Má dneska ještě smysl kupovat robota s rotačními mopy… nebo už je čas přejít na úplně jiný systém, případně se vrátit k základům a ty vylepšit novým směrem? Roborock si na tohle odpověděl po svém a na náš trh vyslal modely Saros 20 a Saros 20 Sonic. Dvě vlajky, ale každá míří na úplně jiného uživatele. Jak mezi nimi správně vybrat? To vysvětlím v dnešním článku (a případně, pokud jste spíš vizuálně zaměření, i ve videu na mém YouTube kanále).
Dvě vlajky, jeden zásadní rozdíl
Roborock u nové řady Sarosu posunul několik klíčových věcí najednou. Sací výkon jde až na 36 000 pascalů, což je reálně úplný strop mezi robotickými vysavači. Adaptivní podvozek AdaptiLift zvládne prahy až 8,8 centimetru, takže se dostane i tam, kde většina robotů končí, a celé tělo má pod 8 centimetrů, protože klasická LiDAR věž je tatam a senzory se přesunuly jinam, případně se jedná o věžičku zatahovací. Tohle není o jedné konkrétní funkci, ale o kombinaci věcí, které řeší reálné limity robotů - výkon na kobercích, přechody mezi místnostmi a úklid pod nábytkem. Zároveň tu zůstává plně automatická stanice s horkou vodou až 100 °C na praní mopů, se sušením teplým vzduchem, automatickým vysypáváním prachu, doplňováním vody i dávkováním čisticího prostředku, takže robot může reálně fungovat i týdny bez zásahu.
Až sem se jedná o takřka identické přístroje. Rozdíl přichází ve chvíli, kdy se začne řešit vytírání - Saros 20 používá klasické rotační mopy, zatímco Saros 20 Sonic jde úplně jinou cestou a sází na vibrační mop s vysokou frekvencí, což není rozdíl pouze kosmetický, ale věc, která v reálném úklidu mění chování robota víc než výkon nebo navigace.
Není to o tom, který je lepší - spíše o tom, jaký máte doma nepořádek
V případě Sarosu 20 tu tedy jde o dva točící se kotouče, jež tlačí na podlahu silou zhruba 8 až 13 newtonů. Je to dneska osvědčený systém, který funguje dobře na běžný úklid - prach, drobky, zaschlé kapky v kuchyni. Když spadne trochu mléka nebo kafe a robot se tam pošle, zvládne to bez problému. Jakmile je toho ale víc, tak to nezačne uklízet, ale spíš využívat k abstraktní malbě (což je, nutno dodat, limit naprosté většiny robotů).
Saros 20 Sonic jde podstatně komplikovanější cestou. Má vibrační mop, který kmitá až kolem 4000 vibrací za minutu a vyvíjí přítlak až 14 newtonů. Místo toho, aby špínu jen mechanicky roztíral, ji aktivně narušuje a dostává z povrchu. V kombinaci s tím, že ten mop je výsuvný a dostane se prakticky na nulu ke stěně, se tím řeší i typický problém robotů v podobě nevyčištěných okrajů. Rozdíl je nejvíc vidět u zaschlých nečistot. Stopy od bot, zaschlá káva, něco, co leží na podlaze delší dobu - tam má ten vibrační systém reálně větší sílu. Robot navíc díky AI dokáže vyhodnotit, že je místo špinavé, a vrátit se na něj znovu, případně upravit způsob čištění. V extrému zvládne i věci, které byste normálně řešili ručně. Naopak u běžného každodenního úklidu ten rozdíl tak dramatický není. A rotační mopy jsou v tomhle směru víc „bezstarostné“ - fungují konzistentně a nevyžadují tolik řešit nastavení. Takže to není o tom, že jeden je lepší. Je to o tom, jestli řešíte bordel běžný… nebo bordel zaschlý.
V reálu se to celé zjednoduší na jednu věc. Úplně ne tak na parametry jako spíš na typ domácnosti. Pokud jde primárně o „udržovací úklid“, tedy prach, drobky, běžný provoz, děti, domácí mazlíčci… dává větší smysl Saros 20 s rotačními mopy. Ten systém je dlouhodobě ověřený, funguje konzistentně a není potřeba ho řešit. Robot prostě jezdí a udržuje podlahu v čistotě. Ve chvíli, kdy se začne řešit kvalita vytírání jako takového, situace se mění. Kuchyně, chodba, zaschlé skvrny… tam začíná mít navrch Saros 20 Sonic. Jeho vibrační systém má reálně větší sílu a dokáže špínu z podlahy opravdu dostat.
Údržba v obou případech na autopilota
Teď ale praktická věc - údržba. V obou případech funguje dock úplně stejně. Mopy se perou horkou vodou až 100 °C, suší se teplým vzduchem a robot si sám dávkuje čisticí prostředek. Prach se vysypává automaticky a jak už bylo řečeno, reálně není potřeba na robota sahat klidně i několik týdnů. Rozdíl je spíš v tom, jak často se ten robot do stanice vrací. U rotačních mopů je to víc „na pohodu”. Saros 20 zvládne větší plochu na jeden zátah a k praní se vrací spíš po místnostech nebo větších celcích. Samozřejmě si to ale můžete pohodlně nastavit v aplikaci (a to jak počet vytření, frekvenci návratů do stanice na vyprání atd.).
U Sonicu je to aktivnější. Jakmile robot vyhodnotí, že je mop špinavý, vrací se častěji, vypere ho a pokračuje. Dává to smysl, protože ten vibrační mop pracuje agresivněji a tu špínu opravdu sbírá. Co se týče výměny mopů, v obou případech je to podobné. Neřeší se to v řádu dní, ale spíš týdnů až měsíců dle stylu používání. Není tam žádný zásadní rozdíl, který by hrál roli při výběru. Takže z pohledu údržby jsou si oba modely velmi blízko. Rozdíl není v tom, kolik práce s nimi je… ale jakým způsobem tu práci dělají.
Dvě navigační technologie, které by chtělo spojit v jedno
Další věc, která na papíře vypadá skvěle, ale v praxi má svoje nuance, je navigace. Saros 20 používá systém StarSight 2.0, který nahrazuje klasickou LiDAR věž kombinací kamer a senzorů po obvodu. Díky tomu má robot nižší tělo a dostane se pod nábytek, kam by se jinak nevešel. Na druhou stranu tím přichází o jednu výhodu klasického LiDARu - konstantní přehled o prostoru. Ten robot nevidí 360° pořád, takže se v některých situacích musí víc otáčet, aby si prostor „načetl“. V praxi to znamená, že ve stabilním prostředí funguje velmi dobře.
Jakmile ale začnete častěji přesouvat věci, přidáte nové překážky nebo nechte na zemi menší předměty, občas je vidět, že si robot musí chvíli „rozmyslet“, co vlastně dělá. Sonic varianta používá RetractSense, neboli zatahovací LiDAR, který zajede do těla robota, když je potřeba zajet pod nějaký nízký nábytek. To znamená, že v otevřeném prostoru má klasickou navigaci a přesnost, ale pod nábytkem se sníží, dostane se tam taky a logicky k tomu využívá ty zbylé senzory. Upřímně ale škoda, že neexistuje jen jeden model, kde by byly obě technologie spojeny do jedné. LiDAR má totiž větší dosah a 360stupňové pokrytí, ale 3D TOF kamerka v Sarosu 20 má zase schopnost zachytit nenápadnější částečky, jako jsou třeba malé LEGO dílky.
Vyhýbání překážkám je u obou modelů solidní. Roborock mluví o třech stovkách rozpoznaných objektů a v reálu to většinou funguje dobře - boty, kabely, misky, to všechno zvládá. Ale není to bezchybné. Drobnosti na zemi nebo opravdu tenké kabely ovšem ne vždycky vezme v potaz, takže stejně je lepší před plánovaným úklidem je země sebrat. Jednak nechcete, aby se vašim dítkám ztratila potřebná kostička, a lovit ji z útrob pytlíku asi není ta nejpříjemnější věc, ale objíždění takového předmětu probíhá i z větší vzdálenosti, takže pak logicky v tomto místě uklizeno není.
Úspora času je enormní, přesto úplně bezúdržbové zařízení nečekejte
A teď realita, kterou žádný výrobce moc nezdůrazňuje. Ani jeden z těch robotů není náhrada za klasický úklid. Je to nástroj na udržování čistoty, ne na řešení průšvihů. Jakmile se na podlaze objeví větší množství tekutiny nebo něco lepivého, robot to nezačne „uklízet“, ale spíš roztahovat. V tomto ohledu se těším, až si vyzkouším nový Curv 2 Flow s rotačním kartáčem, podobně jako má Dreame Aqua10 Ultra. A to platí úplně stejně pro rotační i vibrační systém. Stejně tak i ta výstraha s drobnostmi na zemi. Ať už jde o dílky či kabely… pořád je potřeba podlahu před úklidem aspoň základně projít, pokud chce mít člověk jistotu, že se nic nezasekne nebo nerozmete po bytě. A i když je ta automatizace dneska extrémně daleko, pořád to není bezúdržbové zařízení.
Jednou za čas dolít vodu, vyměnit sáček, zkontrolovat kartáče… tyhle věci zkrátka nezmizely. Na druhou stranu, objem práce, který ten robot reálně ušetří, je enormní. Jen je potřeba vědět, co od něj čekat. Moje doporučení je nastavit ho na úklid každý den v noci. Je totiž tichý, ani jednou mě nevzbudil a ráno vstanete a máte krásně vyluxováno i vytřeno. To, že to dělá soustavně a pravidelně každý den, udržuje podlahu tak čistou, že větší vytírání děláme už jen tak jednou za měsíc nebo 2 (jakkoli divně to může znít). Podlaha je čistá, bílé ponožky jsou pořád bílé, tak proč nedělat něco smysluplnějšího.
Jaký je to tedy spolubydlící?
Tím se vlastně dostávám do pasáže, jak se s ním žije. Samozřejmě, po 14 dnech vám nebudu vyprávět dlouhodobé zkušenosti s těmito konkrétními vysavači, nýbrž s jeho předchůdci (protože fůra vlastností je ve výsledku totožná). Začnu kartáči - Roborock tady používá systém DuoDivide, tedy dva oddělené kartáče s mezerou uprostřed, kam se stahují vlasy a chlupy. V praxi to funguje téměř dokonale. Prakticky nikdy se nestane, že by se vlasy namotaly, kam neměly. Tohle je oproti jednomu válci naprostý „gamechanger“. Jestli takový typ robota máte doma společně s dlouhovlasými či dlouhosrstými „spolubydlícími“, určitě mi dáte za pravdu, že vymotávání vlasů je každotýdenní záležitost. Takhle kartáč při každodenním používání ovšem kontroluju tak jednou za pár měsíců.
Druhá věc je úklid podél stěn a v rozích. FlexiArm není jen marketingový název. Ten robot se opravdu dostane blíž ke stěnám, ať už při vysávání, nebo vytírání. Není to stoprocentní, ale rozdíl oproti starším robotům je vidět. Co se týče pohybu po bytě, oba modely působí jistě. Nejezdí chaoticky, jedou systematicky místnost po místnosti a zbytečně nebloudí. Když se někde zaseknou, většinou je to o konkrétní překážce, ne o tom, že by nevěděly, kde jsou. Samozřejmě Sonic je na tom s ohledem na LiDAR věžičku o ždibec lépe.
Aplikace Roborocku je pořád jedna z nejsilnějších stránek. Umožňuje nastavit prakticky všechno - od síly vysávání přes množství vody až po konkrétní chování v jednotlivých místnostech. Pro někoho, kdo chce detailní kontrolu, ideální. Na druhou stranu, pro někoho méně technického to může být na začátku až zbytečně komplexní. Důležité ale je, že je kompletně v češtině. A nakonec hlučnost. V běžném režimu se pohybuje někde kolem 65 až 70 decibelů, takže může uklízet i ve chvíli, kdy je člověk doma. Na maximální výkon už o sobě ale samozřejmě dává vědět. Jsou to detaily, které samy o sobě nevypadají zásadně. Ale ve výsledku rozhodují o tom, jestli ten robot bude opravdu fungovat bez starostí.
Univerzální voják, nebo specialista?
Roborock tady neudělal lepší a horší model, spíše nabízí dva různé přístupy. Saros 20 je jistota. Univerzální robot, který zvládne prakticky všechno - vysávání, vytírání, koberce, přechody mezi místnostmi. Pokud má domácnost kombinaci povrchů a cílem je hlavně udržovat pořádek bez přemýšlení, dává smysl jít sem. Saros 20 Sonic je specialista. Není horší, ale je víc zaměřený na konkrétní typ použití. Tvrdé podlahy, kuchyně, zaschlé nečistoty, důraz na kvalitu vytírání. Tam ten vibrační systém dává reálně větší smysl.
A to je celý ten výběr. Ne podle výkonu. Ne podle výbavy. Ale podle toho, jaký typ nepořádku doma reálně vzniká. Pokud má být robot bezstarostný pomocník, Saros 20. Pokud má řešit i věci, které byste jinak museli vzít hadrem, Saros 20 Sonic.
Druhá věc je, že za tyhle mazlíky jakožto vlajkové lodě si nechá Roborock pořádně zaplatit. Saros 20 v rámci startovací akce získáte za 33 290 Kč, Sonic pak dokonce za 35 090 Kč a nutno říct, že to je už hladina, kde je nabídka náramně pestrá. Hlavní konkurent bude Dreame v podobě Matrix10 Ultra, který má výměnné mopy podle typu podlahy, či zmíněný Aqua10 Ultra Roller. Ten je o víc jak 12 tisíc levnější a disponuje rotačním válcem, který se čistí s každým otočením. Roborock má ale zase s novými modely aktuálně nejvyšší sací výkon na trhu a u Sonicu unikátní sonickou technologii podobnou třeba oblíbeným kartáčkům Philips. No, řeknu vám, není to zrovna lehký výběr.
