Jedinečný desgin Motorola Moto G7 Plus je nejvyšším modelem z nově představené řady, která cílí na segment střední třídy, který už vyžaduje pokročilejší funkce, ale stále nechce utratit za telefon majlant. Tyto typy telefonů vždy v něčem vynikají, ale někdě jsou trochu osekanější, aby se cena nevyšplhala do astronomických výšin. Jednou z těch věcí, na které si Motorola potrpí, je osobitý design. Je pravda, že kruhový foťák na zádech opět vystupuje, na druhou stranu, je alespoň na středu, tím pádem při psaní zpráv, s položeným telefonem na stole, se naštěstí nekolíbá. Pokud by tohle někomu vadilo, využít může přibalené pouzdro. Pod foťákem se už na tradičním místě, pěkně v logu Motorola, skrývá čtečka otisků prstů, která funguje přesně tak, jak má, tím pádem opravdu rychle. Samozřejmě je možné použít i odemknutí obličejem, které ale, díky absenci jakéhokoliv nočního přisvícení, funguje dobře hlavně za denního světla. Celkové zpracování tedy vypadá velmi dobře. Tělo telefonu je plastové, a přední i zadní strana je pokrytá Gorilla Glass 3. Celý telefon je pak potažen nanomateriálem, který odpuzuje vodu. Telefon samozřejmě není vodotěsný, ale mírný déšť, mokrá ruka, nebo vodní pára v koupelně, telefonu neublíží. Ostrý obraz a dobrý zvuk Na přední straně se vyjímá Full HD+ displej s tradičním notchem. S bezrámečkovostí rozhodně G7 Plus díru do světa neudělá, a mohla by si vzít příklad třeba z Honoru 8X. Na druhou stranu, to má své jasné opodstatnění. Na vrchní straně, ve sluchátku, se totiž skrývá druhý hlasitý reproduktor. Ano, tento telefon má stereo reproduktory, a na svou třídu hrají opravdu peckově. Světelnost displeje je 470 nitů, což je při přímém slunečním osvětlení dobré. Pokud je ale úroveň regulace jasu nastavena na automatiku, telefon umí na krátkou chvíli zvednout jas až na 570 nitů. Moto G7 Plus, s podporou Dolby Atmos, nabízí jeden z nejlepších zvukových projevů ve své třídě, a to jak přes hlasité reproduktory, tak i přes sluchátka. V režimu Dolby si uživatel může zvolit jeden z módů, jako je Inteligentní, Hudba, Film nebo Vlastní. Možností je opravdu spousta, a zvukový projev je opravdu skvělý. Výbava = HW + SW Motorolu pohání Snapdragon 636, v kombinaci se 4 GB RAM a 64 GB pro uživatelská data, z možností rozšíření pomocí paměťové karty v plnohodnotném slotu na dvě sim karty a jednu Micro SD kartu. Snapdragon 636 je sice loňský procesor, s výkonem v Antutu přes 118 tisíc bodů, ale v této cenovce to v pohodě stačí. Průchod menu je plynulý, bez sekání, a aplikace se otevírají celkem rychle. Po softwarové stránce totiž Motorolu pohání operační systém Android 9 Pie s vlastní nadstavbou, která opět stojí za pochvalu. Není to sice žádná novinka, ale ta gesta pro zapnutí foťáku, svítilny, nebo třeba pořízení screenshotu, jsou opravdu zábavná i užitečná. Přibyla i některá nová gesta v podobě zvednutí telefonu, a ztišení vyzvánění, nebo úplně nové ovládání telefonu jedním tlačítkem. Nemá výdrž? Jedním z úskalí nové Motoroly je určitě baterie. Její kapacita je totiž pouhých 3000 mAh, a zrovna hospodárně s ní Motorola nenakládá. Při častém používání se totiž telefon dostane sotva na celodenní výdrž. Naštěstí Motorola do svého modelu implementovala ultra rychlé, 27 W nabíjení přes USB-C konektor, díky kterému se telefon dobije z nuly na 80% za neuvěřitelnou půlhodinu. Foťáky Na zadní straně je soustava 2 čoček. Ta hlavní disponuje rozlišením 16 MPx se světelností f/1,7, a druhá je zde pouze pro portrétní režim. Motorola G7 Plus, na svou cenovou kategorii, předvádí opravdu skvělé výsledky, a hodně tomu napomáhá automatické HDR. Díky němu je dostatek světla i ve stínech, se zachováním detailů. Barvy jsou trochu sytější, než realita, ale na druhou stranu, pro většinu lidí na sociálních sítích, kam stejně většinou fotky z mobilu míří, vypadají fotky poutavější. Snímky jsou krásně ostré, díky optické stabilizaci, a za světla si opravdu není na co stěžovat. Při focení za šera, nebo v noci, Motorola také poskytuje nadprůměrné výsledky. Barvy jsou stále živé, snímky dostatečné ostré a na svou cenovou kategorii opravdu potěší. Portrétní režim si vede také, na svou cenovou kategorii, velice dobře. V selfiečkách přední kamerou už je dynamický rozsah o poznání horší, ale to je věc, která se dala očekávat. Moto G7 Plus umí natáčet videa až ve 4K, při 30 snímcích za vteřinu, Full HD videa pak při 30, nebo 60, a zpomalený režim v HD, při 240 snímcích, nebo ve Full HD, při 120 snímcích. Pochvalu si zaslouží Celkově nelze jinak, než Motorolu vyloženě pochválit. Za cenu necelých 7 700 Kč, ve 3 barevných provedeních (černém, červeném, a modrém), jde o skvěle vypadající a fotící telefon se stereo reproduktory, skvělým ovládáním gesty, a ultra rychlým 27 W nabíjením. Pokud zákazník oželí slabší výdrž na 1 nabití, a v porovnání se Xiaomi, lehký podprůměr v oblasti ceny a výkonu, rozhodně chybu neudělá, protože pozitiva vysoce převažují nad negativy. Rozhodně tedy tato Motorolu Moto G7 Plus stojí za doporučení. ...
Odolná konstrukce Hliníkový rámeček Nokia 8.1 působí pevným a robustním dojmem. Ve stejném chlapáckém designu je i kolečko kolem čtečky otisků prstů, a také rámeček celkem vystouplého foťáku s optikou Zeiss. Čtečka otisků prstů funguje naprosto bez problému a rychle, ale odemykání obličejem zde bohužel není, stejně jako notifikační dioda. Krásný design Další věc, co opravdu nadchne, je nádherný, 6,18“ displej s notchem, který ovšem zatím nejde v evropské verzi zapnout, a tváří se jako jeden velký rámeček s pevně danou notifikační lištou, s hodinami vlevo a stavovou lištou vpravo. Celkově je displej opravdu skvělý, s výborným barevným podáním, i čitelností na slunci. Rámečky jsou průměrné, a brada je o trochu menší, než třeba u Pocophone F1. Slušný výkon Po hardwarové stránce telefon pohání, ne tak často používáný, procesor Snapdragon 710, který je zhruba o 20% výkonnější, než Snapdragon 660. V Antutu telefon dosáhl hodnoty 171 000 bodů, což je velice slušný výkon. Uvnitř je 4 GB operační paměti a 64 GB úložiště pro uživatelská data, které lze rozšířit paměťovou kartou v hybridním duálním slotu. Největším problémem tohoto zařízení je ne úplně odladěný software. Někomu by to vadit nemuselo, ale trhané animace nejsou nic příjemného. Nehledě na to, že telefon funguje na systému Android 9 Pie, ve verzi AndroidOne. Samotné aplikace ale naštěstí běhají svižně a bez problému. Co dále příjemně překvapí, je to, jak hlasitě telefon hraje, i když pouze z jednoho mono reproduktoru. Vyladěné fotoaparáty Na zadní straně je soustava 2 fotoaparátů, které jsou hlavní chloubou tohoto telefonu. Hlavnímu fotoaparátu, s rozlišením 12 MPx, a clonou f/1,8, sekunduje druhý, 13 MPx foťák, pro rozostření pozadí. Na svou cenovou kategorii vypadají fotky nadprůměrně, dynamický rozsah je skvělý, detaily jsou ostré, a nadprůměrně fotí tento telefon i v noci, nebo ve dne, s rozostřeným pozadím. Tomu všemu přispívá optická stabilizace. A pokud si s něčím Nokia pohrála, byla to samotná aplikace foťáku, kde si přijde na své jakýkoliv fotograf, protože paleta nastavení je opravdu široká, a nechybí ani oblíbený režim zpomalení. Videa vypadají na svou cenu také výborně, zvuk je skvělý a jediné, co by stálo za vylepšení, je optická stabilizace videa. Přední kamera podává také lehce nadprůměrně výsledky. Odolá náporu konkurence? Nokia 8.1 se dodává v jednom modrém barevném provedení za cenu 11 490 Kč, a za tuto cenu to rozhodně nemá jednoduché. Je tu totiž Honor 10, který má větší výkon, je levnější, ale hůře fotí. Jen o 1000 Kč dražší je Xiaomi Mi 8, které má výrazně vyšší výkon a lepší foťák, ale někoho nepotěší nadstavba od Xiaomi. Těch konkurentů je opravdu nespočet, obzvláště v této cenové kategorii. Nokii 8.1 lze rozhodně doporučit fanouškům čistého operačního systému s rychlými aktualizacemi, a milovníkům krásných fotografií a parádního designu. Výkonu má tato Nokia na rozdávání, a pokud se jí podaří vyřešit ty nepěkně trhané animace v menu, je to více než důstojný konkurent všem zmíněným telefonům. Novinku můžete zakoupit již teď na Hurámobil.cz ...
Agresivní design Herní telefon musí mít bezesporu obří výkon, parádní displej, a futuristický design. A Xiaomi Black Shark všechny tyto parametry má. Designem rozhodně zaujme na první pohled. Tělo je hliníkové, s plastovými designovými prvky, a uprostřed se svítícím logem Shark, které je jednobarevné, a lze jej využít i pro notifikace. Kromě standardních tlačítek, je na levé straně speciální přepínač, kterým se telefon dostane do herního režimu. V tu chvíli zavře veškeré nepotřebné aplikace, přepne hráče do speciálního prostředí, a veškerý výkon soustředí na hry. Skvělý výkon Výkon je samozřejmě vyhnaný na maximum. Uvnitř tepe procesor Snapdragon 845, s parním chlazením, v kombinaci se 6 GB RAM a 64 GB úložištěm, nebo 8 GB RAM a 128 GB úložištěm. Výkon se v Antutu benchmarku vyšplhal na hodnotu 287 000 bodů. Veškeré hry běží plynule, bez sebemenšího zasekávání, a akční střílečky běží v pohodě na 60 fps. Co však u Black Sharku zamrzí nejvíc, je absence 90, nebo 120 Hz displeje, který má Asus ROG Phone. Na druhou stranu, ROG Phone je podstatně dražší, a displej Black Sharku je možné pochválit alespoň za dostatečně vysoký jas a výbornou čitelnost na slunci. Výborné jsou i stereo reproduktory, s opravdu dobrými basy, které každého vtáhnou do děje. Jen škoda, že reproduktory nemíří dopředu, a tak je při hraní celkem častým jevem jejich zakrývání. Co se týká samotného prostředí, za chválu stojí jeho čistota a absence zbytečných aplikací. Naopak pokárat si Shark zaslouží za neexistující update na Android 9, i když na takový Pocophone dorazil nový Pie již v prosinci. Co se týká zabezpečení, k dispozici je na přední straně dostatečně rychlá a spolehlivá čtečka otisků prstů. Odemykání obličejem je možné použít pouze přes Smartlock od Googlu, který se dá ovšem odemknout i fotkou z Facebooku. Slušné fotoaparáty Na zadní straně je soustava 2 fotoaparátů a blesku, a je vidět, že stejně, jako na ROG Phonu, nebo RazerPhonu, primární úkol nebylo vyrobit fotomobil, ale herní mobil. U ROG Phonu byl alespoň použit foťák ze Zenfone 5, tady byl ale foťák použit z mnohem levnějších Xiaomi. Hlavní foťák s rozlišením 12 MPX a světelností f/1.8 a druhý 20 MPX, se stejnou světelností, poskytují přinejmenším standardní výsledky ve dne, v noci ale to už opravdu žádná sláva není, a ostrý snímek je spíš vzácností. Přes den jsou fotky vcelku pěkné, ale nic moc není dynamický rozsah. Celkově má foťák tendenci spíše podexponovávat, a v tmavých místech se pak ztrácí detaily. Video lze natáčet ve 4K při 30 snímcích za vteřinu, negativem je ale poměrně časté přeostřování a elektronická stabilizace úplně nejlepší dojem také nazanechává. Závěrem Black Shark je skvěle vybavený telefon, který se orientuje jasně na hráče, a těm dodá skvělé parametry, rychlé dobíjení prostřednictvím USB-C, 4 000 mAh baterii, se kterou se uživatel bez hraní dostane i na 2 denní výdrž. Black Shark je aktuálně možné zakoupit ZDE za 12 490 Kč, a to 6/64 GB variantu, nebo připlatit 1 500 Kč a koupit rovnou 8 GB/128 GB variantu. Přímým konkurentem v gamingové sekci je snad jedině podobně vybavený RazerPhone, nebo ROG Phone, který nabízí spoustu dokoupitelného příslušenství, ale výsledná cena bude více než dvojnásobná. ...
Silné stránky Hodinky sice vycházejí z Huawei Watch GT, ale míří na trochu jiné uživatele. Jsou totiž daleko menší, než Huawei Watch GT, displej má 1,2 palce, namísto 1,4 palce, baterka je také menší, ale celé to má jeden důvod. Hodinky jsou celkově drobnější, a jsou určeny pro ty, kteří Huawei Watch GT nechtějí, kvůli velikosti. Tělo má totiž tloušťku pouhých 9,8 mm, a to se rozhodně na menších zápěstích počítá. V každém případě, displej je na slunci stejně skvěle čitelný, a na 1 nabití vydrží hodinky až 7 dnů. Dobíjejí se přes drobnou magnetickou kolíbku, kterou stačí propojit s jakýmkoliv USB-C kabelem. Honor Watch Magic se nosí opravdu příjemně, a na ruce nejsou téměř cítít, díky váze pouhých 46 g. K dispozici jsou ve 2 barevných provedeních. Vrchní strana stříbrné verze je kožená, a k dispozici je ještě varianta černá, pro sportovce, s kompletně pryžovým páskem. Ten, v kombinaci s červeným vnitřkem, vypadá opravdu skvěle. Jen je trochu škoda, že Honor se rozhodl do ČR nepřivézt růžovou variantu Dream, která myslí i na holky. Slabé stránky Jsou zde ale samozřejmě i nějaké slabiny. Tím je například nový Lite OS, přímo od Huawei, a na jeho ovládání je potřeba si trochu zvyknout. Prostředí není češtině, diakritika sice funguje, ale občas nepochopitelně rozděluje písmena s diakritikou mezerami, a smajlíci nefungují vůbec. Ovládání hodinek funguje skrz swipování, nebo 2 boční tlačítka. Lepším řešením by bylo jedno otočné kolečko, nebo otočná luneta, ale tohle je prostě jen o zvyku. Po softwarové stránce, se od hodinek nedá očekávat nic podobného, jako od Tizenu, Wear OS, či Watch OS od Applu. Tím pádem se s hodinkami nedá telefonovat, instalace aplikací třetích stran do hodinek neexistuje, a vše řídí jediná aplikace od Huawei, kterou je ale možné nainstalovat i do iOS, a data poté sdílet s aplikací Health. Obecně je podpora aplikace Huawei pro sdílení dat aplikacím třetích stran zatím nedostatečná, a podpora oblíbené Stravy chybí úplně. Na druhou stranu, aplikace od Huawei je celkem propracovaná, a k dispozici je celkem detailní vyhodnocení fitness aktivit. Stojí za koupi? Honor Watch Magic jsou ideálním pomocníkem pro čistě sportovní výkony, včetně plavání, fitness aktivit, monitoringu srdečního tepu, obsahují i barometr, kompas, výškoměr a dokonce, kromě klasického GPS, i Galileo a Glonass. Třeba u takového plavání je možné si nastavit délku bazénu, kolik bazénů plánujeme uplavat, apod. Kromě plavání jde změřit několik druhů běhu, jako běh v posilovně, běh venku, běh za účelem pálení kalorií, ale i třeba chůze, nebo horský výšlap. A pokud i tohle omrzí, změřit se dá i cyklovýlet, nebo jakékoliv další aktivity, skrývající se pod volbou Ostatní. Pokud uživatel od Honor Watch Magic nebude vyžadovat to, co třeba od Samsung Galaxy Watch nebo Apple Watch – tedy plnohodnotnou prodlouženou ruku svého telefonu, a bude sloužit především jako fitness tracker s přenosem aktivit do vlastní aplikace, a občasnému příjmu notifikaci, odmění se krásným designem, kompaktním zpracováním a dlouhou výdrží na 1 nabití. To vše za cenu 4 699 Kč za černou, nebo 4 999 Kč za stříbrnou variantu. ...
Displej Už na první pohled je vidět, že změny doznal hlavně displej. Nově jsou totiž v célé M2 sérii k dispozici displeje s výřezem. Největší výhodou ASUS ZenFone Max M2, oproti konkurenci, je značně menší velikost notche u 6,3“ IPS displeje, díky kterému se vejde na displej daleko více notifikací, než na konkurenčním Xiaomi Redmi Note 6 Pro. Kvalitativně se však displej řadí spíše k průměru. Rozlišení je HD, rámečky jsou poměrně velké, a to včetně brady, a čitelnost na slunečním světle není žádný zázrak. Na druhou stranu, do 5 000 Kč opravdu moc telefonů s notchem na trhu není, a to se cení. Výbava Telefon však zaujme nejen displejem, ale i svou výbavou. Nabízí poměrně neznámý procesor Snapdragon 632, kombinaci 4GB RAM a 32GB uživatelského úložiště, a to všechno si v Antutu benchmarku vysloužilo slušných 104 000 bodů. Je fakt, že 32 GB už v dnešní době není nic světoborného, naštěstí se dá paměť rozšířit paměťovou kartou, přičemž je zde plnohodnotný slot na 2 SIM karty a paměťovou kartu současně. Už loni ASUS pochopil, že příliš předinstalovaných aplikací do telefonu nepatří, a naopak se v Max sériích pyšní čistým Androidem. Čistota prostředí je opravdu znát, a všechno běhá opravdu plynule. Jediné, co zamrzí, je stále přítomný Android 8.1 Oreo, který ale bude v blízké době aktualizován na nejnovější Android Pie. Konstrukce Celkově nový M2 působí dobrým dojmem. Dobře se drží v ruce, neklouže, foťák téměř nevystupuje, kovové tělo působí bytelně. Jediné co lze vytknout, je fakt, že tlačítko pro ovládání hlasitosti je, stejně jako u Max Pro M2, zbytečně vysoko. Čtečka otisků prstů na zadní straně je dostatečně rychlá, a k dispozici je i odemykání obličejem. To už sice tak rychlé není, a s ubývajícím světlem se ještě zpomaluje, ale jako alternativa ke klasice rozhodně neurazí. Hudebním nadšencům přijde vhod 3,5mm jack, díky kterému si zvuk užijí daleko lépe, než přes mono reproduktor. Ten sice hraje dostatečně nahlas, ale zvuk je poměrně plochý. Pokud obecně série telefonů ASUS Max v něčem vyniká, je to baterie, a její výdrž na 1 nabití. Max M2 disponuje baterií o kapacitě 4000 mAh, která bez problému zaručí 2 dny provozu. Při střídmějším používání je možné se dostat až na 3 dny. Není tak problém s telefonem odjet někam na víkend, a nabíječku s klidem nechat doma. Foťáky Co se týče foťáku Max M2, ten disponuje rozlišením 13MPx se světelností f/1.8, a vcelku intuitivní aplikací, která umožňuje fotit hned v několika režimech - Automaticky, Pro, HDR, Sport a Noc. Fotoaparát by se dal několika slovy shrnout jako průměr své kategorie, a s ubývajícím světlem navíc nastupuje šum. To je ale samozřejmě očekávaná bolístka všech telefonů v této třídě. Na druhou stranu, je fakt, že ASUS dokáže občas celkem mile překvapit. Je ale potřeba si trochu s aplikací pohrát, a vědět kdy a co se právě fotí. Při zapnutí režimu HDR tak vznikne fotka, která odpovídá daleko dražším přístrojům. Tohle už ale neplatí o režimu noc, kde jsou rozdíly, oproti standardní automatice, opravdu minimální. Vůbec špatně na tom není ani portrétní režim, který je až nadprůměrný. Opravdu ve většině případů vyhodnotí scénu správně, a rozostří pozadí i na relativně složitých scénách, jako je květina. Překvapivě dobře funguje portrét i na přední 8 MPx kameře. Tam už je ale dynamický rozsah značně horší, a telefon se soustředí prakticky jenom na popředí, pozadí jako by jej nezajímalo. Ohledně videa, potěší možnost natáční ve 4K, i když jakýkoliv druh stabilizace bohužel chybí. Ta je k dispozici pouze při FullHD, ale na to, že telefon stojí 5 tisíc, a jedná se o elektronickou stabilizaci, zaslouží pochvalu. Nezbývá než doporučit Celkově je Max M2 velice povedeným telefonem, zejména s ohledem na svou cenovku. Až na těch 32GB interní paměti, lze tuto novinku vřele doporučit ke koupi. Nový Asus ZenFone Max M2 můžete již teď zakoupit na Hurámobil.cz v černé, modré, a stříbrné barvě. ...
Konstrukce Z hlediska použitelnosti se View 20 nedá téměř nic vytknout. Telefon se skvěle drží, neklouže, tlačítka jsou tam, kde mají být, včetně brutálně rychlé čtečky otisků prstů, kterou můžete nahradit stejně rychlým odemykáním obličejem. Jediná výhrada může směřovat k nalepenému sklu z továrny. Hrana skla je nepříjemně ostrá, řeže do ruky a výřez kolem přední kamery je širší, než samotný výřez v displeji, a opticky to tak onen průstřel zvětšuje. Sklo je ale naštěstí možné sundat. Displej Velký 6,4" IPS displej, FHD+ rozlišení, perfektní pozorovací úhly, dobrá čitelnost na slunci. Takhle má jednoduše vypadat dobrý displej ve své cenové kategorii. Na internetu kolují pomluvy o tzv. backlight bleeding, neboli nestejnoměrném podsvícení. Projevuje se to hlavně na bílém pozadí kolem průstřelu, a ano, je to viditelné. Ale bez detailního prozkoumávání a soustředění si toho nikdo ani nevšimne. Hardware a software výbava Vybraným procesorem vlastní výroby se pro View 20 stal ten nejnovější, Kirin 980, s parním chlazením, který dosahuje v Antutu hodnoty kolem 280 000 bodů. Na telefonu je tedy možné zahrát si jakoukoliv hru na maximální detaily. Na český trh se dodávají 2 varianty, 6 GB/128 GB za 14 990 Kč, a 8 GB/256 GB za 16 990 Kč. Slot na paměťovou kartu zde bohužel není, a tím pádem se uživatel musí pečlivě rozmyslet, kterou variantu zvolí. Notifikační dioda tady naopak je, i když celkem dost malá. Co naopak telefonu chybí, je jakýkoliv stupeň voděodolnosti, nebo stereo reproduktory. Alespoň, že ten jeden repráček hraje skvěle. Zdířka pro 3,5mm jack tu také je, a pro Honor tradiční infraport pro ovládání televize, či klimatizace taky. Po softwarové stránce, telefon pohání Android 9 Pie s vlastní nadstavbou Magic UI, a raketová rychlost odezvy prostředí je opravdu milým překvapením. Fotoaparát Zadní kamera od Sony má úctyhodných 48 MPx, a výrobci se možná začínají vracet zpátky do doby, kdy se všichni honili za co největším počtem megapixelů na stejně velkém senzoru. Nevýhodou příliš mnoha megapixelů je ale samotná velikost jednotlivého pixelu. Pro zajímavost, třeba u Huawei P20 Pro je jednotlivý pixel velký 1,55 μm a u View 20 je poloviční, což může mít právě negativní vliv při nedostatku osvětlení. Větší pixel do sebe jednoduše posbírá vice světla, a o to jde u fotografie především. Honor však na to jde tak trochu od lesa, a zapojuje hodně postprocessing. Rozhodně se ale jedná o nejlépe fotící Honor za dne i v nočním režimu – tam se kvalitou přibližuje už P20 Pro. Celkově se foťák kvalitou řadí zhruba někde mezi Huawei P20, a Huawei P20 Pro, čemuž nakonec odpovídá i cena. No a pak jsou tady vychytávky, jako je počítání kalorií, 3D sense kamera třeba pro hraní, podobně jako na Xbox Kinect. Ty ale běžný uživatel využije třeba jednou a pak na ně v klidu zapomene. Daleko více se ale dá využít připojení na počítač, pomocí speciálního dokoupitelného adaptéru, kam se připojí myš, klávesnice a vlastně vznikne přenosný počítač, podobně jako má Samsung DEX. Přední fotoaparát se dá krátce shrnout do krátké věty: Průměr své kategorie. A pak je tady video. V tom nikdy ani Huawei ani Honor moc neexcelovali a vždy se soustředili právě hlavně na kvalitní fotky. I zde to zůstává při starém. K dispozici je 4k rozlišení, při 30 snímcích za vteřinu s elektronickou stabilizací, která kupodivu vypadá lépe než při FullHD. A kdyby vám naše fotky byly málo, mkrněte i na recenzi na serveru Techarena.cz. Koupit nebo nekoupit? I když má View 20 svá negativa, je jasné, že dokonalý telefon neexistuje. Jde jen o to, jak moc se ten který telefon ideálu přibližuje. Určitě existují lepší telefony, ale také jsou za úplně jiné ceny. U tohoto modelu Honor, za uvedenou cenu, uvařil skvělý mix přesně toho, co uživatelé chtějí. Nezbývá tak, než telefon vřele doporučit. Zakoupit ho můžete již teď v černé, modré, a červené barvě, na Hurámobil.cz. ...
Design Nový Zenfone Max Pro M2 se designem od ostatních odlišuje na první pohled. ASUS ani nenaskočil na vlnu různých gradientů, a kovová záda Max Pro M1 vystřídal tentokrát 16 vrstvý akrylát. Telefon padne do ruky skvěle, nic neřeže, ovládací prvky fungují příjemně, jen tlačítko hlasitosti je o trochu výš, než by mohlo být. Čtečka otisků prstů je však umístěna na správném místě, a je takové průměrné rychlosti, stejně jako odemykání obličejem. Displej To, co je však nejviditelnějším rozdílem, oproti předchozí Max Pro M1, je 6,26“ FullHD displej. Tady už ASUS na módní vlnu notchů naskočil. Notch je celkem malý, takže se mu naštěstí vyhnuly nešvary některých telefonů, v podobě chybějících hodin či notifikací. Máte zde všechno co potřebujete hned po ruce. Kvalita displeje je nadprůměrná, pozorovací úhly jsou skvělé, a čitelnost na slunci bez problému. Takto by mohl vypadat ideální displej v této cenové kategorii. Výkon a výbava ASUS loni nasadil laťku M1, v poměru cena-výkon, opravdu agresivně a pokračuje v ní i M2. Cena telefonu je sice 7 590 Kč, což je víc než při startu M1čky, na druhou stranu, hardware výbava je o poznání lepší. Telefon nově pohání Snapdragon 660, 64 GB RAM a 64 GB je k dispozici pro uživatelská data. Výkonu má tím pádem na rozdávání a Antutu se zastavilo na hodnotě 130 000 bodů. To už je hodnota, se kterou není problém zahrát si jakoukoliv hru. A aby bylo hraní možné co nejdéle na jedno nabití, k dispozici je 5 000 mAh baterka. Po softwarové stránce je telefon poháněn téměř čistým Androidem 8.1, bez zbytečného balastu, a výrobce přislíbil, že Android Pie je již v Beta verzi a ostrá verze by měla dorazit zhruba do 14 dnů. I na 8.1 však všechno běží opravdu plynule. Jednou z mála nevýhod telefonu je to, že si nelze zvolit zajíždění ovládacích tlačítek systému. Ta sice při přehrávání videa, nebo filmu sama zajedou, ale při procházení systému nebo v aplikacích se jich není možné zbavit. Druhou nevýhodou je mono reproduktor, který sice hraje nahlas, ale je na místě, kde se téměř pořád zakrývá rukou. Pokud ale uživatel telfon uplatní k práci, jistě přijde vhod, že telefon disponuje NFC pro bezdrátové placení, plným slotem pro 2 SIM a 1 paměťovku, nebo podporou všech možných navigačních systémů, včetně Galileo, nebo poměrně neznámého navigačního systému QZSS, což je speciální navigační systém pro Japonsko. Pro příznivce audia je dobrou zprávou přítomnost 3,5mm jacku. Jak je na tom foťák? Telefon disponuje na zadní straně soustavou 2 foťáků, 12MPx se světelností 1/8, a druhým, 5 MPX, který je určen pro portrétní režim. Důležité je, že foťák produkuje, vzhledem ke své ceně, lehce nadprůměrné výsledky, a to překvapivě i za šera. V určitém bodě však přijde zlom a čistě noční snímky už tak dobře nevypadají, a přijde šum a rozmazání fotky. Tomu bohužel nepomůže ani vestavěná elektronická stabilizace. ASUS je třeba pochválit i za portrétní režim, kdy dokáže na svou třídu velice dobře pracovat s popředím, a ekvivalentně k tomu rozostřit pozadí. Trochu škoda, že díky téměř čistému Androidu chybí ASUSová aplikace, která by dokázala dodatečně upravovat úroveň rozostření. S předním foťákem už to tak slavné není. Má sice 13 MPX rozlišení se světelností f/2.0, ale kvality opravdu extra moc nepobral. Je sice příjemné, že sám detekuje, jestli je potřeba přisvícení, pak trvale rozsvítí diodu a obličej je krásně viditelný a bez problému, na druhou stranu, pozadí dost trpí a je vyloženě až nepěkné. Bohužel ani efekt rozostření pozadí s přední kamerou nevypadá extra vábně. Pro natáčení videa má telefon připraven hned 4K režim s elektronickou stabilizací. Výsledné video vypadá překvapivě dobře, i když stabilizace by mohla být o něco lepší. Vyplatí se? ASUS Zenfone Max Pro M2 není revoluční telefon. Je to spíš taková evoluce modelu M1, za kterou si zákazník připlatí aktuálně, oproti původní M1, zhruba 2,5 tisíce. Za ty ovšem dostane 6 GB RAM, lepší procesor, hezčí displej s notchem, lepší foťák, Gorilla glass 6, a v konečném důsledku celkově hezčí telefon. Tento telefon lze tedy ke koupi jednoznačně doporučit. ...
Telefony s takovými parametry byly loňský rok k vidění za cenu kolem 10 tisíc korun a tento je k dostání jen za 5 990,- , a to hned ve 3 líbivých barevných provedeních – černé, světle modré a tmavě modré. Krásný design má bohužel jednu, pro někoho možná zásadní, vadu na kráse. Jsou to záda, která, ač vypadají skleněná, jsou ve skutečnosti plastová a lesklý plast je dost náchylný na poškrábání. Na druhou stranu, v balení je alespoň silikonový zadní kryt, které záda spolehlivě ochrání. Celkově telefon působí velice svěžím dojmem, perfektně padne do ruky, a ovládací prvky jsou přesně tam, kde jsou potřeba. Čtečka otisků prstů by si zasloužila zrychlení, není to ale nic fatálního. Co se týče displeje, jde o FullHD+ IPS panel, a je skvělý, včetně pohodové čitelnosti na slunci a zkrátka a dobře mu není co vytknout. Velikost 6,2 palce je takový vyšší průměr, takže do malé ruky to tak úplně není, ale žádné extra pádlo taky ne. Po hardwarové stránce je výbava velice slušná. Kirin 710 je procesor s dostačujícím výkonem, v Antutu model získal přes 130 tisíc bodů, 64GB úložiště je taky v pohodě, jenom větší RAM by telefonu slušela trochu víc. Na druhou stranu, 3GB jsou pořád dostačující, a hry si na tomhle v klidu zahrajete na střední detaily. Největším negativem je přítomnost microUSB, což by si už letos mohl jakýkoli výrobce telefonu kolem 6 tisíc odpustit. Trochu překvapivé je umístění notifikační diody dole na bradě. Nahoře už je totiž rámeček tak tenký, že se tam nevešla. A protože je Honor 10 Lite převlečený Huawei P Smart 2019, zvuk je i tady jako z plechovky, 3,5mm jack je přítomen, stejně jako NFC. Příjemné je svěží prostředí Androidu 9 Pie s nadstavbou EMUI, který běhá opravdu svižně. Na zadní straně nalezneme soustavu 2 foťáků, opět jako v P Smartu. Hlavní, 13 MPx, má světelnost f 1.8, a druhý je určen pouze pro portrétní režim. K dispozici je oblíbený AI režim, který udělá trávu zelenější, pampelišky žlutější a oblohu modřejší. Někdy až moc a naštěstí jde vypnout. Celkově podává foťák na svou třídu naprostý průměr a za horšího osvětlení opravdu za moc nestojí, a zde by byl rozumnější volbou Honor 8X. Za světla jsou však fotky bez problému, pokud úplně nefotíte portréty. Zde se vyplatí vyfotit alespoň 3 snímky, a pak z nich vybrat ten nejpovedenější. Příjemná je ovšem spousta rozostřovacích módů, podobně jako na Applu. Největší rozdíl, a prakticky vlastně jediný, oproti P Smartu, je daleko lepší přední foťák. Obraz je mnohem přirozenější, Bokeh vypadá daleko lépe a výsledná fotka je daleko detailnější. Není se čemu divit, Honor zde použil, na rozdíl od Huawei, 24 MPx snímač. Jak dobrý tenhle přední foťák je, se můžete ostatně přesvědčit i v sesterské recenzi na techarena.cz. Na přední i zadní kameru lze natáčet video ve FullHD, ale samozřejmě s nějakým speciálním slowmotion režimem není možné počítat, stejně jako u konstrukce s vysokou odolností. Honor 10 Lite je důstojným nástupcem Honoru 9 Lite, s lehce nadprůměrnou baterií, o kapacitě 3400 mAh. Cena 5 990 Kč je na svou výbavu odpovídající, i když je fakt, že u Honoru je zvykem za podobný model, jako má Huawei, zaplatit méně peněz. Totožnou cenu ale kompenzuje ta lepší přední kamerka. A jak by řekl Horst Fuchs: A to se vyplatí! ...
To, co bylo dříve u mobilních telefonů, až na výjimky, výsadou vyšší třídy, tedy krásný design a bezrámečkový displej se příští rok evidentně chystá i do nižší třídy a vypadá to, že nevzhledným centimetrovým rámečkům konečně odzvonilo. Takovou první vlašťovkou byl Huawei Y7, ale P Smart 2019 jej hravě strčí do kapsy. Prvním lákadlem může být cena, a to 5 990 Kč, což je jen o tisícovku víc než Y7, a ta tisícovka navíc se opravdu vyplatí. Po designové stránce barevné provedení asi nejvíc připomíná Xiaomi Mi 8 Lite. Záda jsou nádherná, duhová, ale je tu problém, a to nalakovaný, lesklý plast, který má tendenci k poškrábání. Zbytek naopak potěší. Ať už je to uložení průměrně rychlé čtečky otisků prstů, bočních tlačítek, vše je ideálně přesně na dosah ruky. FHD+ Displej P Smartu 2019 je vyroben technologií IPS a je jednoduše skvělý. Rámečky jsou úzké, notch je miniaturní, brada také docela ujde, zkrátka v této cenové kategorii si není na co stěžovat. Na papíře sice vypadá velikost 6,2 palce enormně, ale právě díky úzkým rámečkům je to pocitově značně menší. Za chválu stojí i maximální jas, který bude pravěpodobně dostačující i na slunci. Po hardwarové stránce se jedná o velice slušnou výbavu. Telefon pohání Kirin 710, což je letošní procesor a sekunduje mu 3GB operační paměti a 64GB pro uživatelská data. Antutu benchmark se zastavil na velice slušné hodnotě 131 000 bodů. S takovým skóre nebude problém si zahrát ani celkem náročné hry, i když 4GB by telefonu samozřejmě slušelo víc. Jsou tu ovšem i negativa. Přeci jen už by se od telefonu pro rok 2019 dalo očekávat za 6 tisíc USB-C, dioda by se mohla vrátit zpátky nahoru do sluchátka a zvuk je sice dostatečně hlasitý, ale zní jako z plechovky. Na druhou stranu, je tu 3,5mm jack pro kvalitní poslech přes kabel, nebo Bluetooth 4.2 pro bezdrátový poslech. Potěší také přítomnost NFC, ovšem Galileo zde není. A telefon opravdu není voděodolný. Po softwarové stránce je P Smart 2019 velmi dobrý, protože vše běhá díky Androidu 9 Pie s poslední nadstavbou EMUI tak, jak má, tím pádem rychle a bez sekání. Na zadní straně je soustava 2 foťáků z P20 Lite, kdy hlavní má 13MPx se světelností f/2.2 a druhý je určen pouze pro portrétní režim. Oproti předchozímu P Smartu však přibyl nápis AI Camera, který značí, že k úpravám došlo zejména na poli zpracování fotek. Telefon rozpozná velké množství scén, podobně jako na Honoru 10, avšak výsledné fotky jsou samozřejmě o poznání horší než na tomto vlajkovém modelu, který je ovšem jednou tak dražší. Huawei P Smart 2019 svým foťákem opravdu žádnou revoluci do střední třídy nepřináší a zařazuje se do průměru své kategorie. Tím spíš nepřekvapily ani fotky za nedostatečného osvětlení, kdy se ztrácí veškeré detaily, telefon má problém scénu zaostřit, a výsledná fotka připomíná spíš akvarel než alespoň trochu použitelný snímek. Jak už to bývá u této levnější třídy, to vše pomine v momentě, kdy je venku světla dostatek a fotky vypadají opravdu použitelně. Pokud se chcete o schopnostech P Smartu přesvědčit, můžete se mrknout na více ukázkových fotek v sesterské recenzi na techarena.cz. Pak už jen záleží na vás, zda chcete fotky prokreslenější a zvolíte AI režim, kdy obloha je modřejší a pampeliška žlutější, nebo dáte přednost střízlivějšímu podání barev a AI režim vypnete. Módů rozostření je na telefonu mnoho, například „Hit or miss“, Pro režim, kde si můžete veškeré hodnoty expozice nastavit sami. K dispozici je i AR režim s různými přelepkami na váš obličej, panorama, časoměr a malování světlem. Video lze natáčet maximálně ve FullHD při 60 snímcích za vteřinu, ale žádný slowmotion speciální režim přítomen není. Přední fotoaparát má 8MPx, a je zde i beauty režim. Huawei P Smart 2019 disponuje baterií o kapacitě 3400mAh, což je ve své kategorii lehký nadprůměr, a telefon vydrží i 2 dny běžného používání. Dobíjení ale probíhá prostřednictvím microUSB a rychlé nabíjení zde bohužel nenajdete. Celkově nabíjení trvá lehce přes 2 hodiny. Telefon je dostupný v černé a modré barvě. Za 5 990 Kč se v případě tohoto telefonu jedná o bezesporu kvalitně zpracovaný telefon, na svou cenu s minimálními rámečky, krásným displejem, velice slušnou hardwarovou výbavou a průměrným foťákem. Je možné ho doporučit všem, kdo chtějí krásný telefon a zas tak moc jim nezáleží na foťáku. Tento telefon totiž nejvíc bude zatápět, dnes již třičtvrtě roku starému P20 Lite, který má zhruba o 40% horší výkon, ale zase lepší foťák. Ať tak či tak, P Smart 2019 je velice dobrá volba a je dost pravděpodobné, že to bude jeden z bestsellerů roku 2019. Pokud byste ale přece jen chtěli větší výkon a lepší foťák, stačí doplatit tisícovku na Honor 8X, nebo Xiaomi Mi 8 Lite. Je to jen o prioritách. ...
Xiaomi Amazfit 2 Stratos na vás ihned po prvním vybalení nechají rozporuplný dojem. Na první pohled totiž vypadají neskutečně masivně a robustně. Mají pryžový řemínek, který je celkem příjemný na omak, ale hlavní kontroverze spočívá v tom, že byste čekali i solidní váhu. Ovšem hodinky jsou neskutečně lehké. Ano, už na první pohled je vidět karbonová textura, ale ve skutečnosti je to velice hezky zpracovaná imitace karbonu. Tělo hodinek je totiž plastové - polykarbonát. Tento materiál samozřejmě hodinkám dodává potřebnou lehkost a oproti často používané nerezové oceli, ale naopak nižší odolnost. Celkově však hodinky působí atraktivním dojmem a o to jde asi především. Po stranách jsou k dispozici 3 ovládací tlačítka, která jsou určena bohužel pouze pro stisk a otáčecí korunka, alespoň tomu prostřednímu, tím pádem chybí. Obecně k ovládání - vrchním a spodním tlačítkem se prochází v seznamech doleva či doprava nebo nahoru a dolů, ale to můžete pohodlně nahradit i swipováním po displeji. Displej hodinek je asi největší rozdíl, který je znát oproti daleko dražším hodinkám. Zkrátka, OLED to není, ale to vůbec neznamená, že by byl špatný. Právě naopak. Pokud totiž hodinky zrovna nepoužíváte, jsou v Always On režimu, kdy není aktivní podsvícení a nelze je ovládat dotykově. Pro probuzení stačí jen stisknout vrchní tlačítko a hodinky tím hned probudíte. Největší výhodou displeje je naprosto perfektní čitelnost na sluníčku, mimo něj však displej působí jak 15 let staré digitálky. Holt si musíte vybrat, zda budete brát skvělou čitelnost na slunci s tímto displejem nebo jiné hodinky s krásně barevným OLEDem, ale zas horší čitelností na sluníčku. Funkce hodinek jsou opravdu pestré, a co se týká fitness aktivit, monitorují běh, chůzi, jízdu na kole, plavání, spoustu aktivit ve fitku, ale najdete zde i lyžování, fotbal nebo skákání přes švihadlo. Je to tedy větší nabídka než u leckterých jiných hodinek. Zejména monitoring plavání je zajímavý a hlavně možný díky tomu, že hodinky jsou vodotěsné do 5ATM, tím pádem 50m hloubky. Takže na potápění si radši kupte Garminy. Hodinky v sobě mají senzor srdečního tepu, akcelerace, gyroskop, barometr, dale pak WiFi a GPS, která při prvním spuštění bohužel chvilku nabíhá. Pokud ale provádíte fitness aktivitu pravidelně, zůstane zkalibrovaná a funguje hned. Zapnutá GPSka také dokáže zamávat s 280mah baterkou a sníží avizovanou výdrž 5 dnů spíš tak na 3. Pokud ji však vypnete, dá se těch 5 dnů s odřenýma ušima dosáhnout. Pak je potřeba hodinky samozřejmě prostřednictvím klasické kolébky nabít. Jak je to ale s notifikacemi, protože se kterými byl problém na posledních Huawei GT. Tady vše funguje tak jak má, diakritika je v pořádku a dokonce vidíte i smajlíky. Dokonce můžete ovládat i hudbu přímo ze 4GB úložiště nebo Spotify skrz notifikaci, která se objeví na displeji v momentě, kdy přehráváte hudbu z telefonu. Samostatnou kapitolou je poté vyhodnocení všech fitness aktivit. Ty lze provádět skrz aplikaci Amazfit Watch App, která je samozřejmě dodávaná zdarma k hodinkám a oproti původním verzím udělala velký krok vpřed. Díky ní si můžete zobrazit vše podobně, na co jste zvyklí v pokročilejších aplikacích. Škoda jen, že není podporována komunikace s aplikacemi Google Fit nebo Apple Health, Endomondo ani Runkeeper a data lze přenést pouze do Stravy, kam se však nedají nahrát všechna data. Na druhou stranu, trasu podle GPS, Galileo bohužel chybí, do Stravy přenášejí a můžete tak sdílet požadovaná data třeba s ostatními, kteří si stejnou trasu chtějí proběhnout také. Celkově se jedná o velice podařené hodinky, které se rozhodně vyplatí zařadit do užšího výběru. Pěkný design, skvěle čitelný displej a oproti původním Amazfit podpora Stravy a plavání je určitě fajn. Pokud uvažujete o nových hodinkách, rozhodně se tenhle kousek za 4.590,- vyplatí. ...
Xiaomi Mi Sonic Electric Toothbrush působí minimalistickým designem v jednobarevném bílém provedení, bez jakýchkoliv nadbytečností. Ovládací prvek je zde prakticky jediné tlačítko, společně s diodou značící stav nabití. Kartáček se dobíjí prostřednictvím svého stojánku, který má u sebe kabel zakončený klasickým USB a funguje na bázi sonického čištění. To je oproti klasickému kartáčku daleko efektivnější, protože vás lépe zbaví zubního kamene a sonické vibrace se dostávají i do mezizubních prostorů, kam se běžným kartáčkem těžko dostanete. Bohužel hned při vybalení zjistíte, že v balení chybí adaptér do zásuvky, podobně jako u Xiaomi váhy chyběly zase baterky. Pokud doma nemáte nějaký navíc od telefonu, nezapomeňte jej spolu s kartáčkem koupit, ať nejste nepříjemně překvapení hned po vybalení. Samotné nabíjení 700maH baterky trvá něco přes 12 hodin, což vám vadit vůbec nebude, protože kromě klasického 2-3 minutového čištění je kartáček stejně vždycky ve stojánku a pokud si jej chcete vzít někam na cesty, vydrží vám zhruba týden na 1 nabití. Při samotném čištění kartáček funguje ve 3 základních módech. Je to standardní, jemný a customizovaný, neboli přesně tak, jak si nastavíte jeho preference v aplikaci. O zvoleném módu čištění jste pak informováni diodou. Ve spojení s aplikací Mi Home si můžete nastavit délku čištění, mód, kterým chcete čistit, dokonce je i zde mód čištění jazyku. V praxi však je fajn, že vám aplikace hlídá čas, po kterém byste měli vyměnit hlavici, a pomocí 6 senzorů také jak efektivní je samotné čištění. Po vyčištění vás nabádá, abyste každému zubu věnovali stejně dlouhou péči a efektivitu a každé jednotlivé čištění oboduje. To vlastně považuji za největší přínos aplikace, že můžete vidět, jak ještě zlepšit péči o zuby. No a pokud vás to zajímá víc, poměrně slušně si počtete o všem přímo v appce, kde je zpracovaný opravdu obsáhlý průvodce jak si čistit zuby, nejčastější dotazy s tím spojené, atd. Recenze kartáčku asi není tak sexy jako recenze nějakýho nadupanýho mobilu, ale na druhou stranu, i praktické věci jsou pro náš život důležité a proč si ho nezjednodušit nebo nezlepšit. ...
Po designové jak 250W na rozdíl od Kanady nebo USA nedovoluje. Tam můžete mít 500, respektive 750W, což by problém s výkonem hravě vyřešilo. Jde totiž jen o sílu motoru v kopci, protože maximální rychlost 25km/h je dostačující na to, abyste třeba z koloběžky v nouzi stihli seskočit a úplně se tak nevyválet. A druhou věcí k vytknutí jsou trochu úzká řídítka. Přeci jen, být trochu širší, rozhodně by to přidalo na stabilní jízdě. Na to se ale dá časem zvyknout. Co je však třeba výrobci pochválit, je přidání druhé sady pneumatik pro případ, kdybyste píchli. Zajímavým parametrem je i výdrž. Výrobce uvádí, že dojezd by měl být až 30 km, pokud zapnete eko režim. Pokud budete jezdit primárně po rovině, určitě berte 15 km dojezd jako minimální hranici. Zbývající kapacitu si můžete krásně monitorovat v aplikaci na vašem mobilu, s kterou jde koloběžka spárovat. Ve stejné aplikaci můžete koloběžce i třeba zamknout motor nebo nastavit úroveň rekuperace, což je zpětné dobíjení baterky třeba při jizdě s kopce. Pak šetříte zadní kotoučovou brzdu a ještě přitom dobíjíte baterku. 2 mouchy jednou ranou. stránce, Xiaomi Mi Scooter se vyrábí ve 2 barevných provedeních, černé a bílé. V balení je téměř celá složená, a jediné, co musíte udělat, je zvednout řídítka a zašroubovat 4 šroubky. Pak jen připojíte nabíječku, dobijete, a je hotovo. Nabíjecí port je ovšem poměrně špatně umístěn, protože při zastrčení nabíječky si pomalu musíte lehnout na zem. Další nevýhodou je záslepka, která kryje nabíjecí konektor proti nečistotám a vodě se nedá skoro nikdy správně nasadit. Být konektor na přední straně řídítek, oba problémy by byly rázem vyřešeny. Stejně jako bylo jednoduché sestavení, jednoduché jsou i ovládací prvky, které se prakticky smrsknou na zapínací tlačítko, které při krátkém stisku má i funkci vypínání a zapínání čelního a zadního světla a druhé je páčka plynu. Dalším důležitým ukazatelem jsou 4 diody na říditíkách, které značí stav nabití baterie, každá po 25% procentech. Zde se doporučuje moc nespoléhat na méně jak 2, protože energie ke konci ubývá rychleji než na začátku a jestli vám šťáva dojde, budete muset buď tlačit nebo tuhle 10 kilovou mršku pěkně složit, zacvaknout a vzít do ruky. Jízdní vlastnosti jsou na tak malé vozítko skvělé a dramaticky lepší než s koloběžkou Lime. Je to díky tomu, že kolečka jsou normálními ventilky nafukovací jako na běžném jízdním kole, což výrazně tlumí pražské kočičí hlavy polité asfaltovou polevou. I když je jízda ne úplně komfortní, strach i z rychlejší jízdy mít nemusíte. S koloběžkou si ale nebudete jistí, zda se považovat za chodce, či cyklistu a podle legislativy to vypadá, že ani policie v tom nemá úplně jasno, zda patří na silnici nebo na chodník. Z jízdních vlastností není co vytknout až na 2 věci. Tou první je slabý výkon. S váhou blížící se hranici 100 kilo, což je maximální zatížení koloběžky, větší kopce už koloběžka nevyjede je nutné motoru pomáhat odrážením. Bohužel však evropská legislativa větší výkon motoru ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
| bonmoto.cz | 6 299,- |
| doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
| moto-kufry.cz | 6 299,- |
| motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.