Huawei Pura 80 Ultra Recenze: Když máš nejlepší foťák, ale bez Googlu...

Pamatujete ještě dávné časy, kdy Huawei kraloval světovému trhu a v oblasti telefonů vyloženě udával tempo? Ač ho o globální dominanci obralo embargo, jeho inženýři rozhodně neztratili dech. Držím v ruce jejich nejnovější vlajkovou loď v podobě Pura 80 Ultra a musím říct, že i tentokrát se nebojí být jiní.

Jedná se o sebevědomý a vycizelovaný kus hardwaru, který se snaží dokázat, že i přes nepřízeň osudu kope první ligu. Jestli obstojí, nebo skončí na lavičce rezervy, se dozvíte v dnešní recenzi (jejíž pohyblivou verzi můžete omrknout na mém YouTube kanále).

Inovace, která není bez ale...

Řada Pura, dříve známá pouze jako P, už tradičně představuje to nejlepší, co značka dokáže vyrobit. A přívlastek Ultra tady znamená jediné - žádné kompromisy. Zde se na cenovku opravdu nehledí - Huawei zde volí ty nejdražší možné komponenty, jaké mu současné embargo dovoluje.

Huawei si opět dává záležet hlavně na fotoaparátech - trojitá sestava v čele s obřím 1" hlavním senzorem s proměnlivou clonou dávají tušit, že se hraje o zlato. Díky této konstrukci můžete při silném světle trochu zatáhnout objektiv pro docílení přirozenějšího rozmazání pohybu u videa a větší hloubky ostrosti, nebo si víc pohrát s expozičním časem třeba pro kreativní fotografii. Typický rukopis Huawei se projeví i v použití senzoru RYYB místo standardního RGB, což přináší ještě lepší světelnost. Hlavní foťák také díky rychlejšímu procesoru dokáže skládat výsledný snímek ze 3 různých expozic a tím docílit až 16 stop dynamického rozsahu - v překladu: papírově je zkrátka oproti konkurenci parádní a má ty nejlepší předpoklady docílit opravdu skvělých fotek.

Zvláštní pozornost si zaslouží i teleobjektiv, který je skutečným unikátem. Jde o stabilizovaný senzor, jenž se fyzicky přesouvá mezi dvěma optickými soustavami s 3,7x a 10x přiblížením. Mrkněte, blik a jste na kratším ohnisku, blik a na delším, přičemž práci motorku můžete i slyšet. Fotky s 10x přiblížením tak nejsou jako u konkurence výřezy, ale opravdu plnohodnotné, o poznání kvalitnější snímky. Samozřejmě to má svou daň - celý modul fotoaparátu vystupuje z těla opravdu výrazně.

A když už jsme u těla - zbytek telefonu sice působí luxusně, lesklá záda jsou ovšem vyloženě magnetem na nevzhledné otisky prstů. Zaoblené hrany a lehké zakřivení displeje taky nejsou zrovna praktické, a v dnešní době vlastně už trochu passé. Sám jsem zvědavý, kdy se Huawei chytí trendů a také najede na „boxy“ design po vzoru Applu. V ruce pak telefon působí se svými 235 gramy docela těžce a právě kvůli skleněným zádům a zaobleným bokům docela klouže. Alespoň však nabídne výtečnou (a mezigeneračně vylepšenou) odolnost dle stupně krytí IP68/69, takže zvládne i páru nebo proud vody ve vířivce.

Solidní displej s certifikačním háčkem

Displej zůstal oproti loňsku prakticky beze změn - stále se jedná o 6.8“ AMOLED panel s obnovovací frekvencí 120 Hz, jen s drobet vylepšeným rozlišením. Svítivost na přímém slunci je pořád slušná, byť ne úplně vlajková, barvy jsou výborné a pozorovací úhly také. Displej podporuje HDR Vivid, avšak chybí klasické HDR10+ i Dolby Vision, a tím pádem i certifikace pro Netflix. Ten si navíc kvůli absenci protokolu Widevine L1 neužijete ani ve Full HD.

HDR pak nefunguje ani v dalších aplikacích typu YouTube, což je citelná škoda. A ne, emulace skrze Gbox na těchto věcech pranic nemění. Aby toho nebylo málo, ačkoli by telefon podle specifikací měl umět dynamicky snižovat obnovovací frekvenci až na 1 Hz, vestavěné měření v Developer Tools Androidu stále ukazuje 60 Hz. Displej je tedy obecně fajn. Jenže ty drobné nedostatky u vlajky zkrátka nechcete řešit.

Život bez Googlu už skoro nebolí

A tím se dostávám k největší nevýhodě - absenci služeb Google Play. Vím, je to ohraná písnička - embargo přecejen zaúřadovalo už v roce 2019 - ale raději to připomenu, abyste nebyli překvapeni. Na druhou stranu za tu dobu vznikla řada řešení, jak tento limit obejít. Do loňska to byl často GBox - jakýsi emulátor prostředí Google, ve kterém mohly běžet aplikace, jež služby Google vyžadují, typicky například Uber, Bolt, nebo aplikace pro doručování jídla, kde vidíte polohu kurýra. Fungovalo to celkem slušně, jelikož ale aplikace běžely uvnitř virtuálního prostředí, žádalo si to podstatně větší objem systémových prostředků a tím pádem baterie. Geekům to nevadilo, pro běžného uživatele to ale nebylo „to pravé ořechové“.

Proč GBox zmiňuji v minulém čase? Protože Pura 80 Ultra přináší nativní podporu MicroG-hw, open-source projektu od německých vývojářů. Knihovny tohoto projektu fungují přímo na úrovni systému, podepsané systémovým klíčem, a dokáží emulovat chybějící Google služby. To umožňuje instalaci a běh mnoha aplikací přímo v primárním operačním systému, bez nutnosti spouštět je přes GBox či Gspace. Funguje tak přihlašování přes Google, mapy, notifikace a další základní funkce. 

Hlavní omezení tedy spočívá v absenci Google Play a nefunkčním placení skrz Google Wallet. Google Play stále vyžaduje oficiální podepsané klíče -  a protože je Huawei na blacklistu, má zkrátka smůlu. Situaci zachraňuje AppGallery, kde naprostou většinu toho, co byste potřebovali, najdete taky. Placení zase využijete skrzevá aplikaci Curve, která vaši českou kartu bez okolků přijme a funkcionalitu nahradí.

Škoda jen, že EMUI 15 je stále založené na Androidu 12, což znamená, že přicházíte o novější bezpečnostní funkce (např. ochranu proti krádeži), vylepšené řízení oprávnění a notifikací nebo třeba adaptivní vzhled systému podle tapety. Pro běžné používání to není kritické, ale u telefonu této cenové kategorie by už aktuální standard člověk očekával.

Někomu by se mohlo zdát, že Huawei mohl použít AOSP základ z Androidu 16 a nasadit na něj EMUI, ale od Androidu 13 je mnoho více věcí propojeno s licencovanými Google Mobile Services a jejich API - například systém oprávnění, notifikace, mediální frameworky nebo Bluetooth LE. Bez spolupráce s Googlem a jejich testovacím prostředím prostě není možné tyto funkce odladit.

Huawei tak zatím sází na staré jádro - bezpečné a stabilní, ale časem limitující. V horizontu pár let - až Android 12 přijde o podporu - se to totiž všechno začne sypat. Aplikace budou vyžadovat vyšší API level, a tak první vlaštovkou, která uletí z hnízda, bude internet banking. Existuje sice řešení v podobě HarmonyOS NEXT, kompletně bez Android jádra, ale na tomto systému pochopitelně androidí aplikace neběží. V Číně bez problému, v Evropě Pyrrhovo vítězství.

Skvěle odladěný, ale stejně pozadu

Vliv embarga zde hraje hlavní roli nejen u systému, ale i u hardwaru. A to je možná ještě větší problém. Huawei tak nemá přístup k nejmodernějším čipům ani výrobním procesům, takže pod kapotou tepe jen to nejlepší, co je Čína schopna vyrobit bez západních technologií. V případě Pury jde o čip Kirin 9020, vyráběný 7nm technologií. Upřímně - nečekejte žádný „creme de la creme“ mezi procesory, i když se to tak marketing snaží zaonačit. Výkonem bych 9020 označil spíš za vyšší střední třídu než vlajkový top model.

V praxi to znamená, že telefon zvládne všechno běžné - sociální sítě, focení, úpravy fotek, video i multitasking - ale při delší zátěži nebo hraní her už se dost zahřívá a výkon po chvíli citelně klesá. Grafika Maleoon 920 maká jak šroub, holt je ale oproti Adrenu nebo Apple GPU o generaci pozadu. Naštěstí platí, že důkladnou optimalizací se z dostupného výkonu podařilo vyždímat maximum, a pokud bych dal stranou benchmarky a bral to čistě pocitově, mimo ty nejnáročnější úkony Pura jede jak namydlený blesk. Čip je po softwarové stránce vyladěn fakt dobře, fyzikální limity bohužel neprolomí. Není to tragédie, ale u telefonu s cenovkou přes třicet tisíc to prostě poznáte. Polehčující okolností budiž to, že na rozdíl třeba od Nothing (který se rozhodl pro midrange čip dobrovolně), Huawei jiná možnost prostě nezbyla.

Výsledky benchmarků a další screenshoty z prostředí

+3  fotografií

Je také třeba počítat s absencí moderních 5G sítí - využít lze jen pomalejší LTE.  Jinak je to ale s konektivitou na výši - nechybí podpora Wi-Fi 7, USB 3.1 a Bluetooth 5.2. Ještě nemůžu nezmínit stereo repráky - ty hrají velmi slušně, jejich maximální hlasitost ale žádná sláva není.

A teď baterie, jejíž kapacita 5170 mAh (v čínské verzi dokonce 5700 mAh) zaručuje solidní výdrž. Běžně jsem se dostával na 7 - 8 hodin zapnutého displeje na jedno nabití, v závislosti na stylu používání. Nabíjení je přitom bleskové: 100W drátově a 80W bezdrátově, takže za čtvrthoďky doplníte zhruba polovinu kapacity a za tři čtvrtě celou. A ano, nabíječka je v balení, což je dnes už fakt rarita.

Dva géniové a jeden dříč na zádech

A teď konečně k foťákům. O jejich unikátní konstrukci už byla řeč, takže se pojďme podívat na samotnou kvalitu výstupu. Hlavní fotoaparát je bez debat skvělý. Avizovaný dynamický rozsah tu opravdu vyniká - detaily zůstávají precizní i ve stínech a přepaly prakticky neexistují. Jen občas může výsledek působit lehce přeprocesovaně.

S variabilní clonou se můžete do sytosti vyřádit v režimu Pro - nabízí manuální nastavení v rozmezí od f/1.6 do f/4 v sedmi krocích, a krásně je tak vidíte, jak se s vyšší clonou postupně mění hloubka ostrosti - pozadí se buď rozplývá, nebo naopak zostřuje. V automatickém režimu se pak telefon většinou drží kolem f/2.0, což je rozumný kompromis mezi světelností a ostrostí.

Teleobjektiv si zaslouží samostatnou ovaci. Aby ne, jde pravděpodobně o ten největší snímač, jaký jsem kdy v teleobjektivu viděl. A podle toho to i vypadá! Fotky jsou parádní, s dostatkem detailu, přirozenou separaci popředí od pozadí (bez nutnosti fotit skrze portrétní režim) a opět výborným dynamickým rozsahem.

Zajímavé je, že v portrétním režimu nelze využít 3,7x zoomu, ale až 5,6x výřezu. Je to drobnost, ale výsledek stojí za to. Při 10x přiblížení už kvalita lehce padá. Těžko říct, jestli za to může optika nebo algoritmy doostřování, rozdíl každopádně poznáte. Na druhou stranu, minimální ostřicí vzdálenost 12 cm umožňuje i detailní makro, aniž byste si stínili jako u konkurence, jež k makru využívá „šíro“.

Širokoúhlý senzor je z celé trojice nejslabší, ale spíš proto, že zbylé dva nastavují laťku hodně vysoko. Je to jako kdyby se snaživý jedničkář, který si úspěch vydřel tvrdou prací, ocitl ve třídě samých géniů. Fotky jsou ale pořád výborné - mají velmi dobré barvy, nadprůměrný dynamický rozsah a ač to logicky není žádné terno, i večer a v noci jsou použitelné. Na rozdíl od mnoha jiných telefonů tu rozhodně nejde o „šíro“ jako pouhou nouzovku.

Selfie kamerka pak odvádí poctivou práci. Pleťovka zde působí přirozeně a dynamický rozsah je také slušný. A teď už se pojďme podívat na video, kde se o výsledku nejlépe přesvědčíte na vlastní pěst.

V ideálním světě...

Je tedy na čase udělat za vším tečku a říct si na rovinu, že Pura 80 Ultra u nás žádný bestseller nebude. I tak jsem ale rád, že jsem ji mohl otestovat a přinést vám recenzi, abyste měli přehled o tom, kam se svět mobilních telefonů posouvá.

U zařízení s midrange procesorem, nedokonalým displejem a bez Google služeb je prostě cenovka 41 999 Kč až příliš sebevědomá. Huawei sice bojuje s embargem, které mu brání využívat lepší procesory, certifikace a další funkce, ale cenou to nijak nekompenzuje. Spoléhá na to, že fotoaparáty vás uchvátí natolik, že na zbytek prostě zapomenete.

Rozhodnutí nechám na vás - ale já už mám jasno. Musím před Huawei smeknout - ne kvůli adorování Číny, ale z pohledu fanouška technologií, který oceňuje, že se i přes všechny překážky snaží zůstat přítomen na evropském trhu. Za jiných okolností - nebýt embarga - by byla Pura opravdu velká váha a trn v oku výrobcům, kteří zdánlivě „usnuli na vavřínech“. Inu, nemůžeme mít všechno. Taková je realita. A s tou se prostě musíme smířit. Takže díky za zapůjčení - a zase za rok!

Další fotky z testování najdete níže

+41  fotografií

Kompletní galerie pořízených fotografií zde

Zdroj: Huramobil: Petr Hudec

Fotogalerie +51

Huawei Pura 80 Ultra Fotky z telefonu