- K lepšímu (byť drobně) přepracovaný design
- Typicky povedený, rovný displej
- Parádní příděl výkonu...
- Významný nárust kapacity baterky a tím pádem výdrže
- Rychlé nabíjení drátem i bez něj, včetně rychlého reverzního
- Kompatibilita s nabíječkami dalších výrobců
- Solidní fotosestava, která snese srovnání s ostatními kompakty
- Široká paleta kreativního vyžití s režimy a filtry od Leicy
- Vylepšené reproduktory
- Svižná čtečka otisků prstů
- Plynulé HyperOS s příslibem mnoha budoucích aktualizací
- Méně agresivní reklamy, než jsme byli u Xiaomi zvyklí
- Plastová záda, jejichž přítomnost se ovšem dá opodstatnit
- Mezigenerační snížení jasu obrazovky při pokrytí její celé plochy
- ... kterého ale není možné dlouhodobě využít
- Ač jde o fyzicky stejně velké senzory, foťáky jsou vzájemně nekonzistentní
- Video je slabší a makro není vyřešeno ideálně
- Slabší haptická odezva
- Ač v menší míře, reklama je stále mínus
Před pár lety byl kompaktní telefon pomalu sprosté slovo. Apple neuspěl se svými mini, a tak se tahle konstrukční řada na nějakou dobu ocitla téměř na pokraji vyhynutí. Dnes už je ale situace o dost lepší. „Mini“ sice dávno neznamená 5.4“ jako kdysi u Applu, jenže díky výrazně tenčím rámečkům se za kompaktní dnes dají považovat i telefony s displejem kolem 6 až 6.3".
A právě tady začíná být výběr zase docela zajímavý. Ať už základní či menší „dospělý“ Pixel, to samé v bleděmodrém od Applu, Motorola se svými kompakty a stejně tak každoroční základní Xiaomi. A zrovna to, v podobě Xiaomi 17, přichází na přetřes právě teď. Recenze právě začíná (a pokud vám komfort není cizí, můžete si pustit její pohyblivou verzi).
Drobné změny, co dávají smysl
Nalejme si čistého vína. Zásadní každoroční upgrady u všech výrobců jsou pryč a pokud čekáte rok co rok na kompletně nové přepracování svého oblíbeného telefonu, na to už dávno zapomeňte. Xiaomi 17 je opět „jen“ drobně vylepšený Xiaomi 15. Na druhou stranu je tu pár tweaků, které, pokud vám na minulé generaci něco vadilo, můžou přece jen část z vás k upgradu přimět. Pojďme to ale vzít hezky postupně.
Rozměrově se díváte na takřka identický telefon, pokud nepočítáte pár desetinek milimetru. Stejně tak hmotnost zůstává stejná, takže na první pohled vás pravděpodobně zaujme spíš nový design. Zelená barva, která mi připomíná dávný iPhone 11 Pro Max, je opravdu hezká a decentní a modul foťáků už není řešený jako jeden monoblok - letos jde o čtyři samostatně vystupující „komíny“. Vizuálně to může působit o něco zajímavěji a futurističtěji, ale zároveň je to bez debat i lapač prachu a dalšího brajglu.
Za zmínku určitě stojí i materiál zadní strany. Místo klasického skla, na které jsme u vlajek zvyklí, tu máme zesílený tvrzený plast potažený texturou, jež matné sklo připomíná. Uvidíme z dlouhodobějšího hlediska, jak na tom bude s odolností proti poškrábání, ale minimálně při zatlačení se plast neprohýbá, je oproti sklu určitě odolnější vůči pádu a protože u kompaktního telefonu hraje roli i hmotnost, logicky i lehčí.
Kompakt s nekompaktní výdrží
A to má ještě jeden důvod. Xiaomi totiž do telefonu nasadilo novou 6300 mAh baterii, což je více než 20% nárůst kapacity oproti loňsku, ale zároveň jde o jednu z nejtěžších součástek telefonu. Plast místo skla tak dává rozhodně smysl jako obhajitelný kompromis, který mi osobně vůbec nevadí. Daleko víc oceňuju zásadní posun ve výdrži, což bývá vždycky snad nejzásadnější bolístka kompaktních telefonů. Rázem se tak dostáváte na výdrž kolem 7 hodin zapnutého displeje na jedno nabití a to už je plně dostačující pro celodenní fungování i s nějakou rezervou.
Drobně se zrychlilo i nabíjení na 100W drátové, a to i v případě, že máte neoriginální nabíječku podporující standard PPS. Bezdrátové zůstává na 50W a podle specifikací by telefon měl podporovat i 22,5W bezdrátové nabíjení reverzní, což se mi zdá jako opravdu parádní přidaná hodnota. Zbytek konstrukčních vlastností, jako stupeň krytí IP68 a podobně, zůstává při starém. Telefon podporuje dvě fyzické SIM karty, přičemž jednu můžete vyměnit za eSIM, a za povšimnutí stojí i co do basového podání výrazně vylepšené stereo reproduktory. Nejsou sice tak hlasité, ale rozhodně hrají lépe, než minule.
Výborný panel s drobnou kaňkou na kráse
Displej je něco, kde mělo Xiaomi vždycky oproti konkurenci hodně navrch, ale letos přece jen trochu polevilo, přinejmenším co se týká maximální svítivosti. Ne že by to bylo něco extra zásadního, na sluníčku je „sedmnáctka“ pořád bez problémů čitelná, ale už to není taková paráda jako dřív. Papírově se sice dostáváme na maximálních 3500 nitů oproti loňským 3200, jenže tohle číslo neplatí při pokrytí celé plochy, nýbrž jenom části. Maximální jas při rozsvícení celé plochy se prostě lehce snížil, což je škoda.
Jinak jde ale ve zbytku o velmi dobrý a hlavně plochý panel o velikosti 6.3“ s 12bitovými barvami. Nechybí všechny HDR standardy včetně Dolby Vision, certifikace v Netflixu je samozřejmostí a naprosto parádní je i ultrazvuková čtečka otisků prstů. Naopak haptická odezva je trochu slabší, než bych si osobně přál.
V malém těle dravý duch
Uvnitř telefonu běží nejnovější Snapdragon 8 Elite Gen 5 a i když se díváme na mnohem kompaktnější tělo, kam se tak velké chlazení jako v Xiaomi 17 Ultra pochopitelně nevlezlo, pořád dostáváte velmi slušný a hlavně udržitelný výkon po celou dobu, samozřejmě v rámci porovnání s podobně rozměrnou konkurencí. Pokud chcete na mobilu primárně pařit hry, stejně pravděpodobně sáhnete po něčem s větším displejem, takže tady to není žádný zásadní problém.
Vhod přijde i 12GB operační paměti a 256GB či 512GB úložiště typu UFS 4.1, tedy to nejrychlejší, co je aktuálně k dispozici. Výsledkem je bezchybná svižnost a prakticky nulové záseky na nejnovějším HyperOS 3 na bázi Androidu 16. Není to sice moje nejoblíbenější nadstavba, ale už si na ni tak nějak zvykám. Důležité je, že oproti levnějším telefonům POCO nebo Xiaomi Redmi se tady nedočkáte tuny balastu a reklam. Prakticky jediná otravná aplikace je GetApps - proprietární „obchod“ Xiaomi, který vás nutí instalovat další aplikace. Důvod je jednoduchý: Xiaomi za to dostává od vývojářů zaplaceno a může si díky tomu dovolit agresivnější cenu zařízení. Dobrá zpráva je, že se téhle appky snadno zbavíte a máte klid.
Jinak se samozřejmě mezigeneračně vylepšily animace, které jsou teď krásně plynulé, přibylo pár grafických „fíčurek“ navíc a hlavně se ještě lépe optimalizovala výdrž baterie. AI funkce podporují češtinu i tam, kde Samsung zatím zaostává, a softwarová podpora čítá 5 let velkých aktualizací a 6 let bezpečnostních záplat.
Velmi patrné limity, i přes snahu Leicy
U foťáků se také drobně vylepšovalo. Hlavní senzor sice na první pohled vypadá stejně, ale jde o novější generaci Omnivisionu se stále stejnou velikostí 1/1.31“, nově spárovanou s optikou se světelností f/1.7. Jak už je u Xiaomi zvykem, jejich dvorním partnerem pro ladění fotoaparátů je Leica, takže na výběr máte ze dvou fotografických profilů - Vibrant a Authentic. Záleží tedy na vás, jestli preferujete spíš barevně saturovanější, „insta-friendly“ výstupy, nebo naopak méně barev a vyšší kontrast. Často se mě ptáte, co je lepší, ale je to jako s děvčaty - holt platí ono okřídlené „sto lidí, sto chutí“.
Vyberte si zkrátka to, co víc lahodí vašemu oku. Vibrant je za mě ideální třeba do přírody, na focení kytiček nebo jarních stromů, zatímco Authentic se víc hodí na street fotografii. Nejde tedy o to, že by jeden režim byl lepší než druhý, spíš je dobré o téhle volbě vědět a přizpůsobit ji situaci. Krom stylů doporučuji vyzkoušet i ve spolupráci s Leicou kalibrované filtry. Můj osobní favorit je černobílý HC režim - syrový, kontrastní a skvělý do města. Na druhou stranu, jak už to bývá, všeho moc škodí. Po chvíli se to omrzí a člověk stejně přepne zpátky někam jinam.
Tak či tak, nečekejte od tohoto senzoru LOFIC technologii ani výstupy jako z 1" senzoru u Ultry. I tak je ale kvalita plně srovnatelná s nejbližší konkurencí. A tady asi nejvíc zapláče Samsung, protože u aktuální „malé“ S26 se toho zas tolik nezměnilo a pomyslné nůžky co se týče kvality, tedy pokud pomineme software, se rozevírají čím dál víc. Ať už jsem fotil ve dne nebo v noci, v uličkách i parcích Prahy nebo Barcelony, s výstupem hlavního foťáku jsem byl vcelku spokojený. Parádní dynamický rozsah, hezká saturace ve Vibrant režimu, dostatek ostrosti - tady se hledají výtky opravdu těžko.
Na displeji telefonu to vše vypadá k světu, ale při přesunu do počítače je hlavně u večerních fotek vidět poměrně hutný processing. Tohle zkrátka není telefon pro „ultra-fotografy“, ale spíš příjemný a slušně fotící kompakt. Vlastně bych to přirovnal k rozdílu mezi velkými foťáky s výměnnými objektivy a lepšími kompakty - pořád velmi slušné, ale s jasně viditelnými limity.
Zajímavé je, jak odlišně k večerním fotkám přistupují zbylé dva objektivy. Zatímco hlavní senzor se snaží hodně doostřovat a výsledky působí místy až přeprocesovaně, teleobjektivu se tohle vyhnulo obloukem a fotky jsou naopak výrazně měkčí. U širokoúhlého objektivu se pak přidává ještě slabší dynamický rozsah a barevná nekonzistence vůči zbytku sestavy.
A je to o to zajímavější, že jde o fyzicky stejné senzory o velikosti 1/2.76“. Krásně je to vidět třeba v noci na Karlově mostě - když postupně zoomujete od šíra až po teleobjektiv a koukáte na 100% náhled, ten rozdíl v kvalitě je opravdu výrazný.
To samé se pak promítá i do denních fotek, kde má teleobjektiv lepší dynamický rozsah i ostrost než širokoúhlý senzor. U „šíra“ pak stojí za zmínku ještě jedna věc - šířka záběru. A to je bohužel mezigeneračně vyloženě zklamání. V softwaru telefonu se „šíro“ chová jako 0,7x místo typických 0,5x nebo 0,6x u konkurence. Rázem se tak místo obvyklých 13-14 mm dostáváte na nějakých 17 mm, což už není od hlavního 23 mm objektivu zas tak daleko. Pokud tedy přecházíte z jiného telefonu a přijde vám, že do záběru nevecpete tolik, kolik jste byli zvyklí, není to jen pocit.
Navíc širokoúhlý objektiv postrádá ostření, takže ho nelze použít na makro. Telefon místo toho využívá teleobjektiv, což by za normálních okolností bylo super, jelikož byste si tak na objekt nestínili. Jenže ten má jen 2,6x zoom a zároveň neumí ostřit úplně zblízka, takže ani v supermakro režimu z něj žádné extrémní přiblížení nevymáčknete. Naopak portrétní režim funguje bez větších problémů a dobře odděluje popředí od pozadí. Selfie kamerka je pak slušná a splní přesně to, co od ní čekáte.
U videa jsem neskákal metr do vzduchu ani u velké Ultry a tady to platí úplně stejně. I na hlavním senzoru v osvětleném interiéru video poměrně dost šumí a ztrácí ostrost, ideální není ani podání pleti. Na venkovní ukázky se rovnou můžete podívat sami.
Solidní evoluce, nikoli ovšem revoluce
Jak tedy Xiaomi 17 zhodnotit? Na to, že jsme se posunuli z 15 rovnou na 17, rozhodně nejde o takový pokrok, jaký by si to označení možná zasloužilo. Na druhou stranu, v dnešní době předražených pamětí můžeme být vlastně rádi, že Xiaomi dokáže držet velmi obstojnou cenovku a ještě k tomu přihodit slušnou porci bonusů. Aktuálně se totiž bavíme o 22 989 Kč za variantu 12GB/512GB nebo 20 989 Kč za 12/256, k tomu navíc výkupní bonus až 2,5 tisíce, dárky v hodnotě bezmála tisícovky, různá předplatná, servisní výhody a podobně. Reálně se tak i s vyšší variantou dostanete pod hranici 20 tisíc, což je na dnešní poměry více než solidní nabídka.
Telefon navíc netrpí na žádné zásadní neduhy - hovory jsou parádní, citlivost Wi-Fi na takto kompaktní zařízení nadprůměrná, výdrž baterky výborná a stejně tak displej nebo kvalita zpracování. Největší kritiku si naopak zaslouží širokoúhlý foťák bez autofocusu, s horším úhlem záběru a na poměry malé vlajky i relativně slabší kvalitou. Lze také zmínit i omezenou schopnost udržet maximální výkon procesoru po delší dobu. Tady jsme ale u kompaktu, ne herního děla, takže se to snad ani za objektivní vadu nedá brát. A vyplatí se? Typická odpověď: mezigeneračně spíš ne. Pokud ale přecházíte z dva roky a staršího telefonu, rozdíl rozhodně poznáte.
Výsledky benchmarků
Další záběry z testování v samostatné galerii
