Xiaomi 17 Pro Recenze: Pocta iPhonu, nebo spíš kopírka?

Kopírovat se dá skrytě, nenápadně… anebo to prostě napálíte „na férovku“. Přesně jako to udělalo zbrusu nové Xiaomi 17 Pro. To si nehraje na žádnou originalitu - ani názvem, ani designem. Xiaomi totiž po loňských patnáctkách skočilo hned o dvě čísla (aby to náhodou nevypadalo, že je rok pozadu za Applem), a rovnou okopírovalo vzhled iPhonu 17 Pro, včetně vystouplého modulu fotoaparátů. A aby nabídlo něco navíc, přidalo do zad druhý displej. Bude to ale stačit? Udělejte si pohodlí a pojďte to se mnou zjistit! A pokud to s tím pohodlím myslíte opravdu vážně, můžete si pustit pohyblivou verzi recenze na mém YouTube.

Úcta nebo imitace?

Jak už jsem zmínil v nedávné recenzi na OPPO, rozdíl mezi evropskou a asijskou mentalitou - obzvlášť tou čínskou a jihokorejskou - je obrovský. Zatímco u nás spousta lidí okamžitě odsoudí očividné kopírování jako zoufalost nebo neschopnost přijít s vlastním nápadem, v Asii je to přesně naopak. Tam kultura před originalitu staví mnohem výš harmonii, synergii a eleganci. Inspirace konkurencí je tam často „zaonačena“ jako vyjádření respektu - výrobce vezme koncept, vylepší ho a vytvoří vlastní verzi. Z pohledu Xiaomi to tak není pouhé kopírování, ale forma úcty směrem k originálu. Jako dosažení perfektní rovnováhy.

Jenže tato kulturní úcta se na západě často setkává s kritikou. A přiznejme si - za tím respektem a rovnováhou se skrývá i chytře vedený byznys. Minimum nákladů, maximum publicity. Design i název tohohle telefonu obletěl světová média víc, než kdyby Xiaomi představilo úplně originální model. A reklama zadarmo? Ta se prostě počítá.

Známé linie v čínském podání, už jen to jablíčko na zádech chybí

Jak tedy nové Xiaomi působí po stránce designu? Inu - ve všech ohledech se snaží být ještě „lepší iPhone“. Oproti základnímu iPhonu 17 Pro nabízí téměř stejně vysoké i široké tělo, ale je o necelý milimetr tenčí. Jeho hliníkový rám má rovné boky, identické zaoblení rohů a stejně vystupující modul fotoaparátu - jedině ten již zmiňovaný „displejík“ je tu navíc. V mém případě jde o krásné zelenkavé provedení připomínající starý dobrý iPhone 11 Pro. Telefon je zároveň o 10 g lehčí a protože je zatím určen pouze pro čínský trh, najdeme zde šuplíček pro dvě nanoSIM, bez podpory eSIM.

Zajímavostí je použitý materiál - zadní panel není klasické sklo, ale sklolaminát. Ten má být lehčí, pevnější a méně náchylný k prasknutí než klasické sklo. Otázkou je ovšem odolnost proti poškrábání, jelikož sklolaminát je obecně měkčí a v této úpravě i trochu klouzavější. V balení dostanete polykarbonátové pouzdro, které se mi po zhruba třech týdnech používání docela poškrábalo. Nemít ho, těžko říct, zda by totéž (a za stejně krátké období) nepostihlo i záda přístroje. A pak je tu ještě jedna očividná inspirace - voděodolnost. Papírově sice certifikace IP68 značí odolnost do 4 metrů na 30 minut, tedy méně než 6 metrů u iPhonu 17 Pro, ale Xiaomi rychle přispěchalo s dodatkem, že jejich telefon zvládne totéž, co kalifornský rival. Náhoda? Nemyslím si.

Vepředu párty a vzadu jakbysmet: skvělé displeje tu jsou hned dva!

U displeje jsem ani nečekal nic jiného než špičku. Xiaomi si poslední roky drží pověst jednoho z absolutně nejlepších výrobců panelů a tady to znovu potvrzuje. Dostáváte nádherně jasný, čitelný a perfektně kalibrovaný displej s podporou Dolby Vision, HDR10+ i HDR Vivid. U testované čínské verze ale chybí certifikace pro HDR v Netflixu, takže i přes Widevine L1 si obsah pustíte maximálně ve Full HD v SDR.

Jinak je to ale radost pohledět - jde o 6.3" 12bitovou AMOLED plochu s tenkými, symetrickými rámečky, technologií LTPO (garantující rozsah obnovovací frekvence 1-120 Hz) a 2160 Hz PWM dimmingem, takže je šetrnější pro oči i při nízkém jasu, typicky třeba v posteli před usnutím. Kryje ji Dragon Glass 3, keramicky vyztužený kompozit vlastní výroby, slibující mimořádnou odolnost proti poškrábání i pádům. Testovat jsem to pochopitelně nehodlal - a stejně tak jsem nesundával ani nalepenou fólii. Co se týče jasu, naměřil jsem něco málo přes 1000 nitů v režimu automatického jasu, ale i tak jsem ani na barcelonském podzimním slunci neměl s čitelností sebemenší problém. A ultrazvuková čtečka v displeji? Rychlá, přesná, spolehlivá - přesně taková, jaká má být.

A pak je tu ještě druhý displej na zádech, který má 2.7" a rozlišení 572 × 904 bodů. A hlavně - není to žádný „zbytkáč“ jako u Mi 11 Ultra, kde Xiaomi využilo přebytky displejů z Mi Bandu. Tady si nechalo vyrobit vlastní panel přímo na míru, takže kvalitou v podstatě odpovídá tomu hlavnímu. Ano, je to možná trochu „overkill“ na panel, který slouží hlavně jako kontextový displej a náhled pro fotoaparát… ale zase: v létě je lepší se vidět při focení selfíček v plné kráse, než kvůli špatné svítivosti zoufale lovit správný úhel a nakonec se stejně vyfotit přední kamerkou.

Když vás nelimitují evropská nařízení

Co mě ale dostalo, byla výdrž. U čínských telefonů totiž neplatí žádná omezení na maximální velikost jednoho článku jako u nás v EU, takže se díváte v podstatě na kolibříka, ovšem s obří 6300 mAh baterií. A jen tak pro zajímavost - větší varianta Pro Max má dokonce 7500 mAh! Ano, optimalizace tu ani zdaleka není na úrovni Applu, Xiaomi to ale dohání fakt objemnou „nádrží“.

Díky malému displeji a velké baterce jsem se bez většího snažení dostával ke hranici 10 hodin zapnutého displeje na jedno nabití. Upřímně, používání čínské verze systému bylo tak trochu za trest (a ani ta globální mě úplně nebere), ale co bych pro vás neudělal. Další dobrá zpráva je, že nabíjení je stejně ambiciózní jako baterka: 100W drátově, 50W bezdrátově a z nuly „do plných“ za něco málo přes půl hodiny.

Někdo to rád horké

Po stránce výkonu tady máte logicky to nejlepší, co dnes existuje - Snapdragon 8 Elite Gen 5. Byl to mimochodem vůbec první telefon s tímhle procesorem, který se ke mně dostal, navíc rovnou v kombinaci s Androidem 16 a třetí generací HyperOS. Papírově je čip o 20 % výkonnější a o 30 % úspornější než loňský model, jenže realita malého těla je neúprosná: daleko důležitější než samotný výkon je to, jak dobře se všechno uchladí.

Výsledky z benchmarků najdete v samostatné galerii

+2  fotografií

V běžných a krátkých úlohách je telefon neskutečně rychlý a plynulý, ale pokud začnete s natáčením do 8K nebo se ztratíte v nějaké té náročnější hře na max detaily, počítejte s tím, že po zhruba 10 minutách výkon klesne někam k 70 % a následně pak přichází výrazné propady až ke 20 %. V testech se mi telefon dokázal rozpálit až na 52 °C - a jistě uznáte, že držet toto v ruce nic příjemného není. Tuto horkou bramboru holt nikomu jinému hodit nemůžete, takže je lepší se vyhnout jejímu rozpálení.

Systém jen pro otrlé (zatím)

Do hodnocení HyperOS 3. generace, mimochodem s novým HyperIslandem ve stylu iPhonu, se mi úplně pouštět nechce, protože testovaná verze je čistě čínská a u nás se dočká spousty změn. Minimálně co se týká podpory Googlu. Tady totiž nenajdete Google Discovery feed, nemáte možnost využít Android Auto, chybí Google Asistent, nemáte historii v Mapách, absentuje QuickShare mezi androidími telefony, potažením prstu dolů se nedostanete na klasické vyhledávání, ale změť čínských znaků, a když instalujete aplikaci mimo Google Play, vyskočí na vás čínské varování se dvěma stejně čínskými tlačítky - a to je jen vršek ledovce.

Šikovnější uživatel si většinu komplikací dokáže postupně vyřešit a balast odstranit, jenže já tu dělám recenzi telefonu, ne návod, jak ho zfunkčnit. Každopádně Google Play se nainstalovat dá, Gemini také, ale třeba peněženka mi nefungovala úplně spolehlivě - a asi nechcete stát zpocení mezi půlkama u pokladny v Lidlu, když vám zrovna nebude fungovat placení a za vámi se vytvoří fronta až k oddělení pečiva. Suma sumárum, spousta toho přizpůsobit jde, ale klasický „západní“ zážitek od téhle verze systému zkrátka nečekejte. Až dorazí globální varianta (hádám někdy kolem února), minimálně to větší 17 Pro Max co do použitelnosti systému důkladně zhodnotím.

Konzistentní dvojka a jeden slabší článek k tomu

Sestava fotoaparátů je po stránce rozlišení velmi jednoduchá: čtyři 50 Mpx senzory - jeden vpředu, tři vzadu, každý jinak velký a s jiným výstupem. Hlavní senzor o parádní velikosti 1/1.28" odvádí přes den výbornou práci. Fotky jsou ostré, adekvátně barevné, s pěkným dynamickým rozsahem, jen občas malinko přeprocesované. Všimnete si toho ale spíš až na velkém monitoru.

Z denního světla těží i 5× periskopický teleobjektiv, který sice není tak kvalitní jako ten hlavní, ale barevné podání nabízí víceméně totožné. Dokonce i dvojnásobný výřez, tedy 10× zoom, vypadá překvapivě dobře a svými detaily mnohdy opravdu potěší.

Širokoúhlý objektiv je tentokrát krokem zpět. Barevně nesedí s hlavním ani teleobjektivem a často až nepříjemně desaturuje. U podzimních fotek je to vidět okamžitě - hlavní i teleobjektiv krásně saturovaný, šíro „vyblité“. Ostrost pak také neodpovídá standardům u vlajkových telefonů.

Na druhou stranu, zůstal tu aspoň autofocus, který vypomůže při focení makra, ale upřímně - mnohem hezčí snímky stejně získáte z teleobjektivu, díky jeho krátké minimální ostřící vzdálenosti.

V noci platí, že hlavní senzor i teleobjektiv si vedou velmi dobře, zatímco „šíro“ kvůli nedostačujícímu dynamickému rozsahu a ostrosti ani nemá moc cenu hodnotit. Teleobjektiv si zaslouží velkou pochvalu, hlavní senzor ho ale ve všech ohledech zastiňuje - je ze všech tří nejvyváženější, nejostřejší a celkově nejspolehlivější, jen občas ulítne se saturací nebo přepálením snímku. Ale je to spíš rarita, možná jedna fotka z patnácti, a navíc to může souviset i s nedotažeností úvodních verzí softwaru.

Selfie kamerka je solidní upgrade - 50 Mpx je oproti loňským 32 Mpx znát a výsledky tomu odpovídají. Hlubší analýzu si ale nechám až na globální model, protože čínské verze mají tendenci pleť nepřirozeně vyhlazovat i při vypnutém beauty režimu.

Druhý displej jako pouhý gimmick? Zde opravdu nikoli!

A teď otázka: proč vůbec používat přední kameru, když máte na zádech sekundární displej? Jasně, pro videohovory, ale na selfie a vlogování je zadní displej naprostý ideál. Stačí jen zapnout foťák, dvakrát klepnout na displej, potáhnout slider nahoru a hned vidíte perfektní náhled. S malou dávkou cviku tak nakomponujete parádní snímek během vteřiny a výsledky jsou znatelně lepší než z přední čočky. Celé to funguje o poznání lépe než před lety u již zmíněné Mi 11 Ultra.

Jinak v pohotovostním stavu displej samozřejmě podporuje Always-On, umí zobrazit notifikace a nabízí širokou paletu možností co do personalizace. Třeba skin, který vám dává možnost proniknout přes kryt a pokochat se realisticky vyvedenými vnitřnostmi telefonu. A zatímco u jiných značek bych podobný prvek označil jako pouhý „gimmick“ (ano, Nothing Phone (3), mluvím o tobě), tady Xiaomi musím pochválit - je to kvalitně vymyšlené, funkční a hlavně užitečné. No a pokud vás zajímá kvalita videa, zvuku a stabilizace, pojďte se přesvědčit na vlastní oči.

Malá ochutnávka před hlavním chodem

Tak jo, závěr tradičně patří doporučením a cenám, ale tentokrát je to trochu jinak. Telefon jsem si totiž sám za nějakých 16 500 korun pořídil přímo v Číně. K nám dorazí až po novém roce, nejspíš za úplně jiné ceny a možná i s jinou specifikací. Takže klasické doporučení tady dává jen omezený smysl. Berte dnešní recenzi spíš jako malou ochutnávku toho, na co se můžete těšit na jaře.

Z čínské verze si odnesete pár klíčových věcí: pochopení pro čínskou mentalitu ohledně telefonu se stejným názvem a designem jako iPhone 17 Pro, informaci o dvou parádních displejích, kdy ten zadní už konečně není jen pro okrasu, a velikánskou baterku s rychlým dobíjením, slibující parádní výdrž v kompaktním balení (pokud se z ní ale pro globální verzi příliš neukrojí).

Širokoúhlý foťák sice není žádný zázrak, ale hlavní a teleobjektiv to slušně dohánějí. Přehřívání je tu velkou kaňkou na kráse, ale protože ten, kdo chce hrát náročné hry a dělat s telefonem další psí kusy, zvolí spíš větší verzi 17 Pro Max, nemusí to být až takový „dealbreaker“.

Zbylé momentky z testování

+53  fotografií

Veškeré pořízené snímky z fotografického kvarteta

Zdroj: Huramobil: Petr Hudec

Fotogalerie +47

Xiaomi 17 Pro Fotky z telefonu