Vím, že všichni čekáte i na recenzi Galaxy S22 Ultra, která bude následovat ještě v tomto týdnu, ale do té doby jsem si udělal zastávku u dvou menších sourozenců Galaxy S22 a Galaxy S22+. Ty si jsou až na pár odlišností, které samozřejmě projdu zvlášť, natolik podobné, že psát na každý z nich separátní recenzi by bylo asi zbytečné. Ano, samozřejmě pár odlišností tu je. Třeba pochopitelně ve velikosti, a tak pokud si potrpíte na malé kompaktní rozměry blížící se téměř ještě letos prodávanému modelu Galaxy S10e, eventuelně iPhonu 13, určitě zvolíte právě menší Galaxy S22. Ta je rozměrově téměř identická s oběma iPhony a záměrně píši téměř, protože ve všech rozměrech je o nějaký ten milimetřík či jeho desetinu menší. Zároveň ovšem ponechává stejnou velikost 6,1“ displeje jako menší dva iPhony a tak je jasné, že se zmenšovalo právě na úkor rámečků, které jsou u obou Samsungů ideálně symetrické a úžasně tenké. Samsung Galaxy S22+ | Foto: Huramobil Větší Galaxy S22+ naopak a logicky cílí na iPhone 13 Pro Max, proti kterému už ale má o 0,1“ menší displej a samozřejmě zase celkově menší rozměry. Asi chápete, proč tak moc zmiňuju v recenzi Galaxy S22 právě Apple. Oba výrobci se totiž k sobě přiblížili nejen rozměry displejů, ale i designem hranatých boků a musím říct, že novým Galaxy S22 to nadmíru sluší. Jasně, že možná by někdo namítl, že teď je telefon nudný a když si odmyslíte signifikantní design kamer, v podstatě se díváme na iPhone, ale na druhou stranu no a co… Záda z Gorilla Glass Victus+, rovné boky s jemně zaoblenými hranami je přesně ten ideální „form factor“, díky kterému telefon neskutečně skvěle padne do ruky a je radost jej používat a jen těžko si dokážu představit, že při stejně velkých displejích by to šlo udělat ještě lépe. Displej Tak a teď se dostávám k onomu tématu displejů, kde se táhne taková trochu mini kauza ohledně obnovovací frekvence. Tu Samsung původně udával v rozmezí 10-120Hz, což odpovídalo úspornějším LTPO displejům. Prakticky jsme tak všichni žili v domnění, že letošní snížení kapacity baterie o 6% u menší Galaxy S22 a 8% u větší Galaxy S22+ vykompenzuje právě nový procesor a ony displeje. To je to ALE, o kterém jsem mluvil na začátku. Samsung Galaxy S22+ | Foto: Huramobil Nakonec po četných připomínkách Samsung vysvětlil, že špatně interpretoval grafický výkon a zobrazovací frekvence displeje a upravil čísla tak, aby to sedělo s obecně uznávanými normami. Když to všechno hodně zkrátím, opravdu se jedná o úspornější displeje než vloni, ovšem ta hlavní úspora pramení ze softwarového řízení výkonu grafického jádra procesoru. Procesor je totiž, kromě displeje, významný žrout energie v mobilním telefonu a i když tedy displej stále svítí v určité obnovovací frekvenci, tím, že se grafika uspí a nemusí počítat neustále nový obraz, se opravdu energie ušetří. Sice ne tolik, jak bylo původně avizováno, ale šetří. Porovnání velikostí Galaxy S22+ s Galaxy S22 | Foto: Huramobil Každopádně displeje jsou opravdu skvělé. Mezigeneračně se opět zlepšila jejich světelnost, u Galaxy S22+ na 1750 nitů, u klasické Galaxy S22 na 1350 nitů a na přímém letním slunci tak nebudete mít absolutně žádný problém s tím, že byste něco nepřečetli. Zkrátka a dobře, v displejích je Samsung absolutní premiant. Teď ale přichází druhá část a to je výdrž. Možná si někdo bude připadat ochuzený u menší Galaxy S22, která nabízí pouze 25W drátové nabíjení oproti 45W u Galaxy S22+, ale buďte úplně v pohodě. Rozdíl v rychlosti nabíjení totiž vyrovnávají kapacity samotných baterií. Ať tedy nabíjíte Galaxy S22, Galaxy S22+, Galaxy S22 Ultra, prakticky s rozdílem 2-3 minut se dostáváte na kompletní nabití za 60 minut a půlhodinové přicucnutí na nabíječku je pak schopné vrátit zhruba 60% baterie. No a výdrž, ta je samozřejmě asi nejpalčivějším tématem a pochopitelně záleží na tom, jak budete telefon používat a za mě je upřímně asi největší slabinou tohoto, jinak veskrze skvělého telefonu. Zkrátka, je to jednodenní telefon. Při brouzdání internetem, odpovídání na komentáře na YouTube, Instagramu, úpravě fotek v Lightroomu atd mi po 4,5 rozsvíceného displeje jsem měl u Galaxy S22+ jen 22% procent baterky a to věru moc není. Při plném nabití jsem hned po sundání telefonu z nabíječky cestou do práce 45 minut fotil a rázem ubylo 20%. Samsung Galaxy S22+ | Foto: Huramobil Pokud budete výdrž porovnávat s letošními iPhony 13, které navíc na kapacitě baterky přidaly, jste diametrálně někde jinde. Aspoň u mého iPhone 13 Pro Max mám po celém dni používání, to znamená nějakých 5-6 hodinách zapnutého displeje, stále ještě kolem 50% kapacity. Abych se ale vrátil k Galaxy S22+. Pravidelně jsem se domů večer vracel právě se zhruba 20% baterky a jít tak po práci ještě někam na večírek, kde chcete někomu ukázat fotky nebo naopak nějaké pořídit, asi bych se před odchodem, být vámi, na chvíli na nabíječku připojil. Jednoduše řečeno, výdrž je prostě o trochu slabší než vloni a úspornější displej to nedohnal. Výkonu na rozdávání Po stránce výkonu není pochyb, že toho je na rozdávání. Letošní Exynos 2200 s jádry od AMD je sice slabší než Snapdragon 8 generace 1, prodávaný v USA, ale ono to ani nijak zvlášť nevadí. Hry si zahrajete na plné detaily naprosto plynule a o dalších aplikacích pochopitelně ani nemluvě. Jen počítejte s tím, že se telefon hřeje, jako vloni. Stačí si jen v úvodu dát přetahovat do telefonu data z jiného telefonu, instalovat aplikace a rázem topí. Hrajete graficky náročnější hru a topí a po nějaké půl hodince hraní už se sem tam nějaký frame "dropne". Samsung Galaxy S22+ | Foto: Huramobil Z dalšího hardwaru je k dispozici to nejnovější, to znamená USB 3.2, nejrychlejší úložiště, v základu už 8GB operační paměti, slušné reproduktory, i když víceméně stejné jako vloni a kvality v ROG Phonu stejně nedosahují a tak jediný rozdíl mezi oběma telefony je navíc Wifi 6E v S22+ oproti Wifi 6 v klasické S22 a UWB čip pro lokalizaci ztracených zařízení na posledních pár centimetrů, kterým pochopitelně disponuje větší Galaxy S22+. Jestli by to ale mělo být něco, co byste si museli dát na misky vah při rozhodování? Určitě ne. Po softwarové stránce nastala mezigeneračně velká změna a tím je OneUI 4.1, které má od letoška ve vlajkových lodích 4letou podporu velkých aktualizací a 5 let bezpečnostních záplat. To je třeba víc než u vlajkového Pixelu 6 a tak je Samsung neochvějným androidovým králem přibližující se Apple. Za tohle rozhodně tleskám, stejně jako za implementaci Androidu 12 a Material U, kdy si třeba můžete krásně sladit prostředí s tapetou. Ony další fíčurky, jako odstranění nechtěných objektů z fotky, má už Samsung oproti Pixelům dávno a abych tak úplně pořád nechválil, docela mě zamrzely celkem časté záškuby v animacích. Rozhodně nepodezírám procesor, to ne, tam je výkonu dost, ale pravděpodobně půjde právě o ono úzkostlivé šetření baterie, kdy výstup v počtu obrázků za sekundu z grafiky se jednoduše nerovná obnovovací frekvenci displeje. Tohle přičítám celkové neodladěnosti prostředí v začátku a pochopitelně se to časem rozhodně ještě zlepší. Fotoaparáty Další velká změna se letos odehrála u foťáků. Samsung po letech 12Mpx hlavních senzorů u základních modelů konečně přesedlal na větší, 50Mpx senzory. Ne, že by to nutně znamenalo ihned zlepšení, ale ono tady opravdu je. Když vezmu z pohledu dynamického rozsahu, ostrosti, vyvážení bílé, to je skvělé a rozhodně není pochyb o tom, že novinky ze série S22 jsou momentálně na špičce současného focení. Zajímavé je ovšem vidět, že tak, jak Samsung vzal zpátečku v podobě zmenšování velikostí displejů, pro letošek vzal zpátečku i ohledně saturace, což rozhodně pro drtivou většinu lidí není na škodu. Rázem jsou fotky daleko živější, kontrastnější, kdy přes den se blíží hodně třeba k nedávno recenzované Huawei P50 Pro a tím pádem třeba mnohem saturovanější než u letošních iPhonů 13 Pro. Z minulých iPhonů nebo třeba telefonů Sony si naopak berou zase vyvážení bílé, kdy všechno je laděné do příjemných teplých tónů. Samsung si letos vzal od každého něco a namíchal zatraceně skvělé fotky. Koneckonců, když jsem vám dával na Facebook porovnání mezi fotkou z Galaxy S22+ a iPhonem 13 Pro Max, drtivě u vás vyhrál právě letošní Samsung. No a když už jsme u porovnání a iPhonech, tak těm se pro změnu blíží noční fotografie. Nečekejte tedy všechno totálně rozsvícené, jak to umí třeba Xiaomi či Huawei, ale naopak jsou fotky daleko decentnější, věrnější a zase kontrastnější jako právě na iPhonech. Nebe tím pádem už nevypadá v noci jako den, ale opravdu jako noc. Obloha je černá, šum je na fotce občas patrný, ale kde by nezafungoval jinak velmi dobrý automatický režim, máte šanci pochopitelně zvolit i dedikovaný noční režim. Ten musím pochválit, protože i když se na první pohled extra nic nestane, na ten druhý právě dojde k eliminaci hlavně šumu. A o to líp, že letos navíc expozice trvá i daleko kratší dobu. V noci pochopitelně už zaostávají oba dva zbylé objektivy, 10Mpx teleobjektiv s trojnásobným přiblížením a 12Mpx širokoúhlý senzor. Ne moc, ale znatelné to samozřejmě je a hodně bude záležet na konkrétní scéně. Někde si lépe vede širokoúhlý, někde pro změnu teleobjektiv. Všechny 3 objektivy jsou navíc naprosto konzistentní jak v saturaci, tak vyvážení bílé a pochválit musím i portrétní režim. Rozhodně musím říct, že od pozadí je separace, i v tak složitých oblastech, jako jsou vlasy, téměř bezchybná. Přední 10Mpx kamerka je už tradičně fajn a rozhodně jí musím pochválit za skvělý dynamický rozsah. Tradičně už je na tom video jako nejslabší disciplína. Nebo lépe řečeno v rámci Android telefonů velmi dobře. Opět bych postprocessing přirovnal k Sony, ale na Apple je ještě pořád co zlepšovat. Závěrem Jestli jsem někdy u vlajkových lodí od Samsungu váhal, zda doporučit nebo ne, letos je to momentálně naprosto jasná volba. Skvělý design, skvělé zpracování, skvělý hardware, 4letá podpora aktualizací Androidu, perfektně odladěné fotoaparáty. Jediné reálné mínus, kvůli kterému by někdo mohl říct NE, je pak víceméně právě ona baterie. Vlastně je obrovská škoda, když Samsung přešel z kulatého designu na hranatější, což je jako přestěhovat se z mezonetu se zkosenými stropy do druhého patra níž s rovnými stropy, že nezůstal u původní velikosti baterií. Zjevně byla touha za tím porazit Apple v podobě menšího telefonu větší než samotný fakt, že zbytečně se tím ukrojí tak cenná výdrž na jedno nabití. Chápu, kdybychom se bavili o tom, jestli telefon vydrží 1,5 dne nebo 1,2 dne, kdy přece jen každý z nás si jde jednou za 24 hodin lehnout. Jen takto jsem měl zkrátka poměrně často obavy, že při náročnějším použití musím myslet na to, že by bylo dobré telefon na nabíječku přece jen, chvíli před odchodem z práce, připojit. Na druhou stranu to jsem já, který porovnává s velkorysou výdrží iPhonů a dost často upravuje na mobilu fotky v Lightroomu, odpovídá na komentáře na YouTube atd. Vy můžete mít používání mobilu v úplně jiném rozsahu. Jen je potřeba myslet na to, že teď jsme na maximální možné výdrži, kdy je baterie nová a časem bude výdrž určitě klesat. To je za mě jediný bod k přemýšlení před tím, než se finálně rozhodnete. Každopádně až do 10.3. máte šanci pořád ještě předobjednat Galaxy S22 či Galaxy S22+ a získat v případě využití akce trade-in, kdy odprodáte svůj starý mobilní telefon i k oné výkupní ceně navíc bonus v hodnotě 4 000 Kč a sluchátka Galaxy Buds Pro zdarma. A v tomto případě bych asi neváhal a do novinek šel. Jde totiž o nejvýhodnější nákup vlajkových lodí, který jste momentálně schopni sehnat. Doufám, že se vám recenze líbila, že vám pomohla v rozhodování a budu moc rád, když mi dáte do komentářů vědět, co na Galaxy novinky říkáte vy. ...
Teď ovšem nastal den, kdy očekávaný nástupce v podobě realme 9 Pro 5G sice dorazil, ale spolu s ním navíc i jeho „naspeedovanější“ brácha realme 9 Pro+ 5G. Ten je nejvyšším modelem devítkové řady a z velmi dobře fotícího Nordu 2 od sesterského OnePlus si vypůjčil právě hodně chválený senzor hlavního fotoaparátu. K tomu omladil výbavu, přidal slušný displej a mě a určitě i vás bude zajímat, jestli tady máme nového krále střední třídy. Na recenzi mi realme poslalo oba telefony, jak realme 9 Pro 5G, tak realme 9 Pro+ 5G, ale pochopitelně se věnuji tomu zajímavějšímu z nich. Klasická 9 Pro 5G mě upřímně úplně tak nenadchla. Přece jen už přítomnost staršího fotoaparátu z realme 6, 120Hz displej, ale IPS, pomalejší nabíjení než předchozí realme 8 Pro, ale hlavně za stejné peníze dostanete teď daleko atraktivnější realme GT Master 5G s lepším procesorem i displejem. Sice ne tak velkým, a tak velkou baterkou, takže snad jedině pokud potřebujete 6,6“ displej s 5000mAh baterkou, volte místo realme GT Master 5G právě realme 9 Pro 5G. Design Teď už se ale pojďme soustředit na vyšší realme 9 Pro+ 5G, které má společného se svým menším bráchou snad jen software, plastový rámeček a o trochu menší záda ve stejném designu. Realme je totiž letos dalším, kdo se posunuje od zaoblených boků směrem k rovným stranám rámečků. Jen trochu škoda, že realme zůstalo tak někde na půl cesty a hrana zad i displeje je pořád celkem zakřivená, že občas máte pocit, že vám telefon vyklouzne z ruky. Naštěstí ovšem výrobce přibaluje již tradiční pouzdro, které tento problém, stejně jako už běžně vystupující modul foťáků, eliminuje. realme 9 Pro+ 5G | Foto: Huramobil Displej Teď se na chvilku zastavím u displeje, kterým je 6,4“ velký AMOLED s 90Hz obnovovací frekvencí. Tu si můžete samozřejmě vypnout, zapnout nebo nastavit automaticky podle toho, jestli chcete plynulejší animace nebo naopak šetřit baterku. To samé platí i o funkci Always on, neboli stále zapnutých hodin na jinak zhasnutém displeji. Uvádím to proto, že baterie má kapacitu „pouhých“ 4500mAh, což sice je trochu slabší než má konkurence, ale na druhou stranu s ní telefon šetří až ukázkově. I když jej budete používat intenzivně – fotit, hrát hry, koukat na videa, přežijete celý jeden plný den bez toho, aniž byste museli hledat někde zásuvku. Já jsem se v pohodě dostával průměrně na 1,5 denní výdrž a za tohle realme patří velký dík. Stejně jako za rychlé, 66W nabíjení, které telefonu vrátí plnou kapacitu za 44 minut, ale jen pouhých 20 minut stačí na více jak 50% kapacitu. Jestli se vám tedy občas stane, že přes noc nezapojíte telefon do nabíječky, během ranní očisty a snídaně se telefon bez problému nabije opět na celodenní výdrž. A věřte, že vím o čem mluvím. Moje Apple Watch s 90 minutovým dobíjecím cyklem mě totiž neuvěřitelně vytáčí. realme 9 Pro+ | Foto: Huramobil Zpátky ale ještě na chvilku k displeji, u kterého je aspoň za mě největší ústupek v rámci celého telefonu. Jednak obří masivní brada je opravdu obří, ale taky bych čekal alespoň nějaké zlepšení v rámci zvýšení maximálního jasu. Takhle je to totiž pořád ten stejný displej, který už jsme mohli vidět i u loňského realme 8 Pro. Aspoň za příkladně fungující se pak dá pochválit čtečka. Je velmi dobře umístěná, rychlá a spolehlivá. Hardware Skvěle je telefon rozhodně vybaven po hardwarové stránce. Není to sice OnePlus Nord 2 s na zakázku dělaným Dimensity 1200 5G, ale to vůbec nevadí. I tady použitý Mediatek 920 s podporou sítí 5. generace si vede naprosto skvěle. Výkon je dostatečný prakticky na cokoliv a i třeba Genshin Impact si zahrajete naprosto bez problému. V základu je pak mobil vybaven i 8GB operační paměti, kterou si v případě potřeby můžete bez problému, na úkor úložiště, rozšířit až o dalších 5GB. A když už jsem u úložiště, to je sice třeba oproti Nordu 2 jen UFS 2.2, ale na druhou stranu v základu už dostanete rovnou 256GB, kam se vám vejdou desítky tisíc fotek, takže pokud jeho malinkatou část obětujete právě pro RAM, ani to vlastně neucítíte. realme 9 Pro+ 5G | Foto: Huramobil Z další výbavy pak potěší nejmodernější konektivita v podobě Bluetooth 5.2 nebo třeba WiFi 6 a takovou už povinnou výbavou v cenovce kolem 10 tisíc korun jsou stereo reproduktory. Nečekejte od nich ohromující výkon hlavně po basové stránce, ale normální solidní výkon, který neurazí. A na závěr hardwarové části jsem si nechal takovou libůstku, u které jsem strašně rád, že se na ní extra myslí i v této třídě telefonů. Jde o haptickou odezvu, pro kterou si realme dokonce vymyslelo vlastní název O’haptics a dokonce mu věnovalo v rámci celého systému i docela dost prostoru. Dokonce máte možnost se podívat na výukové video, jaké jsou její možnosti. Škoda jen, že je systém nevyužívá až do té míry, jak demonstruje video. Třeba takové zaražení se v menu na konci by k tomu přímo vybízelo. Každopádně věřím, že když už si realme dalo práci s vymýšlením vlastního názvu, rozhodně bude v dalším zdokonalování ještě pokračovat. realme 9 Pro+ 5G | Foto: Huramobil Čistě po softwarové stránce se díváte na Android 12 s nadstavbou realmeUI 3.0, která vychází z mateřského ColorOS a většinou jsem toto prostředí kritizoval za jeho pouťovou vizáž. S příchodem Androidu 12 se teď nově celý vzhled systému může daleko více sjednotit. To znamená, že systém automaticky vybere tři klíčové barvy ze zvolené tapety a tomu přizpůsobí celé prostředí a všechno vypadá pak, že do sebe daleko lépe zapadá. Samozřejmě, kdo naopak ocenil pestré barvičky, ten je může využívat i nadále. Fotoaparáty Ta největší lahůdka pak přichází samozřejmě v podobě fotoaparátů v podobě hlavního 50Mpx senzoru od Sony, který jsme mohli vidět už u OnePlus Nord 2 nebo u realme GT Master Explorer, dostupného ovšem pouze v Číně. Jsem tím pádem strašně rád, že konečně dostáváme i u nás od realme telefon, který se může směle poměřovat jak už se zmíněným OnePlus, tak i Samsungem Galaxy A52s. A o to víc jsem rád, že nezklamal a že podává na svou cenu stejně skvělý výkon jako právě Nord 2. Fotky jsou parádní, tak akorát ostré s výborným dynamickým rozsahem a minimem šumu. Překvapivě pěkný je i dvojnásobný výřez a stejně tak, jako u Nordu 2, telefon exceluje i večer. Nádherné fotky pak telefon dělá na hlavní foťák i večer a snad jen jednou nebo dvakrát se mi stalo, že software zahaproval a výsledkem bylo něco, co běžně produkovala na noční režim Motorola. Za hlavní foťák tak budete maximálně spokojení. Fotografie pořízené realme 9 Pro+ 5G To samé už se pochopitelně nedá říct o základním 8Mpx širokoúhlém, na jehož použití se omezte primárně přes den a i tak dostanete očekávaný výstup mnohem levnějších telefonů. Není se ale čemu divit, ty stejné výsledky produkoval i Nord 2 a tak když naboostujete jednu funkci vysoce nad průměr, logicky někde musíte ubrat, abyste se vešli do celkového rozpočtu. Úplně za excelentní se nedá považovat ani moc video. Na FULLHD, kde se zapojí elektronická stabilizace, to ještě jakž takž ujde, ale při 4k už to žádná hitparáda není. Optická stabilizace si zkrátka sama o sobě neporadí a tak bych se u 4k zaměřil spíš jen na statické záběry bez minima pohybu. realme 9 Pro+ 5G | Foto: Huramobil Koupit či nekoupit? Teď, když už jste si přečetli všechny plusy a mínusy, logicky přichází na řadu cena, shrnutí a jestli se tento telefon vyplatí. Jak už to bývá, nejvíc se vyplatí rychlé rozhodnutí, protože z běžných 10 490 Kč je telefon na prvních pár dní prodeje zlevněný na 8 990 Kč a to je dosti agresivní cenovka na to, aby se dalo říct ne. Dostanete procesor na úrovni 500 000 bodů v Antutu, tím pádem dostatečný výkon na cokoliv, dostanete v základu 8GB operační paměti a 256GB úložiště, 90Hz AMOLED displej, 60W nabíjení, stereo repráky, Android 12 a jako bonbónek onen skvělý hlavní foťák. Za 8 990 Kč je to opravdu perfektní volba. Za 10,5 tisíce korun už přece jenom nastává dilema, zda volit realme 9 Pro+, Norda 2 nebo třeba Galaxy A52s, která nabízí o rok delší podporu, lepší displej a voděodolnost IP67. Bude sice na hlavní fotoaparát horší, ale na širokoúhlý zase lepší a tak se znalostí všech těchto informací je zase obligátně rozhodnutí na vás. Realme novinky už teď najdete skladem a pokud vás telefony chytly, neváhejte, protože startovní akce s lepšími cenami končí už 23.2. Tak jo, to je pro dnešek všechno. Jestli se vám recenze líbila, budu rád, když mi dáte vědět do komentářů. Děkuji hrozně moc za přečtení, mějte se krásně a čau u další recenze. ...
Doposud nevídané embargo na jednoho z největších průkopníků mobilního průmyslu, které ovlivnilo kompletně celé odvětví. Přece jenom konkurenční prostředí je jedním ze základních hnacích motorů inovací a pokud vám postupně z trhu zmizí jeden ze dvou klíčových hráčů, po úvodním šoku se chtě nechtě na chvíli všechno zabrzdí. Aby toho nebylo málo, půl roku na to přišla pandemie, která ochromila dodávky čipů, spousta telefonů není vůbec, třeba OnePlus svoje podzimní téčka ani nevydal, Samsung zas svoje „FEčko“ vydal o půl roku později a dnešní Huawei P50 Pro je tak dítko s dost podobným osudem. To neříkám z důvodu, abych P50 Pro nějak hned ze začátku obhajoval, ale spíš jen jako takový smutný dovětek k posledním dvěma rokům v mobilních komunikacích. Každopádně nic ovšem nebrání tomu, abych se novému Huawei P50 Pro nepodíval na zoubek. Design Asi by bylo naprosto jednoduché tento telefon ve 3 větách odepsat. Přece jenom jde o vlajku, která se v Číně představila už vloni a k nám přichází až letos. Má loňský Snapdragon 888, když teď už je na světě novější Qualcomm Snapdragon 8 Gen 1, navíc kvůli embargu bez podpory 5G a Google služeb, jeho cenovka i přesto atakuje hranici 30 tisíc korun, a to je přece jen už částka, pod kterou seženete prakticky všechny loňské vlajky konkurence. A vás určitě napadnou i další důvody. Existuje něco, čím dokáže P50 Pro zaujmout? Přece jen jde o vlajku Huawei a o mobilní telefon, který aktuálně vévodí žebříčku DXOMARK – samozřejmě bez ohledu na to, co je o DXOMARKU takovým veřejným tajemstvím. Huawei P50 Pro | Foto: Huramobil Dřív, než se ale vrhnu k hlavnímu bonbónku celé recenze, pojďme si v rychlosti projet pár základních informací o telefonu samotném. Po designové stránce jde pořád o klasický sendvič z kovu a skla ve dvou barevných provedeních, u jejichž jmen Huawei nikdy invencí nešetří. Letos je to tak 50/50, protože černá se jmenuje nepochopitelně pouze Black, avšak ta, kterou právě držím v ruce výrobce nazval Cocoa Gold neboli kokosově zlatá. Nakolik je kokos z venku či zevnitř zlatý posuďte sami, nicméně tahle P50 Pro je spíš stříbrná s lehkým nádechem růžové. Každopádně lesklá, kluzká a extrémně přitažlivá pro jakékoli otisky prstů, což asi není nic, co by nevyřešilo přibalené pouzdro. Video recenze Huawei P50 Pro Displej Dost se toho změnilo i u displeje. Jednak se Huawei trochu umírnil se zakřivením. To už není ze všech 4 stran, ale jen z bočních a není tak extrémní, jako bylo třeba u Huawei P40 Pro, což je samozřejmě pozitivní jednak s ohledem na nechtěné otisky prstů, náchylnost na rozbití při pádu nebo třeba při použití v aplikacích, kde na boku máte často nějaké posuvníky. Jinak jde víceméně o klasický displej se 120Hz obnovovací frekvencí a 300Hz odezvou na dotyk. Žádné LTPO nebo QHD rozlišení však nečekejte, i tady embargo zasáhlo plnou měrou a Huawei tak nemá k nejmodernějším displejům přístup. Abych byl fér, osobně mi QHD rozlišení ani nechybí, přínos není tak velký a víc žere baterku, ale přece jen LTPO by se právě s ohledem na její šetření určitě hodilo. Chybíci aplikace od Googlu? Huawei má vlastní řešení. O hardwaru, ale hlavně softwaru by se toho dalo napsat u Huawei tuny a všichni už po dvou letech víme, že Google tady není a jestli jej vyžadujete, asi nemá cenu o tomto telefonu přemýšlet. Samozřejmě do jisté míry se to dá obejít přes nástroj Gspace, což je aplikace simulující Huawei P30, který ještě přístup ke službám Googlu měl. Uvnitř Gspace nainstalujete pak cokoli z Google Play, i když je potřeba počítat s tím, že jde o emulátor, takže na hry bych si tak úplně nepomýšlel, ale třeba chybějící YouTube Studio v něm běží úplně bez problému. Huawei P50 Pro | Foto: Huramobil Pro ostatní aplikace můžete bez problému využít Petal Search, což je takový agregátor všech možných aplikací z dalších obchodů jako Amazon, APkpure a dalších a vy se tak do jisté míry nemusíte starat o to, odkud onu aplikaci stahujete. Samozřejmě pro ty zásadní aplikace, typicky bankovnictví je lepší využít oficiální obchod AppGallery, kde už seženete přímo všechny aplikace hlavních českých bankovních domů. No a konečně druhá věc je bezkontaktní placení kartou, a to spolehlivě můžete vyřešit skrz předinstalovanou a celkem známou britskou aplikaci Curve, která už na AppGallery oficiálně je také. Do té stačí vložit všechny vaše platební karty, jednoduše zvolíte z které platíte a dokonce i několik dní po transakci si můžete dodatečně i změnit kartu, z které následně částka bude odečtena. To je mimochodem docela šikovná aplikace nejen pro majitele telefonů Huawei. Jinak ještě pro úplnost, telefon běží stále na jádru Androidu se službami HMS Core a nadstavbou EMUI 12 a tady je celkem škoda, že pořád jsme se ještě pořádně nedočkali HarmonyOS, kam vrhá Huawei své hlavní vývojářské úsilí. Nicméně i tak musím pochválit, že na telefonu běhá všechno brilantně svižně a opravdu je radost s ním pracovat. Fotoaparáty Tak a teď jsou na řadě foťáky, na které jsem byl asi nejvíc zvědavý, jednak proto, že DXOMARK telefon vychválil až do nebes a jednak kvůli embargu a s tím spojené ukončení spolupráce se Sony. Jestli si totiž vzpomínáte, za poslední léta nám Huawei prezentoval jeden lepší senzor foťáku za druhým vyvinutý právě ve spolupráci s tímto japonským gigantem. Ta unikátnost spočívala zejména v použití senzorů, kde místo klasického rozložení čtyřech pixelů červená, zelená, zelená, modrá byla zelená barva nahrazena žlutou propouštějící více světla. Díky tomu pak byly schopny telefony Huawei vidět v naprosté tmě i to, co vy běžným okem nevidíte. Každopádně tomuto odzvonilo a nově se díváme na soustavu čtyřech senzorů od Omnivisionu, což je čínská společnost působící v mnoha odvětvích, ale primárně se zabývá právě senzory pro mobily, notebooky, webkamery atd. Jo a jen tak mimochodem, je držitelem světového rekordu v nejmenším komerčně dostupném senzoru o velikosti 0,001mm. To jen tak na okraj. Huawei P50 Pro | Foto: Huramobil Každopádně použité senzory v P50 Pro zdaleka nejsou tak velké, jako byly u Huawei P40 Pro nebo Mate 40 Pro a je to celkem škoda. Na druhou stranu je vidět, jak strašně důležitou roli hraje zpracování fotky a právě tady, víc než kde jinde, se dá příznačně použít, že i s malým kašpárkem lze zahrát velké divadlo a že když už nemáte k dispozici senzory od Sony, proč nevytáhnout kdysi skvěle fungující kombinací klasického a černobílého senzoru. Hlavnímu foťáku totiž nelze prakticky nic vytknout. Za dne jsou fotky přesně takové, jaké mají být. Krásný dynamický rozsah, minimum šumu, barvy vyvážené, všechno tak akorát ostré, paráda. Dost podobné je to i večer a v noci. Hlavní foťák si vede impozantně a na špatný snímek opravdu nenarazíte. Fotografie pořízené Huawei P50 Pro Aby ale nebylo zas tak všechno sluníčkové, narazil jsem na jeden bug. Když se snažíte mít extrémně klidné ruce a telefon si začne myslet, že je na stativu a spustí dlouhou, klidně i 10 sekundovou expozici. Že zas tak klidné ruce nemáte a že optická stabilizace to nezachrání pak záhy zjistíte z výsledné fotky. To každopádně ale není nic, co by se nedalo opravit budoucí aktualizací. U zbylých 2 foťáků, šíra a 3,5 násobného periskopického zoomu jsem byl s výsledky také spokojen, i když pochopitelně od nich nelze čekat to, co od hlavního senzoru. Na druhou stranu i tak kvalitou svého výstupu předčí mnoho konkurence, a to jak přes den, tak i večer na noční režim. A koneckonců, ten širokoúhlý objektiv je konečně také pořádně širokoúhlý, ne jak minule. U teleobjektivu zas opravdu musím pochválit impozantní práci se softwarem. Je úžasné se dívat, jak dokáže využít kombinace 64MP senzoru a 3,5násobného optického přiblížení. Mnohdy tak vypadají fotky i na 10 násobný zoom daleko lépe než u konkurence, opravdu klobouček dolů. Zlepšilo se konečně i video, což byla disciplína, na kterou Huawei celkem v minulosti kašlal. Najednou je lepší jak zvuk, tak i optická stabilizace, i když časté přeostřování výsledný dojem celkem kazí. No a konečně přední kamerka. Ta je letos jenom jedna a popravdě mě nadchla ze všech foťáků asi nejmíň. Koneckonců, snímky vidíte sami. Baterie Prakticky jediné důležité, co jsem v průběhu recenze nezmínil je baterie. A upřímně u mobilu s 6,6“ displejem bych zkrátka čekal víc než jen 4360mAh. Koneckonců konkurence nemá problém u této velikosti aplikovat i 5000mAh baterie a na výdrži je to bohužel znát. V mém případě se mi podařilo vydržet na jedno nabití jeden plný den, ale bylo to s odřenýma ušima. Holt víc, než 5 hodin zapnutého displeje na jedno nabití na telefonu moc nedáte a často tak přijde na řadu rychlá nabíječka. Aspoň ta se dá pochválit, protože drátové nabíjení se zrychlilo na 66W, což znamená 50% kapacity za nějakých 20 minut. Konkurence sice nabízí i víc, ale 66 W je za mě plně dostačující. Huawei P50 Pro | Foto: Huramobil No a když už tak pořád mluvím o konkurenci, ta je vlastně i takovým zabijákem nového P50 Pro. Pokud nepotřebujete nutně Google služby, jde o skvělý telefon, který ale paradoxně zabíjí jeho cena. Co naplat, že jde u nás o novinku a představil se v ČR až letos. Hardwarově jde totiž, stejně jako u Galaxy S20 FE o telefon z loňského roku a tomu by měla odpovídat i cenovka. 30 000 Kč je moc, obzvlášť když telefony jako Galaxy S21 Ultra, Mi 11 Ultra, OnePlus 9 Pro zkrátka stejně vybavené telefony seženete mnohem levněji. Huawei tak nejspíš ukazuje, že víc, než o masivní prodeje mu jde o to, být pořád vnímán jako značka vyrábějící mobilní telefony a ony masivní prodeje realizuje spíš na cenově agresivních sluchátkách, noteboocích, monitorech a dalších komoditách, kde má přece jen lepší šanci vyhrát než na trhu, kde většina zákazníků služby Googlu vyžaduje. A kdo je naopak nepotřebuje, pro něj je Huawei P50 Pro skvělou volbou – jen ne za 30 000 Kč. No schválně mi napište, jak novou P50 Pro vidíte vy. Děkuji moc za přečtení, mějte se krásně a někdy příště u další recenze. ...
A přesně takový je nový Google Pixel 6 a 6 Pro. Zapomeňte na všechny Pixely, které se představily doposud. Nový Pixel je opravdu něčím revoluční. Vydal se totiž na vlastní cestu. Na cestu, po které už dávno jde Apple. Google si totiž navrhl a nechal vyrobit svůj první vlastní procesor Tensor. Rázem tak má pod taktovkou kompletní design hardwaru a softwaru a stejně jako Apple má tak unikátní možnost být jiný než všichni ostatní. Lepší než všichni ostatní. Google si doslova může napsat svůj Android tak, aby vyhovoval právě jemu. Aby všechno běželo rychleji než na jiném androidovém telefonu, aby vydržel déle nabitý než ostatní androidové telefony, aby lépe fotil než jiné androidové telefony. A podařilo se mu to? Ano i ne. Pixel 6 Pro | foto: Huramobil Skvělá uživatelská zkušenost Jestli jste někdy koukali na světovou premiéru nějakého telefonu, určitě jste viděli, jak se každý výrobce chlubí grafy, že náš telefon je rychlejší než jeho konkurent. Bylo ale poměrně neobvyklé sledovat, když Google prohlásil, že ano, máme 5nm procesor jako Apple nebo Qualcomm, ale nečekejte, že budeme soupeřit v benchmarcích. My jsme si vlastní procesor vyrobili jen kvůli tomu, že nikdo nám jej nechtěl vyrobit tak, jak jsme chtěli my. Necílíme na nejvyšší čísla, ale raději na skvělou uživatelskou zkušenost, neotřelé funkce, umělou inteligenci a strojové učení. A musím říct, že tohle se povedlo. Pixel 6 za mě nabízí jeden z nejlepších uživatelských zážitků, které jste schopní na androidovém telefonu dostat. Sleduj také video recenzi I když procesor neatakuje první příčky benchmarků, neměl jsem problém ani s tím, že by se po delším používání extrémně zahříval nebo by i třeba jakákoli náročná hra nestíhala. Prostředí Androidu 12 je krásně čisté, plynulé, nic se neseká a zkrátka za celých 14 dní byla radost telefon používat, včetně třeba takových „fíčurek“, jako je automatické přizpůsobení prostředí tapetě. Stačí vybrat tapetu, telefon rozpozná použité odstíny a rázem vám navrhne 4 možnosti barev písma a podbarvení tak, aby všechno ladilo a bylo dobře vidět. Android 12 je vůbec celý uhlazenější, zakulacenější, ikonky v ovládacím centru vystřídaly zakulacené bubliny s nápisy, což ale nemusí vyhovovat každému. Přece jen je to fajn na začátku, když nevíte, která ikona je která, ale postupem času to prostě znamená víc swipování a víc scrollování. Pixel 6 Pro | foto: Huramobil Přidalo se pak konečně nativní nahrávání obrazovky a musím říct, že snad jedinou výtku jsem měl asi k ovládání jasu displeje. Ten je trochu zbytečně obráceně až nahoře v ovládacím centru, takže na něj těžko dosáhnete jednou rukou. A Google vůbec dělá rád spoustu věcí obráceně. Vyloženě nezvyk je totiž, oproti jiným telefonům, obrácení zapínacího tlačítka s kolíbkou hlasitosti na pravé straně tak, že zapínání je výš a kolébka hlasitosti níž. A jestli jste zvyklí po vyfocení zmáčknout vypínací tlačítko, hodit telefon do kapsy, než si na to prohození zvyknete, garantuju vám, že budete mít v telefonu spoustu zbytečných fotek. V konečném důsledku jde fakt opravdu jen o zvyk a musím říct, že celkově z používání Pixelu po softwarové stránce jsem měl fakt radost. Nenechal jsem si jí zkazit ani pár bugama z první verze Androidu 12, jako je problikávající displej při vypínání telefonu nebo v jednom případě odpojení z handsfree sady. To jsou takové ty úvodní porodní bolesti, které vás extra zvlášť netrápí, protože víte, že další aktualizace by je měla opravit. Baterie Samozřejmě s používáním jde ruku v ruce baterka a tady musím říct, že nový Pixel 6 Pro nenaplnil moje očekávání. Přece jen u 5000 mAh baterky bych čekal výdrž blížící se iPhonu 13 Pro Max s o 20% menší baterkou, to znamená výdrž 2denního telefonu při běžném používání, ale chyba lávky. Jak menší Pixel 6, tak větší Pixel 6 Pro jsou oba jednodenní telefony. Abych byl přesný, den a kousek, nějakých 5-6 hodin zapnutého displeje. Těžko říct, jestli se tohle ještě zlepší další aktualizací, dost dobře možná ano, protože jsem měl pocit, že některé googlovské aplikace zbytečně běží na pozadí a ukrajují z baterky cenné miliampéry. Celkově jsem od výdrže ale čekal víc. Nabíjení je pak kapitola také sama o sobě. Telefon se nabíjí až překvapivě celkem dlouho. U nedávno testovaného realme GT Neo2 se 5000 mAh baterka při 65W nabila za nějakých 35 minut a stejně velká baterka u Pixelu 6 Pro se s 30W nabíjela skoro 2 hodiny. To je samozřejmě dost slušná disproporce a rozhodně to je něco, na čem by měl Google v další aktualizaci také zapracovat. Bude ale každopádně záležet na vás, jakým způsobem telefon nabíjíte. Jestli jako drtivá většina populace v noci na stolku u postele, zase si toho prakticky vůbec nevšimnete. Fotoaparáty Pixel byl vždy v androidovém světě brán jako etalon za foťáky a je pravda, že nejspíš nikdo nedokázal na tomto poli s jedním objektivem udělat tolik parády jako právě Pixel. O to víc jsem se těšil, kam až se to letos posunulo. Navíc právě poprvé i s ohledem na kompletní trojici hlavního, širokoúhlého i 4 násobného teleobjektivu. A musím hned v úvodu říct, že Pixel 6 je jednoduše momentálně nejlíp fotící telefon. Lépe řečeno, hodně často dokáže udělat opravdu nádhernou fotku, která vyrazí dech a hravě byste jí dali 10 z 10. Krásné barvy, tak akorát ostrost, skvělý dynamický rozsah, radost se dívat. Pak si ale občas telefon vybere slabší chvilku a je vidět, jak zbytečně moc se do hry zapojí postprocessing. Najednou je tráva zelenější než letní žabinec, obloha zbytečně moc modrá, zkrátka HDR dá fotce opravdu na frak a body rapidně klesají. Teď už je jen na Googlu, aby na fotkách zapracoval a místo, aby dopadlo třeba 8-9 fotek z deseti jich dopadlo dobře 10 z 10. Širokoúhlý senzor, jestli se mu tak dá říkat, protože moc širokoúhlý opravdu není, podává také nad očekávání dobrý výkon, kde bych pochválil zase hlavně dynamický rozsah. A opakovat se budu i u 4násobného zoomu, kde s výstupem z foťáku jsem byl nadmíru spokojený a snad jediné, co mě nevyhovovalo bylo časté automatické přepínání mezi výřezem z hlavního foťáku a právě teleobjektivem. Software zde vyhodnocuje, která fotka by měla dopadnout lépe. Často se mi tak stávalo, že jsem se zasoustředil na pěknou kompozici, zaostřím a bum ho, telefon přepne na druhý objektiv a já zase musím komponovat a ostřit znovu. To bylo fakt asi jediné mínus jinak téměř dokonalého teleobjektivu, který mimochodem můžete použít i na daleko větší přiblížení. Porovnání fotoaparátu Pixel 6 Pro vs iPhone 13 Pro Max | foto: Huramobil Porovnání fotoaparátu Pixel 6 Pro vs iPhone 13 Pro Max - noční fotografie | foto: Huramobil Porovnání fotoaparátu Pixel 6 Pro vs iPhone 13 Pro Max - režim portrét| foto: Huramobil A ani při tom desetinásobném zoomu se fakt nemusíte za fotku stydět a tady Pixel hravě poráží třeba Mi 11 Ultra nebo Samsung Galaxy S21 Ultra 5G. Jestli tedy váháte mezi menším Pixelem 6 a větším Pixelem 6 Pro, teleobjektiv pro vás může být ten správný jazýček na vahách. Samozřejmě v kombinaci s ještě lepší selfie kamerkou. U večerních fotek bude hodně záležet na vás, jaký výsledek preferujete. Google celkově všechny 3 fotoaparáty nastavil na daleko prosvětlenější snímky, které tak úplně moc realitu neodrážejí. Není to sice Huawei P30 Pro, který vám udělá z noci den, ale rozhodně je na snímcích více světla než v reálném světe. Každopádně, pořád je zachován velmi dobrý dynamický rozsah a rozhodně nečekejte HDR omalovánky telefonů Motorola. A třeba oproti iPhonům, které jsou letos naladěny spíš do kontrastnějších večerních fotek nesnažících se ve stínech hledat to, co byste ani svým okem neviděli, je rozhodně Pixel 6 telefonem produkujícím daleko světlejší fotografie. Fotografie pořízené Google Pixel 6 Pro A když už jsem u porovnání s iPhonem 13 Pro Max, musím říct, že tak úplně mě nenadchlo video. To má v sobě patrný šum jak za denního světla, tak se to samozřejmě o to víc projeví večer. iPhone je ovšem dlouhodobě premiant ve videu a bez problému poráží jakékoli telefony. Google tak rozhodně oproti svým předchůdcům ve videu hodně přidal a spíš je teď plnohodnotně srovnatelný s androidovou konkurencí. Na druhou stranu opravdu příkladná je stabilizace – tady by se mohli ostatní výrobci opravdu učit. No a konečně hodně srandy si užijete u nových režimů a ty musím pochválit na plné čáře. Ať už to je efekt ostrého pohybujícího se předmětu s rozmazaným pozadím nebo naopak, vypadá to velmi efektně, i když chyb je tady spousta. Pokud ovšem fotku šikovně oříznete, umístíte na Instagram, určitě si pár lajků navíc odnesete. Posledním zajímavým efektem je Magic Eraser neboli kouzelná guma, který využívá umělou inteligenci a na fotce vám označí osoby nebo nežádoucí objekty, které můžete přímo vymazat jedním klikem anebo použít štětec a přes objekt přejet a Pixel se už o zbytek postará za vás. Někdy to funguje skvěle, třeba u lampy a jinde zase hůř. Dokážete ale aspoň udělat kreativní fotku samotného kola bez cyklisty :D. Displej Snad asi jediné, co jsem ještě nezmínil je nádherný 6,7“ displej s QHD rozlišením a LTPO proměnlivou obnovovací frekvencí od 10 do 120Hz u Pixelu 6 Pro nebo 6,4“ displej s FHD rozlišením a 90Hz u menšího Pixelu 6. Frekvence vemte čert, animace jsou na obou displejích skvělé a rozdíl asi moc nepoznáte, ale spíš bych se být vámi rozhodoval podle toho jestli chcete menší rovný nebo větší zahnutý displej. Já osobně jsem čím dál tím víc příznivcem rovných displejů, eventuelně těch mírně zakřivených. Ten v Pixelu 6 Pro je na mě až moc a pokud jste zvyklí ovládat telefon jednou rukou, nechtěným dotykům bříškem palce se asi nevyhnete. Pixel 6 Pro | foto: Huramobil Závěrem Když byste se mě teď zeptali, jestli si nový Pixel 6 koupit nebo ne, určitě bych řekl, ano, běžte do něj. Za 16 000 Kč dostanete skvělý přístroj, s kterým budete dlouhodobě spokojeni. Dostanete totiž 5 let bezpečnostních aktualizací a minimálně Android 15 a možná i víc, pokud se Google rozhodne do budoucna svou podporu rozšířit. U Pixelu 6 Pro už je to na zváženou. Pokud chcete to nejlepší od dané značky, je to jasné, ale na druhou stranu je otázka, jestli se vám chce přidat nějakých 8 tisíc navíc za teleobjektiv, větší 120Hz zaoblený displej a lepší přední kamerku. Na to si samozřejmě musíte odpovědět sami. V rámci konkurence je to ovšem třeba proti Samsungu Galaxy S21 Ultra, Mi 11 Ultra nebo OnePlus 9 Pro pořád adekvátní cena. Nehledě na to, že všechny tyto zmiňované telefony už jsou zhruba půl roku staré a brzo očekáváme jejich nástupce zase s daleko víc nastřelenou cenou oproti dražšímu Pixelu 6 Pro. Ať už to berete z jakéhokoli úhlu, oba Pixely 6 se vyplatí, přičemž v porovnání oněch dvou já bych se nebál šáhnout i po tom menším. Pokud to totiž porovnám i s aktuální nabídkou 13tisícových telefonů, jen s příplatkem 3,5 tisíce je Pixel 6 skvělá volba. Jednoduše totiž strčí všechny realme, Xiaomi, Honory s klidem do kapsy a jeho jediná slabina je, že není oficiálně u nás k dispozici. Na druhou stranu, jak už jsem říkal v prvních dojmech – Drážďany jsou za rohem a lístek z Prahy tam seženete za 300 Kč. No, schválně, vrtají vám Google pecky hlavou? ...
Nový Xiaomi 11T Pro je proklatě žhavým želízkem v ohni. A nebojte, není to žádný skrytý fórek na často se hřející Qualcomm Snapdragon 888. Dnešní Xiaomi 11T Pro opravdu stojí za trh přečtení recenze. DESIGN Podzimní často přináší odlehčené modely jarních vlajkových lodí, a ne jinak je tomu i u Xiaomi 11T Pro. Záměrně neříkám Mi, protože pokud náhodou nesledujete pravidelně víkendový pořad na YouTube Huránews, možná vám uniklo, že Xiaomi z názvu svých telefonů vypustilo slovíčko Mi, tím pádem proto se dnes bavíme o Xiaomi 11T Pro. A když se budeme bavit o odlehčených podzimních vlajkových lodích, Xiaomi 11T nebo Xiaomi 11T Pro dokonce získávají tak trochu nechtěně na atraktivitě i tím, že OnePlus se letos rozhodl svůj 9T nevydat a Samsung naopak musel kvůli nedostatku dílů Galaxy S20 FE zrušit a tak nové Xiaomi 11T a Xiaomi 11T Pro budou tak trochu sami na svém vlastním večírku a o to víc ještě vyniknou. Teď už ale k designu, což je klasický ověřený sendvič z kovu a skla, který jste mohli vidět už na nespočet telefonech. Z přední strany je displej krytý Corning® Gorilla® Glass Victus®, to znamená ochranou, kterou se pyšní prémiové vlajky a na zadní straně jen trochu škoda, že se Xiaomi rozhodlo pro lesklou variantu zad připomínající leštěnou ocel. Design je skvělý, jen kvůli tomu pak telefon dost klouže v ruce a poměrně snadno se zapatlá. Na druhou stranu, v balení najdete už tradičně přibalené pouzdro, který problém spolehlivě vyřeší. To, co ale v balení také najdete a čím je telefon unikátní, je 120W nabíječka a musím říct, že 5000mAh baterku nabíjí opravdu raketovou rychlostí. Xiaomi sice uvádí plné nabití za nějakých 17 minut, ale to jen, pokud nabíjíte od 5% do 100% a v optimálních podmínkách. V praxi to je spíš nějakých zhruba 22-25 minut, ale i tak je to famózní. Kdybyste náhodou chtěli vědět, jak taková věc funguje, tak Xiaomi rozdělilo uvnitř baterku na dvě a nabíjí jí tedy dvěma kanály po 60W, což ve výsledku tedy znamená 120W. A teď vás asi samozřejmě napadne, jak takové rychlé nabíjení zatěžuje životnost baterie. Podle Xiaomi by to mělo být zhruba 800 nabíjecích cyklů, což je při denním nabíjení asi 2 roky a asi chápete, že toto těžko ověřím, a proto nezbývá nic jiného, než Xiaomi věřit. U výdrže 5000mAh baterky se telefon drží v rámci průměru. 2 dny nedáte určitě. Já večer končil někde se zbývajícími 20% a to jsem telefon celkem intenzivně využíval. DISPLEJ Samozřejmě u výdrže hodně záleží na způsobu použití, co s telefonem děláte a jedním z největších žroutů je u každého telefonu bezesporu displej. A tady musím říct, že 6.67“ OLED s rychlou čtečkou otisků prstů na boku je skvělý a i když nepodporuje technologii LTPO, jako třeba u dražších Samsungů, OnePlus nebo telefonů iPhone, je skvělý. 120Hz se využije přesně když je potřeba, jinak spadne na 60Hz pro šetření baterky, ale co je super, tak podpora HDR10+ s Dolby Vision, což je doménou daleko dražších telefonů. Telefon na rozdíl od mnoha konkurentů podporujících HDR10+ má hned od startu všechny potřebné certifikáty, a tak přehrávání videí v těchto formátech, ať už na YouTube nebo na Netflixu, běhá naprosto bez problému. Skvělá je i čitelnost na sluníčku. Tady musím udělit Xiaomi jasnou pochvalu. Samozřejmě QHD rozlišení nebo už zmiňované LTPO tu není, ale zase je potřeba si uvědomit, že jsme v kategorii telefonů 10 000 Kč – 15 000 Kč a tak za mě rozhodně displej získává velký palec nahoru. VÝKON Z dospělé Xiaomi Mi 11 si telefon nevypůjčil jen designovou linku, ale i velmi dobře hrající reproduktory Herman Kardon nebo procesor Qualcomm Snapdragon 888. Xiaomi vsadilo na Vapor Chambers neboli chlazení pomocí odpařovací komory, které používá třeba herní ROG Phone a tak i při delším hraní si pořád Xiaomi 11T Pro drží stabilní výkon i v tak náročných hrách jako je třeba Genshin Impact a to jsem vlastně ani nezmínil brutální 480Hz odezvu na dotyk. Pokud hrajete střílečky nebo nějaké akčnější hry, určitě je to něco, co v telefonu oceníte. V superlativech se dá samozřejmě pokračovat ještě chvilku, to znamená rychlé DDR5 paměti, super rychlé úložiště UFS 3.1 a tak abych nastolil alespoň nějakou rovnováhu ve vesmíru, chybí zde Jack na 3,5mm, slot na microSD kartu, USB je jen pomalejší 2.0 a voděodolnost IP68 z dospělé Mi 11 byla vyměněna za pouhou IP53, což ve skutečnosti znamená jen postříkání nebo volání v lehkém deštíku. Po softwarové stránce pak trochu zamrzí, že telefon nevyšel o něco později, když u by byl venku Android 12 a tak tady je stále ještě Android 11 verze s hodně předinstalovanými aplikacemi, která ale jdou naštěstí odstranit. Taková příjemná třešnička na dortu je, že Xiaomi počínaje 11T sérií rozšiřuje podporu na 3 roky velkých aktualizací a 4 roky bezpečnostních záplat, což znamená, že dostanete ještě Android 14, pokud se tak bude samozřejmě jmenovat. FOTOAPARÁT Samozřejmě když má být vlajková loď odlehčená, logicky ono odlehčení musí někde přijít. Vzpomeňte si na loňské 10T, které byly téměř ve všem super a pak to tak trochu zabil IPS displej. Letos jsem při prvním pohledu na parametry trochu znejistěl u senzoru hlavního foťáku, protože ISOCELL HM3 je ten stejný, který je použitý třeba v Redmi Note 10 Pro anebo také v Motorola Edge 20, která to za foťák v recenzi docela schytala. Na druhou stranu, minimálně 50% foťáku dělá software a postprocessing a vzhledem k tomu, jak dobře si Xiaomi poslední roky vede ve zpracování fotek a že přece jen Qualcomm Snapdragon 888 dokáže trochu víc než Qualcomm Snapdragon 778G, očekával jsem dramaticky lepší výsledky než u Motorola. A naštěstí se tak i stalo. Samozřejmě ale jen na hlavním foťáku. Za denního světla jsou tak fotky na velmi slušné úrovni, dynamický rozsah je dostatečný, barvy jsou věrné a ty sytě modré dveře opravdu v reálu takhle vypadaly. Jedinou výtku mám snad k barevné konzistenci foťáků a vzhledem k tomu, že telefon je vybaven ve skutečnosti jen hlavním foťákem a širokoúhlým fotoaparátem, mohlo si dát Xiaomi trochu víc záležet, aby výstupy z obou foťáků sladilo. Na druhou stranu širokoúhlý senzor je jen obyčejný 8MP vytažený až na teoretické maximum, protože oproti stejným 8MP senzorům Xiaomi opět pozitivně překvapilo. Mezi podobnými 8MP senzory je model rozhodně nadprůměr. Večer už pak pochopitelně ztrácí, ovšem když zapojíte noční režim, fotografie nejsou zase tak špatné. To hlavní fotoaparát je večer jiná liga. Jen je potřeba se tak úplně nespoléhat na automatický noční režim a je lepší si pro něj šáhnout ručně. Pak se vám podaří udělat i opravdu hezkou fotku. Trochu horší už je to u přední 16MP selfie kamerky, která mě moc neoslovila. Dynamický rozsah je sice celkem slušný, ale jinak jsou fotky vcelku měkké. VIDEO Naopak musím pochválit video. V 8K30 jsem netočil – jednak to má daleko horší stabilizaci, jednak je to upscalované 6K a jednak to zabírá zbytečně moc místa a kdybyste náhodou chtěli i přesto točit v 8K, počítejte, že záznam je omezený maximálně na 6 minut. Daleko radši jsem točil ve 4K60, kde obraz vypadá velmi dobře. Prakticky na jedinou věc, na kterou je potřeba si dát pozor je focus hunting neboli při pohybující se kameře poměrně častá snaha o přeostřování. Buď je tím pádem potřeba točit staticky nebo si ostření zamknout. Každopádně, jestli chcete vždycky už dopředu vidět nějaké první testovací fotky nebo fotografie z natáčení, určitě nás odebírejte i na Instagramu, kde jsem vás mám celou řadu fotografií. ZÁVĚREČNÝ VERDIKT Teď přichází závěrečné rozuzlení celého telefonu, který si letos nechá Xiaomi pořádně zaplatit. Za Xiaomi 11T Pro totiž dáte letos poměrně neuvěřitelných 15 990 Kč, ale naštěstí si pro vás připravilo Xiaomi hodně zajímavou akci na start, která tento telefon dostává do hodně rozumné hladiny. Od 5. října 2021 máte možnost získat Xiaomi 11T Pro v rámci předobjednávek navíc s vysavačem Mi Robot Vacuum Mop Essential v hodnotě 4 000 Kč zdarma a tak vás vyjde Xiaomi 11T Pro na příjemných necelých 13 000 Kč. No a pokud oželíte 120W nabíjení a Qualcomm Snapdragon 888, hodně zajímavě pak vypadá klasické Xiaomi 11T za startovních 12 990 Kč. Dostanete totiž pořád velmi slušné 67W nabíjení a pohonnou jednotku v podobě Dimensity 1200U, což je o malinko vylepšený procesor oproti OnePlus Nord 2. Pořád ale dostanete i k tomuto telefonu ten stejný vysavač od Xiaomi a tím pádem vás vyjde fungl nové 11T na 9 000 Kč a to už je hodně slušná cena. No a až startovní akce po týdnu skončí, už to ale tak dobrá volba nebude, protože za podobné peníze jako Xiaomi 11T Pro pak bude třeba jarní OnePlus 9 s přece jen lepším foťákem. Hodně tedy bude záležet na vás, jaký telefon nebo spíš jaké vlastnosti preferujete a jak už jsem říkal v úvodu, Xiaomi má letos velké štěstí, že ani OnePlus ani Samsung své odlehčené vlajky na podzim nepředstaví. VIDEO RECENZE ...
Zpracování a displej Vím, každý hned na začátku ohrne nos nad tím, že v telefonech a tabletech Huawei není Google, tak proč bych se takovým zařízením zaobíral, ale na druhou stranu spousta lidí může tablet používat úplně jiným způsobem než mobilní telefon a nakonec by to právě nemuselo až tolik lidem vadit. To bych ale předbíhal, pojďme se nejdřív mrknout na tablet MatePad 11 jako takový. Jak už čislice v názvu napovídá, jde o kompaktnější tablet s 11“ displejem, který vychází z dospělého 12,6“ zařízení. Oproti němu už sice chybí AMOLED a dostanete zde jenom IPS displej, ale musím říct, že zrovna tohle mi na tabletu vůbec nevadí. Barevné podání je věrné, černá sice není černá jako na AMOLEDu, ale primárně za vás asi víc než technologii displeje řešte uhlopříčku. Menší a kompaktnější zařízení se bude hodit víc na cestování – to znamená lépe se vejde do kabelky, líp se používá ve stísněnějších prostorech – třeba na vyklápěcím stolu v letadle a ten velký se zas hodí všude tam, kde místo menšího tabletu potřebujete prostě větší zobrazovací plochu. Zkrátka jde hlavně o způsob použití a při 487 g u menšího tabletu je to pořád ještě celkem akceptovatelná váha, abyste nemuseli často přemýšlet, že je tablet tak těžký, že ho stejně necháte nakonec doma. Zpátky ale ještě k displeji, ten má stále 120Hz obnovovací frekvenci, slušně rozlišení 2560x1600 a pokud by se vám zdálo, že rámečky jsou až moc velké, u tabletů je to záměr. Přece jen jej musíte za něco držet, třeba ve chvíli, kdy jej nemáte nacvaknutý na klávesnici, kterou mimochodem dostanete společně s tužkou k MatePadu v prvních dnech prodeje úplně zdarma. A to se celkem vyplatí, protože vemte v úvahu, že za podobnou klávesnici s tužkou dáte u Applu zhruba 6 tisíc korun. Ne, že byste klávesnici s tužkou nutně potřebovali, ale možnosti tabletu se tím značně rozšiřují. Já třeba svůj tablet často beru někde v Praze do kavárny, kde mám klid na psaní scénářů a ťukat do obrazovky by se mi zas tak úplně nechtělo. Hardware a software výbava A tím se zas dostávám k tomu, že tablet je vlastně něco mezi mobilním telefonem a klasickým notebookem. Jeho nesporná výhoda je ovšem oproti notebooku značně vyšší výdrž na jedno nabití, protože tablety vycházejí po hardwarové stránce ne z notebooků alias počítačů, ale právě z mobilních telefonů, kde výdrž je klíčovým parametrem. Uvnitř MatePadu 11 tak najdete Snapdragon 865, což je ten stejný procesor, který poháněl v loňském roce ty nejlepší mobilní telefony. Rázem asi chápete, že výkonu je tady na rozdávání a pokud se rozhodnete hrát svou oblíbenou hru z mobilu na velkém displeji, klidně můžete. Stejně tak si klidně můžete rozdělit obrazovku na 2 a na levé straně koukat na video nebo nebo nějaký webinář a vpravo si dělat poznámky. Jen s jednou věcí bohužel počítejte – na klávesnici není touchpad, takže chvíli co chvíli se budete vracet prstem na displej a nebo můžete připárovat přes Bluetooth myš a pak se vám na displeji objeví klasický kurzor. Naopak, pokud máte mobilní telefon od Huaweie, v klávesnici vestavěný NFC čip můžete použít pro rychlé spárování přes Huawei share, kdy si můžete jednoduše z mobilu do tabletu odeslat třeba právě vyfocený snímek z foťáku telefonu a na velkém tabletu fotku upravit a hned sdílet třeba na Instagram. A tady samozřejmě přichází do úvahy často vytýkaný software. Ano, Google tu není a to je potřeba vědět, to znamená na aplikace typu Youtube, Gmail, Google Maps asi zapomeňte, ale na druhou stranu značného vylepšení doznal Petal Search, který vám najde většinu aplikací, které potřebujete. Nebyl tedy problém nainstalovat Facebook, Instagram, NetFlix a místo Google map můžete použít aplikaci Mapy od Seznamu. Zkrátka, bude hodně záležet na tom, co využíváte. Pro mě, jako pro tvůrce videí na YouTube byl problém pouze v chybějící aplikaci YouTube Studio, která využívá Google služby a druhý, častý problém, by mohl být pak v aplikacích, které využívají nějakým způsobem Google Mapy nebo jádro Googlu – tím pádem doručovací služba jídla Wolt, Dáme jídlo atd. Ty sice nebudou fungovat v rámci aplikací, ale Petal Search Vám nabídne jejich webovou variantu, což sice není tak komfortní, ale stále je to řešitelné. Prostě vždycky existuje způsob, jak to obejít, ale občas holt za cenu nižšího komfortu. Celkově ale musím říct, že rozhodně potěší samotná rychlost systému HarmonyOS, plynulost animací a rychlost odezvy na dotyk. Stejně tak příjemně překvapila dlouhá výdrž baterky, kdy nemáte problém na jedno nabití shlídnout i několik filmů, možnost rozšířit paměť microSD kartami a ne těmi od Huaweie nebo 4 hodně slušně hrající reproduktory. No a konečně naopak pro někoho bude mínus chybějící zdířka pro 3,5mm jack. Fotoaparáty Pokud nejste japonský turista na Staromáku, asi vám předpokládám bude úplně jedno, že na zadní straně je obyčejný 13MP senzor, který je tu fakt tak trochu spíš do počtu a jeho největší užitná vlastnost je, že slouží jako zarážka pro pouzdro, aby vám nesjíždělo ze zad. Naopak pochválit musím přední kamerku, která je umístěna v horizontálním režimu na vrchní hraně a tím pádem pro případné video hovory je to daleko lepší umístění než třeba v iPadu na levém rámečku. Závěr Teď určitě čekáte na finální verdikt a zda se nový MatePad 11 vyplatí. No, i když jsem jej víceméně za spoustu vlastností, až na software chválil, pořád je potřeba brát v úvahu, že jeho startovní cena je 10 990,- a to rozhodně není málo, pokud vezmete do úvahy, že jen o 15 stovek dražší je třeba Apple iPad ve stejné 128GB konfiguraci. Teď ovšem přichází ta další nálož elektroniky, kterou dostanete současně s tabletem. Na výběr totiž máte ze 2 balíčků. Buď si vezmete za stejných 10 990,- tablet, kryt s klávesnicí, tužku a ještě navíc sluchátka Huawei Freebuds 4i a kdo by nepotřeboval tento balíček, pro toho jsou k dispozici hodinky GT2 Pro a zase sluchátka Freebuds 4i. To znamená, že třeba v případě druhého balíčku ušetříte nějakých 7 tisíc korun a tablet vás pak vyjde na pouhé 4 tisíce. Nebo se to dá obrátit, že pokud byste si chtěli koupit hodinky Huawei GT 2 Pro – přidejte ještě 5,5 tisíce a dostanete tablet a sluchátka v hodnotě 12,5 tisíce a klidně máte o vánoční dárek postaráno. Těch pohledů je spousta a alfa a omega všeho je, že se pořád točíme kolem chybějícího systému Googlu. Pro někoho je to stopka, někomu to nevadí a někdo s tím dokáže bez problému minimálně na tabletu žít. To je asi vše, co jsem vám chtěl k dnešnímu tabletu říct, krom toho, že u všech prodejců tablet startuje už v září. ...
průběhu dne, jak se vám mění priority asi budete střídavě využívat jeden nebo druhý displej. Na rychlé zkontrolování notifikací stačí po ránu klidně malý displej a naopak na sledování videa nebo odpovídání na emaily už je lepší vnitřní displej. Tady ale fakt hodně záleží na vaší rozmazlenosti, kterou já osobně se přiznám mám enormní. Tím, že jsem zvyklý mít v práci na desktopu 3 monitory, jsem fakt hodně otrávený, když musím stříhat video na notebooku nebo když mám na přece jen trochu stísněnější notebookové klávesnici s malými zdvihy psát scénáře. Vždycky si pak řeknu, že si radši volný čas užiju a dohoním to na velké ploše v práci. No a ekvivalentně k tomu jsem to měl i u Foldu. Sice je na něm daleko pohodlnější odepisovat na emaily, ale byť širší klávesnice na vnitřním displeji je rozložením úplně v pohodě, na delší psaní fyzickou klávesnici nenahradíte. A když už jsem u té šířky klávesnice, na vnějším displeji už to taková hitparáda není a jak je displej daleko vyšší a užší oproti běžným telefonům už to rozhodně takový komfort není. Jednak se poměrně často kvůli nahuštěným tlačítkům překlikáváte a jednak pro ovládání jednou rukou to také moc není. Naopak vnitřní displej je svým způsobem unikát. A tím nemám úplně tak na mysli zrovna to, že jde o první u nás dostupný telefon s kamerkou pod displejem. Spíš to berte jako takový kompromis mezi tím zakrýt kamerku a mít možnost kamerku používat pro video-hovory. Upřímně bych řekl, že kompromis ovšem nevyšel ani na jednu stranu, protože jednak je v místě kamerky snížená hustota pixelů, takže při bílém podsvícení displeje Úvodem Když jsem dostal na recenzi Samsung Galaxy Z Fold3, hodně dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak takovou recenzi pojmout. Přece jen jde o výjimečný telefon, výjimečnost mám rád, protože konečně nejde o další stejnou placku, ale stejně tak jde o kategorii, kde vlastně žádná konkurence není. Galaxy Z3 Fold je telefon, který si utváří kategorii vlastní a je pro strašně úzkou skupinu lidí. Je to něco jako Ferrari, všichni jej obdivují, když se někde objeví, ale nakonec si jej drtivá většina lidí nekoupí, protože je na ně až příliš drahé nebo nepraktické. A to je vlastně možná i tak trochu případ dnešního Foldu3. Krásný telefon, krásný kousek hardwaru, cena 46 tisíc už je bezesporu dostupnější než cena Ferrari a víceméně mně po celých 14 dnů, kdy jsem jej testoval telefon fakt bavil, ale jestli mi bude chybět? Asi úplně ne. Tím vůbec telefon nezatracuju a možná to vypadá, že začínám pomalu závěrem recenze, ale tak to vůbec není. Jen jsem chtěl předestřít, že ač se jedná o skvělý telefon, paradoxně má hrozně úzkou cílovou skupinu uživatelů, mezi které možná můžete patřit i vy. To nepochybně ví i Samsung a proto na nový Fold3 ani tak moc necílí na svých stránkách třeba bannery a soustředí se na daleko zajímavější a letos notně levnější Z Flip3, kterým chce oslovit velké masy. Konstrukce Pokud ovšem máte v kapse volných 46 tisíc korun nebo i klidně víc, stávající technologie vás už víceméně nudí a rádi byste si zpestřili den něčím, co v kapse rozhodně jen tak někdo nemá? Pak určitě existuje mnoho možností, ale jedna z nich je rozhodně nový Samsung Galaxy Z Fold3. Samozřejmě, jak už název napovídá, jde o třetí generaci ohebného telefonu, který si za svůj relativně krátký život prošel pár strastmi, aby konečně dospěl a ukázal to nejlepší, co je Samsung schopen vyrobit. To znamená materiálově se celý telefon zase posunul někam dál, je vyroben z nové slitiny hliníku, Gorilla Glass 6 vystřídal o 50% odolnější Gorilla Glass Victus nebo se konečně přidala ochrana IPX8, což znamená ochrana proti vodě. Písmenko X před osmičkou pak značí, že zvýšenou ochranu proti prachu telefon nenabízí a proto bych se rozhodně vyvaroval jej nosit třeba někam na pláž, do truhlárny nebo někde, kde se pracuje s drobnými úlomky kovu. Přece jen nechcete, aby se vám kovové špony dostaly do ohebného mechanizmu. Ten je samozřejmě u třetí generace opět vylepšený, má v sobě opět štětinky vymetající prach ven, ale znáte to, opatrnosti není nikdy dost. Displej a baterie Pokud jste někdy v minulosti alespoň přemýšleli o ohebném Foldu, možná vás odrazovaly první neúspěchy s vnitřním displejem a nebo třeba s malým vnějším displejem. Ten vnější letos narostl na 7,6“ a jde o plnohodnotný FHD displej s LTPO technologií a 120Hz obnovovací frekvencí. To znamená, že obnovovací frekvence displeje padá směrem dolů až k 10Hz, čímž se výrazně šetří baterie. A to se dostávám asi na největší slabinu nového Foldu 3. 4400mAh baterka, která má pohánět monstrum se Snapdragonem 888, podporou sítí 5. generace a 2 displeje. Jestli si potrpíte na úsporu energie, celý byt máte vybavený LEDkami a u svého automobilu nezapínáte světla, pokud není aspoň 10 večer, pak budete asi u nového Foldu ve známém prostředí. Tady prostě budete muset baterkou hodně šetřit, pokud se chcete dočkat večera a nebo myslet na to, že jej v průběhu dne dáte sem tam na nabíječku nebo bezdrátovou podložku. Pak budete asi v pohodě. Problém je, že telefon je sám od sebe předurčen na to, abyste na něm pracovali, což je přesně opačný záměr, než si pro vás přichystala baterie. Samozřejmě slabší kapacita baterie byla i u minulých Foldů, kde jste aspoň mohli s ohledem na využití baterie používat vnější displej, ale tady pochopitelně při velkém vnějším displeji, byť s LTPO se ona výhoda vytrácí. Rázem se tak dostanete na nějaké 4-4,5h používání a to vskutku u telefonu, který má být pracovním nástrojem moc není. Poznatky z používání V rámci používání telefonu jsem byl ale maximálně spokojený. Co nevyřídíte na vnějším displeji samozřejmě vyřídíte na vnitřním a tak v to vypadá spíš jako vadný displej a jednak při natáčení nebo focení jsou na foťáku často vidět různé Halo efekty atd. Na obranu Samsungu je ale potřeba říct, že i výrobce samotný radí kamerku používat jen pro videohovory a na selfie fotky použít klasický zadní foťák. Pominu-li ale kamerku, je vnitřní displej rozhodně tím důvodem proč si telefon kupujte, určitě nově oceníte o údajných 80% zpevnění fólie kryjící displej. Samozřejmě pořád se jedná o relativně měkký materiál, do kterého rozhodně nemáte problém udělat nehtem rýhu, ale na druhou stranu už je tak pevný, že vám nově Samsung umožňuje použít i zbrusu nový S-Pen se speciálně změkčeným hrotem. Za ten ovšem date dalších 13 stovek, což by asi nebyl ten největší problém, vzhledem k ceně telefonu, ale jakmile jej přestanete používat, vzpomenete si na Jana Nerudu a jeho fejeton Kam s ním? Nenacvaknete jej totiž na bok telefonu, nevsunete jej do útrob jako u série Notů a tak jej buď necháte někde povalovat nebo si za další 2 tisíce dokoupíte pouzdro na telefon a rázem jste v pořizovací hodnotě už nad 50 tisíci. Trochu tím pádem škoda, že série Note už je ve své podobě nenávratně pryč. Musím říct, že na vnitřním displeji mě kromě klasického split screenu pro použití vice aplikací, což už znáte z přechozích generací bavilo naopak díky Samsung Labs šikovné roztáhnutí aplikací, které jsou vytvořeny typicky na klasické telefony. Rázem tak třeba u Instagramu ani nepoznáte, že si s aplikací pohrál Samsung a sám od sebe jí dokázal přizpůsobit šířce vnitřního displeje. Samozřejmě jde ovšem o zobrazení, nikoli funkčnost, takže jak už říkal třeba Linus nebo mnozí další, rozhodně nepočítejte s tím, že by se změnilo samotné fungování aplikace nebo třeba u YouTube byste najednou mohli přidávat příspěvky nebo dotazníky do komunity na YouTube. Fotoaparáty Jestli jste doposud pozorně vnímali, asi jste už nasáli atmosféru nového Foldu3 a víte, kde leží jeho hlavní přednosti. Tím pádem asi vás nepřekvapí, že ve foťácích to úplně není. Ne, že by Fold fotil nějak špatně, ale zkrátka ani Samsung nevnímá tento telefon jako fotomobil. Jestli jste s tím OK, pak určitě pochopíte, že to, že výrobce použil po roce naprosto stejnou sestavu foťáků a nesnaží se sem nacpat nejnovější 108MP sensory nebo nějaké bůhvíjak velké senzory, aby zlepšil večerní fotky. V každém případě nefotí vůbec špatně, ale z S21 nebo S21 Ultra zkrátka dostanete lepší fotku, I když v oblasti postprocessingu večerních fotek se telefon rozhodně od loňska zlepšil. Po stránce věrnosti barev je to ten typický Samsung s přemodřelou oblohou a přezelenalou trávou. Suma sumárum, kvalitativně počítejte úroveň třeba S20 FE. Závěrem Koupit tedy Fold3 nebo nekoupit? Upřímně, pokud vás neoslovila první ani druhá generace, rozhodně vás ani tento Fold nenadchne. Je velký, je těžký, většinu věcí zvládá průměrně a jednu z nich excelentně. Bude ale pro vás velký displej v kapse natolik důležitý, že obětujete slabší výdrž na 1 nabití, foťáky 13 tisícového telefonu, koneckonců i ony obrovské rozměry, které u dam katapultují telefon okamžitě do kabelky a u pánů zase způsobí v kalhotách poněkud kontroverzní bouli. K tomu všemu přičtěte i ony pořizovací náklady a i obavu o ztrátu či rozbití takového zařízení. Za mě se stále jedná o impozantní kus techniky, který využije strašně malá skupina lidí a těm poslouží naprosto skvěle. Pokud se mezi ně počítáte, pak vám gratuluju a bude vám Fold3 skvělým pomocníkem. No a pokud ne a přesto máte chuť vyzkoušet ohebný telefon, pak určitě neuděláte chybu s novým Z Flipem 3, který spadl s cenovkou skoro na půlku a pokud k němu přičtete i různé bonusy v prvních objednávkách, rázem jste schopni se dostat někam k ceně lehce nad 20 tisíc korun. A koneckonců tady pak získá onen ohebný mechanizmus na atraktivitě, protože rázem máte v kapse rozměrově poloviční telefon oproti ostatním, zatímco u klasického Foldu stále nosíte plus mínus podobný rozměr. ...
Design a nové funkce Hned na začátku vám musím říct, že mě osobně moje staré Airpody už zhruba před rokem a půl odešly do věčných lovišť a protože čekám na nový model, který se zpožďuje a zpožďuje, tak nějak si krátím volný čas používáním všech možných alternativ. Dnešní Freebuds 4 už používám jako hlavní sluchátka zhruba 14 dní na cestě do práce, z práce, kvůli funkci potlačení okolního hluku i v práci, ráno ve fitku anebo třeba večer v posteli když zrovna koukám na filmy a nechci Kačku rušit puštěnou televizí. Všude tam mám spoustu zkušeností, o které se s vámi chci dneska podělit. Nejdřív vám ale řeknu něco k designu, u kterého asi nemá cenu zastírat, kde se kompletní série Freebuds inspiruje. Zatímco krabička alias dockovací a současně dobíjecí základna je velikostně i tvarově lehce zaměnitelná s dentální nití, sluchátka s peckovitým tvarem, šťopkou a jasnou bílou barvou si vcelku hravě spletete s Airpody. No a komu by to vadilo, ten může šáhnout i po matně stříbrné variantě. Upřímně musím říct, že oproti minulým Freebuds 3 tady moc změn není a spíš si všímáte třeba takových drobností v konstrukci, že víčko dobíjecí krabičky je v otevřenější poloze pevnější a při zavření daleko příjemněji klapnou magnety – prostě zhruba stejně jako na Airpodech. Druhým faktem je přítomnost ochrany IPX4, což zase ocení ti, kteří si se sluchátky jdou třeba zaběhat. Hlasitost a ovládání Protože jsou Freebuds čtyřky prémiovým produktem, pochopitelně je potřeba na taková sluchátka už mít trochu vyšší nároky. Jedním z nich, který splňujou Freebudsy k dokonalosti je ovládání. A za to mohou opravdu prémiové senzory. Dost často jsem se setkával u jiných sluchátek se špatnou odezvou na dotyk, to znamená buď registrovala doteky špatně nebo často vůbec, ale tady je téměř dokonalá. Dvojitým poklepáním na jedno ze sluchátek spustíte nebo pauznete hudbu, dlouhým podržením ovládáte aktivní potlačení okolního hluku a swipováním nahoru a dolů měníte hlasitost. A tady musím Huaweii doslova zatleskat, protože konečně jsem našel nějaká sluchátka, kromě Airpodů, která dokážou na Applu plně využít potenciál hlasitosti. U všech ostatních, včetně mnou neustále omýlaných Panasoniců mají totiž jeden zásadní problém. I na nejnižší hlasitost hrají na iPhonech až moc nahlas, což je obzvlášť otravné v místech, kde je naprosté ticho, v mém případě třeba večer při usínání v posteli. No a právě Freebuds 4 konečně můj problém vyřešili jednak ohledně hlasitosti a jednak už svou samotnou konstrukcí, protože když už se sluchátky náhodou usnete a převalíte se na bok, rozhodně si je neprotlačíte ušním bubínkem. A takovej fun fact, často čtu, jak nám EU zakáže uchošťoury na čištění uší. Tak musím říct, že namotat vatičku na šťopku je naprosto ideální řešení a když to budete provádět dostatečně dlouho a často, tak se vám svým způsobem i pořizovací cena sluchátek vrátí. Zpátky ale na chvíli ještě k ovládání, protože jsem vám ještě nestihl říct, že si samozřejmě všechna tlačítka můžete přenastavit k obrazu svému. Stačí si jen nainstalovat doprovodnou aplikaci Huawei AI Life, která je dostupná jak na App Store, tak na Google Play, ale u Androidu si dejte trochu pozor. Zatímco na App Store jsem byl úplně v pohodě, při použití na Androidu doporučuju instalovat aplikaci spíš přímo z Huawei App Gallery nebo po nascanování QR kódu přímo ze stránek výrobce. Ta na Google Play je zastaralá a nemusela by fungovat. V samotné aplikaci pak můžete kromě přenastavování gest ještě zapínat nebo vypínat potlačení okolního hluku, nastavovat ekvalizér, zapínat detekci nošení, to znamená přerušení hudby, když sluchátka sundáte a samozřejmě můžete aktualizovat firmware. Zvukový projev Teď se dostávám samozřejmě ke kvalitě zvuku a skvěle hrajícím 14,3mm měničům, které podávají naprosto vyvážený zvuk a víceméně nepreferují žádný druh hudby. Nečekejte tedy od nich třeba jasně basově orientované JBL, i když v rámci možností si i s nimi můžete pohrát v rámci nastavení ekvalizéru v AI Life. Jen je trochu otravné, že nechápu proč se sluchátka nechtějí inicializovat v aplikaci právě ve chvíli když už hudba hraje. Musíte jí pěkně pauznout, pustit aplikaci a tam už se pak bez problému i s puštěnou hudbou můžete pohybovat. Zjevně tak jde asi o nějaký bug, který se časem opraví. Každopádně ekvalizér si můžete nechat buď ve standardní hodnotě nebo dát prioritu basům a nebo výškám. U obojího počítejte posun tak zhruba o nějakých 10-15 % směrem do požadovaného směru zvuku. Musím říct, že ať jsem poslouchal basovější, kytarovější skladby jako třeba Thunderstruck od ACDC nebo naopak čistě vokální, alá třeba taková Celine Dion, ve všech ohledech byl zvuk krásně čistý, všechny nástroje byly jasně zřetelné, a pokud to vztáhnu k ceně aktuálních 2 800 Kč, tak jsem byl opravdu spokojený. Samozřejmě tady se na celkovém zvuku hodně podepíše i fakt, že se jedná o pecky a ne třeba o špunty, které by zacpaly dokonale zvukovod a tím basovou složku ještě víc umocnily. A právě i na tento ohled jsou basy pořád zřetelné. Tím se dostávám k další důležité vlastnosti – potlačení okolního hluku, kterým se sluchátka také honosí. A tady musím říct, že funguje asi tak podobně, jako třeba u známých ledvinek od Samsungu, neboli nic-moc. Sice tu je, okolní nežádoucí zvuk trochu potlačí, ale právě kvůli peckové konstrukci funguje potlačení okolního hluku asi tak, jako když byste špunt u umyvadla nahradili víčkem od PET láhve. Rozhodně vody proteče kolem méně, než kdyby tam to víčko nebylo, ale protože nedojde ke kompletnímu utěsnění, nakonec ta voda stejně proteče. Je to taková nice-to-have funkce a Huawei tvrdí, že by mělo dojít k omezení hluku až o 25db, což jsem sice neměřil, ale okolní hluk jsem prostě slyšel rušivě pořád. Za to není potřeba se ale zlobit na sluchátka, jde čistě o typ zvolené konstrukce. A tím se vlastně tak dostávám k výdrži na jedno nabití, protože to se pochopitelně liší, pokud aktivní potlačení používáte a nebo ne a nebudu vám lhát, tohle je za mě prakticky jediná slabina sluchátek. Pokud totiž ANC zapnete, výdrž je pouhé 2,5h na 1 nabití, bez ANC už použitelné 4 hodinky a to věru moc není. Tady totiž hodně bude záležet na tom, jakým způsobem sluchátka budete používat. Já osobně s tím neměl nikdy problém a na limit jsem prakticky ani jednou nanarazil. V práci jsem za 40 minut, ve fitku cvičím hodinu a po každé takové aktivitě strčím sluchátka do pouzdra, které jednak dokáže dodat až celkových 22 hodin na 1 nabití, ale hlavně nabíjí ultra rychle. Za 15 minut totiž dostanete až 2,5 hodiny poslechu anebo za 30 minut jste nabití zase do plna. Tím pádem hodina ve fitku, 15 min sprcha a zas dobito a takhle jedu celý den. Pokud byste ovšem sluchátka chtěli používat třeba celý den jako odhlučnění proti kolegům v práci jako špuntové Airpods Pro, na to to prostě není. Ještě vám dlužím 2 důležité disciplíny z pohledu kvality. Hovory jsou špičkové a druhá strana slyšela skvěle – asi dost dobře možná i kvůli tomu, že si můžete zapnout HD kvalitu hovorů a že telefon má oproti předchozím FreeBuds trojkám dva daleko kvalitnější mikrofony. A pak je tu oblíbená disciplína kodeky a zpoždění ve hrách. U Applu žádný problém díky kodeku AAC. U Huawei telefonů by měla být latence minimální, ale bohužel tu žádný Huawei telefon zrovna na otestování nemám a u OnePlus Nord 2 v Call of Duty zpoždění slyšíte. Každopádně, až sluchátka připárujete ke svému Android zařízení, doporučuju se ještě podívat do konfigurace připárovaných sluchátek, kde si určitě spusťte vysokou kvalitu zvuku. Pak se místo standardního SBC kodeku použije daleko lepší AAC. No a když už jsem u toho párování, připárovat můžete současně až 2 zařízení a je hrozně fajn, jak inteligentně mezi nimi nová Freebuds 4 přepínají. Za to rozhodně palec nahoru. Závěr Co tedy říct závěrem? I když jsem sluchátka za výdrž na 1 nabití na konci kritizoval, musím říct, že tohle jsou momentálně moje číslo 1 minimálně do doby než Apple pro iPhone představí nové AirPody, do kterých půjdu. A to je myslím asi ta největší pochvala, kterou nové Freebuds 4 mohly dostat. U Airpodů totiž očekávám kromě dost podobných funkcí navíc ještě onen widget s nabitím, který u Huawei Freebuds 4 logicky dostanete jen na Huawei telefonech, stejně jako u Airpodů dostanete Widget jen na Applech a u Galaxy Buds zas jen na Samsungu. Když tedy sluchátka shrnu, za aktuálních 2 800,- dostanete skvělý zvuk, multipoint, ovládání gesty, skvělou kvalitu hovorů, voděodolnost a průměrné potlačení okolního hluku a v závislosti na jejím použití i dost průměrnou výdrž. Suma sumárum jde ale o skvělá sluchátka, která se nebojím každému doporučit, ať už používáte jakékoli zařízení. ...
Začnu možná trochu netradičně právě onou cenou, protože když vám řeknu, že tato Bluetooth sluchátka stojí aktuálně jen 849 korun, asi si budete klepat na hlavu, že od renomované značky jako je JBL to musí být nějaká past. A ne, opravdu se bát nemusíte, vysvětlení je poměrně jednoduché. JBL Tune 500BT mají ve své řadě už modelového nástupce v podobě 510BT, která jsou ale o 5 stovek dražší a tak přesně pro vás, kdo hledáte výborný poměr ceny a výkonu mohou být stále prodávané pětistovky jako velmi dobrá alternativa. Konstrukce a výdrž Na výběr máte rovnou ze 4 barevných provedení: černá, bílá, růžová a modrá a dorazí vám v krabičce, kde uvnitř kromě sluchátek najdete už jen dobíjecí kabel a návod k obsluze. Po konstrukční stránce jde samozřejmě o sluchátka přes hlavu vyrobená z plastu. To samozřejmě může být pro někoho nevýhoda, ale zase se bavíme právě o ceně 849, kdy spousta lidí na druhou stranu může ocenit hodně lehké provedení. Sluchátka totiž váží pouhých 155 gramů, což i při celodenním nošení byla za mě naprostá pohoda co se týká váhy. Druhou věc, co musím rozhodně pochválit je příjemné sevření, které je tak akorát, aby sluchátka i po delší době netlačila, ale zase třeba nepadala při pohybu. A to se hodí právě třeba pokud si jdete zaběhat do posilky na pás nebo zacvičit a nechcete pecky, které třeba při náročnějším cviku vypadnou nebo naopak velké mušle přes uši, kde budete vypadat jak Otík z vesničko má středisková a kdy se zase při fyzické aktivitě uši dost potí. Tady jsem byl trochu na vážkách ohledně materiálu náušníků. Přece jen pravá kůže místo umělé kůže by byla určitě lepší, ale zase pořád jsme v ceně pod tisícovku, kde je takový materiál naprostý standard. Já jsem s těmito sluchátky absolvoval asi 10 tréninků ve fitku a musím říct, že jsem si je fakt oblíbil a to vlastně i z dalších 2 důvodů. Jednak díky skládací konstrukci se vejdou daleko líp do tašky se cvičením a zadruhé jsem je nemusel ani jednou nabíjet. Tím se dostávám k výdrži a celkovému použití. Na jedno nabití výrobce deklaruje až 16 hodin přehrávání muziky. Já se dostal právě na zhruba 2 týdny používání ve fitku s třemi tréninky týdně, což bych asi přirovnal k celotýdennímu ježdění do práce a z práce na jedno nabití. Samozřejmě nástupce v podobě 510BT nabízí daleko delší výdrž, ale zase jde o sluchátka, kde si pětistovku připlatíte. Na druhou stranu, když by vám někdy šťáva došla, nějakých 5 minut na nabíječce znamená další hodinu poslechu navíc. Ovládání a hovory Pro ovládání jsou k dispozici kromě zapínacího ještě 3 další tlačítka, které slouží ke všem běžným věcem jako zesilování, zeslabování, play, pausa nebo vyvolání hlasového asistenta a to ať na Androidu či iOS. Ovládání je fakt intuitivní a zvyknete si na něj po minutě. Zesilování a zeslabování funguje opravdu od minimální úrovně a hlavně po pravidelných krocích přes krátké stisky a přes ty dlouhé přeskakujete mezi jednotlivými skladbami. Krátký stisk prostředního tlačítka je play a pauza a dvojklik vyvolá asistenta, čímž se dostávám ke kvalitě hovorů. Já vím, že skoro pořád chválím, ale fakt to vztahuju k ceně a musím říct, že jak často hodnotím nic moc kvalitu hovorů, tady je to naprosto bez problému. Já slyšel skvěle, i když na nejvyšší hlasitost už byl zvuk plechovější, ale druhá strana ani nepoznala, že mluvím skrz sluchátka a ne klasicky do telefonu. Zvukový projev Teď se dostávám samozřejmě k tomu nejdůležitějšímu, co u sluchátek chcete – zvuku. Už ze samotného označení Pure Bass na krabičce je jasné, která složka zvuku bude ve sluchátkách dominovat. A koneckonců, kdo zná značku JBL, ten I typický basový projev očekává. Pokud požadujete slušné basy už i při nízké hlasitosti, budete určitě spokojení. Basy vás prakticky provází přes veškeré žánry a někde to může být pozitivní vlastnost a jinde negativní. Rozhodně si užijete hip-hop, rnb a soulové skladby, naopak třeba v některých vokálových skladbách vás přemíra basů může občas i štvát. Celkově ovšem budete ze zvukového projevu sluchátek nadšeni a budete si říkat, že přece není možné, abyste dostali tak na první pohled krásný zvuk z tak levných sluchátek. Jasně, pro audiofily tato sluchátka nejsou, přece jen středy a výšky jsou trochu utopené, ale naprosté většině uživatelů, pro která jsou tato sluchátka určena, budou maximálně vyhovovat. Hodnocení Když se mě často ptáte jaká sluchátka do tisíckovky si máte koupit, vždycky odpovím, že pokud chcete pecky, určitě berte Honor Choice. Po dnešní recenzi musím doplnit, že pokud chcete sluchátka přes uši, určitě berte JBL 500BT. Odmění se vám opravdu lehkou konstrukcí a naprosto drtivou většinu překvapí jak skvěle dokážou za necelých 9 stovek hrát. Polstrovaný most a příjemný molitan pak zajistí pohodlné nošení, multipoint zas připojení k více zařízením současně – tím pádem, pokud posloucháte přes Bluetooth muziku třeba z počítače, pořád jste schopni přijmout hovor z telefonu. Veškeré ovládání je naprosto rychlé, intuitivní a pokud si rádi potrpíte na různé barvy, k dispozici máte rovnou 4. Samozřejmě je tu i pár negativ – to znamená pro ty z vás, kdo si nepotrpíte na basy, mohly by vám zdůrazněné basy vadit, pak ale koneckonců nejste vůbec zákazník pro značku JBL. Někomu by zas mohlo vadit trochu těsnější sevření sluchátek. Ano, tady záleží zase jak dlouho plánujete sluchátka nosit. Mě to nikdy do 2 hodin nošení nevadilo, ale je fakt, že na celodenní nošení to asi není. Je to prostě jako vždy o prioritách. Já musím za sebe každopádně tato sluchátka všema deseti doporučit. ...
OnePlus a konkurence OnePlus to poslední dobou neměl úplně lehké, po odchodu Carla Peie dělal jeden kiks za druhým, vzpomeňme na obrovské problémy s aktualizacemi, poslední dobou zpomalování procesorů vlajkových řad, ne moc úspěšná série Nordů až na ten jediný vlajkový Nord až to všechno vyvrcholilo integrací do Oppa. Tato značka tak potřebovala zoufale udělat nějaký významný úspěšný krok, aby si napravila svou reputaci a musím říct, že právě Nord 2 je konečně telefonem, kterého by se měl bát Samsung se svou letos ultra podařenou sérií A52. Je to opět takový ten návrat ke kořenům, který přináší vlajkové prvky kolem hranice 10 tisíc korun. Nečekejte tedy úplně nejlepší specifikace, ale většinou tak ty druhé nejlepší, které přinesou značnou úsporu v nákladech, ale pořád jsou pro vás, jako zákazníka hodně atraktivní. A začít mohu klidně hned u designu, kde si OnePlus drží stejné linky jako vloni, tím pádem kombinace plastového rámečku s displejem I zády krytými Gorilla Glass pětkou. Ta jsou sice lesklá, ale díky speciální povrchové úpravě na nich neulpívají otisky prstů. A komu by skleněná záda nevyhovovala, Nord 2 se bude dodávat i v imitaci zelené kůže podobně, jako třeba sesterské Realme GT. Jediná vada na kráse je pak to, že nebude dostupná hned od začátku, ale o chvilku později. I tak ale po konstrukční stránce je telefon nádherný a designem, který vychází z dospělých OnePlus 9 byste jej klidně mohli tipovat I na mnohem dražší telefon. Naštěstí od odlehčených Nordů Nkové řady nebo CE řady pak nechybí ani oblíbené boční tlačítko po vzoru iPhonů, kde máte možnost úplně ztišit vyzvánění nebo zapnout pouze vibrace – zase něco, co konkurence absolutně postrádá. A když už jsem u vibrací, rozhodně musím pochválit skvělou haptickou odezvu opět pocházející z vlajkových lodí. Je jasné, že kolem Hranice 10 tisíc korun je ale potřeba I za něco ušetřit a tak třeba voděodolnost tady bohužel nenajdete. Displej a baterie U displeje se od loňska nezměnilo vůbec nic. Pořád se ovšem jedná o krásný 6,43” Fluid Amoled displej s 90Hz obnovovací frekvencí a poměrem stran 20:9. Samozřejmě nejedná se o displej s technologií LTPO, kde by dynamicky padala obnovovací frekvence, aby se šetřila baterie, ale poměrně chytrý smart režim dokáže samozřejmě přepínat mezi 60 a 90Hz přesně tak, jak je potřeba. Procházíte tedy v systému, vše je krásně plynulé, na chvíli se zastavíte nebo je obraz staticky a hned se přepne do 60 a šetří baterii. Když už jsem u té výdrže, tady se naopak meziročně hodně zlepšovalo. Původní 4 tisícová baterka narostla až na 4,5 tisíce mAh a zrychlilo se i nabíjení ze 30W rovnou na 65 a nabíječka je přímo uvnitř balení stejně jako třeba průhledné pouzdro. Po stránce výdrže už je to ovšem I přes nárůst víceméně stejné jako vloni. Pravidelně jsem se vracel domů s 20-30 zbývajícími procenty a to jsem normálně telefonoval, fotil, sem tam točil, brouzdal při cestě do práce po internetu a poslouchal muziku. Tím pádem je tu pořád dostatečná rezerva pro někoho, kdo by na telefonu chtěl třeba hrát. Kolem a kolem tak počítejte zhruba 4,5-5h screen on time. Tím pádem jasně, jste schopni telefon vybít při hraní her I za den, ale 65W rychlé nabíjení vám za 30 minut nabije telefon z nuly na 100%. Hardware a software Po hardwarové stránce je tu od loňska změna opravdu výrazná. Pro někoho by možná mohl být přechod od Qualcommu k Mediateku trochu zklamáním, ale berte to tak, že vloni jste dostali v Nordu Snapdragon 765, to znamená odlehčený vlajkový procesor a teď dostáváte v Nordu 2 sice Mediatek, za to nejlepší procesor této značky navíc speciálně potuněný od OnePlus co se AI funkcí. A dokonce prý potuněný až tak, že si zasloužil vlastní jméno Dimensity 1200 AI. Nové AI funkce by se měly podílet zejména na live HDR náhledu videa a fotek, ale znáte to, marketingovými frázemi nikoho moc neurazíte a já vám upřímně říkám, že tato funkce by rozhodně chtěla ještě doladit. Přece jen po vyfocení nebo natočení videa jsou fotky o poznání lepší než je vidíte přímo na displeji v průběhu pořizování, ale tak třeba se tam OnePlus s dalšími aktualizacemi dostane. Každopádně, co se týká výkonu, tak oproti původnímu nordu se připravte zhruba za 60% nárůst výkonu, což jen pro představu v Antutu znamená vice jak 550 000 bodů. Je tím pádem jasné, že všechno běží jak na drátkách, nikde se nic neseká a nadstavba Oxygen OS 11.3 je po OneUI od Samsungu pořád mojí druhou oblíbenou variantou. Samozřejmě po integraci do Oppa můžeme čekat ještě určitě nějaké změny, minimálně na poli jádra systému a teoreticky možná i příchod nových funkcí, které jsou v Color OS. Bohužel nové funkce si ale patrně také časem vyžádají trochu pozdější příchod aktualizací, I když u Nordů se OnePlus nikdy s rychlostí extra nepřetrhl. V každém případě nový Nord 2 přichází na Androidu 11 a zaručeny jsou 2 velké aktualizace systému a 3 roky bezpečnostních záplat, což je třeba o rok kratší doba než má třeba Samsung u A52 a rozhodně byste to měli vzít do úvahy při rozhodování o novém telefonu. Asi nemá cenu na tomto místě extra popisovat každý parametr, který si přečtete stejně ve specifikacích, ale rozhodně bych chtěl na tomto místě vyzdvihnout stereo repráčky, které sice samozřejmě nedosahují ROG Phonu nebo Herman Kardonu v Mi 11, ale na svou cenovku hrají velmi dobře, na maximum nechrastí a dokonce nepostrádají ani basovou složku. Fotoaparáty Ten pravý nářez ovšem přichází u foťáků. A to v dobrém slova smyslu. Jednak ono trio na první pohled vypadá už celkem působivě, ale co rozhodně stojí za to je hlavní 50MPx senzor od Sony na hlavním foťáku. Je to ten stejný, který najdete jako širokoúhlý senzor u OnePlus 9 Pro nebo jako hlavní senzor u vlajkového Oppo Find X3 Pro a hned na začátku musím říct, že Nord 2 je momentálně za mě rozhodně nejlepší telefon na fotky na hranici 10 tisíc korun a v návaznosti na včerejší video mohu s klidem říct, že Nord 2 odsouvá A52 bez problému na druhé místo. Je opravdu nádhera se dívat na snímky, které hlavní foťák v této cenovce produkuje a při jeho 50MPx je paráda, jak se i s jedním kašpárkem dá zahrát sborové divadlo. Hlavní senzor totiž hravě zvládne nahradit hned 3 foťáky – tím myšleno onen hlavní foťák, který po spojení pixelů produkuje 12MPx snímky, ale můžete jej použít i na dvojnásobný nebo pětinásobný zoom, který nahradí prokleté makro objektivy v mnoha telefonech. Navíc i na 5 násobný zoom dostanete z velkého senzoru při porovnání s makrofoťáčky daleko hezčí fotku s dostatečně malou hloubkou ostrosti. To je možná ovšem zároveň i trochu slabinou tohoto telefonu. Připravte se, že pokud jste zvyklí se svým současným telefonem fotit hlavním foťákem opravdu detaily z krátké vzdálenosti, překvapí vás jak daleko je minimální ostřící vzdálenost. Bude to chtít z počátku trochu cviku a počítat s tím, že na detaily je u Nordu 2 potřeba použít onen zoom. Pak už vypadají fotky krásně. Naopak pětinásobný zoom bych moc nepoužíval na focení třeba budov, kde přece jen už je digitální výřez dost poznat. Nord se ovšem nemusí stydět ani večer a vyloženě vás pozitivně překvapí noční režim I když k zahození nejsou ovšem v podvečer ani snímky bez něj. Tam je Pravda trochu horší dynamický rozsah, ale scéna je o poznání přirozenější. Při nočním režimu dochází samozřejmě k prosvětlení fotky a kdybych měl něco vytknout, je to až zbytečně přeostřená scéna, ale na druhou stranu v této cenovce to asi hravě prominete. Pořád jde totiž s přivřením oka o uvěřitelnou věc narozdíl třeba od dávných večerních HDR omalovánek u Motoroly a málem bych zapomněl, že k celkové ostrosti rozhodně značne dopomáhá optická stabilizace. U širokoúhlého objektivu to už pochopitelně taková sláva není a při jeho 8MPx senzoru je jasně vidět, že OnePlus obětoval většinu rozpočtu na hlavní foťák. Fotky ze šíra jsou tak bohapustý průměr a aspoň tady rozhodně dostanete třeba z A52 daleko lepší fotky. V konečném důsledku vám možná ani ten širokoúhlý foťák tak chybět nebude, protože hlavní foťák na OnePlus je přece jen malinko širší, než jsme u všech telefonů většinou zvyklí. U videa pak přichází malinké zklamání, protože i když Mediatek bez problému podporuje 4K, OnePlus si pravděpodobně řekl, že to by bylo asi až moc dobré a tak se bohužel musíte omezit jen na 4K 30 nebo FHD. Pochválit ovšem můžu opravdu fajn stabilizaci. No a konečně pro milovníky selfie je tu 32MPx kamerka a jak víte, já úplně nejsem cílovka, každopádně musím říct, že i při dostatku osvětlení trochu zklame, že nedokáže udělat ostrou fotku v pohybu a přece jen je potřeba se na chvíli zastavit a uklidnit. Hodnocení Jestli jste pozorně poslouchali v průběhu recenze, asi vám došlo, že výraznější výtky na tento telefon prakticky nemám, obzvlášť, když vám řeknu, že Nord 2 vstupuje na český trh za cenu 10 299,- ve variantě 8/128 nebo 12699 v konfiguraci 12/256. To je víc než slušná konkurence právě třeba pro již zmiňovaný Samsung A52 5G za podobnou cenu. Oproti němu OnePlus ztrácí jeden rok podpory, nemá voděodolnost, ale zase nabídne dvojnásobný výkon a daleko lepší foťáky. No schválně mi napište, co na tento telefon říkáte vy. ...
Představení a design Předpokládám, že značku Vivo už asi netřeba představovat, koneckonců jde o jednoho z největších světových výrobců, který byl jedním z hlavních sponzorů proběhlého mistrovství světa ve fotbale a tak předpokládám, že většina z vás na tuto značku narazila a když ne na fotbale, tak třeba u nás při recenzi X60 Pro nebo Y70. Představovačky tedy stranou a hned se vrhnu na nádherný design. A vy víte, že si rád potrpím na to, když nějaký telefon vypadá úplně jinak. A přesně tak je tomu u tohoto telefonu. I když samozřejmě máte možnost V21 sehnat v uniformnější námořnicky modré barvě, které sice u Viva říkají černá, musím říct, že tentokrát se mi hodně líbí tato duhová, které zase ve Vivu říkají modrá. Proč, to nevím, to se mě neptejte, ale počítejte, že duhová barva spíš hází odstíny růžové, fialové, žluté a sem tam bledě modré. A důvod je jasný, tento telefon je totiž určený pro jasnou skupinu mladých zákazníků, kteří se nebojí extravagance a doslova žijí na sociálních sítích. To ale neznamená, že by si na své nemohli přijít i ostatní, protože pokud jste vyznavači krásných tenkých telefonů, prakticky na tomto místě máte jedině 2 možnosti. Buď Xiaomi Mi 11 Lite 5G nebo právě dnešní Vivo V21 5G se 7,3mm tloušťkou a decentně vystupujícími foťáky. Bohužel oproti Mi 11 Lite už ale chybí oficiální stupeň odolnosti, byť nějaké minimální krytí asi existuje, protože slot pro 2 SIM karty nebo SIM a paměťovku je utěsněný gumou proti vniku kapaliny. Ovšem absenci Gorila Glass už je fakt a záda i rámeček jsou kompletně vyrobeny z plastu. Na jednu stranu je to škoda, na tu druhou už máte v balení obligátní průhledné pouzdro, takže o design nepřijdete, proti pádu jste chráněni svým způsobem také a na přední stranu můžete sklo vždycky dokoupit. A naopak navíc oproti většině jiných telefonů najdete v balení i sluchátka s připojením do USB-C, protože jack už tady nenajdete. Displej U displeje musím Vivo opět pochválit, 6,4“ je velikostně pro někoho takový ten „sweet spot“ a při FHD rozlišení, 90Hz a krásném barevném podání jsem byl opravdu spokojený. Takový bonus je pak podpora HDR10+, podpora WideWine L1, akorát je malinko zarážející, že NetFlix, pro kterého je tato podpora určena zatím pro V21 nepodporuje HDR obsah. Na druhou stranu, NetFlix má v tomto případě svůj vlastní whitelist a je tak dost dobře možné, že certifikace teprve dorazí. I tak je ale na displeji obraz živý a musím říct, že při sledování filmů mi po obrazové stránce nevadilo nic. To spíš za horší považuju absenci stereo reproduktorů, což už přece jen v současné cenovce začíná být oproti konkurenci trochu nevýhoda. Naopak fajn je čtečka otisků prstů, rychlá, spolehlivá a tak to má být. Kdybych přece jen měl z osobní zkušenosti ještě k displeji něco říct, v základním nastavení vám telefon dorazí se zapnutými 60Hz a vy máte možnost se přepnout do chytrého módu, 60 nebo 90 Hz. Osobně doporučuju zvolit 90, kdy telefon přepíná do 60 i tak při nepoužívání, ale právě ono přepínání se mi zdálo subjektivně lepší. Důležité ovšem pro vás je, nezapomeňte se do tohoto nastavení po koupi telefonu podívat, 90 Hz stojí fakt za to. Za úplně pohodové pak považuju použití na sluníčku, kdy při 760 nitech svítí displej opravdu dostatečně a i s nasazenými slunečními brýlemi byl displej ještě pořád slušně čitelný. Hardware a software Po hardwarové stránce telefon pohání procesor Mediatek Dimensity 800U doplněný 8GB operační paměti a 128GB úložištěm, což poskytuje v Antutu výkon lehce přes 300 tisíc. Za 10 tisíc, korun telefon momentálně stojí to rozhodně není žádný trhač asfaltu. Koneckonců konkurentů s jednou tak větším výkonem za stejnou cenu je spousta. Vévodí jim asi momentálně Poco F3 s loňským nejlepším procesorem, ale i A52 5G nebo právě často vzpomínaný Mi 11 Lite 5G jsou na tom lépe. Na druhou stranu tento telefon není postaven na hraní her a jeho kouzlo spočívá v naprosto něčem jiném. K unikátnímu selfie foťáku se dostanu za chvíli, ale teď ještě k výkonu, který byl optimalizován tak, aby baterie vydržela co možná nejdéle na 1 nabití. I při 4 tisících tak nemáte problém dosáhnout na 2 dny výdrže v běžném režimu použití. Samozřejmě, pokud telefon využijete způsobem, jak jej využívá cílová skupina, pro kterou je určen tím pádem teenageři na natáčení videí a nonstop pobyt na sociálních sítích, hravě jej za den vybijete. Pak ovšem přijde na řadu rychlé 33W nabíjení, které je schopno na 30 minut dodat telefonu 60% kapacity zpět nebo za hodinu jej nabít do plna. Po softwarové stránce vše běží samozřejmě na Androidu 11 s nadstavbou FunTouch. Ta je bohatá na spoustu doplňků, témat, způsobů zobrazení Always On displeje atd. To je mimochodem také jedna z výhod třeba oproti Mi 11 Lite. Always On vám dokáže běžet v závislosti na nastavení klidně po nějakou denní dobu nebo celý den – volba, která u Xiaomi chybí a pár z vás mi psalo, že kvůli tomu telefon nechtějí. Co se týká předinstalovaných aplikací, těch je tu naopak až dost, ale zase pokud telefon vnímáte očima cílové skupiny, máte zde vše potřebné – Facebook, Netflix, Onedrive, TikTok, Youtube, Booking a chybí tak nepochopitelně jen oblíbený Instagram, který nejspíš nezaplatil Vivu a tak si jej samozřejmě doinstalujete s čímkoli dalším z Google Play. Fotoaparáty Na zadní straně najdete sestavu 3 foťáků, hlavní 64MP se clonou f/1.8 a optickou stabilizací, který můžete použít i na dvojnásobný výřez. Tomu sekunduje již jen 8MP širokoúhlý senzor a 2MP makro. Kde ovšem telefon dominuje a je jeho síla je přední 44MP selfie kamerka také s optickou stabilizací. Pokud se rádi natáčíte, fotíte, je to přesně ten telefon, který potřebujete. Disponuje mimochodem i spoustou režimů při nedostatku světla. Může rozsvítit bíle celý displej a decentně vás přisvítit, nebo využije dvě dopředu směřující LED diody pro pořádný šajn. Jestli Vivo cílilo na hezké portrétní fotky nebo video přední kamerou, tak musím říct, že tady se mu to jednoznačně povedlo. Sice je kamerka schopná vyprodukovat i neostrý snímek, ale to je spíš rarita. S přední kamerkou jsem byl dokonce tak spokojený, že já, který když už si jdu nafotit nějaké selfie, vždy použiju zadní kameru, tady jsem nemusel a bez problému využíval onu přední. Na zadní straně u hlavního foťáku už jsem tak úplně nadšený nebyl. Sice tady dostanete relativně hezké snímky, co se týká barevného podání, barvy jsou živé a laděné do teplých tónů, občas ale citelně chybí dynamický rozsah hlavně ve stínech. S ubývajícím světlem už pak přichází neostrost, ovšem, kde telefon mile překvapí je noční režim, který večer naopak fotku dost vylepší. 2 násobný výřez z hlavního má cenu použít jen za dobrého denního osvětlení, pak se určitě hodí, ale večer na něj naprosto zapomeňte, stejně jako na širokoúhlý foťák. Ten podává přes svých 8MP přes den dost průměrné fotky a zrovna 10 metrů do vzduchu jsem neskákal ani z jeho barevného podání. 2MP makro už je pak jen do počtu a žádnou díru do světa s ním neuděláte. A ví to asi dost dobře i samotné Vivo, protože trochu nepochopitelně je spouštění obou foťáků, jak makra, tak šíra schované pod speciálním samostatným tlačítkem v rohu obrazovky, zatímco mezi hlavním foťákem a jeho výřezem se přepínáte klasicky jako na ostatních telefonech. Často je však umělá inteligence schopna rozpoznat jaký objekt zrovna fotíte a automaticky vám nabídnout, zda nechcete využít některý z dalších objektivů. To je sice fajn, jen je potřeba přesně vědět, že výsledek už tak hezký jak z hlavního nebude. Závěrem Co říct o Vivo V21 závěrem. Rozhodně znova zopakuji to, co jsem mnohokrát řekl v průběhu recenze. Musíte být jasná cílovka pro tento telefon. Jestli chcete netradiční design, tenké provedení, fajn používání a u fotek vám nevadí mít jen 1 hlavní objektiv a naopak třeba oceníte krásnou selfie kamerku, pak je pro vás Vivo V21 jak dělané. Pokud ovšem preferujete celkově lepší telefon, stereo reproduktory, voděodolnost, třeba i tři roky podpory a lepší prostředí, asi bych sáhnul po Samsungu A52 5G, který máte šanci sehnat za stejné peníze. Pokud naopak chcete větší výkon a steně tenký telefon, volba padá jasně na Xiaomi Mi 11 Lite 5G. Daleko větší výkon ve větším těle má Poco F3, zkrátka a dobře, alternativ je spousta a Vivo V21 5G to za současnou cenu mít úplně lehké nebude. Na druhou stranu ovšem nabízí něco, co ostatní ne, je ale otázka jak moc velká cílová skupina zákazníků se ovšem pro tento telefon najde. Výběr je samozřejmě jako vždy na vás. ...
Design a zpracování Jak už název napovídá, jde o třetí generaci hodinek světoznámého výrobce a je skvělé pozorovat, jak s každou další řadou Huawei pořádně šlápne do pedálu a posune laťku jak sám sobě, tak pro ostatní výrobce zase o pořádný kus dopředu. Právě se totiž díváte na nádherný kus designové práce, kde jdou spolu ruku v ruce jen ty nejlepší možné materiály. Tělo vyrobené z titanu, senzory na zádech kryje hypoalergenní keramika, nádherný Amoledový displej pro změnu zas safírové sklo a 22mm řemínek je samozřejmě z kůže. Taková kombinace prvků se už ale samozřejmě slušně podepíše na váze a při 63g je trochu škoda, že Huaweii konstruktéři nesáhli po trochu širším řemínku. Já musím říct, že ze začátku jsem si na tak těžké a relativně velké hodinky dlouho zvykal a při 1,43” displeji jsou Watch 3 Pro asi i největší hodinky, které jsem kdy testoval. Na druhou stranu, člověk si zvykne na všechno a stejně jako na iPhonu nevnímám takový notch, i tady vám po 14 dnech váha i velikost přestanou tak nějak vadit a naopak oceníte velký a skvěle čitelný displej na sluníčku. Pozor byste si ovšem měli dát vy z vás, kdo máte menší zápěstí, to znamená pro ženy, děti a nebo 50kg muže tyto hodinky fakt asi nejsou a mohly by vypadat až komicky. Naopak na silnější ruce a tím zrovna nemyslím tu mojí mohou vypadat velmi dobře. Displej U displeje, kromě jeho velikosti, asi nejvíc oceníte skvělou čitelnost na sluníčku. 1000 nitů je na hodinky opravdu slušný výkon, který hravě předčí i spoustu mobilních telefonů. Amoled displej samozřejmě můžete využít i na Always On, pak se ale připravte na zhruba o 50% kratší výdrž. Na druhou stranu i tak se ona výdrž zkrátí na zhruba 3 dny, což je třeba proti jednodenním Apple Watch pořád slušný rozdíl. Z těch si Huawei vypůjčil pro ovládání kombinaci otočné korunky a pravého tlačítka. Musím ovšem říct, že něco dělá Huawei líp a něco hůř. Třeba daleko líp řeší čínský výrobce umístění. Tím, že korunka není na středu, ale zhruba na dvojce hodinových ručiček, nestává se, že byste si ohnutým zápěstím nechtěně mačkali korunku. Podobně jako na Apple Watch je přímo skvěle řešená haptická odezva a i zoomovaní na konkrétní aplikaci, ale už nemůžete dozoomovat až přímo do spuštění aplikace nebo dvojklikem korunky spustit poslední aplikaci, ale musíte se vrátit pro potvrzení aplikace na dotyk displeje. Na druhou stranu je ale zase fajn, že displej podporuje multitouch a tak stejným roztažením prstů, jako to děláte na telefonu můžete zoomovat i v aplikacích. A komu by nevyhovovalo ani to, z mřížky se můžete jednoduše přepnout na rolovací seznam, jak to znáte z většiny hodinek. Hardware a software Po hardwarové stránce Watch 3 Pro pohání vlastní procesor Hisilicon od Huawei doplněný 2GB operační paměti a 16GB úložištěm využitelným pro vaší hudbu nebo aplikace. Ty si můžete do hodinek stáhnout buď přes doprovodnou aplikaci Huawei zdraví nebo díky vestavěné WiFi přímo z hodinek. Samozřejmě, tím, že Huawei využívá vlastní operační systém HarmonyOS 2.0, je počet aplikací ještě relativně malý, k dispozici je jich zhruba 20, ale do budoucna se jejich počet bude jistojistě zvyšovat. Dokonce už prosakují zprávy, že by další čínští výrobci mohli HarmonyOS využívat a minimálně Nokia by do konce roku měla představit svůj telefon na HarmonyOS. Teď ovšem asi chápete, že z 20 aplikací to žádná hitparáda není, jde o naprostý základ, který většinou nevyužijete a pochopitelně třeba Spotify vlastní aplikaci nemá a tak jej budete muset ovládat jedině prostřednictvím widgetu na vašem telefonu. Každopádně jsem se při používání vestavěné aplikace Hudba i pobavil. Ta umožňuje i streamování a vybrat si můžete třeba z některých žánrů jako romantická hudba, cestování a dokonce mysleli i na nás evropany. Hned jak jsem totiž zapnul hudbu na cesty, dostaly mé uši jedinečnou možnost se zaposlouchat do rakousko-něméckých nádherných skladeb a stačilo jen zavřít oči a rázem jsem se viděl jak držím flying hirsch a užívám si pořádné party po lyžování v apre ski baru. No, tak zpátky nohama na zem do dnešní koronavirové nelyžařské doby, ale musím pochválit skvěle hrající reproduktor, který si mimochodem můžete i vysokofrekvenčním tónem profouknout třeba když zrovna vylezete po tréninku z bazénu. Watch 3 Pro jsou totiž certifikovány až do 5ATM a tak ve zhruba 100 a více sportovních režimech jich je i pár plaveckých. Sportovní funkce Výběr sportů je opravdu pestrý. Kromě těch běžných jako různé druhy běhu, cyklistiky, které asi očekává každý si ale můžete monitorovat třeba břišní tanec, parašutismus nebo bungee jumping. Ze všech sportů tak dostanete ucelený přehled, který můžete v omezené míře vidět v hodinkách nebo pro detailní zobrazení právě v aplikaci Huawei zdraví. Samozřejmě nečekejte tak detailní zprávy jako třeba u Garminu, ale přece jen Watch 3 Pro jsou kombinací chytrých hodinek se sporttesterem než primární zaměření na sport u Garminu. I tak je ale fajn, že tu najdete i speciální tréninkové režimy jako u Garminu, které vám kromě monitoringu aktivit dokážou sestavit i tréninkový plán třeba pro uběhnutí maratonu. Můžete si tak stáhnout jednoduché tréninky na různých úrovních kombinující běh a chůzi, běh a jogging nebo si nastavit tréninkový plán na celý týden a zvyšovat tak svojí fyzičku. Na hodinkách si zas při delším sezení v práci u počítače může protáhnout krční páteř nebo si dát jen tak rychlé protažení celého těla a veškeré cviky vám ukážou přímo hodinky včetně doprovodných animací. Každopádně co se týká přesnosti měření, tak i když nabízí Watch 3 Pro kombinaci všech možných satelitních sítí včetně Galilea, při záznamu trasy v městské aglomeraci se na mapě holt nevyhnete občas prošlou budovou, ale slušný přehled o prošlé nebo proběhlé trase na mapě dostanete i tak. Na druhou stranu počítadlo kroků funguje opravdu skvěle. Při porovnání s hodinkami od Garminu jsem na 20 tisících krocích zaznamenal rozdíl pouhých 15 kroků a to se počítá. Dost podobné hodnoty jsem dostával i z dalších senzorů jako je měření okysličení krve, srdečního tepu nebo spánku. Vlastně jediný gimmick, chcete li senzor pro zasmátí je novinka v podobě měření tělesné teploty. To je fakt spíš na okrasu a ví to i sám Huawei, který vás varuje, že pro aspoň orientační měření teploty na zápěstí je potřeba, abyste hodinky měli aspoň 10 minut nasazené s utaženým řemínkem. I tak se ale nevyhnete naměřením tělesné teploty třeba 32 stupňů, takže to byla zrovna jedna z věcí, kterou jsem hned z widgetů do kterých se dostanete swipnutím doprava, vypnul. Nabíjení a výdrž Ještě se na chvilku vrátím k výdrži a obecně chytrým funkcím. U chytrých hodinek je hrozně ošemetné u výdrži mluvit, protože každý z nás využívá hodinky jiným způsobem. Každopádně baterie má kapacitu 790mah a při každodenním měřením aktivit a zapnutém Always On jsem se nikdy nedostal pod 2,5 denní výdrž. Naopak stačí vypnout Always On a rázem jste i při měření aktivt zhruba na 5 denní výdrži. Vadit vám to koneckonců ani nemusí. Hodinky mají jednu z nejlepších detekcí zvednuté ruky a prakticky ve 100% případů i s tímto vypnutým režimem mi vždy zapnuly displej a ukázaly správný čas, takže to je hodně na vás. Kdo si naopak potrpí na co možná nejdelší výdrž, využít může i ultra úsporný režim a pak se dostat až na zhruba 3 týdenní výdrž. Za opravdu skvělou věc považuju nabíjení přes standard QI, protože když si třeba jako já zapomenete dobíjecí magnetickou kolébku v práci, nabíjení bez problému vyřešíte přes jakoukoli bezdrátovou nabíjecí podložku pro váš mobil nebo pokud podporuje váš telefon reverzní nabíjení, tak i z něj. Z chytrých funkcí musím pochválit brilantní kvalitu hovoru, podporu plné diakritiky včetně smajlíků a naopak zklame, že na zprávy nebo emaily pořád neodpovíte. Stejně tak i když je přítomné NFC, s hodinkami v našich končinách nezaplatíte a s vestavěnou e-SIM si bez připojeného mobilního telefonu nezavoláte. Aspoň to by se ale mohlo v dohledné době změnit. Podle vyjádření Huawei totiž probíhají jednání se všemi třemi mobilními operátory a pokud by tato funkčnost skutečně v krátké době přišla, mohlo by se jednat teprve o druhé hodinky po Apple Watch z kterých byste si bez připojeného mobilu mohli zavolat. Závěr Když bych měl Huawei Watch 3 Pro zhodnotit, za 11 tisíc jde o skvělé hodinky, které nemám problém doporučit s jednou hvězdičkou pod čarou. Tou je operační systém HarmonyOS, který je teprve v plenkách a aspoň mě by chyběla třeba právě podpora Spotify, které se hodinky jen tak nedočkají. Jde mi totiž typicky o scénář, kdy s předpokládaným relativně brzo funkčním e-SIM si stačí připárovat sluchátka, zapnout Spotify a jít si zaběhat bez problému bez telefonu. Pokud si ovšem nahrajete hudbu do hodinek sami, na což já jsem třeba línej, bez problému tento scénář eliminujete. V poměru ceny, výkonu, skvělého displeje a použitých materiálů jsou Watch 3 Pro za mě skvělá volba. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
bonmoto.cz | 6 299,- |
doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
moto-kufry.cz | 6 299,- |
motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.