Téměř totožný design s předchůdcem Galaxy A52 Ano, samozřejmě v úvodu uvádím Samsung Galaxy A52, ale bohužel také Galaxy A52s 5G. Příběh kolem loňských telefonů je totiž pro recenzi naprosto esenciální. Zkrátím příběh na minimum. Samsung udělal vloni v lednu velmi dobrý telefon, kterému plánoval klasický roční cyklus. Jenže pak se naplno rozjel problém s nedostatkem součástek a rázem byl výrobce postavený před jasnou věc. Buď úspěšný model Galaxy A52 ukončí už na sklonku léta nebo nahradí nedostatkový procesor novějším a přinese naprosto stejný telefon, jen s jiným procesorem. Samozřejmě, že pokud by jej nahradil horším, zákazníci by Samsung neměli v lásce a tak chtě-nechtě musel výrobce sáhnout po daleko výkonnějším procesoru Snapdragon 778G (Jedná se o totožný procesor, který pohání například Xiaomi 11 Lite 5G NE nebo Huawei nova 9) a přitom nijak dramaticky nezvýšit cenu. Porovnání modelů Samsung Galaxy A53 5G vs Galaxy A52 Samsung si tímto krokem bezpochyby zachránil vánoční prodeje, ale ušil si sám na sebe bič tím, že hned zkraje roku musí představit Galaxy A53 5G. Nakonec nedošlo sice na klasické lednové představení a s u nás vlajkovým telefonem střední třídy se potkáváme až teď na přelomu března a dubna, ale i tak je tady oproti předchůdci změn naprosto minimum. V rámci designu od sebe loňské a letošní telefony téměř nepoznáte. Naprosto identická je přední i zadní strana. V ruce se telefon drží každopádně naprosto skvěle, neklouže a dokonce je i nepatrně užší, takže při používání v jedné ruce zase trochu líp dosáhnete na druhou stranu. Galaxy A53 5G - díky funkci Ambient Edge spojující fotoaparát s tělem, přináší hezký stylový design v tenčím matném rámu Krásně plochý 120Hz AMOLED displej, jen pozor na HDR Nezměnilo se ani nic ani z pohledu displeje. Jde o krásně plochý 120Hz AMOLED panel, s velikostí 6,5“, FullHD+ rozlišením a podle některých webů dokonce i údajně s podporou HDR. Zdánlivě si tak není na co stěžovat. Světelnost 800 nitů na přímém slunečním světle je také na cenovou hladinu výborná a při porovnání s konkurencí mám vlastně víceméně dvě výhrady. 120Hz Super AMOLED displej Třeba oproti nedávno recenzovanému a nádhernému vivu V23 5G jsou zde rámečky přece jen širší, i když alespoň téměř symetrické a druhá výtka míří na ono HDR. Je pravda, že Samsung v žádných tiskových materiálech o podpoře HDR nepíše, a tak mu to vlastně ani není potřeba mít za zlé. HDR obsah každopádně nepřehrajete ani v YouTube ani v Netflixu, což je zase oproti třeba vivu V23 5G škoda – tam jde aspoň HDR na YouTube. Samsung Galaxy A53 5G je vybaven ochranným sklem Corning Gorilla Glass 5 a odolností třídy IP67 proti vlhkosti a prachu Obecně jen taková rada pro vaše budoucí nákupy s ohledem na to, pokud se často na mobilu díváte na filmy na Netflixu a svůj příští telefon budete tím pádem vyhledávat s podporu HDR. Určitě si nejdřív zjistěte, jestli si výrobce také nechal přístroj certifikovat u Netflixu. Bez této certifikace totiž můžete mít sebelepší displej, ale filmy vám v HDR nepojedou ani kdybyste se na hlavu stavěli. Toto většinou bývá totiž problém telefonů střední třídy, kde vás výrobce naláká na parametr A, ale už vám neřekne ono B. Telefony iPhone nebo Samsungy řady S tuto certifikaci už pochopitelně mají. Procesor - stejný výkon jako u Galaxy A52s Jednou z těch málo, vlastně asi tří celkových změn, si prošel také procesor a nebudu chodit kolem horké kaše – bohužel se jedná o jasnou změnu k horšímu, alespoň prozatím. Ověřený Snapdragon 778G totiž nahradil Exynos 1280 vlastní výroby a podle slov Samsungu by mělo jít o nepatrné zlepšení. Ve finále jde spíš o nepatrné zhoršení. A není to jen těch pár zanedbatelných jednotek tisíc v Antutu, ale jde spíš o celkový pocit z telefonu. Výsledky Benchmark testu u Samsung Galaxy A53 5G na levé straně vs Samsung Galaxy A52s 5G Už v prvním pohledu jsem uváděl (první pohled Galaxy A53 5G), že záseky systému byly na denním pořádku, ale to se jednalo ještě o předprodukční vzorky. Telefon, který jsem testoval byl živý kus, který dostane do ruky každý zákazník, a i s poslední aktualizaci koncem března musím říct, že záškuby přetrvávají. Zkrátka na všechno si u Galaxy A53 5G trochu déle počkáte. Animace se škubou a to bych úplně u telefonu s nějakými 430 tisíci bodů v Antutu a 6GB operační paměti vidět úplně nepotřeboval. Podobné záseky jsem viděl i u viva V23 5G s 12GB operační paměti a ještě lepším skóre v benchmarcích, ale tam se to s poslední aktualizací a tím, jak systematicky jsem telefon používal a on se učil moje návyky, odstranilo. Galaxy A53 5G už používám více jak týden s posledními aktualizacemi a nezlepšilo se vůbec nic. Záseky systému jsou za mě asi celkově největší zklamáním na celém telefonu. Nicméně, abych neházel hned flintu do žita. Samsung má celé 4 roky, aby se s touto situací nějak popasoval. Určitě to zvládnou dřív, ale byla to taková hezká přesmyčka na to, jak vám sdělit, že nově je u Galaxy A53 5G podpora čtyř velkých aktualizací Androidu a 5 let bezpečnostních záplat a tomu se momentálně žádný androidový výrobce nevyrovná. Samsung Galaxy A53 5G se prodává ve čtyřech různých barvách. Na obrázku je varianta Awesome Peach (oranžová), ale k dispozici je také barva modrá, černá, bílá Galaxy A53 5G přichází už samozřejmě na Androidu 12 s nadstavbou OneUI 4.1, kde můžete využít třeba zlepšený algoritmus mazání nežádoucích objektů na fotce nebo si krásně naladit barvy systému, které odpovídají vaší tapetě. Funguje to tak, že algoritmus projde barevnou paletu použité tapety a automaticky z něj vybere 3 nejklíčovější barvy, na základě kterých můžete sladit tapetu přímo s vaším telefonem. Hodně šikovná funkce, kterou momentálně hojně využívám na většině telefonů s novým Androidem. Za mě je to totiž daleko lepší než použít třeba témata, která vám změní častokrát i kompletně celé ikony a vy pak marně po paměti hledáte, kterou tu danou aplikaci chcete vlastně spustit. Fotografie jsou "instahezké" a současně pořád ještě uvěřitelné Žádnou extra změnu, až pochopitelně na aktualizovaný software, nepřinesly ani fotoaparáty. Pořád se díváte na sestavu třech senzorů z dnes už vlastně 3 roky starého modelu Galaxy A71, ale za chvíli vám ukážu, že to vlastně není na škodu. Jen zrekapituluji: 64Mpx hlavní fotoaparát skládající 4 pixely do jednoho s optickou stabilizaci doplňuje ještě 12Mpx širokoúhlý a 5Mpx makro se dá právě při oněch 5Mpx považovat už za alespoň smysluplný fotoaparát s ohledem na sdílení fotek na sociální sítě. A musím říct, že když budete trpěliví a vyhrajete si, dostanete z Galaxy A53 5G nádherné fotky. Ona trpělivost totiž spočívá ve správné vzdálenosti od fotografovaného objektu. Makro foťák má totiž pevný ostřící bod, malou hloubku ostrosti, a tak stačí při focení z ruky pohnout o centimetr blíž či dál a rázem je fotka rozostřená. Na druhou stranu i na velkém monitoru vypadá makro hodně použitelně a na focení komplexních detailů jako tohoto rozkvetlého stromu rozhodně dává větší smysl jeho použití než hlavního foťáku. Hlavní fotoaparát se jednak takto na blízko celkem pere se správným zaostřením a jednak jeho minimální ostřící vzdálenost je celkem velká, takže ani tak blízko jít nemůžete. Koneckonců, jestli mě odebíráte na Instagramu, určitě jste viděli spoustu storieček z Galaxy A53 5G nebo přesně 2 fotky – jedna z hlavního a druhá z makra a jak jsem předpokládal, 2/3 z vás se líbila právě makro fotka. Každopádně pokud chcete vidět vždycky střípky z recenzování nebo fotky z telefonů o trochu dřív, než vyjde recenze, určitě mě odebírejte i na Instagramu. Na levé straně vidíte foto pořízené Galaxy A53 5G na makro a pravá strana je focena na hlavní fotoaparát Samozřejmě, nádherné fotky dělá na svou třídu i onen hlavní fotoaparát. Naštěstí dávno jsou zapomenuty přesaturované fotky dávných Samsungů a teď je vše tak nějak ideálně nakombinováno, aby fotky byly "instahezké" a současně pořád ještě uvěřitelné. Schválně jsem srovnal výstup hlavního foťáku z Galaxy A53 s podobně drahým iPhonem SE 2022, který má foťák ze 4 roky starého iPhone 10R a tady vidíte 2 scény, jak to dopadlo. To jen taková malá ochutnávka z nadcházející porovnávačky. Porovnání fotoaparátů Galaxy A53 5G (levá fotografie) vs iPhone SE 2022 (Foceno na Portrétní režim) U večerních snímků pak pomáhá telefonu hodně optická stabilizace hlavního foťáku a musím říct, že zase je všechno krásně ostré, ale na můj vkus až moc světlé. Galaxy A53 5G má vůbec tendenci ve večerních snímcích potlačovat enormně žluté světlo, takže pokud jste někdy šli noční Prahou, určitě víte jak typicky žluté a mysteriózní světlo potkáte v pražských zapadlých uličkách. Stačí kolikrát jen zavřít oči a představit si dobu, kdy se Prahou pod rouškou tmy proháněli Vontové. Pak zase oči otevřete a uvidíte, pravda spoustu vexláků s falešnýma bankovkama či rádoby historická auta na moderních podvozcích, ale také tyhle desaturované fotky s Pražským hradem v mrtvolně bílé barvě. To je vlastně asi jediná výtka, kterou bych měl za cenu Galaxy A53 u hlavního fotoaparátu. Noční fotografie Vlastně pak ještě druhou – to, že kolikrát, hlavně při večerní fotce, stisknete na tlačítko spouště, 3 sekundy se telefon tváří, že se nic neděje a pak teprve provede asi 5sekundovou expozici. Pokud je pak večer alespoň trochu víc světla, nemusí se telefon stydět ani za noční režim na šírokoúhlý objektiv, či dvojnásobný výřez. Nejedná se sice o hlavní foťák, ale pořád je to celkem obstojně použitelná fotka. Širokoúhlý 12Mpx foťák je pak na hony vzdálený od spousty telefonů v podobné cenové hladině, které většinou použijí obyčejný 8Mpx senzor. U Galaxy A53 5G se tomu opravdu dá říkat plnohodnotný širokoúhlý foťák a výsledky koneckonců vidíte sami. Fotografie pořízená na širokoúhlý fotoaparát Nejmíň ze všeho mě na všech telefonech asi baví přední foťáky. Já nevím, jak vy, ale ty portrétní režimy předním foťákem mají sice čím dál tím méně chyb, ale je to tak strašně umělé. V podstatě jak kdybych se vyfotil někde u green screenu a pak za sebe napasoval jakékoli pozadí. A samozřejmě o moc lepší není ani video přední kamerou, přepaly, posunuté barvy atd. Foto z přední kamery Galaxy A53 5G a moje fotomontáž :-) Video ze zadního fotoaparátu už je o poznání lepší než z předního, ale zázraky také nečekejte. Jednak u 4k30 chybí elektronická stabilizace a optická to nezachrání a dost často se začne úplně rozpadat obraz. Další fotografie pořízené Galaxy A53 5G Baterka Asi to nejlepší překvapení, rozuměj jeden ze 3 rozdílů, jsem si nechal na závěr. Je to baterka. Mezigeneračně se totiž zvedla o krásných 500mAh na celkových 5 tisíc. Já vím, že to moc není, ale když je tu tak málo změn, musíte přece projevit náležité nadšení z každé, na kterou narazíte. Každé navýšení baterky, které přinese delší výdrž je fajn. U Galaxy A52 jste se dostali při troše štěstí na 1,5denní výdrž a u Galaxy A53 jsme na tom zhruba podobně s tím rozdílem, že si můžete dovolit trochu větší zátěž. Jeden den každopádně dáte i s prstem v nose, když budete koukat na videa, sjíždět Instagram, poslouchat muziku nebo fotit. Já jsem spolehlivě chodil domů každý večer a ještě mi zhruba 30-40% baterky po celodenním použití zbývalo. Porovnání velikostí s Apple iPhone 13 Pro Max (na levé straně) a Galaxy A53 5G Závěrečný verdikt - Galaxy A53 5G není vůbec špatný telefon, akorát bude zrát jako víno Samozřejmě chápu, že si momentálně oprávněně kladete otázku, jestli Galaxy A53 5G pořídit či nepořídit a já mám pro vás překvapivě jednoduchou odpověď. Pokud vlastníte Galaxy A52 či Galaxy A52s 5G, rovnou na Galaxy A53 5G bez problému zapomeňte, protože si v ničem nepomůžete. Dokonce v případě Galaxy A52s dostanete spolehlivější telefon, co se týká použitého procesoru a eventuálních záseků v systému a byl by to holý nesmysl měnit Galaxy A52s za Galaxy A53 5G. Asi nejoprávněnější přechod na Galaxy A53 5G je pro majitele Galaxy A50, Galaxy A70 a jakýchkoli dalších modelů z řady A z roku 2019-2020. Dostanete mnohem novější zařízení se 4letou podporou, dostanete skvělý displej, novější design a rozdíl ve výkonu opravdu poznáte. Tohle všechno ovšem platí, pokud vyžadujete onu 4letou podporu. Pokud byste dokázali podporu oželet, otvírá se vám neskutečné množství mnohem výhodnějších alternativ zejména v loňských telefonech. Vemte si, že za 7 tisíc korum je dnes Xiaomi 11 Lite 5G NE – telefon se stejným procesorem jako Galaxy A52s. Pravda, nemá sice voděodolnost IP67, jako má Galaxy A53 5G, ale za cenu jedné A53 dostanete 2 uvedené modely Xiaomi. Za cenu lehce přes 7 tisíc máte také realme GT Master opět se stejným procesorem, klasická varianta Galaxy A52 stojí už pouhých 7 800 Kč, Motorola Edge 20 se třemi plnohodnotnými fotoaparáty 8 tisíc korun, skvělý OnePlus Nord 2 9 300 Kč, zmiňovaný Galaxy A52s je za 9 500 Kč, Xiaomi 11T bylo chvíli za 8 tisíc korun a konečně to uzavírá Galaxy S20 FE za 10 800 Kč. Uvedené telefony jsou všechno stejně dobré telefony za, v extrému, až poloviční cenu nebo v případě Galaxy S20 FE mnohem lepší telefon za přibližně stejnou cenu. Samsung si je toho faktu moc dobře vědom, a proto vám dává na startu jako dárek sluchátka Galaxy Buds Live v hodnotě 4 500 Kč zdarma. A zase se ovšem dostáváme do trochu paradoxu, protože Samsung sluchátka rozdává všude možně po celém světě, což má za následek, že sice mají oficiální cenu stanovenou výrobcem na 4 500 Kč, ale bez problému je seženete u spousty neoficiálních prodejců klidně za 1 800 Kč. Asi tedy chápete, že ona výhodnost nabídky se tak nějak vytrácí. Galaxy A53 5G tedy vůbec není špatný telefon, akorát tento telefon bude zrát jako víno. To znamená, že jakmile se doprodají loňské mnohem výhodnější telefony a Galaxy A53 5G mezitím spadne na ceně někam k 9 tisícům korunám, rázem se bude jednat o mnohem atraktivnější volbu než teď za 11 500 Kč. Musím říct, že když bych Galaxy A53 5G vztáhl k minulé recenzi vivo V23 5G, mnohem radši bych vzal vivo. Telefon, který je něčím nový, neotřelý, s lepším procesorem, baví mě designově, má tenoučké rámečky atd. Chybí mu sice voděodolnost a stereo repráčky a večerní snímky budou nejspíš horší, ale aspoň přináší takový ten svěží vítr, když už se jedná o telefon za 11 500 Kč. Abyste mě špatně nepochopili. Galaxy A53 5G je bezpochyby velmi dobrý telefon, který získá, až zlevní určitě masivní prodeje, jen je to prostě vykalkulovaná sázka na jistotu, nepřinášející proti svým předchůdcům nic nového. Koneckonců, ale znáte to – vítězná sestava se nemění. Schválně mi napište, co na Galaxy A53 5G říkáte vy. ...
Opravdový klenot nejen pro něžné polovičky Víte, že často přirovnávám spoustu mobilů k autům, ale ono je to vlastně docela trefné a ony rozdíly tam tak krásně akcentují. Když byste si chtěli koupit spolehlivé auto v poměru ceny a výkonu, předpokládám, že u nás by většina lidí volila nějakou Octavii TDi. Když budete mít doma manželku, 3 děti a často jezdit na hory, vezmete třeba Mercesed Viano či VW Multivan no a když budete chtít v Dlouhé ulici před Jamesem Deanem oslňovat holky, proč tam nepřijet třeba ve Ferrari či Lamborghini. S tím byste ovšem asi ale úplně tak neuspěli u holek před filosofickou fakultou. Asi chápete, kam tím pádem mířím u telefonů. vivo V23 5G a jeho zadní sklo měnící barvu | Foto: Huramobil Každý telefon, který chce na trhu uspět by měl mít jasně danou cílovou skupinu zákazníků. Když bychom si tedy spolu zahráli takovou malou hru u samotných značek. Zamyslete se, co prvního se vám vybaví, když se řeknou značky jako Samsung, POCO nebo vivo? Mě u Samsungu drahé, ale skvělé vlajky nebo třeba Galaxy A52s, která drtí za svou cenu konkurenci široko daleko. Značka POCO. Když odmyslím poslední X4 Pro, tak se jedná o skvělé telefony v poměru cena a výkon pro hráče. No a konečně když se řekne vivo, tak designově krásné telefony, s úžasně tenkými těly, ovšem v poměru ceny a výkonu se často drží nad svou konkurencí. A to není nutně na škodu, v poměru ceny a výkonu také nikdy nevyhraje Ferrari nad Octavií a všichni to bereme za holý fakt. vivo V23 5G s 50Mpx dvojitou přední kamerou a dvojitým přisvícením | Foto: Huramobil A stejně tak jako Ferrari míří na určitou skupinu zákazníků, tak vivo V23 5G je zkrátka telefon, který nemíří na geeky, ale spíš na ženy. Zkusme se tedy na chvilku vžít do něžnějších pohlaví, kterým je úplně jedno jaký má telefon procesor, GPU, chlazení a na kolik fps jim poběží PUBG, ale naopak ocení nádherný hranatý design, který každému asi připomene iPhone, a hlavně barvu s názvem Sunshine Gold. Chápu, že na tomto místě asi spousta z vás namítne, k čemu to je, když mobil stejně přikryjete přiloženým obalem. Mrkněte ale na náš Instagram a uvidíte, že drtivá většina z vás odpověděla na otázku o pouzdrech, že naopak nosí telefon bez pouzdra a že si chcete užít krásný design a nehyzdit jej krytem. Co do designu rozhodně jeden z nelíbivějších letošních telefonů vivo V23 5G | Foto: Huramobil A to je možná kolikrát ono. Vyjít z naší bubliny, a aniž bychom někomu vnucovali svůj názor si také poslechnout názor druhých. Každopádně design je něco, s čím tento telefon stojí a padá a je to jeho největší klenot. Krásná skleněná záda, na kterých mimochodem vůbec neulpívají otisky prstů, kovový rámeček z růžově zlaté barvy, zlatý lem kolem modulů fotoaparátů, vlastně se díváme na takovou něžnější kombinaci iPhonu 13 Pro se Samsungem Galaxy S22. Já jsem schválně položil mojí Kačce otázku, co je pro ni důležité při výběru telefonu a ať si odmyslí ekosystém Apple. Okamžitě odpověděla, že design, krásný displej a aby to nebylo velké pádlo a dobře se telefon držel v ruce. Aby si na mobilu přečetla zprávy a prohlídla Instagram. A to je přesně ono. To je to, proč tento telefon vznikl a kdo se dole v komentářích rozvášní nad tím, že to je zbytečnost, vůbec nepochopil, že tento telefon není pro něj a nedokáže akceptovat, že existuje obrovská skupina lidí, pro které tento telefon naopak být může. 90Hz displej Když budu svou něžnou polovičku parafrázovat, tak na vivo V23 5G se jí líbí hranatý design, barevné provedení, krásný lem foťáků a vlastně, že mobil vypadá jako iPhone, ale vlastně údajně je hezčí než iPhone. Do ruky jí telefon padl dokonale a při 179g jí připadá, že váží jako maketa telefonu. Nutno ovšem podotknout, že když si rozbila svůj iPhone 10S, dal jsem jí svůj loňský Apple iPhone 12 Pro Max a proti jeho váze s pouzdrem nějakých 250g celkem chápu, že každý telefon jí přijde jako maketa. vivo V23 5G se honosí a jasným 6.44”AMOLED 90Hz vysokofrekvenčním displejem s poměrem 20:9 ve vysokém rozlišení FHD+ (2400 x 1080) | Foto: Huramobil Když jí opět budu parafrázovat, displej se jí líbil, krásně plynulý, hlavně tenoučké rámečky, trochu překvapivě jí vadil vrchní notch, což mi je zase trochu divné, když na iPhonu má ten stejný a větší, ale budiž – jestli notch nebo průstřel, to je koneckonců věc preference. Za mě dodám, že 90Hz tu je, ale samozřejmě u mnohem levnější konkurence najdete i 120Hz a onen větší notch je zde z důvodu duálních kamerek, protože tento telefon je orientovaný kvůli ženám i na „sebeprezentaci“. Hlavní 50Mpx selfie kamerka s možností natáčení 4k videa je pak doplněná ještě 8Mpx širokoúhlou pro Gruppie a dokonce dvojicí LED diodek, které můžete využít třeba pro natáčení vlogů či fotek přesně tam, kde je nedostatek světla. Vlastně jediná negativní věc na celém displeji je, oproti konkurenci, trochu menší maximální svítivost, což poznáte na přímém slunečním světle. Jinak je displej vybaven HDR10 i HDR10+ s poslední podporou protokolů Widewine L1 a tím pádem YouTube třeba HDR obsah přehrává, nicméně na Netflixu ještě pravděpodobně není hotová certifikace pro HDR a tak tam zatím vše jede pouze v klasickém SDR režimu. Výkonu dostatek na běžné používání Po hardwarové stránce je telefon vybaven procesorem Mediatek Dimensity 920, to znamená tím stejným jako třeba u Redmi Note 11 Pro+ a výkon odpovídá vesměs 3 roky starým nejlepším procesorům. Na dnešní dobu je výkonu pořád dostatek na to, co potřebujete – to znamená běžné používání, procházení internetu, Instagramu a dalších a prakticky byste neměli nikdy narazit ani na nějaký problém. Z počátku jsem byl sice překvapený, že se sem tam nějaký zásek objevil, notabene když telefon je vybaven 12GB operační paměti a 256GB úložištěm, ale tohle se dramaticky zlepšilo s tím, jak jsem telefon používal a hlavně po poslední aktualizaci softwaru, která mi dorazila těsně před vydáním recenze. Najednou se můj názor na používání telefonu změnil dramaticky a musím říct, že byla radost jej používat. V srdci viva V23 5G bije osmijádrový procesor MediaTek Dimensity 920 o taktu 2 x 2.5 GHz a 6 x 2.0 GHz, jenž kombinuje plynulý a citlivý výkon s vynikající životností baterie | Foto: Huramobil Výtky bych měl prakticky pouze dvě, a to že nejsem úplně fanoušek nadstavby FunTouch OS, hlavně jejího grafického pojetí, ale aspoň oceňuji to, že telefon není naládovaný tunou předinstalovaných aplikací jako bylo třeba naposled recenzované POCO. Nicméně určitý designový refresh by si rozhodně současná nadstavba zasloužila, protože přejet z krásného designu a krásné tapety do syrového ovládacího centra nebo nastavení mi připadá, jak přejet kdysi dávno ze západního Německa zpátky do východního bloku. Škoda, že i když je v telefonu už Android 12, ve vivu ještě do telefonu neimplementovali možnost barevného sladění systému s tapetou, což by bezpochyby vcelku pomohlo. Částečně toto řeší témata, kterých je k dispozici spousta zdarma, jenže ty vám často změní právě i celé prostředí včetně celých ikon místo nových funkcí Androidu 12, který ikony ponechává, ale jen si hraje s barevným tónem prostředí. Abych ale ještě dokončil celou sekci hardwaru. Trochu škoda, že chybí takové ty malé drobnosti, které najdete třeba u podobně drahého Samsungu A53, to znamená stereo reproduktory nebo voděodolnost. 50Mpx AF dvojitá přední kamera pro báječné selfie Přední kamera s 50Mpx je vybavena velmi slušnou optickou stabilizací, skvělým senzorem i ostřením a kdo by chtěl dostat do záběru více osob či širší pozadí, využít může i druhou 8Mpx kamerku. Momentálně je tak vivo V23 5G, snad jedině kromě Zenfone 8 Flip, nejlepším telefonem na selfie či vlogování. Fotky z přední kamery kamery 50Mpx f/2.00 Fotky z přední širokoúhlé kamery 8Mpx f/2.28 Hlavní fotoaparát je překvapením Oproti tomu na zadní straně pak najdete sestavu 3 fotoaparátů. Hlavní 64Mpx, 8Mpx širokoúhlý a 2Mpx makro. Začnu hlavním foťákem, jehož senzor GW1 najdete v široké škále telefonů včetně třeba oblíbených Galaxy A52 či Galaxy A53, který nepodává, pokud jej správně využijete vůbec špatný výkon. Musím říct, že upřímně jsem čekal daleko horší fotky, ale nakonec jsem byl příjemně překvapený. vivo V23 5G vs Samsung Galaxy A53 5G Vzal jsem schválně vivo V23 5G i jedno odpoledne na takovou mini porovnávačku s právě uvedenou Galaxy A53 a výsledek? Je to primárně o preferenci barevného podání, kdy Galaxy A53 je kalibrovaná spíše do studenějších barev s mírným přesahem do magenty, kdežto vivo V23 je spíš do teplejších tónů, které ale bohužel mají občas tendenci spadnout ze žluté až zbytečně moc do ne moc pěkně zelené. To je krásně viditelně třeba právě při západu slunce u Národního muzea, kde vidíte daleko tmavší fotku se zeleným nádechem. Na levé straně vivo V23 5G a Samsung Galaxy A53 5G | Foto: Huramobil Pochválit se dá nicméně konzistentnost všech tří foťáků a kdyby vivo ubralo možná se své snahy o až příliš velké přeHDRkování, možná by to vůbec nebylo na škodu. Jinak jsou fotky celkově měkčí než na Galaxy A53 s vyjímkou dvojnásobného výřezu, kde je naopak ostřejší vivo. U širokoúhlého foťáku pak jde o základ, který pochopitelně postrádá jinak slušný dynamický rozsah hlavního objektivu a s ubývajícím světlem dramaticky padá i ostrost a večer se spíš upněte k hlavnímu objektivu. Na tom musím pochválit noční režim jako takový, který výrazně zlepšuje celkově fotografii jednak co se týká světel, ale i ostrosti. Občas ovšem má tendenci ujet a opět scénu přeHDRkovat a pak výsledná fotka získává trochu nádech ne moc pěkných Motorol. Video naopak hodnotím jako celkově podprůměrné a kdo by očekával na svou cenu 4k60, asi jej zklamu, maximum je 4k30 a stabilizace je, na rozdíl od Galaxy A53, pouze elektronická. Nicméně musím aspoň pochválit slušný dynamický rozsah a barevné podání. Fotky z hlavní kamery 64Mpx f/1.89 Fotky z makro kamery 2Mpx f/2.4 Fotky ze zadní širokoúhlé kamery 8Mpx f/2.2 Finální verdikt Vivo V23 5G je rozhodně další v řadě unikátně designových telefonů, který se ale nemusí bát změřit síly třeba i s takovými etalony jako je třeba Galaxy A53. Rozhodně o něm uvažujte, pokud chcete designově krásný telefon nebo často vlogujete či fotíte selfička. Samozřejmě to nepřekoná velké foťáky ani kapesní kompakty, ale kolikrát je nejlepší foťák ten, který máte zrovna u sebe. Stejně pak nabídne i při relativně menší 4200mAh baterce celkem slušnou výdrž zhruba až do dopoledne druhého dne a komu by baterka přece jen došla, využít může přibalené 44W nabíječky. Ta pak dokáže telefon vrátit z nuly na 60% zhruba za 30 minut. Potěší celkem slušný hardware s procesorem Dimensity 920 a krásný 90Hz displej s minimálními rámečky a rychlou čtečkou otisků prstů. Naopak, co za cenu 11 990 Kč chybí je nějaký stupeň voděodolnosti, stereo reproduktory a zadní foťáky by si zasloužily ještě trochu doladit. Chybějící slot na paměťovku za úplně mínus nepovažuju, protože konfigurace 12GB operační paměti společně s právě 256GB úložištěm je i za tuto cenu opravdu nadstandardní výbava. Celkově ale musím vivo V23 5G pochválit, že i když na první pohled jde o telefon cílený na ženy, nemusí se jej bát koupit ani pánové. Samozřejmě, jak už bylo mnohokrát řečeno, v poměru ceny a výkonu dostanete hardwarově silnější kusy, ale pokud zrovna nehrajete hry, pro zbytek funkčnosti je výkonu dostatek a třeba po letech telefonů Samsung a Huawei dostanete chuť na nějakou změnu. ...
Design Jsme u značky POCO, kde design úplně extra nikoho nezajímá, ale neutíkejte, za chvilku pochopíte, proč by vás zrovna design zajímat měl. Projedu základní změny – to znamená pro mě sympatický hranatý design, který skvěle padne do ruky, dále pak plastový rámeček vystřídal nově kovový a čeho si rozhodně nejde nevšimnout je monstrózní zadní gril fotoaparátů s nápisy POCO a 108Mpx. Na první pohled se může zdát, že tento telefon musí být nabitý foťáky, když má na zádech takovou výzbroj, ale ne, chyba lávky. Jde čistě jen o designový prvek, respektive spíše o výraznou designovou linku značky POCO, která se definovala u prosincové varianty M4 Pro. POCO X4 Pro 5G pak v této lince pokračuje, ale jinak vlastně nejde o nic jiného, než do jiného kabátku převlečené Xiaomi Redmi Note 11 Pro 5G. Z tohoto pohledu mi tím pádem není jasné, proč vozit do České republiky dva identické telefony jen s rozdílem kabátku a použitého launcheru. Displej Oproti loňskému modelu musím ovšem jednoznačně pochválit displej. Původní 120Hz IPS s 240Hz odezvou na dotyk vystřídal stejně velký 6,67“ AMOLED se 120Hz obnovovací frekvencí a 360Hz odezvou na dotyk. Papírově to zní skvěle, dokonce na sluníčku je displej jednoznačně čitelnější, lépe reaguje na dotyk, telefon podporuje funkci always on s notifikacemi a stavem baterky na displeji, což je super. Jen si dejte pozor na jednu věc a to, že po vybalení je displej v 60Hz a pro plynulejší zážitek z používání je potřeba si vyšší obnovovací frekvenci manuálně nastavit. Trochu škoda, že výrobce prezentuje telefon se skvělým displejem a pak si onu funkci pravděpodobně zapne pouze pokročilý uživatel. Chudinky takové maminky či babičky, které pak vlastně nikdy nezažijí to pošušňáníčko z krásného 120Hz displeje. Na druhou stranu je to jak u uživatelů iPhonu SE nebo obyvatel Severní Koreje – když nikdy nezažili nic lepšího, tak jim to chybět nebude. Vlastně je to něco jako si koupit nové BMW a rozjíždět se na křižovatce rychlostí plně naložené Fabie jen kvůli tomu, že v základu máte v menu auta deaktivované turbo. Displej je jinak naprosto brilantní a se svými 1200 nity na slunci hravě překonává i daleko dražší telefony. Výkon pro běžné uživatele Abych POCO moc nepřechválil, dostávám se asi k hlavnímu jádru pudla celého telefonu. Jde o to, jak značku POCO vnímáte a jestli jste schopni svůj „mindset“ přenastavit směrem někam jinam. Osobně nevím, jestli je to dlouhodobá změna strategie a POCO se teď samo vidí někde, kde je Xiaomi nebo jestli záměrně vyrobili POCO X4 Pro 5G, aby si vymetli cestičku k velmi se slibně rýsující řadě F4, která by měla být pecka. Tak či tak ovšem nejde o plnokrevné POCO, ale opravdu jen převlečené Xiaomi Redmi Note 11 Pro 5G. Tím ovšem nemyslím, že by šlo o špatný telefon, to vůbec ne, ale jen se vytratila ona myšlenka, která dělala POCO POCEM a zkrátka se X4 Pro 5G zaměřuje na jiný segment zákazníků. Nárážím tím samozřejmě na hardware a použitý procesor Snapdragon 695 5G, který sice přinesl do telefonu podporu sítí 5. generace, ovšem na oltář drtivým způsobem padl výkon loňského předchůdce. Ten je totiž nižší o 30% než u POCO X3 Pro a při použití je to samozřejmě znát. Hry si samozřejmě zahrajete, ale už ne na maximální detaily, v prostředí občas narazíte na nějaký zásek a to i přesto, že ve výchozím nastavení telefon používá z úložiště další 3GB pro virtuální zvýšení operační paměti. Také je potřeba zmínit, že moderní rychlé UFS 3.1 úložiště z loňska bylo vystřídáno pomalejším UFS 2.2 a tak se není čemu divit. Na druhou stranu už jde o procesor s umělou inteligencí, který se učí vaše používání a je fakt, že záseky, které máte šanci vidět hlavně při prvním používání, časem mizí. Pak je tu použitý Android 11 v březnu roku 2022, kdy už je venku beta Androidu 13. Mířím tedy k informaci, že POCO X4 Pro 5G není telefon pro geeky, ale běžné uživatele. Fotoaparáty Celé této filosofii odpovídají i foťáky. Loňské POCO X3 Pro se zaměřovalo na výkon a proto jste u něj našli celkem obyčejný 48Mpx, který jste znali ze spousty jiných telefonů. To, že fotil o trochu líp než jiné telefony pak bylo dáno hlavně tím, že si kvůli výkonnému procesoru mohl dovolit daleko lepší postprocessing, ale jinak šlo vesměs o základní senzor. Protože ale letos jde opravdu o kopii Redmi Note 11 Pro 5G, z tohoto telefonu pak pochází i daleko kvalitnější 108Mpx snímač a na kvalitě fotek je to opravdu markantně znát. Senzor spojuje ve výchozím nastavení 9 fotek do jedné, což má za následek relativně velmi hezké fotky s dobrým dynamickým rozsahem, střízlivým barevným podáním, vyvážením bílé a vyjma rohů fotky i velmi slušnou ostrostí. Příjemné je pak i focení detailů, které vzhledem k většímu senzoru dokáže udělat i opticky příjemné rozostření pozadí, aniž byste museli využít portrétní režim. Naopak když jej využijete pro focení portrétů, neměl telefon sebemenší problém s odseparováním od pozadí, jen si pro změnu nezapomeňte vypnout defaultní zkrášlování pleti, ať vypadají fotky alespoň trochu uvěřitelně. Fotografie pořízené z hlavního 108Mpx fotoaparátu Tradičně horší už je 8Mpx širokoúhlý objektiv, ale to není nic, co bych neočekával. Jde o základní objektiv, kteří výrobci dávají do telefonů, aby se mohli chlubit tím, že mají další fotoaparát. Přes den je použitelný, nicméně často šumí a stačí jen trochu zazoomovat na oblohu, abyste viděli přemíru nežádoucích artefaktů. Barevně je pak nekonzistentní s hlavním, netypicky na šíro přesaturovává a občas mu obloha ujede do úplně jiných barev. Samozřejmě vše uvádím s ohledem po přetáhnutí fotek do počítače. Pokud je budete držet na displeji telefonu a sdílet na sociální sítě, budete i se šírem naprosto v pohodě. Pochopitelně tedy za dne, v noci je prakticky nepoužitelné a noční režim na něm chybí. Fotografie pořízené z širokoúhlého objektivu 8Mpx Noční režim najdete pouze na hlavním fotoaparátu a musím jej pochválit, protože je vidět, že noční režim není jen pouhopouhé zesvětlení fotky, ale opravdu za tím stojí delší processing. Neříkám, že vždycky je ideální, občas se přece jen bojí trochu stáhnout světla, ale většinou dokáže na svou cenovku vyprodukovat i vcelku hezkou a ostrou fotku. Pokárat ovšem musím POCO X4 Pro 5G za video. Začít bych mohl klidně tím, že na 8tisícový telefon jste schopni natáčet nepohopitelně pouze ve FullHD při 30 snímcích, což znamená, že i těch 60, které jsou často v mnohem levnějších telefonech tu chybí a pokračovat bych mohl přes absenci stabilizace, vyvážení bílé až po nulové detaily. Zkrátka a dobře, na video tento telefon určitě ne. Jak je na tom výdrž? Abych nekončil negativně, i když celkově vnímám POCO X4 Pro 5G jako celkově slušný telefon, dlužím vám ještě povědět něco k výdrži a rychlosti nabíjení. Baterie sice nepatrně snížila svou kapacitu na výsledných 5000mAh, ale dramaticky se zrychlilo nabíjení na výsledných 67W, což podle výrobce znamená z nuly na 70% nějakých 22 minut a do plného nabití to trvá zhruba jednou tolik. Samotná výdrž mě samotného překvapila. Při běžném serfování po internetu, občasném focení, čtení zpráv, koukání na YouTube jsem se dostal často i na 2 denní výdrž. Je fakt, že jsem na telefonu nehrál hry a používal jej na běžné věci. Při lehčím používání, nějaké 3-4 hodinky denně zapnutého displeje a 2 dny s baterkou bez problémů vydržíte. Druhý den jsem tak často končil na zhruba 10% baterie. Při náročnějším používání se však můžete spolehnout zhruba na 7-8 hodin zapnutého displeje, což jeden den dáte s přehledem a kdybyste náhodou hráli celý den ony hry, pořád máte onu 67W nabíječku přímo v balení. Finální verdikt Jediné, co jsem nezmínil jsou pořád stejné stereo reproduktory, FM rádio či hybridní slot na paměťovku, ale to je víceméně standard. Teď ovšem babo raď, jak zhodnotit nové POCO X4 Pro 5G. Budu se opakovat, ale za mě je to Redmi Note 11 Pro 5G, které toho nemá s Pocem, jako takový co společného. Jestli tedy neočekáváte herní telefon, pak s tímto telefonem budete naprosto v pohodě. Pokud se ovšem nepodíváte na ceny loňských telefonů a tak bude hodně záležet na tom, kdy tuto recenzi čtete. Za stejných 7 990 Kč, jako stojí základní POCO X4 Pro 5G v konfiguraci 6GB/128GB, totiž seženete i loňské Xiaomi 11T v 8GB/128GB vybavené procesorem Dimensity 1200, které řeší vlastně veškeré neduhy, které jsem POCO X4 Pro 5G vyčítal. Jestli tedy momentálně kupujete mobilní telefon, Xiaomi 11T za 7 990 Kč je tak skvělá a legendární sleva na kterou budeme určitě po letech ještě vzpomínat jako kdysi na Mi 9 za 7 tisíc korun. Omlouvám se, ale je to tak. Samozřejmě, až se Xiaomi 11T doprodá, bude situace opět jiná, nicméně tak či tak bych viděl POCO X4 Pro 5G za reálnější cenu někde o tisíc či patnáct set níže. Taková je situace v březnu 2022. ...
Huawei na nás poslední dobou chrlí místo telefonů spíše nositelnou elektroniku a tak není divu, že Huawei Watch GT Runner už jsou vedle Huawei Watch 3 Classic Edition a Huawei Watch GT 3 Active třetími za posledních pár měsíců a logicky vycházejícími ze série Huawei Watch GT 3. Nečekejte tedy nic dramaticky jiného, než jste zvyklí u Huawei Watch GT 3. Přece jen, pokud chcete začít s běháním nebo se mu i klidně reakreačně věnujete, je tady pár zajímavých fíčurek, proč nad Runnery rozhodně uvažovat. Ultra lehké a pohodlné hodinky Tím prvním rozdílem oproti ostatním hodinkám řady Huawei Watch GT 3 je konstrukce. Pokud totiž běháte o trochu víc než je dobíhání tramvaje cestou do práce, rozhodně oceníte místo ocelové konstrukce s koženým řemínkem, který se nasákne potem a pak zasmrádne, naopak lehoučké provedení z kompozitu se silikonovým páskem. Díky tomu je pak váha samotných hodinek pouhých 38.5g. Jednotlivé dírky v pásku dovolují kůži pod páskem vcelku větrat a na ruce při běhání je to opravdu znát. A jen tak pro porovnání s Apple Watch je to zhruba o 20% menší váha. Zároveň ale kvůli své velikosti 46mm a robustním tělem bych to tak úplně neviděl na něžnou dámskou ručku. Huawei Watch GT Runner | Foto: Huramobil Na druhou stranu, když už zmiňuju rozdíly, asi největší výhodou oproti Apple Watch je výdrž. Zatímco Apple Watch nebo koneckonců i Samsung Galaxy Watch musím nabíjet každý den a vyjít z domova ráno se 70% baterkou znamená nedožít se večera, u Huawei Watch GT Runner jste diametrálně někde jinde. Je to pochopitelně tím, že Apple Watch patří do kategorie právě oněch detailních pomocníků narvaných aplikacemi, ale co je vám to platné, když zapomenete ráno po probuzení hodinky nabít a celý den pak máte na ruce bezcenný kus elektroniky. U Huawei Watch GT Runner jsem si mohl dovolit ten komfort, že jsem klidně mohl odjet na MWC do Barcelony a když jsem se po týdnu vrátil, pořád jsem měl ještě 40% baterky. Pochopitelně to má i své nevýhody, kde asi největší není až taková integrace se systémem, ale i tak musím říct, že výdrž je to víc než slušná. A to jsem si pravidelně zapínal i režim chůze nebo různé režimy cvičení, používal jsem intenzivně notifikace a párkrát jsem s hodinkama i telefonoval. Ano, jde to, dokonce si můžete dát do paměti i 10 nejčastějších kontaktů a inicializovat hovor přímo z hodinek, když telefon máte třeba v batohu. Stejně tak můžete odpovědět i předdefinovanými zprávami nebo třeba jen smajlíkem na SMS a je hrozně fajn, že z tohoto pohledu Huawei na Harmony OS 2.1, kterým jsou hodinky vybaveny pořád pracuje. Huawei Watch GT Runner | Foto: Huramobil Jen bych doporučoval trochu synchronně pracovat i na aplikaci pro iOS, kde spousta věcí fungujících na Androidu, jako třeba předpřipravené odpovědi stále nefunguje. A příchozí smajlící či obrázky, ty nefungují pořád nikde. Každopádně pozitivní zpráva, že dokonce už se v hodinkách začínají objevovat i nějaké aplikace. Třeba Hue Essentials vám neumožňuje ovládat jenom, jak by název napovídal světla od Philipsu, ale třeba i od IKEA. Není to totiž aplikace přímo Philipsu, ale třetí strany, která postupně funkčnost přidává. A musím říct, že funguje docela spolehlivě. Jak je na tom ovládání V menu telefonu se toho od původních Huawei Watch GT 3 nic nemění. Stále všechno primárně ovládáte promáčknutím korunky a pak už swipováním doleva doprava nahoru a dolu. Dokonce musím říct, že se i vylepšily bugy v haptické odezvě, která je jinak mimochodem skvělá. Displej má dostatečnou čitelnost na sluníčku, hodinky 4GB interní paměti, kdy 2GB z toho můžete využít pro muziku a světe div se, ten repráček není vůbec špatný. Ať už na hovory, kdy nemáte problém ani jedna strana slyšet a navíc vás dokážou hodinky upozorňovat i v průběhu tréninku na to jak si vedete. Jen to má vlastně jednu jedinou nevýhodu. Když si zapnete informace v průběhu tréninku, nemůžete je žádným způsobem utišit. Typicky si po tréninku zaběhnete někam do obchodu pro pití a zrovna v tu chvíli začnou hodinky řvát jak na lesy, že uběhnout jeden kilometr vám trvá 7 minut a vy máte jedinou možnost buď hodinky umlčet dlaní a i tak slyšet huhlavý zvuk nebo trénink rychle vypnout. Aplikace Huawei Zdraví | Foto: Huramobil Každopádně asi by se nabízelo v takovém případě i placení, to tu i přes přítomné NFC zatím bohužel není, tak snad se do budoucna dočkáme třeba i aplikace Curve. S aplikacemi je to obecně trochu těžší, moc jich v obchodě ještě není a tak jsem si kromě Hue Essentials ještě stáhnul kalkulačku, pak nějaké 3 další a zaujala mě aplikace Love test. Jak ale vidíte sami, je zde akorát nějaká hláška s chybou, a to je víceméně všechno. Povinná výbava pro běžce Když se vrátím ovšem k tomu, proč tyto hodinky vznikly a pro koho jsou určeny. Proč zrovna Runner? Jde o novou funkci AI trenéra, který vám nastaví trénink přesně podle vašich potřeb i výkonnosti. Začínáte s během nebo jste amatér, začněte nejdřív rychlejší 22 minutovou chůzí, pokročilejší už může lehce běžet 25 minut, je možné si vybrat cíl pro spalování tuků nebo dlouhý běh pro vytrvalost, intenzivní pro zlepšení maximálního výkonu atd. Zkrátka režimů speciálně pro běh je tady opravdu nespočet a v dlouhodobém horizontu vám pak AI algoritmus hodinek je schopen vypočítat, v jaké jste kondici, jaký čas potřebujete pro regeneraci, laktátový práh atd. Detail na displej Huawei Watch GT Runner | Foto: Huramobil V rámci hodinek jsem byl ovšem překvapený trochu nemile z jedné věci. Přesto, že Huawei odstranil antény z těla hodinek a umístil je do keramické korunky a dokáží přijímat všechny dostupné satelitní systémy, přece jen to vždy po odchodu z budovy nějakých 30 sekund trvalo, než se všechny GPS zaměřily a hodinky vůbec byly připravené spustit trénink. Pravděpodobně jde ze strany Huawei o úzkostlivou péči o baterku, kdy je kompletní napájení GPS vypnuto a místo toho, aby se GPS zapnula třeba už jen při spuštění kliku na výběr cvičení a tím čas k aktivaci zkrátila, aktivuje se až opravdu poté, co kliknete na spuštění tréninku. Je to blblůstka, která jde určitě vylepšit aktualizací a rozhodně bych to doporučoval. Aplikace Huawei Zdraví | Foto: Huramobil Jinak při porovnávání Huawei Watch GT Runner vs Apple Watch vs hrudní pás jsem se při měření tepovky nebo okysličení dostával na velmi podobné hodnoty a jediný rozdíl byl v hodnotách naměřených kilometrů. Musím ale poctivě uznat, že GPS v Huawei Watch GT Runnerech je, minimálně při záznamu prošlé trasy, daleko přesnější. Dokonce musím znovu na tomto místě pochválit skvělou aplikaci Huawei zdraví, na které výrobce neustále pracuje a pořád jí vylepšuje. Samozřejmě, nedosahuje pořád úrovně Garminů, kde máte možnost třeba soutěžit i proti spoustě kamarádům a tím se motivovat k lepším výsledkům, ale tahle funkce třeba přibyde, až se dočká ekosystém hodinek Huawei trochu větší rozšířenosti, jako třeba Garmin. Finální verdikt Pokud bych měl hodinkám Huawei Watch GT Runner vystavit finální verdikt, vrátím se přímo do úvodu této recenze. Je totiž potřeba si uvědomit, pro koho jsou hodinky určeny. Beru je jako skvělého asistenta pro začátečníky nebo amatérské běžce, kterým budou sloužit naprosto skvěle. GPS je sice pomalejší se startem, ale jinak velmi přesná, dostanete měření kyslíku, měření tepovky, skvělého trenéra a velmi dobrou aplikaci, která sice nedosahuje pořád úrovně Garminu, ale zase je na míle vpředu před různými systémy od Xiaomi či Amazfit. Ano, pochopitelně jsou hodinky také mnohem dražší. Vychází na 6 990 Kč, což není málo a už se dostáváte právě nebezpečně blízko hodinkám značky Garmin. Protože je ale v poslední době moderní novinku na trhu na pár dní pořádně vymazlit, tak v rámci startovní akce, dostanou ti nejrychlejší z vás, 1 rok zdarma v aplikaci Adidas Runtastic a všichni pak i sluchátka Huawei Freebuds 4i s aktivním potlačením okolního hluku. A samozřejmě, protože hodinky mají Bluetooth, nejde o danajský dar, ale přímo o to, abyste si nahráli hudbu do telefonu, mohli si jít v klidu zaběhat a poslouchali jak onu hudbu, tak právě i informace o průběhu vašeho tréninku. A o to jde, zlepšovat se, posouvat svoje limity a to vám hodinky Huawei Watch GT Runner s trenérem bez problému umožní. ...
Design a konstrukce Už vidím desítky komentářů, jak jsem si dovolil nazvat Galaxy 2SS Ultra tím nejlepším, ale ono to tak zkrátka je. Aspoň z mého úhlu pohledu. Chápu ale, že pro někoho, kdo chce malý a kompaktní telefon, bude zase nejlepší ten jeho. Koneckonců, kdyby se nám všem líbil jeden telefon, jedno auto, nic jiného by nemuselo ani existovat. A tak je absolutně v pořádku, že každý máme nějaké své preference. A nějaké má také Samsung a v rámci jeho telefonech klasické konstrukce je Galaxy S22 Ultra tím nejlepším, co nabízí. Je jasné, že tím pádem se díváte na nádherný sendvič z kovu a skla Gorilla Glass Victus+, který je sice nepatrně rozměrnější, než 2 roky starý Galaxy Note20 Ultra, ale na druhou stranu řeší asi ten největší neduh v podobě slabší baterie, který jsem Notu tenkrát oproti Ultře vytýkal. Rázem tak dostáváte pořád velkou 5000mAh baterii, kterou měl i loňský model, ale navíc se do telefonu vměstnalo právě to, co dělalo Note Notem a tím je aktivní stylus. Loňská Galaxy S21 Ultra měla sice už podporu stylusu také. Samsung evidentně chtěl zachovat model se stylusem, ale museli jste si k telefonu dokoupit speciální pouzdro, kam jste vždycky stylus schovali. Galaxy S22 Ultra | Foto: Huramobil V letošním roce už je, po vzoru Note, stylus zabudovaný v těle a asi nemá moc smysl o něm vyprávět něco, co už jste slyšeli mnohokrát. Snad jen to, že aktuálně je 3x rychlejší. Na 2,8ms totiž klesla jeho odezva z původních 9ms. Samsungu se to podařilo díky tomu, že předikuje, kam byste mohli své tahy vést. Zajímavé a pro někoho, kdo na stylus nedá dopustit, je vylepšení určitě přínos. Já osobně se přiznám, že mi nikdy stylusy nepřirostly moc k srdci. Koneckonců vrchol mého výtvoru ve škole byl voják lidově demokratické armády s vystřeným pupkem, za který jsem byl od soudružky učitelky exemplárně potrestán. Kvůli čemu si nemůžu stylus vynachválit je dálková spoušť foťáku. A nemusí sloužit jen v případě, že chcete udělat skupinové selfíčko. Stylus se skvěle hodí třeba na noční focení nebo dlouhou expozici, kdy chcete mít dokonale ostrou fotku a už jen pouhý dotyk na spoušť trochu hýbne telefonem. Zkrátka stylus je za mě v rámci focení či videa totálně neocenitelná pomůcka. Abych se ale vrátil ještě k dvěma důležitým prvkům designu a konstrukce. Voděodolnost IP68 pochopitelně ani nemusím zmiňovat, ale čočky fotoaparátů? Určitě jde o osobní preferenci. Vypadají moderněji, působí daleko větším respektem, ale také počítejte s tím, že se kolem vystouplých čoček bude, podobně jako na iPhonech 13 Pro, neustále usazovat nějaký prach. Nenechte si ujít: Recenze Samsung Galaxy S22+|S22: Proklatě skvělé telefony! Displej Displej je část, u které není potřeba se dlouho zastavovat a od Samsungu nikdo asi nečeká ani nic jiného než, že je skvělý a momentálně nemá v žádném jiném dostupném telefonu konkurenci. WQHD rozlišení, 120Hz obnovovací frekvence, brutální světelnost 1750 nitů pro ještě lepší čitelnost na sluníčku, kterou Samsung nazývá Vision Booster. Ta dokáže krátkodobě, pokud máte telefon v automatickém režimu jasu, zvednout až na uvedených 1750 nitů a trochu upravit kontrast, aby byl displej ještě čitelnější. Hodit se bude v letních pařácích na poledním slunci. Tohle všechno je super. Dokonce by papírově měl být displej vybaven i LTPO 2.0 s proměnlivým pádem obnovovací frekvence až na 1Hz, ale stejně jako v Galaxy S22+ jsem nikdy nezaznamenal, že by displej spadnul v jakékoli aplikaci pod 24Hz. Samozřejmě, pokud pustíte GPU Watch, není problém, aby vykreslování z grafického jádra jelo v 1 FPS, ale displej zobrazuje 24 FPS. Aspoň tolik hlásí driver systém Androidu, který ale podle oficiálního vyjádření Samsung obchází svou proprietální technologií. Jestli to tak je nebo jestli jenom Developer režim Androidu neumí zobrazit méně než 24Hz, protože to nikdo nečekal, těžko říct. Galaxy S22 Ultra | Foto: Huramobil Daleko důležitější je stejně samotná výdrž a na tu předpokládám čekáte nejvíc. 5000mAh baterka vám upřímně žádnou extra výdrž nedá. Prakticky jste někde lehce nad výdrží Galaxy S22+. iPhone 13 Pro Max nečekejte a ono navýšení 500mAh oproti Galaxy S22+ hravě spolkne větší displej. A to je trochu škoda. Od Galaxy S22 Ultra, jako pracovního nástroje, bych totiž čekal víc. Dnešní ranní focení mi opět spotřebovalo 20% baterie. Večerní stáhnutí Genshin Impactu, jeho hraní, 3 testy AnTuTu Benchmark a odpovídání na komentáře mi za 2 hodiny screen on time vzalo 30% baterky. Počítejte tedy, že se dostanete někam na 6-7 hodin zapnutého displeje podle použití. A to jsem ani nezapínal WQHD rozlišení, které od letošního roku můžete kombinovat, oproti Notu, i se 120Hz frekvencí. Vypadá to, že za baterku telefon kritizuji. Na druhou stranu, jestli si vzpomínáte na recenzi Galaxy S22+, kde jsem říkal, že před odchodem z práce na večerní party bych se přicucnul ještě k nabíječce, tady nemusíte. Je to takový ten sweet spot, kdy se můžete spolehnout, že telefon vydrží celý jeden den větší zátěže. K tomu vám ještě zůstane oněch důležitých 10% v noci, abyste si mohli objednat domů třeba UBER. Výkon Pro letošní pohon si zvolil Samsung u Galaxy S22 Ultra ten stejný procesor Exynos 2200, který tepe i v levnějších Galaxy S22 a Galaxy S22+. Obvyklý scénář, není čemu se divit. ALE abych byl tentokrát trochu kritičtější, protože jsem u nejprémiovějším telefonu na trhu. Nejsem si jistý, jestli by přece jenom nebylo vhodnější vybavit nejlepší telefon nejlepším procesorem. Když Ultra má být to nejlepší a Exynos 2200, alespoň podle benchmarků je zkrátka slabší, než Snapdragon 8 1. generace. Ten se sice podle všeho víc hřeje než vloni, ale také dosahuje o 20% většího výkonu. I když jsem pouštěl AnTuTu Benchmark snad 5x, nejvíc jsem získal z Exynosu 750 tisíc bodů. Oproti jednomu telefonu ( od značky, která začíná na písmeno "M"), který se brzo představí a je na našem trhu, jako první se Snapdragonem 8. 1. generace a naměřil jsem u něj hned napoprvé XYZ bodů, tak u Ultry je to zkrátka méně. Obzvlášť, když se jedná o telefon za poloviční cenu. Galaxy S22 Ultra | Foto: Huramobil Galaxy S22 Ultra si totiž kupují ti, kteří nehledí extra na peníze, ale jsou to současně ti stejní lidé, kteří chtějí to nejlepší. Ono by to koneckonců ani extra nevadilo, pokud byste občas nenarazili na škubání. Věřím, že v prostředí samotném se časem plynulost zlepší a že její primární původ je v neodladěnosti synchronizace FPS s obnovovací frekvencí displeje, podobně jako u S22+, ale výkon procesoru se už softwarem dohnat nedá. Ten tady přítomný buď je nebo není. Z dalšího hardwaru už pochopitelně kompromisy neočekávejte. Tím pádem nejrychlejší možné úložiště UFS 3.1 bez možnosti paměťových karet, až 12GB operační paměti nebo 512GB úložiště. Pokud byste chtěli onu 1TB variantu, ta se bohužel kvůli malému zájmu o tyto kapacity prodává jen na větších trzích. Na druhou stranu, z Prahy do Drážďan je to blíž než do Krkonoš a tak pokud někdo po maximální kapacitě opravdu touží, má to relativně za rohem. Mezigeneračně se ani nijak nezlepšily reproduktory. Jsou velmi slušné, naladěné od AKG, ale jestli jste někdy slyšeli hrát ROG Phone 5s od ASUSu, ten strčí za repráky Galaxy S22 Ultru hravě do kapsy. U ROG Phonu jde sice primárně o herní telefon, který se zase nemůže rovnat s fotoaparáty s Galaxy S22 Ultra, ale když víte, že tak skvělé repráky jdou dát do telefonu, logicky byste je u toho nejlepšího od Samsungu rádi viděli také. Galaxy S22 Ultra | Foto: Huramobil Po softwarové stránce opět budu pět chválu. A to nemyslím už ty občasné zaškubnutí, ale hlavně nové OneUI 4.1, které je postavené na Androidu 12. Je fajn pozorovat, jak se Samsung z firmy, která měla pověst, že s aktualizacemi přicházela mezi posledními, najednou vyšvihla jednak na rychlé aktualizace. Také hlavně jako jediná nabízí ve svých vlajkových lodích 4letou podporu velkých aktualizací a 5 let bezpečnostních záplat. Jak už jsem říkal v recenzi Galaxy S22, takovou podporu nemá aktuálně ani samotný Google u Pixelů. Z nového designu Material You si Samsung převzal daleko hezčí čistotu prostředí, všechno je uhlazenější, barvy systému jsou schopné se inspirovat použitými barevnými odstíny tapety a za tohle patří výrobci jedno obrovské díky. Nenechte si ujít: Získejte bonus v hodnotě až 11 000 Kč k nákupu Galaxy S22 Ultra Fotoaparáty Dostávám se k ošemetné sekci fotoaparáty. Špatné nejsou, ale vsadím se, že se najdou tací, kteří četli hodnocení od DxO. Nemám ve zvyku někoho očerňovat, ale spíš jen přiblížit, jak funguje DxO a obrázek si udělejte sami. DxO je firma financovaná z toho, že výrobcům za peníze radí, jakým způsobem nejlépe nakalibrovat své fotoaparáty. Když pak probíhají následně ony nezávislé testy, hádejte, kdo v nich dopadne líp. Kdejaký čínský výrobce, který si zaplatil test nebo Apple či Samsung, který nemá zapotřebí si podobné testy platit. Je to asi něco, jak kdyby učitel ve škole půlce třídy řekl, co bude zítra v písemce a druhé ne. Tolik k častým dotazům na DxO a vrhnu se na samotné foťáky. Ty jsou celkem 4 v nekompromisní sestavě 108Mpx hlavního, 10Mpx 3násobného teleobjektivu, druhého 10Mpx 10násobného teleobjektivu a kvarteto završuje 12Mpx širokoúhlý. Oproti menším Galaxy S22 je tu navíc onen 108Mpx hlavní senzor a periskop pro 10násobné přiblížení, což telefonu poskytuje hlavně kompletní škálu zoomu od šíra až po hodně slušně použitelný 30násobné přiblížení, kde se pochopitelně využívá navíc ještě digitální přiblížení. Dokonce je zde jeden speciální režim, který skládá výsledný obraz ze 2 foťáků. Ten funguje trochu krkolomně. Musíte nejprve zvolit focení ve 108Mpx a pak nemáte sebemenší kontrolu nad tím, zda se režim zapojí, či ne. Telefon to nijak neindikuje a nějaký zásadní rozdíl jsem nepozoroval. Po stránce výstupní kvality fotek se tak hodně budu opakovat v rámci včerejší recenze na Galaxy S22. Pochopitelně jsou si fotky, až na jemnější a detailnější podání u S22 Ultra, oproti Galaxy S22 dost podobné. Aby ne, když software a výsledné podání kalibrovala jedna firma. Jestli tedy máte rádi živější, kontrastnější fotky, které se blíží třeba nedávno recenzované P50 Pro, budete spokojeni. V tomto ohledu je to opravdu hodně o osobních preferencích. Někdo má radši přirozenější fotky alá Apple, někdo zase saturovanější, jako jsou právě v Galaxy S22 Ultra. Soudě podle 2 fotek, které jsme vám přidali na Facebook, vy dáváte přednost těm saturovanějším. Podání ze všech 4 foťáků je tradičně skvělé. Co musím obzvlášť vypíchnout jsou 3 věci – a to až neskutečné detaily na zoomové foťáky i na větší než nativní přiblížení, jejich ostrost i večer, což není úplně běžné a bezchybný portrétní režim. Když bych měl tedy jen za foťáky vystavit Samsungu vysvědčení, byla by to jednička, kde hvězdičku si nechávám v záloze jen, kdyby náhodou přišlo ještě něco lepšího. Pochopitelně, že chyby i tady najdete, ale za barevné podání, skvělý dynamický rozsah, ostrost, konzistenci všech 4 foťáků a za jejich komplexnost - momentálně lepší telefon neseženete. Galaxy S22 Ultra | Foto: Huramobil U videa je na tom telefon v rámci androidové konkurence velmi dobře. Dokážete natáčet ve 4K60 skrz všechny 4 objektivy a pokud by náhodou někdo měl chuť na 8K, které ovšem trochu nepochopitelně jede stále jen v 24 snímcích za vteřinu, má tu možnost. Závěrem Jsme i finálního verdiktu. Pro koho je Galaxy S22 Ultra určena? Předně a prolíná se celou recenzí... Jedná se o ten nejlepší a nejdražší telefon v klasické konstrukci, který Samsung nabízí. Jestli cílíte na to nejlepší, pravděpodobně jste už stejně dopředu rozhodlí i bez této recenze. Jestli si chcete každý rok udělat radost a nevadí vám za telefon zaplatit podobné peníze, jste patrně už rozhodnuti. Navíc až do zítřejšího dne, neboli 24.2., máte šanci získat bonus 5 000 Kč k výkupu svého starého telefonu a sluchátka Galaxy Buds Pro zdarma, což je určitě motivace a pak jste také určitě rozhodnutí. Kdybych ale po skončení této akce přemýšlel o tom, komu z běžných smrtelníků Galaxy S22 Ultra doporučit, třeba oproti Galaxy S22 nebo Galaxy S22+, asi snad jedině těm, kteří potřebují navíc 10násobný periskopický zoom a stylus. Nic jiného závratného extra navíc vám jinak Galaxy S22 Ultra nepřinese. Displej máte na Galaxy S22+ nádherný, foťáky skvělé, výdrž je stejná, možná vám bude vyhovovat i víc rovný displej oproti zahnutému na Galaxy S22 Ultra a pak samozřejmě o 30g nižší váha a menší rozměry. Já, jako tvůrce obsahu na sociální sítě, bych určitě do Galaxy S22 Ultra šel. Velký displej ocením, stylus na vzdálenou spoušť foťáku je prostě paráda, ale v koutku duše stejně už tak občas pošilhávám po úplně malinkatém kompaktním telefonu, u kterého bych mohl vypustit a primárně jej používat jen na to, aby se mi někdo dovolal. Aspoň o víkendu, ale znáte to, člověk se tak nějak zasní a pak stejně šáhne po tom největším pádlu, co je k dispozici. A když už mám momentálně v kapse pádla dvě, o víkendu letíme na MWC do Barcelony, kde uděláme pár fotek jak z iPhonu 13 Pro Max, tak z Galaxy S22 Ultra, což je taková malá nenápadná pozvánka na jedno z mých příštích videí na YouTube. Děkuji, že jste ve čtení došli až sem a doufám, že se vám dnešní recenze líbila. Mějte se hezky. -Petr Hudec Galaxy S22 Ultra pořídíte ZDE Galaxy S22 pořídíte ZDE Galaxy S22+ pořídíte ZDE ...
Vím, že všichni čekáte i na recenzi Galaxy S22 Ultra, která bude následovat ještě v tomto týdnu, ale do té doby jsem si udělal zastávku u dvou menších sourozenců Galaxy S22 a Galaxy S22+. Ty si jsou až na pár odlišností, které samozřejmě projdu zvlášť, natolik podobné, že psát na každý z nich separátní recenzi by bylo asi zbytečné. Ano, samozřejmě pár odlišností tu je. Třeba pochopitelně ve velikosti, a tak pokud si potrpíte na malé kompaktní rozměry blížící se téměř ještě letos prodávanému modelu Galaxy S10e, eventuelně iPhonu 13, určitě zvolíte právě menší Galaxy S22. Ta je rozměrově téměř identická s oběma iPhony a záměrně píši téměř, protože ve všech rozměrech je o nějaký ten milimetřík či jeho desetinu menší. Zároveň ovšem ponechává stejnou velikost 6,1“ displeje jako menší dva iPhony a tak je jasné, že se zmenšovalo právě na úkor rámečků, které jsou u obou Samsungů ideálně symetrické a úžasně tenké. Samsung Galaxy S22+ | Foto: Huramobil Větší Galaxy S22+ naopak a logicky cílí na iPhone 13 Pro Max, proti kterému už ale má o 0,1“ menší displej a samozřejmě zase celkově menší rozměry. Asi chápete, proč tak moc zmiňuju v recenzi Galaxy S22 právě Apple. Oba výrobci se totiž k sobě přiblížili nejen rozměry displejů, ale i designem hranatých boků a musím říct, že novým Galaxy S22 to nadmíru sluší. Jasně, že možná by někdo namítl, že teď je telefon nudný a když si odmyslíte signifikantní design kamer, v podstatě se díváme na iPhone, ale na druhou stranu no a co… Záda z Gorilla Glass Victus+, rovné boky s jemně zaoblenými hranami je přesně ten ideální „form factor“, díky kterému telefon neskutečně skvěle padne do ruky a je radost jej používat a jen těžko si dokážu představit, že při stejně velkých displejích by to šlo udělat ještě lépe. Displej Tak a teď se dostávám k onomu tématu displejů, kde se táhne taková trochu mini kauza ohledně obnovovací frekvence. Tu Samsung původně udával v rozmezí 10-120Hz, což odpovídalo úspornějším LTPO displejům. Prakticky jsme tak všichni žili v domnění, že letošní snížení kapacity baterie o 6% u menší Galaxy S22 a 8% u větší Galaxy S22+ vykompenzuje právě nový procesor a ony displeje. To je to ALE, o kterém jsem mluvil na začátku. Samsung Galaxy S22+ | Foto: Huramobil Nakonec po četných připomínkách Samsung vysvětlil, že špatně interpretoval grafický výkon a zobrazovací frekvence displeje a upravil čísla tak, aby to sedělo s obecně uznávanými normami. Když to všechno hodně zkrátím, opravdu se jedná o úspornější displeje než vloni, ovšem ta hlavní úspora pramení ze softwarového řízení výkonu grafického jádra procesoru. Procesor je totiž, kromě displeje, významný žrout energie v mobilním telefonu a i když tedy displej stále svítí v určité obnovovací frekvenci, tím, že se grafika uspí a nemusí počítat neustále nový obraz, se opravdu energie ušetří. Sice ne tolik, jak bylo původně avizováno, ale šetří. Porovnání velikostí Galaxy S22+ s Galaxy S22 | Foto: Huramobil Každopádně displeje jsou opravdu skvělé. Mezigeneračně se opět zlepšila jejich světelnost, u Galaxy S22+ na 1750 nitů, u klasické Galaxy S22 na 1350 nitů a na přímém letním slunci tak nebudete mít absolutně žádný problém s tím, že byste něco nepřečetli. Zkrátka a dobře, v displejích je Samsung absolutní premiant. Teď ale přichází druhá část a to je výdrž. Možná si někdo bude připadat ochuzený u menší Galaxy S22, která nabízí pouze 25W drátové nabíjení oproti 45W u Galaxy S22+, ale buďte úplně v pohodě. Rozdíl v rychlosti nabíjení totiž vyrovnávají kapacity samotných baterií. Ať tedy nabíjíte Galaxy S22, Galaxy S22+, Galaxy S22 Ultra, prakticky s rozdílem 2-3 minut se dostáváte na kompletní nabití za 60 minut a půlhodinové přicucnutí na nabíječku je pak schopné vrátit zhruba 60% baterie. No a výdrž, ta je samozřejmě asi nejpalčivějším tématem a pochopitelně záleží na tom, jak budete telefon používat a za mě je upřímně asi největší slabinou tohoto, jinak veskrze skvělého telefonu. Zkrátka, je to jednodenní telefon. Při brouzdání internetem, odpovídání na komentáře na YouTube, Instagramu, úpravě fotek v Lightroomu atd mi po 4,5 rozsvíceného displeje jsem měl u Galaxy S22+ jen 22% procent baterky a to věru moc není. Při plném nabití jsem hned po sundání telefonu z nabíječky cestou do práce 45 minut fotil a rázem ubylo 20%. Samsung Galaxy S22+ | Foto: Huramobil Pokud budete výdrž porovnávat s letošními iPhony 13, které navíc na kapacitě baterky přidaly, jste diametrálně někde jinde. Aspoň u mého iPhone 13 Pro Max mám po celém dni používání, to znamená nějakých 5-6 hodinách zapnutého displeje, stále ještě kolem 50% kapacity. Abych se ale vrátil k Galaxy S22+. Pravidelně jsem se domů večer vracel právě se zhruba 20% baterky a jít tak po práci ještě někam na večírek, kde chcete někomu ukázat fotky nebo naopak nějaké pořídit, asi bych se před odchodem, být vámi, na chvíli na nabíječku připojil. Jednoduše řečeno, výdrž je prostě o trochu slabší než vloni a úspornější displej to nedohnal. Výkonu na rozdávání Po stránce výkonu není pochyb, že toho je na rozdávání. Letošní Exynos 2200 s jádry od AMD je sice slabší než Snapdragon 8 generace 1, prodávaný v USA, ale ono to ani nijak zvlášť nevadí. Hry si zahrajete na plné detaily naprosto plynule a o dalších aplikacích pochopitelně ani nemluvě. Jen počítejte s tím, že se telefon hřeje, jako vloni. Stačí si jen v úvodu dát přetahovat do telefonu data z jiného telefonu, instalovat aplikace a rázem topí. Hrajete graficky náročnější hru a topí a po nějaké půl hodince hraní už se sem tam nějaký frame "dropne". Samsung Galaxy S22+ | Foto: Huramobil Z dalšího hardwaru je k dispozici to nejnovější, to znamená USB 3.2, nejrychlejší úložiště, v základu už 8GB operační paměti, slušné reproduktory, i když víceméně stejné jako vloni a kvality v ROG Phonu stejně nedosahují a tak jediný rozdíl mezi oběma telefony je navíc Wifi 6E v S22+ oproti Wifi 6 v klasické S22 a UWB čip pro lokalizaci ztracených zařízení na posledních pár centimetrů, kterým pochopitelně disponuje větší Galaxy S22+. Jestli by to ale mělo být něco, co byste si museli dát na misky vah při rozhodování? Určitě ne. Po softwarové stránce nastala mezigeneračně velká změna a tím je OneUI 4.1, které má od letoška ve vlajkových lodích 4letou podporu velkých aktualizací a 5 let bezpečnostních záplat. To je třeba víc než u vlajkového Pixelu 6 a tak je Samsung neochvějným androidovým králem přibližující se Apple. Za tohle rozhodně tleskám, stejně jako za implementaci Androidu 12 a Material U, kdy si třeba můžete krásně sladit prostředí s tapetou. Ony další fíčurky, jako odstranění nechtěných objektů z fotky, má už Samsung oproti Pixelům dávno a abych tak úplně pořád nechválil, docela mě zamrzely celkem časté záškuby v animacích. Rozhodně nepodezírám procesor, to ne, tam je výkonu dost, ale pravděpodobně půjde právě o ono úzkostlivé šetření baterie, kdy výstup v počtu obrázků za sekundu z grafiky se jednoduše nerovná obnovovací frekvenci displeje. Tohle přičítám celkové neodladěnosti prostředí v začátku a pochopitelně se to časem rozhodně ještě zlepší. Fotoaparáty Další velká změna se letos odehrála u foťáků. Samsung po letech 12Mpx hlavních senzorů u základních modelů konečně přesedlal na větší, 50Mpx senzory. Ne, že by to nutně znamenalo ihned zlepšení, ale ono tady opravdu je. Když vezmu z pohledu dynamického rozsahu, ostrosti, vyvážení bílé, to je skvělé a rozhodně není pochyb o tom, že novinky ze série S22 jsou momentálně na špičce současného focení. Zajímavé je ovšem vidět, že tak, jak Samsung vzal zpátečku v podobě zmenšování velikostí displejů, pro letošek vzal zpátečku i ohledně saturace, což rozhodně pro drtivou většinu lidí není na škodu. Rázem jsou fotky daleko živější, kontrastnější, kdy přes den se blíží hodně třeba k nedávno recenzované Huawei P50 Pro a tím pádem třeba mnohem saturovanější než u letošních iPhonů 13 Pro. Z minulých iPhonů nebo třeba telefonů Sony si naopak berou zase vyvážení bílé, kdy všechno je laděné do příjemných teplých tónů. Samsung si letos vzal od každého něco a namíchal zatraceně skvělé fotky. Koneckonců, když jsem vám dával na Facebook porovnání mezi fotkou z Galaxy S22+ a iPhonem 13 Pro Max, drtivě u vás vyhrál právě letošní Samsung. No a když už jsme u porovnání a iPhonech, tak těm se pro změnu blíží noční fotografie. Nečekejte tedy všechno totálně rozsvícené, jak to umí třeba Xiaomi či Huawei, ale naopak jsou fotky daleko decentnější, věrnější a zase kontrastnější jako právě na iPhonech. Nebe tím pádem už nevypadá v noci jako den, ale opravdu jako noc. Obloha je černá, šum je na fotce občas patrný, ale kde by nezafungoval jinak velmi dobrý automatický režim, máte šanci pochopitelně zvolit i dedikovaný noční režim. Ten musím pochválit, protože i když se na první pohled extra nic nestane, na ten druhý právě dojde k eliminaci hlavně šumu. A o to líp, že letos navíc expozice trvá i daleko kratší dobu. V noci pochopitelně už zaostávají oba dva zbylé objektivy, 10Mpx teleobjektiv s trojnásobným přiblížením a 12Mpx širokoúhlý senzor. Ne moc, ale znatelné to samozřejmě je a hodně bude záležet na konkrétní scéně. Někde si lépe vede širokoúhlý, někde pro změnu teleobjektiv. Všechny 3 objektivy jsou navíc naprosto konzistentní jak v saturaci, tak vyvážení bílé a pochválit musím i portrétní režim. Rozhodně musím říct, že od pozadí je separace, i v tak složitých oblastech, jako jsou vlasy, téměř bezchybná. Přední 10Mpx kamerka je už tradičně fajn a rozhodně jí musím pochválit za skvělý dynamický rozsah. Tradičně už je na tom video jako nejslabší disciplína. Nebo lépe řečeno v rámci Android telefonů velmi dobře. Opět bych postprocessing přirovnal k Sony, ale na Apple je ještě pořád co zlepšovat. Závěrem Jestli jsem někdy u vlajkových lodí od Samsungu váhal, zda doporučit nebo ne, letos je to momentálně naprosto jasná volba. Skvělý design, skvělé zpracování, skvělý hardware, 4letá podpora aktualizací Androidu, perfektně odladěné fotoaparáty. Jediné reálné mínus, kvůli kterému by někdo mohl říct NE, je pak víceméně právě ona baterie. Vlastně je obrovská škoda, když Samsung přešel z kulatého designu na hranatější, což je jako přestěhovat se z mezonetu se zkosenými stropy do druhého patra níž s rovnými stropy, že nezůstal u původní velikosti baterií. Zjevně byla touha za tím porazit Apple v podobě menšího telefonu větší než samotný fakt, že zbytečně se tím ukrojí tak cenná výdrž na jedno nabití. Chápu, kdybychom se bavili o tom, jestli telefon vydrží 1,5 dne nebo 1,2 dne, kdy přece jen každý z nás si jde jednou za 24 hodin lehnout. Jen takto jsem měl zkrátka poměrně často obavy, že při náročnějším použití musím myslet na to, že by bylo dobré telefon na nabíječku přece jen, chvíli před odchodem z práce, připojit. Na druhou stranu to jsem já, který porovnává s velkorysou výdrží iPhonů a dost často upravuje na mobilu fotky v Lightroomu, odpovídá na komentáře na YouTube atd. Vy můžete mít používání mobilu v úplně jiném rozsahu. Jen je potřeba myslet na to, že teď jsme na maximální možné výdrži, kdy je baterie nová a časem bude výdrž určitě klesat. To je za mě jediný bod k přemýšlení před tím, než se finálně rozhodnete. Každopádně až do 10.3. máte šanci pořád ještě předobjednat Galaxy S22 či Galaxy S22+ a získat v případě využití akce trade-in, kdy odprodáte svůj starý mobilní telefon i k oné výkupní ceně navíc bonus v hodnotě 4 000 Kč a sluchátka Galaxy Buds Pro zdarma. A v tomto případě bych asi neváhal a do novinek šel. Jde totiž o nejvýhodnější nákup vlajkových lodí, který jste momentálně schopni sehnat. Doufám, že se vám recenze líbila, že vám pomohla v rozhodování a budu moc rád, když mi dáte do komentářů vědět, co na Galaxy novinky říkáte vy. ...
V ohebném spektru u nás dominuje sice Samsung, ale mohli jsme už vidět i pár kousků od Motoroly, OPPO, v USA od Microsoftu, v Číně zase od Honoru anebo koneckonců u nás právě i od Huawei. Ten už nám ukázal své ohebné Mate XS, Mate X2, ale to byly telefony spíše pro náročnější využití. Teď se ovšem rozhodli v Huawei skočit do stejného rybníku, kde už plave právě Galaxy Z Fold3 5G od Samsungu nebo Motorola Razr od Motoroly a přináší svůj první kompaktní ohebný telefon. Jestli nostalgicky vzpomínáte na dávné časy flipových telefonů, pojďte si přečíst, jak se tato technologie vyvinula v roce 2022. Vítám vás u recenze Huawei P50 Pocket. Designový doplněk nejen pro dámy Jak už název samotného telefonu napovídá, P50 série znamená příslušnost k tomu nejlepšímu, co momentálně Huawei dokáže vyrobit a Pocket zase, že tenhle telefon schováte krásně do jakékoli kapsy. Kapsy anebo dámy třeba do kabelky, protože tento telefon není jen telefon, ale designový doplněk. Já jsem sice dostal klasickou bílou barvu, ale pokud by vám tahle nestačila, vyrábí se i v prémiovém zlatém provedení od dánské designové návrhářky Iris van Herpen. Tento telefon si tak svou premiéru odbyl v čínském vydání časopisu Harper’s Bazaar místo třeba technologicky zaměřeného veletrhu a je tím pádem jasné, na jaké zákazníky Huawei tím pádem cílí. Dánská umělkyně se podle svých slov snažila do designu promítnout symbiózu mezi tím, jak si světla a stíny hrají s povrchem naší planety. A I když bílá varianta, kterou mi Huawei zapůjčil a je v prodeji jako jediná na českém trhu, není ona nejprémiovější zlatá, pořád se jedná o nádherný a příkladný kousek designového zpracování. V Huawei skvěle dokázali zapracovat na samotném kloubu a ohnutí displeje, který po vzoru Motoroly Razru zajíždí při zavírání do těla telefonu a rázem tak k sobě obě strany po zaklapnutí dokonale přiléhají. Má to pak i sekundární výhodu. V momentě, když telefon rozevřete, rázem není onen přehyb tak markantní ani na pohled ani při přejetí prstem. Huawei P50 Pocket | Foto: Huramobil Když se tak opět vrátím k porovnání se Z Flipem od Samsugnu, je jasné, že každá ze společností zvolila ke svému kapesnímu telefonu jiný přístup. Zatímco Samsung se snažil stlačit výrobní náklady níž, což se projevuje třeba na ne tak prémiovém zpracování, nižší ceně a zaměřením na daleko širší publikum, v Huawei cílí na prémiového zákazníka, který více než funkčnost ocení nádherný design. Paradoxně mi tím pádem vlastně ani nevadí, že na oltář funkčnosti padl i třeba nějaký druh mnohem většího vnějšího displeje. Ten, který je v P50 Pocket je malý, bezesporu, ale odráží příslušnost k designové lince řady P50 a vyvažuje tak právě symbiózu mezi technologií a designem. Samozřejmě, že si tak na něm nepřečtete email jako na Z Flipu3, ale ono to opravdu ani nevadí, protože tohle není telefon pro dlouhé čtení emailů a technology. Já vím, že to omílám furt dokola, ale představte si holku v drahé kavárně – je pro ní důležitější, aby telefon dobře vypadal nebo aby měla přes celou čelní stranu displej? Jasně, že A je správně a když tento přístup pochopíte, najednou vám ani nebude divné, že je v telefonu zabudovaná speciální kamerka, která vám ukáže, jestli máte na obličeji správně rozetřený krém bránící UV paprskům. Že to chlapi nechápou? No a co. Ideální pomocník tam, kde není zrcadlo Uvnitř nádherného kabátku se po otevření rozzáří 6,9” displej se 120Hz obnovovací frekvencí. Rámečky jsou krásně symetrické, jas naprosto dostatečný i na sluníčku, v horní části je průstřel pro 10Mpx selfie kamerku, schopnou natáčet i 4k videa a jak už jsem říkal, místo, kde se ultratenký displej přehýbá, je daleko méně nahmatatelné než u Samsungu. Huawei P50 Pocket | Foto: Huramobil Snad jedině trochu škoda, že telefon nedokáže držet rozevřený v různých úhlech a vždycky jej nějaká síla buď na otevření, či zavření překoná. Na druhou stranu, a to je pro dámy obzvlášť důležité, jej můžete použít třeba při líčení místo zrcátka. V 90stupňovém úhlu totiž drží naprosto dokonale a prakticky jedinou aplikací, která tento druh otevření využívá je přesně fotoaparát. Ten se navíc při zapnutí selfie kamerky a detekce obličeje nevypne, takže přesně ideální pomocník tam, kde není zrcadlo. Výkonu na rozdávání Po hardwarové stránce je v telefonu výkonu na rozdávání. Uvnitř totiž tepe procesor Snapdragon 888, což dámám určitě nic neřekne, nicméně jde o nejlepší procesor loňského roku pro telefony s operačním systémem Android. Víc asi vědět nepotřebujete. Snad kromě toho, že kvůli americkému embargu nemá podporu sítí 5. generace, ale tady zase nepředpokládám, že by vás to nějak zvlášť mělo trápit. Stejně tak vás asi nebude trápit, že tím, že se jedná o hodně kompaktní přístroj, procesor nedisponuje nejlepším chlazením, a tak při delším používání, typicky při graficky náročnějších hrách se tak zahřeje, že sníží svůj výkon, aby se uchladil. Není to nic dramatického a jak předpokládám, cílová skupina si tento telefon primárně na hry nekupuje a mnohem důležitější je krátkodobý výkon pro rychlé spouštění aplikací, prohlížení fotek atd. a to telefon splňuje bezezbytku. Dokonce na fotky je zde 256GB úložiště, což když byste telefon využili pouze pro fotky by znamenalo místo pro nějakých 40 000 fotek a to je hádám víc než dost a kdyby náhodou ne, stačí dokoupit paměťovou kartu, kam jich vložíte klidně i jednou tolik. Huawei P50 Pocket | Foto: Huramobil Trochu horší už je to u softwaru. Telefon běží na Androidu 11 s nadstavbou EMUI 12 a pochopitelně bez služeb Googlu a to je samozřejmě pro většinu lidí v našich končinách jasná stopka. Na druhou stranu, se dá žít i bez nich a kde chybí Google, tam situaci nahradí Microsoft. Stačí nainstalovat třeba Outlook, který si bez problému poradí i s chybějícím Gmail účtem. Aplikace, které nenaleznete v oficiálním obchodě AppGallery vám najde Petal Search, bezdrátové placení vyřeší britská aplikace Curve, kde si mimochodem můžete napárovat i více karet a dodatečně si po platbě klidně i změnit typ karty, z které se výsledná transakce odečte. Zkrátka možností, jak se vyhnout Googlu je spousta a v tomto ohledu se Huawei posunuje každým rokem mílově kupředu. Snad jediné, co by někomu mohlo vadit jsou typicky aplikace využívající třeba Google Mapy, jako je UBER, Bolt nebo Dáme jídlo. U těch musíte využít buď jejich webovou verzi nebo si nainstalovat GSpace, což je aplikace uvnitř které si právě těch pár aplikací využívající Google nainstalujete. Pokud nepoužíváte UBER každý den, asi jste naprosto v pohodě a bez Googlu se bez problému obejdete. Snad jediné, co opravdu neobejdete je streamování HDR videí. I když samotný telefon HDR displej má, kvůli americkému embargu mu chybějí potřebné certifikace u YouTube, Netflixu nebo Amazon Prime Video. Kdo ale nikdy telefon s HDR displejem neměl, rozdíl vlastně ani nepozná, čímž se vlastně zase dostávám k tomu, že klasická videa na YouTube jsou stejně bez HDR a zase – jak moc je tento telefon určený na dlouhé sledování videí. Jednak reproduktory jsou spíš průměrné, a ne moc hlasité a jednak kompaktní telefon se rovná opět kompaktní baterie. Ta je sice o kapacitě 4000mAh, ale překvapivě i s tak malou baterií telefon vydrží bez problému celý den používání. Ač jsem tentokrát neměl tolik času jako obvykle, při celém týdnu používání se mi prakticky ani jednou nestalo, že bych musel někde dobíjet. Vždycky jsem se vracel domů s plus mínus 25-30% baterky. Jde pochopitelně o způsob použití, ale aspoň je k dispozici rychlé dobíjení, které dokáže za nějakou půl hodinku vrátit telefonu 70% kapacity. Fotoaparáty U fashion telefonu by v podstatě mělo nejvíc záležet na designu, hezkém displeji, dostatečné výdrži a velmi dobrých kamerách. První tři věci si může Huawei odškrtnout za splněné a teď se vrhnu na fotoaparáty. K dispozici jsou na zadní straně tři, i když ve skutečnosti používá Huawei hlavně dvě – hlavní 40Mpx, který po spojení čtyřech pixelů do jednoho produkuje 10Mpx snímky a druhou 13Mpx širokoúhlou kamerku s autofokusem, což se zase hodí pro focení třeba makra. A myslím tím opravdového makra, ne toho, co vychází z dedikovaných makrokamer levných telefonů. V podstatě tedy můžete ze 2 objektivů dělat makrofotky, širokoúhlé fotky, klasické fotky a velmi slušné fotky s dvojnásobným přiblížením. Tady opravdu musím Huawei pochválit, že i dvojnásobné digitální přiblížení vypadá sescakradobře. Asi tím pádem chápete, že za foťáky se nedá téměř nic jiného než chválit. Za dne jsou fotky opravdu krásné, s dostatkem detailů, dynamického rozsahu, ostrosti, minimem šumu, zkrátka a dobře, takhle si představuju kompaktní ohebný telefon, kde se právě kvůli kompaktnosti zase tak moc neustupovalo. Pochopitelně, není tu dedikovaný teleobjektiv, ale dvojnásobný výřez jej zastane velmi dobře a pokud se budete soustředit na postnutí na socky, určitě si vystačíte i s tím pětinásobným výřezem. Velmi dobře si pak stojí hlavní foťák včetně širokoúhlého v interiéru, kde už přece jen není šero a kdybych měl celkově foťákům něco vytknout, je to nekonzistence ve vyvážení bílé. Zajímavé ovšem je, že toto se zpravidla stává při přepínání mezi širokoúhlým objektivem a hlavním, což se tady děje někdy také, ale také se často stává, že právě šíro s hlavním jsou konzistentní, ale dvojnásobný výřez ujede úplně jinam. To je ale vlastně jediná ze 2 zásadnějších chyb, které jsem si všiml. Ta druhá se pak projeví večer tam, kde se snažíte o co nejdokonalejší fotku na noční režim. Stačí si při focení opřít ruce někde o podložku, telefon si myslí, že je někde na stativu a provede klidně i 15sekundovou expozici, což z ruky prostě nemáte šanci udržet. Výsledkem je pak samozřejmě totálně rozmazaná fotka. Častokrát jsem tak volil i víc automatický režim než přímo dedikovaný noční a dostával jsem velmi dobré výsledky. Pochopitelně už bych se večer nebo v noci moc nespoléhal na ani jeden z výřezů a zůstal bych primárně u hlavního, s odřenýma ušima pak širokoúhlého foťáku. U celkového barevného pojetí potom počítejte s tím, že fotky jsou typicky lehce saturovanější, než je realita a někdy může mít telefon malinko problém, jak už jsem avizoval s vyvážením bílé, jinak jsem byl ale nadmíru spokojen. No a pak je tu ona třetí kamerka, která je dozajista totální pozlátko, ale vlastně tak nějak celkově dokresluje to, pro koho je telefon určen. Nejde o nic jiného než fluorescenční party kamerku, která funguje na podobném principu, jako třeba fialové zářivky na diskotékách. Vzhledem k tomu, ale že ultrafialové světlo vyzařuje jen malinkatá diodka vedle blesku, pochopitelně toho senzor zasr tolik nezmůže. Ideální je focení v totální tmě a radši nějakých výraznějších předmětů. Huawei P50 Pocket | Foto: Huramobil Na druhou stranu, právě, pokud lpíte třeba na čistotě, můžete si zkusit někde v hotelovém pokoji po příjezdu zatáhnout žaluzie a vyfotit postel, na které budete spát. Nečekejte ovšem nějaké extra zázraky, i když jde o 32Mpx senzor, fotka se dost často nepovede a budete muset expozici opakovat. Jako ozvláštnění a fórek se jedná o dobrou fíčurku. Poslední kamerku jsme spolu neprobrali tu selfiečkovou, kterou ale říkám upřímně, nechte jen pro nějaké hovory na Zoomu či Skypu. Pokud chcete pořádná selfíčka, zaklapněte telefon a udělejte si selfie hlavním foťákem a nebudete litovat. U videa je pak schopen telefon natáčet až ve 4k při 60 snímcích na všech třech foťácích, což je rozhodně plus. Video vypadá hezky a za ukázkovou se dá považovat hlavně stabilizace. Finální verdikt Rozepsal jsem se možná více než jsem původně čekal a samozřejmě teď jde o to, jak tento telefon zhodnotit a komu jej doporučit. Nebo vlastně, komu jej doporučit je jasné, píšu o tom v celé dnešní recenzi, ale nejlépe se dá koneckonců vysvětlit na samotných ambasadorech Huawei – Martinovi Šonkovi alias akrobatickému pilotovi a Nikol Švantnerové, což je pro změnu modelka, blogerka. Zatímco pro Martina je bezpochyby vhodnější klasická P50 Pro, vsadím se, že holka, či žena typu Nikol jasně šáhne po P50 Pocket. Nemá tedy tím pádem ani nějak extra smysl říkat, že za P50 Pocket zaplatíte 35 000 Kč, protože ono to vlastně ani není nijak extra důležité. Bylo by to asi jako porovnávat kabelku z běžného obchodu a kabelku z Pařížské ulice. Jasně, že v obou odnesete vaše dámské poklady, které před námi muži uvnitř úzkostlivě tajíte, ale přece jen ta Channel kabelka z Pařížské vám dává určitý luxus, společenský status, který rozhodně není pro každého a je to úplně v pořádku, protože pak by to žádný luxus nebyl. Nemá tedy cenu žehrat nad tím, že telefon stojí 35 tisíc korun ba naopak a pokud Huawei chce tlačit luxus, pak bych neváhal a představil i u nás onu zlatou verzi, která mi tady vlastně asi v tomto pojetí nejvíc chybí. Tak jo, to bylo asi všechno, co jsem vám chtěl o tomhle krásném telefonu napsat. Díky moc za přečtení, mějte se krásně a ahoj u další recenze. -Petr Hudec ...
Teď ovšem nastal den, kdy očekávaný nástupce v podobě realme 9 Pro 5G sice dorazil, ale spolu s ním navíc i jeho „naspeedovanější“ brácha realme 9 Pro+ 5G. Ten je nejvyšším modelem devítkové řady a z velmi dobře fotícího Nordu 2 od sesterského OnePlus si vypůjčil právě hodně chválený senzor hlavního fotoaparátu. K tomu omladil výbavu, přidal slušný displej a mě a určitě i vás bude zajímat, jestli tady máme nového krále střední třídy. Na recenzi mi realme poslalo oba telefony, jak realme 9 Pro 5G, tak realme 9 Pro+ 5G, ale pochopitelně se věnuji tomu zajímavějšímu z nich. Klasická 9 Pro 5G mě upřímně úplně tak nenadchla. Přece jen už přítomnost staršího fotoaparátu z realme 6, 120Hz displej, ale IPS, pomalejší nabíjení než předchozí realme 8 Pro, ale hlavně za stejné peníze dostanete teď daleko atraktivnější realme GT Master 5G s lepším procesorem i displejem. Sice ne tak velkým, a tak velkou baterkou, takže snad jedině pokud potřebujete 6,6“ displej s 5000mAh baterkou, volte místo realme GT Master 5G právě realme 9 Pro 5G. Design Teď už se ale pojďme soustředit na vyšší realme 9 Pro+ 5G, které má společného se svým menším bráchou snad jen software, plastový rámeček a o trochu menší záda ve stejném designu. Realme je totiž letos dalším, kdo se posunuje od zaoblených boků směrem k rovným stranám rámečků. Jen trochu škoda, že realme zůstalo tak někde na půl cesty a hrana zad i displeje je pořád celkem zakřivená, že občas máte pocit, že vám telefon vyklouzne z ruky. Naštěstí ovšem výrobce přibaluje již tradiční pouzdro, které tento problém, stejně jako už běžně vystupující modul foťáků, eliminuje. realme 9 Pro+ 5G | Foto: Huramobil Displej Teď se na chvilku zastavím u displeje, kterým je 6,4“ velký AMOLED s 90Hz obnovovací frekvencí. Tu si můžete samozřejmě vypnout, zapnout nebo nastavit automaticky podle toho, jestli chcete plynulejší animace nebo naopak šetřit baterku. To samé platí i o funkci Always on, neboli stále zapnutých hodin na jinak zhasnutém displeji. Uvádím to proto, že baterie má kapacitu „pouhých“ 4500mAh, což sice je trochu slabší než má konkurence, ale na druhou stranu s ní telefon šetří až ukázkově. I když jej budete používat intenzivně – fotit, hrát hry, koukat na videa, přežijete celý jeden plný den bez toho, aniž byste museli hledat někde zásuvku. Já jsem se v pohodě dostával průměrně na 1,5 denní výdrž a za tohle realme patří velký dík. Stejně jako za rychlé, 66W nabíjení, které telefonu vrátí plnou kapacitu za 44 minut, ale jen pouhých 20 minut stačí na více jak 50% kapacitu. Jestli se vám tedy občas stane, že přes noc nezapojíte telefon do nabíječky, během ranní očisty a snídaně se telefon bez problému nabije opět na celodenní výdrž. A věřte, že vím o čem mluvím. Moje Apple Watch s 90 minutovým dobíjecím cyklem mě totiž neuvěřitelně vytáčí. realme 9 Pro+ | Foto: Huramobil Zpátky ale ještě na chvilku k displeji, u kterého je aspoň za mě největší ústupek v rámci celého telefonu. Jednak obří masivní brada je opravdu obří, ale taky bych čekal alespoň nějaké zlepšení v rámci zvýšení maximálního jasu. Takhle je to totiž pořád ten stejný displej, který už jsme mohli vidět i u loňského realme 8 Pro. Aspoň za příkladně fungující se pak dá pochválit čtečka. Je velmi dobře umístěná, rychlá a spolehlivá. Hardware Skvěle je telefon rozhodně vybaven po hardwarové stránce. Není to sice OnePlus Nord 2 s na zakázku dělaným Dimensity 1200 5G, ale to vůbec nevadí. I tady použitý Mediatek 920 s podporou sítí 5. generace si vede naprosto skvěle. Výkon je dostatečný prakticky na cokoliv a i třeba Genshin Impact si zahrajete naprosto bez problému. V základu je pak mobil vybaven i 8GB operační paměti, kterou si v případě potřeby můžete bez problému, na úkor úložiště, rozšířit až o dalších 5GB. A když už jsem u úložiště, to je sice třeba oproti Nordu 2 jen UFS 2.2, ale na druhou stranu v základu už dostanete rovnou 256GB, kam se vám vejdou desítky tisíc fotek, takže pokud jeho malinkatou část obětujete právě pro RAM, ani to vlastně neucítíte. realme 9 Pro+ 5G | Foto: Huramobil Z další výbavy pak potěší nejmodernější konektivita v podobě Bluetooth 5.2 nebo třeba WiFi 6 a takovou už povinnou výbavou v cenovce kolem 10 tisíc korun jsou stereo reproduktory. Nečekejte od nich ohromující výkon hlavně po basové stránce, ale normální solidní výkon, který neurazí. A na závěr hardwarové části jsem si nechal takovou libůstku, u které jsem strašně rád, že se na ní extra myslí i v této třídě telefonů. Jde o haptickou odezvu, pro kterou si realme dokonce vymyslelo vlastní název O’haptics a dokonce mu věnovalo v rámci celého systému i docela dost prostoru. Dokonce máte možnost se podívat na výukové video, jaké jsou její možnosti. Škoda jen, že je systém nevyužívá až do té míry, jak demonstruje video. Třeba takové zaražení se v menu na konci by k tomu přímo vybízelo. Každopádně věřím, že když už si realme dalo práci s vymýšlením vlastního názvu, rozhodně bude v dalším zdokonalování ještě pokračovat. realme 9 Pro+ 5G | Foto: Huramobil Čistě po softwarové stránce se díváte na Android 12 s nadstavbou realmeUI 3.0, která vychází z mateřského ColorOS a většinou jsem toto prostředí kritizoval za jeho pouťovou vizáž. S příchodem Androidu 12 se teď nově celý vzhled systému může daleko více sjednotit. To znamená, že systém automaticky vybere tři klíčové barvy ze zvolené tapety a tomu přizpůsobí celé prostředí a všechno vypadá pak, že do sebe daleko lépe zapadá. Samozřejmě, kdo naopak ocenil pestré barvičky, ten je může využívat i nadále. Fotoaparáty Ta největší lahůdka pak přichází samozřejmě v podobě fotoaparátů v podobě hlavního 50Mpx senzoru od Sony, který jsme mohli vidět už u OnePlus Nord 2 nebo u realme GT Master Explorer, dostupného ovšem pouze v Číně. Jsem tím pádem strašně rád, že konečně dostáváme i u nás od realme telefon, který se může směle poměřovat jak už se zmíněným OnePlus, tak i Samsungem Galaxy A52s. A o to víc jsem rád, že nezklamal a že podává na svou cenu stejně skvělý výkon jako právě Nord 2. Fotky jsou parádní, tak akorát ostré s výborným dynamickým rozsahem a minimem šumu. Překvapivě pěkný je i dvojnásobný výřez a stejně tak, jako u Nordu 2, telefon exceluje i večer. Nádherné fotky pak telefon dělá na hlavní foťák i večer a snad jen jednou nebo dvakrát se mi stalo, že software zahaproval a výsledkem bylo něco, co běžně produkovala na noční režim Motorola. Za hlavní foťák tak budete maximálně spokojení. Fotografie pořízené realme 9 Pro+ 5G To samé už se pochopitelně nedá říct o základním 8Mpx širokoúhlém, na jehož použití se omezte primárně přes den a i tak dostanete očekávaný výstup mnohem levnějších telefonů. Není se ale čemu divit, ty stejné výsledky produkoval i Nord 2 a tak když naboostujete jednu funkci vysoce nad průměr, logicky někde musíte ubrat, abyste se vešli do celkového rozpočtu. Úplně za excelentní se nedá považovat ani moc video. Na FULLHD, kde se zapojí elektronická stabilizace, to ještě jakž takž ujde, ale při 4k už to žádná hitparáda není. Optická stabilizace si zkrátka sama o sobě neporadí a tak bych se u 4k zaměřil spíš jen na statické záběry bez minima pohybu. realme 9 Pro+ 5G | Foto: Huramobil Koupit či nekoupit? Teď, když už jste si přečetli všechny plusy a mínusy, logicky přichází na řadu cena, shrnutí a jestli se tento telefon vyplatí. Jak už to bývá, nejvíc se vyplatí rychlé rozhodnutí, protože z běžných 10 490 Kč je telefon na prvních pár dní prodeje zlevněný na 8 990 Kč a to je dosti agresivní cenovka na to, aby se dalo říct ne. Dostanete procesor na úrovni 500 000 bodů v Antutu, tím pádem dostatečný výkon na cokoliv, dostanete v základu 8GB operační paměti a 256GB úložiště, 90Hz AMOLED displej, 60W nabíjení, stereo repráky, Android 12 a jako bonbónek onen skvělý hlavní foťák. Za 8 990 Kč je to opravdu perfektní volba. Za 10,5 tisíce korun už přece jenom nastává dilema, zda volit realme 9 Pro+, Norda 2 nebo třeba Galaxy A52s, která nabízí o rok delší podporu, lepší displej a voděodolnost IP67. Bude sice na hlavní fotoaparát horší, ale na širokoúhlý zase lepší a tak se znalostí všech těchto informací je zase obligátně rozhodnutí na vás. Realme novinky už teď najdete skladem a pokud vás telefony chytly, neváhejte, protože startovní akce s lepšími cenami končí už 23.2. Tak jo, to je pro dnešek všechno. Jestli se vám recenze líbila, budu rád, když mi dáte vědět do komentářů. Děkuji hrozně moc za přečtení, mějte se krásně a čau u další recenze. ...
Zásadní změna designu COVID-19, COVID-19 a zase ten COVID-19. Nebýt jeho, měli bychom tady pravděpodobně už k dispozici všechny 4 telefony, ale nedostatek čipů nakonec celé uvedení zpomalil, a tak dnešní Redmi Note 11 je nejlevnějším telefonem z celé série 11, která zase po delší době přichází se zásadnější změnou designu. A ano, hádáte správně, vloni začal Apple rovnat hrany, minulý týden se přidal ve vlajkové třídě Samsung a i když Redmi Note 11 bylo v Číně představené už daleko dříve, k nám se dostalo až teď a tak je Redmi Note 11 dalším telefonem s rovnými rámečky. Podívejte se na video recenzi Musím upřímně říct, že tento design je mi daleko sympatičtější, telefon se v ruce drží daleko lépe a vzhledem k tomu, že hrany ať už k displeji nebo k zádům nesvírají přesný pravý úhel, tak ani nemám pocit, že by nepříjemně řezaly do ruky. Rámeček a záda jsou pochopitelně v této nejlevnější cenovce plastová s velmi rychlou čtečkou v bočním tlačítku, modul foťáků vystupuje jemně a pochopitelně jej zakryjete přibaleným pouzdrem. Jak je na tom displej? Onen příjemný meziroční upgrade pak nastává u displeje. Z původního 60Hz AMOLEDu je teď najednou 90Hz AMOLED, navíc s daleko vyšším jasem, což znamená jediné – daleko lepší čitelnost na sluníčku. V řeči čísel se ze 450 nitového displeje zvedla svítivost na letošních 700 nitů a je to opravdu znát. Samozřejmě, dnešní maximální hodnoty třeba u Galaxy S22 v podobě dvojnásobku jsou někde jinde, ale tady je potřeba vzít do úvahy, že se bavíme o pětitisícovém telefonu. Je strašně fajn vidět, že i tyto levné telefony začínají být úplně v pohodě použitelné i bez nějakých větších kompromisů. Xiaomi Redmi Note 11 | Foto: Huramobil Pochopitelně tu ale najdete i pár ústupků. Třeba plnohodnotný Always-On mód chybí, i když k tomu není nějaký zásadní důvod a vzhledem k tomu, že procesorem je i celkem slušný Snapdragon 680, přece jen se sem tam animace při zavírání či otevírání nějaké aplikace lehce škubne. Není to však pravidlem a občas se to stane hlavně když telefon delší dobu spí a pak jej rychle probudíte a chcete po něm v prvních pár sekundách okamžitý výkon. Na vině může být teoreticky 4GB operační paměťi nebo použité UFS 2.2 úložiště, ale za tuto cenu bych stejně ani nic jiného neočekával. Teda, samozřejmě by šlo nějaký z parametrů zvýšit, ale buď na úkor vyšší koncové ceny nebo naopak zhoršením jiného parametru. Xiaomi odvedlo skvělou práci a myslím, že vyrobili telefon, kde je ideální mix vzájemně fungujících součástí, kde žádná z nich výrazným způsobem nelimituje nějakou jinou. Maximálně bych upozornil na jednu věc ty, kteří si telefon koupí. Z nějakého nepochopitelného důvodu občas spinkají vývojáři softwaru. Nedokážu si totiž jinak vysvětlit, když moderní ovládání gesty je s námi už hezkou spoustu let, proč stále po zapnutí telefonu je ve výchozím nastavení ovládání přes 3 zastaralá tlačítka nebo proč, když výrobce do telefonu nasadí 90Hz displej, proč nastaví jeho výchozí hodnotu na 60Hz. Xiaomi Redmi Note 11 | Foto: Huramobil Takže po nákupu si určitě nezapomeňte přepnout v menu alespoň displej do 90Hz. Zbylý hardware pak zůstal při starém, to znamená kompletní slot pro 2 SIM karty a paměťovku, všechny možné sítě, včetně WiFi 5G a oproti svému předchůdci pak navíc zaplatíte díky přitomnosti NFC i bezkontaktně. Snad jediné, co zamrzí je trochu to, že i když už je 22. únor, pořád je telefon postaven na Androidu 11. Aspoň, že prostředí už je MiUI 13, které zlepšuje práci s operační pamětí, úložištěm, animacemi atd. Novinek v podobě přizpůsobení se prostředí prvků barvám tapety atd. se dočkáme asi až v létě s příchodem MiUI 13.5. Fotoaparát identický s předchůdcem Výbava v počtu čtyř fotoaparátů zůstala identická s předchůdcem. Pokud si odmyslíte tradiční 2Mpx makro a 2Mpx pro rozostření pozadí, dostanete klasický 50Mpx hlavní foťák doplněný ještě 8Mpx širokoúhlým objektivem. Už tohle samo o sobě je třeba oproti jiným, i mnohem dražším telefonům, rozhodně plus. Pochopitelně ovšem nelze čekat zázraky a tak i když se meziročně vyměnil 48Mpx senzor na 50Mpx, v kvalitě fotek se třeba jako u displeje toho extra moc nezlepšilo. Koneckonců, v této cenovce se asi nedá zlepšovat každý rok na všech frontách. Za dne tím pádem dostanete z hlavního senzoru celkem slušné fotky, ale rozhodně bych ještě zapracoval na jejich ostrosti, která s ubývajícím světlem klesá. Občas, pokud je dostatek světla, se ovšem povede velmi dobrá fotka a to dokonce i na dvojnásobný digitální výřez, který telefon nabízí. Večer už je to pochopitelně slabší a takovými fotkami bych se asi nechlubil jinde než na displeji telefonu. Nevím, jestli je to úvodním softwarem a hádám, že tohle by se aktualizací mohlo ještě zlepšit, ale minulý rok byly večerní fotky zkrátka lepší. Překvapivě dobře, zejména z pohledu dynamického rozsahu je na tom i přední 13Mpx selfie kamerka. Video je pak spíš průměr, extra zázraky nečekejte, potěší přítomnost elektronické stabilizace, ale jinak celkem šumí. Koneckonců, v této cenovce jsou na tom ostatní konkurenti stejně. Jdeme do finále Xiaomi Redmi Note 11 | Foto: Huramobil Jde se na finální verdikt, který ještě doplním o poslední 2 důležité věci a tím je výdrž a baterie. Jednoduše je velmi solidní a vlastně byste ani netipovali, že tak lehký telefon v sobě má 5000mAh baterku, kterou navíc dobijete ještě 33W rychlým nabíjením. V řeči čísel tak počítejte, že není problém vydržet i s náročnějším používáním klidně 2 dny. Samozřejmě pokud zapnete 90Hz, aspoň ten poloviční Always On, začnete víc fotit a sledovat videa, rázem se vám výdrž o nějaký půlden zkrátí. Většinou jsem ale chodil večer domů s 50-55% zbývající baterie a to je velmi slušný výkon. A pro koho tedy Redmi Note 11 je a komu tento telefon doporučit? Všem těm, kteří hledají skvělý telefon v poměry ceny a výkonu okolo 5 tisíc korun. Základní startovní cena je totiž ve variantě 4GB/64GB sice 5 290 Kč. Xiaomi Redmi Note 11 | Foto: Huramobil Když to totiž znovu shrnu, dostanete celkem slušný Snapdragon 680, 6,4“ velký AMOLED displej s 90Hz obnovovací frekvencí, 5000mAh baterku s 33W rychlým dobíjením a nabíječkou pochopitelně v balení. Dostanete kromě hlavního foťáku i druhý širokoúhlý a komu, aby toho nebylo málo, je tu i oblíbená klasika jako zdířka na jacka, infraport pro ovládání domácích spotřebičů a dokonce, jako vloni, i celkem slušně hrající stereo repráky. Zkrátka a dobře, kolem 5 tisíc dost dobře poskládaný telefon, ale to už bych se asi opakoval. Schválně mi napište dolů do komentářů, co na něj říkáte vy? To je pro dnešek vše, díky moc za přečtení a budu se těšit u další recenze. ...
Dnes si můžete užít mé dojmy ze zhruba 14 denního používání televizoru Xiaomi. Aspoň třeba zjistíte, že v televizích existuje také někdo jiný než Samsung, LG a samozřejmě i spousta dalších, abych se nedotkl fanoušků Sony, TCL apod. 😉 A když už jsem u těch konkurenčních značek, musím vám říct jednu mojí čerstvou zkušenost se Samsungem nejvyšší řady 9000, který jsem měl doma už asi 8 let a najednou mi postupně začaly mizet aplikace. Samozřejmě televizi, kterou jste kupovali skoro nedávno za necelých 100 tisíc korun nechcete jen tak vyhodit kvůli tomu, že nemá Apple TV, přestalo fungovat od ledna HBO GO, Skype zmizel snad už po třech letech, kdy se jednalo o novinku, a tak jsem situaci potupně vyřešil Xiaomi Mi TV boxem za 1 590 Kč. Jedná se sice o skvěle fungující věc, ale přece jen už to není tak hezký, jako když máte jen jeden ovladač na všechno. Tím se tak vlastně dostávám i k dnes „recenzované“ televizi XIAOMI TV Q1E 55", protože ta je, podobně jako onen Xiaomi Mi TV Box, postavena na operačním systému Android TV 10, který má příkladnou podporu. Pokud bych měl takovou televizi v pořizovací hodnotě nějakých 17 200 Kč i byť za 8 let vyměnit, asi by mě to nebolelo tolik, jako třeba u zmíněného Samsungu. Nenechte si ujít: Jak udělat z hloupé televize chytrou? Základní parametry Každopádně teď už něco k samotné Xiaomi QLED TV a k těm nejzákladnějším parametrům, podle kterých si asi každý z nás vybírá televizi. U televize je jeden z nejdůležitějších prvků samozřejmě použitý displej. V tomto případě se bavíme o 55“ QLED s minimálními rámečky a na svou cenu jde mimochodem i o docela tenký panel. Z podporovaných technologií je zde Dolby Vision, HDR10+ a dokonce na rozdíl od mnoha televizí zde najdete i plnohodnotné tři HDMI 2.1 porty pro připojení nejmodernějších konzolí a jeden z nich pak navíc podporuje i eARC pro bezztrátové připojení třeba externího audia. Kromě HDMI jsou pak k dispozici dvě USB, ethernetový port, optický výstup, 3,5mm jack a Common Interface slot, což se hodí pro ty, kteří mají kabelovou televizi nebo satelit. Nemusíte už používat žádný externí receiver. Přístupovou kartu vložíte do adaptéru a ten rovnou do televize, čímž se doma zbavíte dalšího harampádí a dalšího zbytečného ovladače. Pro konzolové hraní pak přijde vhod podpora ALLM neboli automatického snížení zpoždění u audia. Ať už jsem tedy hrál klasické hry nebo střílečky, nikdy jsem tím pádem neměl problém se zpožděním, jako to třeba bývá u Bluetooth sluchátek. A kdybyste se ptali, jestli jsem hrál přes Bluetooth sluchátka, tak přiznávám se bez mučení, že tohle je jedna z mála věcí, kterou jsem nevyzkoušel. Jinak je tu přítomnost Bluetooth 5.0, takže můžete bez problémů připojit kompatibilní klávesnici a myš a klidně můžete využít televizi pro surfování po internetu. Místo čtení raději video recenze? Není problém Každopádně ještě jedna poznámka pro hráče. Počítejte s tím, že je tady 60Hz displej, což je sice na hraní v pohodě, ale jestli chcete dostat z her nejvíc, co to jde, pravděpodobně tato TV nebude úplně produkt pro vás. Každopádně celkově musím hodnotit výbavu jako velmi dobrou a pokud by vám snad přece jen něco mohlo vadit, bylo by to samotné umístění portů. Je totiž přímo uprostřed zadní strany obrazovky, a tak pokud televizi budete přidělávat někam na stěnu a budete chtít často odpojovat třeba různé USB disky atd, doporučuju koupit nějaký pohyblivý držák, ať se k těm portům také rozumně dostanete. Xiaomi TV Q1E 55" | Foto: Huramobil Kvalita obrazu Teď se dostávám už k samotnému 4k panelu, u kterého jsem byl s kvalitou obrazu nadmíru spokojen. Barvy jsou živé, obraz je dostatečně kontrastní, a navíc je zde už zmiňované HDR10+ oproti většině televizorů, kde dostanete pouze klasické HDR10. Rozdíl je pak v tom, že u klasického HDR10 je obraz počítaný jako celek, kdežto u HDR10+ dostáváte v každém obrázku dynamická meta data pro jednotlivé oblasti obrazu. To znamená, že zvlášť dostane televizor informaci o jednotlivých částech obrazu individuálně, což se projeví daleko lépe na tmavších plochách nebo naopak těch světlejších. Víceméně na podobném principu pak funguje i Dolby Vision, které je proto častokrát porovnáváno právě s HDR10+. Obraz si pak můžete v mnoha ohledech přizpůsobit sami podle aktuální potřeby, okolního prostředí nebo druhu sledovaného obsahu od standardního, přes živý, sport nebo film. Poměrně unikátní je pak možnost širokého nastavení obrazu. Kromě standardního jasu, kontrastu, gammy atd. si můžete nastavit dokonce i použitý barevný prostor. Pro plynulejší obraz je pak k dispozici MEMC, které funguje tak, že mezi jednotlivé snímky vkládá další a vašemu oku se zdá pohyb plynulejší. Samozřejmě všechno není dokonalé, hlavně s přihlédnutím v této cenové relaci a tak pokud by vám přece jen něco mohlo vadit, jsou to snad jen trochu horší pozorovací úhly nebo až příliš lesklé provedení obrazovky. Televizi bych zrovna nestavěl úplně někam vedle okna. Zvuk, za který se Xiaomi nemusí stydět O zvukový výstup o výkonu 30W se stará soustava celkem 6 repráčků – 4 středové a 2 tweetery. Čekejte fajnový zvuk, který je pro klasické přehrávání jak běžného obsahu, tak filmů naprosto v pohodě. Samozřejmě z tak tenkého panelu ale neočekávejte extra zázračné hloubky nebo basy, ale právě proto se hodí buď optický výstup nebo eARC HDMI pro připojení jakékoli 5.1 či 7.1 surround soustavy. Bluetooth dálkové ovládání Teď se dostávám pomalu k ovladači, který oproti tomu starému známému z Xiaomi TV Boxu nabral trochu na rozměrech, což je pochopitelné. Přece jen je tady navíc onen televizor a tak kromě klasického čtyř směrového posuvníku s tlačítkem uprostřed, narostl na výšku ještě o jednotlivé tlačítka s čísly. To, co musím jednoznačně pochválit je, že už jde o Bluetooth dálkové ovládání, to znamená, že ke svému fungování už nepotřebuje přímou viditelnost na televizi, ale klidně můžete ležet i s ovladačem pod peřinou a pohodlně po paměti namačkávat jednotlivá tlačítka. Najdete zde přímo samostatné tlačítko na spuštění Netflixu nebo Amazon Prime anebo hlasového ovládání. To sice umí česky, ale docela často se splete, což není přímo vina Xiaomi, ale obecně hlasových povelů Googlu. Snad jediné, co se dá ovladači opravdu vytknout je chybějící samostatné tlačítko na zeslabení hlasitosti. Jestli jste totiž zvyklí, jako já, místo ztlumení zvuku podržením kolébky hlasitosti raději rychle a zběsile mačkat, počítejte, že tady se právě „mute“ hlasitosti nešikovně schovalo pod dvojklik na zeslabení zvuku. Není to zásadní překážka, ale někomu by to třeba mohlo vadit. Ovladač k Xiaomi TV Q1E 55" | Foto: Huramobil Softwarová výbava Nakonec mi asi zbývá projít softwarovou výbavu, která je vice než pestrá. Pokud jste ještě nikdy žádnou televizi s Android Tv nevlastnili, počítejte s tím, že k dispozici pro instalaci jednotlivých aplikací je, stejně jako v mobilním telefonu, obchod Google Play, kde najdete zhruba asi 5000 aplikací. Výběr je tedy více než dostatečný, což ale neznamená, že tam najdete všechny aplikace, které potřebujete. Netflix a Amazon Prime jsou už kvůli ovladači samozřejmostí, YouTube pochopitelně také, když jde o Android TV, stejně tak můžete nainstalovat HBO GO nebo dokonce Apple TV. Hodí se zmínit I VLC Player pro přehrávání různých médií, Spotify na hudbu, Plex jsem často využíval pro streamování filmů z lokálního QNAP server a mnoho lidí nedá dopustit na přehrávač Kodi. Trochu zamrzí absence iVysílání, což asi nahradíte červeným tlačítkem při spuštěném vysílání České televize. O2 TV zde sice také nenajdete, ale O2 už začalo svou aplikaci distribuovat i do televizí od Sony či Panasonic se stejným systémem. A protože ona aplikace existuje, stačí lehce „pogooglovat“ a i když není na oficiálním obchodě Play, lehce jí do televize stáhne i průměrně zdatný uživatel. Pro koho tedy tuto Xiaomi QLED doporučit? Pro ty z vás, kdo chcete televizor s velmi dobrým obrazem, slušným zvukem, širokou možností připojení externích zařízení a konečně otevřeným operačním systémem, kde nainstalujete spoustu aplikací. Sice jsem měl možnost tento televizor testovat jen pouhých 14 dní, ale na druhou stranu s Xiaomi TV Boxem mám mnohaleté zkušenosti a jak ten, nebo tuto televizi bych se rozhodně nebál doporučit. Xiaomi TV Q1E 55" | Foto: Xiaomi Xiaomi TV Q1E 55" detailní specifikace Displej • 55-inch Quantum Dot-based LED - Resolution : 4K, 3840 x 2160 - Color gamut : 103% NTSC (typ), 97% DCI-P3 (typ) - Color depth: 1.07 billion (8-bit + FRC) - Contrast ratio : 10000 : 1 - Brightness : 1000 nits peak brightness - Refresh rate : 60HZ MEMC - Viewing angle : 178 degree - HDR10 +, Dolby Vision support Design & rozměry • Dimension (Including base): 1230.4 x 262 x 767mm • Weight (Including base): 14.6kg • Color: Gray • Mid-frame : Aluminum-alloy • Back cover : SECC • Stand : Aluminum-alloy Audio • 30W (2x15w) stereo speaker • Tweeter x 2 + Woofers x 2 • Dolby Audio™ • DTS-HD support Konektivita • Wi-Fi 2.4GHz/5GHz • Bluetooth 5.0 • IR receiver Systém • Android TV™ 10 - Netflix, Amazon Prime Video, YouTube pre-installed - Hands-free Google Assistant - Chromecast built-in Procesor • MediaTek MT9611 - CPU : Quad-core, up to 1.5GHz - GPU : Mali G52 MP2 • RAM: 2GB • Storage: 32GB eMMC Porty • HDMI x 3 ( including eARC ) , • USB 2.0 x 2 . • Ethernet / LAN 100mbps x1 • CI Slot x 1 Balení obsahuje • Xiaomi TV Q1E 55’’ x 1, Screws bag x 1, Stand components x 2, User manual x 1, Warranty cards x 1, Power cable x 1, Bluetooth remote x 1 ...
Značka vivo přes trochu opatrný start v loňském roce začíná být čím dál tím víc vidět, a i když nepatří mezi cenově agresivní výrobce, jako je třeba Xiaomi, či realme, rozhodně dokáže zaujmout. No schválně se pojďte podívat na vivo Y76 5G, která právě vstupuje na trh. Tenký design a zářivé duhové odstíny A když se bavím o zaujetí, stejně jako se člověk otočí za pěknou holkou či klukem či něčím nebinárním na ulici, stejně tak se vsadím, že telefon od viva poznáte vždycky na sto honů. Jednak se většina portfolia vyznačuje ultra tenkým provedením a jednak si vivo potrpí u svých telefonů na krásné barevné duhové provedení. Take vivo Y76 5G tak dokáže měnit barvu od meruňkově oranžové až po modrozelenou a jen záleží, z jakého úhlu se na něj díváte a z jakého úhlu dopadá světlo. Zadní strana je pak samozřejmě domovem modulu fotoaparátů, který vystupuje ve 2 úrovních z těla, nese vábivý nápis High Definition Photography. Minimálně podle zadní strany byste hravě mohli říct, že v ruce držíte telefon přesahující bez problému částku 10 tisíc korun. Ano, až tak na první dojem působí nové vivo Y76 5G a kvalitou svého zpracování zapadá mezi mnohem dražší konkurenci. Dokonce i musím říct, že příjemně překvapí, že díky matnému provedení se záda moc "nepatlají" a jen trochu škoda, že u matu nezůstalo i na rámečku. Ten je naopak lesklý a kromě kolébky hlasitosti v něm najdete i rychlou a spolehlivou čtečku otisků. Displej s kapkovitým notchem Čtečka v bočním tlačítku už je totiž tak trochu předzvěstí, co vás čeká, když telefon otočíte. Ne moc atraktivní 6,6“ velký IPS displej s kapkovitým notchem, FULLHD rozlišením a hlavně 60Hz obnovovací frekvencí. To samozřejmě nutně neznamená, že by displej byl nějak špatný, ale svými parametry spíš odpovídá loňským telefonům v nižší třídě prodávaných zhruba zkraje minulého roku. Zkrátka v tomto ohledu by telefonu slušel buď alespoň AMOLED nebo IPS s vyšší obnovovací frekvencí a samozřejmě nejlépe oboje. Jedná se totiž o pořád stejný displej, který jste mohli vidět už vloni u vivo Y72 5G a ani tam zrovna nezářil. A to ani v přeneseném slova smyslu. Se 400 nity světelnosti toho totiž nevykouzlíte moc ani na sluníčku. Procesor Z loňské Y72 5G si letošní novinka vypůjčila i další kousky hardwaru. Třeba procesor MediaTek Dimensity 700 s podporou sítí 5. generace, který ovšem i přesto, že jde o loňský procesor střední třídy, odvádí svou práci skvěle. V Antutu telefon posbíral něco lehce nad 300 tisíc bodů. To je dostatek na běžné používání telefonu vyjma her, což ovšem paradoxně vůbec nevadí. Tento telefon totiž není ani určený na hraní her asi tak jako Ferrari není určené na jízdu na nezpevněné komunikaci a neujedete s ním 1000 kilometrů na jedno natankování. vivo Y76 5G | Foto: Huramobil Stejně tak je vivo Y76 5G mobil určený pro lidi, kteří ocení hezký vzhled a tenké provedení, které jde ruku v ruce logicky s menší kapacitou baterie. A abyste už tak malou 4100mAh baterku nevyčerpali během půl dne, nemůžete takový telefon osadit nejvýkonnějším procesorem. Využijete procesor, který má dostatečný výkon na běžné použití, díky němu zajistíte celodenní výdrž a komu přece jen baterie docházela, pro toho připravíte rychlé nabíjení. A to se vivu se 44W bez problému povedlo a za pouhou půl hodinu jste tak schopni vrátit telefonu zhruba 70% baterie. Víceméně to ale ani nebudete potřebovat. Telefon mi překvapivě vydržel celý jeden den běžného používání a pravidelně jsem chodil domů ještě se zhruba 15%-20% zbývající baterie. Abych byl ale fér, používal jsem jej malinko jinak, než svůj klasický telefon. Trojitý 50Mpx fotoaparát s umělou inteligencí Tím jiným používáním mám na mysli ono hraní nebo třeba foťáky, které jsem nepoužíval až do tak velké míry, jako používám běžně u svého telefonu. Proč? No je to celkem jednoduché. Ono jich totiž tady ani tolik není. I když to vypadá podle masivního modulu minimálně na 2-3 objektivy, chyba lávky. Když si totiž odmyslíte onu klasickou kombinaci 2Mpx makra a 2Mpx pro rozostření pozadí, což se moc ani za foťáky považovat nedá, zůstane vám jen jeden jediný 50Mpx hlavní senzor a víceméně jste tedy na naprosto stejné konfiguraci, jako u viva Y33s, které je ovšem o 2 500 Kč levnější a tak je jasné, že tady musí být metr daleko přísnější. Fotografie pořízené vivo Y76 5G Za standardního nastavení tedy telefon spojuje čtyři pixely do jednoho a výsledkem jsou 12,5Mpx snímky spíš průměrné kvality. To znamená, že na prohlížení fotek z dovolené na displeji telefonu je to v pohodě, ale na Czech Press Foto bych fotky pořízené tímto telefonem, ať už ve dne nebo v noci, asi nejspíš nepřihlašoval. Přední kamerka je pak zde spíše do počtu a místo jejího určení pro selfie obrázky, bych viděl její využití spíš pro video hovory. Nijak zvlášť si telefon nenapraví reputaci ani u videa, kde máte možnost natáčet pouze ve FULLHD a i když je stabilizace celkem slušná, autofocus má tendenci dýchat a tak pro použitelné video je potřeba prostě zamknout expozici. Finální verdikt Teď je asi na čase, abych vám řekl, kolik nové vivo Y76 5G stojí a vystavil mu nějaké finální vysvědčení. No, neříká se mi to lehce, ale startovních 7 490 Kč je za mě až moc ambiciózní cena, kterou naštěstí vivo zmírnilo trochu tím, že v prvních 14 dnech dostanete k telefonu zdarma originální sluchátka vivo TWS 2e v hodnotě 1 490 Kč. I tak je ovšem potřeba počítat s tím, že vivo Y76 5G je prakticky klonem mezi loňským Y72, který momentálně stojí 6 290 Kč a Y33s za 4 990 Kč a samozřejmě nakolik tento telefon splňuje vaše požadavky si musíte primárně odpovědět sami. Za mě rozhodně hodnotím pozitivně krásný design, což je víceméně deviza většiny telefonů od viva, tenoučké provedení a velmi rychlé nabíjení. Pokud jsou přesně tyto 3 věci tím, co hledáte, pak vám bude vivo Y76 5G vyhovovat. Stačí ovšem odhlédnout ke konkurenci, kde najdete spoustu výhodnějších nabídek, jak v poměru ceny a výkonu, tak i v poměru cena vs designovka. Na vivo je tak zkrátka potřeba se dívat, stejně jako na Apple nebo Huawei, trochu jinou optikou, což ovšem ne každý dokáže anebo koneckonců chce. Když bych totiž použil moje oblíbené přirovnání k autům. Vivo samo sebe vidí spíš někde na úrovni značek BMW, Audi nebo Mercedes, což jsou logicky značky, za které si oproti Fiatu, Peugeotu nebo Seatu trochu připlatíte. Problém ovšem je, že i u nejlevnějšího BMW, byť je dražší než nejlevnější Seat, dostanete kromě onoho krásného loga a designu BMW také pár prvků z prémiové výbavy. U nového viva Y76 5G je ovšem prémiových prvků strašně málo a dokud mu alespoň trochu neklesne cena, obávám se, že pokud nepotřebujete sluchátka zdarma, bude daleko výhodnější si koupit o tisícovku levnější vivo Y72 5G z vlastní stáje. Dostanete totiž stejně vybavený telefon, ale navíc s druhým širokoúhlým foťákem, podporou natáčení 4K videí, sice pomalejším nabíjením, ale zato větší baterkou. Když se tedy vrátím zpět ke své myšlence, hodně záleží na tom, jestli jste fanoušci viva a sdílíte jejich filozofii a třeba si i nějakou korunu navíc za značku připlatíte. Jestli ano, pak vám výrobce nabízí pestrou škálu telefonů. ...
Dokážou zbavit make-upu, odstraní odumřelé buňky i černé tečky, vyčistí ucpané póry. Ale co víc: umějí redukovat i tvorbu vrásek. To vše slibují čisticí silikonové kartáčky na pleť, které poslední dobou získaly v beauty rituálech na oblibě. Na trhu jich najdete velké množství od různých firem v různém cenovém rozpětí. Já jsem testovala, cenově dostupný, sonický čistič od firmy TOUCHBeauty a ráda bych vám sdělila moje zkušenosti. Přiznám se, byla jsem ze začátku skeptická, avšak po pravidelném používání jsem byla nejenže mile překvapená, ale dokonce jsem si na TOUCHBeauty i zvykla a beru jej jako součást své denní rutiny. Při používání kartáčku jednou denně se mi pleť zlepšila viditelně už po dvou týdnech. Možná k tomu samozřejmě přispěl i fakt, že jsem se vrátila k lepší kosmetice Biologique Recherche a že jsem také začala pleť čistit skutečně poctivě a pravidelně, oproti dřívějšku. Čisticí kartáček si můžete vybrat ze dvou pastelových provedení (růžová, zelená) – já jsem si zvolila růžovou variantu. Přístroj opravdu dobře sedne do ruky. Je vyroben z bezpečného lékařského silikonu. Z obou stran má kartáček silikonové štětinky, které při používání pulzují a jsou určeny k čištění a masírování pleti. Na jedné straně naleznete o 50% větší hlavici kartáčku pro důkladnější čistění pleti a na druhé straně se nachází delší body, které rozšiřují dosah a zlepšují měkkost. Co musím na kartáčku ocenit je možnost nastavitelné rychlosti vibrací dle mojí aktuální potřeby. Další velkou výhodou je voděodolnost IPX6, díky které můžu kartáček vzít kdykoliv do sprchy a udělat si svůj malý rituál. Před každým použitím kartáčku je nejlepší se odlíčit, umýt si obličej, nanést svůj oblíbený čisticí kosmetický přípravek a jít na věc. Sonický čistič propláchnete ve vlažné vodě, stisknete tlačítko a spustí se vibrace. Celá procedura trvá 90 sekund, což si můžete dopřát, i když ráno spěcháte do práce. Uvidíte, že se vám vaše pleť odvděčí. Na trhu s kosmetikou máme různé čistící kartáčky na pleť, ale já jsem si TOUCHBeauty opravdu oblíbila. Sonický kartáček je praktický, multifunkční, a především procedura vám zabere jen pár sekund. Výsledek? Nebudu říkat, že moje pleť je zářivá jako nikdy předtím, protože by mi asi nikdo neuvěřil, ale minimálně se po odlíčení cítím svěžejší a pokožku mám jemnější, protože už jen minutové promasírování způsobí viditelný i citelný efekt. A co vy? Už máte svůj sonický kartáček na pleť? Budu moc ráda, když mi napíšete do komentářů. :-) ~ Katka ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
| bonmoto.cz | 6 299,- |
| doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
| moto-kufry.cz | 6 299,- |
| motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.