Připadá vám barva i tvar u Xiaomi AirDots Pro krabičky nějak povědomý? Ano, Huawei i Xiaomi jsou často kritizováni za kopírování designu společnosti Apple a tato sluchátka to víceméně potvrzují. V matné krabičce o téměř dvojnásobné tloušťce než je tomu u airpodů, dostanete totiž i dost podobně vypadající sluchátka. Víčko krabičky drží podobně jako na AirPodech magnetem, ovšem tady je daleko hůř vyvážené, nedrží v horní poloze a neustále přepadává zpátky. Dioda na přední straně je bohužel jenom jedna a umí blikat nebo svítit a podle toho byste měli poznat třeba stav nabití. Já jsem ale radši používal přímo procenta v nastavení Bluetooth. Sluchátka AirDots Pro cílí na zákazníky hledající poměr a výkon, takže bezdrátové nabíjení samozřejmě nečekejte, ale příjemně překvapí přítomnost USB-C, kterým dobijete sluchátka zhruba za hodinku. Výdrž už vás ale tak úplně neohromí - 3 hodiny na 1 nabití při přehrávání hudby na 80% je spíš takový průměr a celková výdrž 10 hodin už je spíše podprůměrná. To opravdu není moc když vezmete v úvahu, že AirPody s poloviční velikostí krabičky vydrží zhruba jednou tolik. Co by ovšem na nízkou cenu těchto sluchátek málokdo čekal je certifikace IPX4, což je papírově ochrana proti stříkající vodě ze všech úhlů v množství 10 litrů za minutu po dobu 5 minut. V praxi to znamená – ano, můžete se sluchátky jít v klidu běhat a pot jim nevadí. Co se ovšem musí Xiaomi AirDots Pro nechat, že perfektně padnou do uší a ani při delším nošení je vůbec nevnímáte. Mně padly super už standardní náušníky, ale pokud má někdo menší nebo větší uši, rozhodně může využít i další tři velikosti přibalených silikonových gumiček. Příjemně překvapí na svou cenu přítomnost senzoru, který zajistí pozastavení hudby ve chvíli, kdy vyndáte sluchátka z uší. Při opačném pohybu už to ale hudbu nezapne a je potřeba dvojitým poklepáním na pravé sluchátku hudbu zase pustit. Dvojklik na levém sluchátku naopak pouští asistenta, pokud jej máte v telefonu aktivovaný. Hudební projev je asi jednou z největších předností těchto sluchátek. Na svou cenu hrají opravdu nahlas a relativně kvalitně a třeba basové podání bych řekl, že je dokonce i lepší než na Airpodech. Středy jsou v rámci průměru, spíš posazeny trochu níž, než bych čekal a směrem k výškám už to úplně není ono. Výšky jsou asi největší slabinou a třeba vokály působí občas dost zastřeným dojmem. A čím je vokál výše položený, tím samozřejmě zastřenější. Celkově se však na svou cenu necelých 1800,- nebo zhruba 70euro AirDots Pro vůbec nemusí stydět a jsou více jak důstojným konkurentem sluchátkům Flypods (recenze) nebo Freebuds. Pokud budete se sluchátky telefonovat, budete příjemně překvapeni, minimálně tím, že obě strany slyší vše velmi nahlas. Sice zní zvuk dost plechově, ale jako náhrada třeba handsfree v autě postačí sluchátka dostatečně. Trochu nepohodlné je ovšem sledování videa, kde kvůli větší latenci je zvuk oproti videu lehce zpožděný. A to je trochu škoda, když každé ze sluchátek umí fungovat, na rozdíl od většiny konkurence, samostatně. Další lákavou funkcí Airdots Pro je potlačení okolního hluku, které můžete aktivovat dlouhým podržením na jakékoli sluchátko. Aktivaci nebo deaktivaci této funkce poznáte stejnou melodií, která se ve sluchátkách rozezní. Horší už je, že v praxi ani rozeznáte, jestli je funkce zapnutá nebo vypnutá, protože výsledek je stejný. Zkrátka a řečeno, kdyby tady tato funkce nebyla, bylo by to úplně jedno. Shrnutí Za necelých 1800 korun, která tahle Airdots Pro stojí, je to jednoznačně jedna z nejlepších voleb, kterou můžete udělat. Za tuto částku dostanete na svou cenu velmi dobře hrající sluchátka, která skvěle drží v uších a nevadí jim ani pot při sportu. Samozřejmě jsou tady i negativa v podobě ne tak dlouhé výdrže nebo zpoždění při videu, ale ty jsou vzhledem k ceně, myslím, lehce obhajitelná. Díky za sledování, like či odběr a čau u dalšího videa. ...
Občas mě pobaví kreativní názvy barevných provedeních různých výrobců. Určitě už jste někdy slyšeli názvy jako breathing crystal, aurora red nebo amber sunrise... Xiaomi rozhodně nezůstalo stranou a u své A3 přichází s barvami Kind of Gray, Not just blue a More than white a trochu se tak vysmívá někdy až moc vytuněným názvům barevných kombinací jiných výrobců. Musím ale říct, že tahle modrá barva s duhovýma vlnovkama má vážně něco do sebe stejně jako lehká změna fontu v názvu výrobce. Celá zadní strana je krytá Gorilla Glass 5 a působí opravdu svěžím dojmem. Nebýt tady ještě zbytečného označení CE a ikony popelnice, byl by to rozhodně nejhezčí telefon v této cenovce. Už ani ty foťáky už nevystupují tolik z těla jako u některých konkurentů, což se dá samozřejmě skrýt přibaleným pouzdrem. Na druhou stranu škoda přijít o tak krásná záda, která se totiž i přes svou lesklost patlají daleko méně než je tomu zvykem. Hardware a software U hardwarové výbavy už to přece jen tak velký skok oproti předchozí Mi A2 není. Snapdragon 660 vystřídal Snapdragon 665 a výkon se zvedl o nějakých 10%. V řeči čísel Antutu je to někde 141 000 bodů, což je samozřejmě úplně v pohodě dostačující na jakoukoli práci v telefonu nebo hry, ale přece jen by člověk asi čekal po roce o trochu větší zlepšení. Xiaomi Mi A3 je vybaveno tentokrát OLED displejem od Samsungu, který je ovšem pouze v HD rozlišení a je to upřímně nějvětší kámen úrazu tohoto jinak veskrze výborného telefonu. HD displej sice přinese značné zvýšení výkonu ve hrách kvůli menšímu rozlišení, ale řekněme si upřímně, že mobilní telefon je zařízení, které si primárně kupujete kvůli dennímu používání a teprve poté na hry. Rastr je viditelný, písmena jsou občas kostrbatá, minimální jas displeje v noci fakt hodně oslňuje, ten maximální na denním sluníčku naopak moc nestačí a jedna z největších výhod oled displejů – režim always on tady chybí. Aspoň, že je tu ta notifikační dioda. Co jsou pak naplat relativně hezké barvy OLED panelů, když ta negativa zde prostě převažují. A to jsem se ještě nezmínil o obrovské bradě na spodní straně. Vlastně jedinou pozitivní věcí na displeji jsem našel čtečku otisků prstů, která je v displeji zabudovaná a funguje opravdu velmi dobře. Další náplastí po HW stránce je vyřešení neduhů, které se vytýkaly původní Mi A2. Vrátil se tedy jack na 3,5mm, slot na paměťovky a k dispozici je i oblíbené FM rádio a infraport. Díky operačnímu systému Android One však standardní aplikace pro ovládání čehokoli infraportem chybí, ale není problém jí rychle doinstalovat. Android One ve verzi 9 Pie je totiž operačním systémem bez jakékoliv nadstavby a balastu a jeho největší výhodou je, že aktualizace dostáváte opravdu ultra rychle oproti klasickým verzím s nadstavbami. V rámci operačního systému běhá vše opravdu rychle a je výborně odladěno až na aplikaci kamery. Tam to občas drhne, hlavně přepínání mezi jednotlivými módy nebo foťáky trvá opravdu dlouho, ale to není nic, co by nemohla zlepšit další aktualizace. Velkým zlepšením je rozhodně baterie. Mi A2 byla hodně kritizována za výdrž a u Mi A3 si to vzalo Xiaomi hodně k srdci a kapacita se zvedla rovnou na 4030mAh, což telefonu dodává v pohodě dvoudenní výdrž a ještě vám druhý den večer zhruba 20% zbyde. K dispozici je i rychlé 18W nabíjení, ovšem stejně jako u Redmi Note 7, není bohužel rychlonabíječka v balení a spokojit se tak musíte se standardními 10W, které dobije za 30 minut zhruba 28% baterie oproti cca 45%, kdybyste použili rychlé dobíjení. Další, za co můžu Mi A3 pochválit, je spodní reproduktor. Je sice jenom jeden, ale zato hraje dostatečně nahlas a zvuk, který vydává, je dobrý. Fotoaparát Xiaomi Mi A3 disponuje soustavou tří foťáků. Hlavní foťák je už notoricky známý 48MPX se světelností f/1.79 produkující 12MPX snímky díky spojení 4 pixelů a fotky na svou cenovou třídu vypadají vážně dobře, nejsou přeostřené, jsou právě tak akorát. Dynamický rozsah je také dostatečný a vzhledem ke své třídě a konkurenci patří rozhodně k té lepší půlce. Fotit můžete samozřejmě i na plných 48MPX, ale to díky velikosti jednotlivého pixelu moc nedoporučuju a raději se držte standardního nastavení. K dispozici je i dvounásobný zoom, jedná se ale pouze o výřez z hlavního objektivu. Druhý objektiv je 8 MPX širokoúhlý se světelností f/2.2 a na svou cenu podává opět velmi slušný výkon i když logicky kvality hlavního foťáku nedosahuje. Dynamický rozsah už není rozhodně tak skvělý a na večerní snímky se tento foťák vyloženě nehodí. Oproti tomu hlavní foťák i v noci na svou cenu podává relativně slušný výkon. Optická stabilizace tady chybí a tím pádem si telefon nemůže dovolit delší expoziční časy a musí zvednout ISO, které se následně postprocessing snaží vyhladit. Výsledkem už nejsou tak úplně ostré fotky. Naštěstí je tu pak ale noční režim, který celkové fotce docela pomůže. Výsledek sice není tak markantní jako třeba u telefonů Huawei, ale na druhou stranu to alespoň tak dlouho netrvá. Pokud jste milovníci selfieček, k dispozici vám určitě přijde vhod 32 MPX kamera na přední straně, která produkuje překvapivě dobré fotky, ale výsledkem jsou však trochu nepochopitelně 16MPX snímky. Výrobce totiž deklaruje, že spojuje 4px do jednoho, což by značilo ovšem 8MPX snímek. Pravděpodobně tedy dochází ještě k nějakému druhu upscalingu na výsledných 16MPX. Co se týče videa, k dispozici je 4K 30fps, FHD pak při 30 nebo 60 snímcích za vteřinu. Ve všech režimech je rychlost ostření a dynamický rozsah na svou cenu v mezích průměru a největším rozdílem je tak elektronická stabilizace ve FHD při 30 snímcích. Shrnutí Xiaomi Mi A3 je velmi slušný nástupce předchozí Mi A2, který vyřešil většinu neduhů. Má skvělou baterku s výdrží zhruba 2,5 dne, má velmi slušný hardware, čistý operační systém, disponuje rychlým nabíjením, vrátil zpět 3,5mm jacka, foťáky na svou cenu produkují opravdu velmi dobrý výkon a tak dále. Pak jsou tu ale i negativa v podobě pouze HD displeje a chybějící podpory NFC pro bezkontaktní placení. U Xiaomi jsme byli dlouho zvyklí, že je vše super a není moc co vytýkat, ale najednou už začínají přicházet kompromisy. Třeba takový Huawei P30 lite za podobnou cenu nabídne rozhodně lepší fotoaparát a fullHD displej. S daleko lepším displejem je i Samsung A50 nebo konkurent z vlastní stáje v podobě Mi 9 SE. No a pokud se chcete poohlížet v rámci čistých Androidů, tak velmi dobře je na tom i Motorola ONE Vision. Sice má slabší baterku, ale na druhou stranu FHD displej i NFC zde najdete. Je těžké tentokrát vybírat, ale samozřejmě je to jako vždy na vás, čemu dáváte přednost. Xiaomi Mi A3 každopádně můžete sehnat za cenu 6.490 v konfiguraci 4/64 nebo za 7.490 v konfiguraci 4/128 jako vždy u nás na Hurámobil.cz. Díky za sledování, případný like a čau u dalšího videa. ...
Design a zpracování Na kombinaci kovu, skla a lesklých ploch může mít každý spoustu názorů. Jedna věc se ale tomuto kousku rozhodně nedá upřít. Pokud je LG G8s naleštěné, působí enormně luxusním dojmem a je vyloženě škoda takový telefon dávat do jakéhokoli pouzdra. Výborně na telefonu vypadá také 6,21“ velký displej s pěknou úvodní animací a slušnou čitelností na sluníčku, která ovšem už nedosahuje takové intenzity jako původní LG G7. Na vrchní straně displeje si nejde nevšimnout monstrózního výřezu, který překonává i iPhone. Ono to má ale svůj důvod. Stejně jako na iPhonu, je i tady FaceID kamera, která nabízí podobnou úroveň zabezpečení. A aby toho nebylo málo, zabezpečení se ještě rozšířilo o HandID, což znamená, že k odemčení telefonu můžete použít, kromě standardních prvků, ještě krevní řečiště vaší ruky. Je to sice cool, ale v praxi využitelné snad jedině až si zapatláte ruce při domácím vaření, protože to je značně pomalejší než třeba FaceID. Rukou navíc můžete pomocí gest ještě ovládat hlasitost nebo spouštění přednastavených aplikací. Je to ovšem dost krkolomné a použití dost omezené ve smyslu pouze puštění vybraných aplikací, kde u hudebního přehrávače můžete následně dát play, pauzu nebo ovládat hlasitost. Než se vám to ale povede, je desetkrát rychlejší použití asistenta nebo si ruce omýt a vzít telefon normálně do rukou. A nebo se ani neumývat, vždyť telefon má IP68 spolu s military standardem 810, takže až displej zapatláte, klidně jej omyjte i s nádobím ve dřezu. Software a hardware Vlajková loď si samozřejmě zaslouží vlajkový Snapdragon 855, který doplňuje 6GB operační paměti a 128GB úložiště, v případě potřeby rozšířitelné ještě paměťovkami v hybridním slotu. Už je předpokládám zbytečné to říkat, ale všechny hry, dokonce i jmenovitě Fortnite, si na něm úplně v pohodě zahrajete na maximální detaily. A to navíc i se skvělým zvukovým výstupem, který nejde nepochválit. Ten se ještě umocní po připojení sluchátek skrz 3,5mm jack a DTS 3D zvuk zajistí asi momentálně nejlepší zážitek z poslechu hudby z mobilu. Kdybste totiž náhodou uvažovali nad tím, proč si tento telefon koupit, tak displej spolu se zvukem je naprosto jasný argument. Z další HW výbavy tu najdete Bluetooth 5.0, navigaci Galileo, nejnovější Wifi 6, FM rádio, a USB-C konektor s rychlým 18W nabíjením, které dokáže baterku nabít za 30 minut zhruba na 40%. Baterie má kapacitu 3550 mAh, což je na můj vkus už přece jen trochu málo, ale na druhou stranu je to pořád o trochu víc než má menší Note 10. Je tedy jasné, že se jedná o jednodenní telefon. Dva dny už to bude hodně s odřenýma ušima a spíš vám baterka dojde někdy druhý den po obědě. Po softwarové stránce telefon samozřejmě pohání Android 9 Pie s vlastní nadstavbou od LG. Upřímně řečeno, a vím, že je to věc vkusu, ale tohle se mi opravdu nelíbí. V ovládacím centru je přechod do nastavení na podivném místě úplně vpravo nahoře, samotné nastavení je nepřehledné v záložkách a o moc se to nezlepší ani když jej přepnete na seznam. Co se mi nelíbilo ze všeho nejvíc, je potažení prstem dolů na zobrazení vyhledávací lišty. Najednou se prostor kolem notche změní nepochopitelně do bíla a z vyhledávací lišty vykukují dva podivuhodné pruhy, což vypadá spíš jako rozpadlá grafika než záměr autora. A když už jsem u toho notche, bohužel prostor vedle něj je tak malý, že notifikace se tam už bohužel nevejdou. Fotoaparát Tři lehounce vystupující foťáky na zadní straně jsou v konfiguraci - hlavní 12MPX se světelností f/1.8, druhý je šíro a třetí teleobjektiv. Hlavní foťák podává opravdu krásné výsledky s velmi dobrým dynamickým rozsahem. Barvy jsou na můj vkus až moc syté. Zkrátka zelená je víc zelená, modrá víc modrá a to i když fotíte s výchozím nastavením bez AI, pouze s automatickým HDR. Relativně pěkné snímky dostanete také pokud použijete zoomový foťák na makro. Detaily jsou krásně ostré, horší už je to s pozadím. Je sice rozostřené, ale škoda horší světelnosti objektivu, takže i přes den je fotka kvůli použití vyššího ISO zrnitější než u konkurenčních foťáků. Na Instagram fajn, na monitor už ne. Večer je to samozřejmě výrazně horší a nijak zvlášť nepomůže ani noční režim, což je ale případ většiny zoomových objektivů. Širokoúhlý foťák za dne produkuje velmi solidní výsledky a škoda jen, že má fixní focus, protože pak by se s ním dalo opravdu čarovat. Večer už je to průměr a nijak nezaostává ani nevyčnívá oproti konkurenci. LG implementovalo do G8s noční režim, zvaný Night Sight. Tento režim je u LG novinkou a je vidět, že si v něm ještě tak úplně nevěří protože jej zatím schovalo do podmenu Další a výsledky, které podává ještě nejsou úplně stabilní. Jednak samotné focení v nočním režimu trvá oproti Huawei, Xiaomi, Samsung až podezřele krátkou dobu, takže úplně velký přínos to většinou nemá a pokud je ve fotce čisté bílé světlo, noční režim na něj dost často špatně zareaguje a výsledkem je většinou totálně rozhozené vyvážení bílé. Pak tu mám ještě jednu výtku k hlavnímu foťáku a jeho automatickému HDR. Pokud se telefon totiž rozhodne exponovat snímek s HDR, výsledek občas vypadá tak přesaturovaně, že líbit se to nemůže snad vůbec nikomu. Video se ve 4k při 60 FPS se docela seká. Zato 4k při 30 FPS je asi nejpěknější, ale stejně jako fullHD má trochu problém při stabilizaci, kdy má dost tendence přeostřovat. Shrnutí LG G8s je v ČR distribuci za cenu 14.990,- v jednom barevném provedení a cena naštěstí není na startu tak napálená, jak to mělo dřív LG ve zvyku. Cena je vlastně úplně v pořádku. Za tyto peníze dostanete po hardwarové stránce skvěle vybavený telefon se skvělým displejem, naprosto skvělým zvukem, bezdrátovým nabíjením, voděodolností a opravdu krásným designem. Pak jsou tu ovšem negativa, která telefon zbytečně degradují. Pokud pominu softwarovou nadstavbu, na kterou si nakonec asi zvyknete, pořád zůstává tak velký notch, že se tam nevejdou notifikace, zbytečné je i ovládání gest a pořád je tu ten nedotažený foťák. Papírově na foťáku vypadá všechno skvěle, ale výsledky jsou takové jednou tak a jednou tak a škoda, že nakonec člověk zjistí, že nejstabilnějších výsledků dosáhne širokoúhlým foťákem. A to je prostě za 15 000 málo. Obzvlášť pokud je tady nabitá konkurence v podobě Honor 20 Pro, ASUS Zenfone 6, Xiaomi Mi 9 nebo Huawei P30. ...
Jestli se vám líbil netradiční design Honoru View 20 s vygravírovaným véčkem na zádech, budete přímo slintat blahem nad tím, co předvádí Honor 20 Pro. A jestli ne, samozřejmě nevadí. Pro oba případy jsou záda složená z několika vrstev, kterým výrobce říká 3D Mesh a dělají krásný holografický efekt. Jejich výroba a výstupní kvalita je údajně tak náročná, že z každých vyrobených 100 kusů se jich jen 20 dostane na záda prodejního kousku. Fotoaparáty Kromě této modro-zelené barvy, kterou držím v ruce, je k dispozici jestě černo-fialová barva působící daleko luxusnějším dojmem. Na zádech si určitě nejde nevšimnout toho obrovského semaforu fotoaparátů. Jsou celkem čtyři v konfiguraci hlavní, šíro, 3x zoom a čtvrtý malinkatý pro makro fotky. Jeho výsledkem jsou pouze 2MPX snímky s pevným ostřícím bodem čtyři centimetry a upřímně, daleko hezčích fotek dosáhnete díky 8 Mpx teleobjektivu s trojnásobným optickým zoomem. Z něj jsem byl opravdu nadšený, protože takhle nějak si totiž na mobilu představuju krásné fotky s přirozeně rozostřeným pozadím. A je jedno, jestli foťák použijete na nějaký detail nebo na osobu. Jedinou nevýhodou je světelnost f/2.4, která se projeví při horších světelných podmínkách zrnitější fotkou. Výhodou naopak je, že teleobjektiv má optickou stabilizaci, což dovoluje o trochu delší expoziční časy. Hlavní 48MPX foťák se senzorem IMX586 od Sony, mimochodem také s optickou stabilizací, a světelností skvělých f/1.4 podává jedny z nejlepších výsledků ve své třídě. Dynamický rozsah je skvělý, barvy věrné a pokud budete chtít více instagramové fotky, pořád máte k dispozici AI režim, který výsledek ještě trochu potuní. Širokoúhlý senzor zůstal stejný jako je v klasické Honor 20 a produkuje velmi líbivé fotky za dne celkem použitelné v noci. Škoda jen chybějícího autofocusu. Pokud by se vám běžné fotky večer nelíbily, máte možnost na všech foťácích použít Super AI noční režim, který dokáže vykouzlit opravdu krásné fotky přibližující se kvalitou konkurenční P30 a většinu konkurence v podobné cenovce strčí do kapsy. Přední 32MP kamerka disponuje elektronickou stabilizací a za mě je to v pohodě včetně ucházejícího dynamického rozsahu. Zadní občas trpí lehkým sekáním při paningu, ale pořád je to lepší než třeba u Mi 9 a koneckonců s tímto typem sekání při rychlé změně scény má problém většina telefonů a plynulejšího panu jasně dosáhnete třeba na FHD při 60fps. Hardware a software Hardware asi nemusím dlouho představovat, Kirin 980 znáte jak svý boty z P30 Pro a nespočtu dalších telefonů z koncernu Huawei, takže je vám jasné, že výkonu je tady na rozdávání. Snapdragon 855 to sice není, ale pořád si na Honoru 20 Pro zahrajete všechno včetně Fortnite na maximální detaily. Teď možná nepotěším příznivce výměnných úložišť. 8GB RAM totiž doplňuje 256GB úložiště, které nejde rozšířit paměťovkou. Z další výbavy už pak jen rychle zmíním Bluetooth 5.0, GPS včetně Galilea, Infračervený port, NFC a docela slušnej repráček. Sice jen mono, ale na svou cenovku hraje fakt dobře. Trend ustupujících 3,5mm jacků už potěší jen málokoho a spokojit se tedy budete muset s USB-C adaptérem v balení. Holt nevýhoda, že si budete muset vybrat, jestli chcete zrovna dobíjet nebo poslouchat hudbu. Aspoň, že k dispozici je 4000mAh baterka, která v pohodě vydrží 2 dny a druhý večer vám ještě nějakých těch 15% zbyde, takže tohle dilema zas tak často řešit nebudete. A pokud náhodou ano, 22,5W rychlé nabíjení dobije telefon na 50% za 30 minut. Neprobral jsem s vámi ještě displej a operační systém, který sfouknu poměrně rychle. Android 9 Pie je samozřejmě povinností a nadstavba EMUI, chcete-li MAGIC UI je dneska takovej dost velkej old school. Nové EMUI se představí již tento týden, tak snad už dojde konečně k přepracování ovládacího centra s notifikacemi. Alespoň co se týká rychlosti stávajícího prostředí, to už je za svou dobu dost odladěné a tím pádem běhá všechno na jedničku. Displej Honoru 20 Pro je 6,26“ velké IPSko s průstřelem, který je ve výchozím zobrazení velmi dobře maskován okem papouška. Chápu některé kritiky, že za 12.990,-, kolik má tento telefon stát, už by to chtělo OLED se čtečkou otisků v displeji, a je to pravda. Po příchodu vysouvacích předních kamer totiž jakékoli průstřely daleko dřív zastaraly než předtím notche. Na druhou stranu tenhle displej je fakt jeden z nejhezčích IPSek, které jsem viděl a oproti Honor View 20 už je daleko méně patrný light bleeding kolem výřezu. No a ta čtečka otisků prstů není ani v displeji, ani na zádech, ale je kompromisně umístěna na boku v zapínacím tlačítku a je velmi rychlá a spolehlivá. Shrnutí Honor 20 Pro je za svou momentálně dumpingovou cenu jeden ze žhavých aspirantů na prodejní hit podzimu. Přece jen, cenovka 12.990,- je vzhledem ke kvalitě foťáků a hardwarové výbavě velmi atraktivní. Jako přímého konkurenta vidím Zenfone 6, Xiaomi Mi 9 nebo Huawei P30. Každý z těchto telefonů je v něčem lepší a v něčem horší. Detailní rozbor rozdílů si samozřejmě řekneme v některé další porovnávačce, další pohled na telefon nabízí server Techarena.cz. ...
Airpods, earbuds, airdots a jiné jsou jasně srozumitelné názvy, které nevím proč Sony ne a ne adaptovat. Komerční název WF-1000XM3 mi připomíná snad jedině robůtka R2D2 z Hvězdných válek. U těchto sluchátek se jedná se o druhou modelovou řadu, ač by někoho trojka na konci mohla zmást, která naštěstí vyřešila spoustu neduhů svého předchůdce jako byly časté výpadky zvuku, zpoždění audia oproti videu nebo výdrž na jedno nabití. Nové 1000XM3 zkrátka oproti svému předchůdci padnou lépe do uší, vypadají moderněji, s kvalitou přenosu se popasují daleko lépe a navíc baterie vydrží zase o něco déle. Elegantní černá je doplněná růžovou zlatou, ve které je vyveden jak nápis Sony, tak i lem mikrofonů a celková designová linka modelové řady 3 je zde opravdu znát. Každé ze sluchátek má na vrchní straně dotykovou plochu pro ovládání a diodu, která značí nabíjení nebo úspěšné spárování s mobilním telefonem. Sluchátka navíc nedostanete jen tak, ale v krabičce, o které se trochu zdráhám říct slovo praktická, protože je asi největší, kterou jsem měl možnost ze všech možných sluchátek vidět. Svým objemem totiž překoná Apple Airpods zhruba 2,5x-3x a pokud si krabičku jen tak dáte do kapsy kalhot, rozhodně o ní budete narozdíl od Airpodů vědět. A to mi upřímně dost vadí, protože do stejné kapsy s telefonem to dáte jen těžko. Krabička má v sobě vestavěnou baterii, která dokáže sluchátka nabít zhruba 4x a poskytuje celkovou výdrž 24 hodin v případě, že používáte funkci pro potlačení okolního hluku. Bez použití této funkce se dostanete na 32 hodin. Jednoduše si tedy lze dovodit i výdrž sluchátek na 1 nabití, které je 6 hodin s a 8 hodin bez potlačení okolního hluku. Přiznám se, že patřím mezi osoby, které nejprve věc zkouší a teprve pokud na to nemohou přijít si vyndají návod, a to přesně jsem potřeboval u těchto Sony sluchátek. Párování totiž nezačne pouhým otevřením krabičky, ale je potřeba sluchátka vložit do uší, podržet oba prsty na dotykových plochách a teprve potom zahájíte párovací proces. Výhodou je, že nově komunikuje každé sluchátko s telefonem samostatně, což můžete využít nejen pro telefonování skrz libovolné z nich, ale díky tomu, že odpadl dvojitý bezdrátový přenos konečně při sledování videa nedochází k žádnému zpoždění zvuku. Použití dotykových ploch na každém ze sluchátek je poměrně intuitivní a stačí si pouze pamatovat, že na levém sluchátku ovládáte funkci potlačení okolního hluku nebo ambientní režim a na pravém play nebo pauzu. K dispozici jsou i sekundární funkce těchto tlačítek. Dlouhé podržení levého tlačítka pozastaví hudbu a zapne ambientní režim a hodí se třeba pokud potřebujete rychle slyšet nějaké oznámení na nádraží nebo když na vás někdo krátce promluví. Senzor na pravém sluchátku při dvojitém kliknutím přeskočí na další skladbu a při trojitém naopak o skladbu zpět. Klik a podržení naopak vyvolá Google asistenta nebo Siri. Asi jste si všimli, že ani jeden povel bohužel neovládá hlasitost hudby a tím pádem budete muset sáhnout do kapsy a upravit hlasitost na telefonu, eventuálně použít třeba spárované hodinky. Povel Siri nebo asistentovi záměrně neříkám, protože to si 5x rychleji šáhnu do kapsy než vysvětlit Siri přesnou úroveň hlasitosti, kterou chci. K takovému tweeknutí nebo chcete-li doladění slouží aplikace Headphones od Sony. Pokud si ji nenainstalujete, nevadí, o moc ani nepřijdete. Pokud totiž nepotřebujete nutně změnit fungování gest nebo lehce změnit nastavení ekvalizéru, je zbytečné ji instalovat a drtivá většina lidí, kteří si tato sluchátka koupí si ji pravděpodobně ani nikdy nenainstaluje. Docela často používám velká sluchátka od Sony při cestování letadlem nebo vlakem tak, že prostě jen zapnu potlačení okolního hluku bez jakékoli muziky a v klidu spím. U malých špuntů samozřejmě nikdy tak velkého odhlučnění nedosáhnete, ale pořád jej považuji za nejlepší, které jsem měl šanci v peckách doposud testovat. Se zapnutými špunty a vypnutou hudbou sice pořád něco lehce slyšíte, ale to se změní jakmile zapnete přehrávání hudby. Samotná kvalita hudby je jak jinak než výborná. Z kodeků je k dispozici AAC a SBC, ale trochu nepochopitelně zde chybí podpora APT-X nebo LDAC. Na druhou zde dochází k 24bitovému zpracování zvuku a k dispozici je navíc technologie DSEE HX od Sony, která je schopná vrátit ztrátovým a komprimovaným MP3 jejich studiovou kvalitu. Abych ale odešel od technikálií, zkrátka a dobře, zvukové podání se mi opravdu líbí. Je tu dostatek basů, opravdu pěkné středy a čisté výšky. I když samozřejmě existují i lepší sluchátka, tato Sony bez problému překonávají Apple Airpody, Samsung Galaxy Buds, Jabru nebo nedávno recenzovaná JBL. Abych ale jen nechválil, jsou tu samozřejmě i za mě dvě zásadní negativa. První je jakákoli absence odolnosti proti vodě, potu a tak dále. Tím pádem tato sluchátka rozhodně nejsou určena na běhání nebo jakýkoli jiný sport. A to druhé negativum je stejné, jako jsem vytýkal sluchátkům přes uši. Chybí druhý Bluetooth kanál, tím pádem, pokud posloucháte hudbu z notebooku a přichází vám třeba hovor na telefonu, máte prostě smůlu. Sluchátka dokážou být spárována v jednu chvíli pouze s jedním přístrojem, a to je škoda. Shrnutí Sony WF-1000XM3 stojí aktuálně 6.490,- ve 2 barevných provedeních. Je to cena, za kterou už můžete mít velmi dobře vybavený telefon a je samozřejmě na každém, zda se rozhodne takovou částku do sluchátek investovat. Stejně jako si někteří dopřejí drahé auto, jiní zase nedají dopustit na kvalitní audio. A tak to prostě je. Jestli se vám video líbilo, dejte nám like a odběr kanálu a já si jdu poslechnout zas nějakou pěknou muziku. ...
Zpracování a design Samsung Galaxy A80 je co do velikosti obr a ještě pár let zpátky by tento telefon byl bez problému zařazen do kategorie tabletů. Rozměrově jsou na tom dost podobně s Galaxy A70, avšak A80 je nepatrně silnější, vyrobena z opravdu prémiových materiálů, kterými jsou hliníkové tělo, displej kryje Gorilla Glass 3 a zadní stranu naopak Gorilla Glass 6, což dává telefonu váhu mohutných 220g. Oba telefony v každém případě od sebe rozeznáte podle přední i zadní strany na první pohled. Galaxy A80 disponuje 6,7“ FHD+ New Infinity Super Amoled displejem s poměrem stran 20:9, který je jedním slovem skvělý. Kdyby vás zarazilo spousta cizích slov, jednoduše si představte, že se jedná o displej, který je opravdu od kraje ke kraji s naprosto minimálními rámečky a celá čelní plocha je téměř bezezbytku využita jen pro displej. Dokonce i tak, že zde nenajdete žádný notch ani průstřel, který by kazily dojem z čelní strany. O selfie fotky přední kamerou však ale nezůstanete ochuzeni, protože stačí v aplikaci foťáku přední kameru aktivovat a hned se rozběhnou motorky, které vysunou zadní část směrem vzhůru a kameru otočí pro pořízení selfiečka. Samozřejmě toto nějakou dobu trvá, a proto Galaxy A80 nepodporuje odemykání obličejem. Místo toho můžete využít čtečku otisků prstů v displeji, která je vcelku spolehlivá, ale na rychlosti by mohla ještě trochu přidat. Hardware a software Samsung Galaxy A80 pohání Snapdragon 730. Jedná se o procesor střední třídy, který má v sobě zabudované samozřejmě prvky umělé inteligence a postupně, jak telefon používáte, přizpůsobuje se vaším denním zvyklostem. Predikuje tak nejen použití aplikací, ale i výkon, který budete potřebovat a podle toho se snaží co nejvíce optimalizovat využití baterie, která má kapacitu 3700 mAh. To je trochu méně, než byste v tak velkém těle čekali a Galaxy A80 je tím pádem bezesporu jednodenní telefon. Mně se jej dokonce podařilo vybít za jedno odpoledne, ale to jsem jej využíval téměř nepřetržitě k focení a výsledkem bylo za 6 hodin téměř 500 fotek. Pokud by vám baterie ale přece jen došla, k dispozici je rychlé až 25W nabíjení a na rozdíl od některých výrobců, je rychlonabíječka už v balení telefonu. O rychlý chod telefonu, s výsledkem v Antutu přes 203 tisíc bodů, se samozřejmě kromě procesoru stará 8GB operační paměti a pro vaše data je k dispozici 128GB úložiště bez možnosti rozšíření paměťovou kartou. Slot, který najdete ve spodní části naproti mono reproduktoru je pouze duální pro 2 SIM karty. Když jsme u toho zvuku, jediný repráček hraje pouze průměrně a telefonu chybí jak jack na 3,5mm, tak i redukce. K dispozici jsou v balení alespoň sluchátka na USB-C, ovšem opět průměrné kvality, a doporučil bych tak, pokud ještě nemáte, investovat do nějakých kvalitnějších, protože díky vestavěnému Dolby Atmos je ten rozdíl opravdu znát. Z další hardwarové výbavy už pak samozřejmě nechybí NFC pro bezkontaktní platby, Bluetooth 5.0, Wifi 5GHz nebo plná podpora navigačních systémů včetně Galilea. Po softwarové stránce telefon pohání Android 9 Pie s mojí momentálně nejoblíbenější nadstavbou OneUI a v tomto ohledu můžu Galaxy A80 jenom pochválit. Vše běhá naprosto rychle a plynule a jediné lehké škubnutí, které jsem za celou dobu pozoroval byla pouze animace odemknutí telefonu, což jde předpokládám bez problému odladit další aktualizací. Fotoaparát Foťáků a celého mechanismu už jsem se lehce dotkl na začátku a teď je ten správný okamžik pustit se víc do hloubky. Celý otočný modul se sestává ze 3 foťáků. Hlavním je 48 MPX senzor se světelností f/1.8, který doplňuje širokoúhlý 8MPX foťák se světelností f/2.2 a třetím v pořadí je TOF kamera, kterou už znáte například z Honor View 20. Tento senzor slouží pro snímání hloubky pozadí a nejvíce jej využijete pro portrétní režim. Krom toho se TOF kamerka hodí také pro různé měření vzdálenosti objektů třeba prostřednictvím aplikace Rychlé měření a v budoucnu tento senzor třeba půjde využít na to, že si nasnímáte svůj byt doma, do kterého pak reálně budete vkládat v aplikacích nábytek a hned uvidíte co a jak vám bude kam pasovat. Teď už ale k samotnému focení. Hlavní foťák produkuje za denního světla velmi vydařené fotky s naprosto vyváženými a věrnými barvami a relativně dobrým dynamickým rozsahem, jak se můžete přesvědčit i zde. Širokoúhlý foťák podává co se týká barevného podání trochu rozporuplné výsledky a daleko hůře je na tom s dynamickým rozsahem a celkovou světelností, která pokulhává nejen za hlavním foťákem, ale i třeba za šírem při porovnání se Zenfonem 6. Pokud je světla dostatek, dokážete s šírem vykouzlit opravdu pěkné fotky a zamrzí tak jedině její pevný ostřící bod. Samozřejmě opět při porovnání se 13MPX šírem na Zenfonu 6 je patrná i celkově horší ostrost. Při noční fotografii je dobré už na širokoúhlý foťák zapomenout úplně a soustředit se zpátky na hlavní foťák s kterým budete určitě spokojeni. Zejména co se týká nočního režimu musím Samsung opravdu pochválit, kam až dokázali za letošní rok post processing fotek posunout. Samozřejmě v rámci noční fotografie to na telefony Huawei P30 pořád ještě nestačí, ale posun správným směrem je opravdu znát. Teď se pojďme ještě mrknout na video. Z videa už tak úplně dobrý dojem nemám. Chybějící stabilizace na 4k udělá své a sami vidíte, jak je obraz roztřesený. Oproti tomu na FHD je stabilizace na velmi dobré úrovni, ale pro změnu trpí kvalita obrazu. Shrnutí Samsung Galaxy A80 je k dispozici pouze v jednom barevném provedení za cenu 16.990,-, což je na áčkovou střední třídu více než ambiciózní cena. Pokud pomineme Xiaomi, který své vlajkové lodě s téměř dvojnásobným výkonem drží o 3000 níže, pořád je zde letošní Huawei P30, který nabízí také vyšší výkon, ale i lepší fotoaparát. Podobně je na tom i Zenfone 6, který díky své unikátní konstrukci fotoaparátu nabízí krokování úhlů fotoaparátu, automatické panorama, zkrátka a dobře, více kreativních možností focení. Pokud však chcete telefon s prvotřídním displejem, slušným fotoaparátem, skvělou konstrukcí, asi aktuálně nejlepší nadstavbou na trhu a obáváte se právě probíhající aféry u Huawei, nemusíte se vůbec bát sáhnout po nové Galaxy A80 od Samsungu. ...
Velikán neříkám jen tak, MI 9T je rozhodně nejobjemnějším telefonem ze všech tří Xiaomi telefonů s pořadovým číslem 9 a i jeho váha se zastavila na hodnotě 191 gramech. Důvodem je použití opravdu bytelných materiálů, kterými jsou hliníkové tělo v kombinaci s Gorilla Glass 5. Musím ale říct, že pocitově rozdíl oproti klasické devítce není tak velký a celkově se telefon drží v ruce opravdu příjemně. Hrany jsou zaoblené a samozřejmě, že použitím skla telefon v ruce trochu klouže. To se dá ale bez problému vyřešit přibaleným plastovým pouzdrem, které je avšak vždy černé ať si vyberete jakoukoli barvu telefonu. Dnes mám v ruce černou a pokud máte radši něco veselejšího, můžete šáhnout ještě po červené nebo modré. Mně osobně se ale tahle černá líbí ze všech asi nejvíc, právě kvůli svému karbonově-gradientním designu, kde pěkně kontrastně ještě vyniká červené zapínací tlačítko. Když bych si přece jen chtěl do designérů trochu rýpnout, škoda, že nesladili barvu tlačítka s designovým lemem 48MPX fotoaparátu na zadní straně. Oproti klasické Mi 9 už jsou čočky fotoaparátu daleko zapuštěnější, což je ovšem důsledek tlustšího těla kvůli přítomnosti 4000 mAh baterky. Ta Xiaomi Mi 9T úplně v pohodě dodává 2 dny plného provozu a k dispozici je i rychlé 18W nabíjení, které telefon nabije z 0 na 45% přibližně za půl hodinky. To bezdrátové tady ale, stejně jako voděodolnost, nehledejte. Displej 6,39“ FHD+ Amoled displej je jedna z velkých předností Mi 9T. Samozřejmě díky technologii amoled můžete využít funkci always on displej, kdy na vypnutém displeji je trvale zobrazen čas, stav baterie a notifikace. Pokud displej naopak zapnete, jeho hlavní devizou jsou živé barvy, nikoli však přesaturované, ale co mě na tomhle nejvíc baví, je jeho světelnost až 600 nitů, díky čemuž je displej bez problému čitelný i na přímém slunečním světle. Poslední perličkou pak je čtečka otisků prstů integrovaná přímo v displeji a i když samozřejmě nedosahuje rychlosti klasických čteček, jedná se o jednu z nejlepších co do rychlosti i spolehlivosti, které jsem doposud testoval. Na rozdíl od klasické Mi 9 na Mi 9T chybí notch a pokud přece jen hledáte přední kamerku, je schovaná ve výsuvném mechanismu, který vyjede buď při aktivaci ve foťáku nebo při odemykání obličejem. Samotné vyjetí není úplně nejrychlejší a Asus Zenfone 6 je na tom s rychlostí daleko lépe. Mechanismus kamerky působí poměrně hodně bytelným dojmem a samo Xiaomi udává, že vydržet by mělo 300 tisíckrát vyjet a zajet. Neměl bych to dělat, ale samotný motorek dá poměrně práci přetlačit a už jsem viděl i jiná videa, kde foťákem otvírali flašku piva, ale to radši zkoušet nebudu. Hardware a software Po hardwarové stránce je telefon vybaven u nás poměrně neznámým procesorem Snapdragon 730, který svým výkonem odpovídá zhruba Kirinu 970 a v Antutu získal telefon nějakých 210.000 bodů, což je naprosto dostačující i na hry. K tomu mu samozřejmě dopomáhá ještě 6GB operační paměti. Jak už to bývá u úložiště, to tentokrát pečlivě volte, protože k dispozici je 64 nebo 128GB bez možnosti rozšíření paměťovou kartou. Aspoň nemusíte řešit dilema jako u hybridních šuplíčků. Tady dáte prostě buď jednu nebo 2 simkarty a hotovo. Z další hardwarové výbavy je k dispozici Bluetooth 5.0, NFC, USB-C, 3,5mm jack, navigační systém Galileo a nechybí ani oblíbené FM rádio. No a když jsme u té muziky a zvuku obecně, na spodní straně je tu mono reproduktor, který hraje nahlas a čistě. Operačním systémem je jak jinak než Android 9 Pie s vlastní nadstavou MIUI a všechno běhá opravdu rychle – dokonce tak rychle, že budete zpočátku až překvapeni. Po chvíli zkoumání jsem ale zjistil, že stačí rychle otvírat a zavírat několik aplikací za sebou a najednou už je občasné zaškubnutí vidět. To je holt zkrátka rozdíl mezi MI 9T a silnějším procesorem v MI 9. Na druhou stranu tohle asi stejně málokdo dělá. Jedinou tedy asi opravdovou výtku mám k přepínání mezi aplikacemi – to dvousloupcové mi prostě zkrátka moc nevyhovuje stejně jako občas nelogické uspořádání a až zbytečné zanoření některých funkcí v menu. Pokud jste ale zvyklí na Xiaomi, určitě si s tím hravě poradíte. No a pokud ne, však vy si zvyknete. Fotoaparáty Pojďme teď ale hlavně na foťáky. MI 9T má stejně jako MI9 soustavu 3 fotoaparátů na zadní straně. Hlavní je 48MPX se světelností f/1.8, druhý je 13MPX širokoúhlý se světelností 2.4 a třetí 8MPX teleobjektiv se světelností také 2.4. I když se u hlavního foťáku jedná o lehce okleštěnější senzor oproti MI 9, pořád podává MI 9T velmi dobrý výkon a svému staršímu bráchovi je důstojným konkurentem. Pokud byste neměli přímé srovnání mezi oběma, pravděpodobně byste asi ani nepoznali, která fotka je z kterého telefonu. Tento hlavní foťák standardně skládá 4 pixely do jednoho a produkuje 12 MPx snímky, které vypadají opravdu výborně s dostatkem detailů, kontrastu i dynamického rozsahu. Samozřejmě můžete fotit i ve 48MPX, ale jedna fotka pak zabírá něco kolem 16 MB a o tolik více detailů ve výsledku zase nedostanete. U dvojnásobného zoomu se projevuje hlavní rozdíl oproti Mi 9. Xiaomi Mi 9T při zoomu samo zvolí zda využije přímo zoomový objektiv nebo použije digitální výřez z hlavního foťáku. To sice dělá i Mi 9, ale rozdíl mezi výřezem a zoomem na 9T je daleko větší než na klasické Mi 9, kde je zoomový foťák o poznání lepší. Na Mi 9T jsou totiž fotky ze zoomového foťáku kvůli použití vyššího ISO viditelně zrnitější než když se telefon rozhodne použít výřez z hlavního foťáku. Širokoúhlý foťák má pak oproti Mi 9 fixní zaostření, takže pro kreativní použití to sice moc není, ale na druhou stranu, pokud používáte šíro kvůli tomu, abyste do něj dostali třeba celou budovu, tak se mi prostě fotky z Mi 9T líbí víc než z Mi 9. Noční fotky ze šíra už tak dobře nevypadají, zoomový se v noci nepoužívá vůbec a hlavní foťák na klasický režim postrádá z důvodu absence optické stabilizace a zkrácení času expozice detaily. Viditelný rozdíl je ovšem při použití nočního režimu, kdy telefon provede sérii snímků, které pak složí a výsledná scéna je daleko prosvětlenější s lepšími detaily. To je samozřejmě vhodné spíš na statickou fotografii než na něco akčnějšího. Abych ale nazapomněl, je tu samozřejmě ještě přední vyjížděcí kamerka. Ta má podobně jako širokoúhlý objektiv pevný ostřící bod a při správné expozici jsou fotky pěkné s dostatkem detailů a při použití HDR i s pěkným dynamickým rozsahem. Celkově jsem prostě s foťákem na MI 9T za svou cenu velmi spokojený a teď už jdeme na video. Jak jste sami viděli, video lze natáčet maximálně ve 4k při 30sn/s, které je kvalitativně samozřejmě až na rozlišení srovnatelné s fullHD při 30fps. Stabilizace funguje velmi dobře, dynamický rozsah je také velmi dobrý a jedinou výtku tak mám k občas trhanému obrazu a skokovému, až zbytečně rychlému přeostřování. FullHD při 60fps má s přeostřováním občas problémy a jak bylo vidět i elektronická stabilizace není v tomto režimu funkční. Přední kamerka postrádá jakýkoli druh stabilizace a dynamický rozsah je špatný. Na druhou stranu u přední kamery je důležité mít dobře exponovaný obličej a to byla evidentně jediná věc na kterou Xiaomi zacílilo. Závěr Xiaomi MI 9T je už v prodeji za cenu 9.490 za 64GB variantu a tisícovku si připlatíte na 128GB variantu. Do konce července navíc od nás dostatete se slevovým kódem MI9T i něco navíc. Vás teď ale asi bude stejně nejvíc zajímat který z těch všech telefonů vybrat. Jestli chcete kompaktní telefon, berte rozhodně Mi 9 SE. A jestli ne, zbývá už se jen rozhodnout mezi MI 9 a MI 9T. Největší rozdíl mezi nimi je daleko silnější baterka u MI 9T a zase silnější procesor u MI9, navíc s rychlejším drátovým eventuelně bezdrátovým nabíjením. Co se týká foťáku, jsou na tom zhruba nastejno, jednou je lepší ten, podruhé zas ten. A pokud vám vyloženě vadí přední notch, berte MI 9T. Možná se i budete ptát po Mi 9T Pro alias K20 Pro. Ten tu není, nebyl představen a pravděpodobně asi ani nebude. No a vy aspoň nemusíte tolik přemýšlet. Místo toho stačí, když dám dáte lajk za toto video a pokud jste to ještě neudělali, tak i odběr kanálu, abyste už o žádné další nepřišli. Díky moc za sledování a čau u dalšího videa. ...
Mi Band 4 oproti svému předchůdci značně vylepšil displej z 0,78“ velkého OLED na 0,95“ velký AMOLED s rozlišením 120x240 bodů, což je zvětšení velikosti o 44%, přitom ve stejném těle a tím pádem můžete využít i pásky, které třeba máte od předchozí verze. Náramek je také stále neskutečně lehký, protože váží pouhých 22g. Displej je navíc plně přizpůsobitelný a k dispozici je 50 variant ciferníků, ovšem většina z nich je dost ve stylu asijských pokémonů, reálně si tím pádem vyberete maximálně tak z deseti. Za jedinou negativní věc na displeji považuju snad jen indikátor baterie, který je opravdu malý a jen těžko se na něm odhadují zbývající procenta baterie. Na to je potřeba už využít aplikaci Mi Fit (Android/iOS), přes kterou se většina funkcí náramku ovládá. Na druhou stranu na rozdíl od mých Apple Watch vydrží Mi Band 4 nabitý až 20 dní, takže až tak úzkostlivě tu baterku také řešit nemusíte. Dvacet dní je samozřejmě teoretické maximum, kdy nepoužíváte displej na plný jas, neděláte sport, který vyžaduje časté měření tepu a tak dále. Při kombinovaném použití bych se spoléhal spíš na nějakých 10-12 dní. Za vyloženě otravné ale považuju při každém nabíjení vyndávat Mi Band z řemínku a vkládat do speciální dobíjecí krabičky. Jedinou útěchou je v tomto případě právě dlouhá výdrž Mi Band 4, takže zas tak často to není potřeba. Samotné ovládání Mi Bandu 4 mi přijde intuitivní a k dispozici máte kromě monitoringu sportovních aktivit i možnost budíku, stopek, počasí, ovládání hudby, které mimochodem na předchozí verzi nešlo a také zobrazení notifikací. To je samozřejmě super, protože nemusíte při každé notifikaci telefon vyndávat z kapsy a jen se kouknete, jestli to za to vyndání z kapsy stojí. Tady už bych ale viděl prostor ke zlepšení, protože je spousta lidí, kteří nedokáží napsat třeba na Whatsappu souvislou 1 zprávu a musí vám ji rozkouskovat co věta to zpráva. Pak už ale hodinky jednotlivý obsah zprávy nezobrazí a vy stejně musíte vyndat telefon. Samotná aplikace by rozhodně snesla vylepšit, protože zprvu mi nefungovaly notifikace na SMS zprávy a zapnutí této funkce je nepochopitelně schováno pod záložkou more. A to jsem vám ještě neřekl, že problém je i s českou diakritikou, která se nekorektně zobrazuje. Další neduh je stále takový, který neumožňuje zobrazit jméno volajícího ze seznamu telefonu a náramek prostě jen hloupě oznamuje Incoming call. A přece jen spousta z nás se rozhoduje zda hovor přijme právě podle toho kdo volá. Naštěstí existuje řešení, kterým je stáhnutí z Google Play aplikace Tools & Mi Band, která sice není přímo od Xiaomi a stojí 85 korun, zato veškeré zmíněné neduhy bez problému vyřeší. Další důležitou součástí jakéhokoli náramku je monitoring sportovních aktivit. Můžete si zvolit běhání venku, na páse, cyklistiku, chůzi, posilovnu nebo plavání, protože náramek je vodotěsný až do 5ATM. Tím pádem ideální pro plavání, ale rozhodně bych se s ním nejel k moři potápět. Veškeré měření aktivit je oproti svému předchůdci ještě přesnější, protože tentokrát vše probíhá díky vylepšenému šestiosému akcelerometru. Klasická GPS však bohužel chybí, takže záznam proběhlé trasy určitě nečekejte, ale na druhou stranu GPS je velkým žroutem baterie, takže aspoň nějakou tu útěchu v podobě dlouhé výdrže tu máte. Shrnutí Xiaomi Mi Band 4 je k dispozici ve 2 barevných provedeních černá a modrá za cenu 1299 a už teď jej můžete zakoupit u nás na Hurámobil.cz. Doporučit nebo nedoporučit? Oproti konkurenci je to vice než lákavá nabídka. Oproti svému předchůdci je ten rozdíl hlavně v displeji a možnosti ovládat ze zápěstí hudbu. Rozdíl je 4 stovky plus připlatit 85Kč za aplikaci třetí strany, aby se vyřešily neduhy, takže rozhodnutí je samozřejmě na vás. Já osobně bych tentokrát trochu váhal mezi Mi Band 3 a Mi Band 4. No, každopádně když už se budete rozhodovat, dejte nám mezitím like na tohle video a pokud jste to ještě neudělali, tak I odběr kanálu. Díky moc za sledování a čau u dalšího videa. ...
Pokud plánujete pořádnou párty u bazénu a přemýšlíte, čím jí ozvučit, rozhodně vemte v úvahu tento reproduktor od Sony, který nabízí nejen skvělou muziku. Už v momentě, kdy jej vybalíte si získá váš respekt jeho velikost a při pohledu na vrchní panel máte pocit, že neovládáte párty reproduktor, ale minimálně nějaký raketoplán. Oproti recenzovanému Partyboxu, kde jste se museli spokojit s tlačítkem BASS Boost, je tady o poznání více funkcí i rozložení jednotlivých reproduktorů. Čím se V72 pyšní, je 360 stupňový zvuk v kombinaci s basy s dlouhým dosahem. To zajišťuje technologie JET BASS BOOSTER a díky tomu si užijete hudbu ať už jste před reprákem, za reprákem nebo někde dál, třeba u bazénu. Stejným způsobem si užijete i světelné efekty, které jsou rovněž 360 stupňové, což reproduktor předurčuje být středem každé párty. Škoda jen chybějící baterie, protože ne každý z nás myslel při plánování bytu či baráku na to, aby měl uprostřed obýváku v podlaze zásuvku, takže se buď spokojíte s umístěním repráku někde v rohu u zásuvky nebo budete čekat, kdy se někdo zabije přes natažený kabel k zásuvce. Ať už se nakonec rozhodnete umístit reproduktor kamkoli, jeho transport je velmi lehký díky transportním kolečkům a velmi příjemnému úchytu. Reproduktor Sony MHC-V72 se ovládá přes vrchní panel nebo prostřednictvím telefonu přes Bluetooth. K dispozici je mnoho vstupů zdrojů. Tradiční Bluetooth doplňuje ještě vstup přes 2 cinche, HDMI, nebo USB pro flashku vedle kterého najdete ještě připojení pro kytaru a mikrofon. A to bych málem zapomněl, že hudbu můžete poslouchat i „postaru“ prostřednictvím vestavěného přehrávače CD/DVD. Ten navíc můžete využít i jako přehrávač DVD disků, a HDMI vstup použít jako výstup pro video signál pro televizi, či projektor. Pokud tedy chcete doplnit párty ještě o obrazový výstup, nemusíte tahat další zařízení navíc. Z výstupních možností je kromě HDMI ještě druhý pár cinchů, který můžete použít pro zapojení více reproduktorů do libovolně velkého řetězce a protáhnout párty klidně k sousedům do baráku. Použít můžete i bezdrátové řešení zvané wireless party chain, díky kterému máte možnost připojit až 100 jiných reproduktorů podporující stejnou funkci. Reproduktor můžete ovládat pomocí hlavního panelu, přibaleným dálkovým ovladačem nebo přes aplikace Sony Music Center a Fiestable. V první z nich můžete měnit veškerá nastavení ekvalizéru, propojení s dalšími reproduktory, nastavovat časovač vypnutí nebo měnit vstupy a druhá aplikace slouží pro kreativní DJskou práci. Na své si tedy přijdou milovníci různých hudebních DJ efektů. Můžete tedy nejen scratchovat, ale používat i další věci, v kterých se upřímně moc nevyznám, ale věřím, že ti, kteří ano je opravdu ocení. Po zvukové stránce asi není žádným překvapením, že tohle Sony hraje skvěle. Na plnou hlasitost jsem se upřímně bál, že nám to v práci vysklí okenní tabulky. Maximální hlasitost je ještě odhadem tak o 30% vyšší než nedávno recenzovaný Partybox a i na plnou hlasitost je zvuk opravdu čistý bez sebemenšího chrčení. Celkově reproduktor podává velice dobrý výkon a i když basy nejsou tak výrazné jako třeba u JBL, zvuk je výborně vyvážený a já jsem s ním byl maximálně spokojen. Schválně si pojďte na pár skladbách poslechnout jak tenhle cvalík hraje (více ve videu). Shrnutí Sony MHC-V72D můžete mít za 14.990,-. Za tuto cenu dostanete opravdu skvělý zvuk, DVD přehrávač, který po spojení s projektorem můžete použít I na větší firemní akce a zamrzí jen absence vestavěné baterie. S klidným srdcem se nebojím tohoto cvalíka rozhodně doporučit. Nabízí oproti Partyboxu od JBL daleko vice funkcí a lepší zvuk. Otázkou na vás je, zda si za toto všechno chcete oproti Partyboxu připlatit 3.300Kč a nemít baterii nebo naopak. Ať tak, či tak, pokud použijete v košíku kód “V72D”, dostanete od nás k repráku od Sony do konce srpna zase něco navíc. ...
Pro ty z vás, kteří bydlí v Praze není asi alternativní způsob dopravy nějaká extra novinka. Pro ostatní už to novinka být může a rozhodně vám řeknu, že tento způsob dopravy stojí opravdu za to. Už minulá koloběžka byla skvělá a jestli mě někdy potkáte v Praze jezdit na nějaké koloběžce, buď je to právě Xiaomi Scooter nebo Lime. Až tak moc jsem si oblíbil tento způsob dopravy, protože cestovat po centru a hledat parkování je opravdu čím dál tím větší peklo. Prakticky se rozhoduji pouze podle toho, jestli na místo na které jedu, budu mít na svou koloběžku dohled a nebude mě její přítomnost obtěžovat. Pokud ne, beru vlastní, pokud ano, beru Lime. Teď se ale pojďme mrknout na to, jaké jsou hlavní rozdíly mezi novou a původní verzí. Obsah balení je prakticky totožný s původním modelem. Tím pádem najdete zde koloběžku, která je téměř celá sestavená, šroubováček, hadičku na dofukování gum, nabíječku a manuál se spoustou tipů jak jezdit a nejezdit. Nejvíc mě pobavil bod, že nemáte půjčovat koloběžku nikomu, kdo ještě nečetl onen manuál . No, zpět ale k obsahu balení, kde oproti původní koloběžce pouze chybí náhradní pár pneumatik, který si ale samozřejmě v budoucnu můžete zhruba za 1000 korun dokoupit. Sestavení samotné koloběžky zvládne úplně každý. V balení je kompletně smontovaná až na řídítka. Stačí je připevnit pomocí 4 šroubků a vše je hotovo. Po designové stránce jsou koloběžky od sebe prakticky k nerozeznání. Rám je stejný, barva je stejná, páčka zamknutí zvednutých řídítek je také stejná včetně její pojistky. Rozdíl poznáte v přítomnosti displeje a váze samotné koloběžky. Oproti své předchůdkyni je Scooter Pro vybavena 474Wh baterií, kterou nabijete do plna zhruba za 8 hodin, její kapacita se zvětšila tím pádem o necelých 60% a váha se vyšplhala až na 14,2kg. Pokud vám tedy dojde baterie a budete se odrážet, rozhodně je větší váha koloběžky znát. Stejně tak je i znát, když koloběžku složíte do transportní polohy a budete někam přenášet. Naopak větší váha a uložení baterie pod nášlapnou zónou má pozitivní vliv na stabilitu celé koloběžky při jízdě. Koloběžka je dále vybavena stojánkem, zadní kotoučovou brzdou, která se ovládá páčkou na řídítkách, přední svítilnou a zadním obrysovým a brzdovým světlem. Dojezd na jedno nabití je asi jedna z klíčových vlastností každé elektrické koloběžky. U Xiaomi Scooter Pro se s větší baterií prodloužila i doba jízdy na jedno nabití. Schválně jsme vzali na projížďku původní Xiaomi Scooter a Scooter Pro a projeli ze Žižkova do Karlína, k Právnické fakultě, na Letnou, Chodkovy sady, Újezd, Můstek, Výtoň, Vinohrady a zpět na Žižkov, což bylo zhruba 25km a původní koloběžce zbývalo už jen asi 10% baterie, zatímco nové Scooter Pro ještě nějakých 30%. Víceméně to tedy odpovídá výrobcem deklarovanému dojezdu 45km, protože je potřeba počítat nejen s váhou jezdce, a to při mých 100 kilo je zátěž, ale také s terénem. A jak víme všichni, Praha je poměrně kopcovité město a jízda do kopce si vezme z baterie daleko více než jízda po rovině. Výhodou je samozřejmě i fakt, že cestou z kopce, koloběžka dobíjí energii zpátky do baterie. Sílu rekuperace a další vlastnosti koloběžky si můžete pohodlně navolit přímo v aplikaci Mi Home, kterou stáhnete z App store nebo Google Play. To je obzvlášť důležitá věc, protože standardně je koloběžka nastavena na sílu rekuperace nízká a při jízdě z kopce koloběžka málo brzdí motorem a vy musíte brzdit zadní brzdou. Jednak se málo cenné energie vrací zpět do baterie, ale ještě navíc zbytečně opotřebováváte zadní brzdu. Doporučuji tedy hned po vybalení koloběžku spárovat s aplikací a nastavit sílu rekuperace na střední nebo vysokou. V aplikaci koloběžce pak můžete nastavit další vlastnosti jako je trvalé svícení, sledovat zbývající procenta baterie nebo třeba zamknout softwarově motor, což už není tak úplně důležité. Občas se mi ale stávalo, že připojení k aplikaci hlásí chybu. Předpokládám ale, že na vině je samotná aplikace, protože toto se mi už stávalo u Xiaomi kartáčku a s další aktualizací se problém opravil. Teď už ale k samotné jízdě a jízdním vlastnostem. Tady musím Xiaomi jednoznačně pochválit za použití gum se vzduchem oproti plastovým kolečkům, protože občasná jízda na pražských kočičích hlavách není tak nepříjemná jako s koloběžkami Lime. Samozřejmě je nevýhoda, že můžete píchnout, ale komfort jízdy je v tomto ohledu rozhodně přednější. Koloběžku můžete dokonce nastavit do 3 jízdních módů. Eko, kde maximální rychlost je omezena na 15km v hodině, klasický jízdní mód s maximálně 20km v hodině a sport mód s 25km v hodině. Samozřejmě čím nižší mód zvolíte, tím delší dojezd koloběžky bude. Ale upřímně vám řeknu, že stejně nakonec zvolíte sport a budete jezdit už jen na něj, protože eko-šnek mód fakt nechcete. Jednu z nejdůležitějších vlastností ale spatřuji ve zvětšení výkonu motoru koloběžky na 300W, s kterým jsem měl asi největší problém u starší 250W verze. V kopcovité Praze ani tak nepotřebujete větší rychlost, ale větší maximální výkon se opravdu hodí. Najednou už vyjedu i větší kopce bez nutnosti odrážení jen díky silnějšímu motoru. Docela se nám osvědčilo, že Kačka jela na slabší koloběžce a já na silnější a do kopce jsme jeli úplně stejně rychle. Výrobce sice uvádí, že koloběžka vyjede až 20% stoupání, ale rozhodně čím víc kilo máte, tím míň vyjede. Pokud chcete jezdit v kopcích, také myslete na stav nabití baterie, protože pokud poklesne kapacita baterky zhruba pod 25%, je znát už i úbytek výkonu právě na jízdě do kopce. Možná jsem vám teď nasadil brouka do hlavy, jestli upgradovat ze staršího modelu na novější Scooter Pro nebo pokud nemáte ani jednu koloběžku, tak kterou variantu koupit. Tohle hodně záleží na vás samotných a na vašich tělesných proporcích. Jestli vážíte přes 90 kilo, určitě bych volil Scooter Pro. Obzvlášť, pokud budete jezdit v kopcovitějších terénech. Ten výkon je fakt znát. Navíc dostanete i silnější baterii se zhruba 30% dojezdem na jedno nabití navíc, ale naopak vyšší váhou koloběžky. Pokud jste něžného pohlaví nebo vážíte pod 80kg, v pohodě si vystačíte s původní verzí koloběžky. U lepšího modelu máte sice navíc displej, který zobrazuje jízdní mód, aktuální rychlost, že jste připojení přes Bluetooth, ale nakonec zjistíte, že jediné, co vás na displeji zajímá, je zbývající stav baterie, který starší koloběžka nabízí také. Já tedy osobně jsem rád za novější a silnější model, který lze údajně ještě nějakým firmwarem zrychlit, ale pak samozřejmě přijdete o záruku. Konečně rozhodnutí tak záleží samozřejmě na vás, ale já bych asi hodně volil na základě vaší postavy. Napište mi schválně i dolů pod video jestli už jste na nějaké koloběžce jezdili nebo jestli nějakou koloběžku už máte. Xiaomi Scooter Pro můžete mít za 14990,- a její dostupnost bude v druhé polovině července. Pokud navíc zadáte u nás v košíku kód „XIAOMISCOOTER“, získáte až do konce července opět něčo navíc. Dostupnost bude na začátku hodně omezená, takže určitě si svou objednávku zadejte co nejdříve. Díky moc za sledování a čau u dalšího videa. ...
Sony už poněkolikáté předělalo svou vlajku k nepoznání. Stačí si jen vzpomenou na Xperii XZ1, XZ2 i XZ3, teď se podívat na novou Xperii 1 a zjistíte, že v ruce držíte opět naprosto jiný telefon, který se ani zbla nepodobá svým předchůdcům. To, co vás totiž upoutá na první pohled je samozřejmě protáhlý design díky poměru stran displeje 21:9. Tento poměr nevidíme rozhodně poprvé, tím se chlubí už všechny letošní Xperie, ale vlajková Xperia 1 má tentokrát 6,5“ 4k OLED displej, kterým si Xperia 1 vysloužila v tomto ohledu světové prvenství. Objektivně musím říct, že displej je opravdu skvělý a pokud si na něm pustíte nějaký obsah, který je vytvořený pro 4k, nebudete se stačit divit. Jestli znáte takové ty ukázkové filmečky na televizích v různých showroomech, přesně něčeho takového docílíte právě v nové Xperii 1. Sony uzavřelo navíc partnerství se společností Netflix, která doručuje poté obsah na Xperii 1 přesně v ideálním formátu. No a pokud se díváte na jiný formát, stačí když zapnete v nastavení Vylepšení obrazu videa a rozdíl opravdu poznáte nejen na YouTube. Samozřejmě se jedná o softwarové vylepšení, které nefunguje na všechny scény a třeba u šedého pozadí v našich videích to dělá nepěkný přechod s viditelnými pruhy, ale nad mnohými videi se budete rozhodně rozplývat. Sony se na samotný komfort ze sledování multimediálního obsahu zaměřilo a displej neruší žádný notch, žádný průstřel a na vrchní i spodní straně jsou poměrně tenké rámečky. V tom vrchním se navíc ukrývá sluchátko, které současně funguje jako reproduktor a dodává telefonu stereo zvuk. Možná teď asi někdo namítne, proč by měl chtít displej 21:9, když se na filmy na mobilu nekouká. Ono to má ale své další výhody. Tak především valná většina obsahu na mobilu je dnes konzumována vertikálně. Schválně se zamyslete, kdy otočíte telefon horizontálně? Já asi maximálně na video. Ale pokud čtete články, koukáte na facebook, na Instagram a scrollujete, rozhodně se velký displej opravdu hodí. Ten se samozřejmě může hodit i pokud rádi používáte funkci split screenu, neboli rozdvojeného displeje, třeba pokud z SMSky opisujete přístupový kód do banky nebo pokud čtete článek a u toho koukáte na video a podobně. Hardware a software Po hardwarové stránce tady kompromisy jednoduše nenajdete. Aby taky jo, když tahle Xperia 1 stojí to, co třeba Samsung S10+. Vše běhá ne nejnovějším procesoru Snapdragon 855 z dílny Qualcommu, který je doplněn o 6GB operační paměti a 128GB je určeno pro vaše uživatelská data. Za mě tedy dostatek výkonu na rozdávání včetně nejnovějších her. To ostatně potvrzuje i Antutu Benchmark, který z Xperie 1 vytáhl slušný výkon téměř 330.000 bodů. Co poměrně hodně oceňuji je vrchní šuplíček, kde se schovává slot pro 2 SIM karty nebo 1SIM a 1 paměťovku. Ač telefon disponuje certifikací IP68, je skvělé, že šuplíček vyndáte pouhým nehtem a nepotřebujete s sebou nosit všude špendlíky. Ideální volba pro všechny ty, kteří často rádi fotí, poté vyndají paměťovku, aby mohli fotky následně upravit v počítači. Vše samozřejmě běhá na relativně čistém Androidu 9 Pie, do kterého si Sony doplnilo jen svoje vlastní vychytávky, jako je boční lišta Side Sense, která navíc v letošním roce přepracovala trochu logiku navrhovaných aplikacích v závislosti na denní dobu, kdy je nejvíce využíváte. Jediný problém je občas se spuštěním, které je až moc závislé na double clicku na pravou stranu. Ne vždy se totiž trefíte správně a musíte pokus opakovat. Na druhou stranu jsem si její přítomnost opravdu oblíbil, protože umožňuje telefon používat v případě potřeby právě jednou rukou. Takže až pojedete v autě, jako spolujezdec samozřejmě, a budete potřebovat ovládat telefon jednou rukou, tohle fakt přijde vhod. Na relativně dobrém místě je i čtečka otisků prstů, tentokrát na pravé straně, kterou si namapujte buď na pravý palec nebo levý ukazovák, podle toho, kterou rukou jste zvyklí telefon ovládat. Čtečka funguje vcelku rychle a spolehlivě, tím pádem můžete rozhodně na odemykání obličejem v klidu zapomenout. Mně osobně jen docela vadí, že ve čtečce není integrováno tlačítko vypínání a zapínání, které je hned pod čtečkou. Ještě dále je tlačítko spouště fotoaparátu a na opačném konci pro změnu kolébka hlasitosti. Celkem jsou tedy na pravé straně 4 tlačítka a čtečka otisků prstů, takže občas budete chvíli přemýšlet než něco zmáčknete. Je totiž poměrně otravné si tlačítka plést a každou chvíli si telefon nechtěně vypnout a znova jej zpátky přes čtečku aktivovat. Když se vrátím zpátky k softwaru, náročným pařanům určitě přijde vhod i funkce zvaná Vylepšení her, která má v sobě takovou nepatrnou vychytávku kdy můžete zvolit Herní režim v kterém chcete, aby hra běžela. Buď zvolíte plný výkon a nebo upřednostníte výdrž baterie, který omezí výkon na 40 snímků za vteřinu a na jedno nabití si tak zahrajete delší dobu. Z hardwarové výbavy pak telefonu nechybí Bluetooth 5.0, 5GHz wifi, či kompletní podpora GPS včetně Galilea, naopak chybí bohužel 3,5mm jack. Po zvukové stránce jsem byl také velice příjemně překvapen. Stereo repráčky hrají hodně nahlas a k dispozici je i tentokrát režim dynamických vibrací. Při spuštění videa si jen nastavíte úroveň dynamických vibrací a telefon převádí přehrávaný zvuk navíc do vibrací a vás ještě víc vtáhne do děje. Hodně zajímavý gimmick. Fotoaparát Teď už ale jdeme na oblíbené foťáky. Na zadní straně je soustava hned 3 fotoaparátů v konfiguraci hlavní, širokoúhlý a 2 násobný zoom. Všechny 3 foťáky jsou 12MPX, přičemž hlavní a zoomový jsou navíc vybaveny tak dlouho žádanou optickou stabilizací. Hodně zajímavě zní světelnost f/1.6 na hlavním foťáku, který slibuje papírově skvělé snímky. To ještě navíc podporuje i samotný fakt, že Sony je jedním z hlavních dodavatelů senzorů pro většinu světových výrobců. Hlavně jejich 48MPX senzor je v tuto chvíli ve většině vlajkových lodí konkurence a tak je poměrně smutné, že jej Sony nenasadili i do své Xperie 1. V Sony se ale začínají dít věci doposud nevídané. Mobilní divize, která byla dřív oddělená od zbytku Sony se najednou konečně včleňuje do struktury výrobce a výsledkem je aplikace fíčurek, které si Xperia 1 vypůjčuje přímo z divize fotoaparátů Alfa. Jedním z nich je i systém ostření nikoli na obličej, ale přímo na oko. Samozřejmě režim ostření na obličej je stále přítomen, ale tomu navíc sekunduje právě režim ostření na oko, který je daleko přesnější, protože zejména při focení portrétů je důležité právě ostré oko. Všechno tohle je hezké, má to bohužel jeden háček a tím je samotná výstupní kvalita fotek, která mě nijak extra nenadchla a právě třeba při porovnání s téměř stejně drahým Samsungem S10 bohužel Xperia 1 většinou prohrává. Občas sice dokáže Xperia 1 vykouzlit naprosto nádherné snímky díky svému barevnému podání, které mi je na oko bližší než typicky až moc živé barvy na Samsungu, ale co je to platné, když takto nevyjde každá fotka. Co se týká dynamického rozsahu, ten je bohužel na Xperii 1 také horší a to i v relativně jednodušších scénách. Stačí prostě trochu tmavší věci na fotce a detaily jsou úplně pryč. Dost často je ve fotkách také vidět šum a to jak v noci, tak ve dne. Celé mi to bohužel připadá, jako kdyby inženýři v Sony si nechtěli dát sebemenší práci s postprocessingem fotek a pouze dávali na výstup to, co pořídí samotná optika se senzorem. Důkazem toho je třeba i portrétní režim, kde si kolikrát stačí dát ruku v bok a průhled, který díky mezeře mezi rukou a tělem vznikne se software prostě neobtěžuje rozostřit. Abych ale jenom nekritizoval, docela příjemně mě potěšily některé fotky večer. Je potřeba hodně uklidnit ruce, namířit foťák a počkat, až se vám na displeji objeví ikonka stativu. Pak dojde k delší expozici a to, co z foťáku vyleze je opravdu hodně příjemné. Nejedná se však o noční režim, tak jak jej znáte třeba z S10 nebo P30 Pro, ale obyčejnou zhruba 1 vteřinovou delší expozici. Výhodou je, že nemusíte přemýšlet o nějakých nočních režimech, ale prostě jen dostanete krásnou fotku. O to víc mě to utvrzuje v tom, že když to jde večer, proč to nejde ve dne? Paradoxně se mi totiž někdy víc za dne líbily fotky ze širokoúhlého foťáku než z toho hlavního. Nebojte se, že by byly všechny denní fotky špatné, to zas určitě ne, ale je to takové jednou ano, jednou ne a to bych odpustil telefonu za pár tisícovek, ale rozhodně ne vlajkové Xperii, kde to zkrátka není úplně ono. Dobrou zprávou je, že pokud vidíme, jak si telefon občas dobře vede v noci, stačí zamakat i na tom denním režimu a přijít s pořádnou masivní aktualizací. Koneckonců, právě na telefonech Samsung, Huawei nebo ASUS vidíme, jak s každou další aktualizací se foťák zlepšuje a zlepšuje. Co je pak bohužel naplat třeba aplikace Cinema Pro, kde můžete nahrávat video do flatových profilů, když nejsou odladěny ani základní funkce. U stabilizace videa je co dohánět a víceméně se mi stabilizací líbilo až video ve fullHD při 30snímcích, kde se k optické stabilizaci přidá i ta elektronická. Stejně tak je potřeba ještě dohánět v dynamickém rozsahu. Co se mi naopak ve videu líbí je barevné podání, které Sony ale tradičně umí. Dlužím vám na tomto místě snad už jen informaci o baterii. Ta má 3330 mAh a jedná se tím pádem o jednodenní telefon, který ale můžete kdykoli dobít prostřednictvím rychlého 18W nabíjení. Shrnutí Sony Xperia 1 se dodává v černém provedení za cenu 23.990,- a už teď ji můžete koupit u nás na Hurámobil.cz. Pokud navíc zadáte v košíku kód „Xperia1“, dostanete od nás zase něco navíc. Jestli koupit nebo nekoupit nechám samozřejmě na vás, za mě se jedná jednoznačně o telefon s aktuálně nejlepším displejem na trhu, který nevyužijete jen na sledování filmů, ale oceníte jej právě hlavně při běžném použití. Zvuk je skvělý a konfigurace tří foťáků je velice slibná. Chybí však bezdrátové nabíjení a foťák by si zasloužil ještě slušnou dávku práce. I přes ty všechny výhrady mám však z telefonu velmi pozitivní dojem a věřím, že Sony na těch nedostatcích s kamerou v příštích aktualizacích ještě zapracuje. ...
První, co mě po vybalení upoutalo je velikost samotného vajíčka, nebo-li dokovací stanice. Je opravdu úžasně malé a i když je o trochu větší než je třeba pouzdro od Airpodů, stále se vejde do malé kapsy u jeansů. Vrchní víčko po odklopení drží poměrně silným magnetem, což se už nedá říct o samotných sluchátkách. Pozor tedy, až odklopíte víčko, aby do vás někdo nedrknul, protože sluchátka celkem lehce vypadnou. Nepovažuju to sice za vadu, ale rozhodně je to dobré vědět dřív, než vám sluchátka třeba někde při vystupování z tramvaje nechtěně vypadnou a zakutálí se na potvoru někam do kanálu. U posledně recenzovaných JBL mi docela vadilo, že po otevření pouzdra bylo pravé sluchátko vlevo a levé vpravo. Tady je vše v pořádku a viditelně označeno L a R včetně notifikační diody, která vás informuje třemi barvami o stavu nabití. Samotná sluchátka vydrží nabitá podle výrobce 6 hodin, a dokovací krabička jich pak dokáže dodat dalších 7 hodin. Já musím říct, že jsem se těmto časům téměř přiblížil. V každém případě, pokud cestujete do práce a z práce průměrně 2 hodinky denně, v pohodě vám vydrží na celý pracovní týden. Co považuji za výrazné plus a poměrně raritu u tohoto typu sluchátek je USB-C. Tím pádem můžete nabíjet sluchátka přímo stejným kabelem, jako většinu novějších telefonů. Další výhodou oproti konkurenci je možnost nabíjení pomocí vašeho telefonu, který podporuje reverzní nabíjení. Samozřejmě na kolik je to výhodné k efektivitě baterie vašeho telefonu ponechám na vás. Mě tady spíš vadila jedna softwarová věc. A to že funkci reverzního nabíjení musíte v menu aktivovat. Když si položím sluchátka na zadní stranu telefonu a nechtěně si do nich v kanceláři drknu, musím znova zvednout telefon ze stolu, reverzní nabíjení opět aktivovat a sluchátka znovu přiložit a to je dost otravné. Samsung Galaxy Buds musím pochválit za ergonomii. Je skvělé jakou práci si v Samsungu dali s tím, aby sluchátka držela v uších. Na jednu stranu pevně drží v uších a na druhou vás ani při delším nošení uši fakt nebolí. Samozřejmě není ucho jako ucho a proto v balení najdete i několik velikostí špuntíků do uší i náušníků. Na našem Instagramu jste se také ptali, jak je to se sluchátky při běhu. Musím pochválit, že sluchátka jsou poměrně lehká a jak už jsem říkal, výborně drží v uších. Ať tedy běžíte nebo třesete hlavou, v uších drží jak přibitá. Druhý dotaz na instagramu směřoval k samovolnému vybíjení sluchátek. Po pročtení různých fór byly tyto informace hlášeny hlavně ihned po uvedení a proto se jednalo nejspíš o nějakou chybu firmwaru, která se u těch mých rozhodně nevyskytovala. Pokud jste zvyklí na rychlost párování Apple Airpods, asi vás rychlost Galaxy Buds nepřekvapí. V porovnání ale s ostatními podobnými sluchátky jsou zkrátka vyloženě rychlejší. Při otevření z krabičky dojde do 3 vteřin k připojení, widget na obrazovce vám zobrazí aktuální stav nabití každého sluchátka a můžete je vesele používat. Abyste ale sluchátka využili úplně na maximum, je potřeba si stáhnout aplikaci Galaxy Wear, jejíž instalaci vám nabídne telefon hned po prvním spárování. V aplikaci najdete kromě ekvalizéru hlavně nastavení tzv. touchpadu na sluchátkách. Ano, sluchátka totiž můžete ovládat krátkými gesty, chcete-li poklepáním na vnější stranu sluchátek. V aplikaci naleznete nápovědu, co jednotlivá poklepání znamenají a dokonce si můžete i některá přenastavit. Třeba po nandání do uší stačí krátkým tapnutím spustit play a je to. Škoda jen, že ač sluchátka na sobě mají detekci vložení do ucha, při vyndání, na rozdíl od Airpodů, nepřestanou hrát. Spoustu z vás asi bude zajímat, zda sluchátka fungují jako master, slave. Potěším vás, každé sluchátko dokáže fungovat s telefonem samostatně a díky implementaci low latency kodeku nedochází, třeba na rozdíl od posledně recenzovaných JBL Flash, ke zpoždění zvuku při sledování videa. Za tohle rozhodně palec nahoru. Teď už se mrkneme na samotné zvukové podání, které jsem měl možnost porovnávat s nedávno recenzovanými JBL Under Armour True Wireless Flash a Apple Airpods. Upřímně, na první poslech jsem čekal trochu víc. Po delším poslouchání už to bylo lepší, ale přece jen po basovém podání JBL se mi tak trochu stýskalo. Na druhou stranu, aspoň při delším poslouchání nepřijdete o sluch. Samotná maximální úroveň hlasitosti je totiž také daleko nižší, než u konkurence. Úplně mě nepotěšily ani výšky, které prostě působí zastřeně. Kdybych to měl shrnout, Galaxy Buds vás po zvukové stránce prostě ničím extra nenadchnou, ale abych byl fér, rozhodně vás také nezklamou. Možná to bylo mým až přílišným očekáváním v porovnání s konkurencí, ale tak to prostě je. Samsung Galaxy Buds jsou momentálně k dispozici ve 3 barevných provedeních bílá, černá a žlutá za cenu 3.690,- a jako vždy je můžete zakoupit rovnou u nás na Hurámobil.cz. Pokud navíc v košíku zadáte kód GALAXYBUDS, získáte od nás něco navíc jako dárek. Jestli se vám video líbilo, tak už víte, co máte dělat, díky za sledování a čau u dalšího videa. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
| bonmoto.cz | 6 299,- |
| doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
| moto-kufry.cz | 6 299,- |
| motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.