Představení a design Předpokládám, že značku Vivo už asi netřeba představovat, koneckonců jde o jednoho z největších světových výrobců, který byl jedním z hlavních sponzorů proběhlého mistrovství světa ve fotbale a tak předpokládám, že většina z vás na tuto značku narazila a když ne na fotbale, tak třeba u nás při recenzi X60 Pro nebo Y70. Představovačky tedy stranou a hned se vrhnu na nádherný design. A vy víte, že si rád potrpím na to, když nějaký telefon vypadá úplně jinak. A přesně tak je tomu u tohoto telefonu. I když samozřejmě máte možnost V21 sehnat v uniformnější námořnicky modré barvě, které sice u Viva říkají černá, musím říct, že tentokrát se mi hodně líbí tato duhová, které zase ve Vivu říkají modrá. Proč, to nevím, to se mě neptejte, ale počítejte, že duhová barva spíš hází odstíny růžové, fialové, žluté a sem tam bledě modré. A důvod je jasný, tento telefon je totiž určený pro jasnou skupinu mladých zákazníků, kteří se nebojí extravagance a doslova žijí na sociálních sítích. To ale neznamená, že by si na své nemohli přijít i ostatní, protože pokud jste vyznavači krásných tenkých telefonů, prakticky na tomto místě máte jedině 2 možnosti. Buď Xiaomi Mi 11 Lite 5G nebo právě dnešní Vivo V21 5G se 7,3mm tloušťkou a decentně vystupujícími foťáky. Bohužel oproti Mi 11 Lite už ale chybí oficiální stupeň odolnosti, byť nějaké minimální krytí asi existuje, protože slot pro 2 SIM karty nebo SIM a paměťovku je utěsněný gumou proti vniku kapaliny. Ovšem absenci Gorila Glass už je fakt a záda i rámeček jsou kompletně vyrobeny z plastu. Na jednu stranu je to škoda, na tu druhou už máte v balení obligátní průhledné pouzdro, takže o design nepřijdete, proti pádu jste chráněni svým způsobem také a na přední stranu můžete sklo vždycky dokoupit. A naopak navíc oproti většině jiných telefonů najdete v balení i sluchátka s připojením do USB-C, protože jack už tady nenajdete. Displej U displeje musím Vivo opět pochválit, 6,4“ je velikostně pro někoho takový ten „sweet spot“ a při FHD rozlišení, 90Hz a krásném barevném podání jsem byl opravdu spokojený. Takový bonus je pak podpora HDR10+, podpora WideWine L1, akorát je malinko zarážející, že NetFlix, pro kterého je tato podpora určena zatím pro V21 nepodporuje HDR obsah. Na druhou stranu, NetFlix má v tomto případě svůj vlastní whitelist a je tak dost dobře možné, že certifikace teprve dorazí. I tak je ale na displeji obraz živý a musím říct, že při sledování filmů mi po obrazové stránce nevadilo nic. To spíš za horší považuju absenci stereo reproduktorů, což už přece jen v současné cenovce začíná být oproti konkurenci trochu nevýhoda. Naopak fajn je čtečka otisků prstů, rychlá, spolehlivá a tak to má být. Kdybych přece jen měl z osobní zkušenosti ještě k displeji něco říct, v základním nastavení vám telefon dorazí se zapnutými 60Hz a vy máte možnost se přepnout do chytrého módu, 60 nebo 90 Hz. Osobně doporučuju zvolit 90, kdy telefon přepíná do 60 i tak při nepoužívání, ale právě ono přepínání se mi zdálo subjektivně lepší. Důležité ovšem pro vás je, nezapomeňte se do tohoto nastavení po koupi telefonu podívat, 90 Hz stojí fakt za to. Za úplně pohodové pak považuju použití na sluníčku, kdy při 760 nitech svítí displej opravdu dostatečně a i s nasazenými slunečními brýlemi byl displej ještě pořád slušně čitelný. Hardware a software Po hardwarové stránce telefon pohání procesor Mediatek Dimensity 800U doplněný 8GB operační paměti a 128GB úložištěm, což poskytuje v Antutu výkon lehce přes 300 tisíc. Za 10 tisíc, korun telefon momentálně stojí to rozhodně není žádný trhač asfaltu. Koneckonců konkurentů s jednou tak větším výkonem za stejnou cenu je spousta. Vévodí jim asi momentálně Poco F3 s loňským nejlepším procesorem, ale i A52 5G nebo právě často vzpomínaný Mi 11 Lite 5G jsou na tom lépe. Na druhou stranu tento telefon není postaven na hraní her a jeho kouzlo spočívá v naprosto něčem jiném. K unikátnímu selfie foťáku se dostanu za chvíli, ale teď ještě k výkonu, který byl optimalizován tak, aby baterie vydržela co možná nejdéle na 1 nabití. I při 4 tisících tak nemáte problém dosáhnout na 2 dny výdrže v běžném režimu použití. Samozřejmě, pokud telefon využijete způsobem, jak jej využívá cílová skupina, pro kterou je určen tím pádem teenageři na natáčení videí a nonstop pobyt na sociálních sítích, hravě jej za den vybijete. Pak ovšem přijde na řadu rychlé 33W nabíjení, které je schopno na 30 minut dodat telefonu 60% kapacity zpět nebo za hodinu jej nabít do plna. Po softwarové stránce vše běží samozřejmě na Androidu 11 s nadstavbou FunTouch. Ta je bohatá na spoustu doplňků, témat, způsobů zobrazení Always On displeje atd. To je mimochodem také jedna z výhod třeba oproti Mi 11 Lite. Always On vám dokáže běžet v závislosti na nastavení klidně po nějakou denní dobu nebo celý den – volba, která u Xiaomi chybí a pár z vás mi psalo, že kvůli tomu telefon nechtějí. Co se týká předinstalovaných aplikací, těch je tu naopak až dost, ale zase pokud telefon vnímáte očima cílové skupiny, máte zde vše potřebné – Facebook, Netflix, Onedrive, TikTok, Youtube, Booking a chybí tak nepochopitelně jen oblíbený Instagram, který nejspíš nezaplatil Vivu a tak si jej samozřejmě doinstalujete s čímkoli dalším z Google Play. Fotoaparáty Na zadní straně najdete sestavu 3 foťáků, hlavní 64MP se clonou f/1.8 a optickou stabilizací, který můžete použít i na dvojnásobný výřez. Tomu sekunduje již jen 8MP širokoúhlý senzor a 2MP makro. Kde ovšem telefon dominuje a je jeho síla je přední 44MP selfie kamerka také s optickou stabilizací. Pokud se rádi natáčíte, fotíte, je to přesně ten telefon, který potřebujete. Disponuje mimochodem i spoustou režimů při nedostatku světla. Může rozsvítit bíle celý displej a decentně vás přisvítit, nebo využije dvě dopředu směřující LED diody pro pořádný šajn. Jestli Vivo cílilo na hezké portrétní fotky nebo video přední kamerou, tak musím říct, že tady se mu to jednoznačně povedlo. Sice je kamerka schopná vyprodukovat i neostrý snímek, ale to je spíš rarita. S přední kamerkou jsem byl dokonce tak spokojený, že já, který když už si jdu nafotit nějaké selfie, vždy použiju zadní kameru, tady jsem nemusel a bez problému využíval onu přední. Na zadní straně u hlavního foťáku už jsem tak úplně nadšený nebyl. Sice tady dostanete relativně hezké snímky, co se týká barevného podání, barvy jsou živé a laděné do teplých tónů, občas ale citelně chybí dynamický rozsah hlavně ve stínech. S ubývajícím světlem už pak přichází neostrost, ovšem, kde telefon mile překvapí je noční režim, který večer naopak fotku dost vylepší. 2 násobný výřez z hlavního má cenu použít jen za dobrého denního osvětlení, pak se určitě hodí, ale večer na něj naprosto zapomeňte, stejně jako na širokoúhlý foťák. Ten podává přes svých 8MP přes den dost průměrné fotky a zrovna 10 metrů do vzduchu jsem neskákal ani z jeho barevného podání. 2MP makro už je pak jen do počtu a žádnou díru do světa s ním neuděláte. A ví to asi dost dobře i samotné Vivo, protože trochu nepochopitelně je spouštění obou foťáků, jak makra, tak šíra schované pod speciálním samostatným tlačítkem v rohu obrazovky, zatímco mezi hlavním foťákem a jeho výřezem se přepínáte klasicky jako na ostatních telefonech. Často je však umělá inteligence schopna rozpoznat jaký objekt zrovna fotíte a automaticky vám nabídnout, zda nechcete využít některý z dalších objektivů. To je sice fajn, jen je potřeba přesně vědět, že výsledek už tak hezký jak z hlavního nebude. Závěrem Co říct o Vivo V21 závěrem. Rozhodně znova zopakuji to, co jsem mnohokrát řekl v průběhu recenze. Musíte být jasná cílovka pro tento telefon. Jestli chcete netradiční design, tenké provedení, fajn používání a u fotek vám nevadí mít jen 1 hlavní objektiv a naopak třeba oceníte krásnou selfie kamerku, pak je pro vás Vivo V21 jak dělané. Pokud ovšem preferujete celkově lepší telefon, stereo reproduktory, voděodolnost, třeba i tři roky podpory a lepší prostředí, asi bych sáhnul po Samsungu A52 5G, který máte šanci sehnat za stejné peníze. Pokud naopak chcete větší výkon a steně tenký telefon, volba padá jasně na Xiaomi Mi 11 Lite 5G. Daleko větší výkon ve větším těle má Poco F3, zkrátka a dobře, alternativ je spousta a Vivo V21 5G to za současnou cenu mít úplně lehké nebude. Na druhou stranu ovšem nabízí něco, co ostatní ne, je ale otázka jak moc velká cílová skupina zákazníků se ovšem pro tento telefon najde. Výběr je samozřejmě jako vždy na vás. ...
Design a zpracování Jak už název napovídá, jde o třetí generaci hodinek světoznámého výrobce a je skvělé pozorovat, jak s každou další řadou Huawei pořádně šlápne do pedálu a posune laťku jak sám sobě, tak pro ostatní výrobce zase o pořádný kus dopředu. Právě se totiž díváte na nádherný kus designové práce, kde jdou spolu ruku v ruce jen ty nejlepší možné materiály. Tělo vyrobené z titanu, senzory na zádech kryje hypoalergenní keramika, nádherný Amoledový displej pro změnu zas safírové sklo a 22mm řemínek je samozřejmě z kůže. Taková kombinace prvků se už ale samozřejmě slušně podepíše na váze a při 63g je trochu škoda, že Huaweii konstruktéři nesáhli po trochu širším řemínku. Já musím říct, že ze začátku jsem si na tak těžké a relativně velké hodinky dlouho zvykal a při 1,43” displeji jsou Watch 3 Pro asi i největší hodinky, které jsem kdy testoval. Na druhou stranu, člověk si zvykne na všechno a stejně jako na iPhonu nevnímám takový notch, i tady vám po 14 dnech váha i velikost přestanou tak nějak vadit a naopak oceníte velký a skvěle čitelný displej na sluníčku. Pozor byste si ovšem měli dát vy z vás, kdo máte menší zápěstí, to znamená pro ženy, děti a nebo 50kg muže tyto hodinky fakt asi nejsou a mohly by vypadat až komicky. Naopak na silnější ruce a tím zrovna nemyslím tu mojí mohou vypadat velmi dobře. Displej U displeje, kromě jeho velikosti, asi nejvíc oceníte skvělou čitelnost na sluníčku. 1000 nitů je na hodinky opravdu slušný výkon, který hravě předčí i spoustu mobilních telefonů. Amoled displej samozřejmě můžete využít i na Always On, pak se ale připravte na zhruba o 50% kratší výdrž. Na druhou stranu i tak se ona výdrž zkrátí na zhruba 3 dny, což je třeba proti jednodenním Apple Watch pořád slušný rozdíl. Z těch si Huawei vypůjčil pro ovládání kombinaci otočné korunky a pravého tlačítka. Musím ovšem říct, že něco dělá Huawei líp a něco hůř. Třeba daleko líp řeší čínský výrobce umístění. Tím, že korunka není na středu, ale zhruba na dvojce hodinových ručiček, nestává se, že byste si ohnutým zápěstím nechtěně mačkali korunku. Podobně jako na Apple Watch je přímo skvěle řešená haptická odezva a i zoomovaní na konkrétní aplikaci, ale už nemůžete dozoomovat až přímo do spuštění aplikace nebo dvojklikem korunky spustit poslední aplikaci, ale musíte se vrátit pro potvrzení aplikace na dotyk displeje. Na druhou stranu je ale zase fajn, že displej podporuje multitouch a tak stejným roztažením prstů, jako to děláte na telefonu můžete zoomovat i v aplikacích. A komu by nevyhovovalo ani to, z mřížky se můžete jednoduše přepnout na rolovací seznam, jak to znáte z většiny hodinek. Hardware a software Po hardwarové stránce Watch 3 Pro pohání vlastní procesor Hisilicon od Huawei doplněný 2GB operační paměti a 16GB úložištěm využitelným pro vaší hudbu nebo aplikace. Ty si můžete do hodinek stáhnout buď přes doprovodnou aplikaci Huawei zdraví nebo díky vestavěné WiFi přímo z hodinek. Samozřejmě, tím, že Huawei využívá vlastní operační systém HarmonyOS 2.0, je počet aplikací ještě relativně malý, k dispozici je jich zhruba 20, ale do budoucna se jejich počet bude jistojistě zvyšovat. Dokonce už prosakují zprávy, že by další čínští výrobci mohli HarmonyOS využívat a minimálně Nokia by do konce roku měla představit svůj telefon na HarmonyOS. Teď ovšem asi chápete, že z 20 aplikací to žádná hitparáda není, jde o naprostý základ, který většinou nevyužijete a pochopitelně třeba Spotify vlastní aplikaci nemá a tak jej budete muset ovládat jedině prostřednictvím widgetu na vašem telefonu. Každopádně jsem se při používání vestavěné aplikace Hudba i pobavil. Ta umožňuje i streamování a vybrat si můžete třeba z některých žánrů jako romantická hudba, cestování a dokonce mysleli i na nás evropany. Hned jak jsem totiž zapnul hudbu na cesty, dostaly mé uši jedinečnou možnost se zaposlouchat do rakousko-něméckých nádherných skladeb a stačilo jen zavřít oči a rázem jsem se viděl jak držím flying hirsch a užívám si pořádné party po lyžování v apre ski baru. No, tak zpátky nohama na zem do dnešní koronavirové nelyžařské doby, ale musím pochválit skvěle hrající reproduktor, který si mimochodem můžete i vysokofrekvenčním tónem profouknout třeba když zrovna vylezete po tréninku z bazénu. Watch 3 Pro jsou totiž certifikovány až do 5ATM a tak ve zhruba 100 a více sportovních režimech jich je i pár plaveckých. Sportovní funkce Výběr sportů je opravdu pestrý. Kromě těch běžných jako různé druhy běhu, cyklistiky, které asi očekává každý si ale můžete monitorovat třeba břišní tanec, parašutismus nebo bungee jumping. Ze všech sportů tak dostanete ucelený přehled, který můžete v omezené míře vidět v hodinkách nebo pro detailní zobrazení právě v aplikaci Huawei zdraví. Samozřejmě nečekejte tak detailní zprávy jako třeba u Garminu, ale přece jen Watch 3 Pro jsou kombinací chytrých hodinek se sporttesterem než primární zaměření na sport u Garminu. I tak je ale fajn, že tu najdete i speciální tréninkové režimy jako u Garminu, které vám kromě monitoringu aktivit dokážou sestavit i tréninkový plán třeba pro uběhnutí maratonu. Můžete si tak stáhnout jednoduché tréninky na různých úrovních kombinující běh a chůzi, běh a jogging nebo si nastavit tréninkový plán na celý týden a zvyšovat tak svojí fyzičku. Na hodinkách si zas při delším sezení v práci u počítače může protáhnout krční páteř nebo si dát jen tak rychlé protažení celého těla a veškeré cviky vám ukážou přímo hodinky včetně doprovodných animací. Každopádně co se týká přesnosti měření, tak i když nabízí Watch 3 Pro kombinaci všech možných satelitních sítí včetně Galilea, při záznamu trasy v městské aglomeraci se na mapě holt nevyhnete občas prošlou budovou, ale slušný přehled o prošlé nebo proběhlé trase na mapě dostanete i tak. Na druhou stranu počítadlo kroků funguje opravdu skvěle. Při porovnání s hodinkami od Garminu jsem na 20 tisících krocích zaznamenal rozdíl pouhých 15 kroků a to se počítá. Dost podobné hodnoty jsem dostával i z dalších senzorů jako je měření okysličení krve, srdečního tepu nebo spánku. Vlastně jediný gimmick, chcete li senzor pro zasmátí je novinka v podobě měření tělesné teploty. To je fakt spíš na okrasu a ví to i sám Huawei, který vás varuje, že pro aspoň orientační měření teploty na zápěstí je potřeba, abyste hodinky měli aspoň 10 minut nasazené s utaženým řemínkem. I tak se ale nevyhnete naměřením tělesné teploty třeba 32 stupňů, takže to byla zrovna jedna z věcí, kterou jsem hned z widgetů do kterých se dostanete swipnutím doprava, vypnul. Nabíjení a výdrž Ještě se na chvilku vrátím k výdrži a obecně chytrým funkcím. U chytrých hodinek je hrozně ošemetné u výdrži mluvit, protože každý z nás využívá hodinky jiným způsobem. Každopádně baterie má kapacitu 790mah a při každodenním měřením aktivit a zapnutém Always On jsem se nikdy nedostal pod 2,5 denní výdrž. Naopak stačí vypnout Always On a rázem jste i při měření aktivt zhruba na 5 denní výdrži. Vadit vám to koneckonců ani nemusí. Hodinky mají jednu z nejlepších detekcí zvednuté ruky a prakticky ve 100% případů i s tímto vypnutým režimem mi vždy zapnuly displej a ukázaly správný čas, takže to je hodně na vás. Kdo si naopak potrpí na co možná nejdelší výdrž, využít může i ultra úsporný režim a pak se dostat až na zhruba 3 týdenní výdrž. Za opravdu skvělou věc považuju nabíjení přes standard QI, protože když si třeba jako já zapomenete dobíjecí magnetickou kolébku v práci, nabíjení bez problému vyřešíte přes jakoukoli bezdrátovou nabíjecí podložku pro váš mobil nebo pokud podporuje váš telefon reverzní nabíjení, tak i z něj. Z chytrých funkcí musím pochválit brilantní kvalitu hovoru, podporu plné diakritiky včetně smajlíků a naopak zklame, že na zprávy nebo emaily pořád neodpovíte. Stejně tak i když je přítomné NFC, s hodinkami v našich končinách nezaplatíte a s vestavěnou e-SIM si bez připojeného mobilního telefonu nezavoláte. Aspoň to by se ale mohlo v dohledné době změnit. Podle vyjádření Huawei totiž probíhají jednání se všemi třemi mobilními operátory a pokud by tato funkčnost skutečně v krátké době přišla, mohlo by se jednat teprve o druhé hodinky po Apple Watch z kterých byste si bez připojeného mobilu mohli zavolat. Závěr Když bych měl Huawei Watch 3 Pro zhodnotit, za 11 tisíc jde o skvělé hodinky, které nemám problém doporučit s jednou hvězdičkou pod čarou. Tou je operační systém HarmonyOS, který je teprve v plenkách a aspoň mě by chyběla třeba právě podpora Spotify, které se hodinky jen tak nedočkají. Jde mi totiž typicky o scénář, kdy s předpokládaným relativně brzo funkčním e-SIM si stačí připárovat sluchátka, zapnout Spotify a jít si zaběhat bez problému bez telefonu. Pokud si ovšem nahrajete hudbu do hodinek sami, na což já jsem třeba línej, bez problému tento scénář eliminujete. V poměru ceny, výkonu, skvělého displeje a použitých materiálů jsou Watch 3 Pro za mě skvělá volba. ...
Úvod a design Značka OPPO ohlásila svůj příchod na český trh zhruba před 10 dny a první 2 modely, které uvádí jsou OPPO Reno5 Z a právě dneska recenzované Reno5 5G. Asi v začátku u první recenze na telefon OPPO by se vůbec slušelo zmínit něco o výrobci samotném ať víte kam jej zařadit a nečekáte třeba něco neočekávatelného. OPPO je jak jinak než čínským výrobcem, aktuálně nejprodávanější značkou na místním trhu a po embargu na Huawei se snaží podobně jako OnePlus, realme nebo Vivo obsadit vyklizené pozice. OPPO tedy není v mobilních telefonech žádný nováček a jde o giganta srovnatelného třeba se Samsungem nebo donedávna s Huawei na které OPPO koneckonců cílí. To už říkám dopředu, abyste nečekali konkurenci třeba pro Xiaomi nebo realme. Teď už ale jdeme na Reno5 5G a minimálně po stránce designu musím říct, že zase po delší době vidím rád trochu odlišná záda. I když jde, třeba podobně jako u A52 o plast, rozhodně se mi líbí tyrkysový matný nástřik se speciální povrchovou úpravou s jemně vystupujícím modulem foťáků, který samozřejmě zakryjete jak jinak než přibaleným pouzdrem. Pokud se ovšem rozhodnete nosit telefon bez něj, aspoň máte tu výhodu, že na opatlaná záda od otisků prstů tady právě díky oné povrchové úpravě opravdu nenarazíte. Displej Druhá věc, za kterou chci Reno5 pochválit je displej, hlavně za jeho skvělou světelnost na sluníčku. Když jsem totiž s Reno5 strávil celý víkend na horách, fotil a vlogoval do storieček na instagramu klidně na poledním slunci, neměl jsem nikdy problém s tím, že bych třeba na displeji něco neviděl. Naopak displej svítil tak dobře, že jsem to fakt až nečekal. Za světelnost a kontrast tím pádem jednoznačně pochvala. Z technických parametrů jde o 6,43” Super Amoled displej krytý Gorilla Glass 5 s 90Hz obnovovací frekvencí s relativně tenkými rámečky, jen lehce širší bradou. Čtečka otisků prstů je pak na spodní straně a možná pro někoho je umístěna až zbytečně moc nízko. A když už jsem u nižšího umístění, trochu nezvykle, ale tentokrát dobře jsou umístěná tlačítka pro ovládání hlasitosti Hardware a software Po hardwarové stránce telefon pohání Snapdragon 765G s podporu sítí 5. generace, to znamená ten stejný processor, který najdete třeba v Motorole Razr, OnePlus Nord, LG Wing a dalších. Nabízí zhruba poloviční výkon nejlepších dnešních vlajkových lodí a tím pádem dostatek prakticky pro jakoukoli práci, pokud pominete nejnáročnější hry. Ty si samozřejmě zahrajete na telefonu take, třeba Mortal Kombat, Call of Duty atd běží úplně v pohodě, jen je potřeba počítat s trochu nižšími detaily. Koneckonců OPPO Reno5 5G nedisponuje na dlouhé hraní her ani bůhví jakou baterií. Ta má kapacitu na dnešní poměry relativně podprůměrných 4300mAh, což má za následek spolu s plastovým rámečkem telefonu ale zase příjemně nízkou váhu pouhých 172g. Na druhou stranu na to jak je baterie malá, mě telefon ohromil opravdu velmi solidní výdrží, která se může bez problému rovnat i konkurenci s daleko většími baterkami. Ač jsem tedy třeba v průběhu víkendu telefon používal dost intenzivně na focení, natáčení videa, storiečka, navigaci, pořád jsem večer dorazil na hotel a ještě mi zbývalo nějakých 35% baterky. Bez problému byste tak měli dát na 1,5 dne výdrže běžného použití. A komu by to nestačilo, OPPO je známé svou vlastní technologií rychlého nabíjení a tím pádem v balení najdete kromě pouzdra i 65W nabíječku schopnou za 30 minut dobít 90% baterky. Zpátky ale ještě k pár hardwarovým vlastnostem a zrovna jedné vlastnosti, která by mohla být pro někoho možná omezující. Telefon se na startu dodává pouze v jedné kapacitě 8/128 bez možnosti rozšíření paměťovou kartou. Další nevýhodou může být jen jeden reproduktor, který navíc nehraje moc nahlas a samotnou kvalitou by se mohl také trochu inspirovat u konkurence a naopak příznivce drátů by mohla potěšit stále zdířka na 3,5mm jack. U softwarové výbavy samozřejmě můžete očekávat Android 11 s 2 letou podporou aktualizací a nadstavbou Color OS. Tady hodně záleží na osobních preferencích každého. Rozhodně nečekejte čistý systém jako třeba u realme, ale pokud jste fanoušci toho přizpůsobit si systém co nejvíc svým preferencím po stránce designu a dalších fíčurek, pak vám určitě tato nadstavba přijde vhod. Můžete změnit fonty, styly ikon, témata nebo využit třeba boční chytrou lištu podobně jako jí znáte třeba z telefonů Samsung nebo Sony. Po stránce aplikací navíc tady najdete NetFlix, Facebook, Booking a pár dalších. O čistý operační systém se tedy nejedná ani náhodou, ale zas třeba oproti cenově agresivním telefonům Xiaomi si můžete být jistí, že na reklamu v systému fakt nenarazíte. Fotoaparáty OPPO Reno5 5G disponuje soustavou 4 foťáků, 64MP hlavní doplňuje 8MP širokoúhlý objektiv a kombinace 2+2 pro makro a rozostření pozadí celou čtveřici uzavírá. Hlavní objektiv můžete podobně jako třeba u realme využít i pro 2 násobný nebo 5 násobný zoom, ale pochopitelně se jedná pouze o digitální výřez z hlavního senzoru a čím víc budete zoomovat, tím víc bude pochopitelně klesat kvalita. Ve standardním módu hlavní foťák spojuje 4Px do jednoho a výsledkem jsou 16MP snímky, které dosahují za dne spíš průměrné kvality a ničím extra vás asi nenadchnou, což je trochu škoda. Použitý sensor IMX686 od Sony je totiž I v mnoha podobně drahých telefonech konkurence, kde ovšem podává daleko lepší výsledky a tak nezbývá než doufat, že Oppo ještě do telefonu pošle nějaký ten update processingu fotek. Vyloženě pochválit se dá rozhodně to, že při vypnutém AI režimu se telefon drží na uzdě hlavně co se týká přílišné saturace tak typické pro spoustu asijských výrobců. S ubývajícím světlem samozřejmě hlavní fotoaparát dost ztrácí a překvapivě je aspoň velký rozdíl, pokud použijete noční režim. I tak jsou ale fotky docela měkké a na 11 tisícový telefon bych zkrátka od hlavního foťáku čekal lepší výsledky. U širokoúhlého 8MP objektivu už ztracené body bohužel celkově nedoženete ani ve dne, natož v noci i když musím férově říct, že u širokoúhlého objektivu rozhodně dostanete naopak o trochu lepší fotky než z podobných objektivů u konkurence. Celkový dojem z foťáků to ovšem, jak určitě chápete, nezachrání. A u videa také moc zázraků nečekejte. Ve 4k je největší překážkou chybějící jakýkoli druh stabilizace a tak jestli nebudete fotit statické záběry, bude obraz celkem rozklepaný. Po přepnutí do FHD je stabilizace pro změnu hodně pěkná, ale pochopitelně by zase někomu mohly chybět detaily. A selfiečka jsou takový příjemný standard. Nenadchnou, ale ani neurazí. Závěr Když bych měl celkově nové OPPO zhodnotit, tak za startovní cenu 11 390,- to v záplavě podobné konkurence bude mít hodně těžké. Přece jen jeden příklad za všechny je Samsung Galaxy A52 5G, který nabízí za nepatrně nižší cenu již stereo reproduktory, optickou stabilizaci foťáku, 120Hz displej nebo voděodolnost. Na druhou stranu, pokud někdo zrovna není přítel Samsungu, má šanci sáhnout po novém OPPO Reno5 5G, ke kterému navíc ve startu dostanete skvěle hrající sluchátka OPPO Enco Air v designu Airpodů s kombinovanou výdrží 24h a dotykovým ovládáním v hodnotě zhruba 2 tisíce korun. ...
Samsung Galaxy A22 5G Hned prvním telefonem je Samsung Galaxy A22 5G. Naprostá novinka na našem trhu, která se teprve začne prodávat a vlastně nejlevnější telefon od Samsungu, pokud požadujete sítě 5. generace. Tento telefon bych za normální situace zařadil i do TOP 5 do 6 tisíc, protože jeho nejlevnější 64GB varianta stojí tyto peníze, ale protože v době natáčení minulého videa ještě neexistoval, vybral jsem dnes výjimečně jeho 128GB variantu za 6,5 tisíce korun. A22 5G pohání processor Dimensity 700 od Mediateku s hodně slušným výkonem na podobnou cenovku a jestli jste byli zvyklí u Samsungu, že platíte často dvojnásobek oproti konkurenci, tak tady se toho rozhodně obávat nemusíte. Je sice pořád dražší než téměř stejně vybavené Poco M3 Pro 5G nebo Realme 8 5G, ale u A22 5G dostanete navíc ještě k hlavnímu 48MP hlavnímu také 5MP širokoúhlý objektiv, takže I když je vám jasné, že je to to nejobyčejnější možné šíro, pořád je to počítatelný objektiv navíc, který vyšší cenu kompenzuje. Z další výbavy pak 6,4” displej s FHD rozlišením, 4GB operační paměti a 5000mAh baterie s 15W nabíjením. Xiaomi Mi 10T Lite 5G Pokud si nepotrpíte na herní design Poco X3 NFC a naopak jste pro usedlejší vzhled, myslíte na budoucnost a rádi byste ve svém telefonu měli podporu sítí 5. generace, mohl by vám přijít vhod sestereský Xiaomi Mi 10T Lite 5G se Snapdragonem 750G – to znamená s tím stejným procesorem, který tepe třeba v daleko dražším Samsungu Galaxy A52 5G. Za 7 500 Kč, kolik telefon momentálně stojí pak získáte 6,67” IPS displej se 120Hz obnovovací frekvencí, 6GB operační paměti a 64GB úložiště. Konfigurace foťáků je 64MP hlavní, 8MP širokoúhlý, a pak ta neoblíbená kombinace 2+2. Špatně na tom není ani baterka, lehce pod 5000mAh, což na zhruba 1,5 denní výdrž v pohodě stačí a kdyby náhodou někomu došla šťáva trochu dřív, připraveno je rychlé, 33W nabíjení. Oproti Pocu X3 NFC tak dostanete o trochu vyšší výkon, podporu 5G a hlavně čistší operační systém bez reklam. Realme 8 Pro Pokud raději dáváte přednost ještě čistšímu operačnímu systému bez dodatečných aplikací minulého Xiaomi, pak by vás za srdce mohlo chytit Realme 8 Pro. Mladičká společnost na našem trhu, ale o to dravější. Nové Realme 8 Pro na vás asi nejvíc zapůsobí krásným 6,4” Super Amoled displejem nebo 108MP fotoaparátem, který doplňuje ještě 8MP širokoúhlý a 2MP sensor pro makro fotografie. Pod kapotou se pak skrývá Snapdragon 720G, 8GB operační paměti a rovnou 128GB úložiště. Baterie má sice jen 4500mAh, ale realme je známé svou technologií rychlého dobíjení a oněch 50W dokáže nabít 50% kapacity už za pouhých 17 minut. A kdo by chtěl ještě větší výkon, i když zas horší foťák, sáhnout může po X3 Superzoom od stejného výrobce za naprosto stejnou cenu. Xiaomi Mi 11 Lite Teď tu mám pro vás zase jeden telefon, který potěší milovníky designu a veskrze můžu říct, že se jedná o jeden z nejsympatičtějších telefonů letošního roku. Xiaomi Mi 11 Lite jsem sice recenzoval v podobě jeho 5G varianty, ovšem pro ty z vás, kteří nepotřebuji nejnovější vymoženosti mám pro vás jeho LTE variantu o zhruba 2 tisíce levnější. Mi 11 Lite vás tak asi nejvíc zaujme svým tenoučkým tělem, ale za pozornost stojí i další prametry. Třeba 6,55” FHD displej s 90Hz obnovovací frekvencí, processor Snapdragon 732G také v kombinaci s pamětí 6/64 rozhodně nabídnou také dostatek výkonu a když dostanete do ruky takto tenký telefon, je jasné, že baterie monstrózní kapacity dosahovat nebude. I tak je ale 4250mAh docela slušných pro celodenní výdrž a poslední, co vám dlužím jsou foťáky. 64MP hlavní, 8MP širokoúhlý a 5MP makro. Za mě je tohle za 7,5 tisíce asi jedna z nejlepších voleb dnešní TOP pětky. Xiaomi Redmi Note 10 Pokud vás ovšem spíš víc než design v podobné cenovce zajímají lepší parametry, pak byste svou pozornost měli zaměřit na poslední telefon, kterým je Redmi Note 10. Stejný Snapdragon 732G, ovšem k 6GB operační paměti se přidává rovnou 128GB úložiště a to vše doplňuje 5000 baterka s 33W rychlým dobíjením. Zvětšil a zlepšil se i Amoledový displej na 6,67” a 120HZ obnovovací frekvenci a na focení je připraven, podobně jako u Realme 8 Pro také hlavní 108MP sensor s 8MP šírem. Tady pak ještě navíc přibylo i 5MP makro, které už lze narozdíl od těch častých 2MP tak nějak považovat za plnohodnotný další fotoaparát. Tak který z telefonů jste vybrali vy? ...
Design a obsah balení Pokud jste nikdy se značkou OnePlus vědomě nepřišli do styku, nevadí. OnePlus nikdy netlačil silný marketing a spíš svou slávu šířil skrz spokojené fanoušky. Tato značka totiž byla vždycky vnímána jako příkladná v rychlé aktualizaci Androidu společně s Googlem nebo přímou komunikací s fanoušky skrz komunitní fóra, kteří dokonce mohli navrhovat svá vylepšení nadstavby Oxygen OS. Samozřejmě, dnes už to není tak super, jako to bývávalo, ale podpora, z které by si mohla vzít celá řada značek příklad, je pořád na velmi vysoké úrovni. Možná jste tedy OnePlus nikdy v minulosti neznali, ale třeba už jste u někoho viděli oranžovaný kabel, který je pro tuto značku tak typický. A ano, i tady je v balení spolu s 30W nabíječkou podporující vlastní technologii Warp Charge schopné nabít 30W zhruba 70% baterky za půl hodiny. Víceméně jsem ale nikdy až tak rychlé nabíjení nepotřeboval, protože telefon mi bez problému vydržel nějakých zhruba 1,5 dne klasického použití a tak jsem se obligátně spokojil s typickým nočním dobíjením. Pro zakrytí lehce vystupujících foťáků na zadní straně je zase přibaleno pouzdro, ale tentokrát si přijdou na své i milovníci naháčů. Jednak foťáky extra moc nevystupují, ale rozhodně pochválím matná záda kde rozhodně neulpívají otisky prstů. Materiálově je na tom Nord CE stejně jak A52, to znamená plast, s čímž rozhodně v této kategorii problém nemám. Horší už je to s rámečkem, ten je také plastový a navíc se leskne jak laciné angličáky z pouťi, ale to je můj subjektivní pocit, někdo si zkrátka na tento material potrpí. Trochu netypicky na androidové telefony najdete pak na levé straně kolébku hlasitosti a na opačné zapínací tlačítko. Oboje samozřejmě s příjemným stiskem, ale pokud máte rádi OnePlus, možná někoho zamrzí, že na tradiční hardwarový přepínač vyzvánění už v rozpočtu holt nezbylo. Displej Stejně tak si můžete všimnout, že na boční straně není žádná čtečka otisků prstů. Ta je optická, pěkně schovaná v 6,43” Amoled displeji a funguje bez sebemenších zádrhelů. Samotný displej má rozlišení FHD a obnovovací frekvenci 90Hz. To znamená na úrovni klasické A52 a díky vyšší obnovovací frekvenci je pak všechno na displeji daleko plynulejší. Třeba pokud přecházíte z nějakého 2 roky starého telefonu, ten rozdíl v plynulosti opravdu pocítíte. Kvůli Amoled technologii pak oceníte Always On, neboli neustále zobrazený čas na černém displeji nebo možnost si celé barevné podání poladit podle svého. Kdo má rád živé barvy, nastaví živé, pro dalšího jsou lepší přirozené a pro profíky sRGB nebo P3 – zkrátka u displeje se toho dá nastavit opravdu spousta. Pokud bych pak měl displeji přece jen něco vytknout, rozhodně by mu slušel trochu vyšší jas na sluníčku. Tam je na tom A52 letos o trochu lépe. Výbava OnePlus se vždycky držel v tom lepším spektru v poměru ceny a výkonu. Samozřejmě na cenovou agresivitu Xiaomi nemá, ale zase za lepší peníze nabízí víc než třeba Samsung. Aspoň tedy čistě hardwarově. Třeba voděodolnost tu sice jako v A52 nenajdete, ale za 8 tisíc je Snapdragon 750G v podobě zhruba polovičního výkonu nejlepších vlajek společně s konfigurací 6/128 v pohodě. Rozšířit pak můžete výbavu až do 12/256, což mi připadá hlavně v operační paměti trochu overkill, ale bohužel je to jediná možnost, jak získat větší úložiště, pokud vám 128GB stačit nebude. Každopádně výkon telefonu je dostatečný na klasické procházení, spouštění aplikací a na žádný zásek jsem jinak po dobu zhruba týdenního testování ve velmi dobře optimalizovaném Androidu 11 s nadstavbou Oxygen OS prostě nenarazil. Těžko se mi proti Oxygen něco říká, zkrátka, tohle je asi současně s OneUI od Samsungu moje nejoblíbenější nadstavba. Nenáročná, uhlazená, bez balastu a s drobnými tweeky. Třeba jako, že si teď můžete nastavit svou siluetu na lock screen, tahem dolů máte speciální OnePlus šuplíček nebo třeba šikovné sdílení poslední fotky podržením na galerii ve foťáku. Některé věci prostě využijete víc, některé zase míň. Teď budu ale co se týká hadrwaru a ovládání chvilku kritizovat. Jednak haptická odezva se nedá nazvat asi jinak než tragická, což bude asi i ten důvod, proč jí při klasickém procházení OnePlus nastavil jako vypnutou a chybějící stereo repráčky na kráse telefonu také moc nepřidají. Kdyby aspoň ten jeden hrál nějak nadprůměrně, ale bohužel ani toho se nedočkáte. Jediný nadprůměr je tak snad asi jen hlasitost, ale věřte mi, že Nord CE na plno prostě slyšet nechcete. Slabou náplastí tak je asi nejspíš jen zdířka pro 3,5mm jack. Hlavně ta slabá haptická odezva spolu s horším zvukem je tak trochu paradox, když uvnitř se telefon pyšní hned na úvodní obrazovce aplikací Game Space, kterou si představte něco jako odlehčený Armoury Crate z ROG phonů. Supr, že nastavit si můžu v aplikaci pro hraní kdeco, přímo uvnitř her potáhnout speciální widgety z rohu obrazovky, ale když ten samotný zážitek se omezí na hezký obraz a chybí kvalitní zvuk a haptika, už to tak skvělé není. Zkrátka a dobře, na hry bych si tento telefon asi úplně tak nevybral. Fotoaparáty Ač jsem začal recenzi vcelku pozitivně, jak jste mohli vidět, pomalu přecházím do kritiky a bohužel se jí nevyhne ani duo foťáků – hlavního 64MP doplněného 8MP širokoúhlým objektivem a 2MP pro rozostření pozadí. Upřímně, v podobné cenové kategorii asi nenajdete moc hůř fotících telefonů. Za denního světla to na hlavním foťáku ještě s odřenýma ušima projde, dokud si nevšimnete celkové neostrosti snímků a ne vždy úplně ideálního dynamického rozsahu. Pochválit se dá snad jen hezké, přirozenější barevné podání. Večer už je to ovšem na svou cenovku dost velký podprůměr a obávám se, že Nord CE by pohořel i při porovnání s telefony na úrovni 5 tisíc korun. Širookúhlý fotoaparát je na tom dost podobně, jen o úroveň ještě níž. Tam se ještě přidá šum, různé artefakty způsobené processingem fotky a tak snad ani nemá cenu dál foťáky zdržovat. A abych celou kapitolu uzavřel, dost podobně je na tom video. Dynamický rozsah prakticky vůbec žádný, častá změna expozice, žádné detaily, zkrátka u foťáků se tentokrát brutálně šetřilo. OnePlus je známý tím, že ve foťácích rozhodně žádný premiant není a tak asi není divu, že ohlásili, že pro letošní rok veškeré peníze, které měli určené na vývoj, půjdou pouze a jen do zlepšení kvality foťáků. Takovým prvním průkopníkem je určitě vlajkový OnePlus 9 Pro, kde byla poprvé prezentována spolupráce s firmou Hasselblad, ale ani tam se ještě investované peníze naplno neprojevily v podobě lepšího hardwaru a processingu u fotoaparátů. Po Hasselbladu u Nordu, který přichází o nějaké 3 měsíce později, ovšem ani vidu ani slechu a tak jde I tento telefon ve šlépějích loňského Nordu N10. Hodnocení Ono prakticky jde o Nord N10, jen s lepším procesorem a vyšší cenou, kterou jsem vám sice prezentoval jako 8 tisíc, ale ta platí jen na oficiálním eshopu a jen do 19.6. Pak se zvedne na 330Eur, což je v přepočtu necelých 9 tisíc korun a to už jste na běžné ceně klasického Samsungu A52. Ten má sice slabší processor, ale má lepší foťáky, stereo repráky, voděodolnost a navíc je momentálně v akci o tisícovku levnější. Pokud budete ochotni připlatit tisícovku, hned můžete dostat A52 5G se stejným procesorem a zase stereo repráky, lepšími foťáky, voděodolností a navíc ještě daleko lepším 120Hz displejem. A to je sakra hodně muziky navíc za tak malý příplatek. Český OnePlus nám sice cenu ještě nepotvrdil, ale ta bude pravděpodobně kopírovat jeho oficiální eshop. Za mě tedy momentálně nemá smysl o novém OnePlus CE 5G za současnou cenu uvažovat a ať už koupíte avizovaný Samsung A52 nebo Realme 8 Pro 5G, Redmi Note 10 Pro nebo koneckonců i starší Mi 10T Lite, vždycky uděláte po všech stránkách lepší volbu. ...
Představení a design Hned když jsem viděl tuto specifikaci, okamžitě mě napadl ASUS Zenfone 5z nějaké 3 roky zpátky, který přišel s podobnou vlajkovou výbavou tenkrát na 12 tisíc a totálně rozbil trh a rozpoutal cenovou válku, která vyvrcholila u Xiaomi prodávající telefony s nejlepšími vlajkovými procesory za 7 tisíc korun. Ty časy jsou ovšem dnes pryč, ale možná je Realme další značkou, která dokáže tehdejší úspěch ASUSu zopakovat. Má totiž k tomu víc jak dobré předpoklady. Kromě všech superlativních specifikací, na které za chvíli mrkneme, se vyrábí ve 2 barevných provedeních – modré a pak v netradičně krásné koženě kanárkově žluté variantě samozřejmě odrážející rychlé pruhy vytuněných speciálů. Samozřejmě důležité je upozornit, že při výrobě tohoto telefonu nebylo ublíženo žádnému zvířátku a že se jedná o kůži umělou. I tak ale vypadá telefon neskutečně sexy a musím říct, že já osobně bych neváhal nad výběrem ani vteřinu a pokud bych kupoval Realme GT, rozhodně bych šel do této žluté varianty. Samozřejmě otázkou, jak se budete k takovému telefonu chovat. Výbava a displej Koneckonců, mezi oběma barevnými variantami je i zásadní hardwarový rozdíl. Zatímco modrý telefon se dodává v konfiguraci 8/128, naboostěnější kožené GTčko je naopak vybaveno rovnou 12GB operační paměti a 256GB úložištěm – to všechno za dodatečný příplatek 1500Kč. Oba pak shodně pohání Snapdragon 888 – to znamená momentálně ten nejrychlejší procesor od Qualcommu. Každopádně rozhodnutí mezi jednotlivými verzemi bych úplně nepodceňoval, protože telefon nemá možnost rozšíření paměťovou kartou a důvod je celkem prostý. Realme GT je totiž telefon, který výrobce konstruoval za jediným účelem. Maximální rychlost, plynulost, komfort ovládání a jak se říká, řetěz je tak silný, jako je jeho nejslabší článek. Nejde tedy o to, že by výrobce neuměl dát dovnitř telefonu slot na paměťovku, ale spíš o to, že nechtěl riskovat, že uživatel do telefonu strčí libovolnou paměťovku, která pak telefon zbytečně zpomalí. Škoda jen, že k rychlému vnitřnímu úložišti bylo použito jen slabší USB 2.0, takže uvnitř telefonu běhá všechno super, ale když chcete třeba fotky nebo videa dostat přes kabel z telefonu ven, už to taková rychlost není. Naštěstí je to něco, co každý rozhodně nedělá každý den, ale vědět byste o tom asi měli. Telefon každopádně poskytuje dostatek výkonu absolutně na cokoli od brouzdání, po sledování filmů až samozřejmě po hry. Ať už hrajete Call of Duty, Genshin Impact, Mortal Kombat nebo Asfalt, na žádný zásek tady fakt nenarazíte. K tomu logicky dopomáhá i plynulý 120Hz Super Amoled displej s FHD rozlišením a 360Hz odezvou na dotyk. Dokonce bych čekal, že si vybere svou slabou chvilku třeba v podobě světelnosti na slunci, ale i ona je dobrá. Kdybyste chtěli displeji přece jen něco vytknout, asi by to byly rámečky, které by rozhodně mohli být trochu tenčí. Pro pořádné hraní nebo sledování filmů je důležité i audio – o to se stará buď 3,5mm jack nebo dvojice stereo reproduktorů, které hrají docela slušně nahlas a až na slabší basy není jejich projev také k zahození. Nabíjení a výdrž Po softwarové stránce telefon pohání samozřejmě Android 11 s nadstavbou Realme UI 2.0, která od prvních verzí ušla docela slušný kus cesty a trochu se uklidila, očistila se od tuny barevných efektů a i když pořád je co zlepšovat, důležité, že nic zásadního mi tady nevadí.Je zde také třeba aplikace Herní prostor. V té si můžete dodatečně dotunit celkový výkon telefonu a s tím samozřejmě vidíte na přehledných barech, jak to ovlivní celkovou spotřebu telefonu. Třeba Pro Gamer mód už samotnou červenou barvou hlásí, jak to asi s výkonem a výdrží bude. A když už jsem u výdrže jako takové, pro běžné používání to znamená surfování, sledování Youtube, poslouchání podcastů a pár fotek a pár hovorů mi telefon bez problému vydržel nějakých 1,5 dne. Večer jsem dokonce neklesl nikdy ani pod 20% baterky. Samozřejmě při hraní na Pro Gamer mód jste určitě schopný telefon bez problému vybít i míň než za den, pak ale přijde vhod 65W rychlé nabíjení, které vrátí baterce plnou kapacitu za necelých 40 minut. Fotoaparáty Tak a teď se vrhnu rovnou na trojici foťáků, i když ten poslední 2MP makro foťák je spíš jen do počtu, takže spíš jen na zbylé dva. Všemu vévodí hlavní 64MP senzor od Sony se světelností f/1.8, který můžete také použít, jak už to má realme v oblibě i na 2 násobný nebo 5 násobný výřez. To jen, abyste si náhodou nemysleli, že jsou v telefonu nějaké další zoomové objektivy – fakt jen výřez z hlavního. Ten dvojnásobný je občas i celkem použitelný, na 5 násobný ovšem zapomeňte. Každopádně, hlavní foťák za dne produkuje na první pohled na displeji telefonu celkem líbivé fotky. Pak už tradičně u Realme hodíte všechno do počítače a už to taková hitparáda není a těch problémů je opravdu dost. Všechno je až moc přesaturované, hlavně cokoli zeleného nebo modrá obloha, často na svou cenovku chybí dynamický rozsah, celkově jsou fotky dost měkké a když telefon použije HDRko a skládá na sebe fotky, dost často přeostří třeba nepřirozeně horizont. Zkrátka a dobře, postprocessing nic moc, ale na to už jsem u Realme tak nějak zvyklý. Na druhou stranu je potřeba tento telefon brát, že byl stvořený s ohledem na výkon a rychlost. Co ovšem překvapilo je širokoúhlý foťák. 8MP širokoúhlé foťáky nejsou nikdy nic moc, ale ten v Realme se rozhodně dá považovat za ten lepší z nich. Přes den rozhodně není tak saturovaný jako hlavní, i když některé typické vlastnosti jako měkkost a nic moc dynamický rozsah zůstává. Překvapil ale hlavně večer a hlavně na noční režim. Tady je vidět, že si Realme dalo záležet. U videa se samozřejmě opakují některé negativní vlastnosti v podobě nic moc dynamického rozsahu a zvuk také nic moc, ale rozhodně funguje skvěle stabilizace obrazu. Přední 16MP kamerku pak hodnotím spíš jako průměr. Závěr Když bych měl nové realme GT shrnout, hodně bude záležet, koneckonců jako u většiny telefonů kolem 10 tisíc, na co takový telefon chcete. Jestli na co nejlepší možný výkon, skvělý displej, dokonce bych řekl s 6,4“ displejem i na relativně kompaktní rozměry, bože, kam až jsme se to dostali, rychlé nabíjení, neotřelý vzhled, tak rozhodně neuděláte chybu. Pravda, rámeček je sice plastový, ale zase je celé chlazení vyrobené z kombinace oceli a mědi, takže pevnost je svým způsobem zaručena, stejně tak jako kvůli plastovému rámečku nižší váha. A na hry je takové chlazení obzvlášť potřeba když pustíte speciální GT režim přímo z ovládacího centra a telefon vás sám varuje, že teď už se na kapacitu baterky a zahřívání neohlížejte. Já jsem ale upřímně tento režim nemusel použít ani jednou a telefon i bez něj měl i ve hrách výkonu fakt dostatek. To jsem ale malinko odbočil, to znamená pokud telefon budete chtít kvůli všemu jen ne focení, pak se nemusíte obávat. Kvůli focení bych pak šáhnul určitě po jiném telefonu. Na výběr jich je opravdu dostatek a po většinou to mohou být právě loňské telefony jako Mi 10, Samsung S20 FE, OnePlus 8T – všude tam rozhodně dostanete daleko lepší foťáky s loňským nejlepším procesorem a rozdíl ve výkonu zas tak velký není, pokud nebudete měřit počet fpsek ve hrách. Samozřejmě u Samsungu nebo OnePlus dostanete 3 roky podpory, což u rok starých telefonů znamená stejně dlouhou podporu jako u nového Realme, které nabízí roky 2. Jestli tedy Realme koupit, bude záležet hodně na vás a minimálně za startovací cenu to není vůbec špatná koupě, žádný telefon se Snapdragonem 888 totiž momentálně takto levně neseženete. Otázkou je, ovšem, že jestli takový výkon právě potřebujete, ale to už bych se jen opakoval a odpovědět si na to musíte sami. ...
O značce a designu Jen krátce o Vivu, protože pochopitelně ne každý tuto značku u nás zná. Vivo je samozřejmě čínská značka, nicméně se jedná o jednoho z největších výrobců telefonů na světě, takže se o budoucí aktualizace nebo servis rozhodně nemusíte obávat. U nás tento výrobce není známý, protože do Evropy přišel teprve nedávno právě tato X60 Pro je teprve čtvrtým telefonem, který Vivo na našem trhu nabízí. K ypsilonkové řadě levných telefonů tak přichází první vlajkový kousek samozřejmě z opačné strany cenového spektra je vidět, že tady se materiálem a konstrukcí rozhodně nešetřilo. Jedná se totiž o krásně zaoblený tvar zpředu i zezadu krytý Gorilla Glass 6. Záda jsou navíc z matného skla, třeba podobně jako S21 Ultra nebo iPhone 12 Pro, takže žádné otisky a vystupující foťák v pohodě zakryjete přibaleným pouzdrem. Celkově telefon hrozně dobře padne do ruky a díky jeho užšímu tělu a minimalistickým rámečkům nemáte problém napsat zprávy klidně i jednou rukou. Displej a baterie X60 Pro je vybaven 6,5“ Amoled displejem se 120Hz obnovovací frekvencí a mírným zakřivením, ale takovým tím akorát, aby se telefon dobře držel a současně se mu vyhnuly ony typické problémy s nechtěnými dotyky jak je znáte třeba na ostatních telefonech s daleko větším zakřivením. Displej je za mě skvělý, tenoučké rámečky už jsem chválil a stejně tak mohu pochválit i slušnou světelnost na sluníčku nebo rychlou čtečku otisků prstů, byť je na můj vkus trochu níž, než bych třeba čekal. Samozřejmě ovšem není všechno zlato co se třpytí a na tomto místě je potřeba si uvědomit, jaké máte preference u mobilního telefonu. Když vidíte tenký design a 120Hz obnovovací frekvenci, určitě bystřejší napadne, že uvnitř asi nebude moc velká baterka a tím pádem tento telefon nebude žádný premiant ve výdrži. A je to tak a samozřejmě alfa a omega bude to, jak si telefon nastavíte. Vzhledem k Amoled displeji máte možnost nastavit režim Always on i s trvale zobrazeným časem na displeji, ale počítejte, že to si pár procent vezme. Stejně tak můžete nastavit tmavý nebo světlý režim prostředí, to má také vliv na baterku, můžete nastavit plný režim 120Hz, 60Hz nebo smart režim, kdy si telefon volí obnovovací frekvenci sám a toto všechno bude koneckonců jako u auta ovlivňovat finální spotřebu. Když si koupíte Corvettu a šlápnete pořádně na plyn, taky budete jezdit k pumpě častěji než s Fabii 1.4TDI. Tím pádem tohle není tak úplně výtka, spíš jen buďte připraveni na to, že X60 Pro se 4200mAh baterkou je krásně tenký a vcelku lehký jednodenní telefon a tak se v klidu může stát, že podle způsobu používání s ním občas i do večera nevydržíte. Pak můžete třeba trochu upravit nastavení nebo použít rychlou 33W nabíječku, která dokáže za půl hodiny vrátit baterce zhruba 70% kapacity, ale pro náruživé hráče tohle zkrátka moc není, ale o tom až za chvíli. Jen jsem chtěl předem varovat různé hatery, kteří budou prskat na baterku, že záměrem u tohoto telefonu je nižší váha, hezký design a tenké provedení. Komu to nevyhovuje, pro toho tento telefon jednoduše není. Hardware a software U hardwarové výbavy moc kompromisů nenajdete. Telefon je totiž vybaven aktuálně druhým nejrychlejším procesorem od Qualcommu v podobě Snapdragonu 870 v kombinaci rovnou s 12GB operační paměti a 256GB nejrychlejším možným úložištěm UFS 3.1. Asi tím pádem nemusím ani zdůrazňovat, že telefon zvládá bez problému cokoli včetně nejnáročnějších her s prstem v nose. Po softwarové stránce musím říct, že je fajn zase po dlouhé šňůře telefonů s balastem vidět krásně čistý operační systém bez zbytečných aplikací. V základu totiž navíc dostanete pouze aplikaci iManager, obchod Vivo a Netflix.To všechno na nadstavbě Fuchia OS běžící na Androidu 11. Celkově se prostředí blíží vizuálně čistému Androidu s pár detaily navíc. Můžete si třeba nastavit ambientní upozornění na displeji při příchozím hovoru, notifikacích, přehrávání hudby nebo jít až do takového detailu, že si zvolíte která aplikace a po jak dlouhou dobu tento efekt vyvolá. A to je třeba fajn náhrada za chybějící notifikační diodu. Druhá věc, která vás rozhodně v menu překvapí u na první pohled neherního telefonu je paradoxně Ultra Herní režim, kde si můžete vypnout notifikace při hraní her, vypnout gesta, zakázat ovládací panel nebo při tahových strategiích vypnout displej a hra pak běží na pozadí když nejste na řadě a vy tak zase šetříte baterku. Zkrátka a dobře Vivo míří i na hráče a to je možná i ten důvod, proč mi všude na Instagramu vyskakuje reklama na Vivo a Vláďu Šmicera, jako ikony českého sportu, propagujícího soutěž o lístky na EURO a tento krásný telefon. Holt, krása takových gamepadů spočívá v tom, že se je naučíte ovládat ještě dřív než začnete chodit a můžete se k nim klidně vrátit, když už vám to na trávníku neběhá jak za mlada. Fotoaparáty Upřímně, kromě krásného designu jsem se asi nejvíc těšil na foťáky. Vivo X60 Pro je totiž první telefon u nás oficiálně dostupný, který podporuje gimbalovou stabilizaci hlavního foťáku. Pro ty z vás kdo neví o co jde, jde o druh stabilizace, kdy se nehýbe senzor pod čočkou ani čočka v ose x a y, ale naklápí se samotná čočka foťáku. Výsledkem by pak mělo být daleko plynulejší video a daleko ostřejší a prosvětlenější fotky za nedostatku osvětlení, protože telefon dokáže fotku exponovat daleko delší dobu než u klasických telefonů. Všechno tohle je pochopitelně pouze na hlavním 48MP senzoru s úžasnou světelností f/1.5. Telefon díky tomu produkuje opravdu hezké snímky s ideálním kontrastem, velmi slušným dynamickým rozsahem, ale bohužel nereálnými a přesaturovanými barvami. Nejvíc si toho všimnete asi u zelené, kterou výrobce potunil hodně do plusu až to docela bije do očí. U ostatních barev už je to lepší. Samozřejmě, dle gusta každého. Když tento postprocessing vidím, nemůžu se ubránit faktu, že přesně podobným způsobem fotily telefony Huawei, Xiaomi nebo Samsung pár let zpátky a schytávaly za to v Evropě v recenzích kritiku. V Číně je naopak tento druh postprocessingu hodně oblíbený stejně jako třeba vyhlazování pleti u portrétního režimu. Ten je ve Vivu také z výroby zapnutý na úroveň 5, zatímco právě u konkurenčních značek už je pro Evropu ve výchozím režimu vypnutý. Je to takový ten krásný střet kultur a rozhodně se za to na Vivo nezlobím. Jde prostě o výrobce, který si musí zažít, že v Evropě se díváme na věci trochu jinak a podle toho software pro nás poladit odlišně než pro domovský trh. Z ostatních ohledů asi není moc co hlavnímu foťáku vytknout. K dispozici pak máte ještě dvojnásobný teleobjektiv, který rozhodně můžu pochválit za konzistentní fotky s hlavním. Má to ovšem jeden technický háček. Dost často totiž nepoznáte, jestli telefon používá pro focení právě onen zoom nebo výřez z hlavního objektivu. Tak či tak vypadají fotky velmi dobře a s minimálním množstvím šumu. Třetím foťákem je 13MP širokoúhlý objektiv opět produkující celkem hezké a konzistentní fotky a díky autofocusu jej můžete použít i na makro. Já jsem ale i tak většinou používal na detaily hlavní foťák s celkem slušnou minimální ostřící vzdáleností. Večer musím Vivo pochválit za přítomnost automatického nočního režimu, kdy v drtivé většině případů telefon vyhodnotí, kdy je potřeba tento režim zapnout. Výsledkem jsou pak ve většině případů použitelné fotky, i když na telefony v podobné cenové kategorii X60 přece jen trochu ztrácí. Primárně se samozřejmě večer orientujte na hlavní foťák, ale mile dokáže někdy překvapit i širokoúhlý objektiv. Spíš ale vyhledávejte stejnoměrně nasvětlené scény, pak dostanete na hlavní i širokoúhlý foťák opravdu hezké fotky. U videa máte možnost natáčet až ve 4k60 na hlavním foťáku a zbylé dva se přidají až při FHD při 30 snímcích. Výsledek videa pak víceméně kopíruje jednotlivé foťáky. U gimbalové stabilizace si ovšem musíte hodně zvyknout na její odlišnost oproti klasickým telefonům. Tím, jak se čočka hýbe v x a y ose, má občas tendenci třeba při tzv. panningu se soustředit na jeden bod a kompenzovat váš pohyb, který je naopak žádoucí. Škoda, že tady nejde třeba podobně jako u LG nastavit speciální mód, který by dokázal vypnout jednu osu a vy jste pak udělali dokonalý záběr. Samozřejmě jde to obejít tím, že uděláte záběr o to delší a vystřihnete potom začátek, ale takový jeden nápad na zlepšení. Stejně tak druhý nápad by byl přidat ke dvěma stabilizovaným osám i jednu třetí, záběr za chůze je hezky gimbalově stabilní, ale rotaci v ose se telefon vyrovnat nedokáže. Závěr Teď přichází na řadu samozřejmě cena. Ta je nastavena celkem ambiciózně na 19 990,-, ovšem na start prodeje si pro vás Vivo připravilo speciální early bird akci, kdy telefon máte šanci koupit za 16 990,- a to si myslím, že by byla taková ideální cena, za kterou by se mělo Vivo prodávat i dál. Za 20 tisíc totiž již dnes seženete Mi 11, S21, OnePlus 9, to znamená telefony s letošními nejlepšími procesory a daleko etablovanější značkou na našem trhu. Vivo X60 Pro je bezesporu velmi kvalitní telefon, který si své místo na slunci zaslouží, jen by tato značka měla následovat trochu pokornější cestu Huaweie nebo OnePlus. Přece jen, když stojí 2 stejně dobré telefony stejné peníze, lidé mají tendenci spíš šáhnout po značce, která je vidět, právě proto, že jí znají. A všichni dobře víme, kolik prostředků to televizních kampaní, billboardů a influencerů investuje Samsung, Xiaomi a další výrobci. Za mě tedy ideální cesta nechat X60 Pro trvale na ceně kolem 15-16 tisíc a bude to ten nejlepší argument, jak zvyklat uživatele, aby nové značce u nás dali šanci. ...
Představení Dneska to bude fakt super krátká recenze, a důvod je prostý. Po půl roce dorazila inovovaná verze telefonu Realme 7 5G, ovšem pozor, pokud by se někdo z vás díval na nové Realme 8 5G optikou, že se jedná o nástupce, možná by byl trochu zklamaný. Je tu poměrně dost ústupků, ale zase výrazně nižší cena. Realme si totiž tentokrát dalo samo sobě jediné zadání. Vyrobit telefon, který je nejlevnějším 5G telefon široko daleko a za takovou cenu pak do telefonu dodat i něco dalšího. Záleží teda hodně na vás, jak hluboko máte do peněženky a jestli vám bude vyhovovat spíš vybavenější a dražší varianta sedmičky 5G nebo naopak si vystačíte pouze s osmičkou 5G. Výbava Naštěstí onen mix nebyl až tak krutý třeba k procesoru, protože Realme 8 5G za startovní cenu 4.990,-, která ovšem platí jen pro první 3 dny prodeje, nabízí poměrně hodně svižný procesor Mediatek Dimensity 700U spolu se 4GB operační paměti a 64GB úložištěm. Tato kombinace 7nm procesoru s dostatkem paměti roztočila ručičku Antutu až na příjemných 360 tisíc a to je rozhodně pod 5 tisíc hodně slušný výsledek. Navíc, jak už jsme říkali v našem streamu, procesory Mediatek dokázaly za poslední rok ujít velmi slušný kus cesty a Mediatek, jako největší výrobce procesorů na světě, dokáže právě ve spolupráci s mnoha čínskými výrobci přinést za relativně malé peníze i hodně vybavené telefony. V novém Realme UI 2.0 běžícím na Androidu 11 tak běží všechno naprosto plynule, čemuž dopomáhá ještě plynulost samotného 6,5“ IPS displeje s obnovovací frekvencí 90Hz. Pravda, Amoled to není, 120Hz také ne, ale s 90Hz za tyhle peníze můžete být pořád ještě úplně v pohodě, stejně tak, jako vám asi musí být jasné, že celoplastové provedení s plastovými lesklými zády bude na otisky prstů jako magnet. Alespoň po konstrukční stránce je fajn, že čtečka otisků prstů na boku funguje velmi dobře a pro milovníky muziky hlásím, že zdířka pro sluchátka je tady také. Fotoaparáty Teď se vrhnu tradičně na foťáky, a bude to tentokrát hodně jednoduché. Ač totiž gril foťáků na zadní straně přímo evokuje opravdu čtyři foťáky, ve skutečnosti je to jenom jeden. Místo jedné čočky rovnou máte nápis AI a tak vidíte, že se Realme ani neobtěžovalo řešit separé design pro 3 foťáky. Prostě jen vzalo už hotové tělo Realme 8, vypustilo širokoúhlý senzor a nahradilo jej pouze nápisem AI. Zbylé 2 foťáky je taková ta tradiční dvojice 2MP makra a druhého 2MP pro rozostření pozadí, přeloženo do lidské řeči slangu gimmick, do úplně srozumitelné řeči zbytečnost. 2MP makro totiž úplně hravě nahradíte daleko hezčím výřezem z hlavního foťáku. Ten má rozlišení 48MP a je to ten stejný senzor, který najdete už v loňském Realme 7 5G, avšak musím Realme pochválit, že samozřejmě mezigeneračně SW prošel půročním vývojem v pozitivním slova smyslu. Foťák pochopitelně hodnotím z pohledu toho, jak zapadá do cenovky 5 tisíc a s jako takovým s ním nemám téměř žádný problém. V této kategorii je jasné, že fotka občas ujede někam do nesmyslu, ale foťák dokáže vyprodukovat i celkem hezké snímky a to i z pohledu detailů, které jsou možná až někdy moc přeostřené, ale to je pořád lepší než kdyby naopak detaily chyběly. Večer a v noci už pak pochopitelně s ubývajím světlem kvalita rapidně klesá, což je naprosto běžné v této kategorii a zázraky fakt nečekejte. Za foťák jsem tedy relativně celkem spokojený a i když by se dalo toho vytýkat spousta, pořád je potřeba si uvědomit, že jsme v kategorii 5 tisíc korun. Video se tentokrát omezilo jen na FHD rozlišení a to ještě navíc pouze při 30 snímcích za vteřinu, což vskutku není moc a tak jediné pozitivum snad může být přítomnost elektronické stabilizace. O selfie fotky se pak stará 16MP, ale moc parády neudělá. Tady jsou fotky naopak docela dost měkké. Hodnocení Jak tedy celkově Realme 8 5G zhodnotit. Pokud jej budete brát jako nástupce Realme 7 5G, asi byste po něm absolutně nešáhli a tak upřímně v tomto ohledu Realme tak úplně nechápu. Realme 8 5G totiž není vůbec špatný telefon, jen by se neměl jmenovat 8 5G, ale spíš něco jako Realme 7i 5G nebo Realme 7 5G Lite, pak by totálně do portfolia zapadl. Chápu ale, že vydávat telefon s číslem 7, když všechny ostatní jsou třídy 8 by asi taky nedávalo úplně smysl a tak Realme chytilo spíš jen samo sebe do pasti pojmenování telefonů a možná se tak ukazuje absence dlouhodobé strategické koncepce. Jde totiž o hodně mladou značku, kde se spousta věcí ještě usazuje a dlouhodobá strategie často ustupuje krátkodobým cílům. Realme 8 5G je ovšem velmi dobrý telefon, který se rozhodně za aktuální cenu 4.990,- se svou výbavou mezi konkurencí neztratí. Jen je potřeba ten telefon nezatracovat právě za jeho nešťastný název. Koneckonců se historie tak trochu opakuje, stejný problém mělo kdysi Huawei u svých telefonů Nova, které byly daleko levnější a lepší než série P a protože měly název Nova, který nikdo neznal, jednoduše jej lidé nekupovali. Až tedy půjdete někdy v krámu kolem tohoto telefonu s 5000 baterkou a slušnou téměř 2 denní výdrží, zkuste si na tohle vzpomenout. Realme 8 5G je totiž za mě hodně sympatický telefon a právě za oněch 5 tisíc s ním vlastně nemám ani nijak zásadní problém. A kdo by chtěl přece jen trochu lepší specifikace a mít 5G, má pořád možnost vzít i loňský model 7 5G, který se stále ještě prodává. Volba je tedy čistě jen na vás. ...
Porovnání s konkurencí Asi nejlépe je možné tuto novinku porovnat s iPhonem 12 Mini a iPhonem SE 2020. Zajímavé je, že iPhone 12 Mini má 5,4“ displej a větší baterku a vydrží daleko déle nabitý než iPhone SE 2020 se 4,7“ displejem, kde právě výdrž baterie nebyla hlavním důvodem proti. Je teda hodně zajímavé sledovat, jak celkový rozměr telefonu už předurčuje ke stereotypním závěrům. Jak jsem ale říkal, jsme tady dnes primárně kvůli Zenfonu 8, jehož recenzi najdete také na Techarena.cz jako novému zástupci malých a kompaktních telefonů s Androidem, protože ať se podíváte široko daleko, minimálně u nás žádný jiný oficiálně dostupný telefon s displejem pod 6“ prostě nenajdete. Teď samozřejmě nepočítám neoficiální dovozy Pixelů do Alzy nebo různé odolné telefony, ale fakt mainstreamový globálně dostupný telefon pod 6“ nemáte šanci sehnat. No a právě na skupinu lidí, kteří chtějí malý kompaktní telefon cílí ASUS se snahou o eliminaci neduhů, které lidé často vytýkají iPhonu 12 Mini. Tím pádem slabá výdrž a druhý nejčastěji zmiňovaný problém byl až moc malý displej. Displej a baterie Ten má u nového Zenfonu 8 velikost 5,9“, což je už takový ten sweet spot pro lidi, kteří hledají kompromis mezi tím „nechci pádlo“, ale zase chci telefon, abych na displeji něco viděl a telefon vydržel alespoň plný jeden den nabitý. A to se bezezbytku novému Zenfonu 8 povedlo. 5,9“ Amoled displej se 120Hz obnovovací frekvencí a FullHD rozlišením dodává přímo Samsung a je fakt, že větší rozlišení na tak „malém“ displeji ani nepotřebujete. Displej je krásný, barvy přesné, se světelností 1100 nitů v automatickém módu jste v pohodě i na sluníčku a kdybyste přece jen hledali nějakou mouchu, narazili byste, kromě trochu větších rámečků, na absenci podpory LTPO. To je právě taková ta dynamicky padající obnovovací frekvence až někam k 10Hz, kterou zatím má jen Samsung, OnePlus a Oppo ve vlajkových telefonech a Zenfonu 8 by to hodně pomohlo v rámci šetření výdrže baterie. Ta má totiž 4000mAh, což by třeba na Apple byla monstrózní výdrž klidně na 2,5 dne, ale Android má přece jen trochu větší spotřebu. Když se budete snažit, Zenfone 8 jste v pohodě schopni vybít bez problému i za den, ale u těchto kompaktních telefonů je potřeba si říct, pro koho jsou vlastně. Podobně jako právě iPhone 12 Mini nebo koneckonců i hodně kompaktní Samsung S21 bez pluska primárně nejsou telefony pro hráče, hltače online obsahu, sledování videí, nonstop scrollování instagramem atd a v tak kompaktních rozměrech by pro ně měla být 4000mAh baterie dostačující. Z praxe, když jsem ráno vyndal telefon z nabíječky a celý den jej používal pro telefonování, sem tam nějakou fotku, sledování Youtube po cestě do práce i z práce, večer poslouchání podcastů, vydržel telefon do dopoledne následujícího dne. Pokud bych ale seděl na telefonu celý den, to znamená průměrně nějakých 4,5h screen-on-time, asi bych jej vybil bez problému do večer vybil. V takovém případě je pak k dispozici 33W rychlé dobíjení schopné baterce vrátit 60% kapacity za necelou půl hodinku. Trochu škoda, že bezdrátové nabíjení ovšem chybí a ASUS se tak nejspíš, stejně jako u svých dřívějších modelů, rozhodoval jestli snížit kapacitu baterie a zavést bezdrátové nabíjení nebo ne. Hardware a software výbava Když už tato prémiová funkce chybí, naopak dostanete poprvé v jakémkoli ASUS telefonu kombinaci voděodolnosti a prachotěsnosti IP65/IP68 a po hardwarové stránce nejvýkonnější Snapdragonem 888. Tomu sekunduje 8GB operační paměti a 128GB úložiště neboli varianta, která se od startu začala prodávat za hodně zajímavých 15.990,-. Komu by to nestačilo, sáhnout může ještě po dalších variantách 8/256 za 19.490,- nebo 16/256 za 21.990,-, což pro mě, vzhledem k cílové skupině zákazníků, není úplně pochopitelné, ale budiž. Jen je potřeba počítat s tím, že slot na další paměťovky telefon nemá a tak si dobře spočítejte, jestli vám úložiště bude stačit. Na druhou stranu, zhruba 100GB volného místa u základní varianty stačí přibližně na 14 tisíc fotek a předpokládám, že s tím si většina lidí v pohodě vystačí. Vzhledem k použité konfiguraci nemusím ani říkat, že nic se neseká, všechno běží na jedničku a celkově je nadstavba ZENUI vzhledově hodně čistá. Záměrně říkám vzhledově, protože to odpovídá opravdu téměř čistému Androidu. Po stránce aplikací tady přece jen nějaké najdete, ale povětšinou takových, kterých se týkají typických androidových čističů, optimalizátorů baterie atd. Dokonce, ač telefon není konstruovaný na hry, pobavila mě i přítomnost herního džina, vypůjčeného z ROG pětky. Škoda jen, že si Zenfone 8 nevypůjčil také ty úžasné reproduktory, to by byla fakt paráda. Takhle to hodnotím jen spíš jako nějaký přinejlepším průměr a rozhodně doporučuju se držet někde kolem 70% hlasitosti, protože na maximum už repráky docela chrastí. Na druhou stranu, kromě Bluetooth můžete pro poslech použít už dnes i poměrně slušnou raritu v podobě zdířky pro 3,5mm jack. Design a fotoaparáty Celkově asi největší zklamání je za mě u nového Zenfonu 8 celkem dost nudný desing a absence skvělého nápadu s výklopnými foťáky, které mají poslední 3 dospělácké verze už od Zenfonu 6. Na jednu stranu chápu, že do kompaktního telefonu by se asi velký výklopný modul, systémová deska a 4 tisícová baterka dostávaly jen těžko, ale je fakt, že by to telefon hodně zatraktivnilo. V kompaktním Zenfonu jsou tak alespoň 2 kamerky z dospělé verze v podobě 64MP hlavního foťáku a 12MP širokoúhlého s autofokusem a tím pádem s možností použít jej i na makro. Celkově dělá Zenfone 8 na svou cenovku hodně pěkné fotky s realistickým barevným podáním, slušným dynamickým rozsahem a jediný problém, který mám, že až netypicky často se mi stalo, kdy fotka naopak pěkná nebyla. Automatický režim v raných fázích softwaru zahapruje a vyleze něco, co bych si úplně za rámeček dát nechtěl. Vyloženě ale musím pochválit znovu ono barevné podání, kdy ASUS se nesnaží přikrášlit realitu a kde je vybledlej usychající zelený trávník, opravdu tak vypadá na fotce, stejně tak šťavnatý zelený je opravdu reálně šťavnatý zelený, ne slitá mazanice. Dokonce hodně příjemně jsem byl překvapený u fotek červených květů na stromě, které by drtivá většina i mnohem dražších telefonů slila do jedné bitmapy, tady pořád vidím i jednotlivé žilky v listech. Pravda, občas by se hodilo přesněji zaostřit, hlavně na objekty, které jsou hodně blízko čočce, tam ještě ASUS má také co vylepšovat, jinak jsem ale za denní fotky na obou objektivech hodně spokojený. Večer už je to pochopitelně horší, ale tam zas nastupuje noční režim, kde musím ASUS pochválit už od loňska za implementaci automatického režimu, který by měl po vzoru třeba Applu zapnout noční režim přesně v momentě, kdy je potřeba, ovšem poměrně často také chybuje. Proto, pokud si chcete být jistí výsledkem, určitě si po staru nastavte noční režim manuálně. Snad jediný foťák, kterým bych se moc nechlubil je ten přední, tam aby člověk dostatek detailů pohledal. U videa telefon natáčí až v 8K při 24 snímcích za vteřinu, ale raději zůstaňte při zemi a spolehněte se na 4K60 s elektronickou stabilizací, pak budete úplně v pohodě a výsledek víceméně kopíruje hlavní fotoaparát. Hodnocení Jak už jsem říkal, Zenfone 8 je hodně specifický telefon pro užší skupinu uživatelů. Na druhou stranu to není tak úzkoprofilový produkt jako je právě iPhone 12 Mini a se svým 5,9“ displejem už přece jen osloví i ty, kteří se úplně těch mini displejů bojí. V jedné ruce je hravě ovladatelný a i když není díky své robustní konstrukci úplně nejlehčí, přece jen se nebojím říct, že rozhodně s masivním kovovým rámečkem vydrží i sem tam nějaký ten pád. Pokud jej navíc koupíte ve speciální early bird akci za krásných 15.990,-, která trvá mimochodem u nás na Hurámobilu do konce května, získáte nejlevnější telefon se Snapdragonem 888 a za tyhle peníze s ním budete fakt mega spokojení. Od června pak začne platit cena běžných 18.490,- a za tyhle peníze už bych upřímně celkem váhal. To je totiž cenovka, kam spadne často v akci třeba malý Samsung S21 a i když ten má 6,2“ displej, zase má daleko tenčí rámečky, což se v celkové konstrukci zas tak zásadním nárůstem neprojeví. A co si budeme povídat, je to jak s tím Xiaomi – příslušenství, ekosystém, stabilita, podpora atd, vždyť to znáte. Ale tady je na start hodně atraktivní cena, takže Zenfone 8 za 15.990,- ? Jasně, bez váhání. ...
Druhý displej na zádech 120Hz QHD displej, mají oba, ale Xiaomi zvedá jas ještě o nějakých 15% kvůli lepší čitelnosti na sluníčku. Samsung umí 8K video, Xiaomi Mi 11 Ultra také, ale rovnou na všech 3 foťácích. Samsung má masivní panel foťáků na zádech, Xiaomi má větší a ještě do něj přidalo displej. Ano, tento telefon má na zádech sekundární displej. A spousta z vás mi psala reakce na víkendová storiečka na Instagramu a pokládala 2 otázky. Jednak k čemu je takový displej dobrý, na to se dá jednoduše odpovědět – třeba na focení selfieček zadním foťákem a druhá – když je z tohoto důvodu displej na zádech, proč má telefon v sobě pořád průstřel. No inu, protože je tak malinkatý, že budete rádi, když se v něm uvidíte a věřte mi, třeba na videohovory byste se na něj fakt dívat nechtěli. Pro trochu lepší představu o velikosti, vemte si, že je to ten stejný slušně svítící displej, který najdete v náramku Xiaomi Mi Band 5 samozřejmě i s dotykovým ovládáním. Kromě focení jej můžete použít třeba na zobrazení hodin, informaci o přítomných notifikacích nebo motivační citáty. Z praxe vám ovšem řeknu, že primárně nejvíc záleží asi na tom, jak často jste zvyklí fotit právě ona selfíčka, na nic moc dalšího jej časem asi nevyužijete. Jednak je na zádech, a nikdo moc nechce pokládat telefon na stůl displejem dolů a jednak nemá Always On, takže abyste na něm případně zobrazili hodiny nebo notifikaci, musíte na něj vždy 2x poklepat v tom lepším případě. V tom horším i víckrát, protože spolehlivost 2 poklepů není vždycky stoprocentní. Někoho by možná napadlo, že použití druhého displeje by bylo super třeba pro natáčení vlogů, ale chyba lávky. Druhý displej je čistě určený pouze pro fotky. Dokonce jen pro fotky, ani v PRO režimu focení nebo právě ve videu bohužel nefunguje. A samozřejmě, protože je to jedno z pár vylepšení oproti klasické o deset tisíc levnější Mi 11, musíte si sami odpovědět na to, na kolik je pro vás takový displej přínos či gimmick. Ultimátní fotoaparáty Mi 11 Ultra rozhodně vyniká na poli fotoaparátů, kde si připisuje mnohá prvenství. Jednak hlavní 50MP fotoaparát má momentálně největší senzor v mobilním telefonu na světě, který je zhruba o 20% větší, než je třeba ten v S21 Ultra a dosahuje téměř velikosti 1 palce. To je třeba téměř tolik, kolik má DJI v zavěšené kameře pod svým dronem Mavic 2 Pro. Širokoúhlý senzor si také připisuje prvenství, pro změnu ve 120 stupňové šířce záběru a koneckonců i teleobjektiv se 120 násobným zoomem zase překonává Samsung S21 Ultra se 100 násobným zoomem. Samozřejmě krásné specifikace a čisté papírové porovnání je jedna věc, realita druhá. Klobouk dolů za 5 násobný teleobjektiv, je skvělý a prakticky mu není co vytknout. Skvělé barevné podání, skvělý dynamický rozsah, ostrost na jedničku, tak to má vypadat. Samozřejmě večer už pokulhává, ale to není výtka, večer jsou na tom špatně všechny teleobjektivy a kord pětinásobný se světelností f/4.1 – na takovou světelnost se drží ještě dobře. Vlastně jediný problém celkově se zoomovými fotkami mám takový, že chybí jakýkoli další objektiv mezi hlavním a právě tím pětinásobným. Pět je zkrátka až moc když nemáte 2 nebo 3 násobný a digitálně vyřezávat až do 5 násobného zoomu není rozhodně ta nejšťastnější volba. Pokud se pak budete snažit o další přiblížení, počítejte, že za 10 násobným zoomem už jde kvalita rapidně dolů a 120 násobné přiblížení je číslo, které nic neznamená a spíš dokládá jen prvoplánovou snahu Xiaomi ve všem porazit Samsung. Prakticky jde totiž o nesmysl, kterým Xiaomi láká neznalé zákazníky na to, že je víc než Samsung. Na záda si totiž prakticky jakýkoli výrobce může natisknout třeba nápis 500x zoom nebo 10000x zoom, ale pořád půjde jen o digitální výřez. Hlavní foťák musím pochválit stejně téměř na plné čáře. Dělá nádherné fotky, laděný krásně do teplých tónů, skvělý dynamický rozsah a přisaturovanější tak na té hranici, kdy se rozhodujete, jestli je to ještě dobré nebo je to až moc. Někdy je to až moc, ale preference nechám na vás. Třetí širokoúhlý objektiv, jak už jsem říkal, je se 120 stupni nejširší na trhu a za dne fotí celkem slušné fotky. Určitě se jim ale dá vytknout neostrost v krajích, ne moc dobrá korekce zkreslení a hlavně nekonzistentní barevné podání. O teleobjektivu už jsem vám říkal, a žádných extra výsledků nedosahuje ani širokúhlý objektiv. Když byste si z pasáže o foťácích měli něco odnést, tak velmi dobrý hlavní foťák, kdy velikost senzoru hodně pomáhá vytvořit přirozené rozostření, krásný teleobjektiv, průměrný širokoúhlý objektiv ve své třídě a na focení skrz malý displej vlastně víceméně zapomeňte. Xiaomi totiž při focení se zapnutým zadním displejíčkem zapne evidentně nějaký dost divný režim. U videa máte možnost natáčet až v 8K při 24 snímcích za vteřinu u všech 3 foťáků, tím pádem 30 tady chybí, ale já se spokojil s 4k60. Tady nejhezčí obrázek zase dostanete logicky z hlavního fotoaparátu. Širokoúhlý je poněkud měkčí a teleobjektiv má pro změnu tendenci pořád přeostřovat. Nekompromisní výbava U hardwarové výbavy Xiaomi nešetřilo a prakticky tady nenajdete vůbec žádný kompromis. Tím pádem aktuálně nejrychlejší Snapdragon 888, na výběr máte od 256 až po 512GB nejrychlejšího UFS 3.1 úložiště, stejně tak jako 8 až 12GB operační paměti. Pravda, není možnost paměťových karet, ale v podobné cenovce je jasné, že výrobci preferují dobrý uživatelský zážitek z rychlých úložišť a záměrně nedávají možnosti paměťových karet, takže to se není ani moc za co na Xiaomi zlobit. Je vám asi tím pádem jasné, že jakákoli hra nebo aplikace poběží naprosto bez problému. K celkové plynulosti pak dopomáhá i 120Hz plynulý displej se 480Hz odezvou na dotyk. Impozantní číslo, ale na současných kapacitních displejích nejste schopni reálný nárůst poznat. Displej pak dosahuje i 1700 nitů světelnosti, což je ještě o 15% víc než S21 Ultra a když byste hledali byť jedinou nevýhodu u hardwarové výbavy, narazíte maximálně na to, že displej nedisponuje technologií LTPO. Tím pádem není schopen proměnlivého pádu obnovovací frekvence až někam k 10Hz, která se obzvlášť hodí při Always on a šetření baterky. A je to znát, ač má baterka v Mi 11 Ultra vyšší kapacitu než právě v Samsungu S21 Ultra, celkově telefon vydrží na 1 nabití zhruba o 15% méně. Pořád je to ale dostatek na to, abyste jeden den plného pracovního nasazení dali a večer si s pár procenty ještě skočili na firemní večírek. Samozřejmě, ale že pokud budete na telefonu nonstop, udoláte jej i za kratší dobu, ale pak se můžete spolehnout na rychlé 67W drátové i bezdrátové nabíjení, kde potřebujete pouhých 40 minut na to, abyste dostali telefon z nuly na plných 100%. A pro zajímavost, nabíječka je na rozdíl od Samsungu pořád ještě v balení. Další parametry Prakticky jsem vám ještě neřekl dalších pár poznatků z používání, ale ty jsou naprosto stejné, jako u klasické Mi 11. Vypíchnu tedy ještě pár důležitých faktů, než se vrhnu na závěrečné hodnocení. Telefon se při náročnějším používání fakt hodně zahřívá, ale nezdá se, že by to mělo vliv na celkový výkon. Reproduktory tuněné Harman/Kardon hrají velmi dobře, ale nijak zázračně, a tak logo, které je v klasické Mi 11 už tady nenajdete a nově u Ultry dostanete voděodolnost a prachotěsnost IP68. Jo a vlastně ještě jednu věc jsem vám neřekl k foťákům. Ten neuvěřitelný shutter lag neboli prodleva mezi stiskem tlačítka a fyzickým provedením akce na foťáku. Naštěstí to je ovšem chybou zpoždění animace, fotka se uloží okamžitě, ale i tak je to celkem otrava. No a tím se dostávám k poměrně obsáhlému závěrečnému hodnocení a to, jestli si Mi 11 Ultra koupit nebo ne. Závěrečné hodnocení V době, kdy vychází tato recenze vím, že startovní cena by se měla pohybovat kolem 32 tisíc, tím pádem kolem ceny, kde seženete iPhone 12 Pro nebo S21 Ultra. iPhone nechám na pokoji a budu se soustředit primárně na konkurenta v podobě Samsungu, který, mimochodem každý druhý týden seženete stejně v nějakém cashbacku nebo tradeinu pod 30 tisíc korun. Samozřejmě, čím dražší je jakýkoli telefon, tím menší by měly být jeho kompromisy a z této optiky je potřeba hodnotit i Mi 11 Ultra. Cokoli tak odpustíte telefonu za 10 tisíc, nemůžete odpustit za 20 a potažmo co odpustíte za 20, nemůžete odpustit za 30. Celkově mám z Mi 11 Ultra opravdu hodně smíšených pocitů. Jde o telefon, který je bezesporu skvělý a primárně papírově se snaží dostat do elitního klubu vyvolených. Tedy minimálně cenou tam už patří, papírovými parametry také, ale pak jsou zde takové ty “one more thing” a malé niance, podle kterých poznáte, že na elitu mu zkrátka něco chybí. Asi tak, jako kdybyste přijeli do vybrané elitní společnosti nejlepším autem, měli na sobě nejlepší oblek, voněli nejlepším parfémem, ale nedokázali jste s dalšími hosty vést rozhovor na úrovni, který prostě k celkovému vystupování patří. A nějak podobně je na tom Mi 11 Ultra. Papírově všechno skvělé, dobrá myšlenka s druhým displejem na zádech, ale nedotažená do konce, nekonzistentní barevné podání všech foťáků, poslední dobou se zhoršující softwarová podpora, kdy MIUI 13 nedostanou ani některé telefony z roku 2019 a pak kompletně chybějící ekosystém. Jasně, Apple je v tomto někde jinde, ale o dost dál je i Samsung. Vemte si, že když si koupíte S21 Ultra, na výběr máte i spoustu různých originálních pouzder, na výběr máte krásné hodinky, širokou paletu sluchátek, čím dál tím víc rozšiřovanou spolupráci s Microsoftem v podobě třeba sdílené schránky nebo koneckonců desktopové prostředí Samsung Dex. Nic takového u Xiaomi nemáte, záměrně pominu jejich ultracheap hodinky, a není to nutně na škodu, ale pak sám sebe nemůžete řadit mezi velké kluky, když jimi zkrátka nejste. Mi 11 Ultra si tak bezesporu najde své příznivce mezi skalními fanoušky Xiaomi, tam to začne, ale tam to také skončí. Stejně jako svého času Motorola Edge+ si tak Mi 11 Ultra svou zbytečně nadsazenou cenu neobhájí a její prodeje budou u nás opravdu mizivé, alespoň do chvíle, než zlevní. Mi 11 Ultra je zkrátka telefon, který by měl stát cenově po boku třeba OnePlus 9 Pro, S21+, Zenfonu 8 Flip. Mezi velké kluky a elitu tak lze stále momentálně řadit jen Apple a Samsung. ...
Úvodem Když už jsem říkal v úvodu o sem tam nějakém kompromisu, je asi každému jasné, že když dostane v mobilním telefonu pod 10 tisíc jeden z nejrychlejších procesorů na trhu a krásný 120Hz Amoled displej, musí si to výrobce někde vybrat. No a jeden z těch ústupků může být třeba plastový rám, který chrání vnitřnosti telefonu před případným pádem. Je zde bohužel plastový, ale na druhou stranu v balení dostanete tradičně už silikonové pouzdro, které vám ochrání telefon před případným pádem stejně jako zakryje lehce vystupující foťáky. Bez něj se telefon mimochodem při položení na stůl, stejně jako většina konkurence, kýve a doporučil bych vám jej nasadit i kvůli extrémně se patlajícím zádům – teda aspoň na mé černé variantě – u bílého provedení to bude určitě lepší. Tohle je holt daň za lesklé záda telefonů. A je jedno jestli šáhnete po lesklém plastu u konkurence nebo jako v případě Poca po sklu s Gorilla Glass 5, lesklá černá se totiž bude patlat vždycky. Displej a baterie Kde musím Poco F3 pochválit na plné čáře je rozhodně displej, protože tady moc kompromisů opravdu nenajdete. 120Hz 6,67“ Amoled prostě za tyto peníze nemá chybu a jasně, že se jedná o FullHD. Vyšší rozlišení snad nikdo za podobné peníze neočekává. Najdete tady ale úžasnou 360Hz odezvu na dotyk, díky které je Poco F3 rozhodně za mě nejlepší telefon pod 10 tisíc korun v rámci plynulosti a jak skvěle displej reaguje. A to není všechno, přidejte k tomu vibrační motorek s haptickou odezvou, které si Poco vypůjčilo z vlajkových Xiaomi, porovnejte to třeba s A52 a zjistíte jak úžasně se na novém Pocu píše. Barvy jsou jinak věrné, displej na sluníčku svítí dostatečně, Always on je tu také a tak by vás snad mohla trápit jen právě absence LTPO neboli dynamické snížení obnovovací frekvence, pokud zrovna není potřeba, kvůli šetření baterie. Není tu, ale podle výrobce dochází k fixnímu snižování na 90, 60 a dokonce i 30Hz, takže aspoň to tu je a na to, že je v telefonu 4,5 tisícová baterie, s výdrží jsem neměl nikdy problém. Vlastně je Poco F3 na výdrž velmi dobré a bez problému jsem se dostával s výdrží i do druhého dne odpoledne. A to jsem docela dost fotil, sem tam zahrál nějakou hru, koukal na YouTube, poslouchal podcasty atd. Za práci s baterkou a displejem tedy pro Poco velký palec nahoru. On ten displej totiž stejně většinu času, kdy nepotřebujete 120Hz spadne právě na 60, ale když si toho, jako uživatel nemáte šanci všimnout, proč ne. Jinak co se týká nabíjení baterie, abych to dokončil, je k dispozici celkem rychlé 33W, takže telefon bez problému nabijete za 30 minut na zhruba 60% kapacity a pro úplnost bezdrátové nabíjení tu samozřejmě v této cenovce není. HW a SW výbava Superlativy asi nebudu šetřit ani u hardwarové výbavy. Snapdragon 870 možná laikům nic neřekne a tak ve srozumitelné řeči se jedná o aktuálně druhý nejlepší procesor na trhu. Jde o vytunění loňského nejlepšího, takže je asi všem jasné, že výkonu je tu dostatek jak na práci, tak i na náročné hry v podobě třeba Genshin Impactu. U paměti i kapacity úložiště pak máte na výběr mezi 6/128 nebo 8/256 a cenový rozdíl je pouhá tisícovka za lepší konfiguraci. Za mě se to rozhodně vyplatí a vy o tom dobře popřemýšlejte, protože šuplíček je jen pro 2 simky a paměťovou kartu sem rozhodně nevložíte. Možná trochu ústupek oproti třeba levnějšímu Poco X3, ale jak mě znáte, já jsem spíš zastáncem pevných a daleko rychlejších úložišť. A je vidět, že v Pocu jim na plynulý zážitek a používání obzvlášť záleželo, protože úložiště je nejrychlejší možné UFS 3.1, což hravě strčí do kapsy jakékoli v telefonu použitelné paměťovky. A kdo by nechápal ten rozdíl, zkuste si schválně někdy dát na paměťovou kartu třeba 100GB fotek a hudby a to samé do telefonu s UFS 3.1 úložištěm a procházet galerií a pochopíte. To je mimochodem ten důvod, proč Apple nikdy neumožnil do telefonů vkládat paměťové karty – zkrátka i když lidi brblají na cenu, nestane se jim, že by po roce brblali na pomalý systém. Na co ovšem brblá u levných Xiaomi a Poca obzvlášť spousta lidí jsou reklamy na úrovni systému. A ano, jsou i na Pocu F3. Xiaomi si tím prostě pomáhá proti konkurenci zlevnit koncovou cenu telefonu, protože spoléhá na neznalost uživatelů, kteří nedokážou reklamy vypnout. Naštěstí to jde a otravných reklam se v nastavení zbavíte. Softwarová stránka a nadstavba systému už je věc preference podobně, jako někomu se líbí červené auto a jinému zas černé. Já osobně kvituju, že u poslední verze MiUI už byly odstraněny porodní mouchy typu nazelenalé displeje, pohasínání displeje nebo vybíjející se baterie a vše běží na jedničku, po designové stránce ať se na mě nikdo nezlobí se mi barevný cirkus v nastavení strašně nelíbí. Kdyby ty barvy měly aspoň nějakou logiku, ale tady si Xiaomi vybralo prostě nějakých 6 barev a ty si hází v nastavení k jednotlivým položkám jak je napadne. Snad jen ten Google odpovídá aktuálnímu logu a ikona Bluetooth je modrá – v tomto ohledu prostě zlatý Samsung nebo OnePlus. U ovládacího a notifikačního centra pak určitě oceníte přepnutí z klasického starého režimu do novějšího, který přinese trochu Apple looku do ovládání nebo bubliny do notifikací. Ve výchozím režimu je ovšem tento nový styl vypnutý, takže pokud jej chcete, určitě si jej nezapomeňte zapnout. Fotoaparáty Zatímco výkon, displej a skvěle hrající stereo reproduktory je doména tohoto telefonu, foťáky tím tak úplně nejsou. Konfiguraci Xiaomi nastavilo na 48MP hlavní, 8MP širokoúhlý a 5MP makro a jak už je vám z parametrů jasné, teleobjektiv chybí a o hitparádu se u foťáků rozhodně nejedná. Hlavní senzor tradičně spojuje 4px do jednoho pro výslednou fotku a samozřejmě se jedná o nejlepší foťák ze všech tří nabízených. Výsledkem jsou na první pohled celkem slušné fotky, které bych hodnotil pozitivně někde v kategorii kolem 6-7 tisíc. Pochválit se určitě dá ostrost, slušný dynamický rozsah, vyvážení bílé, ale u barevného podání si nejsem výsledkem tak úplně jistý. Poco se snaží o co nejvěrnější barvy a je vidět, že se bojí, aby jim nikdo nevytýkal, podobně jako dřív, přikrášlování reality v podobě živosti barev a jejich přílišné saturace. Výsledkem jsou naopak trochu mdlé barvy a třeba krásně růžové stromy byly ve skutečnosti daleko růžovější. Naopak, pokud je nějaká barva v reálu opravdu hodně sytá, třeba tulipány, tam to Poco zase trochu přežene. Ne, že by se mi to nelíbilo víc než v reálu, ale takhle to zkrátka nevypadalo. U širokoúhlého foťáku je těžko něco hodnotit, protože se jedná snad po 5MP senzoru, který osazují výrobci v telefonech pod 5 tisíc, se jedná o druhý nejobyčejnější senzor. Výsledkem jsou na svou cenovku podprůměrné a celkově dost měkké fotky jejichž neostrost se rozšiřuje o to víc směrem ke krajům. Pochválit se dá snad jen konzistentní barevné podání a slušný dynamický rozsah. Večer a v noci už je samozřejmě nepoužitelný a tam se striktně omezte pouze na hlavní objektiv, který naopak večer překvapil. Dokáže toho ze stínů vytáhnout celkem dost a výsledkem je docela líbivá fotka. Jen si dejte pozor, že na displeji v telefonu to vypadá jako HDR přeostřené omalovánky z telefonů Motorola, ovšem po přenesení do počítače je výsledek o dost lepší. Sice je postprocessing vidět, ne že ne, ale není to tak do očí bijící jak na displeji. Jak už jsem říkal v úvodu, někomu by možná chyběl u Poco F3 teleobjektiv. Když ovšem vezmete nabitý rozpočet, obávám se, že samostatný zoom by dopadl asi dost podobně jako šíro a tak je možná dobře, že tlačítko v aplikaci funguje jen jako 2 násobný výřez z hlavního, což normálně nezmiňuju, ale tady mě na výřez docela pozitivně překvapil jak přes den, tak i večer. Naopak, co mi extrémně vadí je zapínání 5MP makroobjektivu, které nechápu proč nemůže být buď dole na liště nebo v záložce více, kde si zapínáte noční režim, plný 48MP mód atd a můžete si jej zase na tu lištu hodit. Proč musí být makro až na rozbalení v nastavení aplikace. Jo a když už jsem u té aplikace jako takové, fakt by mě zajímalo, kterého experta napadlo, že ikona aplikace fotoaparátu vypadá jako ikona pro spuštění Chromu. Pokud nejste navyklí na spouštění foťáku podle umístění ikony, ale její vizáže, garantuju vám, že se nejednou spletete. Zpátky ale k makru, které vystřídalo klasický senzor pro rozostření pozadí a tak předmět není tak výrazně separovaný od pozadí jako třeba u Poco X3 NFC. 5MP makro pochválím za přítomnost ostření, které ovšem funguje jen v rozmezí 3 a 7cm, takže musíte mít hodně klidnou ruku, abyste dostali ostrý snímek. Pokud se ovšem podaří, budete spokojeni. Jen vám garantuju, že to chce fakt hodně pokusů. U videa potěší určitě elektronická stabilizace u 4k30, jen by video mohlo být trochu konstrastnější, rozhodně ale neurazí. No a přední kamerka, ta se soustředí jak u videa tak u focení primárně na vás a co je za vámi jí tak nějak netrápí. Závěrem Každému je doufám jasné, že za 10 tisíc nemůže čekat S21 Ultra nebo Mi 11, ale za mě je Poco F3 velmi dobrý telefon se skvěle namixovaným poměrem ceny a výkonu, který můžu vřele doporučit. K tomu všemu přimíchejte výborný displej, velmi dobře hrající stereo repráky, dlouhou výdrž, podporu 5G nebo slušný design. Jasně, chybí podpora alespoň IP53 jak u X3, jack na 3,5mm, paměťovka nebo FM rádio, ale i tak se za mě jedná o jasný „must have“ za uvedenou cenovku a v mnoha ohledech strčí do kapsy i letos hodně povedenou A52. Tu bych volil hlavně kvůli tomu, pokud chcete, za mě, lepší prostředí a voděodolnost a celkově ten pocit, že máte konečně slušně fungující telefon Samsung bez nějaké výraznější slabiny. Pokud si ovšem nepotrpíte na značky a nepohrdnete logem Poco, mohu tuto F3 fakt doporučit. ...
Design a displej Samozřejmě Mi 11 Lite 5G vychází z kompletní designové linky Mi 11 řady, takže určitě tento vzhled foťáků nevidíte poprvé, ale jinak jde o úplně jiný telefon. Hlavně ty krásně ploché záda z matného skla, které bylo doposud vyhrazeno primárně dražším telefonům vypadá po čertech dobře. A jasně, určitě jej stejně zakryjete přibaleným pouzdrem, ale i tak vypadají fakt famózně a to jsem vám ani neřekl, že navíc je telefon i neskutečně tenký a lehký. 159g se už začíná blížit pomalu váze iPhonu 12 Mini, který je sice ještě o nějakých 20g lehčí, ale vemte si, že běžně dneska telefony váží kolem 200-220g a tak jakmile vezmete Mi 11 Lite do ruky, okamžitě tu nízkou váhu fakt poznáte. Kord teď v létě, když si vezmete jen tak lehký kraťasy, kolikrát se mi stalo, že mi těžký telefon vytáhl kapsu i z nohavice ven. Samozřejmě, aby se docílilo tak nízké váhy, navíc když je na zádech použité sklo, muselo se odlehčit jinde. Jednak rámeček telefonu je plastový a pak při tloušťce pouhých 6,8mm se samozřejmě musela ztenčit i baterie. Pořád má ovšem celkem solidních 4250mAh a i když to není už téměř dnešní typická pěti tisícovka, pořád je výdrž celkem slušná. Den a kousek na pohodu stačí a když jsem měl opravdu náročný den, kdy jsem fakt hodně koukal na videa, celý den fotil, pořád jsem do nějakých 10 hodin do večera vydržel. S tím se pak pojí i jedna zajímavá věc. I když má telefon 6,5“ Amoled displej, který by napovídal, že Always on by tu měl být, tak tu je i není. Xiaomi asi moc dobře ví, že pořád zapnutý displej by byl slušný zásek do výdrže a tak ono Always On na vás vykoukne vždycky jen tak na 10s když na displej zaklepete. To dá celkem rozum, pak ale nevím, proč se tomu říká Aktivní displej a proč vám telefon falešně nabízí tuto volbu změnit, když to fakticky ani nejde. I tak je displej velmi dobrý, slušně čitelný na sluníčku a s 90Hz obnovovací frekvencí krásně plynulý. Hardware a software výbava A když už jsem u toho systému, rovnou vám řeknu, že MIUI je asi jeden z mých nejméně oblíbených systémů. Asi nejvíc mi vadí to cirkusové barevné podání v nastavení a celková neuspořádanost. Třeba proč zvuky a vibrace jsou v sekci displej, proč Heslo a zabezpečení má fialovou ikonu, když o pár řádků výš má Stav zabezpečení ikonu zelenou. Vím, že to je tady už dlouho a že obvykle se až do detailu tak nerozčiluju, ale nový MIUI 13 se má představit už 25. června a pokud by se mělo něco upravovat, jsem všema deseti za to, aby se konečně předělalo nastavení. Také by se mohlo už za standardní považovat ovládání gesty nebo nový způsob notifikačního a ovládacího centra, což je hodně šikovný způsob ovládání, ovšem u každého nového telefonu Xiaomi si jej musíte sami nastavit. Spousta uživatelů, kteří tak vybalí telefon z krabice jsou o novou funkčnost ochuzeni a k čemu pak přinášet nové funkce, když je nechcete uživatelům ani zapnout a většina uživatelů, kteří navštíví nastavení telefonu opravdu sporadicky pak o těchto novinkách ani neví. Chápu, všechno můžete změnit, koneckonců i ty reklamy v systému se dají odstranit, ale z pohledu komfortu pro uživatele mi to připadá přinejmenším trochu divné. U hardwarové výbavy se ovšem Xiaomi zase řádně vyřádilo. Sice tu není Snapdragon 870 jako u Poco F3, ale zbrusu nová 780G, neboli nejrychlejší procesor sedmičkové řady, která je postavená už na 5nm výrobním procesu, což je výkonově ekvivalent předloňského nejlepšího procesoru od Qualcommu. Tím pádem výkon jak třeba v Galaxy S10, Xiaomi Mi 9 atd a tím pádem opravdu dostatek absolutně na všechno – pokud nepočítám třeba Genshin Impact – který se sem tam škubne. Výhodou ovšem je, že stejný výkon dostanete s podprou sítí 5. generace a zhruba s o 20% menší spotřebou baterky a to se zase, kord u tohoto telefonu, zase počítá. A komu by baterka přece jen nestačila, s rychlým dobíjením jste schopni z nuly na sto vrátit telefonu zpátky 50% kapacity za nějakých 30 minut. Spousta z vás pak třeba u nedávné recenze Poco F3 zatracovala chybějící microSD slot. Ten naštěstí u Mi 11 Lite 5G najdete společně se 128 nebo 256GB podle konfigurace, ale připravte se na to, že je interní úložiště už není tak rychlé jako u Poca. Pokud tedy hledáte telefon na brutální výkon, určitě šáhněte spíš po Poco F3, ale jak říkám, drtivé většině uživatelů bude Mi 11 Lite 5G po stránce výkonu v pohodě stačit. U stereo repráků jsou na tom pak oba telefony dost podobně. Fotoaparáty U foťáků je na tom Mi 11 Lite 5G pro změnu zase líp než Poco F3. K hlavnímu 64MP senzoru se přidává ještě z Poca kombinace 2 dalších objektivů, základní 8MP širokoúhlý objektiv a 5MP makro s ostřením. Za denního světla musím říct, že se mi na hlavním objektivu fotky vesměs líbí, i když foťák umí občas udělat taky celkem dost slušnou paseku. Hrozně mi ten tvar bokeh připomíná staré objektivy ze zrcadlovek, kterými dnes občas někdo fotí právě s tímto jasným záměrem. Pokud ovšem takový kreativní záměr nemáte, je výsledek spíš na škodu. Když totiž fotíte nějaký objekt s hodně sytými barvami, pak se vám všechno tak trochu slije. U ostatních fotek je všechno naprosto bez problému, je tu dostatek dynamického rozsahu, pěkná ostrost atd. Pokud ale není na fotce nic extra barevně výrazného, podobně jako u Poco F3, má hlavní foťák tendenci pro změnu barvy trochu potlačit. Zkrátka abyste mi rozuměli, tady řešíme už takovou vyšší dívčí, s kterou je ale potřeba počítat a rozhodně Mi 11 Lite 5G bez problému v kvalitě fotek předčí Poco F3. U širokoúhlého foťáku už je to poměrně jasný. Tady jde o relativní základ, takže i když je barevné podání celkem věrné, dynamický rozsah relativně ujde, pořád počítetejte s tím, že fotkám chybí dostatečná ostrost a s ubývajícím světlem se to všechno pochopitelně ještě násobí. Večer už pak na šíro úplně zapomeňte a soustřeďte se primárně na hlavní objektiv, který když navíc přepnete na noční režim, budete na svou cenovku relativně spokojeni. Rozhodně teda ne na tisk na billboard, ale třeba na Instagramu byste se za takovou fotku rozhodně stydět nemuseli. A komu by chyběl teleobjektiv, ten se musí spolehnout na dvojnásobný výřez z hlavního, který je zase na Instagram úplně v pohodě. Poslední je 5MP makro, které by fotilo fajn nebýt asi největšího problému, který mám obecně s aplikací foťáku. Pominu teď nelogičnost, kdy si musíte pro spuštění makra šáhnout úplně jinam než je spodní lišta, ale víte co mi vadilo nejvíc? To zpoždění po stisku tlačítka spouště kdy aplikace zareaguje až po vteřině. U makra, kdy třeba počkáte až se uklidní vítr, v tu chvíli zmáčknete spoušť a fotka se exponuje po vteřině, kdy vítr zase začne foukat, mě neskutečně rozčilovala. Na hlavním foťáku to není tak zásadní, ale jestli budete fotit často, rozhodně vám to po chvíli začne vadit stejně jako mě. U videa počítejte maximálně s 4k rozlišením při 30 snímcích a rozhodně můžu pochválit hodně dobrou elektronickou stabilizaci, ovšem pochopitelně, jak už to u Xiaomi bývá, v tomto ohledu bych se asi dokázal porozhlédnout u videa i po něčem lepším. Shrnutí Až budete přemýšlet, jestli do Mi 11 Lite 5G jít nebo ne, alfa a omega bude rozhodně design a tady nastává ten obrovský paradox. Zatímco dřív bylo tesáno do kamene, že telefony Samsung si kupujete kvůli značce a designu a musíte oželet výkon, teď se karty obrátily. Největším konkurentem pro Mi 11 Lite 5G, teda kromě asi 5 telefonů z vlastní stáje, je tak právě paradoxně Samsung Galaxy A52 5G. Ten nabídne lepší foťák s optickou stabilizací, daleko lepší prostředí, 3 letou podporu, voděodolnost IP68 a pravda, trochu slabší procesor. Xiaomi Mi 11 Lite si tak budete kupovat primárně kvůli tomu nádhernému designu z Mi 11, třeba právě kvůli kanárkově žluté nebo vážně ultra-lehkému provedení. Pokud už budete chtít zůstat ve stáji Xiaomi, alternativou je rozhodně výkonnější Poco F3, které jsem často zmiňoval. To je ovšem mnohem těžší, i výkonnější s delší výdrží na 1 nabití, ale o trochu horšími foťáky. Ve finale bych se pak ještě zamyslel i nad tou podporou, která doposud byla u Xiaomi celkem příkladná, ovšem poslední dobou se docela horší. Třeba nové MiUI 13 už nedostanou ani 2 roky staré telefony jako Mi 9, Mi 9 SE, série Note 8 a v dobách, kdy ostatní naopak ohlašují 3 roky podpory je to prostě cesta opačným směrem. Tak či tak je Mi 11 Lite 5G velmi dobrý telefon, který se až na těch pár nedostatků nezdráhám komukoli doporučit. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
bonmoto.cz | 6 299,- |
doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
moto-kufry.cz | 6 299,- |
motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.