-
Realme 7 5G 6GB/128GB Dual-SIM Mist Blue5x 150 000 KčZOBRAZIT KOŠÍK
-
Realme 7 5G 6GB/128GB Dual-SIM Mist Blue5x 150 000 KčZOBRAZIT KOŠÍK
-
Přihlásit
-
- Mobilní telefony
Nejoblíbenější produkty
![Xiaomi 17]()
- Tablety
Nejoblíbenější produkty
![Xiaomi Pad 8]()
- Audio - Video
- Smart
- Domácnost
Nejoblíbenější produkty
![Příprava jídla]()
![Odžmolkovače]()
![Péče o tělo]()
![Ventilátory]()
![Domovní zvonky]()
- Sport, outdoor
- Příslušenství
- PC a doplňky
Články a recenze dle typu - Recenze
Recenze Honor 9 Lite
Honor 9 byl bezesporu skvělý model s výjimečným designem, a proto je logické, že přichází i jeho odlehčená verze. Honor 9 Lite byl představen 8.2.2018 v Praze, a musím říct, že to opravdu stojí za to. Půl roku, který dělí Honor 9 a Honor 9 Lite je v mobilních technologiích poměrně dlouhá doba, a proto to, co na první pohled zaujme, je bezrámečkový design. Přivést totiž na trh v roce 2018 telefon střední třídy, řekněme nad 5-6 tisíc korun s velkými rámečky, bych hodnotil jako sebevraždu. Honor si toho byl vědom, a proto je 9 Lite v kovovém těle se skleněnými zády vybavena bezrámečkovým FHD+ displejem, o velikosti 5,65“ a poměrem stran 18:9. Velice dobré pozorovací úhly a jeho svítivost 525 nitů zaručují displeji velice dobrou čitelnost nejen v interiéru, ale hlavně na přímém slunečním světle. Nejdříve se podíváme na ovládací prvky. Ty jsou tradiční, z pravé strany kolébka hlasitosti se zapínacím tlačítkem, z vrchní strany není tentokrát nic, dokonce ani druhý mikrofon a na levé straně najdeme hybridní slot na 2 SIM karty, nebo 1 SIM kartu a 1 paměťovou kartu. Zespoda je k vidění konektor pro 3,5mm jack, mikrofon, mono reproduktor a dobíjecí konektor microUSB. Škoda, že USB-C není přítomné a výrobci si je schovávají pro dražší modely. Po zapnutí telefonu se můžeme kochat nádherným displejem, který v horní části doplňuje často žádaná notifikační dioda . Při každém vypnutí a zapnutí se díky nadstavbě od Honoru mění tapeta, kvalitu displeje umí tedy Honor dobře zdůraznit. Čtečka otisků prstů je překvapivě rychlá a na uvedenou cenovou kategorii až nadprůměrná. Po hardwarové stránce telefon pohání procesor z vlastní dílny, Kirin 659, 3GB operační paměti a 32Gb je připraveno pro uživatelská data. Tyto parametry zajišťují telefonu výkon v Antutu Benchmark přes 74 000 bodů, což je na střední třídu velice slušný výkon. Můžete si tak být jisti, že i náročnější hry si na Honoru 9 Lite zahrajete . Sice ne na nejvyšší detaily, ale takový Asphalt 8 běží na střední detaily celkem hratelně. Honor 9 Lite vás dále příjemně překvapí tím, že běží na operačním systému Android 8.0 Oreo. Nově tak můžete třeba použít funkci obraz v obraze, a sledovat třeba video, zatímco si píšete SMSku s babičkou. Pozor jen, že pokud chcete tuto funkci použít s aplikací Youtube, musíte mít Youtube Red. Součástí telefonu je i poměrně velká nadstavba s aplikacemi, které ovšem ne vždy využijete. Ne příliš dobře je ovšem odladěno ovládání menu a přechody mezi jednotlivými okny . Často se mi stávalo, že telefon nezareagoval a musel jsem svůj povel opakovat. Věřím však, že je to jen softwarová záležitost a v další aktualizaci se Honor polepší s opravou. Kromě bezrámečkového designu je moderní dát v letošním roce do telefonu co nejvíce fotoaparátů pro populární funkce rozostření pozadí. Honor 9 Lite disponuje čtyřmi fotoaparáty , z nichž však reálně využijete pouze 1 přední a 1 zadní. Jestli jste zvyklí na širokoúhlé selfie fotky nebo zoomové zadní objektivy, zde na to rovnou zapomeňte. Hlavní zadní fotoaparát disponuje rozlišením 13MPX se světelností f/2.2 a přední je na tom překvapivě trochu lépe, neboť disponuje rozlišením 13MPX a světelností f/2.0. Příjemně překvapen jsem byl z dynamického rozsahu zadního fotoaparátu, kdy při focení v protisvětle nebyla nepříjemně přepálená obloha, nebo naopak bez detailů strom v popředí. Ani noční fotky nevypadají zle, i když na telefony vyšší třídy to nemá. Výrazně nepříjemně však působí poměrně dlouhá doba ostření, která je třeba oproti Galaxy S8 a jejich dual pixelu úplně propastná . V každém případě, v dnešní době, kdy se hardwarové vlastnosti telefonů přibližují daleko více, záleží výrazně na softwaru, který fotoaparát obsluhuje. Ale věřím, že spousta počátečních neduhů fotoaparátu půjde opravit v dalších aktualizacích. Pokud rádi točíte videa, počítejte, že ani stabilizaci obrazu, ani 4K z mobilu nevymáčknete a budete se muset spokojit s FullHD, při 30 snímcích za vteřinu . Co ovšem kromě různých Pro režimů, portrétních režimů, zkrášlujících selfie režimů a nadstandardních režimů potěší, je výborná funkce s naprosto stupidním jménem nazvaným „Ultra snímek “. Nevím, co je na ní ultra, ale funguje tak, že si můžete nastavit, co se stane, pokud při zamčeném mobilu stisknete 2x za sebou snížení hlasitosti. Standardně je to nastaveno na otevření fotoaparátu a pořízení snímku, což považuji za absolutní hloupost, ale naštěstí se dá přenastavit pouze na spuštění fotoaparátu, které je pak opravdu rychlé. Následně zaměříte objekt a fotíte. Baterie v mobilním telefonu má bohužel, stejně jako třeba P9 lite 2017, nebo P10 Lite, kapacitu 3000mAH a s větším displejem logicky přichází i zvýšený nárok na baterii. Počítejte tedy s tím, že na 2 dny provozu se již bohužel asi nedostanete. Výhodou však může být, že si v nastavení displeje, kromě teploty barev, velikosti textu a dalších věcí můžete snížit i rozlišení displeje z FHD+ na HD + a snížit tak jeho energetickou náročnost. Je fajn, že je uživateli dána možnost si vybrat mezi výdrží a krásou. Za jasnou nevýhodu ovšem spatřuji již dříve zmiňovaný microUSB konektor a s ním bohužel absenci rychlého dobíjení. Počítejte, že baterie se v Honoru 9 Lite rozjede z nuly na 100 za zhruba 2,5 hodiny a to je vskutku akcelerace šneka táhnoucího za sebou celý cirkus. Co zmínit závěrem? Honor 9 Lite je vskutku dobrý telefon, který cílí na uživatele především opravdu moderním vzhledem s krásným displejem a slušným výkonem. Dodává se ve 3 barevných provedeních – šedá, modrá a černá a ve své cenové kategorii opravdu zaujme a bezesporu se bude velice dobře prodávat. Nebude to mít však jednoduché. V této cenové kategorii je totiž pořádný přetlak. Stačí zmínit jen vlastní konkurenční modely P10 lite, P Smart, nebo Nubia Z17 mini.Tak či tak, věřím, že Honor 9 lite si své zákazníky bezesporu najde. ...
- Recenze
- 20. únor 2018
Cloudové hraní & Google Stadia
Bohužel si toho i přes výkon nového čipu M1 na mém MacBooku moc nezahraji, protože spousta her zatím není na macOS podporována. Myslím si, že v tom nejsem sám a někdo zde se mnou soucítí. Jak jsem tedy byl dnes schopný celý den hrát nové formule? Nemusí to být čistě Mac uživatelé, kteří si na svých zařízení nemohou zahrát své oblíbené hry. Můžou to být také Windows uživatelé, kteří pouze nemají dostatečný výkon na hraní her. Naštěstí je zde řešení. Řešení tak skvělé, že si teď své oblíbené hry můžeme zahrát kdykoliv a na čemkoliv, ať už u sebe máme jakékoliv zařízení s jakýmkoliv operačním systémem či výkonem. Možná jste už slyšeli o cloudovém hraní. Pokud náhodou ne, vůbec nevadí. Od toho je tady dnešní článek i s recenzí na poskytovatele streamovaného hraní Google Stadia. Zdroj: Google Stadia Cloudové hraní Ze začátku by se tedy určitě hodilo vědět, co vlastně cloudové či streamované hraní znamená. Cloudové hraní funguje podobným způsobem jako ovládání vzdálené plochy, na které byste měli spuštěnou hru. Hry se ukládají a spouštějí na dálku na vyhrazeném hardwaru poskytovatele a streamují se jako video do zařízení hráče prostřednictvím klientského softwaru (napři. zmiňovaný Google Stadia). Vstupy hráče se odesílají zpět na server a promítnou se do hry. Dalo by se říci, že je to stejný princip jako u HBO GO či Netflixu, kde je film nebo seriál pouze sdílen do vašeho zařízení. Proto vůbec nezáleží na výpočetní technice, grafice či paměti. I tu nejnáročnější hru tak můžete hrát i na 10 let starém PC. Jediné, na čem zásadně záleží, je rychlost internetu. Všichni totiž určitě známe ten pocit, když se nám náš oblíbený seriál na Netflixu začne sekat. Google Stadia Hned ze začátku vám sdělím, že jsem službu zkoušel na iPhonu SE, iPadu Pro a MacBooku Pro, bohužel jsem neměl žádnou možnost vyzkoušet si službu na Androidu či Windowsu. Pokud by někdo z vás tuto zkušenost měl, budu moc rád, když mi ji napíšete. Jak jsem již zmínil, rychlost zařízení není vůbec důležitá. Nejdůležitější je internet a u služby Google Stadia operační systém (na zařízeních od Applu služba není tak pohodlná). Platformu srovnávám i s nejbližší a nejznámější konkurencí GeForce NOW. Rovnou při prvním spuštění Stadie je vidět, že Google uplatnil mnohaleté zkušenosti se streamováním a spravováním velkých serverů. Rozhraní i samotné spouštění her je na Stadii perfektně vyřešeno. Zatímco u GeForce NOW před každým hraním vidíte testování sítě, zde nic takového neprobíhá. Jednoduše si vyberete hru, kterou chcete hrát, klepnete na ikonu Play a ihned se spustí. Je navíc jedno, jestli se jedná o jednoduchou hru nebo velkou hru typu Destiny 2 nebo Cyberpunk 2077. Největší výhodou cloudových her obecně je fakt, že se žádná hra nestahuje, neinstaluje. Prostě kliknete a za pár sekund hrajete. Také se nikam nemusíte přihlašovat, stačí vám pouze jeden účet od Googlu, který již má snad každý. Nízká odezva je kritická aneb na rychlosti záleží Jediný problém, který zatím vidím, je odezva při hraní. Ta může být ve většině her velmi zásadní. Řešení je naštěstí jednoduché, stačí rychlejší internet. Často za to může fakt, že jsou dnes cloudové herní servery velmi omezené (například v našich podmínkách má služba Google Stadia nejbližší server ve Frankfurtu), jakmile budou ve většině velkých měst v daných zemích, lze dosáhnout odezvy v rámci jednotek milisekund. To bude použitelné i pro virtuální a rozšířenou realitu, při které vás nebude bolet hlava. Zkoušel jsem hrát hry přes všechna možná připojení. Nejhorší bylo překvapivě připojení LTE. U streamovaných her se totiž řeší latence připojení, kde je LTE velmi pozadu. V případě 5G připojení už bude situace o lepší. Při hraní v rozlišení 720p (HD ready) mi služba spotřebovala až 4,5 GB dat za hodinu, při 1080p (full HD) 12,6 GB a při 4K až 20 GB za hodinu. Na nezatížené Wi-Fi s rychlostí 10 MB/s se hrálo dostatečně. Mimochodem to je podle mě jedna z největších výhod Google Stadia. Konkurence vyžadovala minimální rychlost připojení 15 MB/s. Kvalita obrazu s 10 MB/s nebyla nejvyšší, ale žádná hra se nesekala. U Wi-Fi s rychlostí 20 MB/s nebylo co řešit. Hra byla v opravdu hezké kvalitě a ve většině případů jsem nepoznal, že hru hraji přes internet. Při rychlosti 35 MB/s dostanete video ve 4K HDR. Změnu oproti PC hrám nalezneme v nastavení. Hráči si totiž vůbec nemohou nastavit kvalitu grafiky. Vše nastavuje přímo Google podle výše uvedeného odstavce. Pro dokonalejší chod si lze představit i nějaké hybridní řešení, které bude omezenou část dat a výpočtů zpracovávat lokálně a většinu nejnáročnějších věcí pak v cloudu. Potřebná rychlost internetu ke hraní her | Zdroj: Google Stadia Jaké hry si zahrajete? Každá konkurenční platforma se liší výběrem her. Google Stadia má o poznání menší výběr než například GeForce NOW, ale na druhou stranu disponuje těmi nejnovějšími novinkami na trhu, které konkurenci často chybí. Například Google Stadia podporoval francouzský Ubisoft hned při jejím oznámení, a proto si na Stadii zahrajete třeba Assassin’s Creed Valhalla nebo Immortals Fenyx Rising. Na své si přijdou také fanoušci sportovních her (NBA 2K21, PGA Tour 2K21), akčních adventur (Red Dead Redemption 2, Star Wars Jedi: Fallen Order), mlátiček (Mortal Kombat 11, Samurai Shodown), stříleček (Doom Eternal, Serious Sam 4, Metro Exodus) či také například Cyberpunk 2077. Na jakých zařízení si zahrajete? PC Během hraní na PC jsem klasicky používal klávesnici a myš. Jakmile jsem přešel na gamepad (DualShock z PlayStationu 4), tak se rovnou během hraní změnilo ovládání i ikony. Nebylo přitom potřeba žádného složitého nastavení. Telefon Na telefonu můžete ovládat hry dotykem. Tenhle způsob není zrovna nejpohodlnější, protože většina her na to není stavěná. Po připojení gamepadu však s hraním nebyl sebemenší problém. Co se týče odezvy myši nebo gamepadu, je srovnatelná s GeForce NOW. iPad Na iPadu si samozřejmě taktéž zahrajete, jediný rozdíl oproti telefonu je, že zatím aplikace není přizpůsobená pro iPady a dá se hrát pouze v internetovém prohlížeči. Televize Hraní prostřednictvím Stadie by měla sice podporovat každá novější televize. K ní však budete potřebovat Google Chromecast Ultra a ovladač Stadia. Ostatní gamepady nejsou aktuálně podporovány. Ovladač Stadia se u nás zatím oficiálně neprodává, pořídit ho však můžete prostřednictvím zahraničních internetových obchodů. Oficiální ovladač ke hraní od Google Stadia | Zdroj: Google Stadia Tarify Na rozdíl od většiny konkurenčních služeb však Stadia přichází s jiným obchodním modelem. Nebude vám totiž stačit pouze předplatné Google Stadia, jehož placená verze Stadia Pro momentálně stojí 259 Kč měsíčně, ale jednotlivé tituly si musíte také koupit. Konkurenční xCloud nabízí knihovnu s více než 300 hrami za 239 Kč měsíčně bez nutnosti cokoli dále platit. Kromě předplatného Stadia Pro však Google nabízí také tarif zdarma, ve kterém však výsledný obraz omezí pouze na rozlišení full HD. Stadia Pro pak podporuje rozlišení 4K s 60 fps, HDR a prostorovým zvukem. Výhodou předplatného Stadia Pro je kromě vyšší kvality obrazu i zvuku také knihovna několika desítek her, mezi nimi například Darksiders III, Trine 4 (mohu doporučit jako hru pro celou rodinu), Hitman 1 a mnoho dalších, které si už nemusíte kupovat. GeForce NOW Již před pěti lety se rozběhla betaverze služby GeForce NOW od společnosti NVIDIA, která na rozdíl od Googlu nebudí takový rozruch. Největší výhodou GeForce NOW je, že umožňuje hrát tituly, které máte zakoupené přes služby Steam a Epic Games Store. Sužba od NVIDIA nabízí také členství zdarma, v jehož rámci ale při vyšší vytíženosti služby musíte na hraní čekat ve frontě. Placený tarif vyjde o něco levněji než u Stadie, zaplatíte 139 korun měsíčně. GeForce NOW funguje na PC, Macu či Chromebooku. Služba měla ostrý start v únoru 2020 a ve stejný měsíc ohlásila milion registrovaných hráčů. Již zmíněnou nevýhodou je potřeba rychlejšího internetu. Konkurence Google Stadia — GeForce NOW | Zdroj: NVIDIA GeForce Experience Budoucnost Jak jsem již zmínil, místa na zlepšení herního zážitku je více než dost Jak toho vývojáři mohou docílit? Šéf Ubisoftu si dokonce myslí, že streamovací služby zcela nahradí herní konzole. Může tomu nasvědčovat fakt, že rychlost internetu se globálně zvyšuje. Například v USA je už průměrná rychlost připojení k internetu kolem 20 MB/s a Jižní Korea se pyšní průměrnou rychlostí internetu téměř 29 MB/s. Za deset let by tyto průměrné rychlosti měly být klidně desetinásobné. Pokud bude mít průměrná internetová přípojka rychlost v oblasti stovek MB/s, není problém v reálném čase přenášet streamy ve 4K a 8K. Je jasné, že zpracování 3D grafiky v cloudu bude efektivnější a umožní to i přechod na paušální hraní her. Je snad PlayStation 5 poslední generace herních konzolí? Sdílení GPU Navrhovanou metodou pro zlepšení streamování her je plánování zdrojů adaptivní grafické jednotky (GPU). Většina poskytovatelů cloudových her používá vyhrazené GPU pro každou osobu hrající hru. To vede k lepšímu výkonu, ale může to plýtvat zdroji. S lepšími algoritmy plánování zdrojů grafických jednotek, pokud ji zrovna hra plně nevyužívá, lze výpočetní výkon použít pro více hráčů současně. V minulosti nebyla virtualizace grafických procesorů používána kvůli horšímu výkonu algoritmů. Byly však vyvinuty nové algoritmy, které umožňují využití až 90 % původní energie GPU, i když jsou rozděleny mezi mnoho uživatelů. Předpovídaní Algoritmy by mohly být použity k předpovědi dalších kroků hráče, které by mohly překonat dopad latence v cloudových herních aplikacích. Majd Bakar, vedoucí inženýr společnosti Stadia, předvídal budoucí možnost použití takového konceptu k „snížení latence do té míry, že v podstatě zmizí“, přičemž tento koncept označil jako „negativní latenci“. To by bylo již velmi zajímavé a nemyslím si, že se stále rostoucím výkonem strojů by následné výpočty všech možných voleb hráče byly nereálné. S nasazením cenově dostupných paušálů za streamované hraní také více méně pomalu skončí pirátství, podobně jako se to stalo u hudby a začíná se to projevovat i u filmového (seriálového) průmyslu díky službám, jako je Netflix. Závěr Lze předpokládat, že se největší streamovací herní platformou stane Steam, který už streamování her vyvíjí několik let, a to nejen pro použití v lokální síti, ale i přes internet s využitím vašeho vlastního počítače jako „serveru“. Na závěr bych napsal, že budoucnost tato technologie určitě má. Je zde, ale určitě pár věcí, které je a bude potřeba neustále vylepšovat. Podpora Stadie na zařízení s iOS zatím není nejlepší. Určitě doporučuji vyzkoušet nabízený měsíc zdarma k ověření, zda vám malé nedostatky vadí natolik, že se vám zatím předplatné nevyplatí. Máte nějakou hru vy, kterou byste si chtěli zahrát a nemůžete? Já mohu pro celou rodinu doporučit zmíněný herní titul Trine 4, který dostanete v rámci předplatného Stadia Pro. Na jakém telefonu si zahrajete vy? ...
iOS vs. Android. Jaké výhody přináší iPhone?
Tento spor se vede snad od samotného začátku obou platforem. Samozřejmě jsem používal dříve Android než iPhone. Nakousnuté jablíčko na telefonu pro mě byl znak prestiže, bohatství, úspěchu a sám jsem nevěřil, že si někdy nový iPhone pořídím. Historie Zabrouzdáme-li tedy do historie a zeptáme se na otázku, zda byl dříve iOS nebo Android, dostaneme se k podobně nejasné otázce, jako zda bylo dříve vejce nebo slepice. Zároveň nám historie pomůže pochopit celou filozofii, a tedy zároveň i všechny výhody a nevýhody obou značek. Android se objevil už v roce 2003, avšak tehdy se na něm pracovalo jako na softwaru určeném pro digitální fotoaparáty (už víme, kde je chyba). Z této vize však nakonec sešlo a firma stojící za projektem začala své snahy upínat k vytvoření systému, který měl být konkurencí pro tehdejší Symbian a Microsoft Windows Phone. V roce 2005 pak firmu Android koupil Google, který její snahy dotáhl k prvnímu zdárnému konci – tedy první verzi operačního systému Android pro mobilní zařízení. Ta si svou premiéru odbyla v roce 2008 jako open-source řešení, které mělo právě díky své otevřenosti, a tedy faktické instalovatelnosti na jakoukoliv elektroniku splňující hardwarové požadavky, dobýt svět. Tahle vlastnost Androidu samozřejmě přetrvala doteď a je to jeden z hlavních argumentů proč někteří lidé upřednostňují Android před iOS. To historie iOS je o poznání přímočařejší. Apple jej totiž od prvopočátku vyvíjel s vizí dostat jej na své iPhony. První verze systému iOS, která nesla název iPhone OS, byla vyvinuta na základě počítačového macOS (konkrétně pak s jádrem XNU). Objevila se „již“ v roce 2007 v prvním iPhonu 2G. O rok později pak byl iPhone OS přejmenován na iOS, čehož se drží dodnes. Pokud se ptáte, proč se Apple nevydal stejnou cestou jako Google a nevytvořil open-source systém instalovatelný i na zařízení výrobců třetích stran, odpověď je jednoduchá. Větší otevřenost s sebou přináší nutnost tvorby určitých kompromisů souvisejících s hardwarem. To je v očích Applu cesta k produktům, které nebudou tak kvalitní, jak by být mohly. Je pro něj proto lepší, když (zjednodušeně řečeno) předem ví, pro jaký hardware svůj software vyvíjí. Vývoj všem těmto skutečnostem uzpůsobí tak, aby byl výsledný operační systém ušitý na míru každému zařízení, na které míří. Systém je tak maximálně optimalizovaný. Applu navíc dává jeho postoj celou řadu dalších výhod souvisejících s dodatečnou softwarovou podporou, protože vše může řešit přímo. Rovnou u softwarové podpory zůstanu a řekneme si, že jde o první a jeden z největších důvodů proč zvolit zrovna iPhone. Softwarová podpora delší než dva roky Pro mě absolutně největší benefit všech zařízení Apple. iPhony se totiž mohou pyšnit až pětiletou oficiální podporou pro své produkty. To znamená, že pokud si letos koupíte nový iPhone, tak se můžete těšit na velkou aktualizaci systému každý rok po dobu přibližně pěti let. Což je pro mě jako zastánce iPhonů z druhé ruky opravdu důležité. Rychle dostupné aktualizace systému Se softwarovými aktualizacemi velmi úzce souvisí i jejich distribuce, která je v případě produktů Apple bleskurychlá. U Applu platí, že jakmile je aktualizace na jeho serverech zpřístupněna, je okamžitě k dispozici všem zařízením po celém světě, se kterými je kompatibilní. Jediným „problémem“ jablíčkářů tak je banalita ve formě pomalejšího prvotního stahování kvůli vytížení serverů Applu. Zatímco u novinkových aktualizací by čekání na ně až tak nevadilo, u aktualizací obsahujících bezpečností záplaty je jejich rychlé doručení naprosto klíčové. Je proto naprosto super, že je Apple schopen chyby opravovat prakticky okamžitě po dokončení opravného patche. Ekosystém Provázanost zařízení od Applu je bezkonkurenční a funguje naprosto skvěle. Byl jsem překvapen již provázaností iPadu 2 s iPhonem 5S, což je již opravdu nějaká doba. Apple se na svůj ekosystém opravdu soustředí a upřímně – nebýt ekosystému, tak bych i přemýšlel nad konkurenčními alternativami. U konkurence sice podobných funkcí můžete dosáhnout také, ale většinou se jedná o řešení třetích stran. V případě Applu toto funguje automaticky. Pokud tedy vlastníte produkt například z řady Mac nebo nějaký iPad, tak se můžete těšit na telefonování či odpovídání na SMS pohodlně přes váš počítač nebo tablet. Samozřejmá je i automatická synchronizace kontaktů, kalendáře, fotek či e-mailů. Vše funguje hladce a automatizovaně. Služby iMessage a FaceTime Byť se to již málem nezdá, komunikace je jednou z nejdůležitějších funkcí mobilních telefonů. U Androidu se spoléhá stále buď na SMS a telefon, nebo na aplikace třetích stran typu WhatsApp, Messenger a podobně. Apple si pro své uživatele vytvořil vlastní řešení – iMessage integrovanou do aplikace Zprávy a pro audio a video hovory FaceTime. Obě služby fungují jen mezi zařízeními Apple. Nově se teď mohou k hovorům přes FaceTime připojit i zařízení, která nejsou od Applu. FaceTime a iMessage nabízí kromě velmi silného zabezpečení i vysokou spolehlivost, přívětivost a širokou využitelnost. Již jsem to zmiňoval v minulé sérii, kde jsem psal o tricích a tipech. V případě iMessage si totiž lze posílat třeba fotky, videa či jiné soubory, ale třeba i přes ni hrát hry. Co se pak týče FaceTime, jsou hovory přes něj z hlediska zvuku i videa vysoce kvalitní. A to jak v případě, že voláte ve dvou, tak i ve skupině. Svou komunikaci můžete navíc oživit pomocí nejrůznějších animovaných vychytávek přímo od Applu ve formě Memoji či Animoji, potažmo celou řadou samolepek. Ve zkratce se tedy jedná o vynikající komunikační řešení, jehož alternativa pro Android zatím chybí. Minimum nebezpečných aplikací v App Store Dalším nesporným kladem systému iOS je bezpečnost jeho obchodu s aplikacemi App Store. Ten si Apple striktně střeží skrze celou řadu bezpečnostních a ověřovacích mechanismů mířených na vývojáře aplikací, které mají za cíl jediné – odhalit potenciální nebezpečí. Ať už se bavíme o podvodných aplikacích, vyloženě nekvalitních či nefunkčních kouscích, aplikacích ohrožujících bezpečnost uživatelů nebo různých formách virů, nic takového zpravidla do App Store přes jeho striktní síto neproklouzne. Jediná „nevýhoda“ je tedy pro malé vývojáře, kteří by chtěli se svou aplikací na App Storu prorazit, zatímco Apple je do svého obchodu ani nepustí. Ano, čas od času Applu přeci jen nějaká nebezpečná aplikace propadne, ale její život v App Store je zpravidla jepičí. Apple je ihned po zpětném prověření maže. Při stahování aplikací z App Storu tedy není třeba mít obavy o bezpečnost. Takřka nulové riziko zavirování Se striktními pravidly App Store úzce souvisí i takřka nulové riziko chytit na iOS virus. To se také odráží od jejich uzavřené filozofie oproti Androidu. Virus na iOS totiž z aplikace získat nelze, jak díky zabezpečení App Store, tak i díky následnému sandboxovému fungování aplikací v iOS. Sandbox lze zjednodušeně řečeno popsat jako místnost oddělenou od všech okolních aplikací a zákoutí systému, ve které aplikace po spuštění běží. Jinak řečeno, je to také důvod, proč na Androidu nikdy nemáte dost místa. Uživatel se nemusí bát toho, že by aplikace začala po svém startu „prolézat“ nekontrolovaně telefon, jelikož to díky „sandboxu“ není možné. Ptáte-li se pak na to, zda není možné virus chytit přes prohlížeč Safari, odpověď je stejná – prakticky nikoliv. I Safari je extrémně zabezpečeno a navíc sandboxové, obavy tedy nejsou na místě. Díky tomu nemusíte na iOS instalovat žádné antivirové aplikace, protože jsou na něm prakticky k ničemu. Minimální zpomalování telefonu v čase Zatímco mnoho majitelů telefonů s Androidem naráží postupem času na čím dál více „zasekaný“ telefon, u iOS se toho bát nemusíte. Zpomalování systému v souvislosti se stárnutím iPhonu je takřka nezaznamenatelné, a to i v případě, že je telefon zaplněn daty. Rozhodně se tedy nemusíte bát toho, že se vám začne iOS v iPhone po pár letech aktivního používání sekat a budete jej kvůli tomu muset vyměnit. Nutno přitom podotknout, že proti sekání bojuje i samotný Apple řadou softwarových i hardwarových funkcí. Jedná se například o správu energie iPhonu. Ta může telefon v případě blížícího se selhání baterie mírně zpomalit s tím, že uživatele upozorní na nutnost její výměny. Jakmile je baterie vyměněna, telefon začne fungovat jako předtím. Extrémní důraz na bezpečnost uživatelských dat Jako poslední důvod zde mám jeden v poslední době nejdiskutovanější. Jestli je něčím Apple dlouhodobě proslulý, je to důraz na ochranu osobních dat uživatelů. Ty chrání nekonečným množstvím nejrůznějších mechanismů. Navíc je neustále vylepšuje a úroveň ochrany uživatelských dat proto posouvá na čím dál vyšší úroveň. Ne, že by si Android na ochraně uživatelských dat nezakládal, ale na Apple v tomto směru zkrátka nemá. Ať už se bavíme o šifrování téměř všeho nebo snaze eliminovat veškeré sledování uživatelů na internetu a v aplikacích. Ne nadarmo jsou ostatně produkty Apple označovány za ty nejbezpečnější z hlediska hardwaru i softwaru. ...
Recenze Xiaomi Amazfit GTS
I když se vyhýbám tradičním válkám, kdo od koho co okopíroval, nemohl jsem tentokrát začít jinak, protože nové Xiaomi Amazfit GTS vypadají, jakoby z oka vypadly hodinkám od Applu. Od těch se ale samozřejmě podstatně liší. I když zpracování je na velmi vysoké úrovni, přece jen pár rozdílů zde najdeme. Zatímco u Apple Watch je otočná korunka, druhé tlačítko a pásek je zapuštěný do těla hodinek, u Amazfit GTS není korunka otočná a pásek je v uchycení podobném jako u klasických hodinek. Samozřejmou výhodou je to, že využít můžete jakýkoliv 22mm náhradní pásek z klasického hodinářství. Podstatným rozdílem je samozřejmě i celý vnitřek, včetně softwaru, ale hlavně celá kategorie hodinek. Zatímco Apple Watch jsou plnohodnotnou prodlouženou rukou vašeho telefonu, Amazfit GTS spadají spíš do kategorie odlehčených chytrých hodinek, sporttesterů a designových doplňků. Hodinky dostanete v krabičce spolu s návodem k obsluze, nabíjecí kolébkou spolu s magnety a silikonovým řemínkem. Amazfit GTS mají hranatý displej, který mi osobně sedí, protože se přece jen do něj vejde více informací., než do kruhového. Displej má velikost 1,65 palců, je krytý Gorilla Glass 3 a jedná se o AMOLED. Příjemně vás překvapí syté barvy a hlavně dostatečný jas, který zajistí výbornou čitelnost na sluníčku. Ač by se to váhou nezdálo, je tělo hodinek kovové s polymerovými zády v kterých je zabudovaný senzor srdečního tepu. Softwarová podpora je samozřejmě na hony vzdálená od Applu, ale je důležité podotknout, že tyto hodinky stojí pomalu dvakrát méně a samozřejmě menší softwarová podpora může přinést i svá pozitiva. Tím největším je výdrž na jedno nabití. Ač výrobce udává až 46 dní, je potřeba počítat s tím, že to je ideální stav. U GTS se při běžném sportování 3-4 týdně, zapnutém monitoringu srdečního tepu každých 10 minut, se dostanete zhruba ke dvanácti dnům, což je skvělé. Navíc GTS umí i monitoring spánku. Něco, o čem se uživatelům hodinek od Applu může doposud jen zdát – tedy, pokud nevyužijí nějakou aplikaci třetí strany. A vzhledem k tomu, že Apple Watch jsou jednodenní hodinky, uživatelé je stejně nejspíš přes noc nabíjí. U Amazfitů ovšem nenajdete monitoring spánku v hodinkách, jak byste očekávali, ale pouze v Amazfit aplikaci, přes kterou provádíte úvodní párování, synchronizaci s aplikací zdraví, stahujete ciferníky a celkově upravujete nastavení hodinek. Na celkovou výdrž má ovšem největší podíl funkce Always, která s baterií dokáže dost slušně zamávat. A to tak moc, že za jeden den dokáže ukousnout zhruba 40% baterie. Jistě tedy chápete, že v rámci celkové výdrže dokážete tuto funkci asi jednoduše oželet a je to asi i důvod, proč je standardně tato funkce vypnutá. V současnou chvíli nenajdeme na trhu moc hodinek s Wear OS, dokonce ani Huawei Watch GT2 a tím pádem je podpora aplikací třetích stran opravdu mizivá, respektive vlastně žádná. Nepočítejte tedy s Google Pay, extra podporou fitness aplikací, instalací ciferníků jiných, než dovolí aplikace Amazfit a tak dále. Vlastně jedinou synchronizaci, kterou hodinky podporují, je export dat do nativní aplikace Androidu nebo Applu zdraví a nebo do Stravy. Ciferníky sice nenainstalujete žádné externí, ale aplikace Amazfit jich nabízí poměrně dost a poměrně propracované, některé opět po vzoru Applu, takže tady si asi vybere každý. Celkově se hodinky ovládají velmi dobře, prostředí je velmi intuitivní a po pár chvilkách si zvyknete na kompletní ovládání. Škoda jen, že je zatím pouze v anglickém jazyce, což se samozřejmě projeví i notifikacích, kdy místo háčků a čárek se zobrazují divné znaky a smajlíci nefungují vůbec. U notifikací se jedná opravdu pouze o notifikace, takže fotky si zde neprohlídnete, na zprávu neodpovíte a volat přes hodinky také nemůžete. Notifikace můžete příjímat samozřejmě ze všech aplikací, některé jsou podporované na pevno včetně své ikony a ostatní jsou potom sdružené pod názvem Other. Je tedy potřeba počítat s tím, že ostatní aplikace už můžete všechny jen zapnout nebo jen vypnout. Z fitness aktivit můžete monitorovat 12 aktivit od běhu, přes procházku, kolo, posilovnu, lyžování a nebo třeba plavání ať už vevnitř nebo venku. Hodinky jsou totiž vybaveny voděodolností do 5ATM. Venkovní aktivity můžete ještě vyšperkovat o záznam prošlé trasy, která funguje nad Google Mapami pouze v aplikaci Amazfit. Pokud nebudete zrovna cvičit, využít můžete zmiňovaný monitoring spánku, který hlídá, jak jste každou noc spali, porovnává s ostatními lidmi podobného věku a ukazuje vám skóre spánku z 0 do 100. Závěr Xiaomi Amazfit GTS jsou velmi dobré hodinky, pokud přesně víte, co od nich čekat a co zas ne. Jestli hledáte hodinky, které budou monitorovat vaše fitness aktivity, spánek, zobrazí čas, ukážou notifikace z nejčastěji používaných aplikací a vydrží skoro 14 dní, rozhodně do nich běžte, protože budete opravdu spokojeni. Pravda, hardware je trochu slabší, přece jen občas se nějakému cuknutí při přechodu nevyhnete, ale na druhou stranu, pořád se tu bavíme o hodinkách za 3.990,-, které můžete navíc dostat až v 6 barevných provedeních a jako vždycky samozřejmě u nás na Hurámobil.cz. Pokud byste přece jen pošilhávali po těch s kruhovým ciferníkem, mrkněte na nedávno recenzované Amazfit GTR. Jsou za stejné peníze, k dispozici ve 2 velikostech a dokonce i v barvách pro holky. ...
