Třetí generace přináší tři verze Herní telefony je úplně jiná kategorie než jsou klasické telefony. Tak úplně se nehledí na ergonomii, váhu, kvalitu foťáků, ale defacto se všechno točí o mixu pořádně futuristického designu, nejlépe s různými svítícími prvky, musíte přibalit pořádně výkonný procesor, rychlý displej, hodně velkou baterku, ideálně nějaká speciální tlačítka navíc a pak notnou dávku dokoupitelného příslušenství. Všechno pořádně potuníte a dostanete dokonalý herní telefon za cenu klidně docela slušně vybaveného notebooku. Takové byly první dva ROG Phony a samozřejmě třetí vydání nebude výjimkou. Designem se trojka od svého předchůdce extra moc neliší, na zadní straně si všimnete nejvíc asi přidané čočky objektivu a částečného průhledu, kterým můžete vidět malinko do útrob telefonu. Nic drastického, netradičního určitě. Tímto průhledem se ovšem pyšní jen plnohodnotný ROG Phone 3. K dispozici je totiž ještě odlehčenější verze zvaná Strix u které za pár ústupků ve výbavě ušetříte poměrně dost kaček. A jedním z ústupků je právě onen průhled dovnitř telefonu. U Strixu je pouze naznačený, u plné ROG 3 je skutečný. Častá námitka, že to stejně zakryjete krytem tentokrát neobstojí. Střeva telefonu jsou totiž vidět i s nasazeným krytem. Největší rozdíl ovšem mezi verzemi je použití Snapdragonu 865 s 8GB RAM a 256GB úložištěm ve strixové verzi a 865+ s dvanácti / šestnácti GB RAM a 512GB úložištěm v plné verzi. Jinak dostanete prakticky identické stroje. Bohaté balení Jestli jste nikdy neměli nic od ROG, rozhodně si užijete už to samotné vybalování telefonu. Ve futuristické krabici v různých zákoutích totiž najdete spoustu příslušenství. 30W nabíječka už je s výstupem USB-C, odolný pletený kabel by záviděl kdejaký majitel iPhonu a speciální chladící větráček rozhodně není v těchto letních parnech pro vás, ale pro tak důležité chlazení při dlouhých pařbách. Můžete mít totiž sebelepší procesor, ale pokud jej nebude při delším hraní chladit, zpomalí svůj výkon, aby se nepřehřál. Své o tom mohou vyprávět majitelé letošních Samsungů, kterým při delším hraní hoří S20tky doslova pod rukama. Samozřejmě u ROG 3 vám nic takového nehrozí a parní chlazení s eventuelně nasazeným větráčkem odvádí svou práci. Hlavní styčné body ROG Phone 3 vlastně stojí na 5 pilířích. O ultimátním výkonu bez kompromisů jsem vám už říkal a druhým pilířem je baterka s kapacitou 6000mAh. To stačí na dlouhé hodiny her naprosto bez problému. Při běžném použití jsem se dostával zhruba na 2-3 dny provozu. Samozřejmě dost záleží na používání, ale v pátek ráno jsem telefon nabil a v neděli večer jsem měl ještě 15% kapacity. A to jsem docela fotil a sem tam hrál. Samozřejmě při větším hraní už baterka rapidně klesá a pak se každodennímu nabíjení určitě nevyhnete. Tady je důležité zmínit i to, že v ASUSu zapracovali tentokrát hodně na AI režimu nabíjení, který propojili třeba i s nastaveným budíkem. Telefon pak při nočním nabíjení nenabíjí plným proudem, ale pěkně šetrně a plného nabití dosáhne těsně před zazvoněním budíku. Díky tomu slibují v ASUSu až 50% prodloužení životnosti baterie. Každopádně pokud ovšem budete hrát prakticky nonstop, asi se nevyhnete ani nabíjení při současném používání. A protože ROG Phone 3 byl konstruovaný hlavně na hry a tím pádem na používání v landscape režimu, v ten moment přichází na řadu druhý USB-C port, který najdete na spodní straně telefonu. Ta guma na boku totiž není žádný nefunkční tlačítko, ale druhý USB-C konektor, který se hodí buď na připojení nabíjení, zrovna když hrajete nebo jakékoli další příslušenství, ať už je to větráček v balení nebo cokoli, co si dokoupíte. Herní telefon totiž vyrábí spousta firem, ovšem tam, kde se láme chleba je právě u příslušenství. Zatímco u Nubia Red Magic, Blacksharku, Lenova Legion a dalších je příslušenství pomálu, u ROG dostanete na výběr k dokoupení pár specialitek. Začnu kryty, v balení máte jeden klasický černý, k dokoupení pak neonový, ovšem pak je ještě jeden speciální do kterého se promítá logo ROG s dýchající Aurou. Pokud už to myslíte s hraním vážně, dokoupit můžete nově klasický gamepad nebo bezdrátový Kunai. Pokud ovšem máte doma playstation nebo Xbox, stačí dokoupit sadu držáků a můžete používat ovladače, které už máte doma. A pokud jste opravdový fajnšmekři, šáhněte po dockovací stanici s druhým displejem. Rázem pak získáte pro hraní 2 obrazovky. Samozřejmostí je pak kompatibilita s příslušenstvím ze starších ROG pro dálkový přenos do TV se zpožděním pouze 1ms, dockovací stanicí atd. Jestli vás má něco dokonale vtáhnout do děje, jsou to rozhodně reproduktory. A když jsem slyšel hrát 2 stereo repráky, které jsou v ROG 3, doslova mi spadla brada. Tak skvěle hrající repráky jsem v mobilním telefonu fakt nikdy neslyšel. Skvěle hrající mám na mysli o parník. Představte si, že nejlepší repráky v mobilu jsou třeba Škoda Superb, Audi A8, BMW M5. A pak skočte do monopostu F1. Až tak dramatický rozdíl to je. Každopádně ASUS tvrdí, že repráky hrajou skvěle díky jejich partnerství se švédskou firmou Dirac, která je jedna z nej na světě když dojde na zpracování zvuku a bla bla bla. Pro mě je důležitý, že to hraje sakra dobře! Ještě trochu chvály zapěju na 144Hz displej s 270Hz vzorkovací frekvencí na dotyk. Upřímně, 144Hz oproti loňským 120Hz já osobně nepoznám a kdyby mi v ASUSu řekli, že je tam 161,8Hz, nepoznal bych to stejně. Důležitý je, že i při tak velké obnovovací frekvenci běhá všechno bez sebemenšího záseku, naprosto plynule a největší neduh loňského ROG 2, špatná čitelnost na sluníčku, se dramaticky zlepšila a 650 nitů v základu a 1000 v peaku i lehce oproti konkurenci vyniká. Samozřejmě Samsung telefony jsou na tom na sluníčku ještě o trošku lépe, ale ruku na srdce. Už vidím někoho, jak se smaží někde na poledním slunci na lavičce a u toho hraje PUBG. Pokud budete řešit zabezpečení, je tu Amoled, tím pádem je tu čtečka otisků v displeji. Rychá a spolehlivá. Osobně bych ale stejně byl radši za boční zapínací tlačítka se čtečkou. Připadá mi to praktičtější. Skvělý herní zážitek Tak a teď to nejdůležitější hraní, protože o tom to celý je. Všechno běží na Androidu 10 s vlastní nadstavbou. Už při startu telefonu máte možnost si zvolit, jestli budete používat klasický režim známý ze všech Zenfonů a dost podobný čistému Androidu nebo se vrhnete na celé herní prostředí. Od základu se změní všechno, tapeta, prostředí, styl ikon a dominantní se stane 1 ikona Armoury Crate. To je staré známe ROG prostředí, kde si nastavujete klíčové prvky systému. Ať už na desktopových PC, tak i tady můžete monitorovat frekvenci a teplotu procesorů, využití paměti, úložiště, měnit Aura podsvícení, nastavovat funkci speciálních senzorických tlačítek zvaných AirTriggers s nově přidanou funkcionalitou v podobě swipování atd. Armoury crate je každopádně šikovná ještě v jedné věci. Každé nainstalované hře můžete přidělit speciální profil, pod kterým se spustí. Potřebujete maximální výkon, vypnout vyzvánění, vyčistit paměť, zabanovat babičku, není problém, je na to profil. Budete hrát tetris, nastavte si profil na malý výkon a šetřete baterku atd. Všechno jde. Vlastně jediné, čím by vás tento mobil mohl při hraní zklamat je to, že v letošní ROG 3 se prostě nějak pozapomnělo na jack. Údajně už na něj kvůli složitosti hardwaru a nové adaptaci 5G prostě nezbylo místo. Malou útěchou pak budiž adaptér z USB-C na jacka v balení a nebo pokud používáte přibalený externí větráček, ten má na sobě výstup na nabíječku a zdířku na jacka. Celkově jsem měl z hraní skvělý pocit i když při akčních hrách typu PUBG to přece jen chce gamepad, bez něj se hrozně často překlikávám, hlavně přesně ve chvíli, kdy hledáte odkud na vás někdo vystřelil, potřebujete rychle a precizně zareagovat a jako na potvoru hrábnete úplně po jiném tlačítku. Chápu, můžu namapovat airtriggers na střelbu, ale já jsem spíš na boční tlačítka na gamepadech. Naopak při mém oblíbeném Mortal Kombatu jsem zas byl úplně v pohodě a vystačil jsem si s ovládáním na displeji. Dost tedy záleží na tom, jakou hru preferujete a pokud vůbec žádnou a chcete jen mobil, co má skvělý výkon, skvělý zvuk a budete jej používat třeba na sledování Neftlixu na hotelových pokojích, budete maximálně spokojení. Fotoaparáty překvapením? Letos se u ROG rozšířilo portfolio foťáků. Na pomyslném trůně na hlavním foťáku sedí momentálně jeden z nejlepších senzorů, Sony IMX686, což je 64MP spojující 4 pixely do jednoho. Výsledkem jsou poté 16MP fotky se světelností f/1.8. Druhým senzorem je 13MP šíro se 125 stupňovým záběrem, což je po přepočtu nějakých 11mm a to se jen tak nevidí. Svatá trojice v podobě třetího objektivu na zoom se tentokrát nekoná a ASUS vsadil na 5MP makro se světelností f/2.0. Za denního světla lezou z hlavního objektivu celkem slušné snímky, barvy jsou tak akorát, nic není extra přesaturované a největší a docela zásadní problém je poměrně časté přeexponování fotek. Dynamický rozsah je ovšem slušný a i v oněch přeexponovaných částech je pořád patrná textura a stažením expozice, eventuelně highlightů se dají informace ve fotce zachránit. Druhou věcí, která mi docela vadí je velká minimální ostřící vzdálenost. Rozuměj tak, že rád bych šel s foťákem ještě blíž, ale telefon už není schopen na tak blízko zaostřit. Od toho je tu makrofoťák, který má ovšem ten stejný problém. Prostě bych s ním šel radši ještě blíž. Bohužel makrofoťák má pevný ostřící bod a tím pádem si musíte dát velký pozor, abyste na malém displeji chytli tu správnou vzdálenost, kdy je všechno dokonale ostré. Šíro je klasika, kterou vytýkám každému druhému telefonu snad až na Galaxy S20, která má fakt perfektní šíro a klobouček dolů. Tady je to pořád stejná písnička, i za dne fotky postrádají ostrost, často je v nich šum a pokud se něco aktualizací vylepší, budu jedině rád. Před posledním nočním focením mi na telefon dorazila ještě aktualizace, tak jsme se vydal na celkem dlouhou noční procházku Prahou. Musím říct, že při focení večerním focení jsem byl ohromený a říkal jsem si, že sice jsou fotky přesaturovanější, ale že vypadají fakt povedeně. Pak jsem telefon připojil k počítači a musel jsem svoje první nadšení krotit. Přespřílišná saturace byla spíš jen otázkou displeje telefonu, takže supr, celkově ale chybí fotkám ostrost. Ta je ještě celkem slušná ve středu fotky, směrem ke krajům už ale výrazně mizí ať fotíte hlavním nebo šírem. Trochu to přece jen vylepší noční režim, který musím ještě pochválit za dvě věci. Postprocessing zasáhne tak akorát a sympaticky vytáhne stíny, oblohu nechá reálnou taková, jaká byla v době focení, řekl bych v tomto ohledu taková lepší Xperia 1 II. Druhá věc, která se zatím moc u androidových telefonů, vyjma snad Motoroly, nevidí je automatický noční režim. Je skvělé, že nemusíte přemýšlet za telefon, jestli už je nedostatek světla, aby telefon použil noční režim a nebo ještě ne. Podobně jako třeba na iPhonech vám telefon napíše jak dlouho bude exponovat v rozmezí 2-4 vteřin a je to. Žádné složité přemýšlení a běhání v menu na noční režim. Jednoznačně palec nahoru. U videa umí telefon natáčet až v 8K nebo 4K60fps na hlavním foťáku na další režimy pak i širokoúhlým foťákem. Oba objektivy mají velmi slušnou stabilizaci a komu to bylo málo, má možnost si ještě v menu zvolit režim Hypersteady. Víte moc dobře, že nejsem žádný selfie maniak, takže jen zběžně, 24MP kamerka fotí obstojné fotky, dejte si jen pozor na jednu věc, jestli chcete reálnou fotku, vypněte si zkrášlovací režim, jinak i v 60 budete vypadat na 17. Co dodat závěrem Asi se budu opakovat jako vloni, ale ROG 3 je telefon, který si postavil kategorii sám pro sebe. Herní telefon s brutálním výkonem, špičkovým displejem a brutální výdrží, který koneckonců nemusíte používat jako herní, ale teoreticky jej můžu doporučit komukoli. Samozřejmě chybí tu voděodolnost nebo bezdrátové nabíjení, na druhou stranu, pokud máte 6000mAh baterku, asi vás tak nějaké odkládání telefonu přes den v práci na dobíjecí podložku netrápí. Pokud to vezmu z pohledu konkurence herní, ta prakticky v Česku neexistuje. Blacksharky vymizely, Nubia Red Magic tady není a otázkou je, co Lenovo Legion, který se představí ve stejný okamžik. A jak již jsem řekl, ROG jde nejdál v podobě dalšího dokoupitelného příslušenství. Navíc výhoda, že pokud budete přecházet ze starších ROG telefonů, pořád jsou kompatibilní obě dokovací stanice ještě z ROG 1, z dvojky pak Gamepad i Twinview dock. Představte si totiž, že přes den na telefonu pracujete, cestou domů v metru nahodíte lehký gamepad a doma pak zasadíte rog do profesionální dokovací stanice, připojíte klávesnici, myš, velký monitor a to je pak v PUBG dost velká výhoda oproti protihráčům. Když odhlédnu od hraní, z pohledu klasické konkurence je tu Oneplus 8 Pro, Samsung S20 série, Huawei P40 Pro, Motorola Edge+. Huawei nemá Google, Samsung zas má Exynos zato rozhodně líp fotí, Motorola až moc zakřivený displej a tak bych se v tomto případě asi rozhodoval mezi 8 Pro a právě ROG Phonem 3. A vlastně víte co? Můj primární daily driver byl už od prvního modelu vždycky iPhone. Já ho teď odložím do šuplíku, přejdu po více jak 10 letech čistě na používání ROG Phonu 3 a rozhodně se můžete těšit za měsíc na video, jak je na tom ROG Phone 3 z dlouhodobého pohledu. Každopádně, teď už jen ceny. Základní Strixová verze – to je ta, na kterou si můžete předobjednat a dorazí začátkem srpna je za cenu 22 990,- a navíc prvních 40 z vás dostane u nás na eshopu Hurámobil.cz sluchátka ROG Cetra zdarma. Plnohodnotná ROG trojka v konfiguraci 12GB/512GB bude za cenu 28 990,- a varianta 16GB/512GB za 31 990,- s dodáním koncem srpna a stejně jako Strixy je můžete už teď předobjednat stejně jako příslušenství. No, jestli jste tedy měli odložené peníze na zahraniční zájezd, který se z důvodu koronaviru neuskutečnil, teď už víte, kam přebytečné peníze investovat a dovolenou můžete strávit pařením doma na gauči. ...
Vysoká odolnost a displej pro filmové fanoušky Sony je v mobilních telefonech hrozně úzce specifická značka a vlastně takový kult. Buď jí milujete a nedáte na ní dopustit nebo vám to vlastně ani nic moc neříká. Už designem se totálně odlišuje od konkurence. Úzkou nudli, která ale hodně dobře padne do ruky, si rozhodně s ničím nespletete. Tvar celému telefonu dává jasný a typicky poznávací znak Sony, displej v poměru stran 21:9 a tady přichází právě jeden z důvodů, který chápou jen fanoušci Sony. Sony Pictures je poměrně velkým hráčem ve filmovém průmyslu a tak 4k displej, formát stran 21:9 a perfektně hrající stereo reproduktory směřující dopředu je něco, na čem si Sony zakládá. Běžný uživatel tedy bude brblat nad relativně velkým čelem a bradou, filmový fanoušek a nadšenec Sony pochopí, že někam se ten hardware vměstnat musí, pokud nechcete notch nebo vysouvací přední kameru. Ta by totiž mohla narušit IP68 a hlavně IPx5 ochranu, kterou se Sony už dlouhá léta oproti konkurenci pyšní. Jedná se o kombinaci odolností, kde právě IPX5 je i ochrana proti proudu vody a ne jen ponoření do vody jako je v IPX8. 6,5“ OLED displej je ještě jedním výjimečný, svým 4K rozlišením, které prostě u žádného velkého výrobce nenajdete a s hustotou 643 pixelů na palec je to rozhodně momentálně nejjemnější displej na trhu. Samozřejmě, že pokud převyšujete konkurenci v jednom ohledu, projeví se to zase někde jinde. Displej rozhodně nepatří mezi nejjasnější displeje a na sluníčku z něj v automatickém režimu vytáhnete světelnost kolem 600 nitů. Je to míň a je to znát. Druhou vlastností je obnovovací frekvence pouze 60Hz, což všichni větší hráči už dnes umí 90 nebo 120Hz displeje. Tedy až na Apple, ten údajně letos 120Hz nezvládne a iPhony 12 budou nadále pouze 60Hz. Sony se to sice snaží kompenzovat skrz „Motion blur reduction“, což je funkce, která by měla zkrátit nutný čas mezi vypnutím a zapnutím pixelu, ovšem v reálu je výsledek těžce pozorovatelný a samozřejmě vyšší obnovovací frekvenci se to nevyrovná. Barevné podání si můžete přizpůsobit a tady je další místo, kam zasáhlo oddělení profi kamer CineAlta. Na výběr máte buď z Režimu autora, což je režim, který je laděn do teplejších barev a chcete rozhodně pro sledování filmů kvůli barevné škále BT.2020 a 10 bitovým barvám nebo standardní režim, který dělá celkově barvy živější. V tomto režimu můžete zvolit i automatický režim autora, do kterého se telefon přepne v kompatibilních aplikacích jako je třeba předinstalovaný Neftlix. Záleží tedy hodně na vás, jaký režim je vám příjemnější. A pokud to myslíte s nastavením displeje opravdu vážně, můžete si potunit vyvážení bílé do detailů do jakých to v žádném jiném telefonu asi nenajdete. Samozřejmě tohle je pro profesionály, kteří chtějí aby třeba výsledná fotka při tisku vypadala úplně stejně jako na displeji. Běžný smrtelník si v pohodě vystačí s automaticky přednastavenými hodnotami. Vylepšená baterie 4K displej si samozřejmě žádá i větší baterku a tohle byl jeden z velkých nedostatků původní Xperie 1. I když má Sony tradičně skvělé režimy power managementu, stovky miliampérů oproti konkurenci chyběly a současných 4000mAh je opravdu už důstojná hodnota. I přes tohle všechno počítejte, že Xperia 1 Mark 2 je jednodenní telefon, 2 dny dáte o víkendu, pokud si telefon s sebou berete na chatu jako prostředek někomu zavolat kdyby něco, aktivního využití ovšem 2 dny nedáte. V balení také najdete jen 18W nabíječku i když telefon podporuje 21W skrz Power Delivery. Pokud nabíjíte, jako já, tradičně přes noc, asi je vám to koneckonců jedno. Telefon stejně zapojí svoje učící se režimy, vysleduje vaše návyky a nabíjí pomalu jak to jen jde, abyste těsně před probuzením měli nabito do plna. Obecně totiž jakékoli nabití nad 90% má vliv na životnost baterie a tak se Sony snaží posledních 10 procent nabít až těsně před probuzením. Samozřejmě, pokud se potřebujete nabít přes den, plný výkon dokáže za půl hodinky dodat telefonu zhruba 50% baterie, což je plně dostačující. Pokud netlačíte na pilu s rychlostí, můžete využít i 11W bezdrátově. Sony to má ovšem s příslušenstvím tak nějak podivně, o nabíječce v balení jsem už mluvil, avšak pokud chcete 11W bezdrátovou nabíječku Sony, máte smůlu. V nabídce je pouze 9W a po 11W se musíte poohlédnout někde jinde v neoriginálních vodách. Solidní výbava a příjemné prostředí Asi všichni čekají, že za 33 000 Kč v telefonu bude ten nejrychlejší možný procesor Snapdragon 865, a ano je tu v kombinaci se 6GB RAM a 128GB úložištěm, už to ovšem není tak velká hitparáda. Kdejaká konkurence nabízí za podobné peníze už minimálně 8 nebo i 12GB operační paměti. Úložiště je každopádně UFS 3.0, takže všechno běhá opravdu velmi rychle i když samozřejmě počet aplikací udržitelných v paměti je nižší než u konkurence. Samozřejmá je i instalace téměř čistého Androidu 10 s lehkou Sony nadstavbou. Tradičně je tak k dispozici Side sense spouštěné dvojitým poklepáním na okraj telefonu, což je chytrý pomocník nejčastěji používaných aplikací, který si můžete hodně upravit k obrazu svému. Chytrý v tom, že sleduje jaké aplikace v jakou denní dobu používáte a automaticky je vám nabízí přednostně. Umožňuje také docela šikovné zobrazení 2 obrazovek, což se hodí na multitasking, a pamatuje si i jaké aplikace jste spolu používali současně a ty vám navhruje ke spuštění. Pokud tedy nemáte třeba premiový účet na Youtube a jste zvyklí třeba při našich streamech si číst emaily, ideální ja na to právě tento splitscreen. A samozřejmě vám asi nemusím říkat, že na obrazovce 21:9 se split screen přímo nabízí. Pár předinstalovaných aplikací třetích stran tu najdete, ale defacto jsem napočítal jen Facebook, Netflix, Amazon, Outlook, Booking, Linkáč, Accuweather a jednu zkušební verzi hry. Není to tedy nic strašného v podobě 25 aplikací jako u Samsungu, takže balast tu je, ale nic drastického. Celkově je ovládání hodně příjemné a kdo by náhodou přece jen chtěl tuhle nudli ovládat jednou rukou, i ta možnost tu je. Co naopak na Sony nenajdete je odemykání obličejem a zabezpečení je řešené buď klasickým pinem, táhnutím prstem nebo rychlým a spolehlivým bočním tlačítkem s integrovanou čtečkou otisků prstů. Komplikované focení, nebo zábava? Tak, a jdeme na foťáky, což je zase hodně specialitka Sony právě kvůli foto divizi Alpha. Všichni asi čekají, že výsledná kvalita snímků bude bezkonkurenční, ale Sony se tentokrát víc než na dokonalé snímky zaměřilo na rychlost. Hned vysvětlím. Už samotné použití 12MP senzorů u všech foťáků, místo třeba nového 108MP u hlavního má za následek opravdu ultra rychlé čtení informací se senzoru. Sony dokáže přečíst obsah celého senzoru za 10ms oproti 30ms na 108MP senzorům, což má za následek 2 věci. Zaprvé při natáčení videa je potlačený rolling shutter při rychlých pohybech kamerou a zadruhé sekvenční snímání teď dokáže vyprodukovat až 20 snímků za vteřinu. Inspirace z bezzrcadlovky Sony A9 je tedy více než jasná. K tomu přidejte ještě ostření alá Dual Pixel od Samsungu, které používá zhruba 70% plochy senzoru a dokáže ostřit 60x za sekundu. Rázem se dopočítáte toho, že když použijete kontinuální snímání 20 snímků za sekundu, každý snímek bude 3x během expozice zaostřen. Za následek to má opravdu dokonale ostré fotky. Otázkou na místě samozřejmě je, kolik z nás a jak často používá sekvenční focení, které je ideální spíš na sportovní fotografii. Na druhou stranu, pokud se jej naučíte využívat třeba pro focení na party, na oslavách atd., můžete nafotit spoustu sekvencí snímků a pak z nich vybrat jen ty, které se vám líbí. Aby to ale nebylo tak jednoduché, k dispozici jsou na veškerou práci s foťákem 3 aplikace a tady nastává onen kámen úrazu. Hlavní fotoaplikace, kterou známe všichni se od poslední Xperie defacto nezměnila. Jeden až 3 stromečky pro použití foťáků jsou každému jasné, někomu by mohlo chybět přepínání kamer pouhým roztahováním prsty, mě ale citelně nejvíc chybí 2 věci: Noční režim a HDR režim. U nočního režimu je argument Sony takový, že chce, aby fotky byly reálné a ne postprocessingem zesvětlené snímky alá noční režim Huaweie, u HDR je argument takový, že HDR je dostupné v aplikaci Photo Pro. Ano, pro natáčení a focení jsou totiž v Sony hned 3 aplikace. Klasická fotoaplikace, poté aplikace Photo Pro na focení a Cinema Pro na natáčení videí. Všechno cajk, kdyby právě v Sony pochopili, že takové Auto HDR je sakra potřebná funkce v automatickém režimu v hlavní aplikaci. Mobilní telefon totiž ze své povahy nemůže nikdy nahradit profesionální kamery a foťáky. Je fajn, že Sony se snaží aplikace udělat přesně tak, jak vypadají na oněch profesionálních zařízeních kde fungují skvěle, jen prostě mobil je víc než cokoli jiného point and shoot zařízení. Pokud chci docílit nádherných fotek, postavit telefon na stativ a dělat večerní fotky Prahy, dost pravděpodobně s sebou ke stativu potáhnu ještě profi foťák. A absence HDR v automatickém režimu, který je pro masy, je za mě velký fail. Stejně tak druhý velký fail jsou formáty v aplikaci Photo Pro. Pokud už existuje takto detailní manuální aplikace, kde si mohu nastavit všechno možné, kde je focení do RAWu? To je přece tak základní věc jako je u auta třeba motor nebo volant. Bez RAWu totiž postrádá celá aplikace jakýkoli smysl a chodit sem budete jenom kvůli tomu, abyste si připadali cool, že rozumíte focení nebo že nedejbože chcete fotku vyfocenou s velkým dynamickým rozsahem. Dalším příkladem nedotaženosti aplikace je ostření, kde nepochopitelně nejkratší ostřící vzdálenost automatikou vůbec neodpovídá nejkratší ručně nastavené vzdálenosti na posuvníku. Samozřejmě zabývat se Photo Pro aplikací je rozhodně na samostatné video, které si zaslouží udělat až budou odstraněny elementární nedostatky a Cinema Pro už znáte z loňska. Pro účely recenze postačí říct, že ve Photo Pro můžete nastavit vše kolem ostření, ISO, vyvážení bílé, značky polohy, fotit samozřejmě skrz všechny 3 objektivy, ale hlavně zajímavě vypadá styl menu. Vzhledem k tomu, že spolupráce je úzce spjatá s divizí Alpha, kde jedna z nejvíc vytýkaných funkcí je styl menu a toto je nově přepracované do vertikálních grafických ikonek s horizontálním rozložením, možná, že vidíme reálný teasing nového menu v chystaných foťácích A7S III a nejspíš A5tky, která se chystá později. Fotky stojí za to Teď už jdu ale na kvalitu výsledných snímků v hlavní aplikaci u kterých je vidět, že postprocessingem si prošly opravdu minimálně a asi nejvíc odpovídají realitě oproti tomu, co jsem měl možnost vidět letos ve všech testovaných telefonech. Ostrost je opravdu precizní s dostatkem detailů a šum na fotkách je občas znatelnější než třeba u Samsungu, na druhou stranu výraznější redukce šumu by zas měla za následek méně ostré fotky. K dokonalosti prostě chybí jen ten RAW a HDR, které by v některých mezních situacích dokázalo vytáhnout stíny. Jinak se mi tradičně hrozně líbí barevné podání a hlavně pokud fotíte při západu slunce, ten tón barev mě tradičně na Sony hrozně baví. Večerní fotky jsou takové, jak je vidíte svým vlastním okem. Nevidíte nic ve stínech, nevidí to tam ani telefon a je to otázkou volby jestli se vám víc líbí pojetí Sony nebo pojetí třeba Huaweie. A zase se budu opakovat, být tu RAW, který teda vlastně Sony slibuje dodělat, vytáhl by si každý stíny i dodatečně. Širokoúhlý foťák na první pohled při 16mm není tak širokoúhlý jak u konkurence, ale opět to má své opodstatnění vzhledem k dospělým foťákům, kde 16mm šíro kopíruje klasický objektiv 16-35 a fotky vypadají na šíro oproti porovnání s konkurencí opět velmi dobře a vyváženě i když sem tam se mi podařilo na automatiku vyfotit docela slušné přepaly. Zoomový foťák je zde ekvivalent 70mm, což je 3 násobný zoom a zase to odkazuje na 70-200 objektiv z profi sféry, ale výslednými fotkami je ze všech 3 nejslabší. Fotky jsou desaturovanější a hlavně celkově se z nich vytratila ostrost. Teda ostré jsou pořád, ale oproti zbylým 2 foťákům už daleko méně. U videa je telefon schopen natáčet všema 3ma foťákama ve 4K. Ovšem tady přichází další nelogičnost. Pokud chcete ve 4K 60fps, musíte do aplikace Cinema Pro. Kdybyste očekávali, že aplikace foťáku, která nabízí přepnutí do Photo Pro ikonkou u foťáku, po přepnutí na video nabídne přepnutí do Cinema Pro, chtěli byste moc. Opět si tedy musíte pamatovat, že pro 4K60 se prostě chodí jinam. Když se tedy konečně dostanete k natočení videa, zjistíte, že tradičně je velmi dobré a líbivé barevné podání z fotek je stejné i u videa. Elektronická stabilizace je dostupná na všech třech objektivech přičemž u hlavního a tele je i ta optická. Celkově jsem s videem na Xperii hodně spokojený. Závěrem No, babo raď jak tuto Xperii shrnout. 33 000 Kč za telefon je velká pálka, navíc když už k němu nedostanete ani sluchátka v hodnotě 8 000 Kč, která se rozdávala v předobjednávkách. Celkově telefon nemá žádnou výraznější slabinu. Ano, displej míň svítí na sluníčku, vyrovná to 4K, baterka už je konečně dostatečně velká, hardware je špičkový, voděodolnost a prachotěsnost skvělá, design je originální, dokonce se vrátil jack na sluchátka ke kterému mám taky jednu historku, která se pojí s jeho umístěním. Zdířka je nahoře kvůli tomu, aby cesta od zvukového procesoru směrem k výstupu byla co nejkratší a tím pádem co nejméně rušena – až tak inženýři při designování přemýšlí. Problém je, že ovšem tak usilovně přemýšlí, že občas něco až přemyslí. A to je největší kámen úrazu. U foťáku totiž máte pocit, jak kdyby na celém telefonu pracovaly 3 teamy lidí a navzájem spolu vůbec nekomunikovali. Jeden team měl na starosti hlavní aplikaci, druhý aplikaci pro natáčení a třetí aplikaci pro focení. A je to znát. Pokud totiž byla snaha přiblížit se divizi Alpha, proč nevzít celé prostředí z foťáků Alpha? A proč ani po skoro po 2 měsících od prvních amerických recenzích není v telefonu pořád focení do RAWu? Zkrátka na telefonu platíte hlavně za 2 věci. Za procesor a za foťáky. Ty jsou výborné, ovšem jejich použití je zmatečné. Vlastně je to hodně podobné jako u Huaweie, skvělý hardware, ale nemá Google. A software je polovina produktu. Pozitivní věc na něm je, že se dá, na rozdíl od hardwaru, vylepšit a poslat aktualizaci. Tenhle telefon by si to totiž ukrutně zasloužil. Za 33 000 Kč už nedodělky odpustit moc nejde a konkurence je v tomto ohledu nesmlouvavá. Daleko levněji totiž pořídíte S20+, Oneplus 8 Pro, za podobné peníze máte iPhone 11 Pro Max – tohle všechno jsou telefony, které mají mainstreamové vlastnosti zvládnuté holt daleko lépe. A když zvládne Sony mainstreamové věci, bude hrozně fajn se pustit do vychytávek jako Cinema Pro a Photo Pro, což mohou být právě ty jazýčky na vahách, proč nakonec si to Sony koupit. Na začátku to bylo jednoduché, přibalila se jako dárek k předobjednávkám sluchátka v hodnotě 8 tisíc korun, teď ale je čas prodávat za plnou cenu bez slev. A to půjde asi hodně těžko. ...
Inovace ve zpracování Tenkrát před lety bylo původní Poco doslova nudná šeď s kovovým tělem, plastovými zády a semaforem foťáků jak u každého druhého telefonu. A vy víte, že na design si fakt potrpím a musím říct, že i když teď u nového Poca není lesklá tyrkysová barva žádnou inovací, fakt se mi hrozně líbí jednak tahle barva v kombinaci s kruhovým modulem foťáků, tak i kontrastně červené zapínací tlačítko. Možná, že kdyby bylo ještě vroubkované nebo červené s integrovanou čtečkou otisků prstů, byla by to taková ta pomyslná třešnička na dortu. Celkově působí Poco překvapivě docela těžkým dojmem, ale na druhou stranu hrozně bytelně. V ruce totiž nemáte žádný plasťák ani glasťák, ale poctivý sendvič z kovu a skla. Za mě pecka. Zabezpečení a krásný displej Na přední straně v displeji není vůbec žádný foťák. Samozřejmě ač Xiaomi už vyvíjí displeje, které pod sebou budou mít kamerku, Poco není ještě tím telefonem představujícím novou a revoluční technologii. Kamerka je stejně jako v loňských Mi 9T schovaná ve vyjíždějícím modulu nahoře. Než přijdou právě kamery pod displejem, za mě je tohle nejlepší možné řešení u telefonů s 2D odemykáním. Ač vám totiž výrobci budou tvrdit o zabezpečení svých telefonů s odemykáním obličejem cokoli, pokud nemáte iPhone nebo pár telefonů s Androidem, co byste spočítali na prstech jedné ruky, rozhodně na tuhle funkci zapomeňte. Na pohodlné odemykání tím pádem radši využijete rychlou a spolehlivou čtečku vestavěnou přímo v displeji a na občasné vyfocení selfie úplně v pohodě stačí vyjížděcí foťák místo hyzdícího průstřelu. Někdo by možná namítal, že vyjížděcí mechanizmus se může rozbít, ale ty už se více jak rok používají v pár telefonech a co vím, nikdo si na častý poruchy nějak hromadně nestěžoval. Dokonce se upřímně divím, že je nezačalo používat víc výrobců. Sice kvůli tomu nejsou pak telefony odolné proti vodě, ale když se podíváte, kolik telefonů ve skutečnosti se pyšní nějakým stupněm IP ochrany, zas tolik jich taky není. Jinak proti displeji nemůžu říct ani slovo a naopak jej chválím na plné čáře. Oproti původnímu Pocu narostl na 6,67“ a místo IPSka už se tentokrát jedná o krásný Amoled. Sice má frekvenci pořád jenom 60Hz, ale na druhou stranu skvělé barvy a perfektní čitelnost na sluníčku. A já pořád říkám, že než průměrný 90Hz IPSKO, desetkrát radši šáhnu po perfektním Amoledu. Top výbava s tunou balastu U hardwaru moc kompromisů nenajdete a ve skutečnosti se jedná téměř o to nejlepší co můžete dostat. Tím pádem Snapdragon 865, tam je to jasný a 6GB RAM nebo 8GB RAM podle konfigurace je také jasná volba. Dokonce je tady UFS 3.1 brutálně rychlé úložiště, takže i kdyby náhodou musel telefon zapauzovat kvůli nedostatku paměti nějaké aplikace, bleskurychle je opět nastartuje. Na jednu věc si ovšem dejte pozor, není tady slot na paměťovku, takže velikost úložiště volte fakt pečlivě. Průchod celým prostředím je naprosto brilantní bez sebemenšího záškubu a pokud by existovalo vůbec nějaké vylepšení v plynulosti, už by to mohl být právě jen 90Hz displej. Samozřejmě po softwarové stránce všechno běží na Androidu 10 s nadstavbou MIUI a Poco launcherem. Tady je negativem jen opravdová tuna předinstalovaného balastu v kterém dokáže Xiaomi konkurovat snad jedině Samsung. Poco launcher má už v základu srovnaný šuplíček aplikací rovnou do záložek, a ty si samozřejmě můžete upravit v nastavení dle libosti. Negativní vlastnost šuplíčku je při ovládání gesty vyhledávací lišta ve spodní části. Jestli jste zvyklí všechno zavírat swipnutím nahoru, dost často se do šuplíčku trefíte a místo jeho zavření se naopak otevře klávesnice. Další věcí, která mi u ovládání vadila je vibrační motorek. Nejdřív jsem přemýšlel, co mi při psaní na klávesnici tak vadí, a byl to právě vibrační motorek, jehož odezva na mě působí asi tak, jako kdybyste dali malýmu dítěti kousnout do citrónu. No, vypnul jsem vibrační odezvu kláves a byl klid. Ve dne, nebo v noci? Hlavní 64MP senzor na zadní straně na první pohled budí dojem, že se jedná o ten stejný senzor, který je třeba v Note 8 Pro, ovšem tentokrát je to IMX686 od Sony, nástupce legendárního 48MP IMX586 sbírajícího vloni jednu chválu za druhou. Letos by každý čekal další posun kupředu, ale zatím je to při nejlepším průměrný výkon z loňska. Prostě nic extra. Fotky z hlavního foťáku jsou tím padem OK, rozhodně od nich vlajku v podobě Samsungu S20, iPhonu, Huaweie P40 a podobně nečekejte. Tomu se nepřibližují ani z parníku. Spíš počítejte, že dostanete fotky podobné Mi Note 10 Lite nebo z Note 9 Pro s ISOCELLem od Samsungu. Skoro to vypadá, jak kdyby v Xiaomi neodladili senzor od Sony zvlášť a použili na něj stejný postprocessing, jako samsungácký ISOCELL. Ne, že by byly fotky špatné, ale čekal bych od nich víc. Za dne tedy dostanete ekvivalent fotky těchto 2 zmiňovaných telefonů jejichž nejsvětlejší stránkou jsou reálné barvy bez umělého přesaturování tolik typického na Samsung, Realme a podobně. Dost často ale také dostanete ne moc úplně ostrou fotku s průměrným dynamickým rozsahem. V nabídce fotoaplikace pak najdete ještě režim dvojnásobného zoomu, což je ve skutečnosti pouze výřez z hlavního foťáku. Pokud je světla dostatek, proč ne, večer už je to kvůli nespojování pixelů a výřezu z 64MP samozřejmě horší. To mě přivadí ke třetímu širokoúhlému foťáku. Hodně to zkrátím. Není dobrý ani přes den a ani večer. Přes den potřebujete dokonalé světlo, aby byla fotka jakž takž. Stačí ale už fotit v 7 večer, kdy do západu slunce zbývají víc jak 2 hodiny a dostanete totálně rozostřené fotky bez sebemenšího detailu. Kdybych to měl glosovat, řeknu něco ve stylu. Vidíte ten vodoznak Shot on Poco F2 Pro vlevo dole? Občas se mě ptáte, jestli tohle jde vypnout. Ano, samozřejmě, že ano. Možná bych k tomu jen vtipně dodal, že když to vypnete, přijdete o jedinou ostrou věc na širokoúhlých fotkách. Třetí foťák je 5MP makro, které znáte třeba z Note 9 Pro nebo z A51 a jsou fajn použitelné při dostatku světla. Poslední čočka už je jen senzor pro rozostření pozadí. Naopak přední kamera je hodně fajn a docela pěkně dokáže oddělit object od pozadí. Prostě fajn. U videa je vidět, že to zrovna priorita extra nebyla. 4k60 postrádá stabilizaci, nepochopitelně i 60fps ve FullHD, takže při záběrech z ruky je rozhodně lepší využít 4K30 nebo FullHD30. Tady je ovšem zase problém s přeostřováním, a rozhodně by to chtělo trochu doladit. Óda na baterii Tak jo, jdu zase pro změnu chválit. Tentokrát baterku. I přesto, že má 4700mAh a že v telefonu je náročnější 865 s podporu 5G, neměl jsem problém dostat se na 2 denní používání a večer ještě pár procent v baterce zbývalo. Opravdu Xiaomi, skvělá práce. Bonus navíc ještě za podporu protokolu Power Delivery a za rychlé 30W drátové dobíjení. S ohledem na výdrž a rychlé dobíjení, kdy za 30 minut dobijete telefon na 60% kapacity mi ani nevadí, že tu není žádné bezdrátové nabíjení. Vyplatí se? Poco F2 Pro je skvělý telefon, který je sice o půlku dražší než při startu jeho předchůdce, ale ve světle toho, že letos je dražší všechno s vlajkovým Snapdragonem 865, je paradoxně Poco skvělý kauf. Když se vlastně zamyslím vůbec nad cenama letošních vlajek s 865, skoro mi to připadá, jak kdyby Qualcomm zdražil všem výrobcům naprosto záměrně. Vemte si, že ještě vloni klesla cena Mi 9T Pro k 7 tisícům s nejlepším možným procesorem a Qualcomm možná výrobcům řekl, že fajn, pokud neumíte udržet rozumnou cenu vlajek, udržet od sebe rozestup mezi jednotlivými třídami a marže na telefonech nepotřebujete, abyste si pokryli vývoj, tak já vám zdražím a vrátím telefony do těch kategorií, kam zase patří. Pro koho je tedy Poco F2 určeno? Pro vás, co chcete v telefonu úplně všechno až na průměrný foťák. Berte Poco F2 všema deseti a vůbec se nad ničím jiným ani nerozmýšlejte. Jestli naopak preferujete hezčí fotky a stačí vám procesor střední třídy, byť výkonný, berte Mi Note 10 Pro a budete také spokojeni. Samozřejmě, existují i další alternativy, loňské doprodejové vlajky, Realme X3 Superzoom s loňským 855+, ale to bych tady spekuloval ještě týden. Myslím, že pokud chcete Xiaomi, rozhodně bych volil právě mezi Poco F2 a Mi Note 10 Pro, hotovo, vyřešeno. ...
Skvělý výrobce displejů se nezapře Značku TCL asi mnozí nemusí znát, protože u nás tak silně nepůsobí. Jedná se o společnost, která do svého portfolia zakoupila značky jako Palm, Alcatel nebo Blackberry. Nicméně jak už to bývá, ani pod křídly TCL se legendárním matadorům nedařilo a tak TCL začlo vyrábět telefony pod vlastní značkou. Pokud to někdo z vás neví, TCL je jeden z největších výrobců displejů na světě a v USA je dokonce jedničkou v prodeji televizí. Každému je tedy jasné, že stejně jako třeba u Samsungu, i tady se dočkáte hodně dobrého displeje. Konkrétně tedy 6,5“ Amoledu s velmi dobrou čitelností na sluníčku, výborným kontrastem, podporou HDR10 a navíc funkcí NXTVision, která ještě trochu víc potěší srdce milovníka krásných displejů. Můžete si zapnout vizuální vylepšení, konverzi SDR na HDR obraz, ještě naboostit čitelnost na sluníčku – tohle všechno je super. Jen si dejte pozor na to, že někdy čím víc pruhů neznamená tím víc Adidas – na mě je totiž volba vizuálního vylepšení až moc přesaturovaná, tak jen abyste to nepřeboostili. Rozhodně doporučuji si s nastavením NXTVision trochu pohrát dle osobních preferencí a jste naprosto v pohodě. Displej je mírně zahnutý, ale naštěstí jen jemně, rozhodně to není Motorola Edge+, na nechtěný dotek občas narazíte, ale není to nic strašného. Třeba oproti iPhonu 11 Pro Max je TCLko výrazně užší, takže odepisovat na zprávy jednou rukou a přitom nemít nechtěné doteky bříškem palce rozhodně jde. Výbava zamrzí i překvapí Pokud se oprostíte od toho, že u některých výrobců platíte hlavně za značku, veskrze u mobilů připlácíte větší peníze u prémiových telefonů za 2 hlavní věci. Za kvalitu foťáků a za procesor. U procesoru vám řeknu rovnou, že 10 Pro není za svou cenu úplně nějaká extra hitparáda. Přece jen v cenovce kolem 12 000 Kč nabídnout Snapdragon 675 chce pořádnou troufalost. Oproti stejně drahému Xiaomi Mi Note 10 Lite, levnějším Realme 6 Pro, Redmi Note 9 Pro vybavenými procesory sedmičkové řady je to prostě výrazně slabší. 6GB operační paměti je fajn, ale občas se mi prostě stalo, že se při rychlejším procházení v menu telefonu sem tam sekla animace. Zbytek hardwaru už je vcelku fajn a běžnému uživateli to bude v pohodě stačit. Sice tady chybí Wi-fi 6, ale na druhou stranu, routery asi neměníme tak často jako mobily, takže většina z nás má doma stejně staré routery co dokonce možná budou umět ještě i jenom 2,4GHz. Samozřejmě zbytek už je klasika: NFC, GPS, Glonass, Galileo, ale rozhodně potěší určitě zdířka pro sluchátka, těch už začíná být poslední dobou jak šafránu. Telefon pohání Android 10 s vlastní nadstavbou TCL UI. Musím vám říct, že ze začátku jsem si na ní chvíli zvykal, hlavně šuplík aplikací předběhl svou dobu a to co má TCL už dávno, před 14 dny představil v novém iOS Apple. Tam to bude vypadat sice trochu jinak, ale automatické řazení aplikací do skupin je právě něco, co najdete tady a u nového iOS 14, pokud samozřejmě máte už nainstalovanou betu. Pro někoho to může být fajn, pokud ale máte aplikací málo, u některých skupin to působí až komicky. Naštěstí se dá ale toto výchozí zobrazení přepnout do mnoha jiných a nebo do klasického šuplíčku. Hodně pozitivní je na tomhle telefonu baterie, která má rozhodně nastandardních 4500mAh a bez problému vám telefon vydrží celý den náročnějšího používání. Pokud nejste přilepení na telefonu od rána do večera, s trochou štěstí dáte i dny 2. Focení není vždy radostí Soustava 4 foťáků spolu se dvěma diodami roztažená od kraje ke kraji vypadá hodně futuristicky a působí hrozně nabušeným dojmem. Ve skutečnosti však dostanete hlavní 64MP foťák se světelností f/1.8, k tomu 16MP šíro, 5MP makro a 2MP senzor pro rozostření pozadí. U hlavního foťáku jsou denní fotky relativně fajn, s dostatkem detailů a nejvíc se dá pochválit rozhodně barevné podání v tom smyslu, že je relativně věrné a rozhodně telefon nepřesaturovává. Na druhou stranu je to u fotek tak 50:50. Jednou dostanete relativně slušnou fotku, podruhé hrozně měkkou fotku a ostrosti tam pohledat. Občas je za dne na fotkách patrný šum i za dne a večerní snímky jakž takž zachraňuje noční režim. Stačí ale pouliční lampa, postprocessing zahapruje a výsledná fotka je pak celá žlutá. Upřímně, celkově jsem z telefonu o moc lepší fotky, vzhledem k použitému senzoru GW1 od Samsungu, víc nečekal. U šíra se vlastně ani moc nezdržím, protože bych jen opakoval negativa hlavního foťáku a ještě je 2x vynásobil. Za dne to jde, ubývající světlo a ostrost nikde, večer nepoužitelné. Na druhou stranu iPhone 11 Pro Max je na tom se šírem večer dost podobně. Chuť si vlastně můžete spravit za dne hlavně 5MP makro foťákem, tam jsem byl s ohledem na konkurenci spokojený a vlastně plusové body dávám hlavně za oněch 5MP u kterých nikdo víc než Instagram stejně neočekává. U videa samozřejmě také neočekávejte nic extra, 10 Pro umí natáčet až ve 4k při 30fps nebo slow motion až do 960fps v HD rozlišení. Stabilizace obrazu je na průměrné úrovni, ale samozřejmě pokud byste chtěli za podobné peníze natáčet video, letošnímu iPhonu SE se TCLko ani náhodou nevyrovná. Co říci závěrem Když to teď všechno pěkně shrnu. TCL 10 Pro si rozhodně zaslouží hodně plusových bodů za pěkný design, krásný displej, který může směle soupeřit s kterýmkoli telefonem v podobné kategorii, hodně plusová je i baterie a samozřejmě jsem nezmiňoval ještě pár věcí jako dedikované tlačítko pro Google asistenta nebo podporu 2 SIM karet v hybridním slotu. Pokud přemýšlíte, jestli si koupit nebo nekoupit TCL 10 Pro, vlastně jediné, kvůli čemu bych jej chtěl je onen displej. Levněji ovšem dostanete právě třeba Xiaomi Mi Note 10 Lite, za stejné peníze Mi Note 10 a to jsou telefony taky s hodně pěkným designem, navíc lepším procesorem, lepšími foťáky a taky hodně pěkným displejem. Samozřejmě u Mi Notů jde ještě o trochu větší zařízení, o nějakých 30g těžší, ale to je jen parametr, který někomu vyhovovat může a jinému zase ne. Celkově by TCL 10 Pro mělo být cenově posazené o pár tisícovek níž, minimálně pod 10 000 korun. Bohužel se tak opakuje to stejné v čem jely značky Alcatel a Blackberry u nás posledních 5 let. Blackberry ještě tak nepočítám, to bylo unikátní svými hardwarovými klávesnicemi, ale Alcatel byl a TCL je na stejné linii jako Xiaomi, Huawei, Honor, Realme a podobně a holt jeho pozice na trhu není taková, aby mohl prodávat horší specifikaci za dražší peníze. To může snad jen Samsung se svými masivními reklamami a vizibilitou na trhu a i tomu padají drasticky čísla. Takže ještě jednou, až TCL 10 Pro zlevní na cenu pod 10 000 Kč, bude to hodně fajn telefon. ...
Designem neohromí Realme, Redmi, no asi vám to zní hodně stejně a tím pádem se asi nebudete divit, že tento telefon neoplývá žádným extra designovým nebo módním výstřelkem, inovací a tak podobně. Vlastně si říkám, proč si někdy nějaký výrobce nanajme předního světového návrháře, aby dal všem telefonům nějaké typické poznávací prvky. Třeba takové Porsche nebo BMW jsou auta, co poznáte na první pohled. Stačil by nějaký poznávací prvek v designu, tak jako právě Porsche má typickou karosérii, BMW čelní masku nebo když řeknete Quattro, vybaví se vám 4 kruhy u Audi. Jo, Realme má vždycky 1 foťák ze svislého vystupujícího semaforu zdůrazněný dvojitým žlutým kolečkem, ale to je asi tak všechno. A že se záda mění? Jo mění, ale to už bylo 3 roky zpátky u Honoru. Pak je tu ještě plastový rámeček s plastovými tlačítky, která připomínají telefony za 2-3 tisíce a ne za 10. Když už Realme vážně chtělo ušetřit za plast, mělo se aspoň inspirovat u A51, S10 Lite atd, tam to aspoň nějak vypadá. Jediné, co vás lehce zahřeje na duši spíš funkčně než designově, je zapínací tlačítko s integrovanou čtečkou otisků prstů, která v rychlosti směle soupeří s nedávno recenzovaným Redmi Note 9 Pro. 90Hz displej nestačí Jo, já vím, u designu jsem fakt hodně mrmlal, ale když ono tohle stojí 10 000,-. Pojďme si spravit chuť displejem. Realme je hodně známé tím, že tlačí i do levnějších telefonů svoje 90Hz IPS displeje a je to letos asi nejžádanější vlastnost u všech telefonů. Vemte si, že představit dneska telefon nad 20 000,-, který nemá aspoň 90, ale spíš rovnou 120Hz se rovná rovnou sebevraždě. No a je hrozně fajn, že se takové displeje propracovávají i do levnějších telefonů a Realme je zde jednoznačným průkopníkem. Škoda jen, že se jedná o ne moc dobře 6,6“ svítící IPSko na sluníčku, kde toho fakt moc neuvidíte ani na automatický mód, který u většiny konkurence jas ještě trochu vyboostí. Nelíbí se mi ani barvy a ani vyvážení bílé, kterou ať vyvažuju jak vyvažuju, ideální není. Celkově se prostě nemůžu u displeje zbavit dojmu, že Realme si hlavně potřebovalo v tomto místě odškrtnout fajfku za parametr 90Hz, ale až na to je to při zavření všech očí hodně průměrný displej. Slušné fotky i video Hlavní 64MP foťák na zadní straně je ten stejný, který najdete v dvakrát dražším Realme X50 Pro, ale také v Redmi Note 8 Pro a překpvapivě z něj lezou daleko lepší fotky, než bych čekal. Jasně, sem tam nějaká neostrost na snímcích je a dynamický rozsah by mohl být lepší, ale ve světle dnešních telefonů je to jakýsi lepší průměr. Dívat se na to ovšem optikou loňských telefonů Honor 20 Pro, Mate 20 Pro, Mi 9, asi bych moc pochval nepěl, ale tohle je u většiny telefonů takový nový standard. Teda, pokud náhodou omylem nepřepnete na na 5 násobný zoom. To je totiž výřez z hlavního foťáku a vůbec nechápu, proč to sem Realme dalo. Jedna fotka je totiž hnusnější než druhá a hodně mi to připomnělo 100 násobný zoom u S20 Ultra. Jo, mimochodem, na Note 20 už bude jen 50 násobný zoom, kdyby to někoho zajímalo. Každopádně raději ani nezkoušejte zapnout tento 5 násobný výřez večer a to ani na noční režim. Na druhou stranu, pokud použijete hlavní foťák v noci, nelezou z něj vůbec špatné snímky. Na to, že je to ten stejný foťák jako v Note 8 Pro, je vidět, že Snapdragon si prostě s processingem nočních fotek poradí daleko líp. Hodně slušné fotky také dostanete z 2 násobného zoomového foťáku, tady musím Realme fakt pochválit, 12MP zoom odvádí přes den opravdu moc hezkou práci a překvapil mě svou kvalitou ještě víc než hlavní foťák. Večer už je to horší, to je bez debat na normální i noční režim. 8MP šíro je jak často říkám to nejobyčejnější šíro, ostrost aby na něm člověk pohledal, navíc dynamický rozsah trpí a celkově je netypicky dost přesaturované a večer, jej stejně jako zoom moc nepoužívejte. No, inu, Xiaomi Mi 9, kde ty loňské sněhy jsou. Poměrně hodně netypicky dobře fotí i selfie kamera s velmi dobrým dynamickým rozsahem. Každopádně, teď si připravím velkou pochvalu za video. Třeba oproti nedávno testovanému Redmi Note 9 Pro musím jednoznačně vyseknout pochvalu za případnou elektronickou stabilizaci ve 4k při 30 snímcích. Sice má foťák tendenci furt přeostřovat, ale pokud si zafixujete ostřící bod na pevno, může z toho být i celkem slušné video. Výbava potěší Realme 6 Pro pohání, stejně jako Redmi Note 9 Pro, Snapdragon 720G. Jedná se o trochu okleštěnou variantu 730, ovšem s novými instrukcemi a o půl roku novější. Oba procesory tedy dosahují zhruba stejného výkonu, což je v případě Antutu nějakých celkem slušných 280 000 bodů. Všechno běhá vcelku rychle a za celou dobu používání jsem se nedostal k tomu, že by se cokoli sekalo. 6GB RAM je úplně v pohodě a 128GB úložiště můžete rozšířit paměťovkou v plnohodnotném slotu pro 2 SIMKy a paměťovku zároveň. Jediné, čeho jsem si všiml je i přes UFS 2.1 úložiště trochu pomalejší kopírování fotek z telefonu. Tohle se mi při použití stejného kabelu a stejného počítače zdálo u Note 9 Pro rychlejší. Hodně musím pochválit Realme za celé nové prostředí Realme UI postavené na Androidu 10, které se dost od Color OS po barevné stránce uklidnilo. Hodně se posnažili i s překlady jednotlivých menu a až na pár drobností s ikonama, které se mi subjektivně moc nelíbí, je tohle hodně dobrý posun k lepšímu. Samozřejme nechybí Bluetooth 5.1, GPS, Glonass, NFC, 3,5mm jack a tím pádem i FM rádio. Hlasitý reproduktor je tady samozřejmě pouze jeden, hraje mega nahlas, ale samozřejmě, jak už to bývá, stačí pustit nad 80% hlasitější hudbu a všechno je jak z plechovky. Do 80% ale budete s poslechem relativně v pohodě. Oproti Note 9 Pro je v Realme i podstatně menší baterka v podobě 4300mAh, což je vzhledem k rozdílu váhy pouhých 7g a plastovému provedení docela slušný úbytek kapacity. A na výdrži je to samozřejmě znát. Při střídmějším používání se dostanete zhruba ke 2 dnům, ovšem ony plné 2 dny většinou nedáte, takže jste odsouzeni samozřejmě ke každodennímu nabíjení. Na druhou stranu 30W drátové nabíjení by mohly Realme závidět i kdejaké vlajky a z 0 na 100% nabijete telefon za necelou hodinku. Už pár minut na nabíječce ovšem stačí na hodně rychlé dočerpání energie třeba na večerní party. Koupit / nekoupit? Realme 6 Pro je telefon, který ničím nenadchne, ale ani také neurazí. I když jsem jej celkově po velkou část recenze kritizoval, spíš to berte s ohledem k tomu, že pořád existují a dají se koupit za stejné peníze telefony jako Honor 20 Pro, Xiaomi Mi 9, třeba na svou cenu krásně fotící Motorola Zoom. Tohle jsou všechno v poměru cena/výkon lepší telefony. Pokud je porovnáte ovšem s letošními telefony, jen o tisícovku dražší máte nádherný displej v podobě Mi Note 10 Lite, o tisícovku levnější je zas A51, sice s horším výkonem a foťáky, ale krásným Amoled displejem. Za stejné peníze máte Redmi Note 9 Pro. Strašně moc záleží na tom, co u mobilu preferujete. U Realme 6 Pro dostanete plastový design s průměrným foťákem, 90Hz displejem, který ovšem barvami ani jasem na sluníčku nijak moc neoplývá, průměrnou výdrží na baterku atd. Zkrátka a dobře, od značky, která se snaží uchytit na českém trhu, vlastně evropském trhu, bych zkrátka po vzoru Huaweie čekal něco víc. Vzpomeňme si na agresivní ceny P7, P8, P9 a vlastně celé péčkové řady, vzpomeňme si na začátky Oneplus, které se postupně budovalo nahoru. Realme ovšem přišlo, u nás o něm nikdo nic moc neví, ceny a kvalitu nasadilo na průměr jakékoli konkurence a vlastně chybí nějaký opravdu pádný důvod proč byste si takový telefon měli vybrat oproti Xiaomi, Samsungu a komukoli dalšímu. Nechápejte to špatně, chybí tomu takový ten wow efekt navíc. To, proč po něm skočit a pak se pochlubit kámošům, že to moje Realme je bomba, co má oproti konkurenci tohle a tohle. Třeba v podobě onoho displeje, kdyby ve všech parametrech předčil za stejné peníze konkurenci, ale on jí předčí jen v 90Hz a ve zbylých vlastnostech displeje a telefonu už ne. Prostor po Huaweii, Honoru a vlastně i Xiaomi je zkrátka brutálně prázdný a chytit se toho agresivně jakákoli značka, sklízela by rozhodně velké úspěchy. Takhle nám nezbývá než si zas nějakou dobu počkat. V každém případě, nákupem Realme 6 Pro špatně rozhodně neuděláte, když u nás na eshopu navíc zadáte slevový kód „REALME6PRO“, získáte i něco navíc. ...
Výbava a výdrž Panasonic si evidentně vypůjčil složitost názvosloví od Sony, protože RZ-S500W je dost podobně znějící jak WF-1000XM3, tak schválně jestli bude podobná i kvalita zvuku. Dřív než se ale dostanu k samotný kvalitě zvuku, v balení dostanete spolu se sluchátky ještě USB-C kabel, celkem 5 nástavců, každý v separátním pytlíku označeným velikostí a tunu návodů, které dělají zhruba polovinu váhy celého prodejního balení. Jestli Panasonic dováží tohle letadlem, tak aspoň posílám malej tip, jak ušetřit. Každopádně, zpátky ke sluchátkům. Ty dostanete v černém nebo bílém provedení společně s krabičkou, sloužící jako dobíjecí základna. Výrobce sice udává 19,5h na 1 nabití, to ale hodně záleží jak moc nahlas posloucháte hudbu, jestli používáte aktivní potlačení okolního hluku a podobně. Já jsem se zhruba za 14 dní používání dostal souhrnně na necelých 18h. To znamená necelých 6 hodin poslechu na jedno nabití sluchátek a pak zhruba 2 další dobití v krabičce než budete muset všechno strčit pěkně do do zásuvky. To je zhruba stejná výdrž jako Airpods Pro, pouze s tím rozdílem, že základna Airpodů vám dá ještě jedno nabití navíc. Každopádně ač je krabička bytelná, s pěkně odpruženým víčkem a diodami značícími zbývající energii, přece jen jsem jednu negativní věc našel a tou je použitý plast, který je bohužel docela náchylný k různým oděrkám a po 14 dnech je používání už docela vidět. Zpracování Nejvíc, čeho se vždycky u podobných sluchátek bojím jsou 2 věci. Jedna je jak moc dlouho je vydržím mít v uších než to začne být nepříjemné a musím říct, že i po několika hodinách jsem byl úplně v pohodě a druhý, jestli při sportu nebudou vypadávat z uší. Samozřejmě na box bych si je nebral, protože dost vyčuhujou z uší a při první ráně z boku by mi asi prolítly druhou stranou ven, ale pokud si půjdete zaběhat, můžete být v pohodě, fakt drží dobře a nevypadnou. Ochrana IPX4 není rozhodně na plavání, ale pokud si půjdete zaběhat, můžete být úplně v pohodě. Jednu z mála negativních vlastností, kterou jsem za celých 14 dní zaznamenal je neustále blikající dioda na sluchátku. Jestli je tedy budete používat pro poslech hudby třeba večer vedle někoho, kdo chce spát, bude mu dioda nepříjemně blikat do obličeje. Ovládání a potlačení hluku Druhou je pak občasné nechtěné přerušení přehrávání hudby když si třeba porovnáváte sluchátka v uších. Ovládání funguje totiž skrz dotyková tlačítka na obou sluchátkách. Krátkým klepnutím na jakékoli z nich pustíte nebo zapauzujete přehrávanou hudbu, dvojklikem na levém zesilujete, trojklikem zeslabujete. Ta samá gesta na pravém sluchátku naopak přeskakují na další skladbu nebo jdou o skladbu zpět. No a protože se jedná o sluchátka s aktivním potlačením okolního hluku, dlouhým podržením na pravém sluchátku přepínáte mezi jednotlivými režimy aktivního potlačení okolního hluku nebo naopak ambientním režimem, kdy sluchátka propouštějí okolní hluk. Tohle se hodí hlavně pokud chodíte třeba po městě, kde je naopak hodně žádoucí slyšet přijíždějící auta, tramvaje a podobně. Samozřejmě pro veškeré ovládání a nastavení sluchátek si můžete stáhnout aplikaci Panasonic Audio Connect, kde vidíte stav nabití sluchátek, můžete zapínat funkcí ambientního zvuku nebo naopak štelovat jak moc chcete potlačovat okolní hluk. To znamená nejenom zapnout a vypnout, ale i právě měnit úroveň potlačení. To je dobře patrné, pokud sluchátka dáte do uší bez zapnutí hudby a zkoušíte přidávat nebo ubírat. Efekt to určitě má, ale spíš se jedná o potlačení okolního hluku třeba ulice, fučení klimatizace atd. Jestli se chcete soustředit třeba na práci a potlačit hluk tlachajících kolegů v open space, je potřeba k tomu ještě pustit nějakou muziku, pak je fakt slyšet nebudete. To ale moc nepřikládám funkci potlačení jako spíš utěsnění uší špunty. Zvuk a telefonování Po zvukové stránce asi nemusím říkat, že značky Panasonic a dceřiná značka Technics patří už desetiletí ke špičce v oboru. Předpokládal jsem, že zvuk bude u sluchátek na velmi slušné úrovni a v tomto ohledu S500 fakt nejenže nezklamala, ale naopak ještě příjemně překvapila. Samozřejmě, že nejsou až tak basové, jako třeba JBL, ale zvuk je hodně vyvážený, pořád s dostatkem basů a jestli posloucháte vážnou hudbu nebo naopak rockový koncert, budete se sluchátky fakt spokojeni. Já jsem byl fakt dokonce až překvapený, jak skvělý zvuk tak malá sluchátka dokážou vykouzlit. Třeba takový Thunderstruck od AC/DC jsem měl pocit, že poslouchám normálně na velkých over-ear sluchátkách. Skvělé výšky i basy, které ještě můžete umocnit v aplikaci. Vlastně jediná škoda, že tohle je jediná přednastavená vlastnost, kterou můžete pro poslech zvolit. Připojený ekvalizér je totiž poměrně jednoduchý a bez hlubších znalostí je pro většinu veřejnosti asi těžko pochopitelný. Na druhou stranu přidat přednastavené profily, jako je známe z každého druhého ekvalizéru je asi ta nejmenší věc, kterou může Panasonic do budoucna vytunit. Poslech hudby skrz AAC kodek je totiž skvělý a i když máte možnost přepnout na SBC kdyby náhodou se spojení s telefonem rozpadalo, já neměl sebemenší důvod a i při cestování dopravními prostředky s telefonem v kapse spojení drželo na jedničku. Sluchátka jsem používat i celkem často na telefonování a ani tady jsem nezaznamenal sebemenší problém. Já slyšel výborně a když jsem se při ukončení hovoru ptal druhé strany, jestli poznala, že jsme ve skutečnosti mluvili přes handsfree, všichni byli překvapeni jak dobře mě v průběhu hovoru slyšeli. Za kvalitu audia musím tím pádem Panasonic jednoznačně pochválit. S koupí neváhejte Panasonic RZ-S500W ješte nejsou momentálně v prodeji, jejich uvedení na trh se ještě připravuje, tak doufám, že vás moje recenze na ně pořádně naladila. Jsou totiž naprosto plnohodnotným a důstojným konkurentem pro Airpody od Applu, JBL, WF-1000XM3 od Sony a další v této cenové kategorii. Vlastně je víc než doporučuju a kdokoli si je koupí, myslím, že bude maximálně spokojený. Nezbývá totiž už nic než vám ještě prozradit cenu a kdy si je budete moct koupit, takže cena je stanovena na 4 890,- s dostupností v červenci. ...
Originální design a kontroverzní displej Motorola Edge+ je na první pohled nádherný telefon. Sendvič z kovu a skla, zploštělé hrany a dokonce jack na 3,5mm se opravdu ve vlajkách moc nevidí. Snad jedině kromě Xperie 1 Mark 2, která jacka naopak zase vrátila. Zpracování je samozřejmě prvotřídní, koneckonců, jde o vlajku za 33 000 Kč. Co vás ale na první pohled rozhodně zaujme je displej. Na první pohled nádhera. Na druhý pohled se pojďme trochu vrátit do minulosti. Pravděpodobně o Galaxy Round jste moc neslyšeli, ale většina lidí začala vnímat ohebné displeje zhruba o 2 roky později v Galaxy Note Edge. Psal se rok 2015 a od té doby se zahýbalo čím dál tím víc až tam, že dnes není problém displej ohnout o 180 stupňů. To jsou ale zařízení na to speciálně určená a Samsung, který tenkrát ohýbání displejů začal, zjistil, že na jednu stranu to vypadá strašně cool, ale na druhou to není úplně skvělá věc pro uživatelský komfort. Ač se totiž snažíte, jak snažíte, aplikujete různé softwarové úpravy, stejně nakonec skončíte s nechtěnými dotyky dlaní telefonu. Zatímco Samsung rovná a Note 20 už má být s rovným displejem, ostatní výrobci si musí evidentně svoje ohebné období prožít na vlastní kůži. Asi možná kvůli tomu, aby bylo vidět, že my to umíme také. Zkrátka a dobře, u Motoroly je zahnutí 90Hz FHD+ displeje opravdu extrémní, dokonce tak, že tradiční ovládací tlačítka v bocích telefonu nejsou ve středu, ale jsou posunuté směrem na zadní hranu. Fajn, displej vypadá hodně efektně, živé tapety skvěle, ale z praktického hlediska nechtěné dotyky jsou tady pořád. A druhá věc, neúměrně to zvyšuje cenu a katapultuje telefon nad hranici 30 000Kč, kde už jsou na dnešní dobu, ať se na mě Motorola nezlobí, etablovanější výrobci. Až na ono ohnutí je displej krásný, dobře čitelný na sluníčku, ale ovladatelný? Rozhodně ne. Zakřivený obraz si můžete samozřejmě vypnout, ale pak asi nedává moc smyslu si kvůli zakřivení za tento telefon připlácet. Zobrazování přes okraje se navíc dá vypnout pouze pro aplikace, ale ne pro celý systém. Dokonce když si zvolíte v menu vypnout pro všechny aplikace, tak jakákoli další nainstalovaná aplikace po této volbě má standardně zobrazení přes okraje zapnuto. Takže pokud chcete mít vypnuto furt, po instalaci každé aplikace pěkně nepochopitelně do menu obrazovky a znovu vypnout. A samozřejmě taková nativní věc jako fotoaplikace zobrazuje náhled z foťáků zaoblený přes hrany ať to pro všechno vypnete nebo zapnete. A o ideální kompozici a potřebě hezkého zobrazení asi mluvit nemusím. I přesto, že je celý telefon poměrně tlustý, tak je docela těžko pochopitelné, že foťáky se ani tak nepodařilo do těla zapustit a při položení na stůl se to prostě celý kejve… Výbavě není co vytknout Když jsem si na začátku postěžoval na displej, vrátím Motorolu zpátky do hry za hardware a software. Snapdragon 865 je momentálně to nejlepší, co můžete v tuto chvíli dostat. Přibalte k tomu ještě 12GB RAM, 256GB UFS 3.0 úložiště a téměř čistý Android 10 a je vám asi jasné, že tato kombinace poběží jak po másle. Na rozdíl od slotu pro 2 SIM vám dokonce asi nebude chybět ani slot na paměťovky. Nezadrhne se nic, průchod systémem je prostě skvělý, aplikace nabíhají téměř okamžitě a tady fakt není co vytknout. Navíc, pokud jste Motorolu nikdy předtím neměli, brzo zjistíte, že lehká nadstavba je dost návyková. Stačí přiložit 3 prsty a hned máte screenshot obrazovky, 2x zatřepete a zapne se svítilna, 2x přetočíte a šup máte foťák. Tohle jsou prostě naprosto skvělá gesta a pokaždé, když Motorolu znovu dostanu na test, je to jak kdybyste potkali po letech kámoše z dětství. Hned víte, kam zajdete na pivo, o čem si povídat a i když často chválím prostředí Samsung One UI nebo Oxygen OS, Motorolu nezmiňuju hlavně kvůli tomu, že jí tak málokrát testuju. Naopak, na co jsem si vůbec nezvykl je boční virtuální tlačítko, které by vám mělo ovládání ulehčit. Dost často jsem po něm přejel bez reakce a vlastně supluje klasická ovládací gesta, takže když jej nebudete používat, kromě panelů pro spuštění rychlých akcí po vzoru třeba Xperie, o nic zásadního nepřijdete. Zbytek výbavy až snad na chybějící voděodolnost už je celkem fajn a odpovídá vlajkovým lodím, tím pádem Bluetooth 5.1, Galileo, Wi-fi 6, docela slušné stereo repráky, vždyť to znáte. Fotoaparáty nenadchnou Hlavní 108MP Edge+ je HMX senzor od Samsungu spojující 4Px do jednoho. To znamená ten stejný, který najdete třeba v Mi 10 Pro. Teda už moc nenajdete, protože Xiaomi to s ní u nás zabalilo, ale rozumíme si. Za denního světla jsou fotky fajn, s dostatkem detailů a vlastně podařilo se mi udělat několik fakt krásných fotek. Barevné podání je tak něco mezi surovým Xiaomi a saturovanějším Samsungem, takže takovej ten sweet spot, který byste asi mohli chtít a za tohle jednoznačně velká pochvala do Motoroly. Tradičně trochu slabší, jak už to na tomto senzoru bývá je to s ostrostí fotek, teda spíš s hloubkou ostrosti, které je relativně hodně malá. Až moc malá, což je typická vlastnost 108MP senzoru. Jak už ale víme, Samsung vyvíjí až 600MP senzor, ale vyvíjí také 50MP a jen čas ukáže, která cesta senzorů bude v mobilech správná. Vemte si příklad s displejema. Dlouho nám tvrdili, jak je skvělý zahnutý displej, až jej teď úplně narovnají. Každopádně, denní fotky fajn, večerní jsou také fajn, samozřejmě nezapomeňte zapnout už za šera noční režim, který fakt výrazně pomůže. Počítejte s tím, že rozsvícené oblohy, přeostřených detailů jako na Huaweii se nedočkáte a celkově se fotky hodně blíží takové S20 Ultra. U zoomového objektivu jsem byl ale doslova vytočený na maximální míru. Koho proboha napadlo pod označením trojnásobného zoomu dělat zoom minimálně 6 násobný? Pak vám ze zoomového foťáku lezou totální digitální příšernosti, které bych nepochválil ani u telefonu za 2 000 korun, natož tady. A to ani nezmiňuju fakt, že v tomto režimu vám z 8MP teleobjektivu lezou 27MP snímky? Nechápu, že vůbec taková funkce projde kontrolou kvality nebo že ani v aktualizaci, která mi v průběhu testování přišla není toto opraveno. Pokud totiž chcete fotit na opravdový 3 násobný zoom, musíte nepochopitelně jít do manuálního režimu, kam si řekněme upřímně, že běžný uživatel fakt nechodí. Tohle musí být opravdu nějaký bug a ne vlastnost. Aspoň doufám. Třetím senzorem je 16MP šíro a i když fotí relativně slušně, má autofocus, což můžete využít i na makro i tady přetrvává bug v podobě upscalování 16MP fotek na 27MP. Večer už je samozřejmě šíro jen obtížně použitelné a ani noční režim na něj jakkoli nemyslí. Další kapitola je video. Rozlišení 6K je opět v automatickém režimu nabízeno přes všechny 3 objektivy, nonsense, budu se zaobírat jen tím hlavním. Překvapivě je celkem fajn, jen počítejte s tím, že stabilizace funguje v tomto režimu jen optická a ta elektronická se přidává až ve 4k. Další nepochopitelnou věcí je absence 60fps ve 4k, které můžete využít až ve FullHD. Tam samozřejmě už ale zase chybí dostatek detailů. Stojí vůbec za koupi? Jak Motorolu Edge+ shrnout a lze jí doporučit? Víte, že recenze nemaluju na růžovo a tak vám rovnou řeknu, že za 33 000,- lze tento telefon doporučit jen hodně těžko. 5 000mAh baterka vydrží až překvapivě hodně dlouho a dokážete bez problému fungovat i 2 dny, což je de-facto jediná výhoda Motoroly Edge+ oproti jakékoli vlajkové konkurenci. Ve všem ostatním ale zaostává. Ať už je to „pouze“ 18W drátové a 15W bezdrátové nabíjení, chybějící voděodolnost, obtížně použitelný displej, titěrné zapínací tlačítko a ten zpackaný foťák. Jestli hodláte investovat takové peníze do mobilního telefonu, uděláte ve všech případech líp, když sáhnete po Samsungu S20 Ultra, S20+, Oneplus 8 Pro, Mi 10 Pro – jestli ještě seženete, iPhonu 11 Pro atd. Opravdu upřímně jediné 2 důvody, proč bych si tuto Motorolu koupil je výdrž baterie a návyková motorolí gesta. A to dostanu vlastně i u Motoroly One Zoom za 7 000,-. Chápu, že pro Motorolu je Edge+ po dlouhé době vlajkový telefon, ale Motorolo, nebo vlastně Lenovo, pojďte zase zpátky na zem, rozhlédněte se jak to dělá konkurence, kolik si za svoje telefony účtuje vůči své pozici na trhu, opravte bugy a pojďte vyrobit Edge 2+. Tohle se totiž vůbec nepovedlo. ...
Povedený design Jestli se vám líbí vzhled telefonů jako je Huawei P40, Xiaomi Mi 10, Samsung S20, pravděpodobně si zamilujete Xiaomi Mi Note 10 Lite. Ten totiž vychází vzhledově právě z nejvyšších modelů většiny výrobců, avšak za poměrně atraktivní cenu. Prakticky ji nerozeznáte od většiny vlajek, právě kvůli prvotřídnímu zpracování. Samozřejmě, vychází primárně z půl roku staré Mi Note 10, takže se jedná o klasický sendvič ze skla a kovu, všechny hrany jsou zaoblené s přetékajícím displejem přes okraje. Dokonce je poměrně netypické na dnešní dobu plochá vrchní i spodní strana, takže telefon stojí i na stole a navíc je pořád s jackem na 3,5mm. Samozřejmě použití skla i kovu je dost citelný na váze, na druhou stranu vzhledem k velikosti je váha 204g docela očekávaná. Jestli mě ale něco fakt potěšilo, je to zapuštěný gril 4 foťáků – tohle prostě vypadá fakt skvěle a rozhodně by to měl mít každý telefon. Vlastně když si uvědomím, že Mi Note 10 Lite stojí jen 10,5 tisíce, což je jen o litr víc než celoplastová A51, tak za design opravdu smekám klobouček. Kvalitní displej Druhá věc, která se vám bude asi hodně líbit je displej. Je to 6,4“ velkej FullHDčkovej Amoled s poměrem stran 19,5:9, který kryje Gorilla Glass 5. Subjektivně sice neoplývá takovou světelností a čitelností na sluníčku jako dospělá Mi Note 10, ale pořád má perfektní pozorovací úhly a živé barvy. I když u takového Realme už jsou vidění v podobné kategorii 90Hz displeje, pořád se jedná o IPSka a za mě lepší krásný 60Hz Amoled než horší 90Hz IPSko. Slušná výbava Dobrá zpráva je, že oproti dospělé verzi Mi Note 10 nedošlo k ústupku v podobě hardwaru. Telefon tedy pohání Snapdragon 730G v kombinaci se 6GB RAM a na výběr máte ze 64GB nebo 128GB úložiště. Rozdíl v ceně je ovšem pouhá pětistovka a tak ani nedává moc smysl uvažovat o slabší variantě. A to už jen z pouhýho faktu, že paměťovku sem prostě nevrazíte. Šuplíček totiž pojme jen 2 SIM karty a šmitec. Vlastně v rámci hardwaru k ústupkům prakticky nedošlo. FM rádio tu pořád je, infraport pro ovládání domácích spotřebičů tu je, samozřejmě NFC, aptx kodeky na hudbu a vlastně takový i miniupgrade v podobně UFS 2.1 úložiště taky, takže pokud zvolíte Lite verzi oproti klasické Mi Note 10, můžete být naprosto v klidu. Po softwarové stránce je v telefonu Android 10 s MIUI 11 a jestli si vzpomínáte, když jsem si u Mi Note 10 stěžoval na drobné záškuby v animacích, tady se to nezměnilo, jsou tu furt. Zkrátka tak marně vzpomínám na loňské vlajky s 855tkama za 10 000 korun a jen škoda, že než 730G, nedalo sem Xiaomi loňskou 855 nebo 855+. Když tyhle procesory mohou chodit v takových Realme X3 Superzoom, tady by to byla naprostá bomba. Bohužel ovšem obchodní válka Číny s USA zabila konkurenci, Covid-19 zas zhoršil kurz dolaru a výsledkem je situace, která je tu dnes a holt se na ní už musíme nějak adaptovat. Už u Mi Note 10 jsem říkal, že 5260mAh baterie je papírově skvělá, ale překvapivě nevydrží tak dlouho, jak by někdo čekal. 3 dny jsou jen zbožné přání a dostanete se na 2 dny průměrného použivání. I tak je to ale celkem slušné a kdo by si náhodou potřeboval rychle přes den nabít, tomu je k dispozici 30W rychlé dobíjení. Ústupky v podobě fotoaparátu Tady jsou ty hlavní ústupky oproti plnohodnotné variantě. 108Mp hlavní senzor, který je jednak v Mi Note 10, v Mi 10 ale třeba i v Samsungu S20 Ultra nahradil tentokrát 64MP senzor, který už taky hodně dobře známe třeba z Redmi Note 8 Pro nebo naopak z Realme X50 Pro 5G. Samozřejmě, abyste byli v obraze, ikdyž se pořád jedná o stejný senzor, na výsledné fotky má vliv také použitý procesor a postprocessing. Čím rychlejší procesor, tím více informací může brát v úvahu při zpracování fotky po jejím vyfocení a proto ze stejného senzoru mohou lézt někdy horší a někdy lepší fotky. Samozřejmě nečekejte o 100% jiné výsledky, ale určitý posun ve fotkách je. Stejně tak je potřeba výslednou fotku zhodnotit vzhledem k ceně přístroje a v jaké je kategorii. Tím pádem to, co můžete odpustit Redmi Note 8 Pro za 6,5 tisíce nemůžete odpustit X50 Pro za 21 tisíc. Za dne jsou fotky relativně v pohodě, jen si dejte pozor na jednu zásadní věc – nepochopitelně při vybalení z krabice je standardně vypnuté HDR, rozhodně zapněte nebo přenastavte na automatické, dostanete už rozumně vypadající fotky. Bez toho jsou stíny tmavé, světlé plochy naopak přepálené, schválně mrkněte na rozdíl u nebe se zapnutým a vypnutým HDR. Každopádně přes den není úplně extra umění vyfotit dobrou fotku, takže tady je Mičko relativně v pohodě, ikdyž na svou cenu fotí rozhodně daleko lépe rok stará Mi 9. Večer už jsou rozdíly oproti Mi 9 daleko znatělnější, ale třeba oproti A51 fotí zase Mi Note 10 Lite daleko líp. Celkově jsou ale večerní fotky na svou cenovku strašné. Jako fakt strašné. U šíra se nedivím, je to to nejobyčejnější šíro, které si v mobilu dokážete představit, u hlavního foťáku je ale naštěstí k dispozici i noční režim. Ten vám z úrovně strašné udělá úroveň tak 3-. Zázraky fakt nečekejte, ale pořád dostanete obstojně použitelnou fotku. Neonové nápisy jsou čitelné, dovnitř kanceláří vidíte, to znamená přepaly jsou stažené dolů na korektní expozici, ale informace ze stínů chybí. Prostě kde nic není, ani smrt nebere. Fotka už je alespoň daleko ostřejší, nikoli ostrá, proto 3-, prostě použitelné ano, krásné ne. Zoomový objektiv tady oproti dospělejší verzi chybí a i když vám jej telefon nabízí, jedná se pouze o výřez z hlavního foťáku. Oproti tomu je telefon vybaven 2MP makro objektivem, který asi chápete, že jeho největší slabinou jsou právě pouze ony 2MP. Být to 5 jako u A51, bylo by to samozřejmě o něčem jiném. Fotky jsou tím pádem za dostatku světla fajn, ale limituje je to maximálně na použití na Instagram, nikam dál bych to nedával. Video telefon umí natáčet maximálně ve 4k při 30 snímcích a tady fakt musím pochválit příkladnou stabilizaci. Defacto nižší rozlišení, pokud nechcete šetřit místo, ani nepotřebujete. Pořád ale stejně jako u fotek trpí dynamický rozsah, ten je opravdu slabý. Závěrem V této recenzi jsem poměrně hodně srovnával a možná se vám bude zdát, že v závěru jsem Mi Note 10 Lite až hodně za foťáky kritizoval. K tomu mám samozřejmě vysvětlení. Mi Note 10 Lite je telefon, který míří na design a úplně ne tak na foťáky. Asi nejbližší vážnější konkurent může být Samsung A51, což je celosvětově nejprodávanější Android telefon. Když bych měl tyto 2 telefony srovnat. A51 za 9,5 tisíce nabízí konfiguraci 4/128, celoplastové provedení a horší foťáky, oproti tomu Mi Note 10 Lite je sendvič z kovu a skla, konfigurací 6/64, za další pětistovku 6/128, lepšími foťáky, větší baterkou a rychlejším dobíjením. Rozhodnutí je samozřejmě na vás, ale já bych v tomto případě asi tu tisícovku nebo patnáct stovek připlatil a bral Xiaomi. Ten cenový rozdíl není až zas tak velký a za svoje peníze dostanete telefon, který minimálně vypadá prémiově. Oproti tomu, pokud jsou pro vás nejdůležitější v telefonu skvělé foťáky, berte radši dospělou Mi Note 10, Honor 20 Pro, Mi 9, výprodejovou konfiguraci P30 Pro a podobně. Foťákama jsou zkrátka daleko lepší telefony. Mi 10 Lite je zkráceně prostě Note 9 Pro, jen v daleko prémiovějším provedení s lepším displejem a malinko větší baterkou. ...
Zpracování Představte si, že sedíte na balkóně 4. patra, vstanete ze židle a najedou vidíte, jak vám telefon vypadl z kapsy, cinknul o podlahu a letí dolů. Vy jen zavřete oči a čekáte, kdy přijde náraz a podle zvuku jen odhadujete na kolik tak dílů se telefon rozletěl. No a přesně to se mi stalo s tímto vlajkovým Realme. Naštěstí cinklo zábradlí, telefon se nějakým zázrakem odrazil a skončil o patro níž. Odnesl to ale jen kovový rám a zbytek bez problému funguje. Samozřejmě notnou dávku v mém pádu hraje i štěstí, kam šel náraz, takže prosím vás, doma tohle fakt nezkoušejte, není to telefon za pár kaček. Jinak co se týká dál designu, předek i zadek kryje Gorilla Glass 5, foťáky trochu vystupují, stereo repráky hrajou nahlas a fajn, boční tlačítka jsou oproti konkurenci neobvykle nízko, hlavně u tlačítek hlasitosti si trochu lámu palec, ale dá se na to zvyknout. Jediné, co mi vyloženě vadí a chápu, že je to subjektivní je tahle červená barva v překladu zvaná rezavě červená. Mě to ale spíš připomíná červené víno v hodně zašlé skleničce. Má to ovšem i pozitivní stránku věci, rozhodně díky matnému provedení není telefon posetý otisky. Displej Displej je jedna z příjemných věcí X50 Pro. Dostanete 6,44“ FHD s 90Hz obnovovací frekvencí a jednou z nejrychleji zabudovaných čteček vůbec. Je na vás, jestli si nastavíte natvrdo 90Hz nebo 60Hz, nebo to necháte na automatice. Stejně tak si můžete vybrat režim barev, teplotu a samozřejmě, protože je tu Android 10, tak i světlý nebo tmavý režim. Jen pro připomenutí těm co to neví, je tu samozřejmě OLED displej a tmavý režim rozhodně šetří nejen vaše oči, ale i baterku. Ta má mimochodem slušnou kapacitu 4200mAh a telefonu dokáže při slabším použití dodat bez problému energii na 2 denní použití. Zdůrazňuju při slabším. Jakmile začnete telefon používat, oproti ostatním telefonům se pocitově telefon vybíjí daleko rychleji a víc jak s jedním dnem fakt nepočítejte. Příjemným bonusem je pak 65W Dart Charge nabíječka díky které nabijete telefon z 0 na 100 za půl hoďky. Fakt impozantní výkon. Jen jsem zvědavej, jak se to projeví na životnosti. Trochu škoda, že tady ale chybí bezdrátové nabíjení. Samozřejmě celkovou výdrž telefonu můžete prodloužit vypnutím světelných efektů nebo Always On displeje, ale kdo by to chtěl, když notifikační dioda tady chybí. HW a SW Impozantní je i hardware. Nic lepšího než Snapdragon 865 s 5G momentálně v telefonu fakt dostat nemůžete a tak je asi každýmu jasný, že spolu s 12GB RAM a 256GB úložištěm tady fakt na zásek nenarazíte. Plynulost procházení menu pak samozřejmě ještě umocňuje oněch 90Hz a nemá cenu v tomto ohledu zdržovat. Příjemně překvapí i nadstavba Color OS, která se dost od posledních telefonů uklidnila. Všechno je daleko uhlazenější, zmizela i tuna předinstalovaného balastu a jediný barevný cirkus zůstal u ikon v nastavení. Styl ikon si ovšem můžete změnit, ovšem bohužel se jedná o ikony aplikací jako takových, ale ne systémové. Já bych chtěl prostě pro nastavení ozubené kolečko a ne ten divný pentagram v ovládacím centru. V nastavení je ovšem vidět, že Realme hodně zapracovalo na dopřeložení všeho do češtiny a na žádný pozůstatek anglického menu jsem už nikde nenarazil. Celkově ovládání vůbec hodně připomíná iOS. Ať už je to vyhledávání, přepínání mezi aplikacemi, jejich zavírání, všechno je hodně intuitivní. Navíc jsou k dispozici třeba gesta pro rychlé vyfocení obrazovky nebo po vzoru Sony chytrý boční panel. Fotoaparáty Foťáky má X50 k dispozici 4 na zadní straně a 2 v průstřelu na čelní straně. A tady trochu nastává kámen úrazu. Hlavní 64MP senzor je totiž ISOCELL GW1 od Samsungu. Ano, ten stejný senzor, který najdete v X2 Pro, ale také třeba v Redmi Note 8 Pro. Telefonu za 6,5 tisíce. Tady se ovšem bavíme o vlajkovém telefonu. Asi je vám už verdikt tak trochu jasný. I když se telefonu občas povede velmi dobrá fotka, je tu zkrátka na vlajkovou třídu sakra moc neduhů. Dynamický rozsah je na svou třídu vyloženě slabý, fotky jsou v rozích neostré, při trochu horším světle už je patrný šum a prakticky jediné, za co můžu Realme vyloženě pochválit jsou přirozené barvy. Realme si zkrátka na nic nehraje, scénu nepřikrášluje a podává jí takovou, jaká v reálu je. Nijak zvlášť nepřekvapí ani noční režim i když u něj už je aspoň pozitivní fakt, že jej můžete použít na všech 3 foťácích. No a další foťáky jsou na tom dost obdobně. 12MP zoom má světelnost 2,5, což už je opravdu v porovnání s konkurencí dost a šíro je jen 8MP – to znamená to nejobyčejnější a nejzákladnější šíro, co dneska má každý druhý telefon za 5-6 tisíc. Pak vám z foťáků lezou podprůměrné fotky přes den a fakt špatné fotky večer. Čistě pozitivní je jedna věc. Širokoúhlý foťák má autofocus a přes speciální režim jej můžete použít i na makro, jen škoda, že zase na fotce je ostrý jen střed a zbytek je totálně mimo. Video zvládá telefon natáčet ve 4k při 30 fps. Upřímně vám ale moc nedoporučuju v tomto režimu natáčet, za moc to nestojí. Naopak se přepněte do FHD, kde ve 30 nebo 60 snímcích leze z telefonu jakž takž obraz. Samozřejmě dost detailů chybí, ale aspoň se nic neseká a pokud použijete Super Steady mód jako mají Samsungy, obraz bude opravdu krásně stabilní. Paradoxně mě asi nejvíc u telefonu překvapila selfie kamera. I když jsem fotil v na přední kameru docela těžkých podmínkách – já ve stínu a za mnou osvětlený barák a nad tím mrak, čekal jsem, že barák bude jeden velký přepal a nakonec fotka vyšla na selfie kameru opravdu velmi dobře. Závěr Upřímně, Realme X50 Pro 5G to bude mít s prodeji v ČR zvlášť těžké. U nás poměrně neznámá značka totiž přišla na trh s nejvyšší možnou specifikací 12/256 za 20 990,- a nižší specifikace kolem 15 000 Kč naopak chybí. Navíc telefon podporuje pouze 1 SIM kartu, bez možnosti vložení paměťovky, je bez voděodolnosti, bez 120Hz, bez bezdrátového nabíjení atd. Obávám se, že prodeje tohoto telefonu budou stejně slabé, ne-li slabší než u Huaweie bez Google služeb. Nad 20 000 už lidi sem tam nějakou tisícovku totiž neřeší, naopak kompromisy moc neodpouští, takže ať už koupíte loňské S10, letošní S20, P30 Pro, Mi 10, Oneplus 7T Pro nebo Oneplus 8, vždycky uděláte líp. Jediné, kdy by se vyplatilo nad Realme X50 Pro 5G reálně uvažovat jako o procesor vylepšeném nástupci X2 Pro by byla nejnižší konfigurace, která by ještě musela být u nás za 599 Eur, tzn po přepočtu 15 000 Kč. ...
Trh chytrých hodinek Odvětví chytré a nositelné elektroniky zažívá v poslední době velký boom. Různé bandy od Xiaomi a Honoru doslova zaplavily náš trh a jedno se jim musí bezesporu nechat. Mají mega dlouhou výdrž na 1 nabití, docela obstojně dokážou měřit fitness aktivity a stojí doslova pár korun. Celému odvětví chytrých hodinek pak dominují Apple Watch s asi 50% podílem, následují Fitbit, Fossil, Amazfit, Samsung a někde vzadu v tržním podílu se krčí značka Garmin. Mnozí si pamatují Garmin z navigací, ale kdo to myslí s monitoringem sportovních výkonů opravdu vážně, ten dávno odložil jakékoli sportovní hodinky a vsadil na Garminy. Chápu, že hodinky z opačného cenového spektra než různé náramky už se ze skladu nevyhazují lopatama a každý, kdo doposud na značku Garmin vsadil moc dobře věděl proč to udělal a nedá na jakékoli Fenixy dopustit. Tohle už je totiž opravdu profesionální řešení, kde Garmin nechává konkurenci daleko za sebou. Fénixy totiž využívají nejen sportovní nadšenci, ale i profesionální atleti, běžci, triatlonisté atd. Já samozřejmě nejsem žádný profesionální atlet, takže dnešní recenze vám určitě nepopíše jaký je optimální kyslík v krvi a že počet nádechů a výdechů při sportovní aktivitě mám malý, tohle fakt nechám odborníkům, ale myslím, že vám dám docela slušný návod na to, jestli tyhle hodinky zvolit a nebo ne. Zpracování a základní funkce Hodinek Garmin Fenix řady 6X se vyrábí mnoho typů. Můžete mít klasické, solární, ocelové, titanové, se safírovým sklíčkem nebo s Gorilla glass, v různé velikosti, vybere si prostě každý. Na výběr je snad z 20 modelů. Pokud už ovšem investujete do hodinek kolem 20 000 korun, rozhodně si vyberte variantu se safírovým sklíčkem. Rozdíl v ceně je zhruba 10% a to už se rozhodně vyplatí si připlatit. Jedna z věcí, která by mohla hodně lidí na první, zdůrazňuju na první pohled odradit je displej. Zapomeňte na fancy OLED displeje z Apple Watch nebo Galaxy Watch a přivítejte transreflexní, téměř černobílý a nedotykový displej o velikosti 1,4“. To téměř černobílý opravdu berte v uvozovkách. Pár barev tady je, ale spíš se přeneste zpátky do éry displejů na starých digihrách nebo prvních barevných telefonech. Každopádně transreflexní displeje mají jednu mega velkou výhodu a to je právě ono slovo reflexní v názvu. Zatímco klasické OLED displeje v hodinkách mají problém na přímém slunečním světlu s čitelností, tady právě naopak čím více sluníčka svítí, tím jsou hodinky čitelnější. A asi se shodneme, že pokud nejdete do fitka nebo tělocvičny, většinu aktivit provozujete právě venku, kde chcete na hodinky vidět. Druhou vlastností transreflexních displejů je malá spotřeba a tak v extrémním power módu vydrží Fénixy nabité až 80 dní. Místo dotykového ovládání jsou tady boční tlačítka. Všechno je vcelku jednoduché a intuitivní a kdybyste náhodou zapomněli, co které tlačítko znamená, stačí mrknout na nápovědu na lunetě. Asi je vám už jasné, že tyto hodinky jsou opravdu na hon vzdálené od Apple Watch, Galaxy Watch a podobně a proto pokud chcete hodinky primárně jako prodlouženou ruku vašeho telefonu, na Garminy zapomeňte. Nezavoláte si přes ně, neprohlídnete si fotku, nepustíte si video na Youtube, neodpovíte na zprávu, na nic takového nečekejte. Garmin to nenabízí a ani se o to nesnaží. Z chytrých funkcí vám budou fungovat notifikace, ale třeba jako na jedněch z mála hodinkách připojitelných k Androidu i bezkontaktní platby. Já jsem si díky tomu Fénixy mega oblíbil na běhání. Fungují samozřejmě nezávisle na telefonu, díky Bluetooth k nim připojíte jakákoli bezdrátová sluchátka a jdete si třeba jako já hned po ránu zaběhat. A když máte doběháno, stavte se cestou domů na kafe a koblihu a zaplaťte kartou v hodinkách. Jediné, co je otravné zadávat při placení je bezpečnostní 4 místný kód. Mělo by to fungovat tak, že po zadání kódu a zaplacení by se vás hodinky následujících 24 hodin neměly ptát na kód, pokud je nesundáte z ruky, ale mě se ptají znovu i po kratším časovém úseku. Taky jsem bohužel narazil na nějaká úskalí, která mi nedávají smysl, ale když o nich budete vědět, můžete s nimi třeba před ranním vyběhnutím dopředu počítat. Tou první je nutnost připojit hodinky na Wi-fi pro stažení muziky nebo třeba v mém případě podcastů. Nepochopitelně hodinky neumí využít připojení mobilu k datům nebo alespoň sdílet hodinkám heslo na Wi-fi. Pokud se nepohybujete na hotelových wifinách a jen doma na jedné, zadáte jednou a jste v pohodě. Druhá divná věc je, že jakmile klesne kapacita baterie pod 50%, hodinky odmítají do sebe nové díly podcastů stáhnout dokud je nenabijete a nebo nepřipojíte na kabel. Chápu, že by třeba pod nějaké procento nefungovala automatická synchronizace nebo při manuální synchronizaci by se hodinky zeptaly, že baterie je pod 50%, jestli si opravdu přejete stáhnout novou muziku, ale stáhnout nový díl podcastu je otázka 30 vteřin a limit 50% baterky bez možnosti toto obejít je přinejmenším hodně tvrdá restrikce. Sportovní funkce Zpátky ovšem k chytrým funkcím. Fénixy propojíte s aplikací Garmin Connect, která je za mě jedna z nejpropracovanějších aplikací vůbec. Na hlavní obrazovce vidíte v jednotlivých widgetech vaše denní aktivity, srdeční tep a hodně šikovná je funkce Body Battery. Ta vám přesně řekne v jaké kondici v průběhu dne zrovna jste a jestli je vhodný čas na sportovní výkon, krátkou procházku nebo spíš Relax. Samozřejmě tohle by nebylo možné, kdyby hodinky nebyly vybaveny senzory srdečního tepu, GPSky, barometrem, výškoměrem, gyroskopem, kompasem, teploměrem okolního vzduchu, oxymetrem a vším možným na co si vzpomenete. Po každé aktivitě tak jasně vidíte čas strávený aktivitou, spálené kalorie, v případě venkovních aktivit proběhlou trasu, uběhlou vzdálenost, nastoupanou a sklesanou výšku a pokud přejdete do detailu tréninku, dozvíte se tolik statistik, až se vám z nich zatočí hlava. Jasně, že na někoho, kdo se jde jednou za týden proběhnout je to až moc, ale pokud se do Garminů ponoříte trochu víc, zjistíte že vás hodinky motivují k dalším a dalším aktivitám. Ono to totiž zdaleka nekončí tím, že si pustíte nějakou fitness aktivitu, pak jí vyhodnotíte a je to. Můžete si naplánovat kompletní tréninky přesně podle cíle, kterého chcete dosáhnout. Je váš cíl uběhnout 5 km závod za 3 měsíce, fajn. Máte na to plán. Je váš cíl uběhnout za rok marathon, přidejte si tuto aktivitu a hodinky vás celým tréninkem kompletně provedou. Ty možnosti jsou opravdu neskutečné jak od variability sportů, po volbu trenérů atd. Tohle zkrátka není běžný sporttester, kde si něco změříte a pak to pošlete do Stravy. Samozřejmě, pokud chcete, tak můžete, ta funkce tu je, ale Garmin sám o sobě je tak robustní a komplexní řešení, že by byla škoda jej nevyužívat. Má samozřejmě i své webové rozhraní, takže nejste jenom odkázáni na aplikaci a pokud jste professional, dokážu si představit, že odjedete někam na soustředění, zaznamenáváte tréninky, které na dálku mohou vyhodnocovat odborníci ze své kanceláře. A když už jsem zmiňoval variabilitu sportů a vůbec pro koho jsou hodinky určené, kromě klasických sportů v posilovně a venku tady najdete i lyžování, snowboard, skialpy, klasické běžky, skatové běžky, paddleboard nebo pilates. Samostatnou kapitolou je poté Golf. Fénixy vám po stažení příslušného golfového hřiště ukazují na jaké jste jamce, jaký je její par, jak vypadá green a jaká je vzdálenost ke greenu. Aplikace dokonce dokáže vyhodnotit typ úderu a jak daleko jste odpálili. Samozřejmě tohle jsou samostatné kapitoly a klidně by se o Garminech dala natočit spousta samostatných videí, protože kromě golfu můžete těmito hodinkami monitorovat i seskok s padákem. Aplikace zkrátka nabízí nepřeberné množství možností. Třeba si do aplikace přidejte kamarády z Facebooku nebo kontaktů nebo klidně i náhodnou skupinu lidí a vyzvěte je ke krokové výzvě. Pro soutěživé povahy je tohle skvělá věc, protože už samotná soutěž vás motivuje k tomu, abyste zvedli svůj výkon. No a jestli jste trémaři, stresaři, máte náročnou práci, kocovinu, potíte se s nemocí nebo se hádáte doma s manželkou, tohle se přesně projeví na grafu stresu. Aplikace je dotažená do takové dokonalosti, že můžete přidat běžecké boty, které sledují kolik kilometrů jste již uběhli a případně vás včas vyzvou, kdy je čas je vyměnit. Možnosti jsou opravdu nepřeberné. Přes aplikaci se take můžete připojit ke Garmin IQ Storu, přes který můžete do hodinek stahovat nové ciferníky a další aplikace, které si jen vymyslíte. Namátkově počet vypitých piv, světové statistiky onemocněných koronavirem, sledování letadlem po obloze, samozřejmě Spotify a spoustu dalšího, co vás napadne. Baterie Samostatnou kapitolou je výdrž baterie. U klasických chytrých hodinek buď nemáte možnost kontroly nad power managementem vůbec žádnou nebo máte plný mód / úsporný mód. U Fénixů je celá správa baterky rozložena do samostatného menu a vzhledem k tomu, že mají hodinky opravdu velké množství senzorů, můžete si zvolit některý z přednastavených módů nebo naopak si nastavit všechno podle sebe. Každý jednotlivý senzor máte možnost vypnout, zapnout, u GPSky nastavit i jak často mají zjišťovat hodinky polohu a při vypínání nebo zapínání jednotlivých senzorů přímo vidíte, jaký vliv na baterku bude funkce mít. Máte tak jasný přehled jestli se vám tahle funkce vyplatí nebo ne. To je i možná důvod, proč ve výchozím zobrazení na displeji vůbec nevidíte zbývající procenta baterie, ale jen počet dnů nebo hodin, kolik zbývá do úplného vybití. Pokud se vám nechce zaobírat s detailním nastavením, stačí si vybrat některý z přednastavených režimů. Pokud používáte standardní nastavení, vydrží hodinky zhruba 14 dní, ale můžete nastavit i expediční režim, kde vydrží Fénixy 80 dní. A pokud jste ultrablázni na výdrž, připlatit si můžete i za solární verzi Garminů, které samozřejmě nedokáží fungovat bez nabíječky, ale jsou schopné vám čas do vybití dost prodloužit. Garmin uvádí na svých stránkách, že u standardního režimu zhruba 3 dny a u extrémně šetřícího 40 dnů. Samozřejmě, ale že reklama prodává a prezentují se ta lepší čísla, takže to znamená 3 hodiny denně pobyt na přímém slunečním světle bez mraků. A to se poštěstí tak nějakému pokrývači střech nebo plavčíkovi. Za mě je tedy solární režim taková nice to have funkce, ale valná většina lidí jí fakt nevyužije. Vyhodnocení Možná vám to připadá, že jsem hodinky za celou recenzi moc nekritizoval, ale ono vlastně ani moc není za co. Těžko hodinkám vyčítat, že nemají OLED dotykový displej, volání, odpovídání na smsky atd, protože na tohle hodinky ani nejsou stavěné. Bylo by to jako vyčítat terénnímu autu do lesa, že ho na dálnici předjede i Dacia a bylo by to vlastně totální nepochopení produktu a cílové skupiny na kterou Fénixy míří. Fénix 6X Pro je zkrátka skvělý produkt s funkcemi o kterých se vám možná ani nezdálo za tomu odpovídající cenu. Vlastně 2 negativní věci jsem přece jen na hodinkách našel. První, že když jsem si nahrál nějaký jiný ciferník, zobrazující moc údajů ze senzorů, najednou zpozorujete značné zpoždění v rychlosti odezvy. Může to být samozřejmě způsobené tím, že ciferník neprogramoval Garmin, ale na svém obchodu jej má, tak by se aspoň po vzoru Applu měl snažit na svůj obchod pouštět jen aplikace a funkce, které nesnižují uživatelský komfort z hodinek. No a ta druhá špatná vlastnost je ta, že teď musím hodinky po 2 měsících testování vzít a vrátit do Garminu a přitom já bych je klidně vyměnil za Apple Watch. A to je myslím, ta největší pochvala, kterou můžu Fénixům dát. ...
Mková třída Samsungu byla původně určená jako odpověď na levné a slušně vybavené modely od Xiaomi, Realme, Oppo, Vivo a dalších, které jsou na indickém trhu. Samozřejmě i u nás je spousta lidí, kteří si mega oblíbili telefony jako Redmi Note 7, Redmi Note 8T a podobně a přesně pro ty je Galaxy M21 určená. Samsung je známý tím, že levné telefony moc neumí, protože většinou zákazníka lákají na hezký displej, ale uvnitř hardware a foťáky za moc nestojí. Projevilo se to tak snad u každého telefonu Ačkové řady, který jsem za poslední roky testoval, ovšem M21 má minimálně pár vlastností, kvůli kterému byste tenhle telefon mohli zařadit do svého hledáčku. Design a displej Bohužel, k těmto vlastnostem zrovna úplně nepatří design. Telefon je celoplasťák s plastovými tlačítky a lesklým povrchem, který ať se na mě nikdo nezlobí působí hodně levným dojmem a spíš bych ho zařadil do telefonů 2 roky zpět. Jediné, co vlastně mohu na designu pochválit je gril kamer, který nevystupuje z těla a tak tím nikde zbytečně nezadrháváte, nekolíbá se to na stole, nemusíte srovnávat pouzdrem atd., vždyť to znáte sami z vlastních telefonů. Samsung je v mobilním světě premiantem mezi displeji a tak není divu, že 6,4“ Super AMOLED s poměrem stran 19,5:9 a kapkovitým notchem je na tomto telefonu asi jedním z největších lákadel. Nepatří rozhodně mezi nejsvětlejší na sluníčku, ale za zobrazovací kvalitu se rozhodně stydět nemusí. Bohužel i u displeje je jedno ale a to jsou rámečky. Takhle velké rámečky a hlavně bradu jsem fakt hodně dlouho neviděl. Jestli to ovšem někomu nebude vadit, s displejem bude s M21 fakt spokojený. Hardware a software výbava Po hardwarové stránce se jedná o naprosto stejná střeva jako má daleko dražší A51 a tak v tomto ohledu asi můžete být spokojení. Exynos 9611 spolu se 4 GB RAM ovšem neběhá tak svižně, jak by bylo potřeba a tak plynulost a odezva systému jsou docela za očekáváním. A to docela zamrzí, že plynulost prostředí není ideální ani na začátku hned po vybalení z krabice když ještě není telefon plný kontaktů, emailů, fotek a dalšího uživatelského balastu. Za 6 500 Kč, kolik tento telefon stojí se prostě nejde ubránit porovnání s konkurencí. O tisícovku levnější a se stejným výkonem je třeba Redmi Note 8T. Za stejné peníze je Redmi Note 8 Pro navíc s 6 GB RAM a téměř dvojnásobným výkonem oproti 4 GB v M21 a tak paradoxně asi největší výhodou slabšího hardwaru bude menší spotřeba baterie, která má monstrózní kapacitu 6000 mAh a díky ní vydržíte s telefonem fungovat bez problému i 2,5 dne. To je asi ta největší výhoda, která se v tomto telefonu skrývá. Je určený pro lidi, kteří se nechtějí starat každý den o nabíjení, odjedou na víkend na chatu a nabíječku nechají v klidu doma. Jen si dejte pozor na nabíjení. V tomto případě vám bude připadat relativně pomalé 15W nabíjení jako věčnost. Z 0 na 100 totiž počítejte s téměř 3 hodinovým nabíjením, což oproti dnes nejrychlejším telefonům co dokážou nabít pod hodinu je opravdu dlouho. Samozřejmě nechci porovnávat jinak drahé telefony, spíš jen pro orientaci, abyste počítali s nabíjením spíš přes noc než rychlé přicucnutí přes den. Co se týká císlové skupiny zákazníků, dokonce bych v tomhle ohledu bych i oželel slabší hardware, protože nenároční uživatelé nepotřebují nejlepší Snapdragon, ale když se trhají i animace při průchodu v menu, nemůžu se zbavit faktu, že Android 10 s OneUI 2.0 už jsou prostě na tenhle telefon moc velký sousto. Abych ale hardware jen nekritizoval, je fajn, že Samsung myslel na lidi, kteří mají víc SIM karet a 64 GB interní paměti jim nestačí. Dobrá zpráva, že se nemusíte omezovat a můžete použít plnou kombinaci 2 SIM karet s paměťovkou. Také pozitivní zprávou je celkem hlasitý hlavní reproduktor, jack na 3,5mm, NFC, BT 5.0 a speciálně pro některé naše věrné fanoušky – je tu FM rádio, což posouvá tento telefon do naprosto jiné dimenze :) Fotoaparáty Jdeme na foťáky. Asi nikdo nečeká, že se budu rozplývat nad foťáky a taky ani nebudu, i když… ten hlavní fotí líp, než bych čekal. Možná z toho důvodu, že jsem opravdu moc nečekal. Za dne tedy dostanete z hlavního 48MP foťáku se světelností f/2.0 celkem slušné fotky a občas příjemně překvapí i slušný dynamický rozsah, kterého telefon dosahuje díky automatickému HDR. Večer už je to tradičně slabší a noční režim to nijak extra nezachraňuje. 8MP šíro už je zde opravdu jen do počtu, protože fotky jsou neostré i za jasného dne a večer už na šíro radši úplně zapomeňte. Třetí foťák už je tady jen kvůli rozostření pozadí. Za video se ovšem M21 rozhodně stydět nemusí. I když 4k 30fps tady je, spíš bych se orientoval na FHD. Trochu zamrzí, že i když je tady právě 4k, chybí 60fps ve FullHD pro následné zpomalení v počítači. Naopak, co tady nechybí a za co Samsung fakt chválím je superstabilní režím. Škoda, že nejde nastavit i na přední kameře, co by asi hodně přišlo vhod vlogerům. Souhrn Suma sumárum M21 není vůbec špatný telefon pro určitou skupinu lidí. A to pro ty, kteří chtějí dlouhou výdrž na 1 nabití a na zbytek se tak nějak moc neohlíží. Možná bych vlastně přidal ještě jednu věc. A chtějí Samsung. Konkurence je tradičně silná a z jedné strany jsou na tom výkonem daleko lépe Xiaomi a pokud půjdeme čistě jen do výdrže na 1 nabití, proti stojí třeba Motorola G8 Power. Ta má sice jen 5000 mAh baterku, ale daleko lépe optimalizovanou, má stejný výkon a dokonce je o 1 000 Kč levnější. Pokud tedy netrváte nutně na značce Samsung, je rozhodně Motorola lepší volbou. ...
Zařazení modelu a displeje Pro pořádek shrnu opravdu jen to nejpodstatnější. S20 Ultra je nejvyšším modelem S20 řady a je spíš něco jako bonbónek nebo třešnička na dortu k hlavním dvěma modelům. S20 Ultra hodně překvapila v prodejích. Samsung původně čekal, že se tohoto modelu prodá z celého objemu S20 jen asi 10%, ale nakonec se podíl vyšplhal až na 30%. To je hodně zajímavé číslo, protože se dlouhou dobu předpokládalo, že pokud se cenou své vlajky přiblížíte ceně telefonů Apple, každý už si koupí Apple. Tady se naštěstí ukázalo, že vyrobit a prodat prémiový telefon na Androidu za cenu Applu rozhodně jde ať už je to Z Flip nebo Ultra, tohle je rozhodně skvělá zpráva. Asi nikoho nepřekvapí, že se jedná o klasický sendvič ze skla a kovu s jedním z nejlepších displejů na trhu s QHD rozlišením a je na vás, jestli půjdete do 120Hz ve FullHD nebo do 60Hz v QHD. Obojí nejde a jen trochu škoda, že nemůžete zvolit kompromis třeba 90Hz v QHD. Pro ty z vás technikou nepolíbené. Hz znamenají kolikrát za vteřinu se obnoví na displeji obraz. Čím větší číslo, tím lépe, protože všechno vám připadá pak na obrazovce daleko plynulejší. Sice třeba hlavně ve hrách to má ještě návaznost na fps, ale pro klasický průchod menu a plynulost prostředí je to rozhodně skvělá věc. K displeji se ale váže jeden z často skloňovaných problémů a to zelený nádech při 120Hz obnovovací frekvenci a jasu pod 30%. Podle ohlasů v diskuzích se problém projevil po jedné z aktualizací a musím vás potěšit. Problém byl opraven a moje verze už rozhodně na tento problém netrpí. Výkon a baterie Teď přichází druhá kontroverze, nebo vlna negace, která se na S20 Ultra žene, a to je použití Exynosu pro Evropu, zatímco třeba pro Ameriku je k dispozici verze se Snapdragonem 865. Až do letoška to zas tolik nevadilo, protože použití jiných specifikací na různých světadílech je naprosto běžná věc. V tomhle se nemusíme na Samsung zlobit a je to prakticky stejná věc, kterou dělají i výrobci automobilů. V Americe je příplatková výbava u aut manuální převodovka, u nás si zase platíte příplatky za automat. Každý trh má prostě svá specifika a bylo by to úplně jedno, pokud by mezi jednotlivými verzemi nebyly takové rozdíly, které se všude možně prezentují. Já samozřejmě verzi se Snapdragonem nemám, ale třeba Xiaomi Mi 10 Pro s tímto procesorem ano a tak porovnávat se rozhodně dá. První rozdíl je výkon. Moje verze s Exynosem, DDR5 a UFS3.0 má nějakých 510 000 v Antutu, zatímco Mi 10 Pro necelých 600 000 a tak tímto prostým porovnáním je vidět, že letošní Exynos opravdu slabší je. A teď si položme otázku. Je fér dostat za 37,5 tisíce, kolik si Samsung za tento telefon účtuje, horší výkon? Asi moc ne. Pokud se bavíme o klasických S20, tady by se to dal Snapdragon ještě oželet, ale Ultra má být nejvyšší model – to nejlepší co Samsung momentálně dokáže, bez ohledu na cenu, a právě v tomto modelu, kde si oproti S20 připlácíte navíc 10 000, už zkrátka chcete to nejlepší. Na druhou stranu S20 Ultra je spíš manažerský telefon, který není primárně určený na hraní a tak drtivá většina lidí rozdíly při tak velkém výkonu stejně nepozná. Spíš jde jen o takový vnitřní pocit, který bych těžko popsal. Prostě za téměř 40 000 korun máte horší výkon než za téměř poloviční cenu Xiaomi Mi 10 Pro – a to se pro někoho blbě kouše. Další z věcí, na kterou si spousta lidí stěžuje u procesoru je to, že se nadměrně zahřívá. A ano, to se potvrdilo. Neporovnám samozřejmě, jestli se Exynos hřeje víc než Snapdragon na S20 Ultra, ale rozhodně se S20 Ultra hřeje daleko víc než Xiaomi Mi 10 Pro se Snapdragonem. A o dost. Stačí chvíli spuštěná náročná hra nebo jenom obyčejný foťák a Ultra začne slušně topit. Při mém amatérském testu, kdy jsem pustil na 2 minuty pouhý foťák na obou telefonech a pak je změřil teploměrem byla teplota S20tky v průměru o 4 stupně vyšší. Samozřejmě nemusím říkat, jaký to bude mít vliv na výkon třeba právě při hraní her, kdy telefon začne právě kvůli nadměrně se hřejícímu procesoru škrtit jeho výkon, aby celý telefon uchladil. Vyšší odpadní teplo má samozřejmě co dočinění i se spotřebou baterie, která tady není nijak závratná. I když je to poprvé, co Samsung do Skového modelu integroval 5000mAh baterku, spíš se jedná o podprůměrnou výdrž a při klasickém používání se zapnutými 120Hz prostě nabíjíte bez debat každý den. Po softwarové stránce samozřejmě Android 10 s OneUI 2.1, to všichni znáte, nemusím představovat asi jednu z nejlepších nadstaveb na trhu. Mít ještě aktualizace alá Oneplus, bylo by to téměř dokonalé. Skvělý fotoaparát - ano i ne Skvělý telefon, kord takhle drahý, primárně nezaměřený na hry, jako třeba ROG Phone by měl mít asi ty nejlepší možné foťáky. A ano, papírově tomu opravdu tak je. 108MP foťák, který vyvíjel Samsung ve spolupráci se Xiaomi rozhodně odvádí skvělou práci. Líbí se mi i přístup Samsungu, kdy na rozdíl od Xiaomi spojuje 9px do jednoho pro výsledné 12MP snímky místo 4px do jednoho u Xiaomi. Za následek to má výrazně lepší dynamický rozsah i když celkově trochu tmavší snímky oproti Xiaomi. Celkově jsou ale fotky daleko líbivější s hodně živými barvami. Druhý foťák je 48MP 4 násobný optický zoom, který je velký kámen úrazu tohoto telefonu. Jednak Samsung sebevědomě prohlašuje na zadní straně je 100X Space ZOOM, ovšem samozřejmě každý rozumný člověk ví, že 100-násobný zoom je jen digitální výřez asi podobně jako když si v počítači jednu a tu samou fotku přiblížíte 100x. O to víc mě mrzí, že tohle je jeden z argumentů, který Samsung prezentuje jako klíčovou výhodu před konkurencí. Každopádně k onomu foťáku jako takovému. Jeho největší slabinou je bohužel to, že většinou ani nemáte možnost tento 4x násobný periskopický objektiv použít. Telefon vám to zkrátka neumožní. I když si v automatickém režimu zvolíte možnost zoomového foťáku, telefon vám tvrdošijně neustále cpe výřez z hlavního 108MP senzoru. Na opravdový periskopický objektiv pak přepne zhruba jen v 10% případů. To by dávalo smysl třeba uvnitř budov nebo kdekoli při horších světelných podmínkách, ale proč to sakra dělá i kdekoliv ve dne? Pokud jenom trochu fotíte, víte, že krásného a přirozeného bokeh efektu dosáhnete portrétními objektivy nad 50, ale spíš tak 85mm. Tady se tím pádem periskopický foťák při 103mm ohniskové vzdálenosti přímo nabízí, pokud by vám jej Samsung ovšem dovolil použít. O to horší, že jej nemůžete použít ani v Pro režimu, který by měl být přesně na takové věci být určen. Pro režim prostě využijete jen na focení hlavním foťákem a to mi absolutně nedává smysl, obzvlášť když tohle na Xiaomi jde bez problému. Abych jenom nekritizoval, co je zase oproti Xiaomi skvělé je noční režim. Ten naopak použijete na všech 3 objektivech. Na hlavním, zoomu a šíru a oproti Xiaomi vypadá rozhodně líp i hlavně co se týká ostrosti. Za noční režim, rozhodně obrovský palec nahoru. Když už jsem zmínil slovo ostrost – to je další úskalí tohoto telefonu. Obecně kauza problém s ostřením. Ostření je opravdu problém a to byl Samsung vždy brán doslova za lídra v ostření díky svému Dual Pixelu. Ten už se ovšem nepodařilo do 108MP senzoru zapracovat a ostření na blízko je doslova noční můra. Dokud ostříte na vzdálené objekty, jste v pohodě. Jakmile ale zaostříte na něco v blízkosti, telefon není schopen zaostřit téměř nikdy a budete rádi, pokud z 10 pokusů uděláte jednu aspoň trochu použitelnou fotku. Pak prostě přijdete s iPhonem 11 Pro, naostříte, vyfotíte a hotovo. Samsung to vysvětluje tak, že díky velkému senzoru není schopen ostřit na předměty, které jsou blíž jak 10cm. Fajn, ale proč tohle nevyřeší teda jiným objektivem? Třeba pomocí 12MP šíra. Denním fotkám ale nechybí ani dynamický rozsah ani živé barvy a večer foťák opravdu exceluje a klidně bych mu odpustil i občasné problémy s tyrkysovou oblohou. Jediná a obrovská škoda, že širokoúhlý objektiv postrádá jakýkoli autofocus, který by se dal využít na makro nebo právě ostření bližších objektů s kterým si hlavni foťák neporadí. Tohle už u telefonu za 37,5 opravdu chcete. Obzvlášt když to má i Mi 10 nebo loňská Mi 9, měl by to mít rozhodně i 3x dražší Samsung. U videa telefon zvládá proklamovaných 8k při 24snímcích za vteřinu, což jak říkám v mnoha videích je spíš gimmick. Daleko víc určitě využijete 4k při 60 nebo SuperSteady mód, který vypadá fakt úžasně. Za video nemám výtku a video se mi na S20 Ultra fakt hrozně líbí. Závěrečný verdikt Babo raď jak S20 Ultra shrnout. Jak už jsem mnohokrát zmínil, je to telefon za 37,5 tisíce, který vás rozhodně uchvátí svým zpracováním, bezkonkurenčním displejem, mimochodem skvělým zvukem, pohodovou nadstavbou, fakt rychlým 45W drátovým nebo o trochu pomalejším 15W bezdrátovým nabíjením. Pokud ovšem už dáte za telefon takové peníze, asi chcete nekompromisně bezchybné řešení. A i když zavřu obě oči, u S20 Ultra to tak není. Příplatek 10 000Kč se prostě oproti S20+ nebo Oneplus 8 Pro rozhodně nevyplatí. A pokud už bych musel utratit 37,5 tisíce za nový telefon, rozhodně bych v tomhle případě sáhnul buď po Z Flipu, kde dostanete aspoň něco netradičního nebo po iPhonu 11 Pro Max, kde sice nemáte 120Hz, ale dostanete také skvělý displej, navíc daleko delší výdrž a bezproblémové foťáky. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
bonmoto.cz | 6 299,- |
doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
moto-kufry.cz | 6 299,- |
motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.