Motorola Razr Fold Recenze: Vrátí, co vám Samsung vzal!

Abyste uspěli v extrémně náročném prostředí ohebných telefonů, které pomáhal definovat Samsung, musíte přinést produkt, který je buď dramaticky levnější při zachování kvality, nebo výrazně lepší, aniž by byl dražší. To první se zatím nikomu významnému nepodařilo, protože jde o úzký segment s obrovskými náklady na vývoj. To druhé už ale ano - čínským značkám jako OPPO, OnePlus, vivo nebo HONOR. Právě ty totiž dokázaly přinést tenčí, lehčí a moderněji působící produkty než Samsung, který inovoval tak pomalu, až se z něj někdy kolem Foldu6 začal stávat dědeček této kategorie. Jeho někdejší dominantní postavení tak během několika let výrazně narušili právě čínští hráči.

Teď do rybníčku velkých ohebných telefonů vstupuje Motorola a bude to mít sakra těžké. Když jsem totiž nový Razr Fold vzal poprvé do ruky, automaticky jsem si říkal, že půjde o další předem prohraný pokus dohnat Samsung. Motorola je zkrátka menší hráč, nemůže tak přijít s výrazně levnějším produktem a že by dokázala přinést něco dramaticky lepšího, o tom jsem upřímně pochyboval. Obzvlášť ve chvíli, kdy za rohem vyčkává fold z dílny Applu.

Jenže pak jsem s Razr Foldem strávil pár dní a začal jsem mít pocit, že Motorola možná skládací telefon nepochopila hůř než Samsung - jen úplně jinak. A právě to mě na něm nakonec začalo bavit. Pojďte se podívat, co tím myslím (a pokud to s tím díváním myslíte doslova, k dispozici je i pohyblivá verze recenze na mém YouTube).

Konečně fold, který nepůsobí jen jako experiment

Právě design je podle mě první místo, kde začnete chápat, že Motorola tenhle Fold navrhovala trochu jinak než Samsung. Zatímco většina trhu poslední roky řeší hlavně extrémní útlost, Motorola očividně cílí především na použitelnost. A nejzajímavější je, že to na telefonu poznáte prakticky okamžitě. Razr Fold totiž nepůsobí jako koncept, který má za každou cenu demonstrovat technologickou dominanci. Ano, Fold7 je tak o něco tenčí a lehčí, jenže ve skutečnosti nejde o nijak dramatický rozdíl. Motorola se místo honění rekordů soustředila spíš na to, co všechno do těla telefonu dokáže dostat. A také na to, aby zařízení, za které zaplatíte desítky tisíc korun, nebylo jen statusovým symbolem, ale aby se na něm skutečně dobře pracovalo.

Fold má být totiž na rozdíl od Flipu pracovní nástroj, ne něco, co si položíte v kavárně vedle Matcha Latte, abyste vypadali k světu. A na pracovním nástroji se pracuje, takže logicky potřebujete, aby něco vydržela i baterie. Motorola proto nasadila objemnější 6000 mAh akumulátor, větší displeje, podporu stylusu, 50W bezdrátové nabíjení nebo masivní systém chlazení. A přitom pořád jde o telefon, který vedle Samsungu nepůsobí jako přerostlá cihla - ten rozdíl ostatně činí jen 1,2 mm v zavřeném stavu a 0,5 mm v otevřeném. Hodně zajímavý je i samotný pant, jelikož Motorola využívá stejné technologie jako u svých Flipů, tedy pant z nerezové oceli s „kapkovitým“ designem. Při zavření displej částečně zapadá do útrob konstrukce, díky čemuž je přehyb téměř neznatelný. Rozhodně menší než na Z Foldu7 a velmi podobný tomu, co jsem nedávno viděl u OPPO Find N6. Na druhou stranu mi pant Samsungu připadal možná o něco bytelnější.

Celkově bych se ale řešení Motoroly nijak zásadně nebál. Přeci jen má s ohebnými konstrukcemi dlouholeté zkušenosti a tohle rozhodně není její první pokus. Pořád ale platí, že u skládacích telefonů málokdy dostanete stejnou odolnost jako u klasické konstrukce. Tady je k dispozici kombinace certifikací IP48 a IP49. To znamená odolnost vůči ponoření do hloubky 1,5 metru po dobu 30 minut i ochranu proti vysokotlakým proudům vody. Pořád jde ale o laboratorní podmínky a doma bych to rozhodně nezkoušel. Stejně jako u ostatních výrobců se totiž na podobně vzniklé poškození záruka nevztahuje.

Hodně mě bavily i použité materiály. Zadní textura nepůsobí dobře jen vizuálně, ale hlavně výrazně zlepšuje „grip“, což je u takhle velkého telefonu strašně důležité. Přece jen každý zbytečný pád se tady může dost prodražit. A pak je tu samozřejmě obří modul fotoaparátů připomínající legendární Kaplického „blob“. Rozhodně ale nejde o pouhý designový prvek, jelikož do něj Motorola nacpala hned trojici 50 Mpx senzorů, a to včetně periskopu převzatého z vlajkového modelu Signature. A právě tady začíná být jasné, že Razr Fold nevznikl jako osekaná verze vlajky, ale jako plnohodnotná vlajka sama o sobě, akorát v ohebném formátu.

Vnějšek není jen na okrasu

U displejů a multitaskingu mě Razr Fold začal bavit asi nejvíc, protože se tady očividně hodně přemýšlelo nad tím, jak se takové zařízení používá v praxi. 8.09" panel je obrovský a některé aplikace mají pochopitelně jiný vzhled na vnějším a jiný na vnitřním displeji. Výborný nápad je třeba použití aplikace fotoaparátu v rozloženém stavu, kdy stiskem tlačítka vlevo nahoře rozdělíte obrazovku na dvě části. V pravém okně pořizujete snímky a v levém vidíte poslední fotku. Tu pak můžete v případě nespokojenosti smazat a fotit znovu, nebo ji jedním tlačítkem rovnou sdílet. Není tak potřeba se nikam přepínat. Stejně tak můžete využít vnější displej i hlavní fotoaparáty pro pořízení výrazně lepších selfie než z malé kamery v průstřelu vnitřního panelu.

Všechny fotky z testování v samostatné galerii

+60  fotografií

Po testování všech generací Z Foldu od Samsungu jsem se u Razru přistihl, že jsem si vnitřní displej musel znovu víc „osahat“. U Samsungu to často končilo pochybami, jestli ho má vůbec smysl pro danou činnost otvírat a plýtvat tak víc baterku, zatímco u Motoroly jsem na to po čase přestal myslet. Vyloženě fenomenální výdrž tomu jen pomáhá - telefon jsem totiž i během náročného dne vyčerpat nedokázal. Vnější displej každopádně funguje skvěle a jde o plnohodnotný formát, který vás v případě potřeby nenutí přecházet na ten vnitřní.

Čistě technicky pak oba displeje používají LTPO technologii. Vnější panel nabízí úhlopříčku 6.6", obnovovací frekvenci až 165 Hz a maximální svítivost 6000 nitů. Vnitřní displej má 8.09", 120 Hz a až 6200 nitů v peaku. Pochopitelně jde o maximální hodnoty dosažitelné jen na malé části obrazovky, ale při běžném používání na přímém slunci, navíc během současných veder, byla čitelnost obou panelů naprosto fenomenální. Tohle je opravdu krásná ukázka toho, kam se za poslední roky posunuly nejen klasické, ale i ohebné displeje.

Výborně funguje multitasking až tří aplikací vedle sebe, laptop mode i různé „Flex View“ režimy, díky kterým můžete telefon položit třeba na stůl a fotit kreativně z podhledu. Zajímavé je i to, že když Razr postavíte rozevřený a la klasický stojací kalendář našich babiček, objeví se na „always-on“ režimu hodiny, kalendář, počasí, notifikace i stav baterie - podobně jako stand-by režim u iPhonu při bezdrátovém nabíjení. Tam ale fungují některé věci přece jen lépe. iPhone totiž díky MagSafe drží na nabíječce pevně, zatímco jediné Androidy, jež naplno využívají síly magnetů, jsou ty od Googlu. Druhá věc je personalizace - na iPhonu si můžete swipem měnit vzhled hodin a widgetů, zatímco u Motoroly tenhle režim na dotyk vůbec nereaguje.

Kam s ním, aneb jediný problém jinak skvělého stylusu

Zpátky ale k užitné hodnotě těchto ohebných kousků, kde možná nejlepší ukázkou toho, jak Motorola nad Razr Foldem přemýšlela, je stylus Moto Pen Ultra. Zatímco Samsung poslední roky S Pen u Foldu spíš upozadil, Motorola naopak produktivitu tlačí prakticky v každém druhém marketingovém materiálu. A popravdě to dává smysl. Velký 8" displej si o stylus přímo říká. Pen Ultra je navíc aktivní, takže reaguje na sílu přítlaku, úhel náklonu, detekuje přiblížení těsně nad displejem a používat jej můžete dokonce i na vnějším panelu. Jeho používání je natolik návykové, že nakonec začnete řešit stejný problém jako kdysi Jan Neruda - kam s ním?

Je totiž fajn mít k dispozici „hover“ funkce, podporu na obou displejích nebo vysokou přesnost, jenže pokud stylus nemáte kam pohodlně uložit, dříve nebo později jej buď necháte doma, nebo někde ztratíte. Ne, že by Motorola nenabízela vůbec žádné řešení - k peru dostanete samostatné nabíjecí pouzdro. Jenže tím zároveň získáváte další věcičku, o kterou se musíte starat a kterou musíte nabíjet. Žádné zasunutí do útrob telefonu, žádné chytré pouzdro s reverzním nabíjením z telefonu. Prostě další kus příslušenství, který musíte nosit s sebou a který budete nejvíc potřebovat právě ve chvíli, kdy jako naschvál nebude po ruce. Škoda, že se Motorola nepokusila alespoň o nějaké elegantnější řešení, zvlášť když stejně necílila na absolutně nejtenčí konstrukci. Jinak je ale stylus parádní. Nejčastěji jsem jej používal jako externí spoušť fotoaparátu a při úpravách fotek v Lightroomu, kde se hodí třeba při práci s maskami. Alespoň k jeho cti slouží fakt, že je součástí balení a nemusíte si ho dokupovat zvlášť.

Svižný Android bez zbytečností (s klasickým motorolím „ale“)

O chod se stará „druhý nejlepší“ procesor od Qualcommu v podobě Snapdragonu 8 Gen 5, což v praxi znamená jediné - výkonu má telefon na rozdávání přehršel, a to jak letos, tak i za několik dalších let. Stejně tak potěší i pětiletá softwarová podpora, i když u Motoroly člověk občas získá pocit, že by klidně mohla být šestiletá - aktualizace totiž chodí tempem, vedle kterého působí i šnek jako závodník Formule 1. A to je škoda, protože jinak tu máte velmi čistý operační systém s minimem balastu. Ano, sice to už není ta původně úplně „běloskvoucí“ Motorola jen s přidanými návykovými „motogesty“ pro spuštění foťáku, svítilny a podobně, ale pořád je to jeden z nejčistších systémů, co se týká předinstalovaných nesmyslů. Není tu žádný vlastní obchod, dokonce ani vlastní galerie na prohlížení fotek a v drtivé většině funkcí se zde spoléhá na produkty Googlu. Vyjma té trochy vlastní funkcionality typu rodičovské ochrany, propojitelnosti a la Samsung DeX nebo integrace Perplexity přímo do systému. S posledním zmíněným se setkáte asi nejvíc jako s vyhledávací lištou v menu, ale hádejte co... No, zas je to nedotažené. Ač na něj mluvíte nebo píšete česky a on bez problému rozumí, v podporovaných jazycích čeština není, a tak tvrdošíjně dostáváte všechny odpovědi výhradně v jednom z nabízených jazyků.

Pro běžného uživatele, který neřeší honbu za benchmarky a chce jednoduše rychlý a spolehlivý telefon, jde každopádně o velmi povedenou kombinaci. Výdrž se běžně pohybovala kolem sedmi až osmi hodin zapnutého displeje, což v lehčím provozu znamenalo návrat domů se 40 % baterie v záloze. Někomu by telefon mohl vydržet i dva dny, realisticky bych ale počítal spíš s dnem a půl. K dispozici je každopádně 80W drátové nabíjení, které zvládne za půl hodiny doplnit zhruba 80 % kapacity baterie. A tady přichází další typicky „motorolí“ ale. Telefon sice podporuje i 50W bezdrátové nabíjení, jenže využívá proprietární standard a kompatibilní nabíječku u nás prakticky neseženete. MagSafe chybí a na standardním Qi2 bez magnetů se dostanete na výkon jen 25W. Navíc, jak už jsem zmiňoval výše, magnetický stojánek, na kterém by telefon pohodlně držel, budete hledat jen těžko.

Aspoň, že zbytek výbavy je velmi dobrý. Reproduktory hrají dostatečně nahlas, byť o ždibec více basů by jim určitě prospělo. Potěší podpora eSIM, Wi-Fi 7 nebo Bluetooth 6.0. Stejně tak hovory jsou bez problému a chválím i rychlé USB 3.1, a to hlavně díky podpoře zmíněného desktopového režimu - právě to je jedna z funkcí, která se zmiňuje mnohem méně, než by si zasloužila.

O krok blíž vlajkám, než před pár měsíci

A když se přesunu na foťáky, tady Motorola na papíře rozhodně nešetřila. Hlavní roli hraje 50 Mpx snímač Sony LYTIA 828 o velikosti 1/1,28" se světelností f/1.6 a optickou stabilizací, což je jeden z těch větších senzorů, které dnes ve vlajkách najdete. Doplňuje ho 50 Mpx teleobjektiv s 3× optickým zoomem a OIS postavený na senzoru LYTIA 600. S velikostí 1/1,95“ je to pořád ještě slušný, nadprůměrný senzor. Třetím do party je 50 Mpx ultraširokoúhlý foťák s 12mm ohniskem, 122° záběrem a autofocusem. Na papíře tedy jedna báseň.

Jenže... k vlajkovým fotkám musíte mít i odpovídající tým vývojářů, který teprve ukáže, co lze z daných foťáků vymáčknout. Není to jen o tom koupit senzory od Sony a nechat to žít vlastním životem. Právě tady jsem u Motoroly Signature s totožnou výbavou kritizoval nekonzistentní výsledky, protože výstup z jednotlivých senzorů byl ve stylu „každý pes jiná ves“. Schválně jsem proto fotil na stejných místech i s tímto Foldem a po zhruba dvou měsících a několika aktualizacích je určitě vidět posun. Konzistence se zlepšila, i když rozhodně ne ve všech scénách - „šíro“ je občas kontrastnější než zbytek a teleobjektiv má lehce odlišné vyvážení bílé, ale celkově je výstup znatelně vyrovnanější.

Hodně ale záleží na tom, jakou optikou se díváte na ohebné telefony a jejich ehm, optiku. Jestli čekáte foťáky jak z odlehčených vlajek, akorát v telefonu s jiným form-factorem, nebo spíš ten nejvyšší fotografický standard, srovnatelný s vivo X300 Ultra nebo OPPO Find X9 Ultra. Rovnou vám totiž řeknu, že to druhé zde prostě a jednoduše budete hledat marně. Už jen proto, že větší senzor znamená větší optiku a tím pádem i větší modul fotoaparátu. A to je u skládacích telefonů zásadní limit.

Důležité ale je říct, že ať už se dívám na výstup z jakékoli ze tří čoček, ani v jedné scéně jsem neměl pocit zklamání. „Šíro“ třeba fotí výrazně lépe než v případě nedávno testovaného Xiaomi 17T Pro, a to jak ve dne, tak v noci. Celkově se mi výstup líbil napříč všemi třemi objektivy a Motorola tady odvedla mnohem větší kus práce, než bych od ní čekal. Samozřejmě to není úroveň již zmíněných dedikovaných fotomobilů, ale v rámci běžných vlajek se to bez problému pohybuje někde kolem úrovně S26 Ultra. Jedinou výtku mám k selfie kameře a portrétnímu režimu, kde se vyplatí vypnout beautifikaci, ať ve středním věku nevypadáte jako 15letá dívčina. No a na video se již tradičně podívejte sami.

To zatím nejsympatičtější „ohejblo“

Jak tedy Razr Fold zhodnotit? Když o něm přemýšlím tak nějak celostně, musím uznat, že bych po něm v tuto chvíli sáhl raději než po Z Foldu7 od Samsungu. O 1 mm tlustší design mi nevadí, ten rozdíl je totiž prakticky neznatelný. Minimálně polovina rozhodnutí v jeho prospěch u mě ale stojí na baterce, která je tady opravdu diametrálně jinde. Ostatně, pokud má jít o pracovní nástroj, tak ten má prostě pracovat, a pokud možno po co nejdelší dobu.

U foťáků to beru realisticky - nebeskou kvalitu jak z OPPA či viva z Foldu prostě nedostanu. Jenže moje workflow je stejně postavené jinak: když chci opravdu kvalitní fotku, sáhnu po „ájedničce“ a finální úpravy dělám v Lightroomu. O to víc pro mě dává smysl kombinace velkého vnitřního displeje, aktivního a přesného stylusu a především dlouhé výdrže baterie. To jsou pro mě tři zásadní výhody, které Razr Fold přináší jak oproti klasickému telefonu, tak i oproti Z Foldu7.

Cenu tady záměrně skoro neřeším. Jsme v kategorii, kde už většina lidí víc než na cenovku kouká na to, jestli takový telefon vůbec potřebuje. Navíc ceny foldů jsou extrémně volatilní - typicky startují vysoko a postupně rychle klesají, protože jde o úzký segment zákazníků a výrobci se snaží vydělat hlavně na začátku. Pokud tedy po Motorole nesáhnete hned po uvedení, je dost možné, že za pár měsíců bude cenově úplně jinde. A jak říkám - i tak bych v tomhle případě sáhl spíš po ní než po Samsungu. A to je asi ta největší pochvala, kterou vlastně může dostat.

Motorola Razr Fold 16GB / 512GB Dual SIM PANTONE Blackened Blue

47 489 Kč

KOUPIT

Není skladem

Motorola Razr Fold 16GB / 512GB Dual SIM PANTONE Lily White

47 489 Kč

KOUPIT

Není skladem

Veškeré pořízené snímky k dispozici níže

Zdroj: Huramobil: Petr Hudec

Fotogalerie +67

Motorola Razr Fold Fotky z telefonu