- Do ruky příjemně padnoucí a esteticky zajímavý design
- Relativně příjemná váha, vzhledem k parametrům
- Displej je takřka bez chybičky
- Solidní výkon, hlavně pro nenáročný styl používání
- Velmi dobrá výdrž
- Jedna z nejlepších fotosestav v této cenovce
- Chybějící LTPO a plnohodnotný Always-on displej
- Výdrž by mohla být ještě lepší
- Ultraširokoúhlá kamerka se kvalitám ostatních čoček nevyrovná
Když Xiaomi loni představilo 15T Pro, bylo vlastně docela těžké obhájit, proč si připlácet za dražší vlajky. Jenže letos je situace trochu jiná. Nové Xiaomi 17T Pro cenou i výkonem vyskočilo téměř do vlajkového segmentu, a tím pádem klasické odlehčené „téčko“ dostává mnohem větší smysl. Jasně, Pro verze nabídne vyšší výkon nebo bezdrátové nabíjení. Jenže zároveň je větší, těžší a taky výrazně dražší, čímž atraktivitu základní 17T jen a jen potencuje.
Nechává si totiž to nejdůležitější - Leica teleobjektiv, velkou křemíko-uhlíkovou baterku, velmi solidní displej a hlavně pořád velmi příjemnou cenu. A když k tomu přidáte fakt, že hned od startu dostanete telefon zhruba za 13 tisíc korun a k tomu ještě tablet v hodnotě 4,5 tisíce, jde o nabídku, která v době „paměťové krize“ rozhodně nezní špatně. Tak co, nalákalo vás to aspoň trochu? Pokud ano, pojďte se podívat blíže (a pokud to s tím díváním myslíte doslova, pohyblivou verzi recenze můžete omrknout na mém YouTube).
Stejný styl v lehčím provedení
Designově je Xiaomi 17T docela zajímavý telefon hlavně tím, že na první pohled vůbec nepůsobí jako nějaká odlehčená verze „pročka“. Jasně, když je položíte vedle sebe, všimnete si menšího těla, lehce tenčího modulu fotoaparátů nebo absence dělících proužků antén na rámu, což prozrazuje polykarbonátovou konstrukci, oproti hliníku u „dospělejšího“ modelu. Otázka ale je, jestli to vlastně vadí. Někomu možná ano - plast přece jen hůř odvádí teplo při zátěži - na druhou stranu ale snižuje hmotnost. A pokud míříte na odlehčenější telefon s méně extrémním výkonem, ultimátní herní nasazení zřejmě stejně není prioritou.
Finálních 200 gramů u 6.6" displeje a 6500 mAh baterie je každopádně velmi dobrá hodnota. Designově jsou si oba modely navíc extrémně blízké, včetně sdílené fialové a černé varianty, takže nebýt menších rozměrů, spousta lidí by je od sebe na první pohled ani nerozeznala. Rozdíl ve velikosti je letos mezi 17T a 17T Pro opravdu zásadní a v praxi to dělá hodně. 17T každopádně padne do ruky velmi jistě a při ovládání jednou rukou nemáte pocit, že žonglujete s kuchyňským prkýnkem. Při troše snahy se tak dá zvládnout i psaní zpráv jednou rukou, což u dnešních telefonů rozhodně není samozřejmost. Designově mi telefon lehce připomíná OPPO Find X9 díky rovným bokům, zaobleným rohům a podobně řešenému modulu fotoaparátu. Ale upřímně - tenhle styl dnes používá většina výrobců, takže víc než o podobnost jde o ergonomii. A ta je tady výborná.
Za zmínku by ještě stála certifikace IP68 proti vodě a prachu. Dnes už ji ale beru spíš jako nutný standard než bonus, protože konkurence se postupně posouvá i k vyšší odolnosti vůči dalším vlivům. Tady ale zatím nic navíc nepřichází, což není vyloženě nevýhoda, spíš škoda, že ani jedno z „téček“ v tomto směru nemá nějakou nadstavbu.
Bezmála dokonalý displej
U displeje se díváme na tradičně velmi povedený panel. Xiaomi 17T nabízí 6.59" úhlopříčku, 1,5K rozlišení, 120 Hz obnovovací frekvenci a nechybí ani typická kombinace HDR10+ a Dolby Vision. Papírově je těch parametrů tolik, že se v nich člověk snadno ztratí, ale klíčové je něco jiného - jde o velmi kvalitní displej, který v rámci své ceny míří hodně vysoko. Maximální jas až 3500 nitů v praxi opravdu pomáhá a čitelnost na přímém slunci je výborná.
Dostanete tak ideální kompromis mezi ostrostí a spotřebou, velmi dobrou čitelnost venku, podporu HDR i v Netflixu a 3840Hz PWM dimming, který šetří oči při nižším jasu. Není to sice 144 Hz panel jako u Pro verze, ale upřímně, v téhle třídě to většině uživatelů vůbec chybět nebude. Plynulost je totiž výborná a vyšší obnovovací frekvence se reálně projeví hlavně ve hrách, ne v běžném prostředí.
Slabší stránkou je absence LTPO technologie, takže chybí dynamičtější škálování obnovovací frekvence. A spolu s tím i plnohodnotný Always-On režim - ten tu sice najdete, ale jen v 10sekundové variantě, což je v praxi skoro nepoužitelné. Jinak jde ale o velmi povedený 12bitový panel s živými barvami, výborným kontrastem a celkově obrazem, na který je radost se dívat, zvlášť vzhledem k cenovce.
Druhá liga, taky liga
Výkonově jde o lehký mezigenerační upgrade. Dimensity 8400 Ultra střídá novější 8500 Ultra se zhruba 10% nárůstem výkonu. Žádná dramatická revoluce se ale nekoná - kolem 2 milionů bodů v AnTuTu je sice solidní hodnota, ale pokud byste chtěli opravdu velký skok, musíte sáhnout po „pročku“. Jenže v praxi je to vlastně celé trochu jedno. Jakmile telefon začnete normálně používat, zjistíte, že benchmarky nehrají zásadní roli. Systém běží svižně, aplikace startují okamžitě a telefon bez problémů zvládá i náročnější hry nebo multitasking. A právě v tomhle je největší síla Xiaomi 17T - nepůsobí jako zařízení, u kterého byste řešili, co ještě zvládne a co už ne. Výkonu je tu prostě dost.
Veškeré pořízené momentky z testování naleznete zde
Až se cena ustálí kolem hranice 10 tisíc korun, bude to opět jedna z nejlepších, ne-li úplně nejlepší volba v dané kategorii. Ve srovnání s 17T Pro je to ale pořád spíš „druhá liga“. Pořád kvalitní, ale ne absolutní špička. A férově řečeno - Pro verze je znatelně dražší a míří už do vlajkového segmentu.
Rozdíl mezi oběma modely ale reálně poznáte až v opravdu náročných hrách. Tam „pročko“ drží stabilnější snímkovou frekvenci a vyšší detaily po delší (nebo vlastně celou) dobu. Hezky to ukazuje i test udržitelnosti výkonu - zatímco 17T Pro se drží kolem 90 % nominálního výkonu, 17T klesá zhruba na 70 %. Rozdíl tu tedy je, ale v běžném používání ho většina lidí vůbec nepozná. Zbytek totiž běhá naprosto svižně díky 12 GB operační paměti LPDDR5X a 256 nebo 512 GB kapacitě nejrychlejšího možného úložiště typu UFS 4.1. A stejně tak Wi-Fi 6E místo Wi-Fi 7 v Pro verzi bude pro většinu uživatelů spíš jen technikálie než reálný limit.
Překvapivý držák, plný AI funkcionality
A pak je tu software. Telefon běží rovnou na HyperOS 3 a letos pochopitelně hodně tlačí i vlastní HyperAI. Nechybí AI překlady, AI psaní, AI vyhledávání, AI speech recognition, dynamické AI tapety, Google Gemini ani Circle to Search. A víte co? Já jsem vlastně rád, že Xiaomi dneska nesází jen na jednu dvě AI funkce do tiskovky, ale snaží se ten ekosystém budovat trochu komplexněji. Druhá věc ovšem je, jak moc tyhle funkce reálně využijete v běžném životě. A tam už bych byl tradičně opatrnější. Protože stejně jako u Samsungu, Googlu nebo Applu pořád platí, že polovina AI funkcionality zní během prezentace strašně „cool“, ale po týdnu s telefonem se přistihnete, že u Circle to Search či mazání nechtěných osob či předmětů z fotek to začíná a vlastně i končí.
Jednou z tradičních bolístek telefonů Xiaomi bývá horší optimalizace systému s ohledem na výdrž baterky. Není to sice tak špatné, jako na telefonech podznačky Redmi, ale třeba Samsung ze stejné kapacity baterky vždycky vymáčkne víc. Tentokrát mě ale situace mile překvapila, byť je nutné zmínit, že oproti 17T Pro je výdrž slabší - jasně, je tu o 500 mAh méně kapacity (tj. celkových 6500 mAh), ale ten největší žrout v podobě displeje je menší taktéž. Celkově jsem se dostával zhruba na 8 hodin zapnutého displeje na jedno nabití, což rozhodně není špatná hodnota sama o sobě, ale jak říkám, vymáčknout by se dalo asi víc. Na palubě je pak k dispozici 67W drátové nabíjení, schopné vrátit baterce plnou kapacitu za něco málo přes hodinu. Bezdrátové nabíjení ale chybí, což je oproti „pročku“ jeden z nejcitelnějších rozdílů.
Všestrannost zde hraje prim
U fotoaparátů se opět dočkáme „svaté trojice“, letos ale v mírně jiné konfiguraci. Zatímco hlavní 50 Mpx senzor a 12 Mpx „šíro“ zůstávají, největší změna přichází u teleobjektivu. Nově jde o 5× periskopický zoom, který umí ostřit už ze vzdálenosti kolem 30 cm a zvládá tak i relativně slušné makro. Jenže s větším zoomem přichází i kompromisy. Složitější optická soustava znamená slabší světelnost, která se zhoršila z loňských f/1.9 na f/3. A v praxi je to znát hlavně u pohyblivých objektů. Typickým příkladem byla včela - i když je výhoda, že se k ní dostanete opravdu blízko a nestíníte si telefonem, zachytit ji ostře je opravdu kumšt. Nakonec jsem pořídil desítky snímků, abych získal jen pár použitelných. Na statické objekty typu hub či květin je ale teleobjektiv velmi povedený a dává snímkům pěknou hloubku i oddělení od pozadí. Dynamický rozsah i barevné podání navíc patří k tomu lepšímu, co v téhle třídě dostanete.
Škoda, že to samé se už moc nedá říct o 12 Mpx „šíru“. Nejde sice o typických „8 Mpx do počtu“, ale kvalitou má k ideálu pořád daleko. Ostrost je slabší už za dne a večer je občas problém rozklíčovat, co vlastně na fotce vidíte. Je ale fér ho nehodnotit stejně přísně jako u Pro verze. Tohle je přece jen telefon, který se bude většinu roku prodávat za částku okolo deseti tisíc korun a mít ze tří čoček jen jednu vyloženě slabou je celkem obhajitelná věc. Hlavní 50 Mpx senzor je sice odlišný než u „pročka“ tím, že je menší a s pomalejším zpracováním, ale výsledky jsou, obzvláště v kontextu cenovky, stále velmi solidní. Pokud tedy vybíráte telefon primárně podle fotoaparátu, 17T je jedna z nejlepších voleb v této cenové kategorii, a to hlavně díky své všestrannosti. Je jasné, že existují i výrazně lepší fotomobily - jenže také za výrazně vyšší cenu.
Video pak zvládá přední i zadní kamerka maximálně ve 4K. A paradoxně působí někdy lépe než u 17T Pro - přestože oba modely mají problémy s přeostřováním, tady je výsledek o něco umírněnější. Koneckonců, posuďte sami.
Sice ne dokonalý, ale po čertech dobře vyvážený
No a doporučit nebo nedoporučit? Na rozdíl od „pročka“ je tu odpověď pořád docela jednoduchá. Xiaomi 17T má totiž našlápnuto stát se jedním z nejprodávanějších telefonů roku. A upřímně se tomu vůbec nedivím. I když se jej výrobce kvůli paměťové krizi snaží posunout cenově o ždibec výš, obávám se, že po pár měsících pravděpodobně zase spadne někam k hranici 10 tisíc korun. A přesně tam bude bodovat jak nikdo jiný (ještě aby ne, když se podíváte, na kolik si Samsung cení A57).
Dostanete totiž telefon, který se příjemně drží, nepůsobí jako přerostlé pádlo a zároveň nabídne velmi dobrý displej s tenkými rámečky, solidní výkon, slušnou výdrž i překvapivě schopné foťáky. Ano, kompromisy tu pochopitelně jsou. Chybí plnohodnotný Always-On displej, ultraširoký foťák není žádný zázrak a mezigenerační posun výkonu není kdovíjak dramatický. Jenže když se podíváte na konkurenci, většinou vás čeká výrazně méně za výrazně víc.
A právě v tom je letos největší síla Xiaomi 17T. Nepůsobí jako telefon, který by si na něco hrál. Místo toho nabízí velmi dobře vyvážený celek, kde většina kompromisů dává vzhledem k ceně smysl. Na startu navíc pořídíte verzi 12/256 GB za 13 tisíc korun, případně 512 GB za 15,5 tisíce. A k oběma variantám ještě, jako protislužbu za vyplnění recenze, Xiaomi přidává Redmi Pad 2 s 9.7" displejem a 128GB úložištěm v hodnotě zhruba 4,5 tisíce korun. A upřímně? To mi přijde jako podstatně praktičtější bonus než koloběžka u dražšího modelu.
