Telefony s takovými parametry byly loňský rok k vidění za cenu kolem 10 tisíc korun a tento je k dostání jen za 5 990,- , a to hned ve 3 líbivých barevných provedeních – černé, světle modré a tmavě modré. Krásný design má bohužel jednu, pro někoho možná zásadní, vadu na kráse. Jsou to záda, která, ač vypadají skleněná, jsou ve skutečnosti plastová a lesklý plast je dost náchylný na poškrábání. Na druhou stranu, v balení je alespoň silikonový zadní kryt, které záda spolehlivě ochrání. Celkově telefon působí velice svěžím dojmem, perfektně padne do ruky, a ovládací prvky jsou přesně tam, kde jsou potřeba. Čtečka otisků prstů by si zasloužila zrychlení, není to ale nic fatálního. Co se týče displeje, jde o FullHD+ IPS panel, a je skvělý, včetně pohodové čitelnosti na slunci a zkrátka a dobře mu není co vytknout. Velikost 6,2 palce je takový vyšší průměr, takže do malé ruky to tak úplně není, ale žádné extra pádlo taky ne. Po hardwarové stránce je výbava velice slušná. Kirin 710 je procesor s dostačujícím výkonem, v Antutu model získal přes 130 tisíc bodů, 64GB úložiště je taky v pohodě, jenom větší RAM by telefonu slušela trochu víc. Na druhou stranu, 3GB jsou pořád dostačující, a hry si na tomhle v klidu zahrajete na střední detaily. Největším negativem je přítomnost microUSB, což by si už letos mohl jakýkoli výrobce telefonu kolem 6 tisíc odpustit. Trochu překvapivé je umístění notifikační diody dole na bradě. Nahoře už je totiž rámeček tak tenký, že se tam nevešla. A protože je Honor 10 Lite převlečený Huawei P Smart 2019, zvuk je i tady jako z plechovky, 3,5mm jack je přítomen, stejně jako NFC. Příjemné je svěží prostředí Androidu 9 Pie s nadstavbou EMUI, který běhá opravdu svižně. Na zadní straně nalezneme soustavu 2 foťáků, opět jako v P Smartu. Hlavní, 13 MPx, má světelnost f 1.8, a druhý je určen pouze pro portrétní režim. K dispozici je oblíbený AI režim, který udělá trávu zelenější, pampelišky žlutější a oblohu modřejší. Někdy až moc a naštěstí jde vypnout. Celkově podává foťák na svou třídu naprostý průměr a za horšího osvětlení opravdu za moc nestojí, a zde by byl rozumnější volbou Honor 8X. Za světla jsou však fotky bez problému, pokud úplně nefotíte portréty. Zde se vyplatí vyfotit alespoň 3 snímky, a pak z nich vybrat ten nejpovedenější. Příjemná je ovšem spousta rozostřovacích módů, podobně jako na Applu. Největší rozdíl, a prakticky vlastně jediný, oproti P Smartu, je daleko lepší přední foťák. Obraz je mnohem přirozenější, Bokeh vypadá daleko lépe a výsledná fotka je daleko detailnější. Není se čemu divit, Honor zde použil, na rozdíl od Huawei, 24 MPx snímač. Jak dobrý tenhle přední foťák je, se můžete ostatně přesvědčit i v sesterské recenzi na techarena.cz. Na přední i zadní kameru lze natáčet video ve FullHD, ale samozřejmě s nějakým speciálním slowmotion režimem není možné počítat, stejně jako u konstrukce s vysokou odolností. Honor 10 Lite je důstojným nástupcem Honoru 9 Lite, s lehce nadprůměrnou baterií, o kapacitě 3400 mAh. Cena 5 990 Kč je na svou výbavu odpovídající, i když je fakt, že u Honoru je zvykem za podobný model, jako má Huawei, zaplatit méně peněz. Totožnou cenu ale kompenzuje ta lepší přední kamerka. A jak by řekl Horst Fuchs: A to se vyplatí! ...
To, co bylo dříve u mobilních telefonů, až na výjimky, výsadou vyšší třídy, tedy krásný design a bezrámečkový displej se příští rok evidentně chystá i do nižší třídy a vypadá to, že nevzhledným centimetrovým rámečkům konečně odzvonilo. Takovou první vlašťovkou byl Huawei Y7, ale P Smart 2019 jej hravě strčí do kapsy. Prvním lákadlem může být cena, a to 5 990 Kč, což je jen o tisícovku víc než Y7, a ta tisícovka navíc se opravdu vyplatí. Po designové stránce barevné provedení asi nejvíc připomíná Xiaomi Mi 8 Lite. Záda jsou nádherná, duhová, ale je tu problém, a to nalakovaný, lesklý plast, který má tendenci k poškrábání. Zbytek naopak potěší. Ať už je to uložení průměrně rychlé čtečky otisků prstů, bočních tlačítek, vše je ideálně přesně na dosah ruky. FHD+ Displej P Smartu 2019 je vyroben technologií IPS a je jednoduše skvělý. Rámečky jsou úzké, notch je miniaturní, brada také docela ujde, zkrátka v této cenové kategorii si není na co stěžovat. Na papíře sice vypadá velikost 6,2 palce enormně, ale právě díky úzkým rámečkům je to pocitově značně menší. Za chválu stojí i maximální jas, který bude pravěpodobně dostačující i na slunci. Po hardwarové stránce se jedná o velice slušnou výbavu. Telefon pohání Kirin 710, což je letošní procesor a sekunduje mu 3GB operační paměti a 64GB pro uživatelská data. Antutu benchmark se zastavil na velice slušné hodnotě 131 000 bodů. S takovým skóre nebude problém si zahrát ani celkem náročné hry, i když 4GB by telefonu samozřejmě slušelo víc. Jsou tu ovšem i negativa. Přeci jen už by se od telefonu pro rok 2019 dalo očekávat za 6 tisíc USB-C, dioda by se mohla vrátit zpátky nahoru do sluchátka a zvuk je sice dostatečně hlasitý, ale zní jako z plechovky. Na druhou stranu, je tu 3,5mm jack pro kvalitní poslech přes kabel, nebo Bluetooth 4.2 pro bezdrátový poslech. Potěší také přítomnost NFC, ovšem Galileo zde není. A telefon opravdu není voděodolný. Po softwarové stránce je P Smart 2019 velmi dobrý, protože vše běhá díky Androidu 9 Pie s poslední nadstavbou EMUI tak, jak má, tím pádem rychle a bez sekání. Na zadní straně je soustava 2 foťáků z P20 Lite, kdy hlavní má 13MPx se světelností f/2.2 a druhý je určen pouze pro portrétní režim. Oproti předchozímu P Smartu však přibyl nápis AI Camera, který značí, že k úpravám došlo zejména na poli zpracování fotek. Telefon rozpozná velké množství scén, podobně jako na Honoru 10, avšak výsledné fotky jsou samozřejmě o poznání horší než na tomto vlajkovém modelu, který je ovšem jednou tak dražší. Huawei P Smart 2019 svým foťákem opravdu žádnou revoluci do střední třídy nepřináší a zařazuje se do průměru své kategorie. Tím spíš nepřekvapily ani fotky za nedostatečného osvětlení, kdy se ztrácí veškeré detaily, telefon má problém scénu zaostřit, a výsledná fotka připomíná spíš akvarel než alespoň trochu použitelný snímek. Jak už to bývá u této levnější třídy, to vše pomine v momentě, kdy je venku světla dostatek a fotky vypadají opravdu použitelně. Pokud se chcete o schopnostech P Smartu přesvědčit, můžete se mrknout na více ukázkových fotek v sesterské recenzi na techarena.cz. Pak už jen záleží na vás, zda chcete fotky prokreslenější a zvolíte AI režim, kdy obloha je modřejší a pampeliška žlutější, nebo dáte přednost střízlivějšímu podání barev a AI režim vypnete. Módů rozostření je na telefonu mnoho, například „Hit or miss“, Pro režim, kde si můžete veškeré hodnoty expozice nastavit sami. K dispozici je i AR režim s různými přelepkami na váš obličej, panorama, časoměr a malování světlem. Video lze natáčet maximálně ve FullHD při 60 snímcích za vteřinu, ale žádný slowmotion speciální režim přítomen není. Přední fotoaparát má 8MPx, a je zde i beauty režim. Huawei P Smart 2019 disponuje baterií o kapacitě 3400mAh, což je ve své kategorii lehký nadprůměr, a telefon vydrží i 2 dny běžného používání. Dobíjení ale probíhá prostřednictvím microUSB a rychlé nabíjení zde bohužel nenajdete. Celkově nabíjení trvá lehce přes 2 hodiny. Telefon je dostupný v černé a modré barvě. Za 5 990 Kč se v případě tohoto telefonu jedná o bezesporu kvalitně zpracovaný telefon, na svou cenu s minimálními rámečky, krásným displejem, velice slušnou hardwarovou výbavou a průměrným foťákem. Je možné ho doporučit všem, kdo chtějí krásný telefon a zas tak moc jim nezáleží na foťáku. Tento telefon totiž nejvíc bude zatápět, dnes již třičtvrtě roku starému P20 Lite, který má zhruba o 40% horší výkon, ale zase lepší foťák. Ať tak či tak, P Smart 2019 je velice dobrá volba a je dost pravděpodobné, že to bude jeden z bestsellerů roku 2019. Pokud byste ale přece jen chtěli větší výkon a lepší foťák, stačí doplatit tisícovku na Honor 8X, nebo Xiaomi Mi 8 Lite. Je to jen o prioritách. ...
Xiaomi Amazfit 2 Stratos na vás ihned po prvním vybalení nechají rozporuplný dojem. Na první pohled totiž vypadají neskutečně masivně a robustně. Mají pryžový řemínek, který je celkem příjemný na omak, ale hlavní kontroverze spočívá v tom, že byste čekali i solidní váhu. Ovšem hodinky jsou neskutečně lehké. Ano, už na první pohled je vidět karbonová textura, ale ve skutečnosti je to velice hezky zpracovaná imitace karbonu. Tělo hodinek je totiž plastové - polykarbonát. Tento materiál samozřejmě hodinkám dodává potřebnou lehkost a oproti často používané nerezové oceli, ale naopak nižší odolnost. Celkově však hodinky působí atraktivním dojmem a o to jde asi především. Po stranách jsou k dispozici 3 ovládací tlačítka, která jsou určena bohužel pouze pro stisk a otáčecí korunka, alespoň tomu prostřednímu, tím pádem chybí. Obecně k ovládání - vrchním a spodním tlačítkem se prochází v seznamech doleva či doprava nebo nahoru a dolů, ale to můžete pohodlně nahradit i swipováním po displeji. Displej hodinek je asi největší rozdíl, který je znát oproti daleko dražším hodinkám. Zkrátka, OLED to není, ale to vůbec neznamená, že by byl špatný. Právě naopak. Pokud totiž hodinky zrovna nepoužíváte, jsou v Always On režimu, kdy není aktivní podsvícení a nelze je ovládat dotykově. Pro probuzení stačí jen stisknout vrchní tlačítko a hodinky tím hned probudíte. Největší výhodou displeje je naprosto perfektní čitelnost na sluníčku, mimo něj však displej působí jak 15 let staré digitálky. Holt si musíte vybrat, zda budete brát skvělou čitelnost na slunci s tímto displejem nebo jiné hodinky s krásně barevným OLEDem, ale zas horší čitelností na sluníčku. Funkce hodinek jsou opravdu pestré, a co se týká fitness aktivit, monitorují běh, chůzi, jízdu na kole, plavání, spoustu aktivit ve fitku, ale najdete zde i lyžování, fotbal nebo skákání přes švihadlo. Je to tedy větší nabídka než u leckterých jiných hodinek. Zejména monitoring plavání je zajímavý a hlavně možný díky tomu, že hodinky jsou vodotěsné do 5ATM, tím pádem 50m hloubky. Takže na potápění si radši kupte Garminy. Hodinky v sobě mají senzor srdečního tepu, akcelerace, gyroskop, barometr, dale pak WiFi a GPS, která při prvním spuštění bohužel chvilku nabíhá. Pokud ale provádíte fitness aktivitu pravidelně, zůstane zkalibrovaná a funguje hned. Zapnutá GPSka také dokáže zamávat s 280mah baterkou a sníží avizovanou výdrž 5 dnů spíš tak na 3. Pokud ji však vypnete, dá se těch 5 dnů s odřenýma ušima dosáhnout. Pak je potřeba hodinky samozřejmě prostřednictvím klasické kolébky nabít. Jak je to ale s notifikacemi, protože se kterými byl problém na posledních Huawei GT. Tady vše funguje tak jak má, diakritika je v pořádku a dokonce vidíte i smajlíky. Dokonce můžete ovládat i hudbu přímo ze 4GB úložiště nebo Spotify skrz notifikaci, která se objeví na displeji v momentě, kdy přehráváte hudbu z telefonu. Samostatnou kapitolou je poté vyhodnocení všech fitness aktivit. Ty lze provádět skrz aplikaci Amazfit Watch App, která je samozřejmě dodávaná zdarma k hodinkám a oproti původním verzím udělala velký krok vpřed. Díky ní si můžete zobrazit vše podobně, na co jste zvyklí v pokročilejších aplikacích. Škoda jen, že není podporována komunikace s aplikacemi Google Fit nebo Apple Health, Endomondo ani Runkeeper a data lze přenést pouze do Stravy, kam se však nedají nahrát všechna data. Na druhou stranu, trasu podle GPS, Galileo bohužel chybí, do Stravy přenášejí a můžete tak sdílet požadovaná data třeba s ostatními, kteří si stejnou trasu chtějí proběhnout také. Celkově se jedná o velice podařené hodinky, které se rozhodně vyplatí zařadit do užšího výběru. Pěkný design, skvěle čitelný displej a oproti původním Amazfit podpora Stravy a plavání je určitě fajn. Pokud uvažujete o nových hodinkách, rozhodně se tenhle kousek za 4.590,- vyplatí. ...
Xiaomi Mi Sonic Electric Toothbrush působí minimalistickým designem v jednobarevném bílém provedení, bez jakýchkoliv nadbytečností. Ovládací prvek je zde prakticky jediné tlačítko, společně s diodou značící stav nabití. Kartáček se dobíjí prostřednictvím svého stojánku, který má u sebe kabel zakončený klasickým USB a funguje na bázi sonického čištění. To je oproti klasickému kartáčku daleko efektivnější, protože vás lépe zbaví zubního kamene a sonické vibrace se dostávají i do mezizubních prostorů, kam se běžným kartáčkem těžko dostanete. Bohužel hned při vybalení zjistíte, že v balení chybí adaptér do zásuvky, podobně jako u Xiaomi váhy chyběly zase baterky. Pokud doma nemáte nějaký navíc od telefonu, nezapomeňte jej spolu s kartáčkem koupit, ať nejste nepříjemně překvapení hned po vybalení. Samotné nabíjení 700maH baterky trvá něco přes 12 hodin, což vám vadit vůbec nebude, protože kromě klasického 2-3 minutového čištění je kartáček stejně vždycky ve stojánku a pokud si jej chcete vzít někam na cesty, vydrží vám zhruba týden na 1 nabití. Při samotném čištění kartáček funguje ve 3 základních módech. Je to standardní, jemný a customizovaný, neboli přesně tak, jak si nastavíte jeho preference v aplikaci. O zvoleném módu čištění jste pak informováni diodou. Ve spojení s aplikací Mi Home si můžete nastavit délku čištění, mód, kterým chcete čistit, dokonce je i zde mód čištění jazyku. V praxi však je fajn, že vám aplikace hlídá čas, po kterém byste měli vyměnit hlavici, a pomocí 6 senzorů také jak efektivní je samotné čištění. Po vyčištění vás nabádá, abyste každému zubu věnovali stejně dlouhou péči a efektivitu a každé jednotlivé čištění oboduje. To vlastně považuji za největší přínos aplikace, že můžete vidět, jak ještě zlepšit péči o zuby. No a pokud vás to zajímá víc, poměrně slušně si počtete o všem přímo v appce, kde je zpracovaný opravdu obsáhlý průvodce jak si čistit zuby, nejčastější dotazy s tím spojené, atd. Recenze kartáčku asi není tak sexy jako recenze nějakýho nadupanýho mobilu, ale na druhou stranu, i praktické věci jsou pro náš život důležité a proč si ho nezjednodušit nebo nezlepšit. ...
Po designové stránce, Xiaomi Mi Scooter se vyrábí ve 2 barevných provedeních, černé a bílé. V balení je téměř celá složená, a jediné, co musíte udělat, je zvednout řídítka a zašroubovat 4 šroubky. Pak jen připojíte nabíječku, dobijete, a je hotovo. Nabíjecí port je ovšem poměrně špatně umístěn, protože při zastrčení nabíječky si pomalu musíte lehnout na zem. Další nevýhodou je záslepka, která kryje nabíjecí konektor proti nečistotám a vodě se nedá skoro nikdy správně nasadit. Být konektor na přední straně řídítek, oba problémy by byly rázem vyřešeny. Stejně jako bylo jednoduché sestavení, jednoduché jsou i ovládací prvky, které se prakticky smrsknou na zapínací tlačítko, které při krátkém stisku má i funkci vypínání a zapínání čelního a zadního světla a druhé je páčka plynu. Dalším důležitým ukazatelem jsou 4 diody na říditíkách, které značí stav nabití baterie, každá po 25% procentech. Zde se doporučuje moc nespoléhat na méně jak 2, protože energie ke konci ubývá rychleji než na začátku a jestli vám šťáva dojde, budete muset buď tlačit nebo tuhle 10 kilovou mršku pěkně složit, zacvaknout a vzít do ruky. Jízdní vlastnosti jsou na tak malé vozítko skvělé a dramaticky lepší než s koloběžkou Lime. Je to díky tomu, že kolečka jsou normálními ventilky nafukovací jako na běžném jízdním kole, což výrazně tlumí pražské kočičí hlavy polité asfaltovou polevou. I když je jízda ne úplně komfortní, strach i z rychlejší jízdy mít nemusíte. S koloběžkou si ale nebudete jistí, zda se považovat za chodce, či cyklistu a podle legislativy to vypadá, že ani policie v tom nemá úplně jasno, zda patří na silnici nebo na chodník. Z jízdních vlastností není co vytknout až na 2 věci. Tou první je slabý výkon. S váhou blížící se hranici 100 kilo, což je maximální zatížení koloběžky, větší kopce už koloběžka nevyjede je nutné motoru pomáhat odrážením. Bohužel však evropská legislativa větší výkon motoru jak 250W na rozdíl od Kanady nebo USA nedovoluje. Tam můžete mít 500, respektive 750W, což by problém s výkonem hravě vyřešilo. Jde totiž jen o sílu motoru v kopci, protože maximální rychlost 25km/h je dostačující na to, abyste třeba z koloběžky v nouzi stihli seskočit a úplně se tak nevyválet. A druhou věcí k vytknutí jsou trochu úzká řídítka. Přeci jen, být trochu širší, rozhodně by to přidalo na stabilní jízdě. Na to se ale dá časem zvyknout. Co je však třeba výrobci pochválit, je přidání druhé sady pneumatik pro případ, kdybyste píchli. Zajímavým parametrem je i výdrž. Výrobce uvádí, že dojezd by měl být až 30 km, pokud zapnete eko režim. Pokud budete jezdit primárně po rovině, určitě berte 15 km dojezd jako minimální hranici. Zbývající kapacitu si můžete krásně monitorovat v aplikaci na vašem mobilu, s kterou jde koloběžka spárovat. Ve stejné aplikaci můžete koloběžce i třeba zamknout motor nebo nastavit úroveň rekuperace, což je zpětné dobíjení baterky třeba při jizdě s kopce. Pak šetříte zadní kotoučovou brzdu a ještě přitom dobíjíte baterku. 2 mouchy jednou ranou. ...
Design Jestli něco Samsung umí, je to design svých přístrojů. A ani Galaxy A9 nevybočuje z řady. Kombinace kovu a skla prostě bude asi vždy působit luxusním dojmem. Krásná modro-fialová barva jako by z oka vypadla Huaweii. Trendy jsou prostě jasné a lidé si tyto měňavé barvy žádají, tak proč ne. Pokud by však někdo A9tku chtěl jako doplněk k obleku, bát se nemusí, protože k dispozici je i tradiční černá. Po designové stránce není tedy téměř co vytknout a je vidět, že přístroj vychází spíše z modelů Galaxy S9 než nižší střední třídy. Trochu však zamrzí, že současně představená A7čka má v bočním tlačítku čtečku otisků prstů a A9 se spoléhá na čtečku na zádech. No a pak je tu foťák. Vzpomínáte na auto s názvem Fiat Multipla? Tak díky rozložení kamer v jedné svislé lajně A9tka dostala toto, trochu nelichotivé přirovnání. Mě osobně nevadí jedna svislá lajna kamer, ale spíše její umístění příliš kraji telefonu, protože zejména při focení na širokoúhlou kameru si dost často do ní strčíte prsty. Displej Displej shrnu jen rychle, protože tomu fakt není co vytknout. 6,3“ FHD+, Amoled v poměru stran 18,5:9 včetně funkce Always On zaručí, že veškeré notifikace na něm jednoduše nepřehlédnete. Na sluníčku je pěkně čitelný a zkrátka si není na co stěžovat. Hardware a software Po hardwarové stránce telefon pohání Snapdragon 660 a je zajímavé sledovat, že Samsung se asi bude soustředit primárně na vlajkové procesory a střední třídu bude přenechávat jiným výrobcům. Výkon je každopádně dostatečný a s kapacitou 6GB RAMky si s ním v pohodě zahrajete i oblíbené PUBG nebo Fortnite. Samozřejmě ale, že cílová skupina tohoto telefonu asi nejsou úplně hráči, na které cílí zase jiné telefony jako je Honor Play nebo ROG Phone. Naopak pokud budete telefon používat pro pracovní záležitosti, určitě vás potěší, že současně do něj vložíte jak 2SIM, tak 1 paměťovou kartu o kapacitě až 512GB a celkově se tak dostanete na slušných 640GB. No a protože pracovní telefon by měl vydržet dlouho nabitý, k dispozici má baterii o kapacitě 3800mAh hodin s kterou se při troše štěstí dostanete i na ty pověstné 2 dny provozu. A pokud by náhodou někomu šťáva docházela dřív, využít může rychlé nabíjení pomocí přibalené USB-C rychlo-nabíječky. Naopak bezdrátové nabíjení zde přítomné není. Na opačné straně rychlosti nebo spíš pomalosti je odemykání obličejem a bohužel musím říct, že se jedná asi o jedno z nejméně povedených odemykání, které jsem kdy viděl, protože někdy funguje v pohodě a někdy nejste telefon schopni odemknout vůbec. Ve tmě funguje odemykání paradoxně relativně dobře, ale stačí se postavit k oknu nebo vyjít na denní světlo a už má odemykání problémy. Vypadá to však, že se jedná o úvodní bug v systému, který snad Samsung v příští aktualizaci brzy opraví. Otázkou však je, kdy se aktualizace dočkáme, protože trochu zklamáním je fakt, že telefon přichází na trh s Androidem 8.0 Oreo v době, kdy už je venku Android 9 Pie a jak známo, Samsung se s rychlostí aktualizací nepřetrhne. Je to dáno tím, že telefon pohání poměrně masivní nadstavba Samsung Experience 9.0 včetně, pro naší krajinu zatím zbytečného, Bixbyho, kterého si můžete spustit vlastním tlačítkem po levé straně přístroje. Bohužel tlačítko standardně přemapovat nejde, ale aspoň jde softwarově vypnout proti nechtěným stiskům. Fotoaparát Vás ale stejně určitě zajímá, jak je na tom ten hlavní prodejní argument a to jsou 4 foťáky na zadní straně. Možná by ale bylo dobré si nejprve říct, proč jsou 4. Hlavní je jasný, ale v poslední době má většina telefonů druhý foťák, který má vždy nějakou specifickou funkci. Buď je širokoúhlý, aby se vám tam fakt vešel ten mrakodrap když stojíte příliš blízko nebo naopak zoomový, aby byl mrakodrap vidět, když zas stojíte moc daleko no a nebo je tam takový obyčejný, který je jen pro to, abyste mohli dělat pěkné portrétní fotky s rozostřeným pozadím. A já k vám budu naprosto upřímný. Minimálně ten čtvrtý foťák je tam naprosto zbytečný, protože rozostřeného pozadí lze běžně dosáhnout kombinací zoomového foťáku a hlavního foťáku a nebo úplně bez něj, jak to dělá Google Pixel. Tým čtyř fotoaparátů na zádech má být totiž hlavní chloubou A9. Samsung se div nestrhal, aby byl první na trhu se čtyřmi hlavním snímači, což se mu povedlo. Dobrá práce. Jen škoda, že dostala přednost tak trochu kvantita nad kvalitou. Hlavní 24Mpx foťák se světelností f/1.7 je ještě slušný. Zejména na makro fotky je jako dělaný. Druhý 8Mpx širokoúhlý snímač také celkem ujde a občas má lepší barevné podání než ten hlavní. Ale 10Mpx teleobjektiv s dvojnásobným optickým zoomem už kvalitou zklamal. Závěr Bohužel je tu totiž spousta neduhů. Ostření a zachování detailů je velkým problémem a přepaly jsou na denním pořádku. Obzvláště teleobjektiv nedokázal občas vyfotit z deseti pokusů ani jednu ostrou fotku. Večer je pak zoom i širokoúhlý foťák skoro k ničemu, a i ten hlavní zápasí s ostřením, byť slušné snímky také umí. A problémy s otřením doprovázely i video ve 4K, kterému chybí také pořádná stabilizace. Celkově bych však řekl, že to není špatný koktejl senzorů... jen kdyby ten telefon nestál 15 tisíc, ale tak 9-10. Problém je, že třeba výrazně levnější Pocophone fotí daleko líp. Snímky jsou mnohem ostřejší, detailnější a dynamický rozsah je lepší. Dokonce i Xiaomi Mi 8 Lite a Honor 8X se dokáží svými hlavními foťáky měřit, a to jsou telefony za poloviční cenu. Za 15 tisíc korun bych čekal víc. Jasně, měl jsem při testování hnusné počasí, ale to jsem měl i u Honoru 8X i Xiaomi Mi 8 lite nebo Pocophonu. Celkově je Samsung Galaxy A9 krásný telefon designem s příjemnými specifikacemi a na Samsung opět bohužel zbytečně nadsazenou cenou. Za 15 tisíc, který tento telefon stojí, bych já osobně raději volil starší Galaxy S8, která má sice jen 1 foťák, ale momentálně za stejné peníze poskytne daleko více muziky. ...
Co se týče zvuku, je hezky hutný a basy jsou výrazné, ale vcelku ploché. Čistě na basovou hudbu bych si tenhle reprák rozhodně nekoupil. Síla Charge 4 je ve střední tónech a zejména vokály jsou krystalicky čisté a zní nádherně. Celkově je vlastně zvuk i na maximální hlasitost velice čistý a nijak zvlášť nechraptí. Nemusíte se tedy bát to pořádně vohulit, což tenhle kousek umí. Je neuvěřitelné, jak hlasitý umí být takhle malý váleček. 30W je prostě už znát a rozhodně poznáte rozdíl v čistotě i hlasitosti oproti poslednímu Charge 3. A už ten byl vážně skvělý. Pokud vám to ale nestačilo, můžete pomocí funkce JBL Connect+ propojit až stovku reproduktorů dohromady pro ještě lepší zvuk. Stovku si upřímně úplně představit nedovedu, ale dva do sterea by byly v pokoji super. Čisté vokály, kterých se tu dočkáte, jdou potom poznat navíc nejen u hudby. Reproduktor má v sobě mikrofon pro hovory, který je překvapivě dobrý a potlačuje zdatně šum i ozvěnu v místnosti. Pro každou párty se pak hodí také fakt, že mohou být k reproduktoru připojeny najednou klidně i dva telefony a střídat se v pouštění hudby. Mimochodem oproti Charge 3 se přeskládaly ovládací tlačítka a reprák je trochu větší a váží necelé kilo, ale pořád je dost skladný. Do batohu hodíte tenhle válec pořád snadno a můžete si ho odnést třeba k bazénu či na pláž. Má totiž voděodolnost IPx7, takže vydrží i půl hodinové ponoření do hloubky 1m. Celkově působí konstrukce neuvěřitelně bytelně, takže nemusíte mít obavy ani z menších pádů. Dále je tu nyní také USB-C pro nabíjení namísto microUSB, nechybí 3,5mm jack. Reprák můžete využít i jako powerbanku díky plnohodnotnému USB-A. Je tu totiž velká baterie s kapacitou 7500 mAh, což vystačí přibližně na 20 hodin poslechu. To je však na maximální hlasitost. Na normální místnost stačí bohatě třeba i 50 %, možná i méně, a to se potom výdrž může prodloužit o 10 a více hodin. Celý den venku vydržíte úplně bez potíží. Nabití baterky pak zabere zhruba 4 hodiny. A na závěr jen pár takových uživatelských postřehů. Pokud ovládáte hlasitost reproduktoru z mobilu, jsou rozdíly mezi každým stupněm znatelné. Pokud chcete opravdu precizní kontrolu hlasitosti, když nemůžete najít ten správný stupeň, musíte měnit hlasitost postupně přímo tlačítky na repráku. Nebo si musíte stáhnout aplikaci s preciznějším ovládáním zvuku. Postěžuji si jen krátce na 4 LED diody, které ukazují stav baterie. Jsou celkem dost jasné, ale nešikovně schované vespod reproduktoru, nejsou moc vidět a navíc nesvítí pořád. Musíte vždy na reproduktoru zmáčknout jedno z tlačítek, takže z gauče stav baterie hned nevidíte. Osobně mě mrzí snad jen absence ovládání hlasem přes Google Assistant a nutnost dobíjet přes kabel, nemluvě o faktu, že v balení nedostanete ani nabíječku, ale jen kabel. Bylo by lepší, kdyby se reproduktor nabíjel přes speciální podložku, na kterou jej jen postavíte, jak je tomu například u podobného repráku od Bose. Tam se ovšem pohybujeme cenově úplně jinde. JBL Charge 4 stojí jen 4 690 Kč a máte na výběr hned z 10 barev. Někomu se může zdát i taková částka pořád až moc, ale vážně to stojí za to. Tohle je totiž skvělý reproduktor, u kterého je každá koruna z ceny více než opodstatněná. V téhle cenovce totiž něco tak malého, vybaveného, celkem pěkného a skvělé hrajícího jen tak nenajdete. A kdyby vám náhodou ty basy chyběly, pořád máte možnost reprák strčit do rohu nějaké místnosti nebo do skříňky a rozdíl poznáte okamžitě. ...
Designově Xiaomi Mi 8 Lite s Honorem 8X prohrává, ale kdo ne. Rámečky kolem 6,26” displeje jsou trochu širší a zejména brada se jen tak neschová. Telefon jako takový je ale sympatický. Pohodlně se drží, je skvěle zpracovaný a obzvlášť v modro-fialové barvě mu to vážně sluší. Čtečka otisků prstů je pak bezvadná, a rychlé je i odemykání obličejem. Byť večer už funguje hůře a musíte změnit lokaci telefonu třeba na Hong Kong, aby vůbec fungovalo. Oblíbená lokalita Polsko totiž tentokrát nefunguje. Jediným mínusem při obhlídce zařízení je chybějící 3,5mm jack. To ve střední třídě pořádně zabolí a nevím, jak na to budou reagovat zejména ortodoxní Xiaomi fanoušci, kteří se za to ostatním vysmívali. K samotné výbavě telefonu už ale není výtek. Full HD+ displej vypadá dobře a čitelnost na slunci je také v pořádku. Procesorem je výkonný Snapdragon 660, RAM může mít až 6 GB a úložiště až 128 GB, v závislosti na zakoupené variantě. Slot pro microSD kartu nechybí, podpora Dual SIM taky ne, ale NFC tu bohužel nenajdete. Podle hardwaru je ale jasné, že MIUI tu s Androidem 8.1 Oreo běží parádně. Telefon je rychlý i plynulý, ale animace ovládání gesty se pořád trochu škubou, takže je lepší zůstat u ovládání tlačítky. Baterie má 3350 mAh, což není samozřejmě na úrovni zmiňovaného Honoru 8X, ale výdrž není vůbec špatná. Zhruba den a půl mi vydržel telefon vždycky, a když jsem ho používal méně, vesměs jen na hudbu a odpovídání zpráv, tak jsem se dostal i na dva dny. Na výdrž bych si prostě nestěžoval a stejně tak ani na rychlé nabíjení přes USB-C, které sídlí vedle průměrného reproduktoru vespod zařízení. USB-C je zase výhoda Xiaomi nad Honorem 8X. Teď se trochu rozepíšeme o fotoaparátu. Hlavní 12Mpx snímač se světelností f/1.9 je totiž úplně stejný senzor, jaké je třeba ve vlajkovém Xiaomi Mi 8, Pocophonu či ZenFonu 5z. Samozřejmě hraje velkou roli i software, takže fotky nemusejí vypadat úplně stejně, ale na střední třídu je tohle stejně paráda. Za dne se může tenhle telefon se zmiňovanými modely v klidu měřit. Barvy jsou jen trochu šťavnatější, ale pořád vcelku věrné, dynamický rozsah nechybí, ostření je bleskové, a i přirozený bokeh efekt vypadá skvěle. Závěrka je pravda pomalejší, ale ostrost nebyla problém. Pouze večer jsou snímky až moc tmavé a studené, takže nejsou moc reálné. Detaily ale nechybí a telefon fotí pořád dost slušně. Samozřejmě je tu také sekundární 5Mpx foťák pro portrétní režim, který funguje dobře, ale nutně tu být nemusí, protože MIUI 10 bude umět portrétní režim i s jedním foťákem. Video až ve 4K kvalitou také moc nepřekvapí a ani těch 24 Mpx u přední kamerky nějaká závratně kvalitní selfie nezaručí, ale nestěžoval bych si. Telefon Mi 8 Lite můžeme s klidným svědomím doporučit. Řada z vás možná nepřekousne chybějící 3,5mm jack, ale dá se na to zvyknout. Je tu výkonný procesor, bezva foťák, výdrž baterie kupodivu nechyběla a vzhledově se tento kousek opravdu povedl. Rámečky nejsou jako u Honoru 8X, ale zase má Xiaomi krapet lepší foťák i vyšší výkon. Navíc je k dispozici v 4GB verzi už za 7 tisíc korun a za 8 tisíc můžete mít 6GB variantu se 128GB úložištěm. Pokud jde o poměr výbavy a ceny, Xiaomi opět kraluje a jestli hledáte v této cenovce telefon a chybějící 3,5mm jack překousnete, tak by vám Mi 8 Lite nemělo chybět v tom nejužším možném výběru. ...
Tříosý gimbal není nic nového a jestli znáte produkty od značky DJI, určitě jste zaregistrovali DJI Osmo Mobile, které máme mimochodem také v nabídce. Podobně jako u jiných známých značek, platíte u DJI mimojiné i právě za tu značku, a proto jsou tu i další výrobci, kteří přicházejí s levnějšími alternativami. 4Smarts Gimbal působí, podobně jako Osmo Mobile, robustním dojmem a po designové stránce jsou si zařízení velice podobná. Několik rozdílů zde ale přece jen najdeme. Ovládací prvek pro zoomování foťáku je trochu nepochopitelně na pravé straně a je téměř nemožné jej bez přechycení rukojeti ovládat. Na druhou stranu, zoomování je naprosto nepodstatná záležitost, kterou nikdy nevyužívám, protože se jednak jedná o digitální zoom, což znamená degradaci obrazu, a navíc takový záběr vypadá krajně neprofesionálně. Druhá změna oproti Osmu je tlačítko na ukazováku, které u tohoto gimbalu slouží pro start nebo stop natáčení, případně pořízení fotky. Další tlačítko slouží pro pohyb kamery a tlačítko Mode pro přepínání módů, kdy můžete zafixovat pohyb jednotlivých kloubů, podobně jako to děláte právě na Osmo Mobile tlačítkem na ukazováku. S držákem přichází i celkem vychytaná aplikace, na které si dal výrobce opravdu záležet a stáhnout si ji můžete buď z App Store, nebo Google Play. Aplikace nabízí velkou spoustu funkcí, které nenabízí ani originální aplikace foťáku na iPhonu, včetně nastavení režimů videa. Nevýhodou je, že neumí natáčet ve 4K, ikdyž to telefon umí, a pokud budete trvat na 4K, stále můžete použít originální aplikaci foťáku a gimbal použít jako stabilizátor. V aplikaci Gimbal Pro můžete jak natáčet, tak fotit fotky a to klidně i panoramatické. Stačí jen zvolit, jestli chcete 180 stupňů, nebo 360 stupňů a gimbal udělá několik snímků, které pak složí do 1 výsledné velké fotky. Ideální je ale v tomto případě gimbal našroubovat třeba na stativ, nebo jej položit na pevný povrch a přidržovat, aby se nepřevrátil. Při natáčení videa přijde určitě vhod, že můžete na displeji označit osobu nebo objekt, který chcete sledovat. Zvolíte režim chůze nebo sport, telefon otáčí gimbalem, objekt sleduje a na vás je vlastně pouze gimbal držet. Docela šikovná věcička, že? Z aplikace můžete používat klasické režimy, které znáte už ze svých aplikací, jako je slowmotion, timelapse, natáčet předním či zadním foťákem. Ale to asi nemá úplně cenu rozebírat, protože jde o známou věc. Nejdůležitější je totiž stejně vaše kreativita a tento gimbal za 2.990 Kč vám pomůže spíš k tomu, aby ta kreativita byla i po technické stránce hezká. ...
Od té doby, co Apple vyrobil první iPhone uteklo hodně vody. A ano, od té doby, co byl představen první iPhone je každý další iPhone dražší a dražší. iPhone X překonal hranici 30 tisíc a iPhone XS Max hranici dokonce 40 tisíc korun a každý se začal ptát, kam až toto zdražování povede a jestli se stále vyplatí investovat víc a víc peněz do nového telefonu. Apple si asi sám je dost dobře vědom toho, že zdražovat nejde do nekonečna a stejně jako když před lety představil variantu 5C, oprášil letos starou myšlenku a přichází iPhone XR. Levnější varianta vlajkové lodi, která je mimochodem velikostně i váhově mezi XS a XS Max, nabízí pestré barvy a 6,1“ displej, který byl ještě před samotným příchodem asi nejdiskutovanější částí telefonu. iPhone XR cílí na mladší generaci, která chce iOS, nechce jen nudnou černou nebo bílou, ale k dispozici máte navíc žlutou, modrou, korálově červenou anebo takzvanou Product RED, jejíž koupí přispíváte na pomoc v boji proti chorobě AIDS. XR má oproti svému dražšímu bráchovi 3 hlavní změny. Jsou to hliníkový rám místo ocelového, jedna čočka fotoaparátu místo dvou a displej, který není OLED, ale pouze IPS. Jak už jsem avizoval, hodně debat se vedlo na téma displej a zda je etické za 22 490 Kč, které nejlevnější verze stojí, nabízet displej, který nedisponuje fullHD rozlišením. Upřímně vám řeknu, že rozdíl mezi displeji s lepším iPhonem vidět je, ale až když oba telefony položíte vedle sebe. Pak si všimnete lepšího kontrastu, lepšího dynamického rozsahu a živosti barev. Kdybych to měl vyjádřit třeba procenty, OLED displej na XS je řekněme o 20% lepší. Daleko víc než samotné rozlišení displeje, které mi překvapivě vůbec nevadilo, je ale vidět rozdíl v rámečcích. Ani XS nebo XS Max úplně extra super tenkými rámečky neoplývají, ale tady jsou rámečky prostě obrovské. V horní části displeje je notch, na který jsme u Applu asi všichni zvyklí a příjemné je to, že stejně jako u XS je zde 3D kamera, kterou systém používá pro oblíbené a spolehlivé odemčení obličejem. Další věc, která by vám u telefonu mohla vadit je absence tzv. Force Touch. Pokud nevíte, o co jde, tak je to citlivost displeje na sílu tlaku. Kdybych to připodobnil k počítačí, představte si, že by vám někdo sebral pravé tlačítko myši a museli byste si vystačit s jedním. Krátký klik by znamenal levé tlačítko, dlouhé podržení tlačítka by simulovalo pravé tlačítko myši. A tak je to i zde. Force touch byl nahrazen dlouhým podržením, které vyvolá haptickou odezvu, neboli lehké zavibrování telefonu stejně jako na lepším XS. Po hardwarové stránce telefon pohání nejnovější čip A12 Bionic. Výkon je tedy brutální a momentálně jeden z nejlepších na trhu. Oproti telefonům XS má pouze o 1GB menší RAM, to znamená 3GB, ale jak všichni dobře víme, Apple dokáže s pamětí velice dobře hospodařit, takže to ani nepostřehnete. Určitě vám nemusím zdůrazňovat, že paměťové karty nejsou podporovány a proto si pečlivě vyberte, jakou kapacitu telefonu zvolíte – k dispozici jsou 64, 128 a 256GB. Jednu klasickou SIM kartu doplňuje druhá varianta, tzv. e-sim, což je elektronická SIM karta, kterou ale musí podporovat váš operátor. Zatím se na to v ČR připravuje T-mobile, a tím pádem do té doby, než funkčnost zprovozní, si budete muset vystačit se sim kartou jednou. Pokud jste milovníci muziky, k dispozici máte bohužel jenom jeden reproduktor, ale na druhou stranu je kvalitní a hraje pěkně nahlas. 3,5mm jack už je u Apple dávno minulostí a proto ani zde jej nehledejte. Vystačit si budete muset s Bluetooth, přiloženými sluchátky nebo redukcí na 3,5mm jack, kterou se však rozhodl Apple od letošního roku nepřibalovat. Holt je to jeden z nejprodávanějších doplňků a proč na něm zkrátka ještě netrhnout nějakou tu kačku navíc. Foťák je posledním prvkem, kde došlo ke změně. Na zadní straně je čočka jen jedna, nicméně stejná jako je hlavní kamera na XS nebo XS Max se stejnou velikostí jednotlivého pixelu. Tím pádem, zejména za horšího osvětlení, dosáhnete daleko lepších fotek než třeba u loňského iPhonu X. A to je asi zásadní argument, pokud přemýšlíte, zda třeba z iPhonu 8 nebo starších přejít na iPhone X nebo iPhone XR. Foťák je tím pádem opět absolutní špička a to, co budete muset oproti XS oželet, je druhá zoomová čočka, která se využívá pro oblíbený portrétní režim. Ten v XR je přítomen také, ale vzhledem k tomu, že nelze využít právě druhou kameru, portrétní režim se počítá softwarově a je omezen pouze na osoby. Aktuálně tedy nefunguje ani na zvířata, ale Apple přislíbil, že zvířata by v příští aktualizaci měl tento režim podporovat. O věcech, nebo čemkoli dalším se zatím neuvažuje. Škoda, že třeba Pixel 2, nebo Pixel 3 za podobnou cenu tohle bez problému dokážou. Počítejte i s tím, že jak se veškeré portréty dělají širokoúhlou kamerou, budete potřebovat, pro docílení stejné kompozice XRkem, jít daleko blíže fotografované osobě, což bude mít za následek přirozeně daleko užší obličej a méně rozostřené pozadí. Jednoduše řečeno, portrétní fotky z XS vypadají lépe než z XR. Teď možná váháte, který iPhone koupit. Rozdíl mezi iPhone XR a iPhone XS je je 7 500 Kč, ale běžte v klidu do XR. Rozdíl v displeji extra nepoznáte, a pokud nepotřebujete fotit zoomem nebo fotit předměty portrétním režimem, připlácet 7 500Kč se fakt nevyplatí. Za 22 500 Kč totiž dostanete skvělý produkt, s kterým budete fakt spokojeni, a to jsem vlastně ani nezmínil, že na 1 nabití vydrží i potřebné 2 dny. To je daleko déle než XS nebo XS Max, který vydrží tak den a půl. A pokud Apple udrží podporu 5 let s dalšími aktualizacemi, pravděpodobně vám i celých 5 let v klidu vydrží. ...
Nejdřív vás uvedu do obrazu. Redmi Note 6 Pro není úplně přímý nástupce Redmi Note 5. Spíše je to jen taková modernizovaná odbočka s trochu lepší výbavou v pár ohledech. Konstrukčně je telefon úplně stejný a máme tu tedy hliníko na zádech a rychlou čtečku otisků prstů. Rozměry telefonu jsou zároveň stejné, takže pořád padne příjemně do ruky. Je tu ovšem větší 6,26” Full HD+ IPS displej, který je ovšem kvalitou velice podobný. S čitelností na slunci není moc problém a celkově jde o pěkný panel. Určitě vám také neušlo, že důvodem, proč je větší panel ve stejném těle je notch, který lze softwarově schovat. Ten je pravda větší, ale zase v něm máme dva foťáky, což je další rozdíl oproti Redmi Note 5. 20Mpx kamerku doplňuje 2Mpx senzor pro portrétní fotky s rozmazaným pozadím. Kvalita je přitom dost slušná, ale stejně jsem kamerku používal čistě pro povedené odemykání obličejem. Jen tedy musíte zatím stále nastavit lokaci třeba na Hong Kong, aby odemykání fungovalo. Když už jsem u těch foťáků, tak rovnou shrnu i ten zadní. Ten je úplně stejný jako v případě Note 5. 12Mpx hlavní snímač s velkými pixely dokáže fotit za dne dost dobré fotky, avšak večer a v šeru jde kvalita rychle dolů. Prostě je snímač úplně stejný a opět jej doplňuje jen 5Mpx senzor pro rozmazání pozadí. Mimochodem nechybí třeba ani umělá inteligence a celkově si všímám, že má Note 6 Pro možná je maličko lepší procesing, zklamáním je poté natáčení videa, kde je horší zvuk, a hlavně lze natáčet jen ve Full HD při 30FPS. Rozdíly se zkrátka u foťáku hledají jen těžko a stejně tak u celkového hardwaru. Procesorem je totiž opět stále velice dobrý Snapdragon 636 a máte na výběr ze dvou stejných paměťových variant. 3GB RAM a 32GB úložiště, nebo 4 GB RAM a dvojnásobné úložiště. Jsou to tedy na chlup stejné konfigurace jako u Note 5. I ty dva dny výdrže tu jsou možné díky stejné 4000mAh baterce, která se bohužel dobíjí pořád přes to starší microUSB. A tím jsem tedy v podstatě došli ke konci, jelikož i zvuk a systém Android Oreo s nadstavbou MIUI 9 je stejný jako u tuny dalších Xiaomi včetně nesčetně krát zmiňovaného Redmi Note 5. Jen bokem upozorním na fakt, že je zde hybridní slot, pro paměťovku, nebo dvě SIMky. Upřímně opravdu nevím, proč tenhle telefon existuje. Podle mě chtělo Xiaomi prostě jen, aby jejich populární telefon měl rovněž módní výřez, to je v podstatě vše. Rozhodně tenhle model nemusel existovat anebo nemá nést přinejmenším jméno Redmi Note 6 Pro. Takhle akorát mate lidí, kteří si budou logicky myslet, že jde o nástupce, a přitom to je stejný telefon s větším vyříznutým displeje a 2Mpx senzorem navíc. Který bude mimochodem s aktualizací na MIUI 10 zbytečný, jelikož ta přidá softwarový portrétní režim pro všechny Xiaomi i s jedním foťákem vepředu i vzadu. Nechci ale telefon jako takový hanit. Zařízení za strategii Xiaomi nemůže a stejně jako Redmi Note 5 je i tento kousek velice dobrý telefon střední třídy, ale prostě je zbytečný. Dokonce i ceny jsou skoro stejné. 3GB verze Note 6 je ovšem o 100 korun levnější než 4GB verze Notu 5, takže v tomto případě bych si vybral radši pár měsíců starý Note 5. Za 6690 Kč pak můžete mít 4GB Note 6 a je tedy jen na vás, jestli dáte 7 stovek navíc za trochu větší displej s notchem a druhý selfie senzor. Zkrátka se prostě nyní Note 5 dělá i ve verzi pro milovníky notche a i to se cení, ne? ...
Design Předně musím zmínit ten bláznivě agresivní vzhled. Každý určitě okamžitě pozná, že jde o velice speciální herní telefon, který rozhodně není určen do kabelek silikonových princezen. Ostrý designový jazyk divize ROG se dostal i sem a telefonu nechybí ani podsvícené logo na zádech, jehož barvu a styl blikání nebo dýchání si můžete upravit v nastavení. Takový drobný side-efect je, že logo můžete využít i na místo notifikační diody. Když pominu vzhled, tak se telefon pohodlně drží, je voděodolný a ani ta větší tloušťka mi vůbec nevadí. Pro pohodlné ovládání prostě žiletky vážně nepotřebujeme. Displej Vepředu máme poté krásný 6” Full HD+ AMOLED displej s parádním podáním barev a vysokým kontrastem. Videa a hry na tomhle HDR panelu přímo ožívají, a i když jas je spíše průměrný, tak jej velice rád vyměním za odezvu jen 1ms a 90 Hz. Android 8.1 běží neskutečně plynule a je hrozná škoda, že v textové recenzi vám nemohu zážitek z používání takového displeje zprostředkovat. Prostě mi jen věřte, že je to a třeba MadfingerGames jako jedinému telefonu na světě pro svou hru Shadowgun Legends povolili vyšší framerate než 60fps. A stejně skvěle bych hodnotil i dva stereo reproduktory, diky nimž vás čeká velice kvalitní prostorový efekt. Hrají navíc i nahlas a čistota zvuku neklesne moc ani na maximální hodnoty. No a pokud byste nechtěli využít repráky, k dispozici máte pořád i kvalitní 3,5mm jack. Konektivita Vlastně konektivita je nečekaně zajímavé téma u ROG Phonu. Telefon má samozřejmě NFC, ultra rychlou Wi-Fi a tak podobně, ale hlavně jsou v rámu hned dva USB-C konektory. Vespod je ten pro tradiční nabíjení velké 4000 mAh baterie a nalevo je dokovací konektor pro příslušenství. I přes něj lze ovšem normálně nabíjet, přičemž sem zapojíte telefon hlavně když hrajete. Tento konektor totiž tolik nezatěžuje zařízení, takže funguje mnohem lépe chlazení a zvládne až 20W nabíjení. Navíc i kdybyste přidali k telefonu v balení dodaný a pro herní večery nesmírně užitečný přídavný větráček, můžete tento konektor používat. Abych nezapomněl, baterie vydrží dva dny běžného používání a dostal jsem z ní i skoro 7 hodina hraní přes Wi-Fi. Speciality a ovládání her Specialit není nikdy dost, a proto jsou na horní straně speciální herní tlačítka citlivá na tlak. Intenzitu stisku si můžete upravit v nastavení a poté v každé hře nastavíte jednoduše, co má jaké tlačítko dělat. Třeba ve střílečkách můžete mít tedy napravo střelbu a nalevo míření. Zkrátka jako u herních konzolí. Ovládání těmito tlačítky opravdu hraní zpříjemní a jakmile si nastavíte správně tlak akorát na vás, už se vám nebude chtít hrát bez nich. Tím ovšem hrátky s mačkáním nekončí. Na tlak je citlivá i spodní polovina rámu ve stylu HTC či Pixelů. I zde si upravíte intenzitu tlaku a pak zvolíte, co má jaké zmáčknutí udělat. Krátké třeba otevře fotoaparát a dlouhé udělá screenshot obrazovky. Hardware a software Tak ovládání her bychom tedy měli, ale poběží dostatečně svižně? No samozřejmě. Koneckonců je ROG Phone v současnosti špičkou mezi Androidy v AnTuTu s více jak 300 tisíc body, hned po Huawei Mate 20 Pro. Za tento brutální výkon vděčí telefon přetaktovanému Snapdragonu 845 na 2,96 Ghz a 8 GB RAM. Zkrátka rozjedete absolutně každou hru na maximální detaily i framerate stejně hladce, jako tu běží celý systém. I když vzhledově se mi tahle nadstavba do vkusu vážně netrefila. Malinko zamrzí pouze fakt, že pro evropský trh se ASUS rozhodl přivézt pouze 128GB variantu. Her se tam furt vejde dost, ale 512GB by telefonu prostě slušelo víc. S plynulým hraním pak pomáhá i herní Režim X, kdy vám dá i tapeta vědět, že jste právě zapnuli něco speciálního. V tomto režimu telefon maximalizuje své propracované chlazení, omezí využívání výkonu v ostatních aplikacích a přesměruje veškerou volnou RAM paměť jen do hraní. Všechno se zkrátka připraví na dlouhou herní seanci a skutečně jsem zpozoroval ve hrách s tímto režimem stabilnější framerate než bez něj. Nějaký velký posun v kvalitě či rychlosti ale nečekejte. Ani zcela studeného telefonu se nedočkáte. Přeci jen dává takový hardware tělu zabrat, takže ucítíte, jak topí, ale nikdy to nebylo nepohodlné. Takhle se umí zahřát při náročném hraní každý telefon. A kdybyste měli o svého mazlíka obavy, stačí vždy přimontovat ten přidaný větráček, jehož otáčky můžete i ručně upravovat v nastavení. Fotoaparát Takovou tu běžnější prohlídku telefonu pak završí duální fotoaparát na zádech, který je úplně stejný jako u ZenFonu 5Z, takže víte, co čekat. Hlavní 12Mpx senzor s optickou stabilizací a světelností f/1.7 fotí dost dobře za dne a fotky neurazí ani v noci. Druhý 8Mpx širokoúhlý objektiv je pak velice příjemným bonusem, ale za špatného světla z něj nelezou nejlepší snímky. Ostatně pokud chcete vidět ještě více fotek z ROG Phonu a upevnit tak svůj názor, tak mrkněte i na Michalovu recenzi na techarena.cz, je jich tam spousta. Dále naopak pochválím dobře stabilizované video v až 4K rozlišení při 60 FPS a přehlednou rychlou fotoaplikaci. Ani 8Mpx selfie foťák není špatný, ale zázraky nečekejte. Spíše jej využijete pro povedené odemykání obličejem, jelikož na asymetricky umístěnou čtečku otisků prstů na zádech se většinou na první pokus netrefíte, takže je odemknutí obličejem spolehlivější. Trefit na čtečku prostě bude chtít delší praxi. Unikátní příslušenství ROG Phone se vyjímá zejména svým příslušenstvím, které si lze k dokoupit, tak si jej pojďme projít. Na první pohled bude vypadat nejzajímavěji asi Twinview dock, což je krabička, do které vložíte telefon a nejednou dostanete navíc druhý dotykový displej a další dva repráky. K tomu se přidá lepší haptická odezva, fyzická tlačítka navíc nebo 6000mAh baterka. Nutno říct, že s touhle srandou dostanete lepší zvuk a vše funguje, jak má, ale problém je s použitelností. ASUS prezentuje dock v konceptu, kdy máte třeba v PUBG na horní obrazovce velkou mapu a dole hrajete. Podobná využití by byla skvělá, ale žádná hra nic podobného zatím nenabízí, jelikož by museli takovou funkci vymyslet sami vývojáři a do vývoje pro pár kusů příslušenství se jim asi chtít nebude. Zatím tedy můžete prostě jen používat nezávisle dvě obrazovky najednou, takže se tahle věc hodí zatím jen streamerům, kdy můžete hrát hru a zároveň třeba sledovat chat na Twitchi a podobně. Velkou kapitolou jsou poté různé docky. Máme tu menší přenosný dock, který přenese obraz na monitor a připojíte k němu i myš, nebo větší Wigig dock pod televizi, který už je o poznání zajímavější. Díky němu si uděláte s ROG vlastně takovou Android televizi. Obraz se streamuje v nejlepší kvalitě s odezvou jen 10ms oproti třeba 500ms na Miracast. Vše běhá pomocí rychlé Wi-Fi a vy si tak můžete užívat hraní hezky z gauče na obří televizi. Potom už jen stačí telefon zastrčit do dalšího příslušenství v podobě analogových ovladačů s tlačítky a joysticky a máte najednou před očima skutečně androidí konzoli. Právě ovladače Gamevice jsou podle mě tím nejlepší příslušenstvím, jelikož jsou dobře zpracované a hraní je s nimi na úplně jiné úrovni. Jen mě mrzí, že je zatím mapování tlačítek pouze v beta verzi, takže občas narazíte na hry, kde si nemůžete něco správně namapovat, nebo hra rovnou odmítá spolupracovat. Doufám ale, že to ASUS rychle doladí. Kdybych vám totiž měl doporučit jen jedno příslušenství z celé téhle sady, tak bych zvolil právě ovladač. K telefonu lze získat samozřejmě ještě oficiální kryt a v každém balení je větráček, ale o tom jsem už psal. ROG Phone je prostě splněný sen každého mobilního hráče či streamera. Ano, necelých 23 tisíc v základním balení není málo a jsou tu levnější zařízení jako Razer Phone 2 či Black Shark Helo. ROG toho ale nabízí také daleko více, a nejen světýlka či plynulejší obraz a jde vidět, že jej navrhovali hráči pro hráče. Dostanete u něj parádní zpracování, velkou baterii, brutální hardware, jedinečný 90Hz AMOLED displej, super zvuk, řadu funkcí a třešničkou jsou i ty světýlka. Vlastně vám tu nebude nic chybět a na běžné vlajkové modely ztrácí telefon výrazněji jen foťákem. Nikdo se ale nebude kupovat ROG Phone kvůli foťáku. Stejně jako herní počítače i tady jsou preference někde jinde. Proto nebude nikdy z tohoto kousku masovka, ale pro těch pár fanoušku si ASUS připravila skvělý telefon, který je podle mě právem v současnosti králem herních telefonů. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
| bonmoto.cz | 6 299,- |
| doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
| moto-kufry.cz | 6 299,- |
| motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.