- Aktuálně největší hlavní senzor na trhu
- Široká paleta kreativního vyžití s režimy a filtry od Leicy
- Typicky povedený, konečně rovný displej
- Absolutně špičkový výkon a komplexní konektivita
- Výrazně lepší výdrž
- Rychlé nabíjení drátem i bez něj a kompatibilita s nabíječkami dalších výrobců
- Hlasité a řádně nabasované repráky
- Svižná čtečka otisků prstů
- Plynulé HyperOS s příslibem mnoha budoucích aktualizací
- Méně agresivní reklamy, než jsme byli u Xiaomi zvyklí
- Konstrukce teleobjektivu je technicky povedená, ale bez zásadního vlivu na výsledné snímky
- Příliš „vyumělkované“ video v automatickém módu, které lze řešit jenom ručním zásahem
- Mezigenerační snížení rozlišení a jasu displeje
- Nevyvážená konstrukce (byť z pochopitelných důvodů)
- Plastová záda (natož přibalený kryt) nepůsobí zrovna prémiově
- Ač v menší míře, reklama je stále mínus
- I přes bohatou startovní nabídku vyšší cena, než srovnatelná konkurence
Recenze Xiaomi 17 Ultra plynule navazuje tam, kde skončilo naše první seznámení - v Barceloně během MWC. Už tehdy bylo jasné, že si Ultra říká o jediné: vzít ji ven a nechat ji mluvit skrze fotky. A noční Barcelona byla v tomhle ohledu ideální kulisou - ta kombinace tlumeného světla, kontrastních scén a pověstného genia loci dala vyniknout nadstandardní schopnosti fotosestavy pracovat se světlem bez jakýchkoli berliček. Už na první dobrou bylo jasné, že tady Xiaomi udělalo významný krok vpřed. Detailnější technický rozbor si ale nechme na později a pojďme se podívat na telefon jako celek. A pokud si chcete o Ultře povědomí rozšířit ještě komfortněji, mrkněte přímo na video verzi této recenze.
Lehčí tělo, horší vyvážení
Po designové stránce je Xiaomi 17 Ultra oproti předchůdci o něco vyšší a širší, zároveň ale tenčí a také lehčí. Na nižší hmotnosti se podepisují mimo jiné plastová záda místo tradičního skla. Nakolik je to u „prémiovky“ za bezmála 40 tisíc vhodná volba, to nechám na vás. V dlani každopádně nepůsobí zrovna vyváženě a má tendenci kvůli masivnímu fotomodulu přepadávat dozadu.
Přibalené plastové pouzdro tomu moc nepomáhá, ani tentokrát neoplývá puncem kvality a jeho tlačítka celkem nepříjemně rachtají. Naštěstí lze sáhnout po Photography Kitu s výrazně lepším krytem. A pokud jde o zvuky, nakonec je stejně přehluší samotná optika - ta je tady totiž slyšitelná víc než kdy dřív. Zde sedí okřídlené „It’s not a bug, it’s a feature“!
Rozměrově se přitom 17 Ultra až překvapivě blíží iPhonu 17 Pro Max. Apple je ostatně pro Xiaomi dlouhodobým etalonem a letos je to vidět možná víc než kdy dřív. Ostatně i samotné značení je letos trochu zvláštní - Xiaomi letos rovnou přeskočilo číslovku 16, aniž by k tomu mělo obvyklý důvod v podobě čínské pověrčivosti, která se typicky váže spíše k číslu 4. Nejde ale jen o název a proporce, ale i o celkový přístup k produktu. Když oba telefony vezmete do ruky, rozdíly se stírají a velikostně působí prakticky identicky.
V pozitivním smyslu plochý, a s výdrží na rozdávání
Tomu odpovídá i nárůst úhlopříčky (u Xiaomi typicky krásného) LTPO AMOLED displeje s 12bitovými barvami, HDR10+ a Dolby Vision na úctyhodných 6.9“. Potěší i návrat k plochému panelu a parádní čtečka otisků prstů. Na druhou stranu došlo k mírnému ústupu u rozlišení i maximálního jasu při plném pokrytí, i když na menší ploše je svítivost naopak vyšší. V praxi to znamená, že čitelnost na slunci je stále bez problémů, ale oproti předchůdci a části konkurence už to není úplná špička.
Částečnou kompenzací je výrazně lepší výdrž baterie. Ta má ovšem také jeden háček. V Číně představených 6800 mAh se při cestě do Evropy smrsklo jen na 6000 mAh, což dost zamrzí. I tak jde ale o mezigenerační posun správným směrem a v kombinaci s novým HyperOS telefon exceluje hlavně při běžném používání - brouzdání webem, sociální sítě a sem tam nějaké volání zvládá s velkou rezervou.
Při náročnějších činnostech, jako je sledování nebo natáčení videa či focení, se spotřeba vrací k obvyklému standardu, který je ale stále nadprůměrný a znatelně lepší než u 15 Ultry nebo například S26 Ultry z nabídky Samsungu. Potěší i nabíjení: 90W drátově, 50W bezdrátově a podpora PPS, takže už nejste odkázáni pouze a jen na originální adaptér s proprietárním standardem.
Výkon na hranici možností a nástavba, která nesedne každému
Hardware je na jedničku s hvězdičkou. Snapdragon 8 Elite Gen 5 v kombinaci se 16GB RAM a 512GB nebo 1TB úložištěm typu UFS 4.1 funguje naprosto bezchybně a začínáme se dostávat do bodu, kdy testování začíná ztrácet smysl. Jestli telefon v AnTuTu dosáhne 3,5 milionu bodů nebo o pár set tisíc víc jako v případě S26 Ultry, už v praxi nehraje roli. Všechno běží maximálně plynule a slovo zásek si tak můžete vymazat ze slovníku.
Z dalšího hardwaru stojí za zmínku parádní reproduktory - hlasité a s hutným basovým podáním, podpora audio kodeků jako aptX Adaptive, LHDC 5, MIHC (jen chybí třeba LDAC). Stejně tak Wi-Fi 7, Bluetooth 5.4 a široká paleta navigačních systémů včetně Galileo, Glonass nebo BDS.
Prostředí HyperOS 3 na bázi Androidu 16 (zde s příslibem pěti velkých aktualizací a šesti let bezpečnostních záplat), už dobře známe z nedávných modelů z dílny POCO nebo Xiaomi Redmi, přičemž největší posun se odehrál v animacích, jež působí plynuleji a dospěleji. Nechybí ani dynamický „ostrůvek“ a AI funkce, z nichž řada funguje i v češtině.
A reklamy? Naštěstí jich je tu výrazně méně a nejsou tak agresivní, jako u výše zmíněných značek (prakticky jediné, kde jsem reklamy zaznamenal, byla klasika v podobě GetApps, snažící se vám vnucovat další aplikace, za které dostává Xiaomi od jejich vývojářů zaplaceno). I přes tato pozitiva ovšem nemusí HyperOS každému sednout, čehož jsem ostatně sám příkladem.
Jeden snímač vládne všem
A teď na „zlatý hřeb večera“, totiž fotosestavu. Xiaomi nasadilo zbrusu nový 50 Mpx hlavní snímač - momentálně ten fyzicky největší, který jste schopni v mobilním telefonu dostat. A čím větší je senzor, tím více světla dokáže zachytit. A protože fotografie je ve své podstatě právě práce se světlem, větší znamená lepší. Konkrétně jde o jednopalcový snímač od Omnivisionu s technologií LOFIC, která výrazným způsobem zlepšuje dynamický rozsah. Jinými slovy, v náročných scénách už nemusíte volit mezi správně exponovanými světly a stíny - telefon totiž zvládá obojí najednou. Výsledkem jsou snímky bez přepalů a bez utopených detailů ve stínech, jako u mnohé konkurence. V rámci mobilních telefonů jde o absolutního krále „potravního řetězce“, i když samozřejmě stále nedosahuje „dospělých“ fotoaparátů.
Senzor doplňuje optika se světelností f/1.7 a jako celek produkují velmi působivé snímky. Díky spolupráci s Leicou si navíc můžete zvolit mezi saturovanějším režimem Vibrant nebo kontrastnějším a realističtějším Authentic. Ani jeden není „lepší“, jde čistě o vkus, o osobní preferenci.
K dispozici je i řada Leica filtrů. Některé vás minou, jiné si oblíbíte. Osobně mě nejvíc zaujal černobílý Leica HC s výrazným kontrastem, který se skvěle hodí na street fotografii. Musím se přiznat, že snad půlka mých fotek je v tomto kreativním formátu. A ještě aby ne, když brnká na tak nostalgickou strunu - fotky z Prahy vás mnohdy z komplikované současnosti přenesou spíš do epizody seriálu Kamarádi z konce šedesátých let. Nemusí samozřejmě vonět každému, ale já to beru tak, že pokud si kupujete telefon této cenové kategorie, dává smysl využít i jeho kreativní potenciál.
Forma vítězí nad funkcí
Druhým fotoaparátem je unikátní teleobjektiv s plynulým optickým zoomem, což je přinejmenším na papíře ještě větší pecka než ten hlavní, ve smyslu ojedinělosti konstrukce. Technicky jde o velmi zajímavé a zároveň nákladné řešení, které jsme v minulosti mohli vidět například u Xperií z dílny Sony.
Problém je, že ač jde o konstrukčně impozantní záležitost, v praxi je jeho přínos podstatně méně zásadní, než by se mohlo zdát. Rozdíl mezi zhruba 3,2x a 4,3x přiblížením (alias 75 - 100mm) je zanedbatelný a hravě a téměř bez ztráty kvality by jej nahradil digitální výřez. Zvlášť, když jde o senzor v tak vysokém rozlišení, jako je 200 Mpx. S tím dnes výrobci dokážou dělat opravdu divy skrz spojování různého počtu pixelů a následného skládání fotek.
Xiaomi tak spíš demonstruje technologickou vyspělost než že by to mělo zásadní dopad na výsledné fotky. Na co to ale zásadní dopad bezesporu má, je výsledná cenovka. Kvalitativně ovšem musím fotky pochválit - napříč celým rozsahem zoomu jsou jednoznačně ostřejší než u podobného řešení od Sony. Zamrzí jen delší minimální ostřicí vzdálenost. Pokud ale míříte na detailní fotky, můžete použít dvojnásobný výřez z maximální vzdálenosti. Pak kamerka ostří na zhruba 20 cm a dostanete celkem slušné zvětšení. Na makro to ale stále není.
Solidní kousky do party a video, se kterým je třeba si pohrát
Širokoúhlý 50 Mpx foťák je na zádech posledním do party. Jde o starší, relativně malý senzor JN5 od Samsungu, ale Xiaomi ho zvládlo optimalizovat překvapivě dobře. Ve dne s ním nebudete mít sebemenší problém, jelikož si drží slušnou konzistenci s ostatními objektivy. Limity se projeví hlavně večer a v noci v podobě slabšího dynamického rozsahu a ztráty detailů. Selfie kamerka vepředu dostala zbrusu nový 50 Mpx snímač a konečně přibylo i ostření. Výsledky jsou znatelně lepší než dříve a jde o příjemný mezigenerační posun.
Video je pak trochu rozporuplná kapitola, která mě moc nenadchla, jak se ostatně můžete přesvědčit přímo na YouTube. Hlavně, když se podíváte třeba na jeho interpretaci „pleťovky“. Barevně to není ono a detaily jsou slité do jedné glazury. Skoro, jak kdyby tady figuroval nějaký zkrášlující filtr, i když ve skutečnosti neaktivní. Naštěstí ale máte jednu možnost, pokud se trochu vyznáte v natáčení videa. V Pro režimu si zvolte natáčení do nekontrastního logového formátu a získáte tak syrový výstup přímo ze senzoru, bez jakékoli automatické korekce. Následná úprava v editoru už je jen na vašem uvážení. Není to cesta pro každého, ale pokud víte, co děláte, výsledky se výrazně zlepší. Pokud vám půjde o opravdu kvalitní video, tu možnost tady máte. A na rozdíl od Applu nepotřebujete k natáčení do logu externí úložiště.
S konkurencí v patách
Xiaomi 17 Ultra je špičkový telefon, který je mnohdy dokonce označován jako fotomobil roku. Pochopitelně, dost často je to v kontextu vyššího modelu jménem Leitz Phone, jenž posouvá fotografické možnosti ještě dál. Nabídne otočný prstýnek kolem foťáků pro zoomování, změnu clony, času či jiných nastavení a také 2 Leica filtry navíc. Ten ale cenou atakuje hranici 50 tisíc korun a to už je pořádná pálka, jinak vyhrazená „ohebňákům“.
Vraťme se tedy zpátky nohama na zem. Základní model je přece jen o něco dostupnější a s různými bonusy (včetně až 4500korunového výkupního) se dostává na výrazně zajímavější hladinu okolo cca 35 tisíc. K tomu přihoďte dárky - od těch, které smysl dávají (jako již zmíněný Photography Kit) až po ty, které méně (vysavač nebo espresso kávovar jsou vskutku netradiční volba).
S touto nabídkou Ultra konkuruje brutálně levnému OPPU Find X9 Pro za cca 25 tisíc nebo vivu X300 Pro. Druhé zmíněné sice stojí podobně jako novinka od Xiaomi, ale šušká se, že by cena eventuálně měla spadnout na cenu OPPA. Oba výrobci totiž představují v Evropě už za pár okamžiků své Ultry a pak to bude teprve pořádný souboj.
Kdo vyhraje, to je ještě těžké soudit, každý z telefonů má totiž něco do sebe a každý sází na jinou fotografickou filozofii a spolupráci s jinou značkou. Xiaomi má Leicu, OPPO Hasselblad a vivo zase Zeiss. Výběr tak není jen o parametrech, ale i o tom, jaký styl vám sedí. V mém případě je to právě poslední zmíněná dvojice. Vy to ale můžete mít úplně jinak. A to je možná to nejdůležitější. Tohle už není jen o tom, který telefon je „nejlepší“. Je to o tom, který vám dává smysl jako nástroj pro vlastní tvorbu.
Recenze dalších zmíněných modelů, mimo jiné s fotogaleriemi v původní kvalitě
vivo X300 Pro Recenze: Nejlepší fotomobil roku 2025!

Xiaomi 15 Ultra Recenze: Bude to fotomobil roku?




