Tak tohle je on. Nový Galaxy Z Fold8. Telefon, na který jsem byl letos extrémně zvědavý hlavně ze 2 důvodů. Jednak, jak si zbrusu nový poměr stran povede vedle zavedené dvojice Galaxy Z Flip a Z Fold, ale hlavně také, že tohle je vlastně takový teaser, jak by měl vypadat budoucí ohebný iPhone. Apple je totiž často ten, který dokáže změnit pravidla hry tam, kde už do rozjetého vlaku nastupuje a právě nový Fold8 by možná mohl budoucí úspěch či totální výbuch Applu minimálně naznačit. Každopádně v pojetí tohoto Foldu 8 či iPhonu Fold, pokud se spekulace potvrdí, nejde koncepčně o zásadní novinku. Přece jen už jsme se s podobným tvarem mohli setkat buď v minulosti třeba u Google Pixel Fold nebo i letos v podobě Huawei Pura X Max, který jsem měl to štěstí držet na jaře v ruce. Oficiálně je to ovšem poprvé, kdy se podobný koncept telefonu představuje globálně a dostává se i k nám. Očekávání jsou tedy logicky velká, ale abych trochu zkrotil přílišné nadšení, musím vám říct, že čím déle jsem tento telefon používal, tím víc jsem začal narážet na jednu věc, která mě donutila přemýšlet, jestli je tohle produkt, který bych chtěl dlouhodobě používat.
Galaxy Z Fold8 je úplně nová kategorie
Nejdřív si ale pojďme říct jednu důležitou věc. Tohle totiž není nástupce klasického Foldu. A není to ani náhrada za Flip. Samsung letos poprvé udělal něco, co jsme u něj ještě neviděli. Vedle zavedené dvojice přidal úplně nový model, který stojí na trochu jiné filozofii. A ta je vlastně strašně jednoduchá. Udělat skládací telefon co nejbližší klasickému smartphonu. A to hlavně tak, aby byl tenčí, lehčí a pohodlnější na každodenní používání. Když jsem to slyšel poprvé, říkal jsem si: přesně tohle mi dává smysl. Vždyť přesně to je jedna z nejčastějších výtek ke skládacím telefonům, které kdysi vypadaly jako když jste prostě vzali 2 klasické smartphony a slepili je izolepou k sobě. Dostali jste těžkou a tlustou cihlu s malým displejem vpředu a zkrabatělým plastovým displejem uvnitř s nic moc foťáky, mizernou výdrží a to přitom za astronomickou cenu. Vlastně když si projedete celou historii Foldů od Samsungu, nejdřív se řešil nepoužitelný displej na čelní straně, pak se řešila mizerná výdrž pracovně orientovaného produktu a následně pak extrémní tloušťka.
Připomeňme si, jak vypadal třeba Fold4...
Ohebné telefony nejsou žádnou novinkou a Samsung je v tomto poli na hony vzdálený...
Teprve u Z Fold7 se víceméně vše jakž takž vyřešilo, i když je pravda, že třeba letošní OPPO Find N6 zas utekl velikostí baterie či kvalitou foťáků. Každopádně od Foldu7 už je to vcelku obstojně použitelný telefon, kde většina původních kompromisů zmizela a tak nic nebránilo tomu vrhnout se s vyřešenými mouchami do dalších modelů. A právě tím dalším logickým krokem měl být Galaxy Z Fold8. Protože pokud se někomu podaří skládací telefon přiblížit běžnému smartphonu, může to být přesně ten moment, kdy se z něj stane zařízení pro mnohem širší skupinu lidí. Vlastně po prvních okamžicích používání, kdy si všechno nastavujete, stahujete aplikace, ladíte telefon k obrazu svému jsem měl i na chvíli pocit, že se to Samsungu možná opravdu povedlo.
Konstrukci ohebných telefonů Samsung umí
Po konstrukční stránce, když jsem Fold8 poprvé vzal do ruky, byl první dojem opravdu výborný. Najednou jsem neměl pocit, že držím skládací telefon. Prostě jsem držel špičkově zpracovaný smartphone, jen velmi netradičního tvaru. Telefon je tenoučký a váha 201g je na ohebňák opravdu parádní a lecjaké telefony klasické konstrukce by mu to mohly závidět. Pocitově jsem se pak vrátil do minulosti, jak když držím v ruce legendární Blackberry, jen místo hardwarové klávesnice je prostě displej. Netradiční, zajímavé a po dlouhé době jsem zas řekl na nějaký produkt wow. První kontakt se totiž opravdu povedl. Stejně dobrý pocit jsem měl i po technické stránce. Uvnitř je Snapdragon 8 Elite Gen 5, takže výkonu má telefon na rozdávání a aplikace se instalovaly opravdu rychle, prostředí OneUI 9 reagovalo svižně a jen je potřeba počítat s klasickým neduhem ohebných telefonů v podobě horšího chlazení. Holt do malého 4,5mm tenkého telefonu není úplně jednoduché nacpat tolik součástek a odpovídající chlazení, který by si tak výkonný procesor zasloužil. Ale budiž, tohle je daň u všech telefonů podobné konstrukce. I když je pravda, že tady ten výkon klesá prakticky ihned na půlku, takže s náročnějším hraním bych zas tak nepočítal. Na druhou stranu displeje patří k tomu nejlepšímu, co dnes na trhu najdete. Jsou krásně čitelné i na přímém slunci, mají špičkové barvy, vysoký jas, rýha v ohybu je zas lepší a prakticky vlastně neznatelná, i když pořád tady logicky je. Celkově jim ale vlastně není co vytknout. Přidejte k tomu kvalitní pant, výborné zpracování a telefon, který působí opravdu prémiově. Jenže už během prvních hodin používání jsem začal mít zvláštní pocit. Ne že by bylo něco vyloženě špatně. Jen jsem si pořád říkal, že mi na tom telefonu něco nesedí. A tehdy jsem ještě vůbec netušil proč.
Jaký výsledek si odnáší Galaxy Z Fold8 v jednotlivých kategoriích?
Jak toto hodnocení vznikalo? Nehodnotím jednotlivé parametry izolovaně, ale to, jak dobře fungují v reálném produktu. Proto například software nedostal nízké hodnocení kvůli One UI 9 – to naopak považuji za jednu z nejlepších nadstaveb Androidu. Body ztrácí proto, že kombinace extrémního poměru stran a dnešních aplikací podle mě výrazně snižuje každodenní použitelnost telefonu. Stejně tak hardware není jen o procesoru. Snapdragon 8 Elite Gen 5 je špičkový čip, ale v takto tenkém těle nemá odpovídající chlazení a při vyšší zátěži rychle omezuje výkon. Navíc základní kapacita 256 GB u telefonu za přibližně 50 tisíc korun jednoduše není nedostatečná. Fotoaparát sice pořizuje relativně kvalitní snímky, ale ne vůči ceně. Navíc hlavní senzor velikostí odpovídá zhruba Galaxy S22 a v této cenové kategorii bych očekával modernější hardware. Naopak vysoké hodnocení konektivity si telefon zaslouží díky prakticky kompletní výbavě včetně Samsung DeX a baterie získává výborné body proto, že 4 800 mAh v tak tenké a lehké konstrukci považuji za velmi dobrý výsledek. Cílem tohoto hodnocení tedy není známkovat jednotlivé součástky, ale odpovědět na jedinou otázku – jak dobrý je tento telefon jako celek při každodenním používání.
Ergonomie ustoupila konstrukci
Začalo to vlastně pomalu a nenápadně. Po zhruba dvou hodinách, kdy jsem telefon držel v ruce a ladil na něm všechno možné – instaloval benchmarky, stahoval aplikace, odpovídal na komentáře na YouTube nebo nastavoval sociální sítě – jsem si najednou začal telefon čím dál častěji přehazovat z jedné ruky do druhé. Nejdřív jen lehké tahání a brnění. Jenže po další chvíli přišla opravdu nepříjemná křeč šlachy mezi palcem a ukazovákem. A nebylo to jednou. Během testování se mi to opakovalo pravidelně. Nechci tvrdit, že to bude mít každý stejně. Popisuju jen svoji zkušenost. Ale ergonomie mi vůbec nepřipadala user friendly. Telefon je podle mě zbytečně široký, takže při ovládání jednou rukou musíte palec natahovat mnohem dál, než je přirozené. A právě to vytváří tlak do dlaně, který jsem po delším používání začal opravdu cítit. Samozřejmě existuje jednoduché řešení – používat telefon oběma rukama. Jenže to není vždycky možné. Stačí stát v tramvaji nebo autobuse, jednou rukou se držet madla a druhou odepisovat na zprávy. Něco, co se na 6,5“ telefonech se zaoblenými rohy dá. A přesně v takových úplně obyčejných situacích jsem si začal uvědomovat, že mi tenhle telefon v zavřeném stavu ergonomicky prostě nesedí. Holt kvůli potřebě otvírat telefon a mít uvnitř rovný displej minimálně 2 rohy úplně nezaoblíte. To by ovšem nebyl ten hlavní problém.
UX jako další kompromis
Po úvodním nastavení jsem totiž začal telefon normálně používat a narazil jsem na další zvláštní věci. Otevřel jsem Instagram, pak Facebook, ChatGPT, webový prohlížeč. A všude jsem měl stejný pocit neskutečného stísnění prostoru. Na displeji toho bylo prostě nějak málo. A není to tím, že bych přešel zrovna z klasického telefonu s velkým displejem. Problém nebyla šířka displeje, ale výška. Neustále jsem musel víc scrollovat, častěji posouvat obsah, často se dokonce na displej nevešel ani celý obsah, který bych rád viděli najednou. Abyste získali pro představu stejný pocit jako já, pusťte si na svém současném telefonu třeba Instagram, a dlaní druhé ruky si překryjte 1/3 displeje. Takhle nějak se budete cítit při používání prakticky všeho na vnějším displeji. Problémem totiž je poměr stran zhruba 14,2:9, když všechny dnešní moderní telefony jsou většinou kolem 19,5:9. A to je rozdíl propastný. Samozřejmě aplikace si s tím dokážou poradit, text víc roztáhnou, obrázek či video dokážou zmenšit, ale po stranách máte černé pruhy. A věřte mi, nijak elegantně to nevypadá. Já osobně jsem nepřišel na jediný scénář, který by podle mě vyvážil všechny kompromisy, které tenhle poměr stran přináší. Ano, někomu může víc vyhovovat při psaní nebo prohlížení fotek. Jenže při běžném používání Instagramu, ChatGPT, Facebooku nebo denodenního brouzdání po všech webových stránkách jsem měl mnohem častěji pocit, že něco ztrácím, než že něco získávám. Celý dnešní svět je přizpůsobený na vertikální obsah a tomu tento displej opravdu nesvědčí.
Reálný příklad jednotlivých problémů
Vnitřní displej jeden problém řeší, další ale přidává
Nijak extra si ani nepomůžete na vnitřním displeji, který je v poměru 4:3 a jeho jediná výhoda tak je, že přesně v tomto poměru fotí senzory dvojice fotoaparátů. Dostanete tak opravdu reálné zobrazení fotek přes celou plochu displeje. Možná by někdo mohl namítnout, že tohle je přece ideální jako pracovní nástroj pro úpravu fotek. No jo, byl by. Jenže to by v Samsungu nesměli zapomenout na přidání podpory stylusu. A multitasking až 3 současně běžících aplikací? To také není žádná výhra. Při třech je na relativně malém displeji už vše opravdu malé, že trefovat se pak do ovládacích prvků v daných aplikacích není úplně komfortní a u 2 aplikací narážíte zas na ten stejný problém s chybějící výškou pro scrollování jako na předním displeji. Těch příkladů mám pak celou spoustu. Když si píšete s ChatGPT a přidáte obrázek, klávesnice je tak vysoko, že nevidíte ani druhý řádek vkládaného textu, otevřete webovou stránku a o kolik méně informací vidíte na výšku a takhle bych mohl pokračovat. Opravdu prakticky absolutně jediná věc, za kterou mohu tento poměr stran pochválit je to prohlížení fotek na otevřeném displeji. To je ale zoufale málo na 50tisícový telefon. Někdo by možná přidal ještě lepší psaní na klávesnici na širším předním displeji, ale to zas vyvažuje fakt, že psát jednou rukou je téměř nemožné. A abych musel prakticky pro jediné aspoň trochu rozumné použití blížící se layoutu klasické konstrukce telefon vždy jedním pohybem otevřít, druhým otočit a tam si něco zobrazit mi připadá extrémně zdlouhavé a krkolomné. Navíc v tu chvíli se vám dostane zapínací tlačítko a kolébka hlasitosti na těžko přístupnou vrchní hranu displeje a špatně hrající reproduktory si ještě zakrýváte dlaní. Přitom by stačilo jen málo – nechodit do takového extrémního poměru stran 14,2:9 a nabídnout třeba 16:9. Rázem by tak telefon mohl fungovat jako stojánek hezky i na videa a pořád by se od klasických Foldů s poměrem stran 21:9 dostatečně diverzifikoval.
Příklady použití vnítřního displeje
Vnitřní displej mám používat, když chci nebo potřebuju. Ne že musím.
Problém není telefon, ale poměr stran
Abyste si ale odnesli z tohoto dlouhého monologu jednu zásadní myšlenku, tak problém není telefon jako takový. Problém je vyloženě poměr stran, na který není nic připraveno a tohle používat opravdu bolí. Podle mě by totiž ideální skládací telefon měl splňovat jednu důležitou věc. Měl by mít skvěle použitelný přední displej srovnatelně s klasickým telefonem a vnitřní by měl být benefit, který použijete jen v případě, že potřebujete větší plochu. A to už z jakéhokoliv důvodu. Někdo 5 procent času, jiný 50. Přední displej by vás ale neměl nutit svým špatným poměrem stran pokaždé rozevírat telefon. Jednak je to otravný pohyb navíc, jednak zbytečně zatěžujete přehyb displeje i kloub a vnitřní displej žere logicky vice baterky než ten vnější. Jednoduše řečeno, vnitřní displej mám používat, když chci nebo potřebuju. Ne že musím.
Samsung problém vyřešil sesterským modelem
Ohebné telefony jako takové rozhodně nejsou problém. Problém je konkrétně tenhle extrémní poměr stran. A nejlepší důkaz? Samsung ho vlastně vyřešil sám. Vedle Foldu 8 totiž existuje ještě Fold8 Ultra. Ano, stojí přibližně o pět tisíc korun víc. Jenže přesně těch pět tisíc podle mě nekupuje lepší procesor, lepší fotoaparáty nebo víc výkonu. Kupuje úplně jinou a mnohem lepší filozofii používání. Najednou dostanete přední displej, který se používá skoro jako klasický telefon. Neříkám, že je úplně stejný jako běžná vlajka. Ale už na něm bez problémů zvládnete psát, číst, scrollovat nebo používat sociální sítě, aniž byste měli neustále pocit, že něco kompromisně obcházíte. A přesně díky tomu se úplně změní i význam toho vnitřního displeje. Najednou ho totiž neotevíráte proto, že musíte. Otevíráte ho proto, že chcete. Když potřebujete větší pracovní plochu, upravit dokument, zobrazit víc informací najednou nebo využít multitasking. Přesně takhle si představuju, že by měl skládací telefon fungovat a jestli zaplatím 49 tisíc za Fold8 nebo 54 tisíc za Fold8 Ultra už myslím nehraje při této částce vůbec žádnou roli.
Který se vám hodí víc?
Samsung Galaxy Z Fold8
Samsung Galaxy Z Fold8 Ultra
Ani další výbava za bezmála 50 tisíc neoslní
Možná jste čekali recenzi plnou benchmarků, grafů a technických parametrů. Jenže podle mě právě ty samy nerozhodují o tom, jestli budete telefon rádi používat. Proto jsem se vám dnes snažil ukázat hlavně to, co z tabulky specifikací nevyčtete. Jak se ten telefon skutečně používá a jestli kompromisy, které Samsung udělal, dávají při ceně kolem 50 tisíc korun smysl. Abych ale přece jen někoho neochudil, tak 4800mAh baterka vydrží bez problému celý den používání, 45W či 20W bezdrátové nabíjení je shodné s Ultra modelem a naopak u foťáků je ústupek. Chybí teleobjektiv, 50MP ultrašíro je z Fold8 Ultra, ale senzor je opravdu malinkatý, takže zázraky nečekejte. Místo 200MP senzoru na hlavním foťáku je zde jen 50MP senzor o velikosti, kterou Samsung nasazuje už od S22. Samozřejmě tedy se současnými algoritmy a výpočetním výkonem. Využít jej můžete i na další výřezy, ale kvalita pochopitelně hodně klesá. Nejvíc mi na tomto objektivu asi vadila strašně velká minimální ostřící vzdálenost. Jakmile chcete vyfotit jen nějaký trochu větší detail, telefon ihned přepíná na horší širokoúhlý objektiv. Bylo jen dílem náhody, že tato fotka je vyfocená asi z 5cm a včela mezitím ze záhadného důvodu neuletěla. Jinak je nevýhodou právě vyrušení těchto objektů nebo to, že si stíníte. Nicméně aspoň že šíro podporuje ostření. Nejde každopádně tedy o fotomobil ani zdaleka, ale svůj účel pro domácí focení splní. Největší výtky na šíro míří právě na malý senzor a ztrácející se detaily a v noci hůř použitelný. Hlavní pak má za dne horší dynamický rozsah a typicky pro Samsung není nejrychlejší se závěrkou, takže třeba rychle se pohybující děti je někdy obtížné chytit ostré. Večer se pak jedná o jediný použitelný objektiv. Zkrátka Fold8 Ultra je na tom díky teleobjektivu i hlavnímu lepšímu objektivu i v tomto ohledu lépe.
Jak fotí Samsung Galaxy Z Fold8?
Tento produkt je snadné nedoporučit
A můj závěr je tentokrát poměrně jednoznačný. Pokud nemáte opravdu specifický důvod, proč chcete právě Fold8, nekupoval bych ho. Raději si připlaťte přibližně pět tisíc korun za Fold8 Ultra, který podle mě dává jako celek mnohem větší smysl. A pokud naopak chcete ušetřit, pořád je tady loňský Fold 7, který dnes koupíte zhruba o dvacet tisíc levněji. A upřímně si myslím, že Fold8 těch dvacet tisíc navíc svými kompromisy jednoduše neobhájí. Pokud totiž už dáte za telefon 50 tisíc korun, neměli byste si z jeho používání odnášet pocit, že neustále řešíte nějaký kompromis nebo hledáte způsoby, jak ho obejít. A třeba vám to vůbec vadit nebude. Stejně jako jsou lidé, kteří si vědomě koupí Huawei bez Google služeb, protože jim jeho přednosti převáží nad omezeními, která to přináší. Je tedy dost dobře možné, že stejně budou někteří lidé přemýšlet i u tohoto poměru stran. Já mezi ně ale po několika dnech běžného používání nepatřím. A třeba se pletu. Možná je to jen můj pohled. Možná to ani není chyba samotného telefonu. Možná je to prostě důsledek toho, že dnešní aplikace jsou už roky navrhované především pro výrazně vyšší displeje kolem poměru 19,5:9. A právě proto jsem měl téměř ve všech běžných aplikacích pocit, že s tímto poměrem stran neustále bojují. Jestli se současné spekulace potvrdí a Apple opravdu použije podobný poměr stran, bude podle mě stát před úplně stejnou výzvou. Ne přesvědčit lidi, že umí vyrobit skvělý hardware. Ale že se s tímto poměrem stran budou dobře používat dnešní aplikace. A to je vlastně důvod, proč bych si Fold8 nekoupil. Ne proto, že by to byl špatný telefon. Naopak. Po konstrukční stránce, kvalitě zpracování i použitých materiálech patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy držel v ruce. Jenže jedno jediné konstrukční rozhodnutí podle mě negativně ovlivňuje prakticky každou minutu jeho používání. O to víc jsem zvědavý, jaký poměr stran nakonec opravdu zvolí Apple a jak se s tím popasuje on.
Více záběrů a konkrétních dojmů můžete vidět v naší videorecenzi na YouTube
Pokud vám moje subjektivní dojmy z používání nevadí, nejlépe jej seženete zde
![TOP 5 nejlepších telefonů do 15 000 Kč [jaro/léto 2026]](/BLOGS/blog-1890/top-5-nejlepsich-telefonu-do-15-000-kc-leto-2026-chybi-cover-title.jpg)
![TOP 5 nejlepších telefonů do 10 000 Kč [jaro/léto 2026]](/BLOGS/blog-1889/top-5-nejlepsich-telefonu-do-10-000-kc-leto-2026-chybi-cover-title.jpg)
![TOP 5 nejlepších telefonů do 5 000 Kč [jaro/léto 2026]](/BLOGS/blog-1887/top-5-nejlepsich-telefonu-do-5-000-kc-leto-2026-title.jpg)
![TOP 5 nejlepších telefonů nad 25 000 Kč [podzim/zima 2025]](/BLOGS/blog-1839/top-5-nejlepsich-telefonu-nad-25-000-kc-zima-2025-title.jpg)
![TOP 5 nejlepších telefonů do 20 000 Kč [podzim/zima 2025]](/BLOGS/blog-1832/top-5-nejlepsich-telefonu-do-20-000-kc-zima-2025-title.jpg)
![TOP 5 nejlepších telefonů do 15 000 Kč [podzim/zima 2025]](/BLOGS/blog-1831/top-5-nejlepsich-telefonu-do-15-000-kc-zima-2025-title.jpg)
