- Zvýšená obnovovací frekvence...
- Notifikační světelný prstenec ve fotomodulu (Ultra)
- Bleskurychlá čtečka otisků prstů
- Herní funkcionalita (která má ovšem limitované použití)
- Reproduktory od BOSE jsou stále na kvalitativní špici (Ultra)
- Svižný, velmi dobře odladěný systém
- Výrazně vyšší kapacita baterky (Ultra)
- 50W bezdrátové nabíjení nově u obou modelů
- ... kterou ale v máločem využijete
- Výrazně vyšší hmotnost, ale z opodstatnitelných důvodů (Ultra)
- Průměrný jas, obzvláště v kontextu marketingových prohlášení
- Absence LTPO (Ultra)
- Výkon hapruje při delší zátěži
- Repráky i tentokrát hluboko pod průměrem (Pro)
- Reklamy a bloatware v systému
- Launch se starším Androidem (a tím pádem méně budoucích aktualizací)
- Foťáky prostě a jednoduše nejsou prioritou
Když vám někdo nabídne motor z Ferrari za cenu Fabie, nějaký ten tvrdý plast v interiéru mu s klidem odpustíte. Přesně takhle jsem loni shrnoval dojmy z telefonů POCO F8 Pro a F8 Ultra. Výkonu bylo na rozdávání, cenovka příjemná a zbytek výbavy zkrátka odpovídal tomu, kolik peněz zbylo. Jenže co když vám letos za velmi podobné auto vystaví o pár tisíc vyšší účet? V ten moment se logicky začnete zajímat i o detaily, které jste minule velkoryse přehlédli.
Vyznáte se v mobilech a chcete co nejlepší poměr ceny a výkonu? Pak jste se zaručeně už potkali...
Na stůl se mi dostalo nové POCO F9 Pro a F9 Ultra a důvodů, proč se o ně zajímat, je docela dost. Dvousetmegapixelové fotoaparáty, displeje se 185 Hz a u verze Ultra dokonce masivní baterie s kapacitou přes 8000 mAh. To je hodnota, kterou bych ještě nedávno čekal spíš u kilové pogumované cihly určené pro přežití apokalypsy.
Jenže ne všechno je tak růžové, jak se na první pohled zdá. Pod kapotou Ultry totiž zůstal loňský procesor a za vyšším rozlišením fotoaparátu se ve skutečnosti schovává fyzicky menší snímač. Pojďme se tedy podívat, co se proti loňsku reálně zlepšilo, kde přibylo jen hezčí číslo do reklamy a komu se který z těchto dvou telefonů vlastně vyplatí. A pokud dáváte přednost pohyblivým obrázkům, tato recenze je k dispozici i ve formě videa na mém YouTube kanálu.
Jeden s nadváhou, druhý osvícen
Když si vedle sebe položíte POCO F9 Pro a F9 Ultra, pořád platí loňské přirovnání k Asterixovi a Obelixovi. Menší „Pročko“ sází na 6.59" displej, zatímco Ultra přináší rozměrnější 6.9" panel. Letos nám ale Obelix zase o kousek přibral - z loňských 218 až 220 gramů vyskočila hmotnost na 235 gramů, a to už je v ruce sakra pořádný kus železa. Na druhou stranu, uvnitř se ukrývá výrazně větší baterie, takže to má své opodstatnění.
Konstrukčně sází oba telefony na hliníkový rám, rovné boky s jemně zaoblenými hranami a zcela rovnou přední i zadní stranu. Záda Ultry jsou ovšem z plastu vyztuženého skelnými vlákny, takže vás ten prémiový vzhled nesmí zmást - žádný skleněný sendvič zde nečekejte. Loňské netradiční džínové provedení tentokrát vystřídala elegantní tmavě třešňová barva Dark Cherry, případně klasická černá pro ty, kdo preferují nenápadnost.
Široký fotomodul z loňska se samostatným reproduktorem a logem BOSE je tu pořád, tentokrát ale ještě přibyl světelný prstenec. Ten umí blikat při oznámeních, pulzovat do rytmu hudby nebo reagovat na dění ve vybraných hrách. Model Pro se pak vydává jinou cestou: vedle bílé a černé nabízí variantu Aurora Green, jejíž záda po nasvícení ve tmě světélkují.
Drobný rozdíl najdeme i v audio výbavě. Zatímco F9 Pro spoléhá na klasickou dvojici stereo reproduktorů s logem BOSE, Ultra k nim přidává ještě třetí měnič zaměřený čistě na basy. Jak se tenhle rozdíl projeví při poslechu? O tom vám řeknu za chvilku.
Marketingové sliby v jasnějším světle
Nejdřív ještě mrknu na displeje, které jsou jednou z oblastí, kde letos POCO přidalo, i když to největší číslo si zaslouží trochu vysvětlit. Úhlopříčky zůstaly stejné, ale obnovovací frekvence vyrostla z loňských 120 rovnou na 185 Hz, a to u obou telefonů. Jen si nepředstavujte, že teď budete ve 185 Hz projíždět Instagram nebo nastavení. Při běžném používání se Ultra drží převážně na 120 Hz a podle obsahu přepíná na 60. Vyšší frekvence jsou určené jen pro vybrané hry a ještě je potřeba rozlišovat, jestli hra tolik snímků skutečně podporuje, nebo jí pomáhá dopočítávání obrazu. Na to mají oba telefony samostatný čip VisionBoost D8.
Druhé velké číslo v propagačních materiálech je jas až 10 tisíc nitů, což pokud sledujete recenze pravidelně, asi chápete, že zní dost neuvěřitelně. Skoro jako byste si telefonem mohli přisvítit na stadionu, ale hned zkrotím vaše zářivé sny. To číslo platí pouze pro jedno procento obrazu a jde tak opravdu o čistý marketing, protože k čemu by vám třeba venku na slunci bylo, že vám skvěle bude svítit jedno procento obrazovky a zbytek o devadesát procent hůř?
U Ultry se mi podařilo naměřit 1269 nitů při zobrazení bílé na třech čtvrtinách displeje, což mnohem víc odpovídá realitě použití a jde o téměř poloviční jas oproti aktuálně nejlepšímu Pixel 11 Pro. Spíš se tak dá mluvit o relativně průměrné svítivosti a POCO tak opět ukazuje, že investice jdou spíš hlavně směrem k optimalizaci na hry, kde asi nikdo nečeká, že budete hrát dlouhé hodiny na poledním slunci v parku na lavičce. Naopak se vše soustředí na vysoký výkon, rychlý displej a parádní zvuk.
Oba panely každopádně používají technologii HyperRGB s plnohodnotnými červenými, zelenými a modrými subpixely, ale marketingové přirovnání ostrosti ke 2K displeji si zase nepleťte se skutečným rozlišením. Pročko má 1156 × 2510 bodů (tj. stejně jako loni) a Ultra 1200 × 2608. Nechybí Dolby Vision ani HDR10+ a u Ultry umí jas večer spadnout až na jeden nit, což oceníte, když vedle vás někdo usne a vy ještě potřebujete dokoukat video nebo dohrát hru.
Stejně jako loni ovšem Ultra nenabízí LTPO, takže tu není jemné přizpůsobování frekvence až k jednomu hertzu. Pochválit ovšem můžu rychlou ultrazvukovou čtečku otisků v displeji Ultry, jen tu berte jako pokračování povedené loňské výbavy. Hlavním letošním lákadlem displejů je lehce vyšší jas a pro hráče také možnost dostat se ve vybraných titulech nad obvyklých 120 Hz.
Výkon ve stylu brzda, plyn...
A teď k tomu slíbenému motoru z Ferrari, protože pod kapotou se tentokrát odehrávají docela zajímavé rošády. Menší Pročko dělá generační krok a loňský Snapdragon 8 Elite mění za novější Snapdragon 8 Elite Gen 5 s přídomkem V Series spolu s novou grafikou Adreno 840. Jenže Ultra měla tenhle procesor v podstatě už loni, takže pokud přecházíte z loňské Ultry, výpočetní výkon zůstává na chlup stejný, stejně jako rychlé paměti LPDDR5X a úložiště UFS 4.1.
Oba telefony nicméně nově spoléhají na dedikovaný obrazový koprocesor VisionBoost D8, který má v hrách dělat divy. Funguje to ve dvou rovinách. První z nich dopočítává mezisnímky, takže třeba v PUBG Mobile nebo Delta Force se tak dostanete až na zmíněných 185 FPS. Reálně se ale bavíme o inteligentním dopočítávání, nikoliv o tom, že by samotný herní engine nativně chrlil 185 snímků za vteřinu. Jak už jsem říkal u displejů - auto je to pořád stejné, jen dostalo čerstvý lesk z myčky. Druhá funkce se pak skrze vlastní algoritmy stará o ostrost a textury například v Genshin Impact, Honkai: Star Rail nebo v Call of Duty. Ve vybraných hrách můžete obě funkce kombinovat, jen nečekejte, že všechno funguje všude. Papírově sice POCO mluví o víc než dvaceti titulech s podporou až 185 FPS, ale praxe bývá střízlivější - v mém testu se Ultra ve většině případů stabilně držela na 120 FPS.
Výsledky benchmarků - nejdříve Pro, posléze Ultra
A co hůř, s loňskou generací sdílí novinka i jeden velmi nepříjemný nešvar. Tím je prudce kolísající výkon pod dlouhodobou zátěží. Jakmile telefon začnete opravdu ždímat, procesor se roztopí natolik, že spadne klidně na 20 % svého výkonu, pak zase vyskočí nahoru a cyklus se opakuje. Navzdory honosnému marketingovému názvu chlazení 3D IceLoop se na tomhle houpačkovém chování nic nezměnilo a Ultra se při maximálním vytížení umí pořádně rozpálit. Znamená to, že se vám každá hra po deseti minutách zvrhne v potupnou prezentaci v PowerPointu? Nikoliv, běžné hraní titulů jako Genshin Impact, Zenless Zone Zero nebo Delta Force je i nadále naprosto plynulé. Otázkou ale zůstává, co s tím udělá budoucí generace ještě náročnějších her, a hlavně fakt, že po delší seanci už telefon v ruce zkrátka nepříjemně pálí.
Běžné užívání je samozřejmě ukázkově svižné a bezvýhradně stabilní, ale u značky, která staví celou svou identitu na nekompromisním herním výkonu, zamrzí, že tenhle „motor“ pod plným plynem tak divoce střídá brzdu a plyn. Situace je navíc u obou sourozenců v zásadě totožná - Pročko sice těží z novějšího čipsetu, ale neduhy spojené s chazením a propady si odnáší úplně stejně.
Jedno logo, dva naprosto odlišné zvukové světy
A teď konečně na ten slíbený zvuk, kde samostatný reproduktor na zádech Ultry konečně obhajuje své opodstatnění. Dvojici tradičních stereo reproduktorů tady doplňuje dedikovaný subwoofer, a výsledkem jsou na poměry smartphonu opravdu parádní basy spolu s čistými hlasy a výškami. Výbuch ve hře tak znenadání dostane reálnou váhu a hudba nezní, jako by vám ji někdo pouštěl přes nějaký vykřičený repráček z walkmanu před čtyřiceti lety. Je ale fér připomenout, že spolupráce s BOSE ani tahle sestava nejsou žádná letošní novinka. Už F8 Ultra hrála skvěle a letošní generace používá stejné označení reproduktorů i velmi podobný subwoofer. Takže pokud vlastníte loňský model, zvukový projev je prakticky totožný a peněženku je tak možné v klidu nechat v kapse.
Menší Pročko si sice nese stejné ladění od BOSE, ale musí se obejít bez basového měniče a vystačit si jen se standardní dvojicí stereo reproduktorů. Přesně tohle bylo loni terčem mé kritiky - zvuk byl sice hlasitý, ale basy si vzaly neplacenou dovolenou. A na tomhle faktu se letos bohužel nic nezměnilo, takže propast v kvalitě poslechu mezi oběma modely zůstává obrovská. Samotné reklamní logo slavné značky na zádech tedy rozhodně automaticky neznamená špičkový poslech. Jestliže vám jde o zvuk, jaký u konkurence jen tak nenajdete, musíte bez debat sáhnout po Ultře.
Oba telefony nabízejí softwarové zvukové profily Dynamic a Balanced, kde si můžete vybrat mezi důrazem na basy a umírněnějším, vyváženým projevem. Hráči pak mohou vyzkoušet speciální režim Game Audio, který má pomoci se zvýrazněním kroků nepřátel, ačkoliv jeho reálná funkčnost závisí na podpoře konkrétní hry a aktuální verzi systému. U modelu Ultra každopádně audio patří k absolutně nejsilnějším zbraním, zvlášť pokud na telefonu pravidelně hrajete nebo sledujete videa bez nasazených sluchátek.
Opožděný start aneb jak ze čtyř udělat tři
Po softwarové stránce tu máme kombinaci Androidu 16 a nadstavby HyperOS 3, což znamená naprosto stejný výchozí základ jako u předchozí generace. Zůstává oblíbený Hyper Island pro rychlý přístup k hudbě, časovači nebo nahrávání, a skrze HyperConnect můžete telefon snadno propojit i s vybranými zařízeními od Applu. Systém na Ultře běhá ukázkově svižně, animace jsou dokonale plynulé a nechybí ani obvyklá výbava v podobě AI asistentů pro psaní, překlady nebo přepsání řeči. Většinu těchto věcí ale důvěrně známe už z dřívějška.
Co mi naopak trochu vadí, je samotné načasování. Zatímco konkurenční Pixely už dávno běží na Androidu 17, POCO přichází na trh s o generaci starším systémem. A když vám výrobce u drahé Ultry slíbí standard čtyř velkých aktualizací, a hned první z nich padne jen na to, že telefon konečně dožene verzi systému, která v době jeho vydání už reálně existovala, je to jednoduše frustrující. Místo Androidu 21 tak při tomhle příslibu nakonec skončíte „pouze“ na dvacítce. Šest let pravidelných bezpečnostních záplat je sice bez debaty chvályhodná zpráva, ale rozhodně to nelze zaměňovat za šest let plnohodnotných aktualizací samotného Androidu.
Kapitolou samou pro sebe jsou pak předinstalované aplikace a nevyžádaná reklama. No, co vám budu povídat. POCO se v tomhle ohledu nezapře a působí víc jako reklamní Redmi než „čistší“ Xiaomi. Jako by se tu výrobce řídili heslem Haliny Pawlowské: „Lepší prudit nežli nudit!“ Jenže já si kupuji drahý telefon, ne předplatné reklamního letáku, takže při úvodním nastavování důrazně doporučuji dávat velký pozor na to, co vám telefon nabízí.
Abych ale zůstal fér, musím přiznat jednu věc. Tentokrát vycházím ze své zkušenosti s tím, jak to u POCO (resp. Xiaomi) vždycky chodí. Tyhle testovací kusy se ale chovaly trochu specificky - reklamy se totiž zatím neobjevily, ale současně na nich odmítaly běžet některé benchmarky. A to je spolehlivý indikátor předprodukčního softwaru. Loni se mi stalo něco podobného: po oficiálním vydání sice dorazila aktualizace, která benchmarky odemkla, ale s ní přišel i všechen onen obávaný reklamní balast. Těžko říct, jestli jde o záměr, nebo jen stav nedokončeného softwaru, ale fakt je ten, že recenze na základě předprodukčních kousků pak v tomto ohledu nemusejí úplně odpovídat realitě. Po těch letech už ale člověk přesně ví, co od této značky čekat, a u finálních prodejních kusů se přítomnosti reklam obávám znovu.
Vyšší hmotnost má své opodstatnění
U baterky se letos oba sourozenci vydali poměrně odlišnou cestou. Pročko si proti loňským 6210 mAh polepšilo na 6330 mAh, což představuje zhruba dvouprocentní nárůst. Ultra ovšem vyrostla z 6500 rovnou na 8050 mAh, což znamená navýšení o téměř čtvrtinu. V tu chvíli začíná těch patnáct až sedmnáct gramů navíc dávat perfektní smysl. V mém testu vytrvalosti v PCMarku dosáhla Ultra na skvělých 20 hodin a 57 minut. V reálném provozu to znamená přibližně 8 až 9 hodin zapnutého displeje na jedno nabití, což je porce energie, která pro spoustu uživatelů v pohodě znamená dva celé dny bez nutnosti hledat zásuvku. Za tu masivní nádrž ale platíte o něco delším časem stráveným u nabíječky. Menší Pročko skončilo v PCMarku na 17 hodinách a 10 minutách, což je zhruba o 20 % méně, a reálně tak počítejte se 6,5 až 7,5 hodinami zapnutého displeje.
Drátové nabíjení přitom u obou modelů setrvává na hodnotě 100 W. V případě Ultry to s odpovídajícím adaptérem znamená cestu z jednoho procenta na 32 % za patnáct minut, za půl hodiny svítí na indikátoru 61 % a plné nabití zabere necelou hodinu. Sto wattů tady tedy rozhodně neznamená, že si jen narychlo odskočíte vyčistit zuby a vrátíte se k plné baterii. Skvělou novinkou je ale výbava Pročka, které letos konečně přebírá 50W bezdrátové nabíjení dosud vyhrazené jen Ultře. To je za mě osobně podstatně praktičtější posun než těch několik symbolických miliampérhodin navíc. Oba telefony navíc zvládají i reverzní bezdrátové dobíjení pro příslušenství. V softwaru pak nechybí možnost omezit maximální nabití na 80 % pro šetření kapacity, případně využít chytré noční dobíjení podle vašich zvyklostí.
Pokud bych měl z celého představení Ultry vypíchnout jednu opravdu hmatatelnou a užitečnou přednost oproti loňsku, je to právě drtivá výdrž. Samotný procesor vás k výměně nepovede, ale tenhle výrazný skok v čase stráveném mimo nabíječku už pro někoho může být pádný argument.
Priority jsou prostě jinde
A teď foťáky, protože za letošními dvěma sty megapixely se schovává i jeden docela zajímavý kompromis. Ultra měla loni hlavní snímač o velikosti 1/1,31 palce, zatímco letos nasadila menší 1/1,56. Rozlišení sice vyrostlo čtyřnásobně, ale fyzická plocha snímače se zmenšila. Na samotných výsledcích to naštěstí neznamená automaticky krok zpátky - přes den hlavní fotoaparát na Ultře pořizuje solidní snímky se širokým dynamickým rozsahem a decentní saturací, jen jsou při detailním zkoumání na monitoru počítače přece jen poněkud měkčí.
Vybrané snímky z Ultry
Portréty potěší přirozenou pleťovkou a rozumně dávkovaným rozostřením pozadí, dobře poslouží i šikovný dvojnásobný výřez z hlavního snímače. Jestli ale doufáte, že přepnutím na plných 200 Mpx vydolujete hromadu detailů navíc, budete zklamaní. Celý proces focení trvá znatelně déle, soubory běžně „váží“ mezi třiceti a padesáti megabajty (a u složitějších scén klidně ještě víc) a v praxi z toho víc ostrých detailů stejně nevykouzlíte. Navíc si musíte hlídat téměř ideální a rovnoměrné světlo.
Večerní a noční scény mě pak z postele zrovna nedonutily. Je sice potřeba pochválit, že Ultra fotí výrazně rychleji než levnější Pročko, ale výsledná kvalita úplně neobhájí očekávání. Fotografie působí velmi digitálně přeprocesovaně, což naplno vynikne po stažení do počítače. Kvalita se navíc napříč objektivy prudce liší: „šíro“ je na tom bídně a o pořádné fotce se tam mluvit nedá, hlavní snímač je pochopitelně o třídu jinde a teleobjektiv se drží někde uprostřed - a to i přesto, že telefon v noci dost často zbaběle přepíná právě na výřez z hlavního foťáku. Na displeji telefonu to všechno vypadá hezky, ale pokud máte aspoň trochu fotografické oko, noční snímky po přenosu do počítače raději moc nezkoumejte.
Vybrané snímky z Pro
A co video? Ultra zvládá 4K při 60 FPS ze všech zadních objektivů, přičemž hlavní kamera nabídne dokonce 8K/30 (kde mimochodem strčí do kapsy i Pixely, které na to potřebují „cloudovou magii“). Profesionální režim potěší formátem Log, podporou vlastních LUT tabulek nebo kontrolou přepalů, jen škoda, že tu chybí filmových 24 FPS, a to ani v pro režimu. Kvůli natáčení artových snímků si ale tenhle přístroj pořídí málokdo.
Na druhou stranu, nic výše řečeného není tragédie a hlavně je potřeba vzít v potaz, že POCO si na čistokrevný fotomobil nehraje a férově přiznává, že priority jsou prostě a jednoduše někde jinde - ve špičkovém displeji, výkonu či parádním zvuku (navíc za stále velmi rozumnou cenu, i na dnešní poměry).
Komu se vyplatí připlatit?
Takže komu bych letošní POCO doporučil? Nejdřív ceny, protože právě ty letos od základů mění pravidla hry: v zaváděcí nabídce (platné do 20. září) stojí F9 Pro ve verzi 12/256 GB 16 999 korun. Vyšší Ultra sice startuje na 18 999 korunách za stejnou paměť, ale za 16/512 GB už zaplatíte 21 499 korun. Když se podíváme do historie, loňské Pročko startovalo na příjemných 12 799 korunách a loni nejvyšší Ultra s 16/512 GB vyšla na 18 299 korun. Pokud srovnáme totožnou konfiguraci 16/512 GB, připlatíte si v zaváděcí nabídce rovnou 3 200 korun. Pozor si také dejte na zdánlivě podobnou startovní cenu základní Ultry - letos za ni v porovnání s loňskem dostáváte menší paměť.
Co za ty peníze vlastně dostanete? Hlavně citelně delší výdrž baterie, nový hlavní fotoaparát a rychlejší 185Hz displej pro podporované hry. Procesor je u Ultry stejný, výborný zvuk sice uměla už loňská generace, ale notorické problémy s udržením špičkového výkonu pod dlouhodobou zátěží bohužel nezmizely. Majitelům loňské F8 Ultra bych tak přechod doporučil jedině v případě, že vás současná výdrž v baterii opravdu zásadně omezuje.
Pro všechny ostatní představuje letošní Ultra lákavou kombinaci obřího displeje, skvělých reproduktorů a vlajkového výkonu - jen zkrátka musíte unést větší a těžší tělo. Menší Pročko naopak dává perfektní smysl těm, kdo preferují kompaktnější rozměry, nižší cenu a nový čipset, přičemž letos už konečně nemusí oželet ani bezdrátové nabíjení. Za zvážení stojí i to, že během zaváděcí akce dělí obě základní verze pouhé dva tisíce korun. Pokud vám rozměry Ultry nedělají problém a oceníte masivní baterku, lepší zoom i vestavěný subwoofer, ten příplatek dává stoprocentní smysl.
Naší recenzi i s výstupy z videa můžete vidět pohodlně na YouTube
Tím se vlastně obloukem vracím k přirovnání s Ferrari z úvodu recenze. POCO pořád pod kapotou ukrývá obrovskou sílu, ale za celé auto už chce o poznání víc peněz. Víc než dřív tak musíte zvažovat zbytek výbavy a ujasnit si své priority - například v oblasti fotoaparátů totiž v podobné cenové hladině umí dospělejší výstupy nabídnout třeba konkurenční Xiaomi 17. Letos zkrátka nestačit mávnout rukou s tím, že „za ty peníze mu to odpustíme“ tak snadno jako dřív. Na druhou stranu, podstatnou část viny nese celosvětová paměťová krize, která drtí (nebo brzy drtit bude) úplně všechny výrobce bez rozdílu. A nakonec možná budeme i toto dražší POCO brát s odstupem času zase jako vlastně velmi rozumnou a levnou alternativu.