velmi dobrá fotka, je tu zkrátka na vlajkovou třídu sakra moc neduhů. Dynamický rozsah je na svou třídu vyloženě slabý, fotky jsou v rozích neostré, při trochu horším světle už je patrný šum a prakticky jediné, za co můžu Realme vyloženě pochválit jsou přirozené barvy. Realme si zkrátka na nic nehraje, scénu nepřikrášluje a podává jí takovou, jaká v reálu je. Nijak zvlášť nepřekvapí ani noční režim i když u něj už je aspoň pozitivní fakt, že jej můžete použít na všech 3 foťácích. No a další foťáky jsou na tom dost obdobně. 12MP zoom má světelnost 2,5, což už je opravdu v porovnání s konkurencí dost a šíro je jen 8MP – to znamená to nejobyčejnější a nejzákladnější šíro, co dneska má každý druhý telefon za 5-6 tisíc. Pak vám z foťáků lezou podprůměrné fotky přes den a fakt špatné fotky večer. Čistě pozitivní je jedna věc. Širokoúhlý foťák má autofocus a přes speciální režim jej můžete použít i na makro, jen škoda, že zase na fotce je ostrý jen střed a zbytek je totálně mimo. Video zvládá telefon natáčet ve 4k při 30 fps. Upřímně vám ale moc nedoporučuju v tomto režimu natáčet, za moc to nestojí. Naopak se přepněte do FHD, kde ve 30 nebo 60 snímcích leze z telefonu jakž takž obraz. Samozřejmě dost detailů chybí, ale aspoň se nic neseká a pokud použijete Super Steady mód jako mají Samsungy, obraz bude opravdu krásně stabilní. Paradoxně mě asi nejvíc u telefonu překvapila selfie kamera. I když jsem fotil v na přední kameru docela těžkých podmínkách – já ve stínu a za mnou osvětlený barák a nad tím mrak, čekal jsem, že barák bude jeden velký přepal a nakonec fotka vyšla na selfie kameru opravdu velmi dobře. Závěr Upřímně, Realme X50 Pro 5G to bude mít s prodeji v ČR zvlášť těžké. U nás poměrně neznámá značka totiž přišla na trh s nejvyšší možnou specifikací 12/256 za 20 990,- a nižší specifikace kolem 15 000 Kč naopak chybí. Navíc telefon podporuje pouze 1 SIM kartu, bez možnosti vložení paměťovky, je bez voděodolnosti, bez 120Hz, bez bezdrátového nabíjení atd. Obávám se, že prodeje tohoto telefonu budou stejně slabé, ne-li slabší než u Huaweie bez Google služeb. Nad 20 000 už lidi sem tam nějakou tisícovku totiž neřeší, naopak kompromisy moc neodpouští, takže ať už koupíte loňské S10, letošní S20, P30 Pro, Mi 10, Oneplus 7T Pro nebo Oneplus 8, vždycky uděláte líp. Jediné, kdy by se vyplatilo nad Realme X50 Pro 5G reálně uvažovat jako o procesor vylepšeném nástupci X2 Pro by byla nejnižší konfigurace, která by ještě musela být u nás za 599 Eur, tzn po přepočtu 15 000 Kč. ...
Trh chytrých hodinek Odvětví chytré a nositelné elektroniky zažívá v poslední době velký boom. Různé bandy od Xiaomi a Honoru doslova zaplavily náš trh a jedno se jim musí bezesporu nechat. Mají mega dlouhou výdrž na 1 nabití, docela obstojně dokážou měřit fitness aktivity a stojí doslova pár korun. Celému odvětví chytrých hodinek pak dominují Apple Watch s asi 50% podílem, následují Fitbit, Fossil, Amazfit, Samsung a někde vzadu v tržním podílu se krčí značka Garmin. Mnozí si pamatují Garmin z navigací, ale kdo to myslí s monitoringem sportovních výkonů opravdu vážně, ten dávno odložil jakékoli sportovní hodinky a vsadil na Garminy. Chápu, že hodinky z opačného cenového spektra než různé náramky už se ze skladu nevyhazují lopatama a každý, kdo doposud na značku Garmin vsadil moc dobře věděl proč to udělal a nedá na jakékoli Fenixy dopustit. Tohle už je totiž opravdu profesionální řešení, kde Garmin nechává konkurenci daleko za sebou. Fénixy totiž využívají nejen sportovní nadšenci, ale i profesionální atleti, běžci, triatlonisté atd. Já samozřejmě nejsem žádný profesionální atlet, takže dnešní recenze vám určitě nepopíše jaký je optimální kyslík v krvi a že počet nádechů a výdechů při sportovní aktivitě mám malý, tohle fakt nechám odborníkům, ale myslím, že vám dám docela slušný návod na to, jestli tyhle hodinky zvolit a nebo ne. Zpracování a základní funkce Hodinek Garmin Fenix řady 6X se vyrábí mnoho typů. Můžete mít klasické, solární, ocelové, titanové, se safírovým sklíčkem nebo s Gorilla glass, v různé velikosti, vybere si prostě každý. Na výběr je snad z 20 modelů. Pokud už ovšem investujete do hodinek kolem 20 000 korun, rozhodně si vyberte variantu se safírovým sklíčkem. Rozdíl v ceně je zhruba 10% a to už se rozhodně vyplatí si připlatit. Jedna z věcí, která by mohla hodně lidí na první, zdůrazňuju na první pohled odradit je displej. Zapomeňte na fancy OLED displeje z Apple Watch nebo Galaxy Watch a přivítejte transreflexní, téměř černobílý a nedotykový displej o velikosti 1,4“. To téměř černobílý opravdu berte v uvozovkách. Pár barev tady je, ale spíš se přeneste zpátky do éry displejů na starých digihrách nebo prvních barevných telefonech. Každopádně transreflexní displeje mají jednu mega velkou výhodu a to je právě ono slovo reflexní v názvu. Zatímco klasické OLED displeje v hodinkách mají problém na přímém slunečním světlu s čitelností, tady právě naopak čím více sluníčka svítí, tím jsou hodinky čitelnější. A asi se shodneme, že pokud nejdete do fitka nebo tělocvičny, většinu aktivit provozujete právě venku, kde chcete na hodinky vidět. Druhou vlastností transreflexních displejů je malá spotřeba a tak v extrémním power módu vydrží Fénixy nabité až 80 dní. Místo dotykového ovládání jsou tady boční tlačítka. Všechno je vcelku jednoduché a intuitivní a kdybyste náhodou zapomněli, co které tlačítko znamená, stačí mrknout na nápovědu na lunetě. Asi je vám už jasné, že tyto hodinky jsou opravdu na hon vzdálené od Apple Watch, Galaxy Watch a podobně a proto pokud chcete hodinky primárně jako prodlouženou ruku vašeho telefonu, na Garminy zapomeňte. Nezavoláte si přes ně, neprohlídnete si fotku, nepustíte si video na Youtube, neodpovíte na zprávu, na nic takového nečekejte. Garmin to nenabízí a ani se o to nesnaží. Z chytrých funkcí vám budou fungovat notifikace, ale třeba jako na jedněch z mála hodinkách připojitelných k Androidu i bezkontaktní platby. Já jsem si díky tomu Fénixy mega oblíbil na běhání. Fungují samozřejmě nezávisle na telefonu, díky Bluetooth k nim připojíte jakákoli bezdrátová sluchátka a jdete si třeba jako já hned po ránu zaběhat. A když máte doběháno, stavte se cestou domů na kafe a koblihu a zaplaťte kartou v hodinkách. Jediné, co je otravné zadávat při placení je bezpečnostní 4 místný kód. Mělo by to fungovat tak, že po zadání kódu a zaplacení by se vás hodinky následujících 24 hodin neměly ptát na kód, pokud je nesundáte z ruky, ale mě se ptají znovu i po kratším časovém úseku. Taky jsem bohužel narazil na nějaká úskalí, která mi nedávají smysl, ale když o nich budete vědět, můžete s nimi třeba před ranním vyběhnutím dopředu počítat. Tou první je nutnost připojit hodinky na Wi-fi pro stažení muziky nebo třeba v mém případě podcastů. Nepochopitelně hodinky neumí využít připojení mobilu k datům nebo alespoň sdílet hodinkám heslo na Wi-fi. Pokud se nepohybujete na hotelových wifinách a jen doma na jedné, zadáte jednou a jste v pohodě. Druhá divná věc je, že jakmile klesne kapacita baterie pod 50%, hodinky odmítají do sebe nové díly podcastů stáhnout dokud je nenabijete a nebo nepřipojíte na kabel. Chápu, že by třeba pod nějaké procento nefungovala automatická synchronizace nebo při manuální synchronizaci by se hodinky zeptaly, že baterie je pod 50%, jestli si opravdu přejete stáhnout novou muziku, ale stáhnout nový díl podcastu je otázka 30 vteřin a limit 50% baterky bez možnosti toto obejít je přinejmenším hodně tvrdá restrikce. Sportovní funkce Zpátky ovšem k chytrým funkcím. Fénixy propojíte s aplikací Garmin Connect, která je za mě jedna z nejpropracovanějších aplikací vůbec. Na hlavní obrazovce vidíte v jednotlivých widgetech vaše denní aktivity, srdeční tep a hodně šikovná je funkce Body Battery. Ta vám přesně řekne v jaké kondici v průběhu dne zrovna jste a jestli je vhodný čas na sportovní výkon, krátkou procházku nebo spíš Relax. Samozřejmě tohle by nebylo možné, kdyby hodinky nebyly vybaveny senzory srdečního tepu, GPSky, barometrem, výškoměrem, gyroskopem, kompasem, teploměrem okolního vzduchu, oxymetrem a vším možným na co si vzpomenete. Po každé aktivitě tak jasně vidíte čas strávený aktivitou, spálené kalorie, v případě venkovních aktivit proběhlou trasu, uběhlou vzdálenost, nastoupanou a sklesanou výšku a pokud přejdete do detailu tréninku, dozvíte se tolik statistik, až se vám z nich zatočí hlava. Jasně, že na někoho, kdo se jde jednou za týden proběhnout je to až moc, ale pokud se do Garminů ponoříte trochu víc, zjistíte že vás hodinky motivují k dalším a dalším aktivitám. Ono to totiž zdaleka nekončí tím, že si pustíte nějakou fitness aktivitu, pak jí vyhodnotíte a je to. Můžete si naplánovat kompletní tréninky přesně podle cíle, kterého chcete dosáhnout. Je váš cíl uběhnout 5 km závod za 3 měsíce, fajn. Máte na to plán. Je váš cíl uběhnout za rok marathon, přidejte si tuto aktivitu a hodinky vás celým tréninkem kompletně provedou. Ty možnosti jsou opravdu neskutečné jak od variability sportů, po volbu trenérů atd. Tohle zkrátka není běžný sporttester, kde si něco změříte a pak to pošlete do Stravy. Samozřejmě, pokud chcete, tak můžete, ta funkce tu je, ale Garmin sám o sobě je tak robustní a komplexní řešení, že by byla škoda jej nevyužívat. Má samozřejmě i své webové rozhraní, takže nejste jenom odkázáni na aplikaci a pokud jste professional, dokážu si představit, že odjedete někam na soustředění, zaznamenáváte tréninky, které na dálku mohou vyhodnocovat odborníci ze své kanceláře. A když už jsem zmiňoval variabilitu sportů a vůbec pro koho jsou hodinky určené, kromě klasických sportů v posilovně a venku tady najdete i lyžování, snowboard, skialpy, klasické běžky, skatové běžky, paddleboard nebo pilates. Samostatnou kapitolou je poté Golf. Fénixy vám po stažení příslušného golfového hřiště ukazují na jaké jste jamce, jaký je její par, jak vypadá green a jaká je vzdálenost ke greenu. Aplikace dokonce dokáže vyhodnotit typ úderu a jak daleko jste odpálili. Samozřejmě tohle jsou samostatné kapitoly a klidně by se o Garminech dala natočit spousta samostatných videí, protože kromě golfu můžete těmito hodinkami monitorovat i seskok s padákem. Aplikace zkrátka nabízí nepřeberné množství možností. Třeba si do aplikace přidejte kamarády z Facebooku nebo kontaktů nebo klidně i náhodnou skupinu lidí a vyzvěte je ke krokové výzvě. Pro soutěživé povahy je tohle skvělá věc, protože už samotná soutěž vás motivuje k tomu, abyste zvedli svůj výkon. No a jestli jste trémaři, stresaři, máte náročnou práci, kocovinu, potíte se s nemocí nebo se hádáte doma s manželkou, tohle se přesně projeví na grafu stresu. Aplikace je dotažená do takové dokonalosti, že můžete přidat běžecké boty, které sledují kolik kilometrů jste již uběhli a případně vás včas vyzvou, kdy je čas je vyměnit. Možnosti jsou opravdu nepřeberné. Přes aplikaci se take můžete připojit ke Garmin IQ Storu, přes který můžete do hodinek stahovat nové ciferníky a další aplikace, které si jen vymyslíte. Namátkově počet vypitých piv, světové statistiky onemocněných koronavirem, sledování letadlem po obloze, samozřejmě Spotify a spoustu dalšího, co vás napadne. Baterie Samostatnou kapitolou je výdrž baterie. U klasických chytrých hodinek buď nemáte možnost kontroly nad power managementem vůbec žádnou nebo máte plný mód / úsporný mód. U Fénixů je celá správa baterky rozložena do samostatného menu a vzhledem k tomu, že mají hodinky opravdu velké množství senzorů, můžete si zvolit některý z přednastavených módů nebo naopak si nastavit všechno podle sebe. Každý jednotlivý senzor máte možnost vypnout, zapnout, u GPSky nastavit i jak často mají zjišťovat hodinky polohu a při vypínání nebo zapínání jednotlivých senzorů přímo vidíte, jaký vliv na baterku bude funkce mít. Máte tak jasný přehled jestli se vám tahle funkce vyplatí nebo ne. To je i možná důvod, proč ve výchozím zobrazení na displeji vůbec nevidíte zbývající procenta baterie, ale jen počet dnů nebo hodin, kolik zbývá do úplného vybití. Pokud se vám nechce zaobírat s detailním nastavením, stačí si vybrat některý z přednastavených režimů. Pokud používáte standardní nastavení, vydrží hodinky zhruba 14 dní, ale můžete nastavit i expediční režim, kde vydrží Fénixy 80 dní. A pokud jste ultrablázni na výdrž, připlatit si můžete i za solární verzi Garminů, které samozřejmě nedokáží fungovat bez nabíječky, ale jsou schopné vám čas do vybití dost prodloužit. Garmin uvádí na svých stránkách, že u standardního režimu zhruba 3 dny a u extrémně šetřícího 40 dnů. Samozřejmě, ale že reklama prodává a prezentují se ta lepší čísla, takže to znamená 3 hodiny denně pobyt na přímém slunečním světle bez mraků. A to se poštěstí tak nějakému pokrývači střech nebo plavčíkovi. Za mě je tedy solární režim taková nice to have funkce, ale valná většina lidí jí fakt nevyužije. Vyhodnocení Možná vám to připadá, že jsem hodinky za celou recenzi moc nekritizoval, ale ono vlastně ani moc není za co. Těžko hodinkám vyčítat, že nemají OLED dotykový displej, volání, odpovídání na smsky atd, protože na tohle hodinky ani nejsou stavěné. Bylo by to jako vyčítat terénnímu autu do lesa, že ho na dálnici předjede i Dacia a bylo by to vlastně totální nepochopení produktu a cílové skupiny na kterou Fénixy míří. Fénix 6X Pro je zkrátka skvělý produkt s funkcemi o kterých se vám možná ani nezdálo za tomu odpovídající cenu. Vlastně 2 negativní věci jsem přece jen na hodinkách našel. První, že když jsem si nahrál nějaký jiný ciferník, zobrazující moc údajů ze senzorů, najednou zpozorujete značné zpoždění v rychlosti odezvy. Může to být samozřejmě způsobené tím, že ciferník neprogramoval Garmin, ale na svém obchodu jej má, tak by se aspoň po vzoru Applu měl snažit na svůj obchod pouštět jen aplikace a funkce, které nesnižují uživatelský komfort z hodinek. No a ta druhá špatná vlastnost je ta, že teď musím hodinky po 2 měsících testování vzít a vrátit do Garminu a přitom já bych je klidně vyměnil za Apple Watch. A to je myslím, ta největší pochvala, kterou můžu Fénixům dát. ...
Mková třída Samsungu byla původně určená jako odpověď na levné a slušně vybavené modely od Xiaomi, Realme, Oppo, Vivo a dalších, které jsou na indickém trhu. Samozřejmě i u nás je spousta lidí, kteří si mega oblíbili telefony jako Redmi Note 7, Redmi Note 8T a podobně a přesně pro ty je Galaxy M21 určená. Samsung je známý tím, že levné telefony moc neumí, protože většinou zákazníka lákají na hezký displej, ale uvnitř hardware a foťáky za moc nestojí. Projevilo se to tak snad u každého telefonu Ačkové řady, který jsem za poslední roky testoval, ovšem M21 má minimálně pár vlastností, kvůli kterému byste tenhle telefon mohli zařadit do svého hledáčku. Design a displej Bohužel, k těmto vlastnostem zrovna úplně nepatří design. Telefon je celoplasťák s plastovými tlačítky a lesklým povrchem, který ať se na mě nikdo nezlobí působí hodně levným dojmem a spíš bych ho zařadil do telefonů 2 roky zpět. Jediné, co vlastně mohu na designu pochválit je gril kamer, který nevystupuje z těla a tak tím nikde zbytečně nezadrháváte, nekolíbá se to na stole, nemusíte srovnávat pouzdrem atd., vždyť to znáte sami z vlastních telefonů. Samsung je v mobilním světě premiantem mezi displeji a tak není divu, že 6,4“ Super AMOLED s poměrem stran 19,5:9 a kapkovitým notchem je na tomto telefonu asi jedním z největších lákadel. Nepatří rozhodně mezi nejsvětlejší na sluníčku, ale za zobrazovací kvalitu se rozhodně stydět nemusí. Bohužel i u displeje je jedno ale a to jsou rámečky. Takhle velké rámečky a hlavně bradu jsem fakt hodně dlouho neviděl. Jestli to ovšem někomu nebude vadit, s displejem bude s M21 fakt spokojený. Hardware a software výbava Po hardwarové stránce se jedná o naprosto stejná střeva jako má daleko dražší A51 a tak v tomto ohledu asi můžete být spokojení. Exynos 9611 spolu se 4 GB RAM ovšem neběhá tak svižně, jak by bylo potřeba a tak plynulost a odezva systému jsou docela za očekáváním. A to docela zamrzí, že plynulost prostředí není ideální ani na začátku hned po vybalení z krabice když ještě není telefon plný kontaktů, emailů, fotek a dalšího uživatelského balastu. Za 6 500 Kč, kolik tento telefon stojí se prostě nejde ubránit porovnání s konkurencí. O tisícovku levnější a se stejným výkonem je třeba Redmi Note 8T. Za stejné peníze je Redmi Note 8 Pro navíc s 6 GB RAM a téměř dvojnásobným výkonem oproti 4 GB v M21 a tak paradoxně asi největší výhodou slabšího hardwaru bude menší spotřeba baterie, která má monstrózní kapacitu 6000 mAh a díky ní vydržíte s telefonem fungovat bez problému i 2,5 dne. To je asi ta největší výhoda, která se v tomto telefonu skrývá. Je určený pro lidi, kteří se nechtějí starat každý den o nabíjení, odjedou na víkend na chatu a nabíječku nechají v klidu doma. Jen si dejte pozor na nabíjení. V tomto případě vám bude připadat relativně pomalé 15W nabíjení jako věčnost. Z 0 na 100 totiž počítejte s téměř 3 hodinovým nabíjením, což oproti dnes nejrychlejším telefonům co dokážou nabít pod hodinu je opravdu dlouho. Samozřejmě nechci porovnávat jinak drahé telefony, spíš jen pro orientaci, abyste počítali s nabíjením spíš přes noc než rychlé přicucnutí přes den. Co se týká císlové skupiny zákazníků, dokonce bych v tomhle ohledu bych i oželel slabší hardware, protože nenároční uživatelé nepotřebují nejlepší Snapdragon, ale když se trhají i animace při průchodu v menu, nemůžu se zbavit faktu, že Android 10 s OneUI 2.0 už jsou prostě na tenhle telefon moc velký sousto. Abych ale hardware jen nekritizoval, je fajn, že Samsung myslel na lidi, kteří mají víc SIM karet a 64 GB interní paměti jim nestačí. Dobrá zpráva, že se nemusíte omezovat a můžete použít plnou kombinaci 2 SIM karet s paměťovkou. Také pozitivní zprávou je celkem hlasitý hlavní reproduktor, jack na 3,5mm, NFC, BT 5.0 a speciálně pro některé naše věrné fanoušky – je tu FM rádio, což posouvá tento telefon do naprosto jiné dimenze :) Fotoaparáty Jdeme na foťáky. Asi nikdo nečeká, že se budu rozplývat nad foťáky a taky ani nebudu, i když… ten hlavní fotí líp, než bych čekal. Možná z toho důvodu, že jsem opravdu moc nečekal. Za dne tedy dostanete z hlavního 48MP foťáku se světelností f/2.0 celkem slušné fotky a občas příjemně překvapí i slušný dynamický rozsah, kterého telefon dosahuje díky automatickému HDR. Večer už je to tradičně slabší a noční režim to nijak extra nezachraňuje. 8MP šíro už je zde opravdu jen do počtu, protože fotky jsou neostré i za jasného dne a večer už na šíro radši úplně zapomeňte. Třetí foťák už je tady jen kvůli rozostření pozadí. Za video se ovšem M21 rozhodně stydět nemusí. I když 4k 30fps tady je, spíš bych se orientoval na FHD. Trochu zamrzí, že i když je tady právě 4k, chybí 60fps ve FullHD pro následné zpomalení v počítači. Naopak, co tady nechybí a za co Samsung fakt chválím je superstabilní režím. Škoda, že nejde nastavit i na přední kameře, co by asi hodně přišlo vhod vlogerům. Souhrn Suma sumárum M21 není vůbec špatný telefon pro určitou skupinu lidí. A to pro ty, kteří chtějí dlouhou výdrž na 1 nabití a na zbytek se tak nějak moc neohlíží. Možná bych vlastně přidal ještě jednu věc. A chtějí Samsung. Konkurence je tradičně silná a z jedné strany jsou na tom výkonem daleko lépe Xiaomi a pokud půjdeme čistě jen do výdrže na 1 nabití, proti stojí třeba Motorola G8 Power. Ta má sice jen 5000 mAh baterku, ale daleko lépe optimalizovanou, má stejný výkon a dokonce je o 1 000 Kč levnější. Pokud tedy netrváte nutně na značce Samsung, je rozhodně Motorola lepší volbou. ...
Zařazení modelu a displeje Pro pořádek shrnu opravdu jen to nejpodstatnější. S20 Ultra je nejvyšším modelem S20 řady a je spíš něco jako bonbónek nebo třešnička na dortu k hlavním dvěma modelům. S20 Ultra hodně překvapila v prodejích. Samsung původně čekal, že se tohoto modelu prodá z celého objemu S20 jen asi 10%, ale nakonec se podíl vyšplhal až na 30%. To je hodně zajímavé číslo, protože se dlouhou dobu předpokládalo, že pokud se cenou své vlajky přiblížíte ceně telefonů Apple, každý už si koupí Apple. Tady se naštěstí ukázalo, že vyrobit a prodat prémiový telefon na Androidu za cenu Applu rozhodně jde ať už je to Z Flip nebo Ultra, tohle je rozhodně skvělá zpráva. Asi nikoho nepřekvapí, že se jedná o klasický sendvič ze skla a kovu s jedním z nejlepších displejů na trhu s QHD rozlišením a je na vás, jestli půjdete do 120Hz ve FullHD nebo do 60Hz v QHD. Obojí nejde a jen trochu škoda, že nemůžete zvolit kompromis třeba 90Hz v QHD. Pro ty z vás technikou nepolíbené. Hz znamenají kolikrát za vteřinu se obnoví na displeji obraz. Čím větší číslo, tím lépe, protože všechno vám připadá pak na obrazovce daleko plynulejší. Sice třeba hlavně ve hrách to má ještě návaznost na fps, ale pro klasický průchod menu a plynulost prostředí je to rozhodně skvělá věc. K displeji se ale váže jeden z často skloňovaných problémů a to zelený nádech při 120Hz obnovovací frekvenci a jasu pod 30%. Podle ohlasů v diskuzích se problém projevil po jedné z aktualizací a musím vás potěšit. Problém byl opraven a moje verze už rozhodně na tento problém netrpí. Výkon a baterie Teď přichází druhá kontroverze, nebo vlna negace, která se na S20 Ultra žene, a to je použití Exynosu pro Evropu, zatímco třeba pro Ameriku je k dispozici verze se Snapdragonem 865. Až do letoška to zas tolik nevadilo, protože použití jiných specifikací na různých světadílech je naprosto běžná věc. V tomhle se nemusíme na Samsung zlobit a je to prakticky stejná věc, kterou dělají i výrobci automobilů. V Americe je příplatková výbava u aut manuální převodovka, u nás si zase platíte příplatky za automat. Každý trh má prostě svá specifika a bylo by to úplně jedno, pokud by mezi jednotlivými verzemi nebyly takové rozdíly, které se všude možně prezentují. Já samozřejmě verzi se Snapdragonem nemám, ale třeba Xiaomi Mi 10 Pro s tímto procesorem ano a tak porovnávat se rozhodně dá. První rozdíl je výkon. Moje verze s Exynosem, DDR5 a UFS3.0 má nějakých 510 000 v Antutu, zatímco Mi 10 Pro necelých 600 000 a tak tímto prostým porovnáním je vidět, že letošní Exynos opravdu slabší je. A teď si položme otázku. Je fér dostat za 37,5 tisíce, kolik si Samsung za tento telefon účtuje, horší výkon? Asi moc ne. Pokud se bavíme o klasických S20, tady by se to dal Snapdragon ještě oželet, ale Ultra má být nejvyšší model – to nejlepší co Samsung momentálně dokáže, bez ohledu na cenu, a právě v tomto modelu, kde si oproti S20 připlácíte navíc 10 000, už zkrátka chcete to nejlepší. Na druhou stranu S20 Ultra je spíš manažerský telefon, který není primárně určený na hraní a tak drtivá většina lidí rozdíly při tak velkém výkonu stejně nepozná. Spíš jde jen o takový vnitřní pocit, který bych těžko popsal. Prostě za téměř 40 000 korun máte horší výkon než za téměř poloviční cenu Xiaomi Mi 10 Pro – a to se pro někoho blbě kouše. Další z věcí, na kterou si spousta lidí stěžuje u procesoru je to, že se nadměrně zahřívá. A ano, to se potvrdilo. Neporovnám samozřejmě, jestli se Exynos hřeje víc než Snapdragon na S20 Ultra, ale rozhodně se S20 Ultra hřeje daleko víc než Xiaomi Mi 10 Pro se Snapdragonem. A o dost. Stačí chvíli spuštěná náročná hra nebo jenom obyčejný foťák a Ultra začne slušně topit. Při mém amatérském testu, kdy jsem pustil na 2 minuty pouhý foťák na obou telefonech a pak je změřil teploměrem byla teplota S20tky v průměru o 4 stupně vyšší. Samozřejmě nemusím říkat, jaký to bude mít vliv na výkon třeba právě při hraní her, kdy telefon začne právě kvůli nadměrně se hřejícímu procesoru škrtit jeho výkon, aby celý telefon uchladil. Vyšší odpadní teplo má samozřejmě co dočinění i se spotřebou baterie, která tady není nijak závratná. I když je to poprvé, co Samsung do Skového modelu integroval 5000mAh baterku, spíš se jedná o podprůměrnou výdrž a při klasickém používání se zapnutými 120Hz prostě nabíjíte bez debat každý den. Po softwarové stránce samozřejmě Android 10 s OneUI 2.1, to všichni znáte, nemusím představovat asi jednu z nejlepších nadstaveb na trhu. Mít ještě aktualizace alá Oneplus, bylo by to téměř dokonalé. Skvělý fotoaparát - ano i ne Skvělý telefon, kord takhle drahý, primárně nezaměřený na hry, jako třeba ROG Phone by měl mít asi ty nejlepší možné foťáky. A ano, papírově tomu opravdu tak je. 108MP foťák, který vyvíjel Samsung ve spolupráci se Xiaomi rozhodně odvádí skvělou práci. Líbí se mi i přístup Samsungu, kdy na rozdíl od Xiaomi spojuje 9px do jednoho pro výsledné 12MP snímky místo 4px do jednoho u Xiaomi. Za následek to má výrazně lepší dynamický rozsah i když celkově trochu tmavší snímky oproti Xiaomi. Celkově jsou ale fotky daleko líbivější s hodně živými barvami. Druhý foťák je 48MP 4 násobný optický zoom, který je velký kámen úrazu tohoto telefonu. Jednak Samsung sebevědomě prohlašuje na zadní straně je 100X Space ZOOM, ovšem samozřejmě každý rozumný člověk ví, že 100-násobný zoom je jen digitální výřez asi podobně jako když si v počítači jednu a tu samou fotku přiblížíte 100x. O to víc mě mrzí, že tohle je jeden z argumentů, který Samsung prezentuje jako klíčovou výhodu před konkurencí. Každopádně k onomu foťáku jako takovému. Jeho největší slabinou je bohužel to, že většinou ani nemáte možnost tento 4x násobný periskopický objektiv použít. Telefon vám to zkrátka neumožní. I když si v automatickém režimu zvolíte možnost zoomového foťáku, telefon vám tvrdošijně neustále cpe výřez z hlavního 108MP senzoru. Na opravdový periskopický objektiv pak přepne zhruba jen v 10% případů. To by dávalo smysl třeba uvnitř budov nebo kdekoli při horších světelných podmínkách, ale proč to sakra dělá i kdekoliv ve dne? Pokud jenom trochu fotíte, víte, že krásného a přirozeného bokeh efektu dosáhnete portrétními objektivy nad 50, ale spíš tak 85mm. Tady se tím pádem periskopický foťák při 103mm ohniskové vzdálenosti přímo nabízí, pokud by vám jej Samsung ovšem dovolil použít. O to horší, že jej nemůžete použít ani v Pro režimu, který by měl být přesně na takové věci být určen. Pro režim prostě využijete jen na focení hlavním foťákem a to mi absolutně nedává smysl, obzvlášť když tohle na Xiaomi jde bez problému. Abych jenom nekritizoval, co je zase oproti Xiaomi skvělé je noční režim. Ten naopak použijete na všech 3 objektivech. Na hlavním, zoomu a šíru a oproti Xiaomi vypadá rozhodně líp i hlavně co se týká ostrosti. Za noční režim, rozhodně obrovský palec nahoru. Když už jsem zmínil slovo ostrost – to je další úskalí tohoto telefonu. Obecně kauza problém s ostřením. Ostření je opravdu problém a to byl Samsung vždy brán doslova za lídra v ostření díky svému Dual Pixelu. Ten už se ovšem nepodařilo do 108MP senzoru zapracovat a ostření na blízko je doslova noční můra. Dokud ostříte na vzdálené objekty, jste v pohodě. Jakmile ale zaostříte na něco v blízkosti, telefon není schopen zaostřit téměř nikdy a budete rádi, pokud z 10 pokusů uděláte jednu aspoň trochu použitelnou fotku. Pak prostě přijdete s iPhonem 11 Pro, naostříte, vyfotíte a hotovo. Samsung to vysvětluje tak, že díky velkému senzoru není schopen ostřit na předměty, které jsou blíž jak 10cm. Fajn, ale proč tohle nevyřeší teda jiným objektivem? Třeba pomocí 12MP šíra. Denním fotkám ale nechybí ani dynamický rozsah ani živé barvy a večer foťák opravdu exceluje a klidně bych mu odpustil i občasné problémy s tyrkysovou oblohou. Jediná a obrovská škoda, že širokoúhlý objektiv postrádá jakýkoli autofocus, který by se dal využít na makro nebo právě ostření bližších objektů s kterým si hlavni foťák neporadí. Tohle už u telefonu za 37,5 opravdu chcete. Obzvlášt když to má i Mi 10 nebo loňská Mi 9, měl by to mít rozhodně i 3x dražší Samsung. U videa telefon zvládá proklamovaných 8k při 24snímcích za vteřinu, což jak říkám v mnoha videích je spíš gimmick. Daleko víc určitě využijete 4k při 60 nebo SuperSteady mód, který vypadá fakt úžasně. Za video nemám výtku a video se mi na S20 Ultra fakt hrozně líbí. Závěrečný verdikt Babo raď jak S20 Ultra shrnout. Jak už jsem mnohokrát zmínil, je to telefon za 37,5 tisíce, který vás rozhodně uchvátí svým zpracováním, bezkonkurenčním displejem, mimochodem skvělým zvukem, pohodovou nadstavbou, fakt rychlým 45W drátovým nebo o trochu pomalejším 15W bezdrátovým nabíjením. Pokud ovšem už dáte za telefon takové peníze, asi chcete nekompromisně bezchybné řešení. A i když zavřu obě oči, u S20 Ultra to tak není. Příplatek 10 000Kč se prostě oproti S20+ nebo Oneplus 8 Pro rozhodně nevyplatí. A pokud už bych musel utratit 37,5 tisíce za nový telefon, rozhodně bych v tomhle případě sáhnul buď po Z Flipu, kde dostanete aspoň něco netradičního nebo po iPhonu 11 Pro Max, kde sice nemáte 120Hz, ale dostanete také skvělý displej, navíc daleko delší výdrž a bezproblémové foťáky. ...
iPhone jako samostatná jednotka Hned na začátku je třeba zdůraznit, že iPhone je kategorie sama pro sebe a nejčastější narážku na design v podobě iPhonu 6 v roce 2020 si plně uvědomuju. Na jakýkoli iPhone je ovšem potřeba se podívat vždy trochu jinou optikou. 50% jakéhokoli telefonu je software a právě proto je potřeba vždy oddělovat recenze iOS zařízení a Android zařízení. Zatímco u Androidu se můžete rozhodovat mezi desítkami telefonů a skákat mezi jednotlivými výrobci bez větších problémů, pokud chcete iOS, musíte si vybrat mezi tím, co vám nabízí Apple. Chtěl bych u SEčka úzké rámečky? Ano. Chtěl bych více foťáků? Ano. To by chtěl každý. Ovšem je potřeba si uvědomit, že Apple, stejně jako jakákoli jiná společnost má své akcionáře, kteří jí tlačí k co největším ziskům. A být v jeho pozici Huawei, Samsung nebo kdokoli jiný, choval by se stejně. Možná si to nebudete chtít připustit, ale SE 2020 dává v portfoliu Applu dokonalý smysl. Z pohledu výrobce určitě. Apple totiž vzhledem k tomu, že do svého ekosystému nepustil žádného jiného výrobce, si nastavuje portfolio podle sebe a co se děje v Android světě mu může být „hodně zjednodušeně jedno“. iPhone SE 2020 tedy nastoupil jako nejlevnější zařízení z celé rodiny a logicky je také nejméně vybavené. Přinést 5,5“ variantu Mi 9T Pro s A13 za 13 tisíc, dost pravděpodobně by se přestaly prodávat jakékoli jiné iPhony a akcionáři by celé vedení Applu doslova defenestrovali. Teď se ale právě zaměřím na Apple a na uživatele, kteří chtějí Apple. Zde máte v aktuálním potfoliu prakticky několik možností. iPhone 8, iPhone SE, iPhone XR nebo iPhone 11 a další jeho varianty. Porovnání s iPhone 8 iPhone 8 už se oficiálně nenabízí, ale stále se dá sehnat v obchodech. Je vybaven 2,5 roku starým procesorem A11 Bionic a podle Heuréky se dá v renomovaných obchodech sehnat od 11 990,-, což je momentálně nesmysl kupovat, pokud jen za pouhou tisícovku navíc máte možnost koupit iPhone SE 2020 vybavený nejnovějším A13 Bionic. Oba telefony vypadají totožně a od sebe je rozeznáte jen jiným barevným provedením. Uvnitř už ovšem rozdíly jsou, procesor je oproti 8čce rychlejší zhruba o 25% a poznáte to v rychlosti spouštění aplikací a poznáte to v lepších fotkách. Ač se pořád spekuluje, jestli foťák je z původní 8čky, nebo z XR nebo z iPhonu 11, důležitý je výsledek. Nový procesor totiž dokáže spočítat daleko více instrukcí a lépe tím vykreslit výslednou fotku. Rozdíl nepoznáte ani tak za dne, jako hlavně večer. A i když tady chybí oproti iPhonu 11 noční režim nebo deep fusion, naopak oproti 8čce je zde Smart HDR, což je technologie zajišťující lepší rozsah mezi světly a stíny. Pro laiky - pokud vyfotíte postavu ve stínu oproti slunečné obloze, máte daleko větší šanci, že postava bude místo černé viditelná a obloha místo bílého fleku modrá – teda za předpokladu, že nebude zataženo, ale víte co tím myslím. No a video je tradičně u Applu famózní. Rozhodně video, které leze z iPhonu SE 2020 v této cenové kategorii i v porovnání s Androido telefony patří ke špičce. Oproti iPhonu 8 je v SEčku také bezdrátové nabíjení. Sice pouze 7,5W, ale je tu. U toho drátového máte stejně jako v 8čce k dispozici až 18W nabíjení, ovšem rychlonabíječku je potřeba si dokoupit. Na druhou stranu kapacita baterie je stejných 1821mAh, takže i ono 5W nabíjení se dá v pohodě přežít. Každopádně díky odladěnosti SW s HW nemusíte mít obavy, že byste uprostřed dne museli nabíjet. Vydržíte v pohodě celý den a nabíjíte přes noc, takže aspoň za mě bych za 18W nabíječku peníze fakt nevyhazoval. Dalším důležitým aspektem je SW podpora. Ta je u Applu nastavená na 5 let a to znamená, že byste se měli dočkat ještě iOS 18, pokud u takového telefonu vydržíte. Každopádně, abych to teď celé shrnul. Když budete kupovat nový telefon a rozhodovat se mezi iPhone SE 2020 a iPhone 8, berte SEčko. Pokud chcete upgradovat z 8čky, udělejte to za předpokladu, že chcete rychlejší telefon, chcete bezdrátové nabíjení, chcete lepší večerní fotky a chcete podporu zase na 5 let. Pokud telefon dáte do výkupu, je jeho aktuální výkupní cena zhruba 6,5 tisíce, tím pádem vás vyjde nový iPhone SE také na 6,5 tisíce. Porovnání s iPhone 6S a XR Před chvílí jsem zmínil, že Apple garantuje softwarovou podporu po dobu 5 let. To znamená, že pokud si koupíte nový telefon Apple, ještě dalších 5 let budete dostávat aktualizace. Pokud tedy teď vlastníte telefon iPhone 6S, je iOS 13 pravděpodobně posledním softwarem, který na svůj telefon dostanete. Tyto telefony už jsou dnes to nejnižší minimum a čím starší telefon oproti iPhonu 8 máte, tím spíš bych minimálně na nové SE upgradoval. Polepšíte si, až na displej prakticky ve všem a to včetně výdrže. Pokud máte ve svém telefonu ještě původní baterii, pravděpodobně už bude na konci životnosti, Apple vám i telefon zpomalil, aby stará baterie telefon ještě utáhla a její výměna v autorizovaném servisu už nebude úplně rentabilní záležitostí. Tady bych opravdu upgradoval. Dostal jsem i pár dotazů na to, jestli upgradovat z iPhonu XR. iPhone XR je potřeba vnímat jako předchůdce iPhonu 11 a tím pádem by to byl z více ohledů spíš downgrade, neboli posun k horšímu. Tady bych si ten „upgrade“ dokázal představit snad jedině za předpokladu, že byste chtěli rozměrově menší zařízení. Připravili byste se ovšem rozhodně o výdrž baterky, odemykání obličejem, větší displej atd. Co nabízí konkurence? No a teď z globálního pohledu. Pokud obecně vám nezáleží na softwaru a hledáte kompaktní zařízení, máte dnes prakticky jen 2 hlavní možnosti. Samsung S10e nebo právě iPhone SE 2020. Co se týká hlavních rozdílů. iPhone SE 2020 má lepší výkon, podporu 5 let softwaru, výhodu ekosystému Apple pro napárování třeba hodinek pro bezkontaktní placení. S10e je nepatrně větší, má větší AMOLED displej a k hlavnímu foťáku je k dispozici ještě širokoúhlý objektiv. Když budu střílet od boku, za dne budou fotky naprosto srovnatelné, večer bude už vítězit Samsung a u videa bych dal určitě přednost iPhonu. Obecně, pokud neřešíte operační systém, nemáte další Apple zařízení a pomineme fakt, že S10e dostane maximálně už Android 11, asi bych šel do S10e. Vyplatí se? No a k iPhonu SE 2020 jako samotnému jsem se dostal teď, kdy vyvstává otázka. Koupil bych si jej? Já osobně ne. Nejsem totiž cílovka. To však neznamená, že to nemůže být kdokoli mimo mě. A cílovka bude obrovská a pravděpodobně se bude jednat o nejprodávanější mobilní telefon roku 2020. Každý z nás má jiné priority a existují mraky lidí, pro které je priorita malý Apple telefon nebo obecně malý telefon s co nejdelší softwarovou podporou. A to právě tento telefon bezezbytku splňuje. A když se vrátím na začátek videa, v ekosystému Applu totiž není jiná varianta. Zatímco u Samsungu třeba nedává smysl si koupit A51, protože máte třeba Honor 20, Mi 9T Pro atd., což jsou daleko lepší telefony. Nebo v případě Samsungu A71 zas můžete šáhnout po Oneplus 7T, Zenfonu 6 apod., u Applu nic takového nemáte. Právě proto si myslím, že oproti všemu je tohle ta nejlepší varianta „budget“ Applu, kterou můžete za své peníze dostat a dost pravděpodobně mi dají statistiky za pravdu. Dostanete totiž vlajkový A13, dostanete voděodolnost, slušný foťák, kompaktní velikost, na rok zdarma AppleTV. A jak mi řekl náš Tom: "Prodám svojí starou S9tku a jdu do iPhonu SE. S9 se mi po 2 letech seká, na hezký fotky mám GH5 a vím, že teď nebudu muset prostě 4-5 let řešit žádný další telefon." A o tom to pro někoho je a já tyhle lidi chápu. Stejně tak, jako plně chápu lidi, kteří řeknou, že telefon s tak malým displejem by si nikdy nekoupili, že Apple pro ně není, že chtějí otevřený systém, že chtějí více foťáků. Ano, pro vás tento telefon opravdu není. Pro vás bude zase jedna z příštích recenzí, které připravuju. ...
Posun v designu Jestli si jako já každý rok říkáte, kam až jde design posunout, budete překvapení. Tohle je rozhodně nejkrásnější telefon, který jsem měl možnost v ruce za poslední dobu držet. Všechno je fakt dotažené do maximálního detailu a jen škoda, že v P40 Pro nejsou ty nádherný keramický záda jako u Pro Plus. Místo toho tak dostanete klasickou kombinaci kovu a skla, ovšem připravte se, že v ruce klouže extrémně a kolikrát by se ve mě krve nedořezal, když mi P40 Pro málem vyklouzla z ruky. V každém případě P40 Pro vypadá hodně dobře, jen trpí na klasické neduhy lesklých povrchů – otisky prstů budete mít za chvíli úplně všude. Ve vyleštěném stavu ovšem působí záda s modulem foťáků impozantně. Jasně, někomu to bude připadat odporný, ale mě se prostě tyhle moduly fotoaparátů jak u iPhonu 11, tak u S20, tak právě i tady líbí. Připadá mi to zdůraznění vlastnosti, které tyto telefony umí na skvělé úrovni. A že vyčnívají? Stejně to každý asi vyřeší krytem. Sporný displej Opravdu hodně impozantně vypadá 6,6” velký OLED displej s 90Hz a rozlišením, které je tak něco mezi FullHD a QHD. 1200 horizontálních řádků není zkrátka ani jedno, prostě něco mezi. U displeje si všimnete 3 věcí. Kromě zaoblení do boků je teď displej zaoblený i nahoře a dole a má působit dojmem přetékání přes okraje. Upřímně, je to spíš demonstrace technologie, kam až se dnes dají posunout displeje než praktičnost použití. Swipování zespoda je sice rozhodně daleko příjemnější, prst klouže daleko přirozeněji, ale přece jen bez pouzdra by pád na spodní hranu asi nemusel dopadnout úplně nějlíp. No a to zaoblení v rozích mi moc nevyhovovalo, protože kolikrát je třeba vpravo dole potvrzovací tlačítko jakoby ustřižené oním rohem a z pohledu uživatelského komfortu to působí hodně nedotaženým dojmem. Druhá věc je absence sluchátka. Pro klasické telefonování se rozvibruje displej a zvuk z hovorů je naprosto v pohodě, ale pro poslech hudby už nefunguje a je potřeba využít spodní reproduktor. Ten hraje fakt dobře, ale bohužel je jen mono. No a třetí věcí, které si nejde nevšimnout je ten atletický ovál skrývající přední kameru a infračervené přisvíceni pro bezpečnější a noční odemknutí obličejem. Já vám ale nevím lidičky, osobně bych byl radši pro malý notch, jeden průstřel nebo odemykání v bočním tlačítku. Mě to vlastně přivádí na myšlenku, že u příští generace Skových Samsungů by měla být kamera už pod displejem. No a co se týká čtečky – podle Huawei má být rychlejší, spolehlivější a fungovat na větší ploše. No, subjektivně asi trochu jo, ale spíš mi vadí z ergonomického hlediska její posunutí nezvykle nahoru. Displej je ale samozřejmě skvělý s dostatkem jasu a podporou HDR 10+, ovšem vzhledem k embargu a zákazu spolupráce amerických firem s Huawei není P40 Pro třeba NetFlixem certifikované zařízení a tak streamovaný content si u Netflixu v HDR 10+ prostě nepustíte. Znovu bez Googlu a kratší výdrž No a teď je tu software. Samozřejmě Google služby tu nejsou a je potřeba se spolehnout pouze na AppGallery, kde sice přibývají aplikace, ale pořád jich je tam oproti Google Play jen mizivě. Jako fakt mizivě, třeba 5% oproti Googlu – jen hádám, ale tak nějak to bude. Aplikace si můžete přetáhnout pomocí Phone Clone ze svého starého telefonu, ovšem už bez dalších aktualizací atd. Alternativou může být nainstalování dalších obchodů jako Amazon nebo APKPure, ovšem má to svoje limity. Pokud budete mít to štěstí, že aplikaci do telefonu dostanete, rozhodně nemusíte mít vůbec vyhráno. Nikde totiž není psáno, že aplikace bude fungovat nebo když funguje, že náhodou zítra po aktualizaci nepřestane. Zatímco na minule testované P40 Lite mi třeba Instagram běžel, na této P40 Pro aplikace ihned po spuštění spadne. Tohle totiž není jen o chybějícím Google Play, ale právě i o Frameworku a dalších vrstvách, které vývojáři využívají a kvůli embargu v telefonech Huawei chybí. A pokud náhodou nějaké řešení přijde, při další aktualizaci systému jste nejspíš zpátky jak svého času při jailbrakovaní iPhonů a dohrávání Cydie. Limitováni budete nadále i v platbách, Google Pay samozřejmě nefunguje stejně tak jako asistentka Celia. U hardware je jasné, že výkonu je na rozdávání, Kirin 990 s podporou 5G v kombinaci s 8GB RAM je opravdu výborná a naprosto dostačující kombinace. 256GB úložiště je za mě dostatečné, osobně jsem nikdy víc nepotřeboval a pokud někdo z vás jo, připravte se už tradičně na vlastní Huawei formát karty nanoSD. U 5G telefonů je zvykem, že výrobce přidá na kapacitě baterky. Tady se ovšem meziročně nic nezměnilo a tak je výdrž nepatrně slabší než loni, ale to je spíš můj subjektivní pocit. Na 1,5 dne jsem se dostal, ale 2 dny jako u P30 Pro jsem při větším používání už nedal. Na druhou stranu k dispozici je 40W drátové a 27W bezdrátové nabíjení a drátová nabíječka podporující plnou rychlost je naštěstí v balení. Za 30 minut tak dobijete zhruba 80% kapacity. Impozantní fotoaparáty Už P30 Pro fotila hodně dobře a tak je logický, že P40 Pro bude ještě dál. Má za mě naprosto ideální kombinaci foťáků. Hlavní 50MP senzor o velikosti 2,44 mikrometru jednotlivého pixelu je zase momentálně největším senzorem na trhu a je to znát. Sekunduje mu ještě 40MP šíro a 12MP pětinásobný zoom. TOF senzor nechám spát a jdeme na foťáky. Za dne jsou ze všech 3 foťáků snímky ideálně vyvážené, jen šíro je tradičně mírně desaturované. Teda, jestli se tomu dá úplně říkat šíro, tradičně říkáme šíru když je objektiv po přepočtu nějakých 12-13mm oproti standardním zhruba 24mm u hlavního foťáku. Tady je ovšem hlavní foťák 26mm a šíro 18mm, takže asi poznáte, že se vám do šíra toho nevejde tolik jako třeba u iPhonu, u P30 Pro nebo S20tek. Na druhou stranu fakt oceňuju, že tady se jedná o jedno z mála šír, které má v sobě i autofocus. Takových telefonů byste totiž opravdu spočítali téměř na prstech 1 ruky a teď z hlavy mě napadá jen Mate 20 a Mate 30 Pro a Mi 9. Bez debat se jedná o nejlepší „šíro“ v mobilu, co jsem měl doposud v ruce. Rozhodně není jenom do počtu jako u drtivé většiny konkurence a dokáže dělat fakt krásný fotky. Jestli jsem byl ale z něčeho vydřenej nejvíc, je to 5 násobný periskopický teleobjektiv. Tohle je opravdu ultramasakr a vlastně nejvíc fotek během testu jsem asi pořídil tímhle teleobjektivem a furt jsem chodil a hledal, co bych ještě vyfotil. U večerních fotek samozřejmě Huawei opět exceluje a velký senzor spolu s velkými jednotlivými pixely se ukazuje v plné parádě. U hlavního foťáku má samozřejmě Huawei tendenci stále scénu přisvětlovat a přiostřovat, ale meziroční posun směrem k reálnější scéně je fakt znát. Tentokrát nejde nezmínit i přední foťák, i když víte, že já si na selfie foťáky úplně tak nepotrpím a selfiečka fotím i tak zadním. Každopádně 32MP senzor s „autofokusem“ rozhodně stojí za to a pokud bych si tenhle telefon nechával jako svůj daily driver, asi bych se možná fotil i tím předním foťákem. Jestli si ovšem musím u foťáku na něco postěžovat, je to dotaženost aplikace a hlavně posuvník zoomu nebo přepínání foťáků. Je tak děsně malinký, že přepínat mezi jednotlivými foťáky je asi tak příjemný jak osina víte kde. U videa došlo konečně také k pokroku. P40 Pro konečně umí natáčet ve 4K při 60 snímcích hlavním i šírem. U zoomu pořád jen 30 fps, ale i tak je tohle posun. Celkově je video velký posun kupředu. Na výběr máte z klasických h.264, h.265 režimu a skrz všechny foťáky vypadá video velmi dobře. K dispozici je spousta režimů, jako zoom zvuku při zoomu foťáku nebo šílený ultra zpomalený 7680fps režim. Dobrý gimmick, ale osobně říkám, tohle použijete jen jednou v životě, když to vyzkoušíte. Reálný přínos opravdu žádný a spíš mi to připomíná takové ty instagramové utility, kam uploadujete fotku, prstem potáhnete na vodopádu a ono to tu fotku rozpohybuje. Každopádně za video velká pochvala za meziroční zlepšení i když z iPhonu nebo S10 se mi pořád líbí víc. Závěrečný verdikt Možná to chvílema vypadalo že P40 Pro až moc kritizuju. Ne, nebojte, je to skvělý telefon a nebýt chybějícího Googlu, řekl bych vám, ať si P40 Pro v klidu koupíte. Software je totiž minimálně 50% produktu a majitelé Applu o tom mohou vyprávět. I když telefony Apple z dnešního pohledu nejsou žádné extra moderní a inovativní telefony, pořád je to software, který zákazníky drží přikované k Applu. Zatímco dřív lidé byli ochotni leccos prominout, instalovat si u Xiaomi neoficiální ROMky atd, pořád to bylo u telefonů za 5000 Kč, když podobný telefon konkurence stál jednou tolik. U Huaweie za 26 000 Kč už je to ovšem jiná písnička. Byť je telefon skvěle hardwarově vybavený, fotí skvěle a vlastně defacto nemá vůbec žádnou zásadní slabinu, za problémy se softwarem nákup zkrátka nestojí. Za tyhle peníze už máte S20+, brzo Oneplus 8 Pro, teď to vypadá, že spadnou iPhony 11 Pro, LG V60. Zkrátka nabídka konkurence je dost kvalitní a pestrá na to, abyste museli dobrovolně chodit do problémů. Huawei totiž za způsobené problémy nenabídl vůbec žádnou cenovou kompenzaci a naopak ambiciózně ještě meziročně zdražil. Samozřejmě, jsou mezi námi i lidé, kterým se Google příčí a rádi podpoří Huawei v těžkých časech embarga a potom směle do toho. Jen upozorňuju, že i když od Googlu nic nepoužíváte, nemusí vámi oblíbená sada aplikací využívající framework Googlu fungovat. A když funguje teď, nikdo vám nezaručí, že při příští aktualizaci ještě bude. ...
Design Většina z vás to ALE už zná a kdo ne, ten si může tipnout. K tomu ovšem až dále. Upřímně, po příchodu P30 Lite jsem letos čekal u P40 Lite v designu trochu něco odvážnějšího než je tato smaragdově zelená vypůjčená od Honoru. Ta sice doplňuje tradiční černou a bílou, ale bez duhových přechodů polární záře jako u Honoru prostě vypadá celkem usedle, stejně jako uniformně slazený gril foťáků připomínající malého brášku iPhonu 11. Hodně často čtu v komentářích o tom, jak jeden výrobce kopíruje druhého atd. V designu se to ovšem bohužel projevilo i tom negativním slova smyslu. P40 Lite, je totiž stejně jako přímý konkurent Samsung A51 kompletně plastový. A plast má bohužel pár nepěkných vlastností. Sice vydrží víc než sklo při případném pádu, ale za týden testování už jsou vidět první mikro škrábance na zádech. Nemluvě o tom, že vyleštit záda je téměř nemožné. Aspoň, že ovládací prvky jsou na svém místě a velká pochvala za čtečku otisků prstů v bočním tlačítku na které nemáte problém dosáhnout ani palcem pravé ruky, ani ukazovákem levé a je vlastně jediným a rychlým způsobem pro odemknutí telefonu, protože odemykání obličejem tady nenajdete. Displej Displej je pořád IPS, docela slušně svítí a barvy i pozorovací úhly jsou výborné. Koneckonců, za ta léta vývoje IPSek už by bylo divné, kdyby to bylo špatně. Rozlišení je 6,4“ samozřejmě FHD+ s průstřelem v levém horním rohu a od loňska se displej zase zvětšil. Oproti třeba Mate 30 Pro nebo P30 Pro jsou celkové rozměry telefonu větší, ale displej je právě kvůli větším rámečkům menší. Hlavně spodní brada je citelně větší. Na druhou stranu jsme úplně v jiné cenovce a tak jediná věc, která mi u displeje vadí je nalepené sklo, které docela nepříjemně řeže do ruky při swipování sem a tam. Hardware Teď přichází jednoznačná pochvala, a to za hardware. Vloni jsem si stěžoval u P30 Lite, že cena vylezla na 10 000,- ale hardwarově je to telefon za 6 000,- a dneska je to skoro obráceně. Procesorem je Kirin 810, který ve spojení s 6GB RAM a úložištěm o velikosti 128GB vytřepal z Antutu víc jak 300 000 bodů. Všechno tím pádem běhá maximálně rychle, svižně, bez záseků atd. Kdo by chtěl úložiště rozšířit, v hybridním slotu může, ovšem a bohužel Huawei v tomto modelu najel na svůj vlastní formát karet, takže stará microSDčka mají smůlu a musíte investovat do nanoSD karty. Na druhou stranu, 128GB asi většině lidí stejně postačí a úložiště je už UFS 2.1 oproti předchozímu eMMC, takže nárust na rychlosti spouštěných aplikací je fakt znát. Samozřejmě za předpokladu, že si do telefonu nějaké aplikace nainstalujete. ALE Ano, toto je totiž první telefon široce dostupný bez Google služeb a to je to ALE, které jsem myslel na začátku. Zkrátka a jednoduše, se softwarem a aplikacemi tady budete asi celkem zápasit a to je ten hlavní důvod, proč Huawei dal tomuto telefonu atraktivní cenovku 6 500,-. Vracíme se tím pádem zpátky na původní ceny lajtek, ale za hoodně dobrou specifikaci. Absence Google služeb znamená chybějící obchod s aplikacemi Google Play, nefunkční aplikace Gmail, Youtube atd. Naštěstí existuje způsob, jak tohle částečně obejít, mrkněte na video návod, který jsem o tomto problému točil a minimálně 95% problémů vyřešíte. Pokud ovšem nechcete řešit problémy s Google Play, jednoduše pro vás tento telefon není. Celý systém EMUI 10 běží na jádru Androidu 10 s vlastním obchodem AppGallery přes který instalujete veškeré aplikace. Alternativou může být nainstalování obchodu Amazon, kde najdete spoustu aplikací, které chybí v obchodě Huawei. Celkově působí prostředí systému velmi dobře, je rychlé a gesta fungují ala Apple style. To znamená swipe nahoru vypne aplikaci, poloviční swipe ukáže spuštěné aplikace, swipe z levého okraje znamená zpět, ale swipe z pravého okraje nepochopitelně neznamená pohyb dopředu, ale také zpět. Ovládací centrum vypadá hodně podobně jako na čistém Androidu nebo v Samsung UI a nastavení svými barvičkami naopak zase připomíná Color OS od Realme. Klasický Google Feed je nahrazený feedem Today, který můžete celý buď vypnout nebo zapnout a jedinou preferencí, kterou můžete přidat jsou sportovní události. U zbytku se musíte spokojit s tím, co si myslí Huawei, že je pro vás důležité. Další nevýhodou obchodní války je pravděpodobný zákaz spolupráce s Qualcommem, kterému patří licence na protokol aptx, a ten tady tím pádem také není. Místo něj se musíte spolehnout na klasické SBC i když došlo k vylepšení verze Bluetooth na 5.0 a nebo poslouchat hudbu drátově. Jack na 3,5mm je však stále přítomen. Pro ty z vás, kteří by chtěli poslouchat hudbu z integrovaného repřáčku, je tu pouze jeden a i když docela dobře interpretuje vokály, basy mu dost chybí. Baterie Hodně velký upgrade je baterka, ta narostla na 4200mAh z původních 3340mAh a nabíjení se zvýšilo z rychlých 18W na ještě rychlejších 40W. Energie je tedy dostatek na zhruba 2 – 2,5 dny provozu naprosto bez problému. Za 30 minut jste schopni přibalenou nabíječkou dodat telefonu zhruba 70% baterky a celkově jsem byl s výdrží fakt hodně spokojený. Fotoaparáty Čtveřice foťáků na zadní straně je v konfiguraci. 48MP hlavní se světelností f/1.8, 8MP šíro se světelností f/2.4 a 2MP makro objektiv doplňuje ještě 2MP senzor pro rozostření pozadí. Za denního světla jsou fotky opravdu pěkné, s dostatkem detailů a vlastně kdyby všechny telefony v podobné cenovce fotily stejně, vůbec bych se nezlobil. Samozřejmě, chyby tu jsou, aby ne, občas když je na fotce některá z barev dominantní, má telefon tendenci ji zbytečně přesaturovat, ale zas tohle je věc, která se většině lidí nejspíš bude líbit. K dispozici máte i 2 až 6 násobné přiblížení. Nenechte se ovšem zmást, jedná se o digitální výřez z hlavního foťáku foťáku, byť rozlišení fotografie je stále 12MP jako u standardní fotky, protože zde samozřejmě dochází ke spojení 4px do jednoho. U zoomového foťáku ovšem dochází k jinému typu zpracování fotky. Samotné vyfocení trvá o kousek dýl, kdy dochází ke skládání fotky a výsledek není špatný, ale samozřejmě oproti hlavnímu foťáku rozdíly v kvalitě jsou. V mezních situacích chybí hlavně dynamický rozsah, takže stíny jsou tmavé a světla naopak přepálené. Samozřejmě čím víc přibližujete směrem k 6 násobnému zoomu, tím je fotka kvalitativně horší. Já osobně jsem využil nejnižší 2 násobný a dál už jsem nešel. U širokoúhlého foťáku v této cenovce jsem opravdu moc zázraků neočekával, ale šíro příjemně překvapilo. U podobných foťáků bývá dost často problém, že fotka má naprosto jiné barevné podání, jako kdyby hlavní foták a šíro ladily u výrobce úplně jiné teamy lidí. Tady jsem byl příjemně překvapený. Mírnou desaturaci bych foťáku odpustil. Fotky vypadají opravdu na 8MP fajn a pokud narazíte na problém, bude to horší dynamický rozsah. V mezních situacích prostě telefon nezvládá. To se projeví hlavně v noci, kdy je šíro úplně mimo a klasický noční režim je k dispozici jen pro hlavní foťák. Tady se zase v plné kráse ukazuje čínská povaha udělat věci hezčí než jsou. Fotky jsou určitě pro většinu lidí instagramově pěkné, ale s realitou nemají moc společného. Celá scéna je často zbytečně přesvětlená, přeostřená, obloha místo černé tmavě modrá. Na druhou stranu klobouk dolů, jak Huawei využívá sílu tak výkonného procesoru v tak relativně levném zařízení. U videa je k dispozici rozlišení maximálně FullHD při 30 snímcích za vteřinu na hlavním nebo šíru a je škoda, že ani u jednoho není k dispozici žádný druh stabilizace. Shrnutí Teď zbývá už jen finální verdikt. Huawei P40 Lite je za svou cenu opravdu skvělý telefon a klobouk před ním dolů. Jedná se o přímého konkurenta pro Samsung A51, kterého strčí do kapsy naprosto hravě. Až samozřejmě na chybějící Google služby. Ač jsem marně vyzkoušel asi 8 různých způsobů, jak služby Googlu do Huawei dodatečně doinstalovat, ani jednou jsem nepochodil a vždycky jsem skončil na hlášce s chybou Play Protect a nemožnosti se zalogovat a dál pokračovat. Možná, že se v budoucnu podaří najít nějakou okliku jak do telefonu Google dostat nebo možná Amerika uvolní svoje embargo, ale ani na jedno bych úplně nespoléhal a tomu, kdo chce Google, jakýkoli Huawei rozhodně nedoporučuju. Pokud tak dokážete Google služby oželet a nebojíte se vyzkoušet něco nového, dostatete za 6 500,- opravdu skvělý telefon. Shrnu jen rychlé dobíjení, pěkný displej, opravdu slušný foťák, a poměr cena výkon lepší než u Xiaomi – a to je co říct. ...
Trh ohebných telefonů Pokud vynecháme Flexpai a další podobné výrobce, existují dva, potažmo 3 světoví hráči vyrábějící ohebné displeje. Samsung s jeho Galaxy Foldem a Z Flipem, Motorola s Razrem a právě Huawei s Mate XS, který se jako jediný ze všech 3 ohýbá směrem ven. Každé z řešení má své výhody i nevýhody. Největší nevýhodou ohebných displejů je jejich náchylnost na poškrábání, která je daleko větší než u klasických telefonů. Pokud máte displej po vzoru Mate XS, riskujete poškrábání. Na druhou stranu nespornou výhodou je okamžitý přístup k displeji bez nutnosti jej rozevírat. Ne vždycky totiž potřebujete displej šířky tabletu a tak počet potřebných ohybů nebude u Mate XS tak velký jako třeba u Foldu, kde je venkovní displej tak malinký, že téměř vždy potřebujete telefon otevřít. A s otevřeným telefonem už se zas tak dobře při ovládání jednou rukou nemanipuluje. Výhody a nevýhody displeje Displej Mate XS má v rozloženém stavu stavu úhlopříčku 8”, v zavřeném pak 6,6”, což je jen nepatrně větší než třeba Mate 30 Pro. Tloušťka už je ovšem o něčem jiném a prakticky máte 2 telefony na sobě. Pokud nemáte v kalhotách čím jiným ohromit, možná pomůže právě nový telefon. A když to nezabere v kalhotech, tak dojem uděláte určitě jakmile jej vyndáte a otevřete. K tomu stačí zmáčknout tlačítko na zadní straně, ta odskočí a najednou ze zmenšené verze máte plnohodnotný 8” tablet. Displej je jednoduše skvělý, pozorovací úhly obrovské, barvy úchvatné a na sluníčku jsem jej prostě kvůli deštivému počasí nevyzkoušel. Na tomhle místě vás asi hodně bude zajímat onen předěl nebo ohyb a řeknu vám, není to tak strašné jako u Samsungu. Lépe řečeno, u Z Flipu přes něj kvůli konstrukci přejíždíte stále, ale u Foldu nebo Mate XS při scrollování nemusíte, takže vadit vám tolik nebude. Současně nelefon nebudete ani muset tak často otvírat nebo zavírat, protože jej v klidu můžete narozdíl od Foldu používat právě v zavřeném stavu. Možná si budete říkat, jak se vůbec Mate odemyká. Na boční straně zapínacím tlačítkem v kterém je integrovaná rychlá čtečka otisků prstů. Já jsem osobně rád, že tahle funkce se pomalu začala loni do telefonů vracet, protože mi je celkově daleko sympatičtější než různé čtečky v displejích. Dostatečná výbava Po hardwarové stránce telefon pohání Kirin 990 s 5G, 8GB RAM a 512GB vnitřního úložiště rozšiřitelného ještě paměťovkou od Huawei. Tím pádem vám je asi jasné, že všechno běhá naprosto rychle a spolehlivě bez sebemenších záseků. Manažeři využijí samozřejmě zobrazení tabulek na velkém displeji, multitasking na dvou obrazovkách, jejichž velikost si můžete přizpůsobit a v rámci produktivity práce musím říct, že tohle je jasný krok kupředu. Sice vám to notebook nenahradí, ale pokud jste třeba správci systému a potřebujete se někam vzdáleně připojit, dává velká obrazovka opravdu celkem smysl. Pro ostatní uživatele zase dává smysl velký výkon ve hrách, přehrávání filmů atd. Problémy s aplikacemi Pokud si ale potřebné hry stáhnete. A tady nastává ten největší kámen úrazu. Spousta z vás už určitě slyšela o obchodní válce mezi USA a Čínou a Huawei Mate 30, spolu s Mate XS jsou první modely, které jsou tímto sporem postihnuty. Ačkoli celý telefon běží na operačním systému Android s poslední verzí EMUI, obchod Google Play tady nenajdete stejně tak jako Gmail, Google Maps, Youtube atd. Obchod s aplikacemi Google Play nahrazuje vlastní obchod AppGallery, který je sice třetí nejrozšířenější na světě, ovšem za Appstorem od Applu a Play Storem od Googlu zaostává v počtu aplikací drastickým způsobem. Tím pádem tady nenajdete Whatsapp, Facebook, Instagram a další nejpoužívanější aplikace, které v Evropě používáme. Holt čínské Weibo nebo Wechat je nám na tomto kontinentě platný asi jako mrtvýmu zimník. Huawei ovšem slibuje, že aplikace by postupně měly příbývat, ovšem jak rychle a vůbec jaké zatím nikdo neví. Na ty, které jsou vyrobené americkými firmami se totiž určitě bude vztahovat embargo a je tedy otázkou, zda sem ony aplikace legálním způsobem vůbec nainstalujeme. A když náhodou ano, riziko zavlečení mallwaru je samozřejmě značné. Pokud se tím pádem k tomuto kroku uchýlíte, rozhodně bych nejprve zauvažoval o instalaci nějakého antiviru. Přece jen asi nechcete, aby součástí někde staženého Instagramu byl i tzv. keylogger, který monitoruje veškeré vaše stisknuté klávesy a odesílá tím pádem vámi zadané uživatelské adresy a hesla nějakému útočníkovi, který pak může v lepším případě zneužít vaší identitu v sociálním světě, v tom horším luxovat váš bankovní účet. Když už jsme u bankovnictví, z bankovních aplikací, které jsem tu našel je tu pouze Komerční banka, ale další by se údajně měly přidávat. A s bankovnictívm je spojená i další věc, samozřejmě vzhledem k absenci Google služeb nečekejte ani Google Pay i když NFC tu samozřejmě je. Dobrá zpráva ovšem pro herní maniaky, GTAčko tady je Asfalt 9 tu taky je a pak ještě jedna zpráva pro skupinu lidí, které já osobně absolutně nechápu, nicméně akceptuju je - tak pro vás důležitá zpráva TikTok tady je. Vesměs jediné kloudné řešení je instalace aplikace Phone Clone do vašeho starého telefonu jakéhokoli výrobce přes kterého pak přetáhnete samotné aplikace vyjma těch od Googlu, které jsou součástí nových telefonů. Ty jsou zapečeny na úrovni systému a i kdybyste se rozkrájeli je nepřenesete. Nicméně Facebook, Instagram, Whatsapp ano. Přetáhnete i třeba Youtube studio od Googlu, protože to doinstalováváte dodatečně, ale na Gmail, Google drive a další zapomeňte. A Youtube, ten musíte sledovat pouze ve webovém prohlížeči. Extrémně rychlé nabíjení Jednu z věcí, které vám úplně tak neotestuju vzhledem ke krátké době zápůjčky je výdrž baterie, nicméně vzhledem k tomu, že baterka má kapacitu 4500mah a displej je opravdu velký, počítejte s jednodenním použítím. Vic z Mate XS ani nevymáčknete. Dobrou zprávou ovšem je, že v balení je 55W nabíječka, která je schopná telefon dobít z 0 na 85% za 30 min, takže jakékoli chvilkové připojení na nabíječku prodlouží životnost baterie o pár hodin. Staré známe fotoaparáty Soustava fotoparátů na zadní straně vychází z P30 Pro a je umístěna stejně jako tlačítko pro otevírání v bočnici, která je mimochodem hodně praktická při držení telefonu. Foťáky jsou v konfiguraci 40Mpx hlavní se světelností f/1.8, 8Mpx teleobjektiv se světelností f/2.4 a 16MPx šíro se světelností f/2.2. Čtvrtý senzor už je jen pro měření hloubky ostrosti. Za denního světla předvádí hlavní objektiv opravdu skvělou práci a není mu moc co vytknout. Stejně tak je to tradičně u Huawei i za nočního osvětlení. Tady hodně doporučuju použít noční režim, který proti klasickému vyfocení trvá 6-7 vteřin, ale rozdíl je opravdu dramatický. Naštěstí došlo i k posunu oproti třeba P30 a fotky jsou daleko věrnější realitě. Krásně prokreslené, ale věrné, opravdu klobouk dolů. Širokoúhlý foťák je tradičně dobrý přes den a horší už večer, stejně jako u všech jiných telefonů konkurence. Zoomový foťák poté dělá slušné snímky, ale pokud se zadíváte pořádně, už si všimnete, že fotky jsou hodně měkké. Večerním snímkům už u zoomu ani u šíra už nepomůže moc ani noční režim. No a milovníky selfieček potěším, protože focení selfie probíhá tak, že zavřete telefon a fotíte se pořád hlavním foťákem. Tím pádem u Mate XS dostanete jedny z nejlepších selfieček mezi telefony vůbec. U videa počítejte s maximálním rozlišením 4k a 60fps bohužel chybí. Holt, Huawei se tradičně zaměřuje spíš na focení než na video. Uvidíme, jak tomu bude u P40. Zavěrečné shrnutí Jak Mate XS shrnout? Za mě by to byl skvělý přístroj, pokud by měl Google Play. Přece jen u telefonu za 60 000 Kč už nechcete řešit kompromisy v podobě shánění aplikací od kamarádů nebo z různých podivných úložišť. Na AppGallery jich je totiž zoufale málo a tak nezbývá než Huaweii držet palce, aby dokázal vývojáře přesvědčit, aby své aplikace umístili i na AppGallery nebo konečně skončila obchodní válka mezi USA a Čínou. Vzhledem k probíhajícím starostem ohledně koronaviru je ale asi řešení obchodních sporů odsunuto na druhou kolej. A to je minimálně pro tento telefon i budoucí sérii P40 velká škoda. Mě osobně se líbí moc, poškrábaný displej za 1 den zatím nemám vůbec a kdyby to tak zůstalo, preferoval bych toto řešení víc než Fold od Samsungu. ...
Samsung vs. Motorola Samsung Galaxy Z Flip a Motorola Razr jsou telefony ze samostatné kategorie asi podobně jako třeba telefony od Applu a je vám jasné, že tentokrát rozhodně spíš než cena bude prim hrát užitná hodnota. Ohebné telefony totiž nejsou kategorie prověřená lety vývoje a je jasné, že taková technologie, aspoň z počátku nebude v budgetových telefonech. Je tedy naprosto zbytečné nadávat na to, že je to drahé, ale pojďme spíš obdivovat, co až je v dnešních telefonech možné dokázat. Koneckonců taková Ferrari, Bugatti a podobná auta si také většina z nás kvůli ceně nekoupí a přesto neznám nikoho, kdo by na jejich ceny nadával. Jestli tedy dnes budu Z Flip s něčím srovnávat, bude to primárně Motorola Razr. Každý z výrobců přistoupil totiž ke svému telefonu po svém. Samsung má bohaté zkušenosti se svým kloubem u Foldu, který způsobil mnoho problémů a vypadá to, že se poučil a kloub u Z flipu vypadá daleko líp. Je prostě daleko bytelnější, kryje jej uvnitř speciální páska a aby se do něj nedostaly nečistoty i kartáčky, které mají „vymetat“ nečistoty ven. Samozřejmě jen čas ukáže, jestli je toto řešení dostatečně efektivní, ale za mě rozhodně posun. Samsung navíc kloub a mechanizmus všech převodů využívá k tomu, že můžete telefon kromě polohy otevřeno a zavřeno zastavit v jakékoli poloze. Tím pádem i klidně rozevření na 90 stupňů, který se hodí báječně na videohovory a ještě máte obě ruce volné třeba na vaření. Design pro odvážné Design je obecně to, na co Samsung myslel především, když cílil na určitou skupinu zákazníků. Cílovka něžných žen spolu se zhruba 4% mužů je tady naprosto jasná i podle promo materiálů výrobce. Pokud jste ovšem muž, který si rád potrpí na osobitost, výstřednost, rádi vyčníváte z davu, vůbec bych se nebál o Z Flipu uvažovat i u oněch zbylých 96%. Tady už bude hodně záležet na 2 věcech. Jak moc jste výstřední, protože můžete zvolit barvu fialkovou, a nebo uniformní černou. Já bych se ovšem vůbec za fialovou nestyděl. Vypadá opravdu hodně decentně a současně dost sexy. Odůvodněná slabší baterie Druhou věcí je, a upřímně přiznávám, že tohle je asi největší slabinou Z flipu, jak moc přes den strávíte na telefonu. Oříškem je totiž poměrně slabá 3300mAh baterie, která průměrnému uživateli vydrží 1 den, náročný však bude muset si odpoledne asi trochu proudu přicucnout. Nabíjení tady ovšem moc rychlé není. Teda rychlé na iPhony ano, ale přece jen u Samsungů už jsme zvyklí na víc než 15W. Obecně kapacita baterií je totiž daň za celý ohebný telefon. Ty jsou v telefonu 2 a dohromady poskytují zmíněných 3300mAh, což je ovšem daleko víc než třeba u Razru. To se samozřejmě promítá i na čelní stranu. Samsung se rozhodl obětovat velikost displeje, který je na čelní straně opravdu miniaturní, ovšem daleko zvýšil právě kapacitu baterií. Na Razru je displej z venku sice velký, ovšem baterie má kapacitu jen 2550mah a to je docela málo na to, jak velké vnitřní displeje oba telefony mají. Skvělý, ale křehký displej U Z Flipu je vnitřní displej obrovský, 6,7“ je velikost třeba S10 Lite nebo S20+ a je jasné, že tohle něčím napájet musíte. Displej je každopádně na špičkové úrovni, přesně na té, kterou od Samsungu očekáváme. Tím pádem FHD+, HDR10+, SuperAmoled, výborná svítivost na sluníčku, tohle je všechno skvělé. Tradiční výtka pouze směřuje k tomu, jak Samsung tento telefon propaguje. Jako odolný telefon se skleněnou obrazovkou Ultra Thin Glass. Ano, skleněná obrazovka zde bezesporu je, bohužel vás už Samsung cíleně zapomíná upozornit na to, že na onom skle je ještě notná dávka plastu, kterou bohužel poškrábete i nehtem. Smutné je, že tuto informaci se prostě nikde před nákupem nedozvíte a toto je učebnicový příklad klamavé reklamy. Není to tedy chyba produktu jako takového, ale zjevná chyba marketingového oddělení za zvolený způsob propagace. Výhodou nově aplikované skleněné vrstvy tak není, jak by se mylně někdo mohl domnívat odolnost, ale jiný pocit z dotyku. Displej už se tak nekrabatí jako u Foldu, tohle je jednoznačně krok kupředu a je vidět, že pořád je co inovovat. Slušná hardware výbava Po hardwarové stránce je uvnitř Z Flipu Snapdragon 855+ v kombinaci s 8GB RAM a 256GB rychlým UFS 3.0 úložištěm. Mnozí z vás se v tuto chvíli asi oprávněně ptají, proč je uvnitř loňský procesor a ne letošní 865. Odpověď je jasná. Každý vývoj mobilního telefonu trvá určitou dobu. U klasických telefonů to může být od 1-2 měsíců po půl roku podle náročnosti. U tak složitého telefonu, jakým je Z Flip je doba vývoje daleko delší a v tu dobu, kdy začal vývoj Z Flipu tak nebyla pravděpodobně 865 ještě dostupná. Na druhou stranu pochybuju, že cílová skupina zákazníků vůbec nějaký rozdíl pozná. Tady běží všechno absolutně rychle a na jedničku. Android 10 s nadstavbou OneUI 2.0, kterou tradičně považuju za jednu z nejlepších na Androidu běží opravdu ukázkově. Tradičně mi vadí jen tuna balastu, kterou má Samsung stále potřebu nám vnucovat a za kterou od výrobců daných aplikací jistě dodatečně inkasuje tučné šeky. Celkově jsem měl z používání Z Flipu velmi dobrý dojem, skvělá byla čtečka otisků prstů na boční straně a jediné, co by mohlo někomu vadit je trochu netypická šířka displeje, která má za následek zhuštěná tlačítka na klávesnici, takže občas dochází k nechtěným překliknutím při psaní zpráv. Druhou věcí je přivyknutí si na místo, kde dochází k ohybu. Displej je „zkrabatělý“ a při swipování prstem je to prostě hodně znát. Tady má naopak výhodu Fold, kde přes ono místo ohybu prstem tak často nejezdíte. Na Z Flipu prostě jakékoli potáhnutí po stránce, po Instagram feedu, Facebooku atd. cítit budete. Jestli si na to zvyknete je na vás. Mě to štvalo dost, ale na druhou stranu momentálně to holt líp vyřešit nejde. Starý známý fotoaparát Senzory foťáků jsou u Z Flipu z loňské S10 s trochu jinou optikou. 12MP hlavní foťák se světelností f/ 1.8 a velikostí pixelů 1,4 mikrometru je doplněn ještě druhým 12MP šírem se světelností f/2.2. Tady je potřeba si říct že vývoj ve foťácích jde dopředu opravdu mílovými kroky a co dnes je super, zítra už být nemusí. Proto samozřejmě když jsem na S10 foťáky hodně chválil s odstupem času už se dostávají ve vlajkové třídě k průměru a s letošní sérií S20, P40 nebo Mate 30 Pro rozhodně nemůže Z Flip soupeřit. Víte co, ono to ale úplně tak nevadí. Jde o to, aby fotky nebyly vyloženě špatné a aby dokázaly držet krok aspoň právě na úrovni loňských S10. A to si myslím, že se povedlo. Za denních podmínek jsou na hlavním foťáku snímky velmi dobré, barvy jsou vyvážené s dobrým dynamickým rozsahem i když oproti S10 se trochu horší světelnost objektivu projeví s ubývajícím světlem. U večerních fotek už je pak samozřejmě výsledek o poznání horší než u S10, ale zase hodně záleží na tom, co fotografujete. Postprocessing se občas nesnaží hledat to, co by stejně zobrazil špatně a tak to raději zahodí. Znatelný rozdíl je při použití nočního režimu, kde už se ze stínů podaří vytáhnout docela slušně dost informací. Jediná nevýhoda, že celkově působí focení na noční režim nepřirozeně divně a toto je vlastně jediné místo, kde máte pocit, že se v telefonu něco zadrhlo. Animace probíhajícího snímání nočního režimu se totiž nepřirozeně dlouho zasekne a vy chvíli máte pocit, že se vůbec nic neděje, byť už foťák exponuje. To je ale asi drobnost, která se dá vylepšit v příští aktualizaci. U širokoúhlého foťáku budete za dobrého světla z fotek nadšení, protože se tam konečně vejde to, co do normálního ne. S ubývajícím světlem ovšem už zaznamenáte hodně šumu a večer jsou už fotky špatně použitelné, večer už pak těžko. Dochází ke značnému rozmazání, šumu atd. Video dokážete natáčet oběma foťáky až ve 4k, přičemž u hlavního i v 60 snímcích za vteřinu a s optickou stabilizací vypadá opravdu velmi dobře, tradičně snad spolu se Sony se jedná o nejlepší video v telefonech s Androidem. Ano nebo ne? Asi se ptáte jestli si Samsung Galaxy Z Flip koupit za cenu 39 000 Kč. To je samozřejmě otázka, kterou si primárně musíte zodpovědět sami. Pokud patříte do skupiny, kterou už jsem párkrát jmenoval a na kterou Samsung cílí, vůbec bych se nákupu nebál. Pokud totiž o takovém telefonu vůbec uvažujete, pravděpodobně pro vás není cena hlavním rozhodovacím faktorem. Za své peníze dostanete unikátní kousek, který budete dlouho obdivovat jak vy, tak vaše okolí. Ze začátku asi možná i tak moc, že vám kvůli samotnému ukazování všem nevydrží baterka ani jeden den, ale až opadne první nadšení, budete pravděpodobně naprosto v pohodě. Jediný pozor si dejte opravdu na křehký displej, protože jestli máte tendenci telefon otvírat jednou rukou, mohlo by se vám stát, že si displej nechtěně poškrábete. V takovém případě na vás Samsung myslí a první výměnu displeje vám naúčtuje za 3 000 Kč. Na jednu stranu je to fajn sleva, na tu druhou by Samsung do doby než přestane zákazníky mystifikovat s odolností, měl dát první výměnu displeje zdarma. Přece jen nemůžeme moc čekat od něžnějších poloviček zájem o povahy materiálů atd. Věřím, že nám tuto drobnou neznalost vynahrazují bohatě zase něčím jiným, v čem my muži naopak ztrácíme. ...
Lamax vyhověl přáním zákazníků Je hrozně fajn, když nějaká značka naslouchá svým zákazníkům. To je přesně případ sluchátek Lamax Dots 2. Minulé jedničky byly sice fajn, ale pár neduhů u nich přece jen bylo. Dobíjecí krabička byla celkem velká a zelená (tyrkysová) barva krycího víčka nepůsobila úplně robustním dojmem. Tento odstín je typický pro značku Lamax a tak se s ní setkáte na většině jejich produktů. Dobíjecí základna se zmenšila skoro o půlku a víčko působí daleko líp. Při otevření drží nahoře, při zavření krásně, díky magnetům, zaklapne. Celkově je tohle vajíčko prostě hrozně sympaticky kompaktní. Nebýt nahoře nápis Lamax, zepředu diody značící stav nabití a na zadní straně USB-C vstup pro nabíječku, klidně byste si jej spletli s obalem dámské kosmetiky našich milých a drahých poloviček. Další příjemné změny Po otevření krabičky už na vás vykouknou 2 sluchátka, u kterých na první pohled nerozeznáte které je levé a pravé. Jsou naprosto univerzální a jestli je v krabičce dáte tak nebo tak je úplně jedno. Stejně tak padnou do uší a pokud chcete mít sluchátka v uších správně, stačí mrknout na jejich hřbet, kde najdete písmena L a R. V rámci komfortu oceňuju hlavně 2 věci. Mékké gumové nástavce o 3 velikostech, které libovolně vyměníte a perfektně padnou do uší a pak celkově i samotné ovládání sluchátek probíhající pomocí 2 tlačítek. V jedné z minulých recenzí jsem si stěžoval, že odpor stisku tlačítek je tak výrazný, že sluchátka si bolestivě zatlačíte do uší. Tady se to nestává kvůli zahnutí sluchátek. Tlak, který musíte vyvinout na stisknutí tlačítka tak nejde přímo dovnitř do ucha, ale do boku. I tak by ale mohl být odpor tlačítek trochu menší. Využít je můžete k běžnému ovládání, přeskakování skladeb, použití asistenta nebo pro hovory. Tady mám asi největší výtku. Při pár zkušebních telefonátech totiž druhá strana celkem špatně slyšela a zvuk zněl dost plechově. To je ovšem daň za opravdu malé rozměry špuntů. Zapadnou pohodlně do uší a k puse je to holt proklatě daleko. Teď už ale budou následovat víceméně superlativy. Bluetooth verze 5.0 s rychlým párováním a dosahem 15m s kterým nemáte problém ani v přeplněném dopravním prostředku a nízká spotřeba na 1 nabití vám oproti předchozím dotsům vyrazí dech. Sluchátka samotná mi vydržela na 1 nabití něco přes 5 hodin a krabička jim dokáže vrátit energii zhruba 5x. Dohromady se tak dostanete na nějakých 25-27 hodin na 1 nabití krabičky. Pro její dobití můžete navíc využít i bezdrátové dobíjení vašeho mobilu. Méně basů = lepší zvuk? Samozřejmě nejdůležitější věcí u sluchátek je jejich samotný zvuk. Lamax se holedbal, že i tady naslouchal svým zákazníkům, kteří si stěžovali na přehnaně velké basy. Těm Lamax ambiciózně říká, že basy zkrotil a celkově zvuk vylepšil, abyste měli vždycky chuť na další track. Musím souhlasit, basy byly zkroceny, bohužel na můj vkus až moc a při některých písničkách, kdy chcete slyšet plné basy se jich prostě nedočkáte. To je ovšem asi největší neduh při poslechu. Vlastně jsou Dotsy takový opak sluchátek Beats a záleží tedy na vás, co u sluchátek preferujete. Vejšky a středy byly za mě úplně v pohodě a sluchátka jsem si vlastně i docela dost užíval. A teď vás určitě napadá i otázka – a co video? Mám pro vás další potěšující zprávu. Sluchátka nejsou master-slave a každé z nich komunikuje s telefonem zvlášť a tím pádem nedochází ke zpoždění zvuku oproti videu a tím pádem obrovský palec nahoru. Závěrečné doporučení Sluchátka Lamax Dots 2 jsou výborná sluchátka, a ikdyž třeba oproti JBL nebo Sony není Lamax tolik známou značkou, kvalita sluchátek vám to bohatě vynahradí. Až na trošičku chybějící basy si opravdu není na co stěžovat. Perfektně sedí, vydrží dlouho nabitá, jsou kompaktní a nemají žádné zpoždění u videa. můžete zakoupit u nás na Hurámobil.cz za startovní cenu 2 290 Kč. Ovšem, pokud zadáte v košíku kód „DOTS2“, získáte navíc ještě dodatečnou slevu. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
| bonmoto.cz | 6 299,- |
| doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
| moto-kufry.cz | 6 299,- |
| motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.