1. Úvodní stránka
  2. Nejnovější události
  3. Články a recenze dle typu - Recenze - strana č. 19

Články a recenze dle typu - Recenze - strana č. 19

29 12
Poco M3: Nejlepší telefon pod 5 000 Kč? [recenze]

Poco M3: Nejlepší telefon pod 5 000 Kč? [recenze]

Design a zpracování Samozřejmě čím nižší cena, tím více kompromisů, to je asi každému jasné a obecně, pokud to myslíte s používáním telefonu alespoň trochu vážně, víceméně jsem říkal poslední dobou, že byste se měli dívat na telefony nad 5-6 tisíc korun, kde je celkem vysoká konkurence a pomalu jeden lepší telefon než druhý. 4 tisíce je ambiciózní laťka za kterou u Poco M3 dostanete logicky celoplastové provedení s plastovými tlačítky a protože displej je pouze IPSko, čtečka otisků prstů je schovaná v bočním tlačítku. Na druhou stranu je naprosto rychlá a spolehlivá. Čím víc pruhů, tím víc Adidas si asi řekni designéři Poca a záda vybavili masivním lesklým obdélníkem s hodně výrazným nápisem Poco. Nenechte se ovšem zmást, jde opravdu o obrovský designový prvek uvnitř kterého se skrývá pouze 1 foťák, který doplňuje ještě tradiční 2MP senzor pro rozostření pozadí a 2MP makro – takové ty 2 čočky do počtu, co dovolují říct výrobci, že má 58 foťáků, ale ve skutečnosti na ně můžete v klidu zapomenout. Na druhou stranu zase říkám, jsme v kategorii kolem 4 tisíc, takže tady se dá leccos odpustit a je docela fajn, že Poco si i za tuto cenu dokázalo pohrát s materiálem zad. I když je, jak jsem říkal plastový, jde o strukturovaný plast, který vypadá jak palubka ve vašem autě. Samozřejmě se patlá, ale zas výhoda, že až si budete utírat tu palubku, můžete to vzít s telefonem při jednom. Displej a HW + SW 6,53“ displej má jednu nespornou výhodu, jde totiž o FHD a to se upřímně v této cenovce sakra hodně počítá. Navíc se nejedná o úplně béčkový displej i když hlavně ve světelnosti kvůli čitelnosti na sluníčku by mohl zabrat. Pravda, rámečky by se daly zmenšit hlavně na bradě, na vrchu by kapkovitý výřez mohl být menší, ale zase, jsme v ultra levné kategorii, takže za mě úplně v pohodě. Já vím, zase jsem narazil na cenu. Proč je vlastně Poco M3 tak levné a proč nedokáží ostatní výrobci přinést podobně levný a dobrý telefon? Může za to obchodní model Xiaomi, který poslední dobou výrobce tlačí. Dá vám hodně levný a atraktivní telefon a výměnou za to musíte strpět určitý nekomfort. Ten se poprvé hodně projevil v našem regionu u Poco X3 NFC, který byl doslova prošpikovaný reklamou. Vy se díváte na reklamu a Xiaomi pak tečou peníze zpět. A reklamou je doslova prolezlý celý systém. Jednak vlastní aplikace typu správce souborů a jednak při instalaci jakékoli aplikace provádí telefon bezpečnostní kontrolu proti závadnosti aplikace a šup, v ten moment máte další reklamu. Naštěstí se všech reklam dá postupně zbavit, ale zabere to trochu času. Stačí jen jít vždy do nastavení a vypnout Doporučování obsahu. Xiaomi samozřejmě spoléhá na to, že drtívá většina uživatelů nebude vědět jak reklamy vypnout a časem se s tímto faktem smíří. Každopádně vy teď víte, že to jde a tak za velmi dobré peníze dostanete i zajímavou specifikaci v podobě Snapdragonu 662, 4GB interní paměti a 64 nebo 128GB úložiště. Za podobné peníze opravdu jen těžko něco u konkurence seženete. A pokračovat můžu ještě dál, 5GHz Wifi, zdířka pro 3,5mm jack, FM rádio a dokonce stereo reproduktory. Zvuk je samozřejmě plochý, basy prakticky žádné, na maximální hlasitost chrčí, ale jsou tu a to se zase počítá. Počítejte mimochodem i s hodně dlouhou výdrží. Já neměl problém se dostat téměř i na 3 dny díky obrovské 6 tisícové baterce s 18W rychlým nabíjením a nabíječkou přímo v balení. Samozřejmě při větším vytížení spíš počítejte s 2 dny, ale za tohle a navíc s váhou pod 200g, rozhodně bod navíc pro Xiaomi. Fotoaparát Když v Xiaomi designovali celý zadní prvek modulů foťáků, docela by mě zajímalo jak u toho přemýšleli. Jestli je snaha o co největší zadní modul takový easter egg konstruktérům Samsungu, kteří u letošních Ultra modelů foťáky doslova posadili na svůj vlastní ostrůvek nebo je to jen dílem náhody. Samozřejmě u M3 nic takového potřeba není, protože v sobě skrývá jen základní 48MP objektiv v kombinaci s 2MP makrem a 2MP pro rozostření pozadí. Musím říct, že Xiaomi ovšem ve mně zanechalo svým hlavním senzorem opravdu velmi dobrý dojem. Na to, že se jedná prakticky o nej nejnižší základ, nechybí zde ani HDR režim, ani AI režim a dokonce ani noční režim. Víceméně některé z těchto funkcí nenajdete ani v mnohem dražších telefonech. Za denního světla je výstup na velmi slušné úrovni, nechybí překvapivě ani docela dobrý dynamický rozsah, barvy jsou tak akorát a jediné, kde to M3 moc nepřehání je ostrost. Ta je dobrá uprostřed, ovšem ke kraji docela mizí. O to větším překvapením jsou večerní fotky. Na klasický režim samozřejmě extra nic moc nedostanete, ovšem noční režim dokáže světla dobře zkorigovat a výsledek je na svou cenu hodně pěkná fotka. A zkorigovat mám na mysli ve tmě hodně vytáhnout, v dynamické scéně zase hodně ztlumit a vytáhnout naopak stíny. Na 4 tisícový telefon pohoda. Samozřejmě chyb najdete spoustu, už zmiňovaný problém s ostrostí v rozích, zašuměná obloha, neostrost v jednolitých plochách atd. Pokud se rozhodnete fotit detaily, narazíte možná na problém s poměrně velkou minimální ostřící vzdáleností. Tu samozřejmě můžete kompenzovat 2MP makro foťákem, ale počítejte právě jen s 2MP fotkou a daleko horší světelností objektivu. Často pak přijdete na to, že lepší je digitální výřez z hlavního foťáku, než fotit makrem. Kde se hodně v našich končinách nasmějete je výstup ze selfie foťáku. Jestli je vám 15 nebo 70, můžete se těšit na dokonalou pleť,  protože v základu je úroveň vyhlazování pleti nastavená hodně vysoko. Pokud nechcete vypadat jak 15 letý teenager i ve středním věku, rozhodně doporučuju tutu funkci vypnout. U videa umí telefon natáčet ve FHD při 30 snímcích za vteřinu. Samozřejmě chybí sebemenší druh stabilizace a tak je ideální zapojit gimbal nebo mít hodně stabilní ruce. Závěr U čtyřtisícového telefonu musí být každému jasné, že kompromisů najde 6 půlek. Tady jich je ale překvapivě strašně málo. Za ten největší považuju paradoxně vlastně jen, pro někoho absenci NFC pro bezkontaktní placení a systém prolezlý reklamou. Bez něj by ale zase koneckonců tak levný telefon asi ani nevznikl. Když si ovšem reklamu šikovně vypnete, myslím, že za svou cenovku nemá Poco M3 prakticky žádnou konkurenci. Vemte si, že za 4 tisíce najdete u konkurenčních telefonů často ještě MicroUSB, jen HDčkové displeje, hodně obstaróžní HW v podobě slabých Mediateků nebo čtyřkových Snapdragonů, 2-3GB operační paměti, často jen 32GB úložiště dokonce ještě s eMMC, žádné UFS a pokračovat bych mohl až do nekonečna. Poco M3 se začíná prodávat ve 3 barevných provedeních. V 64GB variantě jej seženete za 3 990,- a pětistovku si připlatíte za 128GB. ...

18 12
Fixed Boom Joy: Levná sluchátka od českého výrobce [recenze]

Fixed Boom Joy: Levná sluchátka od českého výrobce [recenze]

Líbivý design a překvapivé zpracování Kdybyste náhodou neznali Fixed, jde o českého výrobce, který se specializuje na výrobu příslušenství pro mobilní telefony. V Prostějově šijí pouzdra a dokonce se jim tak daří, že jsme je letos objevili i v Las Vegas na veletrhu CES, kde se rozhodli vystavovat. Někdy v další recenzi vám ukážu jejich pouzdra s lokalizátory, ale teď už jdu na Fixed Boom Joy, nejlevnější sluchátka z celé série BOOM. Ty dostanete v hodně luxusním balení, které sice nevolá a nehraje, ale je příjemné vidět, že výrobce si dává záležet i na tom. Uvnitř už pak najdete sluchátka vyvedené v černém lesklém plastu s krabičkou, která je naopak z matného plastu a působí hodně příjemně na dotyk. Nemá cenu si každopádně nic nalhávat. Hned na začátku vám možná prozradím cenu, ať víme o jakém produktu se bavíme. Základní cena je 799 Kč. Tím pádem, za tyhle peníze je už jednoduchý sluchátkům leccos odpustit. Předně, krabička je teda tím pádem příjemná na dotek, ale jde o levnější plastík kde po pár týdnech už přece jen nějaký ten škrábanec mám. Druhou výtku mám k chybějící pružince díky které by při otevření víčko drželo. Takhle je potřeba si najít grif, kdy palcem po otevření víčko přidržíte, sluchátka vyndáte a zaklapnete. Na druhou stranu pozitivní je, že i u tak levných sluchátek je k dispozici displej po jehož otevření vidíte stav nabití krabičky. To jsem po pravdě neviděl snad u žádných doposud testovaných sluchátek. Některá se spoléhají na komunikaci s telefonem, jiná mají jen počet diod značící stav nabití, ale displej je celkem vítaná změna. Každopádně výdrž na 1 nabití má být až 22 hodin, ale znáte to, až 22 neznamená 22. Důležité je, jak nahlas, v jaké teplotě atd sluchátka používáte. Já se dostal zhruba na 3 hodiny poslechu a nějakých 6 dobití z krabičky, tím pádem dohromady asi 18 hodin, což na svou cenu ujde. Chvalitebný zbukový projev Kde musím sluchátka za svou cenu vyloženě pochválit je zvuk. Znova zdůrazňuji na svou cenu. Překvapivě nejde o žádná chrastítka, zvuk je relativně čistý a vyloženě fakt překvapí na svou cenu plné basy. Tady je ovšem potřeba vybrat správnou velikost špuntů, které dobře utěsní zvukovod. Dají najednou hudbě daleko plnější rozměr a docela dobře dokážou pasivně izolovat okolní ruchy. A tady pozor. Já nejčastěji používám u sluchátek Mkové špunty, ale tady jsem musel zvolit ty největší. Tím pádem pokud někdo má velké uši, asi mu budou odpovídající špunty bohužel chybět. S kvalitou zvuku jsem byl zdůrazňuji na svou cenu spokojený. Otázkou je, zda to také není tím, že maximální hlasitost je oproti konkurenci posazená níž. Druhá věc, která vás vyloženě pozitivně překvapí, že se jedná o plně duplexní sluchátka. Můžete používat levé i pravé třeba pro hovory. Mají i své mouchy A teď pár negativních vlastností. Na hovory rovnou zapomeňte. Vy slyšíte dobře, druhá strana už vůbec, jen praskání a šum a někde mezi tím se ztrácí hovor. Z použitých kodeků je zde k dispozici pouze SBC, tím pádem zapomeňte na hraní her jak na Androidu, tak na iPhonu. Výstřel ve hře má zpoždění doslova i klidně 1-2 sekundy. U všech dalších aplikací si s tím poradí většinou předmětná aplikace, která dokáže ono zpoždění kompenzovat. Přehrávání filmů na Netflixu je tím pádem naprosto bez problému, přehrávání videa z telefonu také a jediné zpoždění jsem zaznamenal u YouTube. am jsem se ale musel vyloženě soustředit a ono zpoždění fakt cíleně hledat. Tím pádem může jít i o konkrétní verzi aplikace, která se zase s příští aktualizací zlepší. Za vážnější problém považuju samotné ovládání sluchátek. Mělo by fungovat pomocí dotykových gest, ale tady bych vážně radši ušetřil za dotyková gesta a radši vrhnul ušetřené peníze do podpory lepších kodeků. Gesta by měla fungovat na obou sluchátkách formou jednoho, dvojího nebo trojitého poklepání, prakticky ale jak klepete, nikdy se vám dvojího nebo trojího výsledku nepodaří dosáhnout. Joye vždy zareagovala pouze na start nebo pauzu hudby, což je jeden poklep a na nic dalšího kromě dlouhého podržení, což je pro změnu vypnutí nebo zapnutí sluchátek prostě neragovala. Abych ale kritiku zase trochu vyvážil, příjemné bylo vidět, že se mi zvuk díky Bluetooth 5.0 ani jednou nerozpadl třeba při cestě tramvají. Shrnutí Když bych měl tedy celkově Fixed Boom Joy shrnout. Za mě ideální základní sluchátka jako vánoční dárek třeba pro děti nebo nenáročně uživatele. Na poslech podcastů, sledování filmů, na hudbu v pohodě. Na hry a na Youtube fakt ne. Pokud jste ovšem trochu náročnější uživatel, za běžnou cenu 799,- bych se raději poohlédnul jinde. Za stejné peníze totiž máte daleko lepší Honor Choice. Navíc pokud plánujete vánoční dárek, můžete se spolehnout, že vám jakékoli zboží skladem odešleme bez sebemenšího zpoždění nebo si klidně můžete zboží vyzvednout bez front u nás na Bělehradské 68 na Praze 2. ...

20 11
Apple iPad Air 2020: Vyplatí se oproti iPadu Pro? [recenze]

Apple iPad Air 2020: Vyplatí se oproti iPadu Pro? [recenze]

Specifika použití tabletů Tablety za poslední roky prošly překotným vývojem, úvodní boom, který Apple vytvořil následovala velká spousta výrobců a prakticky nějakých 5 let zpátky, pokud jste byli trochu větší výrobce a nevyráběli jste jakýkoli druh tabletu, prakticky jste neexistovali. Jak se ale úvodní bublina rychle nafoukla, stejně tak rychle splaskla. Na rozdíl od telefonů totiž tablet není něco, co bychom si nutně potřebovali pořizovat každý rok. Proč? Protože tablet není většinou něco, co bereme 150x denně do ruky a víceméně slouží jako rozšíření mobilního telefonu, když potřebujeme větší obrazovku nebo naopak jako zařízení na pasivnější konzumování obsahu, když už zrovna nepracujeme. A takové zařízení fakt neupgradujete každý rok. Já osobně jsem mnoho let používal iPad Mini 2. generace a pokud bych si na něm nerozbil displej, používal bych jej pravděpodobně aktivně až do dnes. Samozřejmě, existuje spousta lidí, kteří na iPadu dokážou kreslit, stříhat videa a pracovat opravdu profesionálně, pro mě ovšem je iPad opravdu spíš na editaci fotek v lightroomu, zhlédnutí filmu v letadle, občas na psaní scénářů, ideální na telekonference nebo si jej často beru s sebou někam na víkend, když vím, že nebudu potřebovat notebook. A přesně na takové věci je iPad dokonalý kvůli několika věcem. Jednak má velký displej, díky mobilním procesorům dokáže vydržet nabitý daleko delší dobu než mobil nebo notebook, takže na dlouhé lety je to ideální, nikde nepřekáží klávesnice, kterou nepotřebujete, je lehký, dotykový a uvnitř jsou aplikace jako v telefonu. Samozřejmě, pokud hledáte univerzální zařízení, může to být limitující, ale v jistém ohledu je pro mě jakýkoli tablet tak specifickou věcí, že právě v mnoha ohledech notebook předčí. Mnoho inovací To jsem se až možná moc rozpovídal o tabletech jako takových, ale spíš jsem vám chtěl přiblížit hodně jejich využití nebo aspoň k čemu jej používám já. Nový iPad Air 2020 logicky není jiný než ostatní, ale po letech přináší hodně zajímavé inovace. Je určený pro lidi, kteří chtějí mít vysoce funkční zařízení po mnoho let, ale nevyužijí všechny funkce z vyššího modelu Pro. A to je naprosto v pořádku. Air tohle všechno splňuje. Předně, je tu nový procesor A14 Bionic, ten stejný, který tepe uvnitř nejnovějších iPhonů 12 a podle benchmarků ve výkonu na 1 jádro dokonce překonává dospělý iPad Pro. Je tu sice menší operační paměť, ale na druhou stranu ani iPad Pro ani tento Air nedostanete na hranici, že by se viditelně zadýchal. Všechno běhá jak po másle. Oproti iPadu Pro vypadá i nový Air designově hodně podobně, bere si rovné hrany a dokonce i když nemá v názvu Pro, přesto se nově nabíjí skrz USB-C konektor. Ano, to je rozhodně něco, co se rozhodně mělo objevit i v letošních iPhonech a co by z vábných prohlášení o ekologii neudělalo jen bohapusté tlachání. Air má také oproti svému předchůdci daleko tenčí a symetrické rámečky. Pokud byste namítli, že k mobilům to má daleko, ano má, ale u tabletů jsou rámečky potřeba. Nedrží se v jedné ruce jako telefony a tak rámečky kvůli úchopu prostě potřebujete. Ač se tedy rámečky víc blíží iPadu Pro, přesto v nich nenajdete FaceID a naopak je tady zpátky ve zcela nové podobě TouchID v horním zapínacím tlačítku. Na Apple rozhodně inovativní řešení, které bych uvítal jako alternativní doplnění zabezpečení i v telefonech. Přece jen v dnešní době, kdy člověk často nosí roušku, by se právě takový způsob zabezpečení docela hodil. Každopádně čtečka funguje výborně, o tom žádná. Já s tím mám spíš jiný problém, a to je síla zvyku. Na FaceID už jsem si zvyknul tolik, že jsem často klepnul do displeje a čekal kdy se iPad odemkne. Tady jsem si spíš nechtěně často spustil Siri nebo při otáčení vyfotil obrazovku. Oproti iPadu Pro V Airu nenajdete také bohužel 120Hz Pro Motion displej a to je asi věc, které mě osobně chyběla za celou dobu používání spolu s FaceID nejvíc. Displej je skvělý, plynulý, ale při přechodu z Pro to poznáte. Na druhou stranu uživatelé, kteří jsou jen na Applu se 120Hz nemají kromě iPadu Pro defacto žádnou zkušenost a řekněme si upřímně, z iPadu Pro na iPad Air asi stejně nikdo přecházet nebude. Rámečky a příslušenství Zůstanu ještě chvilku u rámečků a celkové podobnosti. Na zadní straně teď najdete proprietální konektor Applu, který funguje s Magic Keyboard z pročkových zařízení a pokud Magic Keyboard dokoupíte, získáte tím pádem k plnohodnotné klávesnici získáte druhý USB-C konektor. Jediný rozdíl pak je čtvercové vykrojení pro foťáky v zadní straně, které vypadá trošku divně na Airu s jedním foťákem. Ano, to je jeden z ústupků. Najdete zde stejný hlavní foťák jako je na iPadu Pro, ale další foťáky, stejně jako Lidar senzor chybí. Pokud ovšem nejste čínský turista, který si myslí, že čím větší displej, tím lepší fotky, chápete, že iPad není primárně zařízení na focení. Z tohoto pohledu je za mě jeden foťák naprosto dostačující a spíš než abych hodnotil jeho klasické funkce jako světelnost, dynamický rozsah, úroveň detailů, barevné podání atd, je daleko důležitější, že jak ten zadní, tak přední můžete bez problému použít na Facetime nebo třeba skenování dokumentů. Na to všechno v pohodě stačí jeden zadní a jeden přední foťák. Poslední 2 návraty k rámečkům. Tím, že jsou rámečky rovné, můžete na iPad Air stejně jako na Pročko teď použít klasickou Apple Pencil, jen si samozřejmě připravte 3,5 tisíce korun, což zase trochu zatíží váš rozpočet u budgetovějšího iPadu. A to jsem vám ještě neřekl o ceně necelých 9 tisíc za před chvílí zmiňovaný Magic Keyboard, které rázem z budgetovějšího iPadu dělají docela slušně drahou pracovní stanici. A tou druhou věcí, která se týká rámečků, jsou skvěle hrající reproduktory. Nejsou sice 4 jako u iPadu Pro, jsou jen 2, ale opravdu hrají výborně. Shrnutí a doporučení Pokud přemýšlíte tedy jestli iPad Air nebo iPad Pro, shrnu znovu ty nejpodstatnější rozdíly. U Airu přicházíte o Lidar senzor, širokoúhlý foťák, FaceID, 120Hz displej a 4 repráky. Přicházíte ovšem také ještě o jednu za mě podstatnou věc. O 128GB variantu a to je za mě největší mínus tohoto iPadu vzhledem k ceně a pro zákazníka dost nepříjemný pokus jak z vás vytáhnout další peníze navíc. Za 64GB variantu totiž dáte 16 990,- a pokud chcete víc, což asi spousta lidí chce, nemáte žádnou jinou možnost než šáhnout po 256GB variantě za 21 490,-. To je ale jenom o 1500Kč méně, než dáte za menší iPad Pro ve 128GB, který má navíc právě 120Hz displej, FaceID, šíro, 4 stereo reproduktory a se 128GB už dokážete naprosto v pohodě fungovat. iPad Air 2020 má tedy smysl jen v základu 64GB pro ty z vás, kdo jej budete mít neustále připojeni někde na wifi a konzumovat spíš online obsah než abyste si toho moc stahovali dovnitř. Jestli chcete větší úložiště, bejt váma, jdu určitě do Pročka. A to je vlastně ta hlavní zpráva, kterou jsem vám chtěl touto recenzí říct. Kdo z vás se rozhoduje pro iPad, stejně ví proč jej chce a proč nechce jakékoli jiné zařízení. Rozhodujte se tedy primárně na základě toho, jaké potřebujete úložiště. ...

20 11
Apple iPhone 12 Mini: Malý prcek s velkým srdcem! [recenze]

Apple iPhone 12 Mini: Malý prcek s velkým srdcem! [recenze]

MINIaturní konstrukce Samozřejmě Apple nemusím představovat, iPhone nemusím představovat a tak dnešní recenze bude opravdu relativně hodně rychlá. iPhone 12 Mini totiž ctí celou linku 12 řady pouze s pár drobnými rozdíly. Tím hlavním je zde logicky velikost. Už dávno jsme si odvykli mít v kapse malé telefony a stejně tak, jako jsem byl překvapený u letošního SE, tady se to překvapení ještě mnohokrát násobí. Pocit držet v ruce Miniho je fakt něco nepopsatelného. Je to skoro jak držet v ruce prázdnou a plnou plechovku od Monstra. Ano, až takový je to rozdíl. Stačí si dát Miniho do jedné kapsy kalhot, Maxe do druhé a rázem se to projeví i na vaší chůzi. Ne, to samozřejmě kecám, ale opravdu, pokud jste nežili posledních 5 let někde na stromě v pralese, budete ohromeni jak moc lehký telefon to je. Asi o 10g lehčí než ultra lehké SEčko. Samozřejmě, pořád se jedná o ten stejný typ konstrukce prémiového kovu a skla s funkčním bezdrátovým nabíjením. Na zadní straně najdete pořád 2 stejné foťáky jako v iPhonu 12, jen třeba oproti Maxku jsou menší a tolik nevystupují z těla. Nakouslé jablíčko je stejně jako u všech verzí přesně symetricky uprostřed zad a nevzhledné CE certifikace a podobné blbiny se naštěstí přesunuly na boky telefonu, které jsou samozřejmě, jako u všech iPhonů 12 série rovné. Povedený displej U displeje se jedná o 5,4“ Super Retina XDR OLED displej s certifikací HDR10 a maximálním jasem 1200 nitů. Dost na to, abyste viděli všechno na sluníčku přesně tak, jak potřebujete. Samozřejmě menší displej může být pro mnoho lidí limitujícím faktorem, ale koneckonců malá velikost je přesně ten důvod, proč si iPhone 12 Mini kupujete. 5,4“ je pořád ale větší než 4,7“ u iPhonu SE a jestli úplně neřešíte peníze a chcete telefon s malými rozměry a váháte jestli SE nebo 12 Mini, rozhodně bych šáhnul po 12 Mini. Vysoký výkon a bezdrátové nabíjení U hardwaru je v celé 12 sérii stejná písnička. Procesor A14 Bionic z vlastní dílny je neskutečně rychlý a daleko úspornější než jeho předchůdce v 11 sérii. Díky tomu si vlastně Apple mohl letos dovolit až takovou miniaturizaci. Je to něco, jako kdybyste chtěli vyrobit malé autíčko, ale limitoval vás příliš náročný motor na spotřebu, což byla jediná překážka proč tak malý telefon nevyrobit. Teď konečně nastal čas, Apple vyrobil opravdu malý telefon, nasadil úsporný motor a k tomu samozřejmě i menší nádrž v podobě menší baterie. Rázem tak je z 12 Mini dokonalé řešení pro lidi, kteří chtějí mít rychlý a výkonný telefon, ale nejsou v zajetí telefonu, že by na něm museli hrát od rána do večera Fortnite nebo natáčet celovečerní film. iPhone 12 Mini vám zkrátka vydrží jen jeden den nabitý, přesně jako iPhone SE. Hodně záleží na tom, co budete na telefonu dělat. Jediné, kde má totiž iPhone 12 Mini větší, zhruba dvojnásobnou spotřebu než Sečko, jsou hry. Ve všem dalším jako procházení internetu, streamování videí, klasické používání, je 12 Mini úspornější a vydrží zhruba o 15% délé nabitý než iPhone SE. Mě osobně vydrželo Mini klasický jeden den používání průměrné zátěže. Sem tam telefon, pár zpráv na whatsappu, pár fotek a bylo to. Každopádně, kdybych stál ve frontě na testování covidu a měl telefon 2 hodiny v ruce, pak s ním pokračoval v obvyklé činnosti, asi by to do večera nedal. Pak samozřejmě přichází v úvahu rychlé drátové dobíjení nebo bezdrátové. Na to prakticky můžete zvolit jakoukoli podložku se standardem QI nebo tolik propíraný Magsafe. Jen počítejte s tím, že maximální dobíjecí výkon přes MagSafe je 12W, zatímco přes QI jen 10W. Za mě tedy rozhodně nestojí za to vyhazovat peníze za originální MagSafe, který stejně není tak komfortní, protože pořád potřebujete 2 ruce, abyste magnet z telefonu odlepili. Vylepšené fotoaparáty iPhone 12 Mini má 2 foťáky. Hlavní a šíro. Cílová skupina tohoto telefonu asi nejsou lidé, chtějící ty nejlepší fotky, ale vy je dostanete i tak. Hlavní foťák je totiž ten stejný, který zase dostanete i ve větších 12 Mini nebo 12 Pro. Ano, Pro Max má ještě lepší, ale to teď stranou. Výsledné fotky z hlavního foťáku jsou pěkné, stejně jako na loňské 11 a tady by asi spousta lidí, včetně mě řekla, že meziroční posun není žádný a u hlavního je to tak. Přesto na Mini „upgradujete“ z jiného důvodu a proto je potřeba se na Mini dívat tak, že dostanete velmi dobré fotky s pěkným dynamickým rozsahem, krásně ostré, krásný bokeh a tak to má být. Občas se sice až moc agresivně zapojí HDR3 a fotka vypadá až přeostřená, ale to bude asi něco, co se bude asi vyvíjet ještě u dalších aktualizací. Šíro je zase stejné jako ve 12tkách a oproti 11tkám je zase velký a jediný posun hlavně aktivací nočního režimu. Jinak je šíro plně porovnatelné prakticky s jakoukoli konkurencí a výrazně jej překonává pouze Samsung v S20 series a Huawei ve svých vlajkách – tam je šíro o parník vpředu. U videa máte možnost natáčet ve 4k30 s novým formátem Dolby Vision nebo 4k60 bez Dolby, ovšem zase předpokládám, že technikálie vás u Mini tak moc nezajímají, protože si jej vybíráte hlavně kvůli rozměrům. Závěr Celkově musím říct, že se mi iPhone 12 Mini používal neskutečně skvěle a byla radost zas po dlouhé době mít v ruce malinkatý telefon. Sice bych to neměl říkat, ale iPhone 12 Mini je po dlouhé době i telefon, kde jste schopni odepisovat na SMSky jednou rukou, když druhou jste zaměstnaní jinou činností. Asi se teď ptáte, jestli bych mohl takový telefon používat jako daily driver. Asi bezpochyby mohl, ale já úplně nejsem asi cílovou skupinou. Na mojí potřebu, kdy denně procházím YouTube, Instagram, občas edituju fotky, připojuji se na rychlé opravy terminálem do práce, je logicky velký displej potřeba a za mě je fajn, že existuje verze Pro Max. Přesto je ale Mini je naprosto skvělý telefon, jestli jste někdo, kdo chce mít v kapse telefon o kterém neví, kdo nestráví denně spoustu hodin na telefonu, ale pokud už jej vytáhne, chce mít jistotu, že se na svůj telefon může spolehnout. Mini totiž doručí parádní výkon, krásné fotky a po dlouhé době máte pocit, že je to produkt, který vám slouží tak, že o něm ani nevíte. Koneckonců, jestli jste holka, co jde na diskotéku jen v uplých džínách, nemusíte řešit, že vám telefon kouká z kapsy nebo třeba jako jeden můj kamarád, který trénuje celé dny tenis. Pro něj je malý telefon v kapse doslova nutnost. Je tedy hodně na vás jak moc malý telefon potřebujete a já se nezdráhám těm, kteří odpověděli ano, Mini doporučit.  ...

19 11
1MORE STYLISH: Naprosto skvělá sluchátka za 990 Kč! [recenze]

1MORE STYLISH: Naprosto skvělá sluchátka za 990 Kč! [recenze]

Stylová i funkční sluchátka Značka 1MORE se nejspíš při výběru názvu inspirovala u Sony. Jejich WH-1000XM3 jsem tenkrát říkal, že to si snad nemůže nikdo zapamatovat trumfly to tyhle 1MORE. Celým názvem se totiž jmenují 1MORE Stylish Truly True Wireless in Ear Headphones I, což samozřejmě hned logicky upoutalo mojí pozornost. Stylová sluchátka totiž moc často netestuji a tahle sama o sobě tvrdí, že stylová jsou. A všichni moc dobře víme, že když je něco zaměřené na krásu, většinou praktické použití dost pokulhává. Znáte to, obal prodává a už po rozbalení na mě hrozně příjemně dýchla krabička. Celý vnitřek je totiž pomalován skicama sluchátek, který ve mně strašně evokuje dojem nějaké útulné vintage fancy pražské kavárničky, kam si v těchle podzimních večerech zalezete, dáte si kafe, nasadíte si sluchátka a pustíte nějakou hodně příjemnou muziku. No, jestli jste se zasnili spolu se mnou živě si to představovali, plukovník Prymula vás vyvedl z reality. Pěkně si skočíte pro Starbucks a vypijete si jej třeba v tramvaji. Koneckonců ale i tam můžete uniknout stresům všedního dne a klidně jezdit z konečné na konečnou  Ač to možná na první pohled nevypadá, tato sluchátka neskutečně sednou do uší tak, že i když pojedete z konečný na konečnou už páté kolečko, pořád vás nebudou tlačit v uších. V balení totiž najdete rovnou 3 nástavce a praktickou pláštěnku, kam můžete sluchátka i s krabičkou schovat, když je zrovna nepoužíváte. Krabička samozřejmě slouží jako dobíjecí základna, která je schopná sluchátkům dodat celkově 24h na 1 nabití. A tady jsem narazil na první, pro mě nevýhodu, což jiný zase naopak ocení. Použití ještě staršího microUSB. Druhá, už trochu nevýhoda pro všechny, je jediná LED dioda značící dobíjení. Tady by se rozhodně vylepšovat dalo. Nabíjení sluchátek každopádně trvá necelou hodinku a nabíjení pouzdra hodinu a půl. Pak sluchátka mají teoreticky vydržet 6 hodin, v praxi samozřejmě počítejte zhruba 5. Krabička pak logicky dodá ještě 3 plná nabití. Praktické ovládání a univerzální kodeky Kde musím vyšvihnout sluchátkům jasnou pochvalu je systém ovládání. Na první pohled sice nijak extra vábně nevypadá, je ale neskutečně praktické. Probíhá totiž prostřednictvím dvou titěrných malých tlačítek na vrchní straně. Chviličku trvá než si na ně zvyknete, pak je ale oproti některé konkurenci budete vynášet do nebes. Nedávno jsem testoval totiž Panasonic RZ-S500W, skvělá sluchátka z daleko vyššího segmentu, ale co mi na nich po měsících používání vadí je senzorické dotykové ovládání. Docela často se totiž stává, že při jakémkoli posunutí sluchátek si omylem pauznete hudbu nebo zapnete ANC a tady vám nic takového nehrozí. Boky totiž na žádný dotyk nereagují, a veškeré ovládání probíhá jen pomocí tlačítka na každém ze sluchátek. Ovládáte tak zapnutí a vypnutí skladby, přeskakování skladeb nebo přijetí a ukončení hovoru. Tím se pomalu ale jistě dostávám k zvukovým vlastnostem sluchátek. A tady vás rozhodně asi hodně potěším. Berte to tak, že sluchátka stojí 990,- Kč a za tyhle peníze dostanete SBC, AAC a AptX kodeky. Tím pádem nebude ani sebemenší problém využít sluchátka třeba právě na hraní her na Androidu. Zkoušel jsem s nimi hrát Call of Duty a jakýkoli výstřel byl naprosto bez zpoždění. Na Applu samozřejmě tohle skrz AAC jede bez problému, ale většina levnějších sluchátek AptX nemá a zákazníci se pak u androidových telefonů diví, že hraní akčních her je peklo. U sledování filmů už si s tím Netflix i YouTube naštěstí poradili přidáním zpoždění, což u her logicky možné není. No a pokud zrovna nehrajete hry a půjdete si se sluchátkama třeba úplně v klidu do parku zaběhat, rozhodně oceníte, že drží v uších jak přibitá. Kvalitní zvuk Teď už ale k samotné kvalitě zvuku. Na to, že sluchátka stojí 990,- musím říct, že hrajou překvapivě na velmi dobré úrovni. Zvuk je neskutečně čistý, basy jsou přímo skvěle nadávkované. Rozhodně od sluchátek nečekejte JBL. Oproti JBL je tady basů výrazně míň, ale jsou opravdu skvělé. Na dynamickou hudbu někam na pás do fitka na vybuzení agrese to asi moc nebude, ale zato nebudete mít v hlavě včelí úl ani po delší době přehrávání. Pokud bych přece jen měl mít ke zvukovému podání jednu malou výtku, při nastavení maximální hlasitosti se u některých skladeb vyskytlo ve vysokých tónech jemné praskání. Vlastně ještě druhá výtka míří k telefonování, kdy na volání opravdu tato sluchátka nejsou. Ač já jsem slyšel prakticky bez problému, i po několika hovorech si vždy druhá strana stěžovala, že mě málo slyší. Na druhou stranu oproti tomu, co sluchátka stojí, je to naprosto akceptovatelné. Nelze než doporučit 1more Stylish True Wireless In Ear Headphones mark 1 jsou k dostání ve 3 barevných variantách. Klasická černá, zelená, lehce narůžovělá a úplně růžová. Přijdou si tak na chuť jak pánové, tak něžné dámy. Za 990,- je tak mou příjemnou povinností sluchátka doporučit. Sluchátka skvěle padnou do uší, až na telefonování mají lepší zvuk než spousta sluchátek ve své cenové kategorii, na jedno nabití vydrží opravdu dlouho, jsou plně duplexní a hlavně, mají AptX, což na Androidu fakt oceníte. ...

19 11
Huawei Mate 40 Pro: Mohl by to být klidně nejlepší telefon roku [recenze]

Huawei Mate 40 Pro: Mohl by to být klidně nejlepší telefon roku [recenze]

Povedené zpracování a originální design Huawei Mate 40 Pro je technickým skvostem a hned v několika ohledech. Krásně vyrýsované tělo a dokonalé křivky byste asi od nejvyššího modelu čekali, ale přece jen se u něj na chvilku zastavím. Na recenzi mi bohužel dorazila moje nejméně oblíbená černá lesklá a patlavá, ale na výběr máte i z perleťové bílé. Ta se tak nepatlá, je matná a předpokládám bude klouzat v ruce daleko míň než její černá sestra. Impozantně vypadá i čelní strana, tedy displej, který je oproti loňskému Mate 30 Pro daleko zahnutější a padá zhruba do půlky boků. Kvůli tomu se musely i trochu netypicky posunout veškeré ovládací prvky, kde si naštěstí Huawei uvědomil chybu u loňského Mate a vrací se od senzorických tlačítek zpátky k fyzickým. Víte, že hodně pozitivně hodnotím, když telefon vypadá po designové stránce jinak než ostatních 150 čínských telefonů přes kopírák a Mate 40 Pro si rozhodně nespletete. Foťáky na zadní straně jsou uspořádány do kruhu a sám Huawei uvedl, že se jedná o tzv. Space ring design, jehož inspirací byla první fotka černé díry. Fajn, to je asi každému šumák, pro spotřebitele je ovšem daleko důležitější, že se telefon třeba při psaní na stole neklepe nebo že tu pořád najdete odolnost proti vodě a prachu IP68. Zakřivený a zvětšený displej Displej už jsem trochu naťuknul a od posledně zase trochu narostl. Tentokrát se jedná o 6,76“ velký OLED s téměř QHD rozlišením, podporou HDR10 a obnovovací frekvencí 90Hz. Za mě tedy takový ten sweet spot někde mezi plynulostí a šetrností k baterce. Samozřejmě se jedná o prvotřídní displej s ohledem na maximální jas, barevné podání atd. a jediné, co by někomu mohlo vadit je jeho 88 stupňové zakřivení, které nejde tak lehce vypnout dvojitým poklikáním jako třeba u Motoroly Edge+. Okraje vypnout jdou v nastavení pro konkrétní aplikace, ale bohužel ne pro celý systém. Když je tedy vypnete třeba pro aplikaci mapy, kliknete do zadávání textu, dole vám vyjede klávesnice, která je ovšem roztažená i přes okraje. A asi vám nemusím říkat, jak špatně se mačkají na klávesnici ta písmenka, která se zalomila přes okraj. A to ještě navíc Huawei  záměrně, kvůli tak často zmiňovaným nechtěným dotykům snížil citlivost hran. Sice nechtěné dotyky tady opravdu moc nezaznamenáte, ale občas bohužel ani ty chtěné. To ovšem nemění nic na faktu, že displej je to impozantní. Loňský Mate 30 Pro řešil zvuk rozvibrováním celého displeje, ale letošní Mate 40 Pro se vrátil k osvědčenému konceptu klasického reproduktoru společně s dvěma stereo reproduktory, které, musím říct, hrají opravdu skvěle. Není to sice ROG 3, zaměřená na hry a skvělý zvuk, ale hodně se jí blíží. Opravdu klobouk dolů za hlasitý projev, skvělé basy a skvělou dynamiku. Jack na 3,5mm už bohužel chybí. Poslední věcí, co vás asi na displeji upoutá je pilulkový výřez, který v sobě skrývá širokoúhlý foťák a TOF senzor na měření hloubky ostrosti a bezpečné odemykání obličejem. Pozor tedy, žádnou 1, 2, 3 kamery, jak by se mohlo zdát podle jednotlivých módů foťáků, ale fakt 1 kamera a TOFko. Tím můžete dělat také různá gesta jako scrollovat na obrazovce pouhým pohybem dlaně, udělat print screen, ale ruku na srdce. Na tomto si vylámalo zuby LG, Pixel a ani tady to logicky nefunguje nijak závratně. Škoda chybějících Google služeb U hardwaru došlo k obrovskému posunu. Huawei Mate 40 Pro je po Applu druhým výrobcem na světě, který naskočil na 5nm procesory a Kirin 9000 opravdu disponuje neskutečným výkonem hlavně díky 24 jádrové grafice. Vemte si skvělý 90Hz displej, skvělý zvuk, brutální grafiku, přihoďte 8GB RAMky, 256GB úložiště UFS 3.1 a rázem máte zaděláno na hodně slušný telefon nejen na kancelářskou práci, ale i hry. Pak ovšem dojde na 100x omílané embargo na Huawei a zákaz podpory Google Play. Já vím, řekli jsme si to už mnohokrát a samozřejmě to nejde nezmínit ani tady. Bez Google Play je zkrátka Mate poloviční telefon. Tím pádem vám nepojede aplikace YouTube, YouTube studio, telefonem přes NFC nezaplatíte a nepojede ani pár dalších aplikací využívající třeba Google Mapy. Tím pádem u Woltu třeba neuvidíte, kde se veze vaše objednávka, nefunguje ani aplikace Lítačka, které využívá nejspíš aplikační vrstvu Googlu atd. Na druhou stranu musím říct, že všechno ostatní funguje prvotřídně, rychle, neseká se a docela dobře řeší problém chybějících aplikací i nová lišta Pedal search. Ta dokáže prohledávat nejen web, ale i různé aplikační obchody jako Apkpure atd. Vlastní obchod Huaweie Appgallery tu sice naleznete taky, ale logicky spousta aplikací chybí. Na druhou stranu každý den přibývají další a další a oproti tomu, co bylo před půl rokem se situace zase zlepšila. Celý systém je postavený na Android 10 s nadstavbou EMUI 11, takže je tu i pár vychytávek jako boční lišta, kterou znáte ze sony, plovoucí okna nebo animace tlačítek v ovládacím centru. Za mě rozhodně povedená a rychlá nadstavba. Úplně ne moc povedený je šuplíček na SIM karty, který v sobě schovává i možnost rozšíření úložiště v podobě nanoSD paměťovky. To je ten nový formát od Huaweie, ke kterému se zatím žádný z výrobců nepřiklonil. Silná baterie s rychlým nabíjením V dnešní době jsou všechny telefony opravdu hladové po výkonu a samozřejmě i spotřebě baterie. U Mate 40 má baterka kapacitu na první pohled pouze 4400mAh, ovšem chybějící mAh kompenzuje docela úspornější Kirin 9000. Ne, baterka opravdu nevydrží plné 2 dny využití, ale jeden den to bez problému dá a ještě mi večer 20-30% zbývalo. A to jsem Mate nijak extra nešetřil. Kdo by náhodou potřeboval nabít rychle přes den, pro toho je 66W dobíjení drátem nebo 50W bezdrátem. Samozřejmě s nabíječkou od Huawei, která je samozřejmě v balení. Do plna nabije telefon za 45 minut nebo za 30 minut na 90% a to je naprosto v pohodě. Pochvala za fotoaparáty Foťáky jsou k dispozici 4 a tady se Huawei tradičně opravdu vyznamenal. Hlavní 50MP senzor znáte už z P40 Pro, kde podával velmi dobré výkony, ale tentokrát se Huawei hodně zasoustředil na úplně zbrusu nové 20MP šíro se světelností f/1.8 fotící v dost netypickém formátu 3:2. Není sice tak širokoúhlé, jak by někdo čekal, jeho šíře záběru je po přepočtu 18mm, ale na druhou stranu má autofocus, výborné detaily, skvělý dynamický rozsah a díky daleko větším pixelům se konečně dá použít šíro i večer. Huawei si dokonce u šíra tak moc věří, že když přepnete na natáčení videa, zvolí šíro právě jako výchozí foťák. Jeho stabilizace ovšem není na takové úrovni jako u hlavního foťáku a tak mě trochu zarazilo, proč právě se Huawei pro tento krok rozhodl. Druhá věc, která mě u šíra trochu zamrzela je až moc velká minimální ostřící vzdálenost a tím pádem nemožnost použít šíro pro makrofotografii, jak se to často děje u jiných výrobců. Naštěstí všechno ale docela dobře zastoupí 5 násobný optický periskopický zoom, s kterým uděláte fakt nádherné fotky a dost pravděpodobně se zase jedná o jeden z nejlepších teleobjektivů na trhu. Skvělé detaily, ukázkový dynamický rozsah a naprosto brilantní optická stabilizace, kterou využijete naplno i ve videu. Takhle stabilní video na 5 násobný zoom, opravdu klobouk dolů. Samozřejmě daní za 5 násobný zoom je už horší světelnost a tak se foťák moc nehodí pro použití hlavně v noci. To ale občas telefon i tak přepne na digitální výřez z hlavního foťáku. Bohužel se občas stane, že aplikace se zblázní a při ostření na nějaký konkrétní objekt začne automaticky přepínat z jednoho foťáku na druhý. Stačí ale změnit úhel záběru a všechno už je v pohodě. Fotit můžete i na 10 násobný zoom, ale pak už se jedná samozřejmě jen o digitální výřez a artefakty už jsou na fotkách docela znát. Hlavní foťák s optickou stabilizací budu chválit také a dost možná se jedná o úplně ten nejlepší foťák na trhu. Zase se budu opakovat, skvělý dynamický rozsah, skvělé detaily, jen si musíte zvyknout na processing alá Huawei. To znamená někdy až zbytečně moc přiostřuje a logicky je to patrné hlavně večer. Tady kolikrát večerní fotka bez nočního režimu vypadá lépe než s nočním, ale je to spíš věcí preference. Někomu se tyhle přeostřené fotky mohou líbit. Za mě je tam ale ostrosti ve světlech až zbytečně moc. Celkově hodnotím Mate 40 Pro jako jeden z nejlepších telefonů letošního roku na foto a video vůbec. Jen si tedy musíte zvyknout na to barevné provedení, ale to je hodně individuální preference. Je možné ho doporučit? Jak jste asi pochopili v průběhu celé recenze, Mate 40 Pro není rozhodně holka pro každého. Jestli jste závislí na Google službách, rovnou na ní zapomeňte. Pokud bych pominul Google, prakticky jediná věc, která by mě osobně na telefonu vadila by byl až příliš zahnutý displej. Stačilo by ovšem tak málo, aplikovat dvojité poklepání s možností toto zahnutí vypnout. Pominu-li všechno toto, určitě bych se nezdráhal říct o Mate 40 Pro za 33 990 Kč, že se jedná o jeden z absolutně nejlepších telefonů letošního roku. Jenže, utrácíte 34 tisíc korun a za to už zkrátka nechcete řešit kompromisy. Ano, obchodní válka možná skončí, Huawei možná prodá Honor, Huawei možná dostane zpátky podporu Googlu nebo přejde na Harmony OS s Google podporu, možná, možná, možná. Telefon si kupujete kvůli tomu, co je teď a ne co by mohl být. I když mi to rve srdce, Mate 40 Pro prostě kvůli těmto obstrukcím nejde stoprocentně k nákupu doporučit a to mě fakt mrzí. ...

18 11
Xiaomi Mi 10T Pro: 144Hz displej a 108MP foťák v jednom balení! [recenze]

Xiaomi Mi 10T Pro: 144Hz displej a 108MP foťák v jednom balení! [recenze]

Reparát za Mi 10 Pro? Na začátku letošního roku se výrobci doslova zbláznili. Vzpomeňte na loňské Mi 9T Pro, které startovaly někde pod 10 tisíc korun s vlajkovým Snapdragonem 855 a končily v doprodejích kolem 7 tisíc. Jaký to byl letos šok, když najednou nám začali všichni servírovat telefony s nejnovějším procesorem za cenu vysoce přes 20 tisíc. Teda včetně Xiaomi, které ale na jaře s prodejema Mi 10 Pro za 25 tisíc totálně pohořelo. Po půl roce tak přichází reparát v podobě 2 modelů: Mi 10T a Mi 10T Pro (jehož videorecenzi najdete zde), které se od sebe liší prakticky pouze dvěma detaily. Jednak použitým hlavní fotoaparátem, který je u Pročka 108MP, zatímco u základního Mi 10T 64MP a druhým je konfigurace vnitřní paměti a úložiště. U vyšší varianty dostanete na výběr mezi 8/128 a 8/256 začínající na 14 990 Kč, zatímco u základního modelu jen 6/128 nebo 8/128, který startuje s o dva tisíce nižší cenou. Procesorem už je tradičně Snapdragon 865 bez Pluska, ale to je stejně jedno, protože všechno tady běhá opravdu na jedničku. Samozřejmě za téměř poloviční ceny musí přijít nějaký ten ústupek a tak u téčkových modelů nehledejte 2 prémiové věci – bezdrátové nabíjení a nějaký oficiální stupeň voděodolnosti. Samozřejmě absence cívky pro bezdrátové nabíjení poskytuje výrobci ten komfort pro využití větší baterky do stejně velkého těla a to Xiaomi plně využilo v podobě 5000mAh baterky. Nedá vám to sice ten komfort pro 2 denní použití, ale zato si můžete být jistí, že třeba na rozdíl od exynosových Samsungů zvládnete bez problému jeden den opravdu velké zátěže. A večer pak přijdete domů a ještě nějakých 20-30% baterky bude zbývat. Každopádně oproti loňské Mi 9T Pro je to nárůst o nějakých 1000mAh v kapacitě a rychlost nabíjení se zvedla na 33W. Samozřejmě nárůst v kapacitě pohltí jak přítomnost 5G, pokud jej využijete, tak pak hlavně zbrusu nový displej. Spokojenost s displejem A tady přichází asi ta největší kontroverze. Aspoň teda na první pohled. Jak loňská série Mi 9T, tak i letošní Poco F2 Pro, z kterého Mi 10T série vychází, jsou vybaveny Super Amoled displeji. Letošní téčková série je ovšem vybavena „pouze“ IPS displejem, zato se 144Hz obnovovací frekvencí. A tady je na místě si říct, jestli preferujete radši 60Hz Amoled nebo 144Hz IPSko. Samozřejmě největší výhodou amoledů je, že černá je opravdu černá, protože černé pixely jsou vypnuté pixely a barvy jsou obecně na amoledech živější, ale na druhou stranu tady dostanete daleko vyšší obnovovací frekvenci a s tím spojenou plynulost. Taky je potřeba říct, že se jedná o jedno z nejlepších IPSek na trhu vůbec a je radost jej používat. Nenabídne také čtečku otisků v displeji, ale zato hodně rychlou v bočním zapínacím tlačítku. Obnovovací frekvence je samozřejmě, kvůli šetření baterie, variabilní a tím pádem telefon přepíná, podle druhu zobrazovaného obsahu, mezi 30 a 144Hz. Funguje to tak, že když se díváte třeba na statickou fotku, telefon se přepne do 30Hz, aby šetřil baterii a v momentě, kdy začnete mezi fotkami swipovat, zvýší se frekvence na 144Hz a vy vidíte všechno naprosto plynule. Musím říct, že sledování videa v HDR10 vypadá na displeji fantasticky. Prakticky jej ruší jenom průstřel v levém dolním rohu, pokud telefon přetočíte do vodorovného režimu a roztáhnete obraz na celý displej. Za chvíli si prakticky průstřelu ale ani nevšimnete. Komu by to vadilo, může samozřejmě v podobné cenovce šáhnout po Poco F2 Pro s vyjížděcí kamerou a ničím nerušeným displejem. Spíš jsem chtěl hlavně zdůraznit, že barvy jsou skvělé, pozorovací úhly velké, čitelnost na sluníčku dostatečná a s displejem budete fakt neskutečně spokojení. A to jsem ani nezmínil, že při sledování videa vás vtáhnou do děje i na svou třídu velmi dobře hrající reproduktory. Sice basy by mohly být lepší, ale jak říkám, na svou třídu úplně v pohodě. To spíš by někdo mohl mohl hůř vnímat absenci 3,5mm jacku. Ano, i na Xiaomi v tomto ohledu došlo. Holt se budete muset spokojit s přibalenou redukcí anebo využít Bluetooth. Naštěstí aptX tady je taky, takže stačí připojit kompatibilní sluchátka a hrát hry bez jakéhokoli zpoždění zvuku i bezdrátově. Překvapivě čistý systém Musím vám říct, že daleko víc než displeje jsem se obával operačního systému a s tím spojené nadstavby. Přece jen v naposledy testovaném Pocu X3, které se sice osamostatnilo, ale spadá do stáje Xiaomi, byla obrovská tuna balastu, včetně třeba reklam na úrovni aplikací, při procházení obchodu s aplikacemi atd. Naštěstí, to se u Mi 10T Pro nekoná. Telefon pohání Android 10 s nadstavbou MiUI 12 a i když tady najdete navíc hlavně aplikace jako prohlížeč Xiaomi, Facebook, Linkáč, Netflix, AliExpress, pořád to není 50 zbytečných her, o kterých jste v životě neslyšeli. Všechno běhá samozřejmě rychle bez sebemenšího záseku a pokud jste ohrožený druh v podobě současného milovníka Xiaomi i Applu, o čemž teda hrubě pochybuju, asi vám přijde vhod, že se oba systémy sbližují. Za mě to má ale Xiaomi aspoň v jedné věci trochu líp vyřešeno, protože pro stáhnutí ovládacího centra nebo notifikací nemusíte sahat až na horní rohy a sjet prstem dolů můžete buď v pravé nebo levé straně obrazovky. Na toto gesto má Apple samozřejmě nastaveno vyhledávání v aplikacích, ale toho můžete u Xiaomi dosáhnout také – stačí jen v menu zapnout šuplík aplikací a swipe odkudkoli nahoru otevře šuplík s dolní vyhledávací lištou. Aplikace pak buď vidíte všechny nebo je máte automaticky seřazené podle typu jak v Knihovnách aplikací na iPhonech. Celkově se MiUI za svá léta hodně vylepšilo, sekání je pryč, animace se daleko zlepšily a samozřejmě svou trošku do mlýna k tomu přidává právě i 144Hz displej. Solidní fotky i video Xiaomi Mi 10T Pro je vybaveno soustavou 3 foťáků. Hlavní 108MP doplňuje ještě 13MP šíro a 5MP makro a to se samozřejmě celkově konfigurací víc než dospělým Mi 10 blíží spíš Pocu F2 Pro. Z Mi 10 Pročka totiž pochází jen hlavní 108MP senzor s variabilním použitím. Nejlepších výsledků podává Mi 10T Pro samozřejmě při spojení 4px do jednoho a pak s lehkým ořezem produkuje 25MP snímky. Můžete jej ale použít i pro focení do plných 108MP nebo pro focení na dvojnásobný zoom pomocí výřezu nebo pro natáčení 8K videí. Samozřejmě kvůli fyzické velikosti senzoru, nebo spíš jeho malosti, abych byl přesný, už jde spíš o funkce demonstrující možnost využití senzoru, než že byste je reálně používali na denní bázi. Je totiž k nim potřeba ideální osvětlení. Spojením 4px do jednoho tak dostanete u klasických fotek slušnou světelnost f/ 1.69 a hlavně elektronickou stabilizaci, která se přidá ještě k té optické. Pak dostanete za dne opravdu výborné fotky s dostatkem ostrosti i detailů. Dynamický rozsah je díky HDRku také hodně slušný, i když občas se mi stalo, že fotka byla zbytečně přeexponovaná. Musím ovšem pochválit celkově barevné podání, které míří víc k reálnějším barvám jako na iPhonu nebo Samsungu než typicky k ostatním čínským výrobcům. Večer, už pochopitelně s ubývajícím světlem, jde o to, jestli použijete nebo nepoužijete noční režim. Zatímco bez něj jsou často fotky ve světlých místech přepálené, noční režim díky prodloužení expozice dokáže právě stíny trochu vytáhnout a hlavně odstranit přepaly. Opravdu to za ten čas stojí. Oproti tomu je večer a v noci prakticky jen těžko použitelný širokoúhlý objektiv. Jednak noční režim tu chybí a v tom klasickém fotky postrádají jakoukoli špetku ostrosti a stíny jsou prakticky jen černé mapy. Na druhou stranu, tohle je něco, co zažijete až na výjimky jako třeba S20tky, prakticky u všech širokoúhlých objektivů. Tradičně hodně pěkné je makro, které už má použitelných 5MP a hlavně, má autofocus diky kterému nejsou fotky tradičně pokus omyl, ale opravdu jsou dokonale ostré. Selfiečka projedu opravdu rychle. K dispozici je relativně slušný 20MP senzor a docela obstojně zvládá i složitější pozadí a pleťovka vypadá na úroveň selfíček přirozeně. U videa máte možnost natáčet v 8k při 30 snímcích za vteřinu a video vypadá překvapivě daleko líp než jsem čekal. Hlavně teda po stránce šumu, který je opravdu minimální. Jen škoda, že samozřejmě tady není, stejně jako u 4k60, k dispozici elektronická stabilizace. Ta se zapojí až při 4k30 a pokud máte rozklepané ruce nebo neumíte chodit s gimbalem, je lepší jít do 4k30 anebo natáčet na 4k60 už dopředu se záměrem jej zpomalit. Další 2 výtky mám k automatické expozici – ta si občas neví rady když je pod mrakem, často neví jak oblohu exponovat a pak je lepší expozici zamknout. Druhá výtka míří k rychlosti přeostřování, která je až nepřirozeně rychlá, ba dokonce nepříjemná. Dohromady ale za video u Xiaomi velká poklona, barevné podání super, absence šumu, hezký dynamický rozsah, tak to má vypadat. No a poslední perlička u videa na konec, pokud máte chuť si užít s telefonem trochu kreativity, využijte jeden z jejich módů. My jsme vyzkoušeli režim vlog a sice kvalita výstupu a úroveň šumu není úplně dobrá, ale telefon na základě pár sekundových záběrů za vás sestříhá docela hezky energické video. Závěr Xiaomi Mi 10T Pro je za mě hodně dobrý telefon, jehož největší konkurent je Poco F2 Pro ze stejné stáje. Hardwarově jsou vybaveny prakticky stejně, bude ale hodně záležet na vás, jestli radši šáhnete po 60Hz Amoled displeji bez průstřelu a s výjížděcí kamerou u Poca nebo 144Hz IPS displeji u Xiaomi Mi 10T nebo navíc ještě po 108MP foťáku u 10T Pro. Za mě tak jediná brzda pro nákup je snad jen to IPSko, ale na druhou stranu jestli to jen není dogma v podobě toho, že všichni říkáme, že musíme mít Amoledy. Ten displej je totiž opravdu krásný. Samozřejmě přímým konkurentem může být i S20 FE, která má lepší displej a mnohem lepší širokoúhlý foťák. Zas ale nemá 108MP senzor a s Exynosem nevydrží tak dlouho nabitá.  ...

18 11
OnePlus 8T: strčí spoustu konkurence do kapsy! [recenze]

OnePlus 8T: strčí spoustu konkurence do kapsy! [recenze]

Kde konkurence pokulhává, OnePlus boduje Úvodem jsem rozhodně neměl na mysli, že OnePlus 8T je nejlepší telefon na světě a znova zdůrazňují, že nejlepší telefon na světě je pro každého jiný. Zatímco někdo musí mít za každou cenu v telefonu tužku, nikdy jej do iPhonu nepřesvědčíte a bude brát Note 20 Ultra atd. Proto jsou jakékoli hádky o nejlepším telefonu zbytečné. OnePlus ovšem má pár hodně silných přesvědčovacích argumentů, proč zrovna jeho telefony patří mezi špičku. Předně ty úplně topové vlajky vycházejí od OnePlus na jaře a teď podzimní vlajka v podobě modelu 8T se tak staví mezi jarní modely 8 a 8 Pro. To jen, abyste pochopili, jak to u OnePlus funguje. Asi všichni známe, že mezi slepými je i jednooký králem – to nemyslím nijak špatně, ale letos se nám to ve vlajkové třídě tak trochu „vylidnilo“. Pro vlajkové Huaweie je problém chybějící Google a pro Samsungy zas letošní problémové Exynosy. Zas aby to někdo nepochopil špatně, ne, že by byly špatné, ale prostě proti Snapdragonům mají jednak horší výkon, ale hlavně horší výdrž na jedno nabití. A ruku na srdce, není úplně moc příjemné, že vám mobil nevydrží ani 1 den. A právě tyto 2 značné slabiny rázem obrovským způsobem katapultují do popředí zájmu značky jako ASUS, Motorola nebo právě dnes recenzovaný OnePlus. Bohatá HW a SW výbava Všechny 3 značky totiž mají společné jedno – srdcem celého telefonu je momentálně nejlepší procesor na poli telefonů s Androidem – Snapdragon 865. A ano, vím o plusku. Jestli tedy chcete momentálně to nejlepší a zůstat u Googlu, rázem chtě-nechtě musíte 2 značky, až na Samsung S20 FE 5G, totálně vyřadit ze svého portfolia. Druhým a hodně silným argumentem pro značku OnePlus je fakt, že ze všech výrobců na světě přináší nejrychlejší aktualizace na nejnovější Android. Není tak divu, že na rozdíl od spousty výrobců, kteří přicházejí v tuto chvíli na trh s novými mobily s Androidem 10, je už OnePlus 8T rovnou na Androidu 11. Dávno to už ale není ten čistý operační systém s minimální nadstavbou, skin se rozhodně od čistého systému liší, ale je minimalistický, skvěle přehledný a momentálně jej řadím na špičku nadstaveb mezi všemi výrobci na Androidu. Asi chápete, že průchod systémem je jedna radost, všechno běhá naprosto plynule bez sebemenšího záseku a z používání budete opravdu nadšeni. Tomu samozřejmě dopomáhá rovnou v základu 8GB operační paměti, pokud zvolíte verzi se 128GB úložištěm nebo 12GB operační paměti u 256GB úložiště, které je už mimochodem ultrarychlé UFS 3.1. A pak samozřejmě ta druhá, krásná věc. Displej tak akorát A tou je displej. OnePlus 8T se usadil přesně mezi jarní osmičku a osm pročko. Nabídne 6,55“ fluidní Amoled displej se 120Hz obnovovací frekvencí. Krásný, čistý, s daleko menší bradou, bez sebemenšího zakřivení a tím pádem se můžete v pohodě vyvarovat náhodných dotyků. Displej má navíc zabudovanou rychlou a přesnou čtečku otisků prstů, HDR10+ a s tím spojenou certifikaci na NetFlix. Samozřejmě není všechno zlato, co se třpytí a tak je potřeba si dát pozor, hlavně u obnovovací frekvence na několik věcí. To, že si nastavíte 120Hz neznamená, že budete mít vždy 120Hz. Ta dobrá zpráva je, že 120Hz funguje při průchodu systémem, při prohlížení webu, pokud používáte Firefox nebo Chrome, ale nespoléhejte se na něj tak úplně ve hrách. OnePlus spolupracuje pouze s PUBG nebo Fortnite a pro tyto hry odemyká vyšší obnovovací frekvence. U dalších her však běží vše v 60Hz. Druhou důležitou informací je, že 120Hz obnovovací frekvence je variabilní. Tím pádem když je obraz statický, třeba při prohlížení fotek, klesne na 60Hz, jakmile začnete swipovat, vyskočí rychle na 120Hz, aniž byste si toho všimli. Je to fajn, protože to šetří samozřejmě výdrž baterie. Aby to však fungovalo, musíte mít jas displeje nastavený nad 50%, jinak je i při statickém obrazu obnovovací frekvence 120Hz. Další zlepšení, oproti loňským modelům, je samotná odezva na dotyk v podobě 240Hz, takže jakýkoli pohyb prstu po displeji telefon rozezná daleko rychleji a vy tak z celkového používání máte daleko lepší dojem. U čitelnosti na sluníčku nepatří OnePlus mezi špičku, u Samsungu nebo Applu rozhodně najdete lépe svítivější displeje, ale 800 nitů na maximální automatický režim je úplně v pohodě hodnota. Posun v nabíjení U nabíjení došlo asi k největšímu upgradu oproti půl roku starým 8 a 8 Pro. 65W nabíjení Warp Charge, totiž dokáže nabít váš telefon z 0 na 90% za půl hoďky a za 40 minut absolutně do plna do plna. Navíc super, že nabíječka, podporující tento protokol je rovnou v balení, což u mnoha značek tak není. V rámci výdrže se jedná u OnePlus 8T samozřejmě o jednodenní telefon v případě, že jej intenzivně používáte se zapnutým 120Hz displejem. Důležité je však říct, že třeba právě oproti letošním S20tkám se mi nestalo ani jednou, že bych jej musel někdy v průběhu dne nabíjet. Naopak, dorazil jsem večer domů a ještě v průměru 25-30% baterky zbývalo. Luxusní zpracování a dvě verze Než se dostaneme na foťáky, zastavím se rychle u kvality zpracování. Ta je samozřejmě prvotřídní, jedná se o sendvič z kovu a skla a krytého Gorilla Glass 5 a ke kvalitě nemám sebemenší výtku. Modul foťáků vystupuje z těla jen málo a bez problému jej zakryjete přibaleným silikonovým pouzdrem s hlavním mottem OnePlus – Never Settle. Samozřejmě 8T není nejvyšší, ale spíš budget model a tak se mu obloukem vyhla certifikace IP68 asi podobně jako bezdrátové nabíjení. U IP68 ovšem je potřeba říct, že existuje ještě druhá, speciální verze, přímo pro T-Mobile, který si nejspíš tuto certifikaci zaplatil a pak zde IP68 je. Obě verze se však od sebe neliší, šuplíček pro 2 simkarty na sobě gumové těsnění má a tak spíš jde o to, že OnePlus šetřilo peníze právě za drahé certifikační řízení. Určitě nedoporučuju chodit s telefonem fotit pod vodu selfíčka, ale třeba takový pád do záchodu by mělo 8T přežít bez úhony. Fotoaparáty nejsou prioritou U foťáků vsadilo OnePlus na kombinaci 48MP hlavního senzoru IMX586 – jedná se tím pádem o loňský vlajkový senzor od Sony, v kombinaci s 16MP šírem, 5MP makrem a 2MP jsou pro rozostření pozadí. Za denního světla není problém skoro u žádného telefonu vyfotit obstojné fotky, kord u vlajkové lodě, a logicky je potřeba se pitvat v detailech, které bych na 8 tisícícovém telefonu neřešil. Výstup z 8T se mi obecně celkem líbí, ale přece jen pár chyb v podobě přehnaně nepřirozené saturace nebo moc tmavých stínů s minimálním množstvím detailů se tady určitě nevyhnete. Naopak musím pochválit dynamický rozsah hlavně směrem do světel, kdy i s náročnější scénou v podobě jednolité oblohy si OnePlus celkem slušně poradil. Ač telefon nemá žádný teleobjektiv, docela slušně funguje i výřez z hlavního fotoaparátu. U šíra za dne pochválím celkovou vyváženost a barevné podání odpovídající hlavnímu fotoaparátu. Co si budeme ale nalhávat, foťáky nebyly pro OnePlus nikdy nejvyšší priorita, protože šli cestou nízkého rozpočtu a bohužel pořádně vyladěný postprocessing chce velké množství vzorků a velké investice do času a lidí a tady stejně jako třeba u Sony rezervy jsou. O přehnané saturaci nebo zbytečném přeostření jsem už říkal, ale co se mi hodně nelíbí je po pořízení fotky připravenost telefonu fotit dál nebo s ním cokoli dělat. Vždycky je potřeba počkat jednu až 2 vteřiny a pak můžete buď fotit další fotku nebo přepnout na jiné ohnisko. Tohle se mi celkem nelíbilo u Note 20 Ultra, kde je 108MP foťák a logicky tak daleko víc informací pro zpracování, ale ostatní výrobci s tímto u svých 48MP foťáků problém nemají, tak není důvod, aby OnePlus měl. Prostě by to jen chtělo aplikaci foťáku líp napsat. U nočních snímků jde OnePlus malinko cestou Sony, nedělá si úplně vrásky se stíny blížící se nulové hodině a radši je zahodí do prosté černé než aby se snažil, jako Huawei hledat na obloze něco, co by tam teoreticky být mohlo. Někdy je tedy obloha černá, někdy už stíny mraků zobrazí. Záleží co je vám příjemnější. Na noční režim zvaný Nightscape jsou fotky vcelku pěkné, světla jsou vytaženější a pokud udržíte stabilní ruce, dokážou být i celkem ostré. Tady by to zase chtělo trochu lepší postprocessing – konkurence si zkrátka s fotkama z ruky poradí líp. U videa je k dispozici na hlavním foťáku 4k60 s optickou stabilizací, na šíru pak až 4k30 a výsledek víceméně kopíruje hlavní foťáky – asi bych to nejlíp nazval „not great, not terrible“ – prostě průměr, ve stínech by to chtělo zase přidat. Hodnocení OnePlus 8T je za mě velmi dobrý telefon, který ve spoustě ohledů strká mnoho konkurence, i dražší do kapsy. Jestli na něj upgradovat z letošních OnePlus 8 série? Určitě ne. Jestli ze 7T Pro třeba? Určitě ne. Zvolit jej místo třeba S20 FE? To je na vás. FEčko určitě fotí daleko lépe, má 3 násobný zoom, ale zas nemá tak rychlé nabíjení a pokud neberete 5G variantu, má horší výkon a menší výdrž na 1 nabití. Druhou alternativou může být třeba Mi 10T Pro – to má 144Hz displej, ale zase jenom IPSko, hlavní foťák je 108MP, takže dokáže natáčet třeba i v 8K, ale to zas ne každý využije. Celkově však bude fotit lépe. Zas má ale MIUI s více balastem a pomalejšími aktualizacemi. Rozhodnutí je samozřejmě jako vždycky na vás.  ...

16 11
Porovnání Samsung S20 FE 4G vs 5G - Exynos nebo Snapdragon? [recenze]

Porovnání Samsung S20 FE 4G vs 5G - Exynos nebo Snapdragon? [recenze]

Jeden telefon, dvě verze Pro ty z vás, kdo netuší, jaký je kromě podpory sítí 4G vs 5G u obou telefonů rozdíl jen rychlé vysvětlení. Samsung pro různé trhy dodává téměř všechny vlajkové telefony s odlišnými procesory a letos se kolem toho strhla celkem slušná mela. To znamená, že třeba Note 20 Ultra, S20 Ultra, S20tky atd si u nás v Evropě koupíte s procesorem Exynos z dílny Samsungu a v USA s procesory Snapdragon od výrobce Qualcomm. Ten důvod je prozaický. Procesory Exynos si Samsung vyrábí sám, což je pochopitelně levnější z pohledu nákladů a tak na některých trzích zkrátka vydělává Samsung na svých telefonech víc. Nikdy to ovšem nebyl žádný zásadní problém, až do letošního roku, kdy je mezi oběma variantami docela zásadní rozdíl. O telefonech vybavených procesory Exynos se totiž traduje, že vydrží méně na 1 nabití, podávají menší výkon a přehřívají se. Nám se tentokrát naskytla jedinečná příležitost porovnat 2 totožné telefony a změřit, jestli to tak opravdu je nebo je to jen výmysl. Samsung totiž dodává na český trh model Galaxy S20 FE ve 2 variantách. Jeden určený pro 4G sítě za 16 990,- a druhý pro 4G i 5G sítě za 19 990,- a tím hlavním rozdílem uvnitř je právě Exynos v jedné variantě a Snapdragon 865 v druhé variantě. Celý test jsem rozdělil do několika úrovní, abych buď potvrdil nebo vyvrátil to, co se o obou procesorech povídá. Výkon První test je čistě jen benchmarkový hrubý výkon. Oba telefony jsme nabyli na plno a prováděli s nimi v průběhu dne běžné úkony. Tím prvním byl klasický test Antutu Benchmark. Tady asi nikoho nepřekvapí, že v hrubém výkonu zvítězil Snapdragon 865 s 581 000 body oproti 519 000 u Exynosu. Samozřejmě důležité je říct, že hrubý výkon nic ještě neznamená v pohledu uživatelského zážitku a u obou telefonů je jejich použití naprosto bez problému. Nic se neseká, všechno běhá svižně a tak by to mělo být. Konečný rozdíl ve výkonu tedy pravděpodobně 99% z vás nikdy nepocítí. Už po konci testu však měla Exynosová varianta přibližně o 2% méně nabitou baterii. Přehřívání U druhého testu jsme se mrkli na údajné přehřívání. V průběhu měření Antutu jsme vzali telefon CAT S62 Pro a spustili termokameru Flir, která je schopná změřit teplotu od mínus 120 až do plus 400 stupňů celsia. V průběhu testu Snapdragon začínal na vyšší teplotě, protože benchmark se nainstaloval těsně před jeho spuštěním. Exynos měl tím pádem výhodu startu ze studeného telefonu, ale už chvilku po začátku Exynos předehnal Snapdragon a v průběhu celého testu se držel teplotou nad Snapdragonem. Maximální teploty dosáhl Snapdragon 38,8 , zatímco Exynos 41,1°C. Antutu Benchmark však nebyl ten, který vyšťavil procesory na maximum, to další teprve přijde. ¨ Proč je ovšem důležité, na kolik se procesor zahřeje? Jednak je to samozřejmě o pocitu. Nikdo asi nechce, aby mu telefon, kromě zimního období topil do ruky. Ale pojďme si říct proč vlastně procesory topí? Procesor je hlavním srdcem telefonu a má na starosti výpočetní operace. Čím více operací musí provádět, tím víc se musí vyšvihnout na maximální výkon a tím více odpadního tepla vzniká. Něco jako třeba na potítku u maturity nebo když budete hnát auto ve vedru na plný výkon, musíte mít buď dobrý chladič nebo za čas snížit výkon, aby se motor nepřehřál. A to se může stát právě i u procesoru v telefonu. Pokud dlouho pojede na vysoké teploty, bude muset snížit svůj výkon, aby se nepřehřál a menší výkon = třeba horší výkon ve hrách. Při hraní Fortnite na nejvyšší detaily opravdu zaznamenával Snapdragon vyšší stabilnější výkon bez výpadků. U Exynosové varianty docházelo k výpadkům framů při nutnosti překreslit celý obraz. To znamená třeba při pohybu dopředu vše běželo stejně, ale pokud jste se ve hře otočili, vypadávaly framy. Jestli to v tu chvíli bylo nutností snížení výkonu nebo optimalizací hry, propustností sběrnice, sady instrukcí procesoru už jsme samozřejmě neřešili. Důležitý byl finální výsledek při hrách a ten byl na Snapdragonu lepší. Stejně tak samozřejmě pocitově při držení v ruce zkrátka Exynos topil víc. Výdrž baterie Třetí měření, které jsme provedli byla výdrž baterie na 1 nabití a to je asi největší problém s ohledem na procesor. To totiž musí trápit každého, kdo telefon používá na jakoukoli činnost. My jsme schválně pustili natáčení 4k videa při 60 snímcích za vteřinu hlavním foťákem, protože jak u focení, tak u natáčení videa si nejvíc uživatelů stěžuje, že baterka doslova mizí pod rukama. My jsme celou situaci ještě vyšperkovali opět použitím měření přes Flir aplikaci v CAT S62 a nechali jsme oba telefony shodně natáčet 30 minut videa. A tady bylo vidět, že kódování videa zatíží procesory ještě víc. Exynos doslova topil a v jednu chvíli se dostal až na 46,1 stupně, Snapdragon se vyšplhal v jednu chvíli na maximálních 42,3 stupně celsia. Daleko zajímavější byla baterie, která za 30 minut u Exynosu klesla o 15%, zatímco u Snapdragonu o 13%. Rozdíl je tím pádem zhruba 14% ve výdrži v neprospěch Exynosu. A to je přesně ten rozdíl, který vás večer cestou z práce nechá na holičkách. Jestli si vzpomínáte na recenzi na S20 FE, říkal jsem, že není úplně důležité když už telefon nevydrží 2 dny, tak je potřeba, aby vydržel alespoň 1 den nějaké trochu větší zátěže. A to je to místo, kde 4G varianty selhávají a právě rozdíl v podobě 14-15% procent vám dá ta kýžená procenta navíc. Samsung Galaxy S20 FE jsem hodnotil v recenzi jako jeden z nejlepších telefonů Samsungu pro letošní rok a pokud jsem jej za něco kritizoval, byla to právě baterie. Je samozřejmě na vás, jaký telefon aktuálně vyberete, ale pokud pokukujete po S20 FE, zkuste se zamyslet, jestli neinvestovat ještě 3 tisíce navíc za variantu, kde sice 5G u nás úplně tak moc nevyužijete, ale na druhou stranu vám to dá stabilnější výkon ve hrách a pokud nehrajete, rozhodně vám telefon vydrží daleko déle nabitý. Focení Teď se ale zaměřím ještě na poslední věc a to je „výkon“ u foťáků. Na obou telefonech nebyl prakticky žádný větší rozdíl u všech objektivů za dne. Občas byl pouze Exynos trochu víc světlejší. Rozdíl nastal spíš u večerní fotografie. Bez nočního režimu si obecně vedl lépe Snapdragon, kde je na fotkách více detaílů a světla jsou daleko lépe exponovaná. Oproti tomu na noční režim si zase lépe vedl Exynos, který je tentokrát detailnější a má lepší dynamický rozsah. Na druhou stranu u jiné fotky na noční režim při detailnějším zazoomování pěkné scény hezky rozsvíceného stromu má zase Snapdragon větší detaily. V podstatě tak u fotek je jednou lepší ten a jindy zase ten bez jasného vítěze. Závěrem Jestli jste čekali plnohodnotnou recenzi na S20 FE 5G, běžte si v klidu přečíst recenzi 4G a pak se současně podle recenze a tohoto článku rozhodněte, zda se vám vyplatí investovat 3 tisíce navíc za 5G variantu. Hlavní výhoda S20 FE 5G je ve stabilnějším výkonu, menšímu přehřívání se, a tím pádem delší výdrži na 1 nabití. Oproti tomu u fotek je výkon téměř totožný. ...

31 10
Realme 7 Pro: Levný a nabitý za 36 minut! [recenze]

Realme 7 Pro: Levný a nabitý za 36 minut! [recenze]

Co je značka Realme zač?  Pro jistotu, snad už naposled, ve 2 větách představení značky Realme. Patří do stejného konsorcia jako Oppo, Vivo nebo Oneplus a na českém trhu působí zhruba rok. Značka Realme se soustředí na stejné zákazníky jako třeba Xiaomi nebo dříve Huawei, tím pádem zákazníky hledající nejlepší poměr ceny a výkonu. Hodně lidí volá poslední dobou po kompaktnějších telefonech a je fakt, že rozměry dnešních telefonů narostly pomalu už k dřívějším tabletům. Design a konstrukce Tím pádem je docela fajn, že Realme 7 Pro disponuje „jen“ 6,4“ displejem, což v kombinaci s plastovým rámečkem, plastovými zády a 4500mAh baterkou dává telefonu pořád ještě hodně slušných 182g. To může být právě i jeden z argumentů, když byste se rozhodovali mezi tímto Realme a Poco X3 NFC s 6,7“ displejem a váhou kolem 220g. Celkově se Realme 7 Pro v ruce drží hodně příjemně a kdyby byl rámeček na bradě tak úzký jako zbytek, byl by celý telefon ještě kompaktnější. Po konstrukční stránce se jedná o celoplastové provedení, samozřejmě kromě předku, který kryje Gorilla Glass 3+. Záda by možná na první pohled na někoho mohla působit i jako sklo, ale nenechte se napálit, i tady se jedná o několikavrstvený plast s jemným designovým předělem a lehce vystupujícími foťáky. Koneckonců, ty ale stejně zakryjete přibaleným pouzdrem, takže asi ani nikomu nebude vadit, že se logicky docela zapatlají. Co by ovšem mohlo potěšit uživatele telefonů této budget kategorie je plnohodnotný slot na 2 SIM karty a paměťovou kartu nebo 3,5mm jack. Sluchátka ovšem přibalená nejsou a tak se budete muset spolehnout na svoje vlastní, na bezdrátová a nebo na celkem slušně hrající stereo reproduktory. Slušně hrají samozřejmě na svou třídu. Hodně nahlas, ale zvuk je trochu plochý a basy mu citelně chybí. Rychlé 65W nabíjení Co ovšem už přibalené je, je neskutečně na svou třídu, rychlá 65W nabíječka. Realme 7 Pro se tak jasně stává premiantem v rychlosti nabíjení nejen mezi svými souputníky, ale hravě porazí téměř kohokoli ve světě mobilních telefonů. Toto rychlé nabíjení ovšem funguje pouze s vlastním přibaleným adaptérem a dokáže telefonu už za 12 minut vrátit 50% kapacity nebo jej do plna nabít za plus mínus 35 minut. Jediné, co mi tak u telefonu chybělo je možnost nastavit v menu jakýkoli režim chytrého řízení nabíjení. To znamená dobu, kdy má telefon nabíjet kvůli šetření baterky pomaleji. Musíte se tak spolehnout plně na automatiku nebo použít jinou, pomalejší nabíječku. V rámci výdrže se můžete spolehnout na 1,5 dne průměrné zátěže. 2 dny nedáte určitě, 1 den velké zátěže je však bez problému a to je důležité. Displej Je jasné, že v budgetové třídě 120Hz Amoled displej, nedejbože ještě ve větším než FHD rozlišení, nenajdete a tak si musíte vybrat do jakého tábora patříte. Buď vezmete telefon třeba se 120Hz IPSkem, jako má Poco X3 NFC nebo 90Hz loňské Realme 6 Pro, nebo skočíte právě po 60Hz Amoledu letošního Realme 7 Pro. Prostě buď preferujete rychlost, nebo hezčí displej. Já osobně se spíš přikláním k amoledovým displejům, ale ať se vy rozhodnete jak chcete ani v jednom případě si nevyberete špatně, protože toto je spíš otázkou preference. Naopak, za důležitou vlastnost displejů považuju dobrou světelnost na sluníčku a tady mám pro vás dobrou zprávu, protože 580 nitů papírově vypadá stejně dobře jako můj subjektivní pocit z používání, i když podotýkám, že na podzimním a ne letním sluníčku. Snad jediné, co mě u displeje trochu překvapilo byl fakt, že ačkoli Realme nedeklaruje displej jako HDR10, YouTube jej tak vyhodnotí a přehrává obsah v HDR 10. Poslední věc, která by vás pak měla u displeje asi zajímat je zabudovaná čtečka otisků prstů a té dávám za rychlost a spolehlivost palec nahoru. Hardware a software Po hardwarové stránce pohání Realme 7 Pro svižný Snapdragon 720G a tak si ani není moc na co stěžovat. Všechno běhá rychle a spolehlivě jednak kvůli použitému Snapdragonu a jednak i díky nadprůměrné 8 GB operační paměti. Úložiště je sice pořád UFS 2.1, ale v této cenovce jsem asi upřímně ani nic jiného nečekal. Mile pak potěší už avizované stereo repráky, Bluetooth 5.1 a podpora NFC pro český trh. Tady si dejte hodně pozor na šedé dovozy, protože pokud koupíte telefon mimo oficiální českou distribuci, nebo odněkud ze zahraničí, mohli byste koupit variantu bez NFC a to by byla škoda. U softwaru musím Realme hodně pochválit, protože za uplynulý rok ušlo poměrně velký kus cesty. Ty tam jsou divné překlady, i celkově se prostřední hodně zjednodušilo a nechybí spousta možností uživatelských nastavení jako vysouvací boční panel s nejčastějšími aplikacemi nebo přepnutí typů a barev zobrazovaných ikon do trochu střízlivějšího podání než je výchozí barevný cirkus. Není divu, když dřív se prostředí jmenovalo Color OS. Každopádně, abych jen nechválil, trochu zamrzí, že telefon pořád běží na Androidu 10. Realme nicméně ohlásilo, že jak 7, tak 7 Pro budou v první vlně aktualizací. Kdy ale, to už bohužel neřekli. Fotoaparáty 7 Pročko je na zadní straně vybaveno soustavou 4 fotoaparátů v konfiguraci hlavní 64 MP se světelností f/1.8, který doplňuje ještě 8 MP šířo, 2 MP makro a 2 MP pro rozostření pozadí. Oproti loňskému Realme 6 Pro zmizel 2 násobný zoom a naopak jej nahrazuje 2 násobný výřez a 5 násobný výřez z hlavního fotoaparátu. Pochopitelně se však jedná pouze o digitální výřezy a tak s vyšším zoomem letí kvalita rapidně dolů. U klasických fotek dostanete pak zhruba to, co od všech telefonů Realme a ani 7 Pro nijak nevybočuje z řady. Bohužel je tak i tady vidět, že u Realme nejsou foťáky úplně nějaká zásadní priorita. Dynamický rozsah je průměrný, občas na obloze dochází k přepalům, barvy jsou někdy hrozně fajn, někdy to ale Realmečko prostě přežene nebo dokonce při náročnější scéně všechno slije do jedné mazanice. Jakmile se sešeří, rovnou doporučuji na hlavním objektivu zapnout noční režim. Bez něj je fotka hodně měkká a informace ve stínech úplně chybí. Naopak s nočním režimem už se přece jen snímek zostří, vytáhnou se stíny a pár fotek vypadá i docela pěkně. Pozor jen na to, že občas má noční režim snahu až nepřirozeně přiostřit, všechno vytáhnout a pak to spíš vypadá jak omalovánky. U širokoúhlého foťáku je to jedna a ta samá písnička jako u většiny konkurence. 8 MP šíro je to nejobyčejnější šíro, kteří všichni výrobci do podobné kategorie telefonů dávají a tak přes den jsou fotky celkem slušné, večer už je netřeba komentovat. U 2 MP makra jsou pak jeho největším omezením právě jen ty 2 MP a osobně bych raději podobný foťák včetně druhého 2 MP pro rozostření pozadí zrušil a ušetřené peníze investoval třeba do lepšího šíra. U videa umí Realme natáčet až ve 4K při 30 snímcích, nebo ve Full HD při 30 a 60. Pozor jen, že při 60 snímkové frekvenci nefunguje elektronická stabilizace. Jinak je video na svou třídu spíš takový průměr. Dynamický rozsah je slabší a celkově je video hodně měkké. Závěrečné hodnocení Realme 7 Pro pro je za svou cenu velmi dobrý telefon, který má samozřejmě jako jakýkoli jiný telefon v cenovce 7 990,- plusy a mínusy. Tady se rozhodně k plusům řadí velmi dobrý výkon, krásný Amoled displej, 65 W nabíjení, odolnost proti postříkání, oproti třeba Poco X3 NFC totálně čistý operační systém bez balastu , stereo reproduktory a pokud po Realme 7 Pro šáhnete právě z těchto důvodů, budete totálně spokojeni. Na druhou stranu Poco X3 NFC nabídne o chlup lepší výkon a foťáky, ale zase jen IPSkový displej, byť se 120Hz. Alternativou může být i loňské Realme 6 Pro, které nabídne k hlavnímu i šíru ještě 2 násobný teleobjektiv, ale zase má jen IPSkový displej, byť s 90Hz obnovovací frekvencí. Záleží tedy hodně na vás po jakém telefonu šáhnete. ...

19 10
Huawei P Smart 2021: Velký displej, 4 foťáky a Freebuds 3i zdarma [recenze]

Huawei P Smart 2021: Velký displej, 4 foťáky a Freebuds 3i zdarma [recenze]

Řada P Smart a změny na první pohled Řada P Smart od Huaweie není žádná novinka, je to celkem ostřílený matador ve světě mobilních telefonů. Bohužel však je to také řada, která byla u Huaweie poměrně často opomíjená a takový P Smart Z byl jeden z mála telefonů od Huaweie, který měl vyjížděcí selfie kameru. To si tak vlastně říkám, že škoda, že se tenhle koncept moc neuchytil a telefonů s vyjížděcí kamerou je jako šafránu. Stejně tak vyjížděcí kameru nemá ani dnešní Hauwei P Smart 2021, který vsadil podobně jako Samsung na průstřel v 6,67“ IPS displeji s poměrem stan 20:9. Oproti minulému P Smartu s 6,21“ displejem je to slušný nárůst a velikostně tak nový P Smart odpovídá třeba takovému Galaxy S20+. Na jeho ovládání už budete rozhodně potřebovat obě ruce a nejvíc vhod přijde asi lidem s velkými prsty, protože na klávesnici je tady sakra hodně místa nebo lidem, kteří dost času tráví na sociálních sítích, projíždějí Instagram, Facebook, nebo sledují videa atd. Na tohle všechno přijde vhod i velká výdrž díky 5 000mAh baterii. Já jsem bez problému fungoval s P Smartem 2021 plné 2 dny na jedno nabití i s tak velkým displejem. Každopádně i když displej není Amoled a je to pořád jenom IPSko, s barevným podáním nebo pozorovacími úhly budete na jeho třídu spokojení. Výbava nenadchne ani nezklame Kde už to ovšem není tak úplně hitparáda je hardware. Upřímně skok mezi P Smartem 2020 a 2021 v podobě procesoru Kirin 710 za 710A je rozhodně daleko míň než bych po roce čekal. Na druhou stranu díky 4 GB RAM tady běhá všechno překvapivě velmi svižně a na žádný zásek tu prakticky nenarazíte. 128 GB je také hodně slušné na svou cenovku a komu by to bylo málo, k dispozici je plnohodnotný trislot pro 2 SIMky a 1 paměťovku. Tak a teď se dostávám logicky pro Huawei k ošemetnému problému software o kterém byly popsány tuny papíru a natočeno mnoho videí, takže to vezmu opravdu jenom ve zkratce. Google služby tady samozřejmě nejsou a místo toho se musíte spolehnout na 3 věcí. Vlastní obchod Huawei AppGallery, nově vyhledávací lištu, která hledá v různých aplikačních obchodech anebo Phone Clone přes který si přenesete data včetně aplikací ze svého původního telefonu. Jedině tak sem dostanete třeba některé bankovní aplikace, které logicky nikde neseženete. Každopádně budiž Huaweii k dobru, že se aspoň snaží a aplikace na jejich obchod přibývají. Já osobně bych ale minimálně Amazon Appstore doinstaloval a odtud pak populární aplikace jako Facebook, Instagram atd. Poslední věcí u softwaru je pak fakt, že na můj vkus je tady až moc aplikací už předinstalovaných, ale naštěstí jdou aspoň odebrat. Co mě naopak na P Smartu baví je boční brutálně rychlá čtečka otisků prstů. Je fajn, že se výrobci zase k tomuto druhu odemykání začínají vracet po trendu integrovaných čteček do displejů a za mě je to rozhodně preferovanější varianta. Z další hardwarové výbavy pak nechybí Bluetooth 5.1, Wi-Fi, všechny možné druhy GPSek a pozor, dokonce je tu integrované i FM rádio, které překvapivě hraje i bez sluchátek. Samozřejmě pro lepší příjem, myšleno kvalitnější signál sluchátka rozhodně připojte. Zdířka na 3,5mm jack tady, naštěstí, stále pořád, na rozdíl od sluchátek, je. Fotoaparáty odpovídají ceně Huawei P Smart Z je vybaven soustavou 4 foťáků v celkem moderním provedení držící se designové linky všech letošních modelů. Modul foťáků nepatrně vystupuje z těla, takže při položení na stůl se jemně houpe, ale v pohodě to zakryjete přibaleným pouzdrem. Foťáky jsou v konfiguraci hlavní 48 MP s 8 MP šírem, 2 MP makrem a poslední 2 MP jsou pro rozostření pozadí. Sami víte, že v každé druhé recenzi vám říkám, 2MP makro je jen tak znoucecnost na Instagram a samozřejmě ani tady tomu není jinak. Pojďme se teda spíš soustředit na hlavní foťák. Ten je 48 MP s docela slušnou světelností f/1.8 spojující 4px do jednoho a produkující logicky 12MP snímky. Za denního světla jsou fotky z hlavního senzoru celkem ucházející a občas se podaří i vyloženě hodně pěkná fotka. Huawei k tomu využívá svůj vlastní režim umělé inteligence, kde se snaží detekovat co se ve snímku nachází a podle toho scénu trochu upravovat. Trochu nepochopitelně k tomu však nevyužívá režim HDR a pokud chcete fotit v HDR, musíte si jej manuálně zvolit pod položkou další. Širokoúhlý foťák už extra moc hitparády neudělá a prakticky jeho použití se limituje prakticky jenom na denní použití při dostatku světla. S ubývajícím světlem už dramaticky padá a večer je téměř nepoužitelné. Na druhou stranu jeho výsledky odpovídají prakticky všem širokoúhlým foťákům ve stejné cenovce, takže tady se asi na Huawei můžeme těžko zlobit. U nočních snímků na hlavní foťák je to samozřejmě, jak jinak, než o světle a tady máte možnost se vždycky rozhodnout mezi focením na klasický režim anebo na noční režim. Noční režim má občas tendenci dělat scénu až nepřirozeně kontrastnější a jindy je to zas tak akorát. Proto, jestli můžu doporučit, vždycky si zkuste vyfotit na normální i noční režim a vyberte podle toho, co se vám líbí víc. U předního foťáku víte, že si na selfiečka extra moc nepotrpím, ale ano, samozřejmě je tu a svou práci odvede. Dynamický rozsah už samozřejmě není tak dobrý jak na zadním foťáku a spíš doporučuju se fotit někde s tmavším pozadím než s oblohou v zádech. U makra jste pochopitelně limitování 2 MP a když byste fotitli v plném rozlišení hlavním foťákem a udělali výřez, prakticky byste na tom byli stejně. Ale tohle zas platí skrz všechny podobné makrokamery skrz jakéhokoli výrobce. U videa máte možnost natáčet pouze ve Full HD, alespoň si ale můžete vybrat jestli při 30 nebo 60 snímcích. Jakákoli stabilizace obrazu ovšem chybí. Závěrečná doporučení Huawei P Smart 2021 je aktuálně k dostání v zelené, černé a růžovo-zlaté variantě za cenu 5 499,-. Za tyhle peníze dostanete slušný telefon, s velkým displejem a solidní baterkou. Jeho největším problémem je bohužel ovšem startovní cena. Pro někoho by to logicky mohla být i absence Google služeb, na druhou stranu docela často nám píšete pod videa komentáře, že naopak služby Googlu nechcete. V tom případě pro vás samozřejmě může být tento telefon jak dělaný. Každopádně tak či tak, cena 5 499 Kč na startu je za mě až moc na to, co telefon nabízí a pokud chcete zůstat ve stáji Huaweie, asi bych zrovna teď připlatil pětistovku na vybavenější P40 Lite. Jestli si totiž vzpomínáte na recenzi P40 Lite, ten jsem jednoznačně pochválil jako konkurenta, co strčí do kapsy i jeden z nejprodávanějších telefonů – Samsung A51. A teď je navíc jen o pětistovku dražší než P Smart 2021. Bude tedy hodně záležet na vás, jestli chcete větší výkon a lepší foťák u P40 Lite, nebo zase delší výdrž, daleko větší displej u P Smartu 2021. Možná by vás ale hodně mohl nahlodat fakt, že k P Smart 2021 teď dostanete navíc až do 1. listopadu jako dárek bezdrátová sluchátka Freebuds 3i v hodnotě 1 990 korun. Rozhodnutí nechám samozřejmě jako vždycky na vás. ...

13 10
Samsung Galaxy S20 FE: Nejlepší letošní Samsung [recenze]

Samsung Galaxy S20 FE: Nejlepší letošní Samsung [recenze]

Povedené zpracování Často vám říkám, že prémiové materiály jsou jednoznačně kov a sklo a rozhodně ne plast nebo něco, co je sice plast, ale mermomocí se to snaží vypadat jako sklo. A protože pravidla jsou od toho, aby se porušovala, S20 FE je přesně ten druh plastu, který se mi na zádech po čertech líbí. Nehraje si sklo, nejmenuje se Glastic a přiznává sám sebe v plné kráse a podobně jako třeba plast kdysi dávno na Lumiích nebo třeba na Pixelech se mi tenhle po čertech líbí. Samsung Galaxy S20 FE se dodává v několika barevných variantách a já jsem si pro recenzi vybral meruňkově oranžovou. Je matná, strašně příjemná na dotyk, v ruce neklouže, plast má dostatečnou tloušťku, takže se ani neprohýbá, zkrátka a dobře na tomhle místě jednoznačně schvaluju. Ve stejném odstínu, jenom lesklý, růžově zlatý je rám telefonu i lem kolem lehce vystupujících foťáků a za mě je S20 FE jeden z nejlépe designově zvládnutých telefonů letošního roku. Skvělý displej a dvě varianty výbavy S20 FE vychází samozřejmě z plnohodnotných S20 a co zůstalo je krásný 120Hz Amoled displej. Pokud vám připadala klasická S20 malá a S20+ zas moc velká, FEčko je právě se svým 6,5“ displejem takový ten sweet spot někde uprostřed mezi tím. Rozumně padnoucí do ruky, i když samozřejmě pro ovládání po celém displeji budete potřebovat ruce obě. Displej svítí skvěle, na sluníčku bez problému a oproti S20tkám nemusíte řešit dilema v podobě 60Hz na QHD nebo 120Hz na FullHDčku. Rozlišení je jen jedno a je na vás si vybrat jestli chcete víc šetřit baterku nebo mít hezčí uživatelskou zkušenost. Asi totiž předpokládám nemusím vysvětlovat, že čím více Hz, tím je displej plynulejší a všechno tak nějak hezčí na oko. Když už jsem u té baterky a obecně u výdrže, ta se váže na použitý procesor. Galaxy S20 FE plní přání fanoušků tak, že existují 2 varianty. Levnější za 16 990,- podporující LTE s procesorem Exynos 990 a druhá dražší za 19 990,- podporující sítě 5G s procesorem Snapdragon 865. Snapdragon obecně vydrží déle nabitý, má větší výkon, lepší optimalizaci atd. Mě vydržela 4G S20 FE jeden den průměrného použivání se zapnutým 120Hz displejem. Malý tip – výdrž prodloužíte také tím, že si zapnete tmavý režim a nastavíte nějakou tmavou tapetu. Věřte, že pak to bude přesně ten jazýček na vahách, kdy se rozhodne, jestli dáte celý den bez nabíjení nebo si budete muset před odchodem z práce ještě trochu proudu přicucnout. A nebo si připlaťte 3 tisíce a sáhněte po Snapdragonové variantě, která sama o sobě vydrží déle nabitá. U nabíječek také mimochodem přichází trochu úspora v nákladech. Ač telefon podporuje drátové nabíjení 25W, v balení najdete totiž pouze 15W nabíječku. Alternativně si samozřejmě můžete pořídit jakoukoli až 15W bezdrátovou nabíječku do práce a naučte se telefon vždycky pokládat na ní a máte vystaráno. Hardware už jsem tak trochu nakousnul v podobě procesorů. Výkon je každopádně u obou variant dostatečný a na žádný zásek tady nenarazíte. Jediné, co by mohlo možná někomu vadit, že na Exynosové variantě spustíte takový Fortnite na druhé nejvyšší detaily, zatímco na Snapdragonové na nejvyšší detaily. Pořád se ale bavíme o telefonu za 16 990,-, kde si myslím, že takový rozdíl fakt není zásadní. U softwaru je malinko škoda, že ač Samsung vypouští tento telefon už po představení Androidu 11, je tady pořád jen Android 10 samozřejmě s jednou z nejlepších nadstaveb v podobě OneUI. Každopádně nedávno Samsung oznámil, že podpora jejich vybraných telefonů, včetně tohoto FE se rozšiřuje na 3 roky, tím pádem Android 13 by sem teoreticky jednou měl dorazit. Ústupky u fotoaparátu K pár ústupkům oproti dospělým S20tkám došlo u foťáku. Naštěstí ale ne u hlavního. Hlavní foťák je totiž pořád ten skvělý 12MP se světelnosti f/1.8 a dual pixelovým ostřením. Je tedy jasné, že fotky za denního světla jsou krásně ostré s dostatkem dynamického rozsahu, skvělým kontrastem a jediné, co byste fotkám mohli vůbec vytknout je až přílišná saturace. To je ovšem hodně subjektivní věc, někomu se to líbí, někomu ne a tohle je prostě typické poznávací znamení všech telefonů Samsung, za které se snad ani nejde na Samsung zlobit. Druhým foťákem je 8MP s trojnásobným optickým zoomem a na výslednou cenu telefonu jej musím take jednoznačně pochválit a obzvlášt i hodně blízké detaily vypadají opravdu velmi dobře. Opravdu na zoom a na to, že je to odlehčená vlajka, jedna báseň. Třetí do počtu je šíro a i u denních fotek podává velmi dobré výsledky. Sice je o poznání horší než šíro v dospělých S20tkách, hlavně v podání ostrosti směrem ke krajům fotky, ale i tak jsem s ním ve dne velmi spokojený. U večerních a nočních fotek samozrejmě všechno u jednotlivých objektivů stojí a padá s tím kolik je na výsledné scéně světla. U všech 3 objektivů máte možnost fotit večer klasicky nebo na noční režim, který celé scéně opravdu viditelně pomáhá. Samozřejmě nejlíp je na tom hlavní foťák, kde I při hodně špatném osvětlení dokáže telefon opravdu divy. Hůř už je na tom zoom, kde časo dochází ke slitím ploch do jedné olejomalby a překvapivě relativně dobře je na tom šíro, které si pořád udrží ostrost uprostřed fotky a rozhodně na noční scénu ja na tom líp, než jsem původně čekal. Každopádně ale na šíro z dospělé S20 rozhodně nemá. Celému focení bych prakticky pouze vytknul jednu jedinou věc, ale zas je to něco, co mě vytáčelo k nepříčetnosti. A to je přepínání mezi jednotlivými foťáky, kde místo k přepnutí dojde minimálně v 50% případů k zobrazení zoomovacího posuvníku. Já chci ale fotit nativními ohniskovými vzdálenostmi jednotlivých foťáků a ne 1,4x zoom nebo 3,6x zoom. Po každém takovém překliknutí pak musíte kliknout buď do displeje, což má za následek často změnu ostření nebo trapně pár vteřin čekat, až se zpátky zobrazí 3 siluety jednotlivých foťáků a pak zvolit ten správný, který chcete. Tohle se každopádně třeba na M51 neděje. Druhou výtku mám už jen k zoomové animaci při přepínání jednotlivých foťáků. Když už tohle chtěl Samsung implementovat po vzoru Applu, aspoň si na tom mohli dát záležet. Škubané animace opravdu moc pěkně nevypadají. U videa máte možnost natáčet ve 4K při 60 snímcích, ale pouze hlavním foťákem. U zbylých 2 objektivů se musíte spolehnout pouze na 4K 30. Video je celkově hodně pěkné zase po stránce dynamického rozsahu, saturace, kontrastu atd, ale přece jen jsem si všimnul 2 podivností. To, že pan záběry obecně nejsou úplně nejhezčí na většině telefonů je normální, ale občas dojde k drobným záškubům, které zde být nemají nebo občas nepochopitelně video i při zamknutí expozice i ve dne šumí. Problémem tak může být buď nezvládající Exynos, hlavně u těch záškubů nebo jen špatně optimalizovaná foto aplikace. Na rozuzlení si každopádně budeme muset počkat na příští aktualizace. Závěrem I když jsem teď v závěru S20 FE kritizoval, rozhodně se za mě jedná v poměru ceny a výkonu o nejlepší telefon, který Samsung letos vyrobil. Podařilo se mu dokonale namíchat koktejl všeho, co fanoušci chtějí a přesně ubrat ty úplně nejprémiovější věci, které telefon dělají absolutní vlajkou, ale současně ženou cenu enormně vzhůru a dají se přitom za ústupky v ceně oželet. Ač jsem to možná nikde nevzpomenul v průběhu recenze, pořád tu zůstala rychlá čtečka otisků prstů v displeji, pořád je tu zvýšená odolnost proti vodě a prachu IP68, hodně dobře hrající stereo repráky, 120Hz displej, 6GB RAM v základu se 128GB úložištěm, které navíc můžete rozšířit, prostě všechno tohle dělá odlehčenou vlajku možná daleko atraktivnější než vlajku samotnou. Za 16 990,- totiž S20 FE dokáže hodně obstojně konkurovat Motorole Edge, LG Velvet, ASUS Zenfone 7, všem možným variantám Xiaomi řady 10 a mnohé z nich i předčí. Jestli tedy přemýšlíte, jestli do S20 FE jít, rozhodně běžte a prakticky se rozmyslete jen jestli vám stačí Exynosová varianta nebo si připlatíte 3 tisíce za Snapdragon. ...

Zobrazit další
Z NAŠEHO OBCHODU
Motorola Moto G85 5G 8GB / 256GB Dual SIM Cobalt Blue

Motorola Moto G85 5G 8GB / 256GB Dual SIM Cobalt Blue

5 089 Kč
KOUPIT
Poslední kus
Samsung Galaxy A16 5G 4GB / 128GB Dual SIM Blue Black

Samsung Galaxy A16 5G 4GB / 128GB Dual SIM Blue Black

5 389 Kč
Apple iPhone 16e 8GB / 256GB Black

Apple iPhone 16e 8GB / 256GB Black

18 749 Kč
Apple iPhone 16e 8GB / 256GB White

Apple iPhone 16e 8GB / 256GB White

18 749 Kč
Motorola Moto G56 5G 8GB / 256GB PANTONE Dill

Motorola Moto G56 5G 8GB / 256GB PANTONE Dill

6 590 Kč
Apple iPhone 17 Pro 12GB / 1TB Silver

Apple iPhone 17 Pro 12GB / 1TB Silver

44 989 Kč
KOUPIT
Poslední kus
Motorola Razr 60 8GB / 256GB PANTONE Ice Melt Crystal by Swarovski® + sluchátka Moto Buds Loop

Motorola Razr 60 8GB / 256GB PANTONE Ice Melt Crystal by Swarovski® + sluchátka Moto Buds Loop

24 990 Kč
Motorola Edge 50 Neo 8GB / 256GB Dual SIM PANTONE Grisaille

Motorola Edge 50 Neo 8GB / 256GB Dual SIM PANTONE Grisaille

6 096 Kč 5 290 Kč
Motorola Moto G35 5G 4GB / 256GB Dual SIM Midnight Black

Motorola Moto G35 5G 4GB / 256GB Dual SIM Midnight Black

3 990 Kč 3 698 Kč
POCO C75 8GB / 256GB Dual SIM Green

POCO C75 8GB / 256GB Dual SIM Green

3 377 Kč 2 419 Kč

Hodnotit tento produkt

Hodnotit tento produkt

VOLITELNĚ: Pokud nechcete přijít o důležité informace o telefonech, vyplňte svůj e-mail a my Vás budeme pravidelně informovat.

Přeji si být informován:

Anketa

Systémové upozornění

UŽIVATELSKÉ JMÉNO

Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.

Chyba formuláře

UŽIVATELSKÉ JMÉNO

Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.

V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.

Úspěšně provedeno

FORMULÁŘ

Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.

Informace

FORMULÁŘ

Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.

Nějaká informace

NÁZEV PROBLÉMU

Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?

Problém s přihlášením

UŽIVATELSKÉ JMÉNO / EMAIL

Zadaný email není ve správném tvaru.


Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.

Informace bez starostí

TO NEJLEPŠÍ Z HURAMOBILU V EMAILU

Pravidelný výpis toho nejzajímavějšího do Vaší e-mailové schránky.

Nastavení cookies: Aby web fungoval, tak jak ho znáte

Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.

Odmítnout vše Podrobné nastavení Souhlasím
Technické - nezbytně nutné cookies

Tyto cookies jsou nutné pro správné fungování našich webových stránek. Vždy aktivní.

Statistické - abychom věděli co zlepšit

Čím víc lidí má statistické cookies zapnuté, tím lépe můžeme naše stránky vyladit. Tyto cookies shromažďují informace o tom, jak lidé web používají, které stránky navštívili, na co klikají. a na které odkazy jsi klikla. Všechny informace, které soubory cookie shromažďují, jsou souhrnné a anonymní.

Marketingové - aby se vám nezobrazovaly nezajímavé reklamy

Díky marketingovým cookies třetích stran vám můžeme připomenout nabídky, které jste si prohlíželi na našich stránkách, i jinde na internetu. Když tyto cookies zakážete, reklam bude pořád stejně. Ovšem na věci, které vás nezajímají.

Zavřít