- Obměna materiálu výrazně pomáhá telefon uchladit - obecně v chlazení je největší pokrok
- Fantastický displej s užitečnou antireflexní úpravou, který se nemá tendenci neustále zhasínat
- 12GB LPDDR5X RAM udrží víc appek otevřených na pozadí
- iOS 26 je stabilní a plynulejší, než kdy dřív
- Změny u fotoaparátů jsou sice drobné, ale dávají logiku - rozptyl zoomu u teleobjektivu, čtvercový selfie senzor
- I nadále nejlepší video, které můžete telefonem pořídit
- Design, který je tak trochu „acquired taste“ - buď se líbí, nebo hnusí
- Přechod na hliník ubírá na pocitu prémiovosti (na čem však údajně přidává, jsou škrábance)
- Fotografická sestava je daleko za čínskou konkurencí - chybí např. coating čoček
Apple iPhone 17 Pro Max opět jitří emoce. Titan je minulostí, hliník se vrací a kamera zabírá téměř polovinu zad. Pro jedny krok zpět, pro druhé krok vítaný - a pro některé dokonce představující největší změnu filozofie iPhonu od éry modelu X.
Otázka ale zní: je to změna, která má smysl, nebo Apple jen složil to, co měl zrovna v šuplíku, a narychlo z toho ušil další telefon? Dnes se na to podíváme jako vždy - pořádně, bez filtrů a růžových brýlí. Tak se pohodlně usaďte a pojďte se mnou zjistit, jestli je největší novinka ze sedmnáctkové řady vizí budoucnosti, nebo jen pomalu vyhasínající hvězdou šikovně zakrytou marketingem. A pokud to s tím pohodlím myslíte opravdu vážně, můžete se mrknout na pohyblivou verzi této recenze na mém YouTube kanále!
Nalijme si „čistého“
Na úvod si dovolím krátký, ale důležitý disclaimer. V poslední době se množí influenceři, kteří tvrdí, že jejich recenze jsou „upřímnější“, protože si telefon koupili sami, zatímco jiní ho dostali zapůjčený. Nesmysl. Nezáleží na tom, odkud produkt máte, ale jaký máte jako recenzent přístup a integritu. I já jsem si mimochodem tento iPhone koupil z vlastních peněz, ale to samo o sobě nezaručuje nestrannost.
Co však ano je přístup - nikdy neposílám scénáře ke schválení, neberu „pozitivní“ spolupráce, které by ovlivnily hodnocení, a po deseti letech a více než 1300 videích by byla škoda zahodit vaši důvěru za pár korun. Tahle recenze nicméně musí být jiná, než ty běžné „androidové“. Apple je totiž hlavně o emocích, příběhu, historii a komunitě fanoušků i kritiků. Takže se nelekejte, dnes to bude o něco delší - začínáme tou nejdiskutovanější kapitolou letošního roku: designem.
Materiály: jeden krok vpřed, jeden zpátky
Titan je pryč - vítejte zpátky v éře hliníku! Apple se po dvou letech rozhodl opustit prémiově působící titan (a dříve i ocel) a zvolil materiál, který známe z běžnějších modelů. A jak to tak bývá, téměř okamžitě se spustila hysterie, co si to kalifornský výrobce vůbec dovolil. Rozjely se všechny možné spekulace, které ale většinou končily obviňováním Applu ze snahy vytřískat ze zákazníků ještě více peněz. Jenže realita je, jako vždy, složitější. A nabídnu vám několik úhlů pohledu.
Zaprvé v tělech telefonů nic jako „čistý“ titan či hliník neexistuje - vždy se jedná o slitinu více kovů, přičemž každá z nich má své výhody i nevýhody a jiné výsledné vlastnosti. Hliník můžete slít například s hořčíkem, křemíkem či zinkem. Čím více hliníku, tím lepší odvod tepla, ale zároveň měkčí konstrukce. Titan je naopak extrémně pevný, ale teplo odvádí mizerně. Pochopitelně výsledná cena nákladů je jiná, ale ta nehraje u takto drahého produktu až zas takovou váhu. Kdyby navíc Applu nevycházely potřebné marže, neměl by problém telefon o tisícovku zdražit (a pochybuju, že by si na to někdo stěžoval).
Naopak nedokonalý produkt vadí mnohem víc, než nepatrné zdražení. A rozdíl v ceně rámečku, kde to analytici odhadují v černých scénářích maximálně kolem 15$ na kus (reálně je to ale spíš půlka), nehraje opravdu takovou roli. Hliník jako takový přitom není problém - používá ho drtivá většina vlajkových Androidů i základní iPhone 17, a nikdo kolem toho poprask nedělá. Onen problém tak není v samotném materiálu, ale spíš v celkové krizi, kterou momentálně Apple prochází.
Jak se sedmnáctce vede v porovnání s předchůdcem?
Apple iPhone 17 Pro Max
163,4 x 78 x 8,75 mmRozměry telefonu (Výška x Šířka x Hloubka)231 gHmotnost4832 mAhKapacita baterieiOS 26 Operační systém (Typ / Verze)Apple A19 Pro Procesor
Apple iPhone 16 Pro Max
163 x 77,6 x 8,25 mmRozměry telefonu (Výška x Šířka x Hloubka)227 gHmotnost4685 mAhKapacita baterieiOS 18 Operační systém (Typ / Verze)Apple A18 Pro Bionic Procesor
Když fanatické puntičkářství vystřídá korporátní pragmatismus
Je to už 14 let, co zemřel Steve Jobs, který jako zakladatel Applu a neskutečný pedant dokázal ze svých podřízených bezmála sedřít kůži, aby doručili ten nejlepší možný produkt. Dnes bychom to asi nazvali kombinací ADHD a obsedantně kompulzivní poruchy. Pravdou ale je, že ti největší asociální géniové často tvoří nejvýznamnější produkty své doby. Žít s nimi asi nechcete a práce s nimi vás dovádí k šílenství, ale výsledný úspěch to dost možná vyrovná. Jobs každopádně dokázal to, co se nikomu jinému nepodařilo, a my dnes z jeho odkazu těžíme jako zákazníci.
U tak velkého kolosu a dlouhá léta i nejbohatší firmy světa je jasné, že smrtí zakladatele firma nekončí a za kontinuitu nese spoluzodpovědnost i další řádka lidí. Uveďme například Jonyho Ivea, který stál za konstrukcí už prvních průhledných Maců a posléze i za designem telefonů až do iPhone 11 Pro Max, po kterém ovšem i on z firmy odešel. Nikoli na věčnost, ale budovat svou kariéru ve vlastním designérském studiu.
Po smrti Jobse étos nějakou dobu přetrvával, ale čím víc jsme vzdáleni od éry, kdy byl iPhone osobní vášní jeho tvůrců, tím více se jeho novější iterace odklánějí od původní filozofie. Není žádným tajemstvím, že Tim Cook, kterého si zvolil Jobs za svého nástupce, je více pragmatickým korporátníkem s kalkulačkou než vizionářem a spíše než na hardware se zaměřuje na služby. Nechci se Tima dotknout, ale jeho vztah k Applu je „pouze zaměstnanecký“, zatímco Jobs byl po Wozniakovi a Waynovi posledním zakladatelem působícím v Applu.
A když si pipláte svoje vlastní dítě jako rodič, chtě nechtě tak k němu asi máte jiný vztah než k cizímu. Jobs by tak klidně jako vizionář nechal firmu bez profitu, jen aby nasytil své ego a představil dokonalý produkt, za který jej budou všichni plácat po ramenou. To je často vyšší odměna než další miliarda na účtě. Přístup Tima je ale čistě manažerský - samozřejmě doručit dostatečně kvalitní produkt, ale zároveň maximalizovat zisk a hodnotu společnosti pro akcionáře.
Pedantské lpění na samotném hardwarovém produktu tak od doby Jobse vzalo za své. První náznaky problému se ukázaly velmi záhy. Po iPhonu 5, který byl jen evolucí 4S (posledního modelu, který vyšel za Jobsova života), následoval iPhone 6 s novým designem. A s ním dorazila i první velká aféra v podobě bendgate aneb náchylnosti k ohnutí, způsobená příliš měkkou slitinou hliníku, kterou Apple hned v příštím modelu vyztužil.
Konečně funkční chlazení (výměnou za estetiku?)
Na delší dobu byl klid. Pak ale dorazil nedotažený iPhone 15 Pro a jeho přechod na titan bez adekvátního chlazení. Nikomu zjevně v Applu nedošlo, že ač se jedná o skvělý materiál co do pevnosti, s vedením tepla je to o poznání horší - z nového telefonu se tím pádem stal takový malý papiňák. Koneckonců, jaké jsem s tím měl problémy já sám, je hezky vidět v mé 2 roky staré recenzi na Maxe. Podobné problémy se objevily i u loňského 16 Pro Max, kdy ani experimentální grafenové chlazení situaci nezachránilo.
Až letos inženýři zatáhli za záchrannou brzdu a poprvé v historii iPhonů vsadili na chlazení skrz odpařovací komoru, osvědčené to řešení známé z Androidů, jež konečně problém vyřešilo. Bohužel ale špatným výrobním postupem zapříčinili nejspíš problém nový - výrazně vyšší náchylnost zadního krytu k poškrábání. Proč se to ovšem děje jen u Pro modelů a nikde jinde?
Jednak konkurence často na zadní stranu používá hlavně kombinaci plastu a skla - a sklo je přirozeně odolnější proti poškrábání než nalakovaný hliník. Podívejte se i na minulý iPhone - záda celá skleněná, modul kolem foťáků také ze skla či z plastu a hotovo. U Galaxy S25 Ultra? Skleněná záda, plastový lem kolem objektivů. Jednoduché, funkční.
Oproti tomu iPhone 17 Pro Max šel úplně jinou cestou. Apple chtěl problém s přehříváním vyřešit jednou provždy - a tak udělal z hliníkového monolitu celé tělo, které by tak mělo fungovat jako jeden gigantický chladič. Jedinou výjimkou je logicky místo, kde se nachází cívka bezdrátového nabíjení - tam kov kvůli indukci být nesmí. Proto je zadní plát právě v tom místě skleněný. Škoda jen, že při čtyřicetitisícovém telefonu si Apple nedal ani tu práci, aby sklo na hliník napasoval symetricky. Sice si toho všimnete až při bližším zkoumání, u telefonu s takovouto cenovkou bych ale tak jako tak čekal o trochu víc péče o detail.
Trocha té chemie...
A co se týká škrábanců? Na vině je nejspíš nevhodný výrobní postup při aplikaci barvy v kombinaci s ostřejšími hranami, kde je barva logicky nejnáchylnější k odloupnutí. Existuje spousta metod, jak hliník povrchově upravit, ale dneska si řekneme o třech hlavních, které používá jak Apple, tak i většina ostatních výrobců.
Tou první je anodizace - klasika, kterou Apple používá už roky. Vytvoří se ochranná oxidová vrstva, do které se dá přidat barvivo. Je to levné, spolehlivé a barevně stabilní řešení, ale má své limity - matný povrch se poškrábe snáz a odstíny nikdy nejsou tak hluboké jako u jiných metod. Druhou možností je PVD coating (aneb Physical Vapor Deposition) - jde o napařování kovu v tenkých vrstvách, což garantuje výraznější barvy, vyšší tvrdost a luxusnější finiš. Jenže je to výrobně složitější a méně flexibilní pro velké série. No a pak tu máme DLC, tedy Diamond-Like Carbon - povlak z uhlíku, který se vlastnostmi blíží diamantu. To už je vyšší liga - extrémní tvrdost, výborná odolnost proti poškrábání a prémiový tmavý vzhled. Jenže… DLC je technologicky i finančně nejnáročnější a používá se spíš u hodinek nebo luxusních edic, ne u sérií telefonů, které se prodávají po milionech. Navíc se vztahuje opravdu jen na tmavé odstíny, takže letošní oranžové byste tímhle způsobem prostě nedocílili.
Apple tedy zůstal u anodizace, protože nabízí rozumný poměr ceny, možností a spolehlivosti. A pokud se letos objevily problémy se škrábanci, nebude to o samotném materiálu, ale spíš o konkrétním výrobním postupu - kombinaci slitiny, barvy, finální úpravy a nevhodnosti konstrukce s ostřejšími hranami.
A pokud jste si všimli, že modely Pro a Pro Max jsou teď v některých obchodech nedostupné - mám takovou (podotýkám, že neověřenou) zákulisní informaci, že celá problémová série byla potichu stažena z prodeje a čeká se na nové dodávky. Oficiálně se samozřejmě nepřiznalo nic, ale v zákulisí se na řešení údajně intenzivně pracuje a třeba se tak dočkáme opravené várky.
Dost už bylo teorie, jak je to v praxi?
Jak jsme si řekli, Apple vsadil na hliník v celém monobloku a rozptyl přebytečného tepla rozložil po co možná největší ploše - a je to znát. Schválně jsem spustil zátěžové testy na novince i loňském 16 Pro Max. Po minutě se druhý zmíněný proměnil v malý radiátor, který sálal horko hlavně v konkrétní oblasti pod modulem foťáků. Naproti tomu 17 Pro Max zůstává naprosto v pohodě - kryt se začal lehce zahřívat až po pěti minutách, a i tehdy byl jen vlažný. Ten rozdíl je vysloveně enormní. A pokud by někdo namítal, že efekt odvodu tepla zruší nasazený kryt, vězte, že celý obnažený prostor kolem fotoaparátů je hliníkový rovněž a dokáže tedy úplně krásně suplovat jako solidní chladič.Více momentek z testování naleznete níže
Suma sumárum, a vím, že spousta lidí se mnou nebude souhlasit - přechod na hliník považuji za skvělý krok. Jasně, u telefonu za čtyřicet tisíc by člověk měl čekat naprostou dokonalost, ale kdybych si měl vybrat mezi krásným, ale mnohdy skoro nepoužitelným kusem a na škrábance trochu náchylnějším, zato spolehlivým „pracantem“, volím to druhé. A upřímně, po čtrnácti dnech používání jsem byť jen jediný škrábanec nezaznamenal.
Když odhlédneme od samotného materiálu, z konstrukčních parametrů zůstává stupeň krytí IP68, tedy voděodolnost až do 6 metrů po dobu 30 minut. Proměnlivost počasí tedy přejde s bravurou, otázkou ovšem je, jak by zvládl pád - přece jen je hliník měkčí a rám se může zdeformovat, takže pouzdro dává větší smysl než kdy dřív.
A co se týče údajně „dvakrát až třikrát odolnějšího“ skla Ceramic Shield 2 - tomu upřímně moc nevěřím. Apple podobná tvrzení opakuje každý rok, ale nikdy neřekne, odkud ta čísla bere. Loni jsem měl sklo poškrábané hned druhý den. Letos zatím drží, ale jen proto, že jsem extrémně opatrný. Podle testů, třeba od MrWhosetheboss, je dokonce nové sklo ještě náchylnější než loňské.
Displej, který konečně svítí na povel
Co ale musím u 6.9" displeje pochválit bez váhání, je nová antireflexní úprava. Nejde sice o tak dramatickou změnu jako u Samsungu Galaxy S25 Ultra, ale rozdíl oproti iPhonu 16 Pro Max poznáte okamžitě. Apple navíc zvládl to, co Samsung zatím ne - antireflexní vrstva nijak neovlivňuje saturaci barev, takže obraz zůstává přirozený.
Tahle úprava má ale ještě jeden zásadní přínos. Displej totiž nemusí svítit tak intenzivně, abyste na něj i na přímém slunci dobře viděli. A co nemusí tolik svítit, logicky víc šetří baterku a hlavně generuje mnohem méně tepla. Tohle je mimochodem klíčové - přehřívání u dvou minulých generací se neprojevovalo jen horkým tělem telefonu, ale hlavně pohasínajícím displejem. Jas obrazovky i výkon procesoru se totiž automaticky snižovaly, jakmile teplota překročila určitou hranici.
Pro mě osobně to byla noční můra. Na akcích jsem často pořizoval snímky velkým foťákem, hned je přenášel do iPhonu, upravoval a postoval na sítě. Jenže po dvou třech fotkách jas spadl na minimum a pořídit správně exponované fotky bylo prakticky nemožné. To samé se dělo i při hrátkách s Instagramem - stačilo chvíli upravovat různé efekty na stories a opět displej ztmavnul. A tohle opravdu u tak drahého přístroje zažívat nechcete. Letos? Ani jednou. Za celý týden používání jsem se s pohasínajícím displejem nesetkal. A pokud bych se měl opakovat, raději poškrábaný telefon, který zvládne práci, než dokonale naleštěný, ale veskrze nepraktický umělecký předmět. Telefon je pro mě pracovní nástroj, stejně jako je pro automechanika hever. A k čemu je designově vychytaný hever, když zvedne jen tunu?
Takže letos za displej jedno velké „bravo“. Skvělá svítivost, účinná antireflexní vrstva, jemnost panelu a překvapivě minimální zkreslení barev. Apple tady konečně udělal krok správným směrem.
Výdrž jako maratonec a rychlejší nabíjení (s malým háčkem)
Jedna z promarněných příležitostí, alespoň v našich končinách, je nemožnost volby mezi verzí s klasickým SIM šuplíkem a tou čistě eSIMovou. Právě ta druhá varianta dnes už dává o dost větší smysl - znamená totiž o 200 mAh větší baterii, a to v době, kdy se eSIM už i u nás stala běžným standardem. Všichni naši operátoři ji podporují a služby jako Airalo nebo Revolut vám prodají eSIM pro prakticky jakoukoli zemi na světě během pár vteřin. Navíc si ji můžete aktivovat přímo z domova a vyhnout se tak letištním překupníkům, kteří vaše pohodlí (natož smysl pro dobrý kauf) opravdu neberou v potaz. Fyzická karta prostě začíná být přežitek.
Nebezpečí bohužel nečíhá jen v zahraničí. Co když vám nebo vašim blízkým zavolá „energošmejd“ s rádoby výhodnou smlouvou, prodavač nekvalitních hrnců či falešný pracovník banky s historkou o „ohroženém účtu“ a nutnosti okamžitého výběru peněz? V tu chvíli je dobré mít v telefonu českou aplikaci „Zvednout to?“
Jde sice o sponzora této recenze, ale vzhledem k vlastní několikaleté zkušenosti bych za ni dal ruku do ohně. V databázi má přes 50 tisíc podezřelých čísel a při příchozím hovoru vás na ně dokáže okamžitě upozornit nebo je rovnou automaticky zablokovat. Velkým plusem je i rodinné sdílení - pokud máte v Apple rodině manželku, rodiče nebo třeba prarodiče, stačí jedno předplatné a ochranu můžete aktivovat u všech. Jako takový malý bonus pro čtenáře i sledující se mi podařilo s vývojáři domluvit měsíc zdarma na vyzkoušení. Poté stojí roční licence 299 Kč, což je i tak vcelku směšná částka za klid v duši a ochranu zejména pro starší nebo méně technicky zdatné uživatele. Klidně tedy aplikaci vyzkoušejte - stačí jen prokliknout odkaz a využít slevový kód PH52FY. První měsíc vás nic nestojí a možná vám ušetří pořádnou dávku starostí.
Byť nám možnost o ždibec vyšší kapacity dopřána není, evropských 4832 mAh je stále velmi solidní hodnota. Je to sice oproti loňsku jen drobný, zhruba tříprocentní nárůst, ale co do výdrže „maxko“ i tak zůstává na špičce a bez problémů shrábne do kapsy víceméně všechny aktuální vlajky v čele s Galaxy S25 Ultra, Pixelem 10 Pro XL či Xiaomi 15 Ultra. V praxi se lze dostat na ohromujících 10-12 hodin zapnutého displeje na jedno nabití. Pochopitelně ale hodně záleží, co na telefonu děláte a také jak moc svítí. Jsou situace, kdy bych klidně vydržel i 2 dny na jedno nabití, ale taky dny, kdy jedu na konferenci, sdílím hotspot s novým telefonem, fotím, edituju a jsem klidně schopen k večeru už podruhé nabíjet. Reálný průměr, kam byste se měli v naprosté většině případů dostávat, je ale právě oněch zmíněných 10-12 hodin dle použití, takže ideál pro celodenní vyžití.
Kde ovšem ke změně došlo, a to velmi zásadní, je v nabíjení. Apple totiž poprvé přináší podporu dynamického výkonu až do 40W přes USB-C. Potíž je v tom, že pro plnou rychlost potřebujete speciální Power Delivery adaptér s protokolem AVS, který je ovšem dostupný pouze v USA. Naštěstí jej umí nahradit i nabíječka od MacBooku, případně i high-endové modely konkurence (často AVS naleznete u Ankeru, někdy i Ugreenu či Baseusu). U novějších GaN adaptérů s výkonem 100W a výš už by se mělo jednat o samozřejmost.
S kompatibilním adaptérem se každopádně za 30 minut dostanete přibližně na 65 %, přičemž plná kapacita trvá kolem hodiny a čtvrt. To sice není rekordní výkon jako u Xiaomi, které zvládne plné nabití za půl hodiny, ale v kombinaci s dlouhou výdrží to plně dostačuje. Osobně stejně radši využívám bezdrátového nabíjení - zdejší 25W MagSafe (nebo nově i standard Qi2) sice není nejrychlejší, ale tím pohodlíčkem to dokonale vyrovná. Za noc máte dobito do plných a v práci na stole už je to jen taková komfortní „udržovačka“. Reproduktory shrnu bleskově - zůstávají špičkové! Hrají čistě, hlasitě a patří k tomu nejlepšímu, co dnes v telefonech najdete.
Nová úroveň plynulosti
Systém iOS 26 asi netřeba dlouze představovat. Pokud máte iPhone 12 nebo novější, už si ho koneckonců dost možná sami užíváte. Nebudu zde zabíhat do přílišných detailů - na to vás odkážu na můj Instagram nebo TikTok, kde právě běží série „100 tipů na iPhone“, jež vám umožní využít telefon na absolutní maximum - ale obecně a čistě subjektivně musím říct, že iOS 26 působí citelně svižněji než loňská verze. Všechno reaguje okamžitě - aplikace se spouštějí svižněji, animace jsou plynulejší a systém obecně působí lehčeji. Přitom i dříve neměl iOS s plynulostí trable, ale letos je ten rozdíl fakt znát. A i vizuálně se jedná o zásadní facelift - prostředí jménem Liquid Glass prošlo asi největším redesignem od éry iOS 7!
Co se týče umělé inteligence, Apple zůstává pozadu. V EU je navíc většina AI funkcí výrazně omezena. „Chytřejší“ Siri má dorazit až s verzí iOS 26.4 někdy na jaře, ale vzhledem k tomu, že Apple slibuje zásadní proměnu Siri už druhý rok po sobě, beru to s rezervou. A platí tak stará pravda - kupujte produkt podle toho, jaký je teď, ne podle toho, jaký by údajně v budoucnu měl být. Koneckonců všichni víme, jak to je se Siri a podporou češtiny.
Stabilní výkon do nestabilní doby
Uvnitř iPhonu 17 Pro Max tepe nový čipset Apple A19 Pro, vyráběný 3nm technologií. Nabízí nejen vyšší výkon, ale díky kombinaci odpařovací komory a hliníkového těla i mnohem stabilnější provoz. A jak jsme si už výše říkali, rozdíl je znát hned. Po minutě v AnTuTu 16 Pro Max topí jako kamna, zatímco 17 Pro Max zůstává v klidu. Teprve po pěti minutách se na zádech pod modulem fotoaparátů objeví mírné zahřátí, ale stále v příjemných mezích.
Rozdíl v chlazení je prostě a jednoduše propastný. Po dokončení testu je starší model doslova rozpálený, zatímco novinka jen lehce teplá, zhruba na úrovni lidského těla. V řeči benchmarkových čísel jde o nárůst výkonu o zhruba 20 %, což se citelně projevuje na papíře i v praxi.
Velmi vítaných je i 12 GB rychlé LPDDR5X operační paměti, což znamená, že si systém udrží v paměti více aplikací a zbytečně je nezavírá. Typický příklad: píšete příspěvek na Instagram, někdo zavolá, skočíte do kalendáře, zapíšete schůzku - a po návratu je rozepsaný post stále tam. U 16 Pro Max tomu tak opravdu nebylo. A ve hrách? Naprostá plynulost. Není ostatně důvod čekat opak - Pro Max je aktuálně nejvýkonnější iPhone, běžící na nejnovějším možném systému, takže vývojáři mají jasný referenční rámec. Všechno prostě běží tak, jak má.
Tradiční trojice s pár drobnými změnami
V posledních letech přinášel Apple u fotoaparátů spíš jen drobné, kosmetické inovace, které se na kvalitě fotek příliš neprojevily. Letos ale přichází dvě výraznější změny - nový selfie senzor s atypickým, téměř čtvercovým poměrem stran a 48 Mpx teleobjektiv, který sjednocuje rozlišení všech tří zadních čoček.
A jen pro připomenutí: stejný počet megapixelů neznamená stejnou kvalitu, klíčová je totiž fyzická velikost senzoru. Širokoúhlý objektiv tak téměř vždy produkuje horší fotky než ten hlavní - jednoduše proto, že jeho senzor je menší. Představte si to jako rozdíl mezi fotbalovým hřištěm a kozím chlívkem rozděleným na stejných 48 dílků. Každý dílek na hřišti je mnohem větší, a protože fotografie není o ničem jiném než o zachycení světla, na větším hřišti do toho jednoho dílku pochytáte více světla než u menšího chlívku. Větší senzor tak logicky znamená kvalitnější výsledek - i když do hry vstupuje i spousta softwarových kouzel, což je teď vedlejší.
Lépe vyvážený teleobjektiv
Nový teleobjektiv přináší nejen vyšší rozlišení, ale právě i nepatrně větší senzor. V reálném použití však rozdíly poznáte jen stěží - na jedné fotce je třeba méně šumu, ale nižší ostrost, na druhé je to zase naopak. Tyto jemné nuance jsou patrné spíš až při 100% přiblížení na monitoru. Na displeji telefonu snímky vypadají dobře víceméně pokaždé, a to jak z hlediska barev, tak dynamického rozsahu.
Zajímavější změnou je snížení zoomu z 5x na 4x. Dává to smysl - loni byl mezi 2x a 5x příliš velký skok, mezi kterým nebylo nic nativně „pokryto“ - teď to Apple přirozeně vyplnil. Nový 4násobný teleobjektiv fotí do 24 Mpx a jeho dvojnásobný výřez poskytne výsledných 12 Mpx při 8násobném přiblížení. Ano, je v tom trochu typického „appleovského kouzlení“, ale ať je to jak chce, výsledek funguje parádně a pro potřeby uživatele je dokonale praktický. Pokrývá totiž celé spektrum ohnisek - od 13 do 200 mm. Jen je třeba počítat s tím, že se hodí spíš na statické scény - při focení rychle se pohybujících dětí nebo zvířat potřebuje opravdu hodně světla.
Jedinou vyloženou slabinou je minimální, zhruba 85centimetrová ostřící vzdálenost. Na nějaké makro tedy rovnou zapomeňte. Jakmile se k focenému objektu příliš přiblížíte, telefon automaticky přepne na výřez z hlavního senzoru, aniž by vás o tom jakkoli upozornil, a výsledná kvalita dost trpí. Makro sice umí i širokoúhlý objektiv, jenže tam se často stane, že si telefonem zacláníte. Pokud tedy chcete detailnější snímky, nejlepším kompromisem je použít dvojnásobný výřez z hlavního senzoru - ten zvládá přiblížení i kvalitu udržet v rozumné rovnováze.
Rozumný kompromis mezi kvalitou snímků a designem + stále to nejlepší video na trhu
Výstupy z ostatních dvou zadních fotoaparátů zůstávají prakticky stejné jako loni, rozdíly jsou spíše v processingu. Letos jsou fotografie o něco kontrastnější a barevnější díky vylepšenému HDR 8, které lépe hlídá dynamický rozsah. Když takhle listuju galerií vyfocených snímků, musím uznat, že to je paráda. Tedy přesněji řečeno: „jablečná paráda“, jelikož čínská konkurence v podobě vivo či OPPO je o parník jinde, ale pokud jste čistě iOS uživatel, lepší variantu prostě nemáte.
Hlavní rozdíl se projeví zejména v nočních fotkách a při rekonstrukci scény, kdy se iPhone ani nijak extra nesnaží. Hezká fotka z toho je, to ano, ale soupeři čínské provenience holt umí hezčí. A to se nebavím o neschopnosti přidat nějaký coating čoček, aby se minimalizovala přítomnost nevzhledných zelených teček. Už půl dekády trvající spolupráce viva s Zeissem, která tento problém řeší, by upřímně měla Applu nastavit zrcadlo.
Byť se zdá, že jsem až příliš kritický, celkově jsem vlastně dostal to, co jsem očekával. Kvalita sice není na nejšpičkovější úrovni, ale naprosto směle se může poměřovat s Pixelem i Galaxy S25 Ultra. A kdo chce opravdu top fotomobil, musí holt něco obětovat - například estetiku, respektive rozměry. Ten obrovitánský hrb na zádech vivo X200 Pro není nějakým zmateným designovým rozhodnutím, ale způsobem, jak do telefonu vměstnat tu aktuálně nejlepší fotografickou výbavu.
Apple volí kompromis - zachovat si vzhled a přesto nabídnout velmi dobrou kvalitu snímků, i přes menší senzory a nižší světelnost, než má konkurence. V čem ale dosud zůstává nepřekonán, je zpracování videa - iPhone stále nabízí perfektně plynulé záběry a věrné barvy, a to nejen při natáčení do režimu Apple ProRes, ale i do běžného 4K/60 FPS. Na hlavním a dvojnásobném výřezu je dokonce možné natáčet až 4K/120, jen je třeba tuto možnost povolit v nastavení kvůli kompatibilitě se staršími systémy.
Selfíčka lepší, než kdy dřív
Nová selfie kamerka je se svým téměř čtvercovým senzorem vyloženě sladkou tečkou na závěr. Umožňuje například natáčet videa horizontálně, i když držíte telefon vertikálně. Zajímavá vychytávka, ale upřímně přiznávám, že jde trochu mimo mě. Kde se láme chleba je kvalita, a nutno říct, že fotky i videa z nového senzoru jsou jednoznačně lepší.
Telefon nově zvládá i automatickou detekci portrétu při focení v normálním režimu s tím, že ten portrétní lze zapnout a snímek rozostřit dodatečně. Při této zpětné úpravě se však pravděpodobně ukládá méně dat, protože před focením manuálně zvolený portrét poskytuje lepší výsledky.
Závěr
Jak tedy tuto velkolepou recenzi zakončit? Zní verdikt koupit, či nechat být? Asi jako vždycky odpovím, že pokud upgradujete každý rok, pravděpodobně už jedno z „proček“ máte (nebo na něj stále čekáte a čtení nebo sledování videa vám tak akorát o ždibec zkrátilo čekání). Z 16 Pro Max bych přecházel asi primárně ve chvíli, kdy vám vadí přehřívání. Osobně to považuji za naprosto zásadní důvod, většinu uživatelů to ale tak palčivě určitě trápit nebude.
Obecně řečeno je 17 Pro Max upgradem, ale polemizoval bych o tom, jestli až tak zásadním, jak nám jej Apple v Keynote prezentoval. Je tu o ždibec větší baterka a rychlejší nabíjení, silnější procesor, antireflexní úpravou vybavený displej a mírně zlepšený teleobjektiv, hlavně díky kratšímu ohnisku. Mínusem pro někoho může být kontroverzní design, nutno však uznat, že ten aspoň řeší víc problémů než jich přináší.
Celkově tak nejde o revoluční počin, kvůli kterému by stálo za to okamžitě na loňský model zanevřít. Pokud nejste vyloženě „power user“, má dle mého smysl počkat si na upgrade přinejmenším dva, tři roky. Nejen, že tak ušetříte peněženku i planetu, ale o to víc i oceníte technologický posun toho nejlepšího mezi telefony od Applu.
Kompletní galerie snímků je k dispozici zde
Apple iPhone 17 Pro Max Fotky z telefonu
