Motorola Signature Recenze: Nejlepší Motorola, kterou jsem kdy testoval!

Tohle je nová Motorola Signature. Nejlepší telefon značky pro letošní rok. Za cenu 25 tisíc míří logicky mezi ty nejlepší kousky na trhu. Má na to výbavu, má na to papírově úplně všechno. Ale čím déle jsem ho používal… tím víc jsem si říkal, kam vlastně patří. Podařilo se mi na to přijít? Pojďte to se mnou zjistit (a pokud cílíte na pohodlí, recenzi si můžete pustit i na mém YouTube).

Originalita, ale i plno nezodpovězených otázek

Na první dobrou musím říct, že se jedná o nebývale příjemný telefon, hlavně co do designu. Je tenká, lehká, skvěle se drží a ta textilní záda vypadají fakt skvěle. Nejenže vypadají neotřele, ona ani nekloužou a navíc nejsou tak křehká jako klasické sklo. Ve skutečnosti jde totiž o plast. A víte co? Vlastně mi to vůbec nevadí. Pokud je totiž plast zpracovaný tímto stylem, beru to a cením „originalitu“ (nebo chcete-li spíš nevšednost) vůči všemu uniformnímu, co dnes na trhu vidíme. Je to telefon, který na první pohled hned poznáte a navíc vám i příjemně sedne do dlaně. A to i přesto, že ve skutečnosti se jedná o celkem velkou plácačku s 6.8“ displejem. Nevím, čím to. Asi to dělá ta 7 mm tenkost, váha pouhých 186 g a opravdu tenoučké rámečky jemně zakřivené do všech čtyř stran, ale rozhodně působí menším dojmem, než jakým ve skutečnosti je.

Ať se ale na telefon dívám ze všech stran, v hlavě se mi pořád dokola honí jedno velké PROČ. Proč tento design? Proč tento koncept? Kam a na koho vlastně tato Motorola cílí? Cenou bezesporu do vlajkového segmentu, ale rozměry se spíš snaží dohánět S25 Edge či iPhone Air. To jsou bezesporu skvělé telefony, ale mají strašně úzkou skupinu zákazníků a fungují jako okrajový doplněk celkového portfolia výrobce. Nikdy se nesnaží být mainstreamovou vlajkou, protože mají své logické kompromisy v kapacitě baterky, odlehčených foťácích či výkonu a vědí to o sobě. Ví ale Motorola, že žádný jiný vlajkový telefon pro letošní rok nemá, a ví, že ohromně riskuje? To mi opravdu v průběhu testování vrtalo hlavou.

Čtěte také...

Apple iPhone Air Recenze: Tak moc jsem se mýlil... než jsem ho vzal do ruky!

iPhone Air je experiment, který se Applu nečekaně povedl Je tenký jako břitva, lehký jako pírko a přitom překvapivě robustní Není to přístroj pro masy

Apple iPhone Air Recenze: Tak moc jsem se mýlil... než jsem ho vzal do ruky!

Tvrdě makáš? O to míň času máš na rodinu. Moc jíš a nehýbeš se? O to větší pupek ti naroste....

Zobrazit více

Zobrazit

Zmatek v názvech pokračuje

Možná to zní spíš jako závěr, ale ona se tato myšlenka opravdu se mnou táhla v průběhu úvah o každém aspektu tohoto telefonu. Vezměte si displej. Motorola se slávou uvedla před pár lety své zakřivené displeje pod označením „Edge“ až ve chvíli, kdy tento trend byl už dávno v plném proudu. Teď pořád nenápadně zakřivuje displej ve chvíli, když trendem jsou naopak ploché panely. Všichni asi známe pár „guilty pleasure“ účtů na Instagramu, kde se vždycky zasmějeme ve chvíli, kdy přijdou se svým videem na trend až poté, kdy už všichni dávno jedou na jiném.

Za mých mladých „offline“ let jsme se vždycky takového kámoše zeptali: „Neříkají ti doma blesku?“ A přesně takový mám pocit z Motoroly. Že občas tak opatrně chodí kolem horké kaše, až vystydne. Označení „Edge“ mělo navíc značit původně telefony se zakřiveným displejem, ale ač některé telefony název nesly, jejich displeje byly ploché (a nakonec bylo s tímto přízviskem možné mít i úplně low-endové modely). No a vlajky se pak také rok co rok jmenují jinak. Jednou je to Edge, jindy Pro, pak Ultra, abychom letos skončili zase u nového jména - Signature. Představte si, že Samsung by každý rok svou S řadu změnil v jiný název nebo že by Apple svůj telefon nazval každý rok jinak než iPhone.

Na papíře pohádka, v praxi pár věcí chybí

Pro letošek ovšem Signature znamená zkrátka to nejlepší, co Motorola aktuálně umí. A tak se díváme už na zmiňovaný 6.8“ LTPO AMOLED s 1 miliardou barev, 165 Hz obnovovací frekvencí, podporou Dolby Vision i HDR10+ a s velmi dobrou čitelností na sluníčku. No jo, ale když je Motorola americká firma a Signature vlajkový telefon, tak proč tu chybí podpora HDR formátů u Netflixu? Vždyť tohle už dnes umí kdejaké POCO za 7 tisíc, tak proč ne vlajková Motorola? Tohle jsou prostě ty malé detaily, které se z tabulky parametrů nedočtete. Protože jinak na papíře zní všechno pohádkově.

Abych byl ale fér, displej je jinak opravdu krásně čitelný na sluníčku s víc jak 1500 nity svítivosti, a i když jeho 165 Hz zažijete jen v pár podporovaných hrách, je radost se na tenhle panel dívat nebo používat jeho parádní ultrazvukovou čtečku otisků prstů. Té nedělá vůbec problém ani použití s mokrýma rukama. A je jedno, jestli jste si jen špatně utřeli prsty, nebo jste náhodou telefon vylovili z vody, když má kombinovanou odolnost IP68/IP69 a MIL-STD-810H.

Hardware plný rozporů

I u hardwaru se dočkáte kompromisů. Ten první je nenápadný. U aktuálních vlajek všudypřítomný Snapdragon 8 Gen 5 Elite střídá o trochu slabší procesor bez přídomku - tj. 8 Gen 5. To s sebou nese pochopitelný nominální pokles maximálního výkonu a kvůli tenkosti i horší chlazení. V praxi se tak dostanete maximálně na 3 miliony bodů v AnTuTu, ale stačí procesor jen trochu zatížit a už po pouhé minutě, maximálně dvou se výkon poroučí na 70 % maxima. Po 10 minutách spadne na 60 % a tam už zůstane. A to i přesto, že zjevně je práh tolerance k vyšším teplotám zvýšený.

Vybrané benchmarky

+9  fotografií

Není problém, aby se telefon zahřál klidně i k 50 stupňům, a to už na hliníkovém rámu v ruce prostě cítíte. Stejně tak stabilita GPU jader není kdovíjak působivá, a to zamrzí hlavně v kontextu toho, že dostáváte telefon s velkým 165 Hz panelem, kde by se hraní přímo nabízelo. A to jsem nemluvil ani o křemíko-uhlíkové baterce o kapacitě 5200 mAh, kde se i přes vyšší kapacitu výdrž drží pod hranicí Galaxy S26 Ultry.

Jinak jde ale pro běžného uživatele, který neřeší „edge“ výkon a chce placatý, v pohodě fungující telefon, o parádní volbu. Na to jedno nabití vydrží v pohodě kolem 7, někdy 8 hodin zapnutého displeje, což se při malé zátěži rovná chození večer domů ještě se 40 % baterky. Někomu by telefon mohl poskytnout možná i 2 dny výdrže, ale spíš počítejte maximálně tak den a půl. K dispozici máte každopádně 90W drátové nabíjení schopné dodat baterce za 30 minut téměř 90 % kapacity. A tady přichází zase jedno typicky „motorolí“ ale. Ač je k dispozici i 50W bezdrátové nabíjení, jde o proprietární protokol a originální bezdrátovou nabíječku, která by toto podporovala, u nás opět neseženete. MagSafe přítomné není a na klasickém Qi2 standardu se dostanete jen na 25W.

Čtěte také...

Samsung Galaxy S26 Ultra Recenze: Už si nezaslouží označení Ultra?

Samsung letos vsadil na nečekaně odvážnou strategii - svůj nejdražší model prakticky nezměnil Galaxy S26 Ultra tak přichází s minimem inovací, ale stá

Samsung Galaxy S26 Ultra Recenze: Už si nezaslouží označení Ultra?

Samsung letos udělal něco, co by si ještě před pár lety dovolil málokdo. Vzal svůj nejdražší telefon...

Zobrazit více

Zobrazit

Čistý systém s velkým šnečím ale...

Možná to vypadá, že tuhle Motorolu až moc kritizuju. No jo, ale záleží, jak se na ni díváte. Buď optikou, kdy žádáte za 25 tisíc nekompromisní vlajkový telefon. Pak samozřejmě všechna kritika platí - konkurenci prostě nelze ignorovat. Pokud se ale přepnete do módu, že hry nehrajete, může jít o překvapivě parádní telefon. O trochu nižší výkon „druhého nejlepšího“ procesoru v systému nepoznáte a všechno bude běhat parádně letos i za další roky, díky sedmileté podpoře aktualizací (která ve skutečnosti možná bude desetiletá, protože aktualizace zde chodí s takovou prodlevou, že i šnek se v porovnání stává závodníkem Formule 1).

A to je škoda, protože jinak tu máte velmi čistý operační systém s minimem balastu. Ano, sice to už není ta původně úplně „běloskvoucí“ Motorola jen s přidanými návykovými „motogesty“ pro spuštění foťáku, svítilny a podobně, ale pořád je to jeden z nejčistších systémů, co se týká předinstalovaných nesmyslů. Není tu žádný vlastní obchod, dokonce ani vlastní galerie na prohlížení fotek a v drtivé většině funkcí se zde spoléhá na produkty Googlu. Vyjma té trochy vlastní funkcionality typu rodičovské ochrany, propojitelnosti a la Samsung DeX nebo integrace Perplexity přímo do systému. S posledním zmíněným se setkáte asi nejvíc jako s vyhledávací lištou v menu, ale hádejte co... No, zas je to nedotažené. Ač na něj mluvíte nebo píšete česky a on bez problému rozumí, v podporovaných jazycích čeština není, a tak tvrdošíjně dostáváte všechny odpovědi výhradně v jednom z nabízených jazyků.

Aspoň, že další výbava je velmi dobrá, a to jak od slušně nahlas hrajících repráků (kterým možná chybí špetka basů, ale jinak je hodnotím nadprůměrně), až po podporu eSIM či 2 fyzických karet, Wi-Fi 7 nebo Bluetooth 6.0. Stejně tak hovory jsou bez problému, USB je naštěstí rychlé, 3.1, a to hlavně díky tomu, že telefon podporuje, jak už jsem zmiňoval výše, desktopový režim.

O krok dál, ale na ty nejlepší to nestačí

A když se přesunu na foťáky, tady Motorola na papíře rozhodně nešetřila. Hlavní roli hraje 50 Mpx snímač Sony LYTIA 828 o velikosti 1/1,28" se světelností f/1.6 a optickou stabilizací, což je jeden z těch větších senzorů, které dnes ve vlajkách najdete. Doplňuje ho 50 Mpx teleobjektiv s 3× optickým zoomem a OIS postavený na senzoru LYTIA 600. S velikostí 1/1,95“ je to pořád ještě slušný, nadprůměrný senzor. Třetím do party je 50 Mpx ultraširokoúhlý foťák s 12mm ohniskem, 122° záběrem a autofocusem. Papírově tedy všechno správně.

Veškeré snímky z testování naleznete v galerii níže

+42  fotografií

Jenže... k vlajkovým fotkám musíte mít i odpovídající tým vývojářů, který teprve ukáže, co lze z daných foťáků vymáčknout. Není to jen o tom koupit senzory od Sony a nechat to žít vlastním životem. Je to asi jako když si vezmete sebelepší „dospělý“ foťák a jdete fotit. Je důvod, proč fotografové ukazují svoje fotky až v hotové podobě, a nikoli jako RAWy. Postprocessing je prostě a jednoduše rovná půlka práce a to je to místo, kdy si řeknete, že peníze, které investují do foťáků Apple, Samsung, Google, vivo a další velcí výrobci, jsou očividně diametrálně jinde, než momentálně utrácí Motorola. Neberte to tak, že by fotky ze Signature byly špatné, to vůbec. Jen nejsou prostě vlajkové. Spíš zapadají do kategorie odlehčených vlajek, kde třeba sedí Samsung Galaxy S25 FE. Na 25tisícovou vlajku je tady totiž moc takových malých neduhů.

Občas střílí úplně naslepo

Nejvíc bije do očí asi nekonzistentnost objektivů. Skoro jak kdyby v Motorole koupili 3 senzory, ke každému dali příslušný ovladač, ale už se nepokusili o jejich vzájemné sladění. Schválně se podívejte na krásnou vinohradskou vilku a všimněte si jak expozice, tak vyvážení bílé, ale i naprosto jiných odstínů fasády. Jinou barvu má na „šíru“, jinou na hlavním, jinou dokonce na dvojnásobném výřezu z hlavního a pak obrovský skok na zase jinou na nativní 3násobné přiblížení.

Důležité je říct, že tahle nekonzistence není železné pravidlo. Vyfotíte deset skvělých fotek v řadě, ale pak přijde jiná scéna a foťáky jsou rázem totálně zmatené. Typický příklad: svítání ve 4:30 ráno. Zatímco hlavní senzor zachytí atmosféru blížícího se dne, „šíro“ i dvojnásobný výřez z hlavního foťáku zůstává v hluboké noci. Nebo vyvážení bílé - na jedné scéně je u „šíra“ v pohodě, zatímco hlavní foťák ustřelí do magenty. Zkrátka to občas střílí úplně naslepo.

Druhým neduhem je až příliš opatrná práce s HDR. Vypadá to, jako by se Motorola vyloženě bála obvinění z přehnaného dynamického rozsahu. Stíny jsou často utopené tak hluboko ve tmě, že v nich nenávratně mizí veškeré detaily. Nádherný východ slunce u Karlova mostu tak telefon exponoval způsobem, který onu ranní atmosféru úplně zazdil. Hlavní snímač sice na první pohled produkuje líbivé fotky s dobrým kontrastem a spoustou detailů, jenže systém na pozadí až moc tlačí na pilu s postprocessingem. Výsledkem je zbytečně agresivní digitální doostřování, kvůli kterému fotky působí mnohem méně přirozeně, než by na tenhle špičkový senzor bylo zdrávo.

Teleobjektiv použitelný bezesporu je, ale má tendenci ujíždět k teplejšímu vyvážení bílé. Při vyšším přiblížení už navíc hodně spoléhá na umělou inteligenci, která sice občas pomůže, ale jindy si spíš domýšlí detaily, které tam vůbec nejsou. Ultraširokoúhlý foťák pak za hlavním senzorem dost viditelně zaostává - fotky z něj jsou měkčí, víc šumí, chybí jim kontrast a celkově působí dost ploše. A video? Podpora 8K i Dolby Vision zní sice na papíře skvěle a stabilizace je vážně solidní, ale výstup je opět příliš kontrastní a uměle doostřený. Na tu úplnou špičku to zkrátka stále nemá - ostatně, posuďte sami.

Sečteno a podtrženo: foťáky neurazí, vyloženě nezklamou, ale ani vás nenadchnou. A u telefonu za 25 tisíc bych čekal, že právě tady se dostaví pořádný „wow efekt“. Všechno tohle hodnocení samozřejmě vztahuji k aktuální špičce, která je dnes zase o kus dál. Kdybychom se bavili rok nebo dva zpátky, pěl bych tu ódy mnohem víc.

Aby to ale nevyznělo až moc drsně, rozhodně se sluší říct, že i přes všechny výtky je tohle bez debat ta nejlepší Motorola na focení, jakou jsem kdy testoval. Jsem dokonce vyloženě rád, že už ani u jedné noční fotky nemusím zmiňovat ty klasické přesaturované HDR omalovánky, co s realitou nemají nic společného. Motorola udělala obrovský posun vpřed, jen tam k té absolutní elitě pořád ještě něco málo chybí.

Všechno je tu „skoro“, až na cenovku

Čím déle jsem tenhle telefon používal, tím víc jsem měl pocit, že Motorola vlastně tak trochu neví, čím chce být. Na jednu stranu má skoro vlajkový hardware, krásný displej, zajímavý design a slušnou výbavu. Prostě ve všem je to „skoro“, ale cenovka je vlajková plnotučně. Přicházejí tak kompromisy, které by u telefonu za 25 tisíc zkrátka být neměly. Ve výsledku mi tak Motorola Signature připomíná pohádku O princezně Koloběžce. Přijela nepřijela, oblečená neoblečená, obutá neobutá. A přesně tak na mě působí i tenhle kousek. Je to vlajka… nevlajka. Hubená, ale ne kompaktní. Fotí obstojně, ale ne jako vlajka. Prémiová cenou, ale už ne parametry. Má 165 Hz displej, ale kvůli zahřívání jeho potenciálu nevyužijete.

A to je vlastně ten vůbec největší problém. Není to totiž vyloženě špatný telefon. Jen za cenu, za kterou se momentálně prodává, v přímém boji s konkurencí jednoduše nedává smysl. Navíc se snaží trefit cílovku, která je natolik unikátní, že je zkrátka hrozně malá. A vy s vlajkovou lodí potřebujete jako výrobce zasáhnout masy, všem ukázat, že na to prostě „máte“.

Situace se pravděpodobně zlepší ve chvíli, kdy půjde s cenou výrazně dolů. To je ostatně takový každoroční kolorit - Motorola se u nás začne reálně prodávat, až když brutálně zlevní. Možná si ji teď na začátku pár nadšenců ze zvědavosti koupí a možná budou i nadmíru spokojeni, ale troufám si říct, že jich bude povážlivě málo. Pokud totiž aktuálně hledáte ten nejlepší telefon za své peníze, radil bych vám podívat se jinam. Koneckonců, za stejných 25 tisíc máte třeba takové OPPO Find X9 Pro s mnohonásobně lepšími foťáky, delší výdrží baterky a lepším procesorem. Motorola se tu zkrátka snaží čistě jen cenovkou dostat mezi velké kluky, na které ale zatím pořád ještě nemá. Tak snad zase za rok.

Čtěte také...

OPPO Find X9 Pro Recenze: Tohle je iPhone s Androidem… jen lépe

OPPO Find X9 Pro je Android, který si vzal z iPhonu to nejlepší — a v některých věcech ho možná i překonal Ne proto, že by byl revoluční, ale protože

OPPO Find X9 Pro Recenze: Tohle je iPhone s Androidem… jen lépe

Zkuste si představit ideální telefon. Ne skládací, ne futuristickou hračku, ale poctivě navržený...

Zobrazit více

Zobrazit

Motorola Signature 16GB / 512GB Dual SIM PANTONE Carbon

Koupit se slevovým kódem SIGNATURE2500 22 490 Kč

24 990 Kč

KOUPIT

Skladem > 5 ks

Motorola Signature 16GB / 512GB Dual SIM PANTONE Martini Olive

Koupit se slevovým kódem SIGNATURE2500 22 490 Kč

24 990 Kč

KOUPIT

Není skladem

Veškeré pořízené snímky k dispozici níže

Zdroj: Huramobil: Petr Hudec

Fotogalerie +182

Motorola Signature Fotky z telefonu