Design Jestli něco Samsung umí, je to design svých přístrojů. A ani Galaxy A9 nevybočuje z řady. Kombinace kovu a skla prostě bude asi vždy působit luxusním dojmem. Krásná modro-fialová barva jako by z oka vypadla Huaweii. Trendy jsou prostě jasné a lidé si tyto měňavé barvy žádají, tak proč ne. Pokud by však někdo A9tku chtěl jako doplněk k obleku, bát se nemusí, protože k dispozici je i tradiční černá. Po designové stránce není tedy téměř co vytknout a je vidět, že přístroj vychází spíše z modelů Galaxy S9 než nižší střední třídy. Trochu však zamrzí, že současně představená A7čka má v bočním tlačítku čtečku otisků prstů a A9 se spoléhá na čtečku na zádech. No a pak je tu foťák. Vzpomínáte na auto s názvem Fiat Multipla? Tak díky rozložení kamer v jedné svislé lajně A9tka dostala toto, trochu nelichotivé přirovnání. Mě osobně nevadí jedna svislá lajna kamer, ale spíše její umístění příliš kraji telefonu, protože zejména při focení na širokoúhlou kameru si dost často do ní strčíte prsty. Displej Displej shrnu jen rychle, protože tomu fakt není co vytknout. 6,3“ FHD+, Amoled v poměru stran 18,5:9 včetně funkce Always On zaručí, že veškeré notifikace na něm jednoduše nepřehlédnete. Na sluníčku je pěkně čitelný a zkrátka si není na co stěžovat. Hardware a software Po hardwarové stránce telefon pohání Snapdragon 660 a je zajímavé sledovat, že Samsung se asi bude soustředit primárně na vlajkové procesory a střední třídu bude přenechávat jiným výrobcům. Výkon je každopádně dostatečný a s kapacitou 6GB RAMky si s ním v pohodě zahrajete i oblíbené PUBG nebo Fortnite. Samozřejmě ale, že cílová skupina tohoto telefonu asi nejsou úplně hráči, na které cílí zase jiné telefony jako je Honor Play nebo ROG Phone. Naopak pokud budete telefon používat pro pracovní záležitosti, určitě vás potěší, že současně do něj vložíte jak 2SIM, tak 1 paměťovou kartu o kapacitě až 512GB a celkově se tak dostanete na slušných 640GB. No a protože pracovní telefon by měl vydržet dlouho nabitý, k dispozici má baterii o kapacitě 3800mAh hodin s kterou se při troše štěstí dostanete i na ty pověstné 2 dny provozu. A pokud by náhodou někomu šťáva docházela dřív, využít může rychlé nabíjení pomocí přibalené USB-C rychlo-nabíječky. Naopak bezdrátové nabíjení zde přítomné není. Na opačné straně rychlosti nebo spíš pomalosti je odemykání obličejem a bohužel musím říct, že se jedná asi o jedno z nejméně povedených odemykání, které jsem kdy viděl, protože někdy funguje v pohodě a někdy nejste telefon schopni odemknout vůbec. Ve tmě funguje odemykání paradoxně relativně dobře, ale stačí se postavit k oknu nebo vyjít na denní světlo a už má odemykání problémy. Vypadá to však, že se jedná o úvodní bug v systému, který snad Samsung v příští aktualizaci brzy opraví. Otázkou však je, kdy se aktualizace dočkáme, protože trochu zklamáním je fakt, že telefon přichází na trh s Androidem 8.0 Oreo v době, kdy už je venku Android 9 Pie a jak známo, Samsung se s rychlostí aktualizací nepřetrhne. Je to dáno tím, že telefon pohání poměrně masivní nadstavba Samsung Experience 9.0 včetně, pro naší krajinu zatím zbytečného, Bixbyho, kterého si můžete spustit vlastním tlačítkem po levé straně přístroje. Bohužel tlačítko standardně přemapovat nejde, ale aspoň jde softwarově vypnout proti nechtěným stiskům. Fotoaparát Vás ale stejně určitě zajímá, jak je na tom ten hlavní prodejní argument a to jsou 4 foťáky na zadní straně. Možná by ale bylo dobré si nejprve říct, proč jsou 4. Hlavní je jasný, ale v poslední době má většina telefonů druhý foťák, který má vždy nějakou specifickou funkci. Buď je širokoúhlý, aby se vám tam fakt vešel ten mrakodrap když stojíte příliš blízko nebo naopak zoomový, aby byl mrakodrap vidět, když zas stojíte moc daleko no a nebo je tam takový obyčejný, který je jen pro to, abyste mohli dělat pěkné portrétní fotky s rozostřeným pozadím. A já k vám budu naprosto upřímný. Minimálně ten čtvrtý foťák je tam naprosto zbytečný, protože rozostřeného pozadí lze běžně dosáhnout kombinací zoomového foťáku a hlavního foťáku a nebo úplně bez něj, jak to dělá Google Pixel. Tým čtyř fotoaparátů na zádech má být totiž hlavní chloubou A9. Samsung se div nestrhal, aby byl první na trhu se čtyřmi hlavním snímači, což se mu povedlo. Dobrá práce. Jen škoda, že dostala přednost tak trochu kvantita nad kvalitou. Hlavní 24Mpx foťák se světelností f/1.7 je ještě slušný. Zejména na makro fotky je jako dělaný. Druhý 8Mpx širokoúhlý snímač také celkem ujde a občas má lepší barevné podání než ten hlavní. Ale 10Mpx teleobjektiv s dvojnásobným optickým zoomem už kvalitou zklamal. Závěr Bohužel je tu totiž spousta neduhů. Ostření a zachování detailů je velkým problémem a přepaly jsou na denním pořádku. Obzvláště teleobjektiv nedokázal občas vyfotit z deseti pokusů ani jednu ostrou fotku. Večer je pak zoom i širokoúhlý foťák skoro k ničemu, a i ten hlavní zápasí s ostřením, byť slušné snímky také umí. A problémy s otřením doprovázely i video ve 4K, kterému chybí také pořádná stabilizace. Celkově bych však řekl, že to není špatný koktejl senzorů... jen kdyby ten telefon nestál 15 tisíc, ale tak 9-10. Problém je, že třeba výrazně levnější Pocophone fotí daleko líp. Snímky jsou mnohem ostřejší, detailnější a dynamický rozsah je lepší. Dokonce i Xiaomi Mi 8 Lite a Honor 8X se dokáží svými hlavními foťáky měřit, a to jsou telefony za poloviční cenu. Za 15 tisíc korun bych čekal víc. Jasně, měl jsem při testování hnusné počasí, ale to jsem měl i u Honoru 8X i Xiaomi Mi 8 lite nebo Pocophonu. Celkově je Samsung Galaxy A9 krásný telefon designem s příjemnými specifikacemi a na Samsung opět bohužel zbytečně nadsazenou cenou. Za 15 tisíc, který tento telefon stojí, bych já osobně raději volil starší Galaxy S8, která má sice jen 1 foťák, ale momentálně za stejné peníze poskytne daleko více muziky. ...
Co se týče zvuku, je hezky hutný a basy jsou výrazné, ale vcelku ploché. Čistě na basovou hudbu bych si tenhle reprák rozhodně nekoupil. Síla Charge 4 je ve střední tónech a zejména vokály jsou krystalicky čisté a zní nádherně. Celkově je vlastně zvuk i na maximální hlasitost velice čistý a nijak zvlášť nechraptí. Nemusíte se tedy bát to pořádně vohulit, což tenhle kousek umí. Je neuvěřitelné, jak hlasitý umí být takhle malý váleček. 30W je prostě už znát a rozhodně poznáte rozdíl v čistotě i hlasitosti oproti poslednímu Charge 3. A už ten byl vážně skvělý. Pokud vám to ale nestačilo, můžete pomocí funkce JBL Connect+ propojit až stovku reproduktorů dohromady pro ještě lepší zvuk. Stovku si upřímně úplně představit nedovedu, ale dva do sterea by byly v pokoji super. Čisté vokály, kterých se tu dočkáte, jdou potom poznat navíc nejen u hudby. Reproduktor má v sobě mikrofon pro hovory, který je překvapivě dobrý a potlačuje zdatně šum i ozvěnu v místnosti. Pro každou párty se pak hodí také fakt, že mohou být k reproduktoru připojeny najednou klidně i dva telefony a střídat se v pouštění hudby. Mimochodem oproti Charge 3 se přeskládaly ovládací tlačítka a reprák je trochu větší a váží necelé kilo, ale pořád je dost skladný. Do batohu hodíte tenhle válec pořád snadno a můžete si ho odnést třeba k bazénu či na pláž. Má totiž voděodolnost IPx7, takže vydrží i půl hodinové ponoření do hloubky 1m. Celkově působí konstrukce neuvěřitelně bytelně, takže nemusíte mít obavy ani z menších pádů. Dále je tu nyní také USB-C pro nabíjení namísto microUSB, nechybí 3,5mm jack. Reprák můžete využít i jako powerbanku díky plnohodnotnému USB-A. Je tu totiž velká baterie s kapacitou 7500 mAh, což vystačí přibližně na 20 hodin poslechu. To je však na maximální hlasitost. Na normální místnost stačí bohatě třeba i 50 %, možná i méně, a to se potom výdrž může prodloužit o 10 a více hodin. Celý den venku vydržíte úplně bez potíží. Nabití baterky pak zabere zhruba 4 hodiny. A na závěr jen pár takových uživatelských postřehů. Pokud ovládáte hlasitost reproduktoru z mobilu, jsou rozdíly mezi každým stupněm znatelné. Pokud chcete opravdu precizní kontrolu hlasitosti, když nemůžete najít ten správný stupeň, musíte měnit hlasitost postupně přímo tlačítky na repráku. Nebo si musíte stáhnout aplikaci s preciznějším ovládáním zvuku. Postěžuji si jen krátce na 4 LED diody, které ukazují stav baterie. Jsou celkem dost jasné, ale nešikovně schované vespod reproduktoru, nejsou moc vidět a navíc nesvítí pořád. Musíte vždy na reproduktoru zmáčknout jedno z tlačítek, takže z gauče stav baterie hned nevidíte. Osobně mě mrzí snad jen absence ovládání hlasem přes Google Assistant a nutnost dobíjet přes kabel, nemluvě o faktu, že v balení nedostanete ani nabíječku, ale jen kabel. Bylo by lepší, kdyby se reproduktor nabíjel přes speciální podložku, na kterou jej jen postavíte, jak je tomu například u podobného repráku od Bose. Tam se ovšem pohybujeme cenově úplně jinde. JBL Charge 4 stojí jen 4 690 Kč a máte na výběr hned z 10 barev. Někomu se může zdát i taková částka pořád až moc, ale vážně to stojí za to. Tohle je totiž skvělý reproduktor, u kterého je každá koruna z ceny více než opodstatněná. V téhle cenovce totiž něco tak malého, vybaveného, celkem pěkného a skvělé hrajícího jen tak nenajdete. A kdyby vám náhodou ty basy chyběly, pořád máte možnost reprák strčit do rohu nějaké místnosti nebo do skříňky a rozdíl poznáte okamžitě. ...
Designově Xiaomi Mi 8 Lite s Honorem 8X prohrává, ale kdo ne. Rámečky kolem 6,26” displeje jsou trochu širší a zejména brada se jen tak neschová. Telefon jako takový je ale sympatický. Pohodlně se drží, je skvěle zpracovaný a obzvlášť v modro-fialové barvě mu to vážně sluší. Čtečka otisků prstů je pak bezvadná, a rychlé je i odemykání obličejem. Byť večer už funguje hůře a musíte změnit lokaci telefonu třeba na Hong Kong, aby vůbec fungovalo. Oblíbená lokalita Polsko totiž tentokrát nefunguje. Jediným mínusem při obhlídce zařízení je chybějící 3,5mm jack. To ve střední třídě pořádně zabolí a nevím, jak na to budou reagovat zejména ortodoxní Xiaomi fanoušci, kteří se za to ostatním vysmívali. K samotné výbavě telefonu už ale není výtek. Full HD+ displej vypadá dobře a čitelnost na slunci je také v pořádku. Procesorem je výkonný Snapdragon 660, RAM může mít až 6 GB a úložiště až 128 GB, v závislosti na zakoupené variantě. Slot pro microSD kartu nechybí, podpora Dual SIM taky ne, ale NFC tu bohužel nenajdete. Podle hardwaru je ale jasné, že MIUI tu s Androidem 8.1 Oreo běží parádně. Telefon je rychlý i plynulý, ale animace ovládání gesty se pořád trochu škubou, takže je lepší zůstat u ovládání tlačítky. Baterie má 3350 mAh, což není samozřejmě na úrovni zmiňovaného Honoru 8X, ale výdrž není vůbec špatná. Zhruba den a půl mi vydržel telefon vždycky, a když jsem ho používal méně, vesměs jen na hudbu a odpovídání zpráv, tak jsem se dostal i na dva dny. Na výdrž bych si prostě nestěžoval a stejně tak ani na rychlé nabíjení přes USB-C, které sídlí vedle průměrného reproduktoru vespod zařízení. USB-C je zase výhoda Xiaomi nad Honorem 8X. Teď se trochu rozepíšeme o fotoaparátu. Hlavní 12Mpx snímač se světelností f/1.9 je totiž úplně stejný senzor, jaké je třeba ve vlajkovém Xiaomi Mi 8, Pocophonu či ZenFonu 5z. Samozřejmě hraje velkou roli i software, takže fotky nemusejí vypadat úplně stejně, ale na střední třídu je tohle stejně paráda. Za dne se může tenhle telefon se zmiňovanými modely v klidu měřit. Barvy jsou jen trochu šťavnatější, ale pořád vcelku věrné, dynamický rozsah nechybí, ostření je bleskové, a i přirozený bokeh efekt vypadá skvěle. Závěrka je pravda pomalejší, ale ostrost nebyla problém. Pouze večer jsou snímky až moc tmavé a studené, takže nejsou moc reálné. Detaily ale nechybí a telefon fotí pořád dost slušně. Samozřejmě je tu také sekundární 5Mpx foťák pro portrétní režim, který funguje dobře, ale nutně tu být nemusí, protože MIUI 10 bude umět portrétní režim i s jedním foťákem. Video až ve 4K kvalitou také moc nepřekvapí a ani těch 24 Mpx u přední kamerky nějaká závratně kvalitní selfie nezaručí, ale nestěžoval bych si. Telefon Mi 8 Lite můžeme s klidným svědomím doporučit. Řada z vás možná nepřekousne chybějící 3,5mm jack, ale dá se na to zvyknout. Je tu výkonný procesor, bezva foťák, výdrž baterie kupodivu nechyběla a vzhledově se tento kousek opravdu povedl. Rámečky nejsou jako u Honoru 8X, ale zase má Xiaomi krapet lepší foťák i vyšší výkon. Navíc je k dispozici v 4GB verzi už za 7 tisíc korun a za 8 tisíc můžete mít 6GB variantu se 128GB úložištěm. Pokud jde o poměr výbavy a ceny, Xiaomi opět kraluje a jestli hledáte v této cenovce telefon a chybějící 3,5mm jack překousnete, tak by vám Mi 8 Lite nemělo chybět v tom nejužším možném výběru. ...
Tříosý gimbal není nic nového a jestli znáte produkty od značky DJI, určitě jste zaregistrovali DJI Osmo Mobile, které máme mimochodem také v nabídce. Podobně jako u jiných známých značek, platíte u DJI mimojiné i právě za tu značku, a proto jsou tu i další výrobci, kteří přicházejí s levnějšími alternativami. 4Smarts Gimbal působí, podobně jako Osmo Mobile, robustním dojmem a po designové stránce jsou si zařízení velice podobná. Několik rozdílů zde ale přece jen najdeme. Ovládací prvek pro zoomování foťáku je trochu nepochopitelně na pravé straně a je téměř nemožné jej bez přechycení rukojeti ovládat. Na druhou stranu, zoomování je naprosto nepodstatná záležitost, kterou nikdy nevyužívám, protože se jednak jedná o digitální zoom, což znamená degradaci obrazu, a navíc takový záběr vypadá krajně neprofesionálně. Druhá změna oproti Osmu je tlačítko na ukazováku, které u tohoto gimbalu slouží pro start nebo stop natáčení, případně pořízení fotky. Další tlačítko slouží pro pohyb kamery a tlačítko Mode pro přepínání módů, kdy můžete zafixovat pohyb jednotlivých kloubů, podobně jako to děláte právě na Osmo Mobile tlačítkem na ukazováku. S držákem přichází i celkem vychytaná aplikace, na které si dal výrobce opravdu záležet a stáhnout si ji můžete buď z App Store, nebo Google Play. Aplikace nabízí velkou spoustu funkcí, které nenabízí ani originální aplikace foťáku na iPhonu, včetně nastavení režimů videa. Nevýhodou je, že neumí natáčet ve 4K, ikdyž to telefon umí, a pokud budete trvat na 4K, stále můžete použít originální aplikaci foťáku a gimbal použít jako stabilizátor. V aplikaci Gimbal Pro můžete jak natáčet, tak fotit fotky a to klidně i panoramatické. Stačí jen zvolit, jestli chcete 180 stupňů, nebo 360 stupňů a gimbal udělá několik snímků, které pak složí do 1 výsledné velké fotky. Ideální je ale v tomto případě gimbal našroubovat třeba na stativ, nebo jej položit na pevný povrch a přidržovat, aby se nepřevrátil. Při natáčení videa přijde určitě vhod, že můžete na displeji označit osobu nebo objekt, který chcete sledovat. Zvolíte režim chůze nebo sport, telefon otáčí gimbalem, objekt sleduje a na vás je vlastně pouze gimbal držet. Docela šikovná věcička, že? Z aplikace můžete používat klasické režimy, které znáte už ze svých aplikací, jako je slowmotion, timelapse, natáčet předním či zadním foťákem. Ale to asi nemá úplně cenu rozebírat, protože jde o známou věc. Nejdůležitější je totiž stejně vaše kreativita a tento gimbal za 2.990 Kč vám pomůže spíš k tomu, aby ta kreativita byla i po technické stránce hezká. ...
Od té doby, co Apple vyrobil první iPhone uteklo hodně vody. A ano, od té doby, co byl představen první iPhone je každý další iPhone dražší a dražší. iPhone X překonal hranici 30 tisíc a iPhone XS Max hranici dokonce 40 tisíc korun a každý se začal ptát, kam až toto zdražování povede a jestli se stále vyplatí investovat víc a víc peněz do nového telefonu. Apple si asi sám je dost dobře vědom toho, že zdražovat nejde do nekonečna a stejně jako když před lety představil variantu 5C, oprášil letos starou myšlenku a přichází iPhone XR. Levnější varianta vlajkové lodi, která je mimochodem velikostně i váhově mezi XS a XS Max, nabízí pestré barvy a 6,1“ displej, který byl ještě před samotným příchodem asi nejdiskutovanější částí telefonu. iPhone XR cílí na mladší generaci, která chce iOS, nechce jen nudnou černou nebo bílou, ale k dispozici máte navíc žlutou, modrou, korálově červenou anebo takzvanou Product RED, jejíž koupí přispíváte na pomoc v boji proti chorobě AIDS. XR má oproti svému dražšímu bráchovi 3 hlavní změny. Jsou to hliníkový rám místo ocelového, jedna čočka fotoaparátu místo dvou a displej, který není OLED, ale pouze IPS. Jak už jsem avizoval, hodně debat se vedlo na téma displej a zda je etické za 22 490 Kč, které nejlevnější verze stojí, nabízet displej, který nedisponuje fullHD rozlišením. Upřímně vám řeknu, že rozdíl mezi displeji s lepším iPhonem vidět je, ale až když oba telefony položíte vedle sebe. Pak si všimnete lepšího kontrastu, lepšího dynamického rozsahu a živosti barev. Kdybych to měl vyjádřit třeba procenty, OLED displej na XS je řekněme o 20% lepší. Daleko víc než samotné rozlišení displeje, které mi překvapivě vůbec nevadilo, je ale vidět rozdíl v rámečcích. Ani XS nebo XS Max úplně extra super tenkými rámečky neoplývají, ale tady jsou rámečky prostě obrovské. V horní části displeje je notch, na který jsme u Applu asi všichni zvyklí a příjemné je to, že stejně jako u XS je zde 3D kamera, kterou systém používá pro oblíbené a spolehlivé odemčení obličejem. Další věc, která by vám u telefonu mohla vadit je absence tzv. Force Touch. Pokud nevíte, o co jde, tak je to citlivost displeje na sílu tlaku. Kdybych to připodobnil k počítačí, představte si, že by vám někdo sebral pravé tlačítko myši a museli byste si vystačit s jedním. Krátký klik by znamenal levé tlačítko, dlouhé podržení tlačítka by simulovalo pravé tlačítko myši. A tak je to i zde. Force touch byl nahrazen dlouhým podržením, které vyvolá haptickou odezvu, neboli lehké zavibrování telefonu stejně jako na lepším XS. Po hardwarové stránce telefon pohání nejnovější čip A12 Bionic. Výkon je tedy brutální a momentálně jeden z nejlepších na trhu. Oproti telefonům XS má pouze o 1GB menší RAM, to znamená 3GB, ale jak všichni dobře víme, Apple dokáže s pamětí velice dobře hospodařit, takže to ani nepostřehnete. Určitě vám nemusím zdůrazňovat, že paměťové karty nejsou podporovány a proto si pečlivě vyberte, jakou kapacitu telefonu zvolíte – k dispozici jsou 64, 128 a 256GB. Jednu klasickou SIM kartu doplňuje druhá varianta, tzv. e-sim, což je elektronická SIM karta, kterou ale musí podporovat váš operátor. Zatím se na to v ČR připravuje T-mobile, a tím pádem do té doby, než funkčnost zprovozní, si budete muset vystačit se sim kartou jednou. Pokud jste milovníci muziky, k dispozici máte bohužel jenom jeden reproduktor, ale na druhou stranu je kvalitní a hraje pěkně nahlas. 3,5mm jack už je u Apple dávno minulostí a proto ani zde jej nehledejte. Vystačit si budete muset s Bluetooth, přiloženými sluchátky nebo redukcí na 3,5mm jack, kterou se však rozhodl Apple od letošního roku nepřibalovat. Holt je to jeden z nejprodávanějších doplňků a proč na něm zkrátka ještě netrhnout nějakou tu kačku navíc. Foťák je posledním prvkem, kde došlo ke změně. Na zadní straně je čočka jen jedna, nicméně stejná jako je hlavní kamera na XS nebo XS Max se stejnou velikostí jednotlivého pixelu. Tím pádem, zejména za horšího osvětlení, dosáhnete daleko lepších fotek než třeba u loňského iPhonu X. A to je asi zásadní argument, pokud přemýšlíte, zda třeba z iPhonu 8 nebo starších přejít na iPhone X nebo iPhone XR. Foťák je tím pádem opět absolutní špička a to, co budete muset oproti XS oželet, je druhá zoomová čočka, která se využívá pro oblíbený portrétní režim. Ten v XR je přítomen také, ale vzhledem k tomu, že nelze využít právě druhou kameru, portrétní režim se počítá softwarově a je omezen pouze na osoby. Aktuálně tedy nefunguje ani na zvířata, ale Apple přislíbil, že zvířata by v příští aktualizaci měl tento režim podporovat. O věcech, nebo čemkoli dalším se zatím neuvažuje. Škoda, že třeba Pixel 2, nebo Pixel 3 za podobnou cenu tohle bez problému dokážou. Počítejte i s tím, že jak se veškeré portréty dělají širokoúhlou kamerou, budete potřebovat, pro docílení stejné kompozice XRkem, jít daleko blíže fotografované osobě, což bude mít za následek přirozeně daleko užší obličej a méně rozostřené pozadí. Jednoduše řečeno, portrétní fotky z XS vypadají lépe než z XR. Teď možná váháte, který iPhone koupit. Rozdíl mezi iPhone XR a iPhone XS je je 7 500 Kč, ale běžte v klidu do XR. Rozdíl v displeji extra nepoznáte, a pokud nepotřebujete fotit zoomem nebo fotit předměty portrétním režimem, připlácet 7 500Kč se fakt nevyplatí. Za 22 500 Kč totiž dostanete skvělý produkt, s kterým budete fakt spokojeni, a to jsem vlastně ani nezmínil, že na 1 nabití vydrží i potřebné 2 dny. To je daleko déle než XS nebo XS Max, který vydrží tak den a půl. A pokud Apple udrží podporu 5 let s dalšími aktualizacemi, pravděpodobně vám i celých 5 let v klidu vydrží. ...
Nejdřív vás uvedu do obrazu. Redmi Note 6 Pro není úplně přímý nástupce Redmi Note 5. Spíše je to jen taková modernizovaná odbočka s trochu lepší výbavou v pár ohledech. Konstrukčně je telefon úplně stejný a máme tu tedy hliníko na zádech a rychlou čtečku otisků prstů. Rozměry telefonu jsou zároveň stejné, takže pořád padne příjemně do ruky. Je tu ovšem větší 6,26” Full HD+ IPS displej, který je ovšem kvalitou velice podobný. S čitelností na slunci není moc problém a celkově jde o pěkný panel. Určitě vám také neušlo, že důvodem, proč je větší panel ve stejném těle je notch, který lze softwarově schovat. Ten je pravda větší, ale zase v něm máme dva foťáky, což je další rozdíl oproti Redmi Note 5. 20Mpx kamerku doplňuje 2Mpx senzor pro portrétní fotky s rozmazaným pozadím. Kvalita je přitom dost slušná, ale stejně jsem kamerku používal čistě pro povedené odemykání obličejem. Jen tedy musíte zatím stále nastavit lokaci třeba na Hong Kong, aby odemykání fungovalo. Když už jsem u těch foťáků, tak rovnou shrnu i ten zadní. Ten je úplně stejný jako v případě Note 5. 12Mpx hlavní snímač s velkými pixely dokáže fotit za dne dost dobré fotky, avšak večer a v šeru jde kvalita rychle dolů. Prostě je snímač úplně stejný a opět jej doplňuje jen 5Mpx senzor pro rozmazání pozadí. Mimochodem nechybí třeba ani umělá inteligence a celkově si všímám, že má Note 6 Pro možná je maličko lepší procesing, zklamáním je poté natáčení videa, kde je horší zvuk, a hlavně lze natáčet jen ve Full HD při 30FPS. Rozdíly se zkrátka u foťáku hledají jen těžko a stejně tak u celkového hardwaru. Procesorem je totiž opět stále velice dobrý Snapdragon 636 a máte na výběr ze dvou stejných paměťových variant. 3GB RAM a 32GB úložiště, nebo 4 GB RAM a dvojnásobné úložiště. Jsou to tedy na chlup stejné konfigurace jako u Note 5. I ty dva dny výdrže tu jsou možné díky stejné 4000mAh baterce, která se bohužel dobíjí pořád přes to starší microUSB. A tím jsem tedy v podstatě došli ke konci, jelikož i zvuk a systém Android Oreo s nadstavbou MIUI 9 je stejný jako u tuny dalších Xiaomi včetně nesčetně krát zmiňovaného Redmi Note 5. Jen bokem upozorním na fakt, že je zde hybridní slot, pro paměťovku, nebo dvě SIMky. Upřímně opravdu nevím, proč tenhle telefon existuje. Podle mě chtělo Xiaomi prostě jen, aby jejich populární telefon měl rovněž módní výřez, to je v podstatě vše. Rozhodně tenhle model nemusel existovat anebo nemá nést přinejmenším jméno Redmi Note 6 Pro. Takhle akorát mate lidí, kteří si budou logicky myslet, že jde o nástupce, a přitom to je stejný telefon s větším vyříznutým displeje a 2Mpx senzorem navíc. Který bude mimochodem s aktualizací na MIUI 10 zbytečný, jelikož ta přidá softwarový portrétní režim pro všechny Xiaomi i s jedním foťákem vepředu i vzadu. Nechci ale telefon jako takový hanit. Zařízení za strategii Xiaomi nemůže a stejně jako Redmi Note 5 je i tento kousek velice dobrý telefon střední třídy, ale prostě je zbytečný. Dokonce i ceny jsou skoro stejné. 3GB verze Note 6 je ovšem o 100 korun levnější než 4GB verze Notu 5, takže v tomto případě bych si vybral radši pár měsíců starý Note 5. Za 6690 Kč pak můžete mít 4GB Note 6 a je tedy jen na vás, jestli dáte 7 stovek navíc za trochu větší displej s notchem a druhý selfie senzor. Zkrátka se prostě nyní Note 5 dělá i ve verzi pro milovníky notche a i to se cení, ne? ...
Design Předně musím zmínit ten bláznivě agresivní vzhled. Každý určitě okamžitě pozná, že jde o velice speciální herní telefon, který rozhodně není určen do kabelek silikonových princezen. Ostrý designový jazyk divize ROG se dostal i sem a telefonu nechybí ani podsvícené logo na zádech, jehož barvu a styl blikání nebo dýchání si můžete upravit v nastavení. Takový drobný side-efect je, že logo můžete využít i na místo notifikační diody. Když pominu vzhled, tak se telefon pohodlně drží, je voděodolný a ani ta větší tloušťka mi vůbec nevadí. Pro pohodlné ovládání prostě žiletky vážně nepotřebujeme. Displej Vepředu máme poté krásný 6” Full HD+ AMOLED displej s parádním podáním barev a vysokým kontrastem. Videa a hry na tomhle HDR panelu přímo ožívají, a i když jas je spíše průměrný, tak jej velice rád vyměním za odezvu jen 1ms a 90 Hz. Android 8.1 běží neskutečně plynule a je hrozná škoda, že v textové recenzi vám nemohu zážitek z používání takového displeje zprostředkovat. Prostě mi jen věřte, že je to a třeba MadfingerGames jako jedinému telefonu na světě pro svou hru Shadowgun Legends povolili vyšší framerate než 60fps. A stejně skvěle bych hodnotil i dva stereo reproduktory, diky nimž vás čeká velice kvalitní prostorový efekt. Hrají navíc i nahlas a čistota zvuku neklesne moc ani na maximální hodnoty. No a pokud byste nechtěli využít repráky, k dispozici máte pořád i kvalitní 3,5mm jack. Konektivita Vlastně konektivita je nečekaně zajímavé téma u ROG Phonu. Telefon má samozřejmě NFC, ultra rychlou Wi-Fi a tak podobně, ale hlavně jsou v rámu hned dva USB-C konektory. Vespod je ten pro tradiční nabíjení velké 4000 mAh baterie a nalevo je dokovací konektor pro příslušenství. I přes něj lze ovšem normálně nabíjet, přičemž sem zapojíte telefon hlavně když hrajete. Tento konektor totiž tolik nezatěžuje zařízení, takže funguje mnohem lépe chlazení a zvládne až 20W nabíjení. Navíc i kdybyste přidali k telefonu v balení dodaný a pro herní večery nesmírně užitečný přídavný větráček, můžete tento konektor používat. Abych nezapomněl, baterie vydrží dva dny běžného používání a dostal jsem z ní i skoro 7 hodina hraní přes Wi-Fi. Speciality a ovládání her Specialit není nikdy dost, a proto jsou na horní straně speciální herní tlačítka citlivá na tlak. Intenzitu stisku si můžete upravit v nastavení a poté v každé hře nastavíte jednoduše, co má jaké tlačítko dělat. Třeba ve střílečkách můžete mít tedy napravo střelbu a nalevo míření. Zkrátka jako u herních konzolí. Ovládání těmito tlačítky opravdu hraní zpříjemní a jakmile si nastavíte správně tlak akorát na vás, už se vám nebude chtít hrát bez nich. Tím ovšem hrátky s mačkáním nekončí. Na tlak je citlivá i spodní polovina rámu ve stylu HTC či Pixelů. I zde si upravíte intenzitu tlaku a pak zvolíte, co má jaké zmáčknutí udělat. Krátké třeba otevře fotoaparát a dlouhé udělá screenshot obrazovky. Hardware a software Tak ovládání her bychom tedy měli, ale poběží dostatečně svižně? No samozřejmě. Koneckonců je ROG Phone v současnosti špičkou mezi Androidy v AnTuTu s více jak 300 tisíc body, hned po Huawei Mate 20 Pro. Za tento brutální výkon vděčí telefon přetaktovanému Snapdragonu 845 na 2,96 Ghz a 8 GB RAM. Zkrátka rozjedete absolutně každou hru na maximální detaily i framerate stejně hladce, jako tu běží celý systém. I když vzhledově se mi tahle nadstavba do vkusu vážně netrefila. Malinko zamrzí pouze fakt, že pro evropský trh se ASUS rozhodl přivézt pouze 128GB variantu. Her se tam furt vejde dost, ale 512GB by telefonu prostě slušelo víc. S plynulým hraním pak pomáhá i herní Režim X, kdy vám dá i tapeta vědět, že jste právě zapnuli něco speciálního. V tomto režimu telefon maximalizuje své propracované chlazení, omezí využívání výkonu v ostatních aplikacích a přesměruje veškerou volnou RAM paměť jen do hraní. Všechno se zkrátka připraví na dlouhou herní seanci a skutečně jsem zpozoroval ve hrách s tímto režimem stabilnější framerate než bez něj. Nějaký velký posun v kvalitě či rychlosti ale nečekejte. Ani zcela studeného telefonu se nedočkáte. Přeci jen dává takový hardware tělu zabrat, takže ucítíte, jak topí, ale nikdy to nebylo nepohodlné. Takhle se umí zahřát při náročném hraní každý telefon. A kdybyste měli o svého mazlíka obavy, stačí vždy přimontovat ten přidaný větráček, jehož otáčky můžete i ručně upravovat v nastavení. Fotoaparát Takovou tu běžnější prohlídku telefonu pak završí duální fotoaparát na zádech, který je úplně stejný jako u ZenFonu 5Z, takže víte, co čekat. Hlavní 12Mpx senzor s optickou stabilizací a světelností f/1.7 fotí dost dobře za dne a fotky neurazí ani v noci. Druhý 8Mpx širokoúhlý objektiv je pak velice příjemným bonusem, ale za špatného světla z něj nelezou nejlepší snímky. Ostatně pokud chcete vidět ještě více fotek z ROG Phonu a upevnit tak svůj názor, tak mrkněte i na Michalovu recenzi na techarena.cz, je jich tam spousta. Dále naopak pochválím dobře stabilizované video v až 4K rozlišení při 60 FPS a přehlednou rychlou fotoaplikaci. Ani 8Mpx selfie foťák není špatný, ale zázraky nečekejte. Spíše jej využijete pro povedené odemykání obličejem, jelikož na asymetricky umístěnou čtečku otisků prstů na zádech se většinou na první pokus netrefíte, takže je odemknutí obličejem spolehlivější. Trefit na čtečku prostě bude chtít delší praxi. Unikátní příslušenství ROG Phone se vyjímá zejména svým příslušenstvím, které si lze k dokoupit, tak si jej pojďme projít. Na první pohled bude vypadat nejzajímavěji asi Twinview dock, což je krabička, do které vložíte telefon a nejednou dostanete navíc druhý dotykový displej a další dva repráky. K tomu se přidá lepší haptická odezva, fyzická tlačítka navíc nebo 6000mAh baterka. Nutno říct, že s touhle srandou dostanete lepší zvuk a vše funguje, jak má, ale problém je s použitelností. ASUS prezentuje dock v konceptu, kdy máte třeba v PUBG na horní obrazovce velkou mapu a dole hrajete. Podobná využití by byla skvělá, ale žádná hra nic podobného zatím nenabízí, jelikož by museli takovou funkci vymyslet sami vývojáři a do vývoje pro pár kusů příslušenství se jim asi chtít nebude. Zatím tedy můžete prostě jen používat nezávisle dvě obrazovky najednou, takže se tahle věc hodí zatím jen streamerům, kdy můžete hrát hru a zároveň třeba sledovat chat na Twitchi a podobně. Velkou kapitolou jsou poté různé docky. Máme tu menší přenosný dock, který přenese obraz na monitor a připojíte k němu i myš, nebo větší Wigig dock pod televizi, který už je o poznání zajímavější. Díky němu si uděláte s ROG vlastně takovou Android televizi. Obraz se streamuje v nejlepší kvalitě s odezvou jen 10ms oproti třeba 500ms na Miracast. Vše běhá pomocí rychlé Wi-Fi a vy si tak můžete užívat hraní hezky z gauče na obří televizi. Potom už jen stačí telefon zastrčit do dalšího příslušenství v podobě analogových ovladačů s tlačítky a joysticky a máte najednou před očima skutečně androidí konzoli. Právě ovladače Gamevice jsou podle mě tím nejlepší příslušenstvím, jelikož jsou dobře zpracované a hraní je s nimi na úplně jiné úrovni. Jen mě mrzí, že je zatím mapování tlačítek pouze v beta verzi, takže občas narazíte na hry, kde si nemůžete něco správně namapovat, nebo hra rovnou odmítá spolupracovat. Doufám ale, že to ASUS rychle doladí. Kdybych vám totiž měl doporučit jen jedno příslušenství z celé téhle sady, tak bych zvolil právě ovladač. K telefonu lze získat samozřejmě ještě oficiální kryt a v každém balení je větráček, ale o tom jsem už psal. ROG Phone je prostě splněný sen každého mobilního hráče či streamera. Ano, necelých 23 tisíc v základním balení není málo a jsou tu levnější zařízení jako Razer Phone 2 či Black Shark Helo. ROG toho ale nabízí také daleko více, a nejen světýlka či plynulejší obraz a jde vidět, že jej navrhovali hráči pro hráče. Dostanete u něj parádní zpracování, velkou baterii, brutální hardware, jedinečný 90Hz AMOLED displej, super zvuk, řadu funkcí a třešničkou jsou i ty světýlka. Vlastně vám tu nebude nic chybět a na běžné vlajkové modely ztrácí telefon výrazněji jen foťákem. Nikdo se ale nebude kupovat ROG Phone kvůli foťáku. Stejně jako herní počítače i tady jsou preference někde jinde. Proto nebude nikdy z tohoto kousku masovka, ale pro těch pár fanoušku si ASUS připravila skvělý telefon, který je podle mě právem v současnosti králem herních telefonů. ...
Hned po prvním kontaktu na mě Mate zapůsobil opravdu skvěle. Takhle draze působily dříve snad jen iPhony, ale ty už Huawei dohnal. A možná vlastně i předehnal. Design se přitom zase trochu změnil, a i když si řada z vás velice nahlas stěžuje, že se jim Mate nelíbí, tak mě ano. Rozhodně je tohle uspořádání foťáků lepší, než aby byli jen pod sebou do půlky těch skleněných zad. Zde je mimochodem tak speciální vrstva, díky které telefon tolik neklouže v ruce, ale patlaní neodolává o nic líp než konkurence. Telefony každopádně padne dobře do dlaně a nechybí mu ani voděodolnost IP68. Když pak Mate otočíme, tak se můžeme pokochat krásným 6,4” OLED panelem s jemným Quad HD+ rozlišením. O něm se nemá smysl moc rozpovídávat. Obraz je moc pěkný, čitelnost na slunci bezproblémová a zakřivení po bocích je výraznější jak u Samsungu. Zakřivení navíc perfektně sedí k novému ovládání gesty, které si můžete zapnout v EMUI 9. Swipenutí zleva i zprava vás vrátí o krok zpět, swipenutí zespoda vás vrátí domů a stejné gesto s podržením otevře multitasking. Huawei zkrátka od Xiaomi okopírovalo do puntíku jejich gesta a já jsem za to rád. Lepší jsem totiž zatím nenašel. U displeje mě mrzí jen Always On funkce, u které si nemůžete nastavit vzhled, a dokonce neukazuje ani oznámení, takže se musíte spoléhat na barevnou LEDku v notch. I Sony to zvládlo letos napoprvé lépe. Když už jsem u toho notche, tak je větší než u P20, ale taky to má svůj důvod. Nově se přidalo 3D skenování obličejem, takže může nyní Huawei zápasit s Applem a jeho Face ID i v oblasti bezpečnosti, a navíc funguje odemykání rychle a spolehlivě i v noci. Pro odemykání můžete ale využít konečně i tu bájnou čtečku otisků prstů přímo v displeji. Huawei porazil všechny velké globální výrobce a dostal jí do prodeje jako první. Tahle optická čtečka není rychlá nebo spolehlivá jako ty běžné, ale je návyková a za nic bych jí nevyměnil. A nemusíte mít strach, odemykání funguje úplně stejně i přes ochranné sklo. Kro čtečky v displeji je potom zajímavostí i zvuk. Máme tu dva repráky, jeden nahoře v notchy a druhý vespod, kde vychází zvuk netradičně přímo z otvoru pro USB-C konektor. Zajímavé využití prostoru, to musím uznat, ale bohužel padla za obětovala kvalita, a to se podle mě nevyplatí. Zvuk je tišší a ploší než u konkurence a třeba v přímém srovnání hraje Note 9 daleko lépe a mnohem hlasitěji. Dále 3,5mm jack byste tu hledali marně, i když může vršek telefonu mást. Ten černý puntík je ale infra port. Nezapomeňte se mrknout také na náš YouTube kanál! V oblasti hardwaru není, co řešit. Nový procesor Kirin 980 doplňuje 6 GB RAM a úložiště má 128 GB. Tím pádem má telefon výkonu na rozdávání a v AnTuTu by měl dosahovat 315 tisíc bodů. Ověřit jsem to ale nemohl, jelikož náš předprodukční software si s AnTuTu moc nerozumí a skóre brzdí úložiště. Jinak zde běží Android 9.0 Pie s novou verzí vizuálně lehce pozměněné nadstavby EMUI rychle. Jde ale vidět, že software není ještě moc odladěný, protože jsem narazil občas na menší škubání animací. To bude ale na sto procent v prodejní verzi odladěno. Jediným zakopnutím u hardwaru je rozšíření paměťovými kartami. To tu sice je, ale Huawei přišlo s novým formátem nano memory karty. Tu samozřejmě nabízí Huawei a pak dost možná zatím nikdo. Podle úplná zbytečnost, ale alespoň sem můžete vložit pořád i dvě nano SIMky. Rád vám ovšem sdělím, že baterie se opravdu povedla. Nejen že vydrží telefon na jedno nabití klidně i více jak dva dny používání, ale hlavně jej nabijete z nuly na 70 % skutečně za nějakých 30 až 35 minut díky v balení přidané 40W nabíječce. V tom Huawei skutečně nelhal. Navíc je tu nyní i nejrychlejší možné 15W bezdrátové nabíjení, které umí takový gimmick trýček. V nastavení můžete totiž zapnout reverzní nabíjení a z Matu se pak stane nabíjecí podložka pro ostatní telefony. Moc často to asi nevyužijete, ale funguje to výborně a nabíjení probíhá i přes tlusté kryty. Telefony si k nabíjení nemusí ani přímo dotýkat. Na závěr jsem si nechal ten trojitý foťák, o němž můžu ale to povídání celkem dost zkrátit. Ten fyzicky obří 40Mpx senzor a 8Mpx teleobjektiv s trojnásobným zoomem jsou totiž z P20 Pro a podávají stejné výkony. Zejména noční režim na každého stále zapůsobí, a i pětinásobný hybridní zoom umí překvapit. U zoomování už jde vidět výraznější postprocesing, ale stejně je úžasné, jaké kvality můžete za dne docílit. Večer je zoomovaní pochopitelně skoro nepoužitelné. Prosté krásné fotky jako dřív, ale novinkou je 20Mpx širokoúhlý objektiv namísto černobílého senzoru. Ten je až překvapivě dobrý a za dne podával líbivější snímky než LG. Kvůli horší světelnosti se ale karta obrací za horšího světla. Na první pokus je tohle ale pro Huawei trefa do černého, a navíc tu mají všechny objektivy skvělou stabilizaci při natáčení videa a funguje u nich autofocus. I video ve 4K má super stabilizaci a můžete se i přepínat mezi všemi foťáky. Bohužel jste ale omezeni na pouhých 10 minut a kvalita trochu pokulhává. Na video Mate pořád expert není. Přední 24Mpx kamerka ale určitě vykouzlí každému fanouškovi selfie úsměv na tváři. Závěr Samozřejmě by se dalo kolem foťáku rozpovídat mnohem více do detailu. Třeba jsem nezmínil ani kvalitou nic moc slow motion v 960 FPS, ale už byste u toho videu usnul. Mate 20 Pro patří zkrátka mezi to nejlepší, co můžete v mobilním světě získat. A byť se chybám nevyhnul, třeba s tím zvukem, tak si i tu vysokou cenovku 25 tisíc korun hravě obhajuje. Stejný názor sdílí ostatně i Michal ve své recenzi na techarena.cz. Pokud máte ale třeba P20 Pro nebo i Note 9, tak ani kvůli tomu foťáku bych přechod nedoporučil. Určitě to ještě rok bez širokoúhlého foťáku vydržíte. Jestli ale patříte mezi majitele Matu 10 Pro a podobně, tak tam už dávám upgradu velký palec nahoru. Pocítíte znatelný pokrok prakticky ve všech oblastech a když vás bude štvát, tak si ten výřez v nastavení schováte. V každým případě, ať už si koupí Mate 20 Pro kdokoli bude mít jeden z TOP telefonů roku a byť fotky jsou v této třídě spíše věcí preference, tak v DxO benchmarku Mate určitě zase všechny rozdrtí. Takhle univerzální foťák na stejné kvalitě totiž jinde nenajdete. ...
Design a displej Co mě na Honoru 8X okamžitě trklo je design. A tím nemyslím parádní skleněná záda v modré barvě, z nichž lehce vyčnívá fotoaparát, nebo příjemné tvary díky nimž padne stroj pohodlně do ruky. I když uznávám, že pruh zvýrazňující foťáky a logo vypadá stylově a dodává telefonu šmrnc. Kdepak, já mluvím o přední straně, kde máme velký 6,5” Full HD+ IPS displej s menším výřezem. Pokud totiž chcete přední stranu ve stylu iPhonů, ale s Androidem, je vaší jedinou volbou právě 8X. Rámečky tu jsou na dané poměry velice tenké a byť je brada pořád maličko širší než boky (má pouze 4,65 mm), je telefon zatím nejblíže iPhonu, co jsem viděl. Výřez je ale menší, přičemž poráží v rámečcích i sesterskou Novu 3i. Zkrátka pokud má mít telefon výřez, tak by měl vypadat přinejmenším jako tenhle Honor. Za to si zaslouží výrobce určitě pochvalu. Samotný displej vypadá přitom dobře, čitelnost na přímém slunci je díky nové antireflexní vrstvě velice dobrá, výřez jde softwarově zakrýt a nechybí třeba ani ta notifikační dioda. I přes větší displej vás ale ujišťuji, že telefon je fyzicky opravdu jen nepatrně větší než Nova 3 či Pocophone a v ruce rozdíl vůbec nepoznáte. Velikosti se bát nemusíte. Tlačítka i rychlá čtečka otisků prstů jsou navíc umístěny akorát na dosah prstů, takže nemusíte moc ručkovat. A málem bych zapomněl na odemykání obličejem pomocí průměrně fotící 16Mpx kamerky, které funguje dost dobře. Dále jediný reproduktor vespod rámu je hlasitý, a i na maximální hlasitost je zvuk čistý, takový lehčí nadprůměr v této cenovce. A pro klid v duši zde máme i 3,5mm jack. Nezapomeňte se mrknout také na náš YouTube kanál! Hardware a software Nic není dokonalé a tak zde se to projevilo bohužel starším microUSB s pomalejším nabíjením, což je dost možná jediné mínus, který jsem na Honoru našel. Mít USB-C, nebylo by co řešit. Potěší však prostorná 3750mAh baterie, která mě dostala bez potíží na dva dny na jedno nabití a nemusel jsem se ani krotit v používání. O výdrž si starosti tedy dělat nemusíte a stejně tak o výkon. Ten má na starosti nový procesor Kirin 710 a 4 GB RAM. Výsledkem je skoro 140 tisíc bodů v AnTuTu a krásně rychlé a plynulé prostředí. Ve skutečnosti mě běh Androidu 8.1 s nadstavbou EMUI až překvapil. Hardware je sice stejný jako u Huawei Nova 3i, avšak pocitově běží Honor prostě o něco lépe. Pro ukládání aplikací a fotek pak poslouží 64GB nebo 128GB úložiště, které lze rozšířit hybridním slotem také o microSD kartu, nebo případně o dvě SIM karty. Fotografie Mimochodem ty fotky budou vypadat na danou cenovku dost dobře. Jen pochopitelně nečekejte úroveň vlajkového Honoru 10. 20Mpx foťák se světelností f/1.8 se skutečně snaží a v noci podával o maličko lepší výkony než 16Mpx snímač Novy 3i. Co jen krátce vyzdvihnu je dynamický rozsah, jenž je vzhledem k přímým konkurentům výrazně nadstandardní i bez HDR. Video je poté maximálně pouze ve Full HD při 60 FPS, což je škoda a elektronická stabilizace je dobrá, ale ne úžasná. Na druhou stranu mě zaujalo, že i v takto levném telefonu je super slowmotion záznam v HD při 120 či až 480 FPS. Nezapomnělo se na slušný portrétní režim díky druhém 2Mpx senzoru a cestu si sem našel i noční režim. Ten bych ovšem nepoužíval, jelikož fotky postprocesingem spíše zničí, než vylepší. Závěr To už by myslím k Honoru 8X stačilo. Je sice velice podobný často zmiňovanému Huawei Nova 3i, ale to jsem vám ještě neřekl cenu. Honor 8X koupíte totiž ve variantě 64GB za 6 990 korun a pokud chcete 128GB úložiště jako má Nova, připlatíte si navíc tisícovku. Výsledkem je tedy levnější telefon, který je hardwarově stejný, avšak běží pocitově o něco plynuleji, má větší baterku, trochu lepší foťák a tenčí rámečky. A vážně mi věřte, že rozdíl ve velikosti nepoznáte. Škoda jen toho USB-C, to si Honor očividně schovává čistě pro vlajkovější modely. I přesto vám musím Honor 8X jednoznačně doporučit. ...
Design Začnu nejprve vším, co J6+ sdílí se svým levnějším sourozencem J4+. Předně je tu samozřejmě design a rozměry telefonu, které jsou úplně stejné. Třeba zepředu byste telefony vůbec nerozeznali a zezadu prozrazuje J6+ jen duální foťák a taky ta sytě rudá barva, s kterou určitě vyniknete v davu černých placek. Stejně jako J4 se tedy telefon pohodlně drží a zpracovaní působí velice dobře. Displej a zvuk Bohužel je však za daleko vyšší cenu stejný také 6” IPS displej, který má tak pouze HD+ rozlišení. Panel vypadá úplně stejně, takže nejsou velké problémy s čitelností na slunci a vypadá slušně. Za 6 tisíc už má ale drtivá většina konkurence alespoň to Full HD rozlišení. Dále také reproduktor nahoře na právem boku zůstává při starém a byť kvalitou nepřekvapí, tak je dostatečně hlasitý. Zaujmout však může 3,5mm jack s audiem Dolby Atmos. Hardware a software Někoho může zarazit, že je v tomto zařízení stále také starý Snapdragon 425, což vám nemám za zlé. Takový procesor byl slabší už za 4,5 tisíce korun natož tady. Naštěstí už jej doplňují v J6+ alespoň 3 GB RAM. Výbavu pak doplňuje ještě 32GB úložiště, NFC pro placení či trojitý slot pro dvě SIM i paměťovku zároveň. Díky větší RAMce pak běží Android 8.1 Oreo s nadstavbou o trochu lépe a udrží více aplikací najednou. Plynulost systému při běžném používání zkrátka nechyběla. Jen nepočítejte s Always On funkcí, tu si Samsung nechává rozumně pouze pro telefony s AMOLED displeji. Baterie má poté 3300 mAh a vydrží vám maximálně tak jeden a půl dne používání. Na dva dny se mi ani zdaleka nepovedlo dostat. Zklamat může microUSB s pomalejším nabíjením, které se začíná i u hranice 6 tisíc už objevovat v konkurenčních strojích. Nezapomeňte se mrknout také na náš YouTube kanál! Jak vidíte, tak v podstatě celý telefon je stejný jako J4+, už na pár příjemných zlepšení jsme už narazili. Hlavně je to nárůst paměti, díky čemuž běží prostředí o něco lépe, ale co určitě nejvíce oceníte je nová čtečka otisků prstů na boku v zapínacím tlačítku. Ta je dostatečně rychlá a spolehlivá, přičemž zůstává zachováno také pomalejší odemykání obličejem. Velmi rád jsem narazil na přestěhovanou kolébku hlasitosti na levém boku, avšak pořád je trošku moc vysoko. Pořád lepší než aby byla tak vysoko na pravé straně. Fotoaparát Nejvýraznějším vylepšením bude pro všechny na první pohled duální fotoaparát. Ten však není o nic moc lepší než v J4+. Hlavní 13Mpx senzor se světelností f/1.9 zůstává totiž stejný, takže dostanete slušné snímky, avšak už v levnějším modelu to byl spíše průměrný foťák, takže asi víte, jak působí v dražší J6. Druhý 5Mpx foťák je tu pak pouze pro přidání hezčího rozmazání pozadí, což funguje, jen pochopitelně nečekejte zázraky. Zlepší doznala ovšem přední kamerka, která zde má 8 Mpx a fotí skutečně o něco líp. Závěr Celkově je Galaxy J6+ opět pro Samsung pokrok. Konečně i ty levnější telefony mají co nabídnout a není to už tak špatné jako dřív. Na druhou stranu by podle mě mělo právě J6+ stát 4,5 tisíce a na J4 se mohl Samsung vydlábnout. Bohužel však stojí tohle krásně rudé Galaxy J6+ hned 6 tisíc korun a v této kategorii vládnou jiné poměry. Xiaomi Redmi Note 5 či Mi A2 Lite s čistým Androidem One, bytelný tank v podobě Nokie 6.1, ASUS ZenFone Max Pro s obří baterií, tyhle všechny stroje jsou stejně drahé či levnější a mají lepší výbavu. Jsem opravdu rád, že má nyní Samsung i v této třídě pro své fanoušky pěkný telefon, ale zbytek musí Samsung přesvědčovat. Rozhodně jsme ovšem opět na správné cestě. ...
Design Zaprvé vypadá tenhle skleněný sandwitch hezky a působí velice dobře v ruce. Telefon je ale zároveň lehoučký, takže nepůsobí tak hodnotně, ale o kvalitu materiálů vážně nemusíte mít strach. Všechny hrany jsou příjemně zaoblené, takže zařízení padne skvěle do dlaně a pohodlně se drží. V pravém boku je poté netradičně umístěná v zapínacím tlačítku také čtečka otisků prstů, která je velice spolehlivá a dostatečně rychlá. Mimochodem je tu rovněž odemykání obličejem, ale to už je pomalejší. Asi jediné, co se mi na konstrukci vážně nelíbí je tak umístění kolébky hlasitosti. Je až moc vysoko a mnohem radši bych jí viděl na levém boku. Displej a zvuk Dále musím upozornit, že rámečky kolem displeje tu jsou o něco větší, než bych čekal. Nova 3i to vážně není. Na druhou stranu Samsung stále hrdinně odmítá notch a samotný 6” displej vypadá na danou třídu skvěle. Má Full HD+ rozlišení, a především využívá Super AMOLED technologii. Obraz je moc hezký, kontrast vysoký, a díky vysokém jasu byla dobrá i čitelnost na přímém slunci. Displej je jednoduše jednou z největších předností tohoto telefonu. Potěší také Always On funkce, jejíž vzhled si můžete bohatě upravit a vždy vidíte čas i notifikace. Jen škoda, že na notifikační diodu se už nedostalo. Co mě potom celkem mile překvapilo je spodní reproduktor. Zvuk působí dynamicky, a dokonce i na maximální hlasitost je pořád na dané poměry dost čistý. A dále nikoho nezklame ani zvuk skrz 3,5mm jack s podporou Dolby Atmos. Nezapomeňte se mrknout také na náš YouTube kanál! Hardware a software V oblasti hardwaru potom Samsung vesměs připouští chybu s letošní Galaxy A8, jelikož dal do tohoto levnějšího modelu úplně stejný procesor. Jde o domácí Exynos 7885 se 4 GB RAM, přičemž v AnTuTu se pohybuje kolem 120 tisíc bodů. Je tedy slabší než Snapdragon 636 či nový Kirin 710, ale ne o moc. V prostředí Androidu 8.0 s vlastní nadstavbou rozdíl moc nepocítíte a vše běhá plynule. Tedy téměř vše. Jen animace přechodu na stránku Bixby na hlavní obrazovce se občas trochu zaškube, ale tu jsem stejně hned vypnul, takže mě to při testování netrápilo. Na všechny vaše aplikace postačí pak 64GB úložiště a potěší také trojitý slot pro dvě SIMky i microSD kartu zároveň či Bluetooth 5.0 a NFC. Fotoaparát Všechny tyhle věci ale vem čert, vy už stejně čekáte, až bude mluvit o tom trojitém foťáku. Hlavní senzor zde má na Samsung rekordních 24 Mpx a světelnost f/1.7, přičemž fotky vypadají vážně skvěle. Ale jen pokud fotíte na kratší vzdálenost či detaily. Jakmile fotíte vzdálenější objekty a krajinky, tak počítejte s velice agresivním postprocesingem. Ani za špatného světla nejsou fotky úplně otřesné, ale barvy nejsou moc přirozené. Druhý 8Mpx foťák je potom širokoúhlý se 120 stupni záběru. Efekt rybího oka je tu občas relativně silný, ale kvalita neurazí, byť je zde postprocesing občas ještě výraznější. Třetí 5Mpx foťák je pak už čistě pro rozmazání pozadí, které funguje jak má a můžete si s ním zpětně pohrát v galerii. Musí tu být však ty tři foťáky? Kdepak. Ale mezi konkurenty jde o dost dobře fotící telefon, který může překvapit i 24Mpx přední kamerkou s bleskem. Vyloženě zklamat pak někoho chybějící natáčení videa ve 4K, ale zase tu je pěkné Full HD s dobrou elektronickou stabilizací. Jen škoda, že fotoaparát pomalu zaostřuje a častokrát i přeostřuje. Foťáky tu jsou zkrátka slušné, ale je to s kvalitou jak na horské dráze a kvalitou nikoho na zadek neposadí. Baterie A abych nezapomněl, tak baterie má slušných 3300 mAh, přičemž výdrž se pohybovala maximálně kolem jednoho a půl dne běžného používání. Výdrž byla ale konzistentní, takže by jí označil spíše za lehce nadprůměrnou. U baterie vidím větší mínus jinde. Proč je proboha u telefonu za 8,5 tisíce korun pořád microUSB s pomalejším nabíjením? Nelíbí se mi to u Huawei Nova 3i a příčí se mi to i tady. U telefonu do 5 tisíc OK, ale i když se blížíme deseti je to jiná věc. Závěr Celou recenzi bych mohl klidně uzavřít zopakováním úvodu. Letošní Galaxy A7 je po dlouhé době konečně Samsung střední třídy, který určitě stojí za pozornost. Všechny jeho klady i těch pár záporu jsem vám popsal a vy se teď rozhodněte, zda je to stroj pro vás. Ano, pokud si jej porovnáte se stejně drahým Honorem Play nebo o tisícovku dražším Pocophonem, tak jsme někde jinde, ale co se tradičnější střední třídy týče je na tom Galaxy dobře, jen nesmíte čekat voděodolnost, bezdrátové nabíjení a podobně. Levnější vlajka tohle prostě není. Alespoň já se ale díky A7 nyní těším na dalším Samsungy v této třídě, a to jsem ještě nedávno říct nemohl. Jen prosím příště už to USB-C, ano? ...
Hardware a software iPhone XS Max je telefon s absolutně největším displejem, který kdy Apple v mobilu měl. Pokud jste byli v minulosti uživatelé větších iPhonů s názvem Plus a nevadily vám větší rozměry, je tohle přesně kousek vás. Fyzické rozměry jsou prakticky totožné, ale co budete absolutně milovat třeba oproti 8 Plus je ten o palec větší displej. Prostě a jednoduše si představte, že displej XS Max pokrývá celou čelní plochu vašeho 8 Plus a je to. Mimochodem je ještě o krapánek větší než třeba na Samsung Galaxy Note 9, který je ale rozměrově větší konstrukcí. Rozdíl samozřejmě poznáte i v kvalitě displeje obou iPhonů, kde oproti IPSku na 8 Plus je nový OLED na XS Max úplně jinde s barevným podáním nebo čitelnosti na sluníčku. Protože jsme v roce S, událo se toho nejvíce pod kapotou. Zásadní změnu v designu tedy očekáváme buď za rok, či dva. Nově přichází Apple s procesorem A12 Bionic, který je jako první na světě se 7nm technologií uveden do komerční verze přístroje. Z praktického hlediska tento čip umožňuje o 15% vyšší výkon, který už u předchozí A11 byl brutální, ale o 50% se navíc zvýšil výkon grafického jádra, a to už je co říct. Čísla jsou jedna věc, ale pocit z používání je věc druhá. Ve spolupráci i s vylepšeným FaceID se telefon daleko rychleji odemyká, aplikace se spouští rychleji, běží rychleji a díky o 1 GB větší paměti jich telefon udrží více běžících najednou. Zkrátka a dobře, po stránce hardwaru bude tento telefon opět nejspíš celý další rok kralovat. Samozřejmě je otázkou, co přinesou další výrobci v podobě Huawei, Qualcomm nebo Samsung, ale výkony vlajkových procesorů už dnes nejsou asi hlavní nosné téma, ale spíš začíná jít o jejich využitelnost v praxi. Po stránce softwaru je iOS 12 zase značný posun kupředu, kde největší přínos je i jeho značné zrychlení na starších telefonech. Proto pokud ještě váháte, zda upgradovat na nejnovější iPhone kvůli zastaralosti toho původního, dejte mu ještě šanci, nahrajte do něj nový iOS 12 a uvidíte, zda nedojde k jeho výraznému zrychlení. iOS 12 teď můžete nahrát až do 5 let starého zařízení, a to je softwarová podpora, která se jen tak u jiných výrobců nevidí. I když po fiasku s iOS 11 Apple prostě musel spravit starší zařízení, které si sám loni rozbil. V iOS nastalo změn více včetně alternativního obličeje pro FaceID, ale to asi popisovat nemusím, protože teď už jej určitě všichni na svých telefonech máte. Nezapomeňte se mrknout také na náš YouTube kanál! Často vyčítanou vlastností telefonů Apple je baterie a v tomto místě musím dát všem za pravdu. Nemůžu ale říct, že je výdrž špatná. Je vesměs stejná jako u předchozích modelů a jedná se zase o jednodenní telefon, i když výdrž u tohoto XS Max je oproti XS větší. Smutně ale koukám po ostatních výrobcích, kteří dokážou dát do svých androidích telefonů jednou tak silnou baterku. Podařit se toto Applu, bezesporu by díky své skvělé optimalizaci využití stal okamžitě králem ve výdrži na 1 nabití, ale to by nesměl být tak pověstně paličatý. Fotoaparát Pojďme se podívat ale na největší změnu, kterou je fotoaparát, kde se nebojím říct, že oproti předchozím jakýmkoli iPhonům je zde rozdíl celé třídy. Největší zásluhu na tom má nový senzor, který konečně dosáhl velikosti pixelu 1,4mikrometru a vyrovnal tím veškeré čipy konkurence kromě Huawei P20 Pro – ten má pixely ještě větší. Už předchozí iPhony nefotily vůbec špatně, ale během roku zaznamenal právě Huawei obrovský posun hlavně při snímcích s nižším osvětlením a já se docela těším, jak dopadne jedno z našich porovnání foťáků mezi P20 Pro a iPhonem XS. Rozdíl oproti loňské generaci iPhonů je však opravdu dramatický, a to jak za dne, tak večer. Sám jsem byl překvapený, když jsem za denního světla fotil sochu Winstona Churchilla, kde jde vidět obrovský rozdíl v dynamickém rozsahu. Další podstatnou změnou je portrétní režim, který opět doznal velkého posunu. I u iPhonů XS i XS Max si teď můžete měnit hloubku ostrosti až po vyfocení, stejně jako tomu má třeba již zmíněný Huawei už roky. Právě zde se projevuje obrovská síla nového čipu A12, který detekuje hloubku pozadí a snaží se o plynulejší rozostření oproti ostatním telefonům, které detekují popředí a oproti němu pouze rozostří rovnoměrně pozadí. Musím říct, že tohle na mě opravdu dojem zanechalo. Závěr Záměrně jsem si cenu nechal až nakonec. To, zda se rozhodnete pro nový iPhone samozřejmě záleží na vás. Cena je totiž enormní a v nejlepší konfiguraci telefon stojí 43 500 Kč, a to už za telefon rozhodně každý nedá. Na druhou stranu, pokud vezmete v úvahu, kolik na mobilních telefonech proděláte za rok, pořád vychází Apple v porovnání s jinými vlajkovými loděmi výrazně lépe, protože třeba za použitý Samsung Galaxy S9 dostanete dnes na výkupu někde kolem 8-9 tisíc korun, a to je ten telefon na trhu teprve půl roku. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
| bonmoto.cz | 6 299,- |
| doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
| moto-kufry.cz | 6 299,- |
| motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.