- Čistý design bez zbytečných výstřelků
- Výborná čitelnost displeje na přímém slunci
- Parádní, cca dvoudenní výdrž baterie
- Svižný a intuitivní systém ColorOS 17
- Mimořádně věrné a přirozené barevné podání snímků
- Stíny na fotkách jsou občas zbytečně hluboké a tmavé
- U videa v režimu Open Gate chybí stabilizace obrazu
- Uživatelská zkušenost s telekonvertorem není úplně nejlepší
Následující text je zkrácenou „minirecenzí“, jež se snaží shrnout mé dojmy z testování. Pokud máte zájem o podstatně více detailů, konkrétní srovnávací fotky a reálné záběry z pražských ulic, pusťte si rovnou přiloženou videorecenzi níže.
Střídmost, která se jen tak neokouká
Když jsem na OPPO Find X10 Pro Max narazil v Číně den po jeho premiéře, zaujal mě okamžitě. Ne kvůli nějakému výstřednímu tvaru, ale právě naopak. Bílé provedení působí čistě a decentně, celý vzhled oživuje jen jemná oranžová linka kolem fotografického modulu. A protože oranžová patří i k vizuální identitě mého kanálu, tohle provedení mi opravdu sedlo.
Na první pohled jednoduchá záda při bližším zkoumání odhalí několik pěkných detailů: jemně vroubkovaný okraj fotografického modulu, označení OPPO a Hasselblad i nápis LUMO na menším ze dvou fotografických ostrůvků. Není to samoúčelná dekorace. Právě v této oblasti se nachází mimo jiné True Color Camera, tedy pomocný senzor, který má fotografickému systému pomáhat s věrnějším podáním barev. Celkově je to telefon, který nepotřebuje okázalé efekty, aby vypadal prémiově. A důležitější je, že vizuální střídmost dobře odpovídá jeho celkovému charakteru: má být špičkový ve všech běžných disciplínách, ne jen za každou cenu šokovat.
Ani na přímém slunci vás nenechá ve štychu
OPPO osadilo Find X10 Pro Max 6,78palcovým displejem. Při fotografování venku mě zajímala především jeho čitelnost, protože na velkém a výkonném panelu záleží mnohem víc ve chvíli, kdy na přímém slunci potřebujete zkontrolovat ostrost, kompozici nebo expozici, než při procházení parametrů na webu. V praxi jsem ho postavil vedle Samsungu Galaxy S26 Ultra, který díky antireflexní úpravě považuji za jeden z nejlépe čitelných telefonů na slunci. A OPPO si v přímém srovnání vedlo velmi dobře. Uváděných až 2 000 nitů v režimu vysokého jasu a špičkových 3 600 nitů u odpovídajícího obsahu nejsou jen hezká čísla do prezentace: s displejem se mi pracovalo bez problémů i za slunečného dne.
V běžném použití navíc nabízí plynulou obnovovací frekvenci; ve vybraných hrách výrobce uvádí až 144 Hz. Za mě ale rozhoduje právě kombinace čitelnosti, kvalitního obrazu a pohodlí při každodenním ovládání. A v tomto směru nemám k displeji zásadní výhrady.
Recenze toho nejlepšího od Samsungu níže
Samsung letos udělal něco, co by si ještě před pár lety dovolil málokdo. Vzal svůj nejdražší telefon...
Svižný systém a hardware, na který je spoleh
Výkon? Tady už se dnes u absolutní špičky vlastně není moc o čem přít. Testovaný telefon pohání MediaTek Dimensity 9600 Pro, doplněný 12 GB operační paměti a přibližně 512GB úložištěm v testované konfiguraci. Při mém používání jsem nenarazil na situaci, v níž by mi výkon chyběl. A upřímně: další procenta v benchmarku už pro mě mají menší hodnotu než to, jak dobře se telefon ovládá.
Právě zde OPPO boduje systémem ColorOS 17 na Androidu 17. Působí svižně, nabízí povedené animace, široké možnosti přizpůsobení a především příjemně logické ovládání. Proti prostředí konkurenčního Viva mi připadá o něco intuitivnější a dotaženější. To je moje osobní preference, ale při používání telefonu každý den má přívětivost prostředí větší váhu než další položka v tabulce parametrů. Je férové doplnit, že jsem testoval předprodukční verzi softwaru, ve které jsem se setkal i s několika drobnými chybami. Ty by se mohly do finálního vydání změnit, proto z nich nedělám definitivní soud nad hotovým systémem.
Samostatnou pochvalu si zaslouží baterie. Její kapacita činí 7150 mAh, tedy o 350 mAh méně než u předchozí generace se 7500 mAh. V reálném používání ale menší číslo neznamená horší zkušenost. Naopak: pravidelně jsem se dostával přes dva dny provozu, aniž bych se musel výrazně omezovat ve focení, videu nebo běžném používání. O výdrži leccos vypovídá i jeden z mých pražských fotowalků: po několika hodinách chození a pořizování záběrů mi telefon stále ukazoval velmi vysoký stav baterie. Neberu to jako laboratorní test srovnatelný mezi všemi telefony, ale jako dobře vypovídající příklad toho, jak málo jsem se v praxi musel o nabíjení starat.
Pokud energii přece jen spotřebujete, nechybí 80W drátové nabíjení, možnost nabíjení až 55 W přes kompatibilní USB Power Delivery řešení a 50W bezdrátové AIRVOOC. Za mě je právě klid, který výdrž přináší, jednou z největších každodenních předností tohoto telefonu.
Přirozené fotky, profi video a jeden velký ergonomický přešlap
Nejvýraznějším technickým lákadlem Find X10 Pro Max je trojice zadních fotoaparátů s rozlišením 200 Mpx. To samo o sobě ještě nezaručuje stejně kvalitní fotografie na každém ohnisku: snímače mají různou fyzickou velikost a odlišnou optiku. OPPO ale sází nejen na rozlišení, nýbrž také na spolupráci s Hasselbladem a pomocnou True Color Camera, která má omezovat přehnanou saturaci a zachovávat barvy bližší skutečné scéně.
Právě barevnost mě zaujala nejvíc. Testoval jsem v Praze ve dvou naprosto odlišných náladách: při slunečném podzimním počasí s modrou oblohou a zlatavým listím, ale i v šedivém, zataženém dni, kdy se město ponořilo do nevýrazného světla a místy do mlhy. Měl jsem k dispozici i snímky stejných motivů z různých dnů, takže bylo dobře vidět, že OPPO nemá potřebu vyrábět ze šedivé reality uměle prosluněnou pohlednici.
Výsledné fotografie na mě působí mimořádně přirozeně. Barvy nepřehánějí, architektura si drží uvěřitelný charakter a atmosféra zůstává věrná tomu, co jsem před sebou skutečně viděl. Jde o jedno z nejvěrnějších podání, s jakými jsem se u mobilů setkal. Neznamená to ovšem, že se mi líbí úplně každý zásah do obrazu. U některých scén bych uvítal trochu světlejší stíny; OPPO je podle mého vkusu někdy nechává až zbytečně hluboké. Fotil jsem architekturu v okolí hlavního nádraží, vzdálené detaily budov i Staroměstskou radnici a orloj. Vedle OPPO jsem měl i iPhone 18 Pro Max, Samsung Galaxy S26 Ultra a vivo X500 Pro Max. Takové srovnání je cennější než izolované prohlížení jednoho snímku: rozdíly ve vyvážení bílé, kontrastu a práci se světlem se objeví hned, jak vedle sebe položíte stejné motivy.
Noční focení jsem zkoušel v pražských ulicích před svítáním, včetně motivů kolem Karlova mostu a Vltavy. Záměrně jsem vyhledával složité směsi teplého světla starších sodíkových lamp a studenějšího světla moderních LED. Právě tyto situace ukazují, jestli telefon zachová charakter místa, nebo ho převede do uniformně prosvětlené noční scény. U noční fotografie je navíc nutné počítat s menším množstvím světla a většími nároky na stabilitu; při prvním prohlížení mi v jednom srovnání připadalo vivo lehce ostřejší, definitivní rozdíl ale nelze stavět na dojmu z displejů v terénu.
Krátké preview telefonu z mých cest po Číně
Zajímavé jsou také video funkce. OPPO nabízí O Log2 pro následné barevné úpravy a režim Open Gate, který využívá celou dostupnou plochu snímače. Z jednoho záběru pak lze pružněji připravit horizontální video na YouTube i vertikální formát pro sociální sítě. Má to ovšem praktický háček: v Open Gate není prostor pro elektronickou stabilizaci, a proto je při chůzi viditelnější pohyb kamery. Pro seriózní použití tak dává smysl sáhnout po gimbalu. Je to skvělá možnost pro tvůrce, jen není bez kompromisu.
Největší výhrady ale nemám k výsledným snímkům nebo záznamům. Ty míří k externímu Hasselblad telekonvertoru a k tomu, jak jej OPPO integrovalo do každodenního fotografování. Pro jeho nasazení potřebujete zvláštní adaptér, který zakryje průhledy k ostatním zadním objektivům. Pokud tedy chcete přecházet mezi běžnými fotoaparáty a telekonvertorem, musíte sestavu opakovaně nasazovat a sundávat. Není to katastrofa při občasném výletu, ale při intenzivním focení to začne být otravné.
Druhou slabinou je fotoaplikace. Zatímco u viva lze telekonvertor aktivovat ikonou napříč jednotlivými režimy, OPPO má pro jeho použití vlastní vyhrazený režim. V testované verzi jsem jej tak nemohl používat například v profesionálním režimu fotografování nebo videa. A třetí připomínku mám k samotnému příslušenství: působilo na mě prakticky stejně jako předchozí generace a krytky mi připadaly až příliš volné.
Vivo je v tomto směru promyšlenější fotografický nástroj. Podporuje i výrazně delší externí teleobjektiv a další příslušenství včetně gripu; při častém fotografování nabízí praktičtější práci. Zároveň se ale celá sestava proměňuje v poměrně rozměrný aparát, který si už nechcete jen tak strčit do kapsy. OPPO je jiné: telekonvertor zde vnímám spíše jako specializovaný doplněk k telefonu, který má být především každodenně univerzální.
Komplexní univerzál pro ty, co nechtějí dělat kompromisy
OPPO Find X10 Pro Max je pro mě jeden z nejkomplexnějších telefonů současné generace. Není nutně absolutním vítězem každé samostatné disciplíny, ale v součtu nabízí mimořádně vyrovnaný balík: elegantní design, výborně čitelný displej, přesvědčivé fotoaparáty s přirozenými barvami, velmi dlouhou výdrž, dostatek výkonu a software, se kterým se příjemně žije.
Pokud je pro vás fotografování životní vášeň a chcete často používat grip, telekonvertor a pokročilé režimy, dává mi smysl vážně uvažovat o vivu X500 Pro Max, jehož oficiální představení nás čeká za pár dní. Má propracovanější fotografickou aplikaci a především praktičtěji řešené externí příslušenství. To není výtka vůči schopnostem OPPO, ale rozdíl ve filozofii obou výrobků.
Jestli však hledáte jeden prémiový telefon na všechno, který vás nebude nutit přemýšlet o nabíječce, nabídne opravdu kvalitní fotografie a nebude vás brzdit v běžném ovládání, sáhl bych spíš po OPPO. Není to Ferrari postavené primárně pro jednu disciplínu; je to spíš technologické Audi A8, které chce být výborné ve všem, co s ním každý den děláte. A právě proto mi dává tak velký smysl.