1. Úvodní stránka
  2. Nejnovější události
  3. Články a recenze dle typu - Recenze - strana č. 19

Články a recenze dle typu - Recenze - strana č. 19

26 1
Pamu Quiet: Designová sluchátka s potlačením okolního hluku! [recenze]

Pamu Quiet: Designová sluchátka s potlačením okolního hluku! [recenze]

Jedinečné zpracování Samozřejmě, moudří už vědí, že podle názvu Pamu Quiet se bude jednat o sluchátka s aktivním potlačením okolního hluku, ale o tom každopádně až za chvilku. Dorazí vám v celkem uniformním balení, ale o to víc budete příjemně překvapení, když je rozbalíte. Kromě klasiky v podobě různě velkých náušníků, USB-C kabelu totiž dostanete šňůrku a pytlík na nošení a hlavně hodně netradiční dockovací krabičku. Ta má samozřejmě imitovat klasické kapesní hodinky, proto i ta šňůrka v balení, ale když jsme se bavili v redakci, komu balení co připomíná, došlo i na placatici, sportovní stopky nebo na granát. Každopádně, opravdu se jedná snahu napodobení kapesních hodinek a tomu je uzpůsobeno i stylové otvirání stiskem vrchního tlačítka. Ze začátku to chce si ale chytit trochu grif, protože jinak si budete totiž prsty kryt současně držet. Materiálově jde o kombinaci plastového těla a koženého víčka s povrchem designovaným alá Poco M3 nebo palubní deska auta. Bezdrátové nabíjení Každopádně plastové provedení těla má svoje opodstatnění. Kromě dobíjení skrz USB-C můžete totiž využít i jakoukoli bezdrátovou QI podložku nebo reverzní nabíjení vašeho mobilního telefonu – pokud to podporuje. To se docela hodí, protože teď vám řeknu prakticky o jedné jediné nevýhodě. Dockovací základna zvládne dodat totiž pouhá 2 nabití navíc. Holt nabíjecí cívka musela ustoupit menší kapacitě baterie. Na druhou stranu jde hlavně o způsob použití. Pokud jezdíte každý den plus mínus hodinku do práce a z práce, vydrží vám sluchátka celý týden bez nabíjení. Když si s nimi půjdete zaběhat, zaposilovat, atd, což díky odolnosti IPX4 i můžete, už budou potřeba v průběhu týdne hodit na nabíječku. A nebo si zvykněte je vždy odkládat v noci vedle telefonu na nabíjecí podložku a budete úplně v pohodě. Každopádně ke zmíněným dvěma nabitím z dockovací základny vydrží sluchátka 3,5h s aktivovanou funkcí potlačení okolního hluku nebo zhruba 5h s vypnutým potlačením. Celkově tedy 10,5-15 hodin na kompletní 1 nabití. Příjemné a snadné používání Po designové stránce zapadají Quiety do klasické řady podobností s Airpody. I když mají 10mm drivery, musím říct, že jsou relativně kompaktní, podobně jako Honor Choice skvěle padnou do uší a ani po několika hodinách nošení nemáte pocit, že byste je potřebovali vyndat. Pokud navíc se sluchátky večer třeba u sledování filmu usnete, právě díky jejich kompaktnosti se vám narozdíl od třeba nedávno recenzovaných Panasonic S500W nezamáčknou až do mozku a v klidu můžete s nasazenými sluchátky ležet i na boku na polštáři. Na každém ze sluchátek je i notifikační dioda značící spárování, bliká modře a bohužel se nedá nijak vypnout. Na druhou stranu třeba právě na rozdíl od Panasoniců bliká tmavě modře a hodně slabě, takže I když vedle vás někdo spí, nepůsobí to vůbec rušivě. V podlouhlých tyčkách sluchátek jsou kromě baterií schovaná i 2 senzorická tlačítka, kterými ovládáte klasicky přehrávání, pauzu, další písničku, asistenta, zesilování a zeslabování. Mimochodem, jeden z rozlišovacích znaků u dražších sluchátek, kde poznáte, jestli to výrobce myslí vážně, je to jestli si dal tu práci a dovyvinul i nějakou aplikaci. Stejně jako právě u Panasoniců, kde se za půl roku aplikace hodně zlepšila a přidaly se nové funkce, tak i tady máte možnost si buď z App Store nebo Google Play stáhnout příslušnou aplikaci, kde vidíte stav nabití, můžete do budoucna upgradovat firmware nebo si přenastavit kompletně funkce senzorických tlačítek. Snad jedině škoda, že chybí možnost senzorická tlačítka úplně deaktivovat. To v poslední aktualizaci přidal v aplikaci Panasonic, protože nechtěné dotyky kvůli tvaru sluchátek a občasné potřebě jejich úpravy v uších byly na denním pořádku. Tady jsou senzorická tlačítka umístěna uprostřed nožičky, takže k nechtěným pauznutím hudby prakticky nedochází, ale kdyby ta možnost existovala, bylo by to fajn. Překvapivý zvukový projev Musím říct, že po zvukové stránce jsem byl fakt mile překvapený. 10mm drivery odvádějí velmi dobrou práci a Quiety se dokážou plně poměřovat právě s Panasonicy. Dominují hlavně krásně čisté výšky a středy. Na vokály jsou tedy skvělé. Po basové stránce jsou spíš neutrální. Rozhodně od nich nečekejte přebasované JBLko nebo sluchátka, která by vás měla hutnými basy s výbušnou muzikou namotivovat k lepším krátkodobým intenzivním výkonům. Možná právě naopak spíš na takové dlouhé výklusy, maratony, na běhání na výdrž jsou úplně ideální a koneckonců ta odolnost IPX4 proti potu je tu také. No a pokud jste esportovní nadšenci, ve smyslu hraní her, tady jsou Pamučka přímo skvělá. Podpora kodeků AAC a APTX vám zajísti jakékoli hraní bez sebemenšího zpoždění zvuku ať už jste na Applu nebo na Adroidu – samozřejmě, pokud váš telefon zrovna APTX podporuje také. U aktivního potlačení okolního hluku jsem byl také mile překvapen. Nedosahuje samozřejmě kvality Sennheiseru ani Sony, ale zase je díky 3 mikrofonům o mnoho parníků lepší než mají nejlevnější 2 tisícová sluchátka a blíží se kvalitou zhruba právě někam k Panasonicům S500W. U zvuku mám tak prakticky jedinou výtku snad k hovorům. Nejsou vyloženě špatné, ale spíš takový šedý průměr. Hodnocení Když to mám vzít kolem a kolem, musím Padmate podobně jako u Pamu Slide a Pamu Slide mini pochválit. Za koncovou cenu 2 990,- namixovali výborný poměr ceny a výkonu. Za tyto peníze dostanete skvělá sluchátka po zvukové stránce a navíc díky podpoře kodeků jak AptX, tak AAC jsou vyloženě vhodná prakticky na cokoliv. Navíc podporují bezdrátové nabíjení, mají certifikaci IPX4 a hodně slušné potlačení okolního hluku, navíc se spoustou funkcí plně konfigurovatelných skrz dodávanou aplikaci. Prakticky jediná nevýhoda oproti o tisíc dražším Panasonicům je výdrž na 1 nabití, kterou ale zase vyváží o tisícovku nižší cena. Za mě tedy mohu Quiety opravdu doporučit. ...

19 1
Motorola Moto G9 Power: Až 4 dny na 1 nabití! [recenze]

Motorola Moto G9 Power: Až 4 dny na 1 nabití! [recenze]

Konstrukce a design Samozřejmě, za dané peníze opravdu nemůžete čekat zázraky, to dá rozum. Tím spíš je jasné, že po konstrukční stránce dostanete celoplastové provedení. Tady hned jedna pochvala za to, že si Motorola nehraje na imitaci skla, takže dostanete celkem hezká gradientní zelená záda s jemným vroubkováním, téměř zapuštěným foťákem a decentním logem M v kterém se ukrývá rychlá a spolehlivá čtečka otisků prstů. Vroubkování ze zad se přeneslo i na zapínací tlačítko, které je na ideálním místě přesně tam, kde máte normálně palec pravé ruky. Docela netypicky na tuto cenovou kategorii najdete i na protější straně druhé dedikované tlačítko pro Google asistenta. Jen škoda, že se opět nedá přemapovat na jinou funkci a tak v naší zeměpisné šířce bude toto tlačítko asi většině lidí k ničemu. Displej Co vás úplně tak nepotěší jsou fyzické rozměry telefonu a displej jako takový. Je jasný, že nemůžu čekat nic super, ale v této kategorii u mnoha telefonů říkám třeba sice je to jenom HDčko, ale zase to dobře svítí. Nebo svítivost je celkem mizerná a je to IPSko, ale zase je tady 90Hz. Nic takovýho si u Motoroly G9 Power neřeknete. Displej je 6,8“ IPSKO, svítivost je přinejlepším průměr, takže na sluníčku to žádná hitparáda nebude, Herzů je tu jenom 60 a ještě jsou rámečky doslova obří. Brada má snad cm a to už jsem fakt hodně dlouho neviděl. Zkrátka u displeje bych mohl pochválit na svou cenovku snad jen velmi dobré pozorovací úhly. Výbava Kde už je to daleko lepší je softwarové vybavení. Tady je Motorola jednoznačně úspěšným hráčem. Ne tak tím, že by zde byl pořád Android 10, ale i v G9 Power najdete populární gesta, která prostě žádný jiný výrobce nemá. Garantuji vám, že jsou návyková a ať už je to zatřesení pro spuštění svítilny, 2x otočení pro spuštění foťáku a další, zvyknete si tak rychle, že jestli budete značku Motorola někdy opouštět, je to první věc, která vám bude u nového telefonu chybět. Druhou fajn věcí je software jako takový. Motorola je totiž přesný opak Xiaomi. Jestli nechcete tunu balastu, těžkopádnou nadstavbu, spoustu kudrlinek, je Motorola ten pravý telefon pro vás. Za celou dobu jsem i přes ne úplně čerstvý procesor Snapdragon 662 nezaznamenal jediný zásek. Všechno běhalo naprosto bez problému svižně a spolehlivě. Samozřejmě je to i kvůli pouze onomu HDčkovému displeji, ale běhá to rychle a to je hlavní. V základu je pak i docela slušně velké 128GB úložiště dále ještě rozšiřitelné paměťovými kartami v hybridním šuplíčku. Sice to není trislot, ale v této cenovce hádám bude každému 128GB v pohodě stačit. Hodně pochválit pak můžu za přítomnost NFC, a to rozhodně v podobně posazené konkurenci není pravidlem. V pohodě tak můžete nechat doma nejen kreditku, ale i nabíječku a jet jen tak se samotným telefonem na prodloužený víkend. Baterie Kde totiž Moto G9 Power dostojí svému jménu a doslova exceluje je baterka. 6000mAh zkrátka a dobře u moc telefonů nenajdete a pokud se jedná ještě o nižší, tím pádem nenáročnou výbavu, telefon na jedno nabití doslova exceluje. Hravě se dostanete na 3 dny provozu na jedno nabití, ale nebojím se říct, že kdokoli bude telefon používat střídměji, nemá problém dosáhnout i 4 denní výdrže. Samozřejmě, když dojde baterka, využít můžete 20W nabíjení, které sice působí na první pohled rychle, ale když si uvědomíte velikost baterky, počítejte se 2,5h nabíjením z nuly do plna. Fotoaparát Kde dodám vesmíru rovnováhu je rozhodně foťák. Telefon je totiž vybaven „pouze“ jedním 64MP foťákem. Pouze teda v uvozovkách. Ony jsou tu ještě další 2, ale jedná se jen o kombinaci 2MP makra a 2MP pro rozostření pozadí, takže je vám asi jasné, že lepší je použít i výřez z hlavního foťáku, než použít 2MP makro. Fotky z něj totiž opravdu za moc nestojí. U hlavního foťáku už je to samozřejmě jiná liga. V porovnání s makrem ano. V porovnání s konkurencí už moc ne, tady je 64MP prostě tuctovým foťákem v šedém průměru ostatních telefonů. Být tu ještě druhé šíro nebo teleobjektiv, byť nejzákladnější kvality, bral bych to, ale takto osamocený 64MP hlavní foťák by měl aspoň trochu vyčnívat z průměru. Za dne tedy dostanete celkem slušné fotky, kde mohu pochválit alespoň barevné provedení. Nejsou to žádné omalovánky a dostanete opravdu reálné fotky. Pokud zapnete HDR, můžete mluvit i o dynamickém rozsahu. Bohužel, co se týká ostrosti, tady už to žádná hitparáda není. U nočních fotek je to většinou hodně o tom, jak moc dokážete udržet telefon stabilní. Bez nočního režimu to u nočních fotek nemá úplně moc cenu, to dostanete opravdu hodně tmavou fotku a u nočního režimu je to typický neduh i starších Motorol – neuvěřitelně přeostřená a přesaturovaná fotka vás občas nemine. V malém množství případů dostanete sice dobrou fotku, ale většinou tomu tak není. U videa je k dispozici pouze FullHD, alespoň tedy při 60 snímcích, ovšem se stabilizací holt nepočítejte. Závěrem Jak jste mohli vidět, priorita Motoroly Moto G9 Power je posazená úplně někde jinde než je foťák nebo třeba pobíhání na letním slunci a přesně podle toho byste měli tento telefon buď koupit nebo nekoupit. Chcete telefon bez balastu se skvělým softwarem co vydrží dlouho nabitý? Pak je rozhodně G9 Power pro vás jak dělaná. Chcete něco jiného? Pak na tuto Motorolu rovnou zapomeňte. ...

14 1
Xiaomi Redmi Note 9T: Vyplatí se nejlevnější 5G telefon na trhu? [recenze]

Xiaomi Redmi Note 9T: Vyplatí se nejlevnější 5G telefon na trhu? [recenze]

Představení Už na začátku vám řeknu, že se bavíme o telefonu ve startovní ceně 6,5 tisíce korun od značky Redmi, jedné z dceřiných značek Xiaomi. Redmi Note 9T vychází z designu loňských telefonů Xiaomi představených koncem roku a tak byste si třeba podle modulů foťáků klidně mohli tuto novinku lehce splést s Poco X3 NFC, Mi 10T lite a dalších. Každopádně v lehce gradientních plastových zádech s jemným vroubkováním najdete celkem 3 foťáky. Hlavní 48MP a k tomu už jen 2MP pro rozostření pozadí a 2MP makro. Teleobjektiv ani šíro tu nehledejte podobně jako třeba kovový rámeček, a tak je jasné, že hlavní část rozpočtu padla právě na přítomnost 5G. To zajišťuje procesor Mediatek Dimensity 800U s dostatečným výkonem spolu se 4GB operační paměti a 64GB úložištěm v základu, které můžete za příplatek 500 korun navýšit na interních 128GB nebo samozřejmě použít paměťovou kartu v kompletním trislotu. Systém V telefonu zhruba 4 měsíce po vypuštění najdete bohužel pořád jen Android 10 s nadstavbou MIUI 12 a že bych z toho skákal radostí metr do vzduchu se říct tak úplně nedá. Se samotnou vizuelní podobou nadstavby tak úplně problém nemám i když nepochopitelně pár položek v menu není ani přeložených do češtiny. Každopádně jde o takovou směsici nadstaveb jiných výrobců + velkou inspirace Applem, ale spíš mi vadí některé praktické věci při používání. Jednak je to přítomnost opravdu tuny předinstalovaných aplikací od samotného Xiaomi prolezlých reklamou, najdete tu 6 her o kterých jste v životě neslyšeli a asi byste si je ani nikdy nenainstalovali, aplikace typu Amazon Shopping, Aliexpress, zdvojený prohlížeč atd. Samozřejmě tento balast zatěžuje systém natolik, že jedna z aplikací, předinstalovaná na úvodní stránce je čistič, který vám má pomoci systém neustále dokola čistit. A co si budeme nalhávat, Redmi, alias Xiaomi asi moc dobře ví, proč jej sem dali. Ze startu totiž systém běží naprosto v pohodě, koneckonců Dimensity 800U opravdu dá telefonu dostatečný výkon i v náročnějších hrách, ale po delší době prostě obrovská nadstavba systém zaseká, že jednou za čas budete muset provést ruční číštění. Já osobně jsem tak jednou za 3 dny systém pročistil a vzpomínal jsem v tomto ohledu na bezúdržbový Apple, což všichni chápeme, že je daleko dražší telefon, ale pak si řeknete, že jen o pětistovku dražší je ve stejné kapacitě třeba naprosto čisté Realme 7 5G a tam na nic takového nenarazíte. Displej U displeje vsadilo Redmi na 6,53“ s kapkovitým výřezem krytým Gorilla Glass pětkou, pozorovací úhly jsou solidní, barevné podání je ve výchozím zobrazení spíš do studených barev, ale bohužel i u displeje je vidět, že muselo dojít k šetření oproti třeba daleko staršímu Redmi Note 8 Pro. Displej pocitově svítí daleko míň než právě rok a půl staré Note 8 Pro a to se projeví hlavně samozřejmě v čitelnosti na sluníčku. V zimním období budete asi úplně v pohodě, ale na letním slunci se maximální jas blíží spíš telefonům v rozmezí 4 až 5 tisíc a bohužel nečekejte ani na vykompenzování třeba 90 nebo 120 herzy, jako je to u porovnávané Realme 7 5G. Nabíjení U výdrže na 1 nabití jsem byl naopak příjemně překvapený. Samotné 5G má u telefonů za následek vyšší spotřebu než při provozech na starších sítích a tak jsem očekával, že Note 9T bude jednodenní telefon. Překvapivě jsem ale neměl problém fungovat s telefonem i plné 2 dny. Druhý den jsem sice dorazil s baterkou už na úrovni 12%, ale pořád tohle považuji za solidní výdrž. A to jsem oba dny i celkem fotil, sem tam používal datové přenosy na 5G a zkrátka za výdrž, jako deklarovanou přednost výrobcem, rozhodně palec nahoru. Samozřejmostí je pak rychlé dobíjení v podobě 18W, ale kvůli vysokokapacitní baterii počítejte i tak, že z 0 do plna to nějakou hodinu a třičtvrtě zabere. Fotoaparáty Tak, a teď k foťákům. Jejich složení už jsem vám říkal a tak jen škoda, že Xiaomi oproti předloze v podobě Redmi Note 9 5G odstranilo v 9T širokoúhlý foťák a víceméně když pominu ony 2+2 dostanete k reálnému použití pouze foťák jeden. Naštěstí musím onen jeden foťák pochválit za jeho denní fotky. Fotí opravdu velmi dobře, ostře, s dostatkem dynamického rozsahu a věrnými barvami. Jen si dejte pozor na jednu anomálii. Aplikace si ve výchozím režimu nepamatuje nastavení foťáku. Abyste ale dosahovali kýženě hezkých fotek, hlavně tedy dostatečného dynamického rozsahu, je víc než žádoucí si nechat zapnuté automatické HDR. To se vám však při každém restartu aplikace nepochopitelně vypne do té doby, dokud nepůjdete do nastavení foťáku a nezapnete funkci zvanou Uložit předchozí režim. Doposud tato funkce znamenala pouze při restartu aplikace návrat na výchozí funkci fotografování, teď ale právě znamená zapamatování si veškerého nastavení aplikace. Osobně trochu pochybuji, že toto byl záměr a spíš se jedná o bug, který bude v dalších aktualizacích opraven. Jak jsem chválil denní fotky a jak by se dalo říct o valné většině telefonů v této kategorii, s ubývajícím světlem logicky kvalita fotek padá a měl by to zachránit teoreticky noční režim. Tady už tolik chvály pět nebudu. Noční režim ve většině případů nijaké extra nepomůže, ba dokonce ve spoustě případů fotku i zhoršil v podobě daleko horší ostrosti. Dost často se stává u některých telefonů, že noční režim fotku nepřirozeně přeostří a přesvětlí a výsledkem jsou totální HDR omalovánky, ale nikdy jsem neměl tolik fotek na noční režim horší než na klasický. Důležité ovšem podotknout, že bez nočního režimu fotí telefon vcelku slušně. Plusové body Abych jen nekritizoval, mám pro vás teď i pár plusových bodů. Jednak, boční čtečka otisků prstů v zapínacím tlačítku – tohle je moje čím dál tím oblíbenější vlastnost. Funguje bez problému rychle a spolehlivě. Pro ovládání domácích spotřebičů můžete použít infraport. Jack na 3,5mm tady je a na tuto cenu pořád trochu netypicky potěší i přítomnost stereo reproduktorů. Na nižší úroveň hrajou vcelku dobře, jen od nich nečekejte kvalitu dražších telefonů. Stačí zvednout hlasitost směrem k maximu a basy nepoznáte. Navíc na vyšší hlasitost zadní kryt docela rezonuje a tady se přesně ukáže jak kdo tohle vnímá. Existují i výrobci, kteří si naopak za tuto funkčnost nechávají u svých vlajek připlácet. Můžete to tedy klidně vzít tak, že za pár tisícovek máte to, za co Sony účtuje desetitisíce. Shrnutí Každopádně, abych Redmi Note 9T 5G shrnul. Myslím, že po této recenzi každý asi pochopil, že 5G není úplně samozřejmostí u každého telefonu a pořád se jedná o příplatkovou funkci. Když tedy 5G implementujete, jinde musíte logicky ubrat. Tady se ubíralo u displeje, u foťáků, nižší cena se doháněla reklamami prolezlým systémem atd. Za mě je momentálně 5G v uvedené cenovce zbytečný luxus a kdybych už přece jen chtěl v podobné cenovce 5G telefon, opravdu bych radši připlatil za Realme 7 5G. ...

13 1
Realme 7i: Je i bez FM rádia lepší volbou než Poco M3? [recenze]

Realme 7i: Je i bez FM rádia lepší volbou než Poco M3? [recenze]

Označení a design Pokud nechápete jak funguje označení řad u Realme, osobně se vám vůbec nedivím. Nemělo to úplně logiku ani u šestkové série, a nemá to ani u sedmiček. Stačí jen každopádně vědět, že Realme 7i je nejzákladnějším modelem celé sedmičkové série z celkem 4 modelů a je asi největším konkurentem pro nedávno recenzované Poco M3 a třeba i pro spoustu levných Samsungů. V nejlevnější třídě asi nikoho nepřekvapí, že dostane celoplasťák. Poco M3 je celoplasťák a ani tady tomu není jinak. Pokud jste výrobce, máte u plastu prakticky 2 možnosti. Buď se snažit dělat lesklý plast a imitovat tím sklo, pak ale je dost velký problém s patláním a škrábáním nebo plast přiznat a pohrát si s ním trochu jinak. Realme šlo druhou cestou, přidali protiskluzové, ale spíš designové vroubky a využili lom světla, které při určitých úhlech vytváří písmeno V. Kdyby vás zajímalo proč V, tak podle Realme, barva, kterou mám v ruce, se jmenuje Victory Blue, proto to V. Marně si ovšem říkám, od kdy je vítězství modré? Proč není zrovna zelené, růžové, fialové. Ještě dokážu pochopit korálově modrou, sněhově bílou, grafitově černou, ale Victory Blue? To mi fakt hlava nebere. Každopádně, abych zkompletoval kapitolu designu, čtečka otisků prstů je za zádech, ale docela málo zapuštěná, takže se špatně nahmatává, a boky nejsou úplně kulaté a mají na sobě ne tak úplně na dotyk příjemnou hranu. Pocitově mi drobná hranka při hmatu docela vadí, ale asi je to jen síla zvyku. Hardware a displej Rozhodně v uvedené cenovce musím velkou pochvalu vyseknout 7i za hardware v kombinaci s 6,5” IPS displejem. Ten je sice jen HDčkový, podobně jako jeho předchůdce, ale právě v kombinaci s procesorem Mediatek Helio G85 a téměř čistým Androidem 10, je radost 7i používat. Stačí vedle sebe postavit právě Poco M3 a Realme 7i a uvidíte ten neskutečný rozdíl v plynulosti. Realme 7i je vůbec jeden z nejsvižnějších telefonů na používání v uvedené cenovce a na zásek, jako občas v M3 tady prostě nenarazíte. Samozřejmě lví podíl na tom má právě i ona čistota systému bez dodatečného balastu a použití jen HDčkového rozlišení, které tak nezatěžuje procesor. Prakticky jediné aplikace navíc jsou zde Facebook, Spotify, NetFlix a WPS Office. Displej má sice větší rámečky, hlavně brada je poměrně velká, ale zase má displej velmi dobrou světelnost na sluníčku a to se hodně počítá. Baterie a nabíjení Když byste se podívali na české stránky Realme, docela vás v klíčových parametrech pobaví až 45 dní pohotovosti na 1 nabití. Buďte v klidu, nejedná se o perpetum mobile a takové pohotovosti dosáhnete snad jen v režimu letadlo a nikdy nesmíte zapnout displej. Realme sice použilo 6000mAh baterku poprvé a zase v kombinaci s úsporným HD displejem dosáhnete na delší použití, ale spíš počítejte reálně 3 dny normálního použití. Pokud tedy uděláte denně pár telefonátů, sem tam vyfotíte fotku, pobrouzdáte internetem atd. Náročnějšího použití pak 2 dny, šetřílkové dají i 4. Mě se prakticky nepodařilo realme vybít pod 2 dny a to jsem měl i jedno náročné odpoledne se stovkami fotek. Pokud vám I tak náhodou někdy dojde baterka, připraveno je rychlé 18W nabíjení. Samozřejmě ale vzhledem ke kapacitě baterie I tak počítejte s nabíjením přes 2 hodiny. Fotoaparát U foťáku se toho oproti minulému modelu moc nezměnilo. Stále je tu 48MP hlavní senzor, který spojuje 4px do jednoho a výsledkem jsou pak 12MP snímky. Samozřejmě, teď je potřeba brát ohledy na to, že jsme ve 4 tisícové kategorii a porovnávat telefony v rámci této kategorie. Proto spíš moje porovnání míří k Poco M3. Jakýkoli telefon, byť jen o 2 tisíce dražší bude fotit výrazně lépe. Za dne ovšem podává Realme velmi dobré výsledky, potěší hlavně relativně dobrý dynamický rozsah, který telefon dosahuje díky automatickému HDR. Samozřejmě s ubývajícím světlem je to výrazně horší a v noci, když je scéna osvětlená jen pár lampami hlavní foťák vyloženě selhává. Trochu tomu pomůže noční režim, ale zázraky opravdu nečekejte. Realme u celé řady svých produktů nabízí i 2 násobný zoom a 5 násobný zoom a je jim úplně jedno jestli na to objektivy jsou nebo nejsou a o to víc vás rozesměje, že tyto zoomy jsou k dispozici i pro noční režim. Nenechte se však ošálit, žádný teleobjektiv tu není a vždy se jedná pouze o digitální výřez z hlavního foťáku. Podle toho to samozřejmě vypadá i na výsledných fotkách. Upřímně, 2 násobný bych ještě pochopil, ale 5 násobný je doslova totální zbytečnost. Za to se dá považovat i 2MP makro. Jen obtížně totiž dosáhnete alespoň trochu použitelné fotky. Osobně bych byl rád, kdyby konečně výrobci zapomněli, že nějaké 2MP makro někdy existovalo a vrhli ušetřené peníze do lepších zbylých foťáků. Třeba do šíra, které je mi asi největší záhadou. Výrobce šalamounsky jako u jediného foťáku na svých stránkách neříká nic o rozlišení, většina prodejců uvádí 8MP šíro, ovšem výsledkem jsou pouze 6MP snímky. Zjevně asi nějaký ořez, upscaling z pěti? Kdo ví. Každopádně šíro za dne poskytuje relativně, zdůrazňuji relativně pěkné fotky, večer už na něj opravdu zapomeňte. Teda za předpokladu, že nehrajete s někým hru – poznej, co asi mělo na fotce být. Ale zase, jsme v kategorii 4 tisícového telefonu, tak koneckonců, aspoň, že pro denní použití tu nějaké šíro je. Samozřejmě zázraky nečekejte ani u videa. 7ičko natáčí maximálně ve FullHD při 30 snímcích. Stabilizace však chybí, video je zbytečně tmavé, šumí, je neostré atd. Poco je na tom trochu líp, ale stabilizace mu samozřejmě take chybí. Celkově, u fotek i videa dostanete od Poca jednoznačně kvalitnější výstup. Hodnocení Spousta z vás bude asi teď přemýšlet, jaký telefon koupit. Samozřejmě a logicky, teď dává větší smysl koupit doprodejový Realme 6s, ale až se doprodá, bude Realme 7i velmi dobrá volba. Osobně bych jej viděl radši pod 4 tisíce, ale i tak jej preferuju víc než třeba právě Poco M3. Ano, nemá třeba jako Poco stereo reproduktory, je zde jen jeden, který hraje sice trochu plechově, ale dostatečně nahlas. Pořád ale dostanete kolem 4 tisíc telefon s výsledkem v Antutu přes 200 tisíc bodů, čistý operační systém a svižnost, která se v uvedené cenovce jen tak nevidí. Kdybych si musel vybírat právě mezi Poco M3 a Realme 7i nebo jakýmkoli Samsungem v podobné cenovce, raději bych oželel FHD displej a stereo repráky směrem k plynulosti systému. Z dlouhodobého hlediska totiž není nic otravnějšího než sekající se telefon. A pro úplné doplnění. Oproti předchůdci Realme 6i tu bohužel není NFC a dokonce zmizelo i FM rádio. Chápu, že pro někoho je to hlavně u FM rádia zásadní sdělení, mě osobně by ale víc chybělo to NFC pro bezkontaktní placení. To byla u 6ička velká výhoda. Ale někomu třeba vůbec, někdo platby mobilem nepoužívá a tím pádem je mu to třeba úplně jedno. ...

10 1
Xiaomi Mi 10T Lite: Skvěle odlehčená vlajka [recenze]

Xiaomi Mi 10T Lite: Skvěle odlehčená vlajka [recenze]

Líbivý design a zpracování Když jsem si vybalil Mi 10T Lite z krabice, hned jsem si řekl, že toto bude zas jeden z telefonů, který hodně vypoví o svém majiteli. A teď fakt nemám na mysli to, kolik jste za nový mobil utratili, ale jaký má dotyčný člověk smysl pro krásu, čistotu a pořádek. Mi10T Lite totiž budete doslova pořád leštit a lesklá záda vás asi společně s hodně divným modulem foťáků přitáhnou nejvíc. Stačí po dokonale vyleštěném telefonu jen lehce přejet prstem a rázem je vidět hned první šmouha. Jinak samozřejmě je to telefon hodně krásný a barevné provedení mi hodně připomíná starou dobrou Note sedmičku. V ruce se jinak drží celkem příjemně, hrany nijak neřežou, ale samozřejmě je telefon celkově trochu kluzký, což ale hladce spraví přibalené pouzdro. To vás mimochodem ochrání jednak před škrábanci, ale i třeba občasným pádem, protože rám telefonu je stejně plastový jako i kolébka hlasitosti. Hned pod ní ale najdete hodně rychlou a spolehlivou čtečku otisků prstů a jsem rád, že se po demonstraci všech výrobců v displejích se zase zpátky vrací čtečky do bočních tlačítek. Osobně bych radši viděl pod displejem totiž kamery než čtečky otisků prstů. Přece jen, ať máte notch nebo výřez, nebo vyjížděcí kamerku, nejlepší řešení je rozhodně kamerka přímo pod displejem. Na to si ovšem budeme muset ještě v této třídě nějaký ten rok počkat. Displej předností A když už jsem u displeje, to je jedna z velkých předností tohoto telefonu. 120Hz displej s 240Hz odezvou na dotyk, podporou HDR10 je velmi slušná výbava. Samozřejmě, bavíme se o telefonu za 8 tisíc, tím pádem asi každý chápe, že se jedná pouze o IPSKO, ale na druhou stranu tento displej patří rozhodně k těm lepším displejům. Dokonce potěší, že na automatický jas na přímém slunečním světle ani nebyl problém s čitelností, barvy byly živé a právě ona kombinace 120Hz obnovovací frekvence s 240Hz odezvou na dotyk je přímo dělaná pro hráče. Prakticky jediný problém byl mírný ghosting na displeji, kterého si všimnete hlavně třeba když budete rychle a zběsile scrollovat displejem nahoru a dolů. To je prostě daň za levnější displeje. Něco, na co rozhodně u dražších telefonů s podobnými parametry displeje nenarazíte. Tento telefon vychází každopádně z nedávno recenzovaného Poco X3 NFC, tím pádem zde najdete i notifikační diodu uvnitř grilu sluchátka fungujícího současně jako druhý reproduktor pro stereo zvuk. Má to tak i svou trochu výhodu v tom, že výstup repráku je při horizontálním držení dopředu, zatímco u spodního dolů. Aspoň tak nepřijdete o zvuk kompletně, když si jej třeba zakryjete prsty. Software zamrzí Mi 10T Lite pohání nový procesor Snapdragon 750G s podporou sítí 5. generace. Ne, že byste je aktuálně nějak extra využili, ale v této cenovce si asi nekupujete mobil úplně každý rok a co není teď, může fungovat bez problému za rok. 6GB operační paměti je dostatečný a v nabídce úložišt je k dispozici 64GB nebo 128GB. Rozdíl v pořizovací ceně je 1000 Kč a samozřejmě kapacitu můžete ještě do budoucna rozšířit paměťovkou v hybridním slotu. Jestli tedy používáte 2 SIMky, úložiště už logicky nerozšíříte. Co je důležité, že trochu mrzutý už je bohužel software. Na to, že Android 11 už je nějakou dobu venku, zklamáním je, že Mi 10T Lite přichází pořád s Androidem 10 s nadstavbou MIUI 12. Osobně musím říct, že tato nadstavba mi připomíná tak trochu jak když pejsek a kočička vařili dort. Trochu z iOS, trochu ze Samsung OneUI, trochu z bývalého Realme Color OS a určitě bych další podobnost našel. Každopádně, když se na to podívám z pozitivní stránky, pokud přejdete od jiného výrobce k Xiaomi, minimálně některé funkce poznáte a tak se budete trochu cítit jako doma. Když se na to podívám naopak z negativní stránky, určitě vám bude vadit tuna balastu a systém, který je prolezlý reklamami. Naštěstí existuje možnost, jak si je dodatečně v systému vypnout a samozřejmě věnujte pozornost úvodnímu nastavení telefonu po vybalení z krabice. Stačí mu hloupě nepovolit každou blbost, na kterou se zeptá a hned budete mít reklam od začátku v telefonu míň. Nemáte zač. Fotoaparát dokáže překvapit Xiaomi Mi 10T Lite je vybaven soustavou 4 foťáků. Hlavnímu 64MP senzoru, který spojuje tradičně 4px do jednoho, sekunduje ještě 13MP šíro a zbylé 2 2MP foťáky jsou zde jen do počtu, protože přece jen telefon se 4 foťáky se prodává lépe než se dvěma. Hlavnímu foťáku ovšem vyseknu pochvalu, protože se jedná o jeden z nejlepších foťáků v uvedené cenovce. Je to sice ten stejný, jako najdete v POCU X3, které je ještě o 17 stovek levnější, takže tam je ještě výhodnější, ale pořád i tady se jedná o velmi dobrý foťák. Má dostatek dynamického rozsahu, skvělý kontrast, jen by občas nemusel fotky tak moc přesaturovat. A obzvlášť rád si pochutná na zelené, tu pak dokáže vytáhnout hodně vysoko. Fotit můžete samozřejmě i 2 násobným zoomem, jen pozor, jde jen čistě o digitální výřez, tak ať nejste později překvapení. Širokoúhlý foťák už samozřejmě není tak dobrý jako hlavní, ale ve své cenovce si pořád dokáže poradit se spoustou telefonů od konkurence, která se spoléhá jen na obyčejné 8MP senzory. Večer už oba senzory pochopitelně ztrácejí hlavně na poli ostrosti a tak se hodí použít noční režim hlavně na hlavním objektivu. Ten protáhne expozici, vytáhne světla a výsledkem jsou celkém obstojně použitelné fotky. Na šíru už ovšem nepomůže nic a tak se jeho použití večer rozhodně vyhněte obloukem. No a zbylé 2 objektivy? Jak jsem řekl a říkám shodně u spousty jiných telefonů. 2MP makro je obtížně použitelná věc i na Instagram a 2MP pro rozostření pozadí ani nemá cenu hodnotit. Proč to v telefonech vůbec je, když Pixely dokážou dělat krásné portréty i bez toho je mi do dneška záhadou. Co se týká videa, oba zadní foťáky zvládnou až 4k při 30fps a hodně musím pochválit elektronickou stabilizaci. To se fakt povedlo. Závěrem Pomalu, ale jistě se dostávám k finálnímu verdiktu. Poco X3 NFC, teda pardon, Xiaomi Mi 10T Lite 5G seženete aktuálně za 7 990 Kč ve variantě 64GB nebo si tisícovku připlatíte za 128GB. Za tyto peníze dostanete velmi dobrý telefon s velmi dobrým hardwarem, 4820mAh baterkou s kterou nemáte problém vydržet celý jeden den i při větší zátěži, 33W rychlým dobíjením s nabíječkou v balení, rychlým a krásným displejem a pozor, dokonce je tu navíc i FM rádio. Ano, jestli jste dávali pozor, prakticky jste zjistili, že jsem vám zde odrecitoval výbavu Poco X3 NFC. Ono to totiž je Poco X3 NFC. Ten jediný rozdíl je totiž v procesoru Snapdragon 750G a podpoře sítí 5G vs Snapdragonu 732G u Poca. Je tedy čistě na vás, zda šáhnete po Pocu s Pocolauncherem nebo po Mi 10T Lite za předpokladu, že vás zajímají do budoucna sítě 5G. Ani u jednoho totiž neuděláte chybu. A pokud v podobné cenovce váháte mezi těmito telefony a třeba velmi oblíbenou Galaxy A51 od Samsungu, prakticky ve všem strčí oba telefony A51 do kapsy. To byste totiž museli vážně lpět na jedné jediné věci – Amoled displej u A51 a chtít o chlup menší telefon. Jinak bych se všemi 10 rozhodl právě pro jeden z dvojice Poco X3 NFC nebo Mi 10T Lite. ...

29 12
Poco M3: Nejlepší telefon pod 5 000 Kč? [recenze]

Poco M3: Nejlepší telefon pod 5 000 Kč? [recenze]

Design a zpracování Samozřejmě čím nižší cena, tím více kompromisů, to je asi každému jasné a obecně, pokud to myslíte s používáním telefonu alespoň trochu vážně, víceméně jsem říkal poslední dobou, že byste se měli dívat na telefony nad 5-6 tisíc korun, kde je celkem vysoká konkurence a pomalu jeden lepší telefon než druhý. 4 tisíce je ambiciózní laťka za kterou u Poco M3 dostanete logicky celoplastové provedení s plastovými tlačítky a protože displej je pouze IPSko, čtečka otisků prstů je schovaná v bočním tlačítku. Na druhou stranu je naprosto rychlá a spolehlivá. Čím víc pruhů, tím víc Adidas si asi řekni designéři Poca a záda vybavili masivním lesklým obdélníkem s hodně výrazným nápisem Poco. Nenechte se ovšem zmást, jde opravdu o obrovský designový prvek uvnitř kterého se skrývá pouze 1 foťák, který doplňuje ještě tradiční 2MP senzor pro rozostření pozadí a 2MP makro – takové ty 2 čočky do počtu, co dovolují říct výrobci, že má 58 foťáků, ale ve skutečnosti na ně můžete v klidu zapomenout. Na druhou stranu zase říkám, jsme v kategorii kolem 4 tisíc, takže tady se dá leccos odpustit a je docela fajn, že Poco si i za tuto cenu dokázalo pohrát s materiálem zad. I když je, jak jsem říkal plastový, jde o strukturovaný plast, který vypadá jak palubka ve vašem autě. Samozřejmě se patlá, ale zas výhoda, že až si budete utírat tu palubku, můžete to vzít s telefonem při jednom. Displej a HW + SW 6,53“ displej má jednu nespornou výhodu, jde totiž o FHD a to se upřímně v této cenovce sakra hodně počítá. Navíc se nejedná o úplně béčkový displej i když hlavně ve světelnosti kvůli čitelnosti na sluníčku by mohl zabrat. Pravda, rámečky by se daly zmenšit hlavně na bradě, na vrchu by kapkovitý výřez mohl být menší, ale zase, jsme v ultra levné kategorii, takže za mě úplně v pohodě. Já vím, zase jsem narazil na cenu. Proč je vlastně Poco M3 tak levné a proč nedokáží ostatní výrobci přinést podobně levný a dobrý telefon? Může za to obchodní model Xiaomi, který poslední dobou výrobce tlačí. Dá vám hodně levný a atraktivní telefon a výměnou za to musíte strpět určitý nekomfort. Ten se poprvé hodně projevil v našem regionu u Poco X3 NFC, který byl doslova prošpikovaný reklamou. Vy se díváte na reklamu a Xiaomi pak tečou peníze zpět. A reklamou je doslova prolezlý celý systém. Jednak vlastní aplikace typu správce souborů a jednak při instalaci jakékoli aplikace provádí telefon bezpečnostní kontrolu proti závadnosti aplikace a šup, v ten moment máte další reklamu. Naštěstí se všech reklam dá postupně zbavit, ale zabere to trochu času. Stačí jen jít vždy do nastavení a vypnout Doporučování obsahu. Xiaomi samozřejmě spoléhá na to, že drtívá většina uživatelů nebude vědět jak reklamy vypnout a časem se s tímto faktem smíří. Každopádně vy teď víte, že to jde a tak za velmi dobré peníze dostanete i zajímavou specifikaci v podobě Snapdragonu 662, 4GB interní paměti a 64 nebo 128GB úložiště. Za podobné peníze opravdu jen těžko něco u konkurence seženete. A pokračovat můžu ještě dál, 5GHz Wifi, zdířka pro 3,5mm jack, FM rádio a dokonce stereo reproduktory. Zvuk je samozřejmě plochý, basy prakticky žádné, na maximální hlasitost chrčí, ale jsou tu a to se zase počítá. Počítejte mimochodem i s hodně dlouhou výdrží. Já neměl problém se dostat téměř i na 3 dny díky obrovské 6 tisícové baterce s 18W rychlým nabíjením a nabíječkou přímo v balení. Samozřejmě při větším vytížení spíš počítejte s 2 dny, ale za tohle a navíc s váhou pod 200g, rozhodně bod navíc pro Xiaomi. Fotoaparát Když v Xiaomi designovali celý zadní prvek modulů foťáků, docela by mě zajímalo jak u toho přemýšleli. Jestli je snaha o co největší zadní modul takový easter egg konstruktérům Samsungu, kteří u letošních Ultra modelů foťáky doslova posadili na svůj vlastní ostrůvek nebo je to jen dílem náhody. Samozřejmě u M3 nic takového potřeba není, protože v sobě skrývá jen základní 48MP objektiv v kombinaci s 2MP makrem a 2MP pro rozostření pozadí. Musím říct, že Xiaomi ovšem ve mně zanechalo svým hlavním senzorem opravdu velmi dobrý dojem. Na to, že se jedná prakticky o nej nejnižší základ, nechybí zde ani HDR režim, ani AI režim a dokonce ani noční režim. Víceméně některé z těchto funkcí nenajdete ani v mnohem dražších telefonech. Za denního světla je výstup na velmi slušné úrovni, nechybí překvapivě ani docela dobrý dynamický rozsah, barvy jsou tak akorát a jediné, kde to M3 moc nepřehání je ostrost. Ta je dobrá uprostřed, ovšem ke kraji docela mizí. O to větším překvapením jsou večerní fotky. Na klasický režim samozřejmě extra nic moc nedostanete, ovšem noční režim dokáže světla dobře zkorigovat a výsledek je na svou cenu hodně pěkná fotka. A zkorigovat mám na mysli ve tmě hodně vytáhnout, v dynamické scéně zase hodně ztlumit a vytáhnout naopak stíny. Na 4 tisícový telefon pohoda. Samozřejmě chyb najdete spoustu, už zmiňovaný problém s ostrostí v rozích, zašuměná obloha, neostrost v jednolitých plochách atd. Pokud se rozhodnete fotit detaily, narazíte možná na problém s poměrně velkou minimální ostřící vzdáleností. Tu samozřejmě můžete kompenzovat 2MP makro foťákem, ale počítejte právě jen s 2MP fotkou a daleko horší světelností objektivu. Často pak přijdete na to, že lepší je digitální výřez z hlavního foťáku, než fotit makrem. Kde se hodně v našich končinách nasmějete je výstup ze selfie foťáku. Jestli je vám 15 nebo 70, můžete se těšit na dokonalou pleť,  protože v základu je úroveň vyhlazování pleti nastavená hodně vysoko. Pokud nechcete vypadat jak 15 letý teenager i ve středním věku, rozhodně doporučuju tutu funkci vypnout. U videa umí telefon natáčet ve FHD při 30 snímcích za vteřinu. Samozřejmě chybí sebemenší druh stabilizace a tak je ideální zapojit gimbal nebo mít hodně stabilní ruce. Závěr U čtyřtisícového telefonu musí být každému jasné, že kompromisů najde 6 půlek. Tady jich je ale překvapivě strašně málo. Za ten největší považuju paradoxně vlastně jen, pro někoho absenci NFC pro bezkontaktní placení a systém prolezlý reklamou. Bez něj by ale zase koneckonců tak levný telefon asi ani nevznikl. Když si ovšem reklamu šikovně vypnete, myslím, že za svou cenovku nemá Poco M3 prakticky žádnou konkurenci. Vemte si, že za 4 tisíce najdete u konkurenčních telefonů často ještě MicroUSB, jen HDčkové displeje, hodně obstaróžní HW v podobě slabých Mediateků nebo čtyřkových Snapdragonů, 2-3GB operační paměti, často jen 32GB úložiště dokonce ještě s eMMC, žádné UFS a pokračovat bych mohl až do nekonečna. Poco M3 se začíná prodávat ve 3 barevných provedeních. V 64GB variantě jej seženete za 3 990,- a pětistovku si připlatíte za 128GB. ...

18 12
Fixed Boom Joy: Levná sluchátka od českého výrobce [recenze]

Fixed Boom Joy: Levná sluchátka od českého výrobce [recenze]

Líbivý design a překvapivé zpracování Kdybyste náhodou neznali Fixed, jde o českého výrobce, který se specializuje na výrobu příslušenství pro mobilní telefony. V Prostějově šijí pouzdra a dokonce se jim tak daří, že jsme je letos objevili i v Las Vegas na veletrhu CES, kde se rozhodli vystavovat. Někdy v další recenzi vám ukážu jejich pouzdra s lokalizátory, ale teď už jdu na Fixed Boom Joy, nejlevnější sluchátka z celé série BOOM. Ty dostanete v hodně luxusním balení, které sice nevolá a nehraje, ale je příjemné vidět, že výrobce si dává záležet i na tom. Uvnitř už pak najdete sluchátka vyvedené v černém lesklém plastu s krabičkou, která je naopak z matného plastu a působí hodně příjemně na dotyk. Nemá cenu si každopádně nic nalhávat. Hned na začátku vám možná prozradím cenu, ať víme o jakém produktu se bavíme. Základní cena je 799 Kč. Tím pádem, za tyhle peníze je už jednoduchý sluchátkům leccos odpustit. Předně, krabička je teda tím pádem příjemná na dotek, ale jde o levnější plastík kde po pár týdnech už přece jen nějaký ten škrábanec mám. Druhou výtku mám k chybějící pružince díky které by při otevření víčko drželo. Takhle je potřeba si najít grif, kdy palcem po otevření víčko přidržíte, sluchátka vyndáte a zaklapnete. Na druhou stranu pozitivní je, že i u tak levných sluchátek je k dispozici displej po jehož otevření vidíte stav nabití krabičky. To jsem po pravdě neviděl snad u žádných doposud testovaných sluchátek. Některá se spoléhají na komunikaci s telefonem, jiná mají jen počet diod značící stav nabití, ale displej je celkem vítaná změna. Každopádně výdrž na 1 nabití má být až 22 hodin, ale znáte to, až 22 neznamená 22. Důležité je, jak nahlas, v jaké teplotě atd sluchátka používáte. Já se dostal zhruba na 3 hodiny poslechu a nějakých 6 dobití z krabičky, tím pádem dohromady asi 18 hodin, což na svou cenu ujde. Chvalitebný zbukový projev Kde musím sluchátka za svou cenu vyloženě pochválit je zvuk. Znova zdůrazňuji na svou cenu. Překvapivě nejde o žádná chrastítka, zvuk je relativně čistý a vyloženě fakt překvapí na svou cenu plné basy. Tady je ovšem potřeba vybrat správnou velikost špuntů, které dobře utěsní zvukovod. Dají najednou hudbě daleko plnější rozměr a docela dobře dokážou pasivně izolovat okolní ruchy. A tady pozor. Já nejčastěji používám u sluchátek Mkové špunty, ale tady jsem musel zvolit ty největší. Tím pádem pokud někdo má velké uši, asi mu budou odpovídající špunty bohužel chybět. S kvalitou zvuku jsem byl zdůrazňuji na svou cenu spokojený. Otázkou je, zda to také není tím, že maximální hlasitost je oproti konkurenci posazená níž. Druhá věc, která vás vyloženě pozitivně překvapí, že se jedná o plně duplexní sluchátka. Můžete používat levé i pravé třeba pro hovory. Mají i své mouchy A teď pár negativních vlastností. Na hovory rovnou zapomeňte. Vy slyšíte dobře, druhá strana už vůbec, jen praskání a šum a někde mezi tím se ztrácí hovor. Z použitých kodeků je zde k dispozici pouze SBC, tím pádem zapomeňte na hraní her jak na Androidu, tak na iPhonu. Výstřel ve hře má zpoždění doslova i klidně 1-2 sekundy. U všech dalších aplikací si s tím poradí většinou předmětná aplikace, která dokáže ono zpoždění kompenzovat. Přehrávání filmů na Netflixu je tím pádem naprosto bez problému, přehrávání videa z telefonu také a jediné zpoždění jsem zaznamenal u YouTube. am jsem se ale musel vyloženě soustředit a ono zpoždění fakt cíleně hledat. Tím pádem může jít i o konkrétní verzi aplikace, která se zase s příští aktualizací zlepší. Za vážnější problém považuju samotné ovládání sluchátek. Mělo by fungovat pomocí dotykových gest, ale tady bych vážně radši ušetřil za dotyková gesta a radši vrhnul ušetřené peníze do podpory lepších kodeků. Gesta by měla fungovat na obou sluchátkách formou jednoho, dvojího nebo trojitého poklepání, prakticky ale jak klepete, nikdy se vám dvojího nebo trojího výsledku nepodaří dosáhnout. Joye vždy zareagovala pouze na start nebo pauzu hudby, což je jeden poklep a na nic dalšího kromě dlouhého podržení, což je pro změnu vypnutí nebo zapnutí sluchátek prostě neragovala. Abych ale kritiku zase trochu vyvážil, příjemné bylo vidět, že se mi zvuk díky Bluetooth 5.0 ani jednou nerozpadl třeba při cestě tramvají. Shrnutí Když bych měl tedy celkově Fixed Boom Joy shrnout. Za mě ideální základní sluchátka jako vánoční dárek třeba pro děti nebo nenáročně uživatele. Na poslech podcastů, sledování filmů, na hudbu v pohodě. Na hry a na Youtube fakt ne. Pokud jste ovšem trochu náročnější uživatel, za běžnou cenu 799,- bych se raději poohlédnul jinde. Za stejné peníze totiž máte daleko lepší Honor Choice. Navíc pokud plánujete vánoční dárek, můžete se spolehnout, že vám jakékoli zboží skladem odešleme bez sebemenšího zpoždění nebo si klidně můžete zboží vyzvednout bez front u nás na Bělehradské 68 na Praze 2. ...

20 11
Apple iPad Air 2020: Vyplatí se oproti iPadu Pro? [recenze]

Apple iPad Air 2020: Vyplatí se oproti iPadu Pro? [recenze]

Specifika použití tabletů Tablety za poslední roky prošly překotným vývojem, úvodní boom, který Apple vytvořil následovala velká spousta výrobců a prakticky nějakých 5 let zpátky, pokud jste byli trochu větší výrobce a nevyráběli jste jakýkoli druh tabletu, prakticky jste neexistovali. Jak se ale úvodní bublina rychle nafoukla, stejně tak rychle splaskla. Na rozdíl od telefonů totiž tablet není něco, co bychom si nutně potřebovali pořizovat každý rok. Proč? Protože tablet není většinou něco, co bereme 150x denně do ruky a víceméně slouží jako rozšíření mobilního telefonu, když potřebujeme větší obrazovku nebo naopak jako zařízení na pasivnější konzumování obsahu, když už zrovna nepracujeme. A takové zařízení fakt neupgradujete každý rok. Já osobně jsem mnoho let používal iPad Mini 2. generace a pokud bych si na něm nerozbil displej, používal bych jej pravděpodobně aktivně až do dnes. Samozřejmě, existuje spousta lidí, kteří na iPadu dokážou kreslit, stříhat videa a pracovat opravdu profesionálně, pro mě ovšem je iPad opravdu spíš na editaci fotek v lightroomu, zhlédnutí filmu v letadle, občas na psaní scénářů, ideální na telekonference nebo si jej často beru s sebou někam na víkend, když vím, že nebudu potřebovat notebook. A přesně na takové věci je iPad dokonalý kvůli několika věcem. Jednak má velký displej, díky mobilním procesorům dokáže vydržet nabitý daleko delší dobu než mobil nebo notebook, takže na dlouhé lety je to ideální, nikde nepřekáží klávesnice, kterou nepotřebujete, je lehký, dotykový a uvnitř jsou aplikace jako v telefonu. Samozřejmě, pokud hledáte univerzální zařízení, může to být limitující, ale v jistém ohledu je pro mě jakýkoli tablet tak specifickou věcí, že právě v mnoha ohledech notebook předčí. Mnoho inovací To jsem se až možná moc rozpovídal o tabletech jako takových, ale spíš jsem vám chtěl přiblížit hodně jejich využití nebo aspoň k čemu jej používám já. Nový iPad Air 2020 logicky není jiný než ostatní, ale po letech přináší hodně zajímavé inovace. Je určený pro lidi, kteří chtějí mít vysoce funkční zařízení po mnoho let, ale nevyužijí všechny funkce z vyššího modelu Pro. A to je naprosto v pořádku. Air tohle všechno splňuje. Předně, je tu nový procesor A14 Bionic, ten stejný, který tepe uvnitř nejnovějších iPhonů 12 a podle benchmarků ve výkonu na 1 jádro dokonce překonává dospělý iPad Pro. Je tu sice menší operační paměť, ale na druhou stranu ani iPad Pro ani tento Air nedostanete na hranici, že by se viditelně zadýchal. Všechno běhá jak po másle. Oproti iPadu Pro vypadá i nový Air designově hodně podobně, bere si rovné hrany a dokonce i když nemá v názvu Pro, přesto se nově nabíjí skrz USB-C konektor. Ano, to je rozhodně něco, co se rozhodně mělo objevit i v letošních iPhonech a co by z vábných prohlášení o ekologii neudělalo jen bohapusté tlachání. Air má také oproti svému předchůdci daleko tenčí a symetrické rámečky. Pokud byste namítli, že k mobilům to má daleko, ano má, ale u tabletů jsou rámečky potřeba. Nedrží se v jedné ruce jako telefony a tak rámečky kvůli úchopu prostě potřebujete. Ač se tedy rámečky víc blíží iPadu Pro, přesto v nich nenajdete FaceID a naopak je tady zpátky ve zcela nové podobě TouchID v horním zapínacím tlačítku. Na Apple rozhodně inovativní řešení, které bych uvítal jako alternativní doplnění zabezpečení i v telefonech. Přece jen v dnešní době, kdy člověk často nosí roušku, by se právě takový způsob zabezpečení docela hodil. Každopádně čtečka funguje výborně, o tom žádná. Já s tím mám spíš jiný problém, a to je síla zvyku. Na FaceID už jsem si zvyknul tolik, že jsem často klepnul do displeje a čekal kdy se iPad odemkne. Tady jsem si spíš nechtěně často spustil Siri nebo při otáčení vyfotil obrazovku. Oproti iPadu Pro V Airu nenajdete také bohužel 120Hz Pro Motion displej a to je asi věc, které mě osobně chyběla za celou dobu používání spolu s FaceID nejvíc. Displej je skvělý, plynulý, ale při přechodu z Pro to poznáte. Na druhou stranu uživatelé, kteří jsou jen na Applu se 120Hz nemají kromě iPadu Pro defacto žádnou zkušenost a řekněme si upřímně, z iPadu Pro na iPad Air asi stejně nikdo přecházet nebude. Rámečky a příslušenství Zůstanu ještě chvilku u rámečků a celkové podobnosti. Na zadní straně teď najdete proprietální konektor Applu, který funguje s Magic Keyboard z pročkových zařízení a pokud Magic Keyboard dokoupíte, získáte tím pádem k plnohodnotné klávesnici získáte druhý USB-C konektor. Jediný rozdíl pak je čtvercové vykrojení pro foťáky v zadní straně, které vypadá trošku divně na Airu s jedním foťákem. Ano, to je jeden z ústupků. Najdete zde stejný hlavní foťák jako je na iPadu Pro, ale další foťáky, stejně jako Lidar senzor chybí. Pokud ovšem nejste čínský turista, který si myslí, že čím větší displej, tím lepší fotky, chápete, že iPad není primárně zařízení na focení. Z tohoto pohledu je za mě jeden foťák naprosto dostačující a spíš než abych hodnotil jeho klasické funkce jako světelnost, dynamický rozsah, úroveň detailů, barevné podání atd, je daleko důležitější, že jak ten zadní, tak přední můžete bez problému použít na Facetime nebo třeba skenování dokumentů. Na to všechno v pohodě stačí jeden zadní a jeden přední foťák. Poslední 2 návraty k rámečkům. Tím, že jsou rámečky rovné, můžete na iPad Air stejně jako na Pročko teď použít klasickou Apple Pencil, jen si samozřejmě připravte 3,5 tisíce korun, což zase trochu zatíží váš rozpočet u budgetovějšího iPadu. A to jsem vám ještě neřekl o ceně necelých 9 tisíc za před chvílí zmiňovaný Magic Keyboard, které rázem z budgetovějšího iPadu dělají docela slušně drahou pracovní stanici. A tou druhou věcí, která se týká rámečků, jsou skvěle hrající reproduktory. Nejsou sice 4 jako u iPadu Pro, jsou jen 2, ale opravdu hrají výborně. Shrnutí a doporučení Pokud přemýšlíte tedy jestli iPad Air nebo iPad Pro, shrnu znovu ty nejpodstatnější rozdíly. U Airu přicházíte o Lidar senzor, širokoúhlý foťák, FaceID, 120Hz displej a 4 repráky. Přicházíte ovšem také ještě o jednu za mě podstatnou věc. O 128GB variantu a to je za mě největší mínus tohoto iPadu vzhledem k ceně a pro zákazníka dost nepříjemný pokus jak z vás vytáhnout další peníze navíc. Za 64GB variantu totiž dáte 16 990,- a pokud chcete víc, což asi spousta lidí chce, nemáte žádnou jinou možnost než šáhnout po 256GB variantě za 21 490,-. To je ale jenom o 1500Kč méně, než dáte za menší iPad Pro ve 128GB, který má navíc právě 120Hz displej, FaceID, šíro, 4 stereo reproduktory a se 128GB už dokážete naprosto v pohodě fungovat. iPad Air 2020 má tedy smysl jen v základu 64GB pro ty z vás, kdo jej budete mít neustále připojeni někde na wifi a konzumovat spíš online obsah než abyste si toho moc stahovali dovnitř. Jestli chcete větší úložiště, bejt váma, jdu určitě do Pročka. A to je vlastně ta hlavní zpráva, kterou jsem vám chtěl touto recenzí říct. Kdo z vás se rozhoduje pro iPad, stejně ví proč jej chce a proč nechce jakékoli jiné zařízení. Rozhodujte se tedy primárně na základě toho, jaké potřebujete úložiště. ...

20 11
Apple iPhone 12 Mini: Malý prcek s velkým srdcem! [recenze]

Apple iPhone 12 Mini: Malý prcek s velkým srdcem! [recenze]

MINIaturní konstrukce Samozřejmě Apple nemusím představovat, iPhone nemusím představovat a tak dnešní recenze bude opravdu relativně hodně rychlá. iPhone 12 Mini totiž ctí celou linku 12 řady pouze s pár drobnými rozdíly. Tím hlavním je zde logicky velikost. Už dávno jsme si odvykli mít v kapse malé telefony a stejně tak, jako jsem byl překvapený u letošního SE, tady se to překvapení ještě mnohokrát násobí. Pocit držet v ruce Miniho je fakt něco nepopsatelného. Je to skoro jak držet v ruce prázdnou a plnou plechovku od Monstra. Ano, až takový je to rozdíl. Stačí si dát Miniho do jedné kapsy kalhot, Maxe do druhé a rázem se to projeví i na vaší chůzi. Ne, to samozřejmě kecám, ale opravdu, pokud jste nežili posledních 5 let někde na stromě v pralese, budete ohromeni jak moc lehký telefon to je. Asi o 10g lehčí než ultra lehké SEčko. Samozřejmě, pořád se jedná o ten stejný typ konstrukce prémiového kovu a skla s funkčním bezdrátovým nabíjením. Na zadní straně najdete pořád 2 stejné foťáky jako v iPhonu 12, jen třeba oproti Maxku jsou menší a tolik nevystupují z těla. Nakouslé jablíčko je stejně jako u všech verzí přesně symetricky uprostřed zad a nevzhledné CE certifikace a podobné blbiny se naštěstí přesunuly na boky telefonu, které jsou samozřejmě, jako u všech iPhonů 12 série rovné. Povedený displej U displeje se jedná o 5,4“ Super Retina XDR OLED displej s certifikací HDR10 a maximálním jasem 1200 nitů. Dost na to, abyste viděli všechno na sluníčku přesně tak, jak potřebujete. Samozřejmě menší displej může být pro mnoho lidí limitujícím faktorem, ale koneckonců malá velikost je přesně ten důvod, proč si iPhone 12 Mini kupujete. 5,4“ je pořád ale větší než 4,7“ u iPhonu SE a jestli úplně neřešíte peníze a chcete telefon s malými rozměry a váháte jestli SE nebo 12 Mini, rozhodně bych šáhnul po 12 Mini. Vysoký výkon a bezdrátové nabíjení U hardwaru je v celé 12 sérii stejná písnička. Procesor A14 Bionic z vlastní dílny je neskutečně rychlý a daleko úspornější než jeho předchůdce v 11 sérii. Díky tomu si vlastně Apple mohl letos dovolit až takovou miniaturizaci. Je to něco, jako kdybyste chtěli vyrobit malé autíčko, ale limitoval vás příliš náročný motor na spotřebu, což byla jediná překážka proč tak malý telefon nevyrobit. Teď konečně nastal čas, Apple vyrobil opravdu malý telefon, nasadil úsporný motor a k tomu samozřejmě i menší nádrž v podobě menší baterie. Rázem tak je z 12 Mini dokonalé řešení pro lidi, kteří chtějí mít rychlý a výkonný telefon, ale nejsou v zajetí telefonu, že by na něm museli hrát od rána do večera Fortnite nebo natáčet celovečerní film. iPhone 12 Mini vám zkrátka vydrží jen jeden den nabitý, přesně jako iPhone SE. Hodně záleží na tom, co budete na telefonu dělat. Jediné, kde má totiž iPhone 12 Mini větší, zhruba dvojnásobnou spotřebu než Sečko, jsou hry. Ve všem dalším jako procházení internetu, streamování videí, klasické používání, je 12 Mini úspornější a vydrží zhruba o 15% délé nabitý než iPhone SE. Mě osobně vydrželo Mini klasický jeden den používání průměrné zátěže. Sem tam telefon, pár zpráv na whatsappu, pár fotek a bylo to. Každopádně, kdybych stál ve frontě na testování covidu a měl telefon 2 hodiny v ruce, pak s ním pokračoval v obvyklé činnosti, asi by to do večera nedal. Pak samozřejmě přichází v úvahu rychlé drátové dobíjení nebo bezdrátové. Na to prakticky můžete zvolit jakoukoli podložku se standardem QI nebo tolik propíraný Magsafe. Jen počítejte s tím, že maximální dobíjecí výkon přes MagSafe je 12W, zatímco přes QI jen 10W. Za mě tedy rozhodně nestojí za to vyhazovat peníze za originální MagSafe, který stejně není tak komfortní, protože pořád potřebujete 2 ruce, abyste magnet z telefonu odlepili. Vylepšené fotoaparáty iPhone 12 Mini má 2 foťáky. Hlavní a šíro. Cílová skupina tohoto telefonu asi nejsou lidé, chtějící ty nejlepší fotky, ale vy je dostanete i tak. Hlavní foťák je totiž ten stejný, který zase dostanete i ve větších 12 Mini nebo 12 Pro. Ano, Pro Max má ještě lepší, ale to teď stranou. Výsledné fotky z hlavního foťáku jsou pěkné, stejně jako na loňské 11 a tady by asi spousta lidí, včetně mě řekla, že meziroční posun není žádný a u hlavního je to tak. Přesto na Mini „upgradujete“ z jiného důvodu a proto je potřeba se na Mini dívat tak, že dostanete velmi dobré fotky s pěkným dynamickým rozsahem, krásně ostré, krásný bokeh a tak to má být. Občas se sice až moc agresivně zapojí HDR3 a fotka vypadá až přeostřená, ale to bude asi něco, co se bude asi vyvíjet ještě u dalších aktualizací. Šíro je zase stejné jako ve 12tkách a oproti 11tkám je zase velký a jediný posun hlavně aktivací nočního režimu. Jinak je šíro plně porovnatelné prakticky s jakoukoli konkurencí a výrazně jej překonává pouze Samsung v S20 series a Huawei ve svých vlajkách – tam je šíro o parník vpředu. U videa máte možnost natáčet ve 4k30 s novým formátem Dolby Vision nebo 4k60 bez Dolby, ovšem zase předpokládám, že technikálie vás u Mini tak moc nezajímají, protože si jej vybíráte hlavně kvůli rozměrům. Závěr Celkově musím říct, že se mi iPhone 12 Mini používal neskutečně skvěle a byla radost zas po dlouhé době mít v ruce malinkatý telefon. Sice bych to neměl říkat, ale iPhone 12 Mini je po dlouhé době i telefon, kde jste schopni odepisovat na SMSky jednou rukou, když druhou jste zaměstnaní jinou činností. Asi se teď ptáte, jestli bych mohl takový telefon používat jako daily driver. Asi bezpochyby mohl, ale já úplně nejsem asi cílovou skupinou. Na mojí potřebu, kdy denně procházím YouTube, Instagram, občas edituju fotky, připojuji se na rychlé opravy terminálem do práce, je logicky velký displej potřeba a za mě je fajn, že existuje verze Pro Max. Přesto je ale Mini je naprosto skvělý telefon, jestli jste někdo, kdo chce mít v kapse telefon o kterém neví, kdo nestráví denně spoustu hodin na telefonu, ale pokud už jej vytáhne, chce mít jistotu, že se na svůj telefon může spolehnout. Mini totiž doručí parádní výkon, krásné fotky a po dlouhé době máte pocit, že je to produkt, který vám slouží tak, že o něm ani nevíte. Koneckonců, jestli jste holka, co jde na diskotéku jen v uplých džínách, nemusíte řešit, že vám telefon kouká z kapsy nebo třeba jako jeden můj kamarád, který trénuje celé dny tenis. Pro něj je malý telefon v kapse doslova nutnost. Je tedy hodně na vás jak moc malý telefon potřebujete a já se nezdráhám těm, kteří odpověděli ano, Mini doporučit.  ...

19 11
1MORE STYLISH: Naprosto skvělá sluchátka za 990 Kč! [recenze]

1MORE STYLISH: Naprosto skvělá sluchátka za 990 Kč! [recenze]

Stylová i funkční sluchátka Značka 1MORE se nejspíš při výběru názvu inspirovala u Sony. Jejich WH-1000XM3 jsem tenkrát říkal, že to si snad nemůže nikdo zapamatovat trumfly to tyhle 1MORE. Celým názvem se totiž jmenují 1MORE Stylish Truly True Wireless in Ear Headphones I, což samozřejmě hned logicky upoutalo mojí pozornost. Stylová sluchátka totiž moc často netestuji a tahle sama o sobě tvrdí, že stylová jsou. A všichni moc dobře víme, že když je něco zaměřené na krásu, většinou praktické použití dost pokulhává. Znáte to, obal prodává a už po rozbalení na mě hrozně příjemně dýchla krabička. Celý vnitřek je totiž pomalován skicama sluchátek, který ve mně strašně evokuje dojem nějaké útulné vintage fancy pražské kavárničky, kam si v těchle podzimních večerech zalezete, dáte si kafe, nasadíte si sluchátka a pustíte nějakou hodně příjemnou muziku. No, jestli jste se zasnili spolu se mnou živě si to představovali, plukovník Prymula vás vyvedl z reality. Pěkně si skočíte pro Starbucks a vypijete si jej třeba v tramvaji. Koneckonců ale i tam můžete uniknout stresům všedního dne a klidně jezdit z konečné na konečnou  Ač to možná na první pohled nevypadá, tato sluchátka neskutečně sednou do uší tak, že i když pojedete z konečný na konečnou už páté kolečko, pořád vás nebudou tlačit v uších. V balení totiž najdete rovnou 3 nástavce a praktickou pláštěnku, kam můžete sluchátka i s krabičkou schovat, když je zrovna nepoužíváte. Krabička samozřejmě slouží jako dobíjecí základna, která je schopná sluchátkům dodat celkově 24h na 1 nabití. A tady jsem narazil na první, pro mě nevýhodu, což jiný zase naopak ocení. Použití ještě staršího microUSB. Druhá, už trochu nevýhoda pro všechny, je jediná LED dioda značící dobíjení. Tady by se rozhodně vylepšovat dalo. Nabíjení sluchátek každopádně trvá necelou hodinku a nabíjení pouzdra hodinu a půl. Pak sluchátka mají teoreticky vydržet 6 hodin, v praxi samozřejmě počítejte zhruba 5. Krabička pak logicky dodá ještě 3 plná nabití. Praktické ovládání a univerzální kodeky Kde musím vyšvihnout sluchátkům jasnou pochvalu je systém ovládání. Na první pohled sice nijak extra vábně nevypadá, je ale neskutečně praktické. Probíhá totiž prostřednictvím dvou titěrných malých tlačítek na vrchní straně. Chviličku trvá než si na ně zvyknete, pak je ale oproti některé konkurenci budete vynášet do nebes. Nedávno jsem testoval totiž Panasonic RZ-S500W, skvělá sluchátka z daleko vyššího segmentu, ale co mi na nich po měsících používání vadí je senzorické dotykové ovládání. Docela často se totiž stává, že při jakémkoli posunutí sluchátek si omylem pauznete hudbu nebo zapnete ANC a tady vám nic takového nehrozí. Boky totiž na žádný dotyk nereagují, a veškeré ovládání probíhá jen pomocí tlačítka na každém ze sluchátek. Ovládáte tak zapnutí a vypnutí skladby, přeskakování skladeb nebo přijetí a ukončení hovoru. Tím se pomalu ale jistě dostávám k zvukovým vlastnostem sluchátek. A tady vás rozhodně asi hodně potěším. Berte to tak, že sluchátka stojí 990,- Kč a za tyhle peníze dostanete SBC, AAC a AptX kodeky. Tím pádem nebude ani sebemenší problém využít sluchátka třeba právě na hraní her na Androidu. Zkoušel jsem s nimi hrát Call of Duty a jakýkoli výstřel byl naprosto bez zpoždění. Na Applu samozřejmě tohle skrz AAC jede bez problému, ale většina levnějších sluchátek AptX nemá a zákazníci se pak u androidových telefonů diví, že hraní akčních her je peklo. U sledování filmů už si s tím Netflix i YouTube naštěstí poradili přidáním zpoždění, což u her logicky možné není. No a pokud zrovna nehrajete hry a půjdete si se sluchátkama třeba úplně v klidu do parku zaběhat, rozhodně oceníte, že drží v uších jak přibitá. Kvalitní zvuk Teď už ale k samotné kvalitě zvuku. Na to, že sluchátka stojí 990,- musím říct, že hrajou překvapivě na velmi dobré úrovni. Zvuk je neskutečně čistý, basy jsou přímo skvěle nadávkované. Rozhodně od sluchátek nečekejte JBL. Oproti JBL je tady basů výrazně míň, ale jsou opravdu skvělé. Na dynamickou hudbu někam na pás do fitka na vybuzení agrese to asi moc nebude, ale zato nebudete mít v hlavě včelí úl ani po delší době přehrávání. Pokud bych přece jen měl mít ke zvukovému podání jednu malou výtku, při nastavení maximální hlasitosti se u některých skladeb vyskytlo ve vysokých tónech jemné praskání. Vlastně ještě druhá výtka míří k telefonování, kdy na volání opravdu tato sluchátka nejsou. Ač já jsem slyšel prakticky bez problému, i po několika hovorech si vždy druhá strana stěžovala, že mě málo slyší. Na druhou stranu oproti tomu, co sluchátka stojí, je to naprosto akceptovatelné. Nelze než doporučit 1more Stylish True Wireless In Ear Headphones mark 1 jsou k dostání ve 3 barevných variantách. Klasická černá, zelená, lehce narůžovělá a úplně růžová. Přijdou si tak na chuť jak pánové, tak něžné dámy. Za 990,- je tak mou příjemnou povinností sluchátka doporučit. Sluchátka skvěle padnou do uší, až na telefonování mají lepší zvuk než spousta sluchátek ve své cenové kategorii, na jedno nabití vydrží opravdu dlouho, jsou plně duplexní a hlavně, mají AptX, což na Androidu fakt oceníte. ...

19 11
Huawei Mate 40 Pro: Mohl by to být klidně nejlepší telefon roku [recenze]

Huawei Mate 40 Pro: Mohl by to být klidně nejlepší telefon roku [recenze]

Povedené zpracování a originální design Huawei Mate 40 Pro je technickým skvostem a hned v několika ohledech. Krásně vyrýsované tělo a dokonalé křivky byste asi od nejvyššího modelu čekali, ale přece jen se u něj na chvilku zastavím. Na recenzi mi bohužel dorazila moje nejméně oblíbená černá lesklá a patlavá, ale na výběr máte i z perleťové bílé. Ta se tak nepatlá, je matná a předpokládám bude klouzat v ruce daleko míň než její černá sestra. Impozantně vypadá i čelní strana, tedy displej, který je oproti loňskému Mate 30 Pro daleko zahnutější a padá zhruba do půlky boků. Kvůli tomu se musely i trochu netypicky posunout veškeré ovládací prvky, kde si naštěstí Huawei uvědomil chybu u loňského Mate a vrací se od senzorických tlačítek zpátky k fyzickým. Víte, že hodně pozitivně hodnotím, když telefon vypadá po designové stránce jinak než ostatních 150 čínských telefonů přes kopírák a Mate 40 Pro si rozhodně nespletete. Foťáky na zadní straně jsou uspořádány do kruhu a sám Huawei uvedl, že se jedná o tzv. Space ring design, jehož inspirací byla první fotka černé díry. Fajn, to je asi každému šumák, pro spotřebitele je ovšem daleko důležitější, že se telefon třeba při psaní na stole neklepe nebo že tu pořád najdete odolnost proti vodě a prachu IP68. Zakřivený a zvětšený displej Displej už jsem trochu naťuknul a od posledně zase trochu narostl. Tentokrát se jedná o 6,76“ velký OLED s téměř QHD rozlišením, podporou HDR10 a obnovovací frekvencí 90Hz. Za mě tedy takový ten sweet spot někde mezi plynulostí a šetrností k baterce. Samozřejmě se jedná o prvotřídní displej s ohledem na maximální jas, barevné podání atd. a jediné, co by někomu mohlo vadit je jeho 88 stupňové zakřivení, které nejde tak lehce vypnout dvojitým poklikáním jako třeba u Motoroly Edge+. Okraje vypnout jdou v nastavení pro konkrétní aplikace, ale bohužel ne pro celý systém. Když je tedy vypnete třeba pro aplikaci mapy, kliknete do zadávání textu, dole vám vyjede klávesnice, která je ovšem roztažená i přes okraje. A asi vám nemusím říkat, jak špatně se mačkají na klávesnici ta písmenka, která se zalomila přes okraj. A to ještě navíc Huawei  záměrně, kvůli tak často zmiňovaným nechtěným dotykům snížil citlivost hran. Sice nechtěné dotyky tady opravdu moc nezaznamenáte, ale občas bohužel ani ty chtěné. To ovšem nemění nic na faktu, že displej je to impozantní. Loňský Mate 30 Pro řešil zvuk rozvibrováním celého displeje, ale letošní Mate 40 Pro se vrátil k osvědčenému konceptu klasického reproduktoru společně s dvěma stereo reproduktory, které, musím říct, hrají opravdu skvěle. Není to sice ROG 3, zaměřená na hry a skvělý zvuk, ale hodně se jí blíží. Opravdu klobouk dolů za hlasitý projev, skvělé basy a skvělou dynamiku. Jack na 3,5mm už bohužel chybí. Poslední věcí, co vás asi na displeji upoutá je pilulkový výřez, který v sobě skrývá širokoúhlý foťák a TOF senzor na měření hloubky ostrosti a bezpečné odemykání obličejem. Pozor tedy, žádnou 1, 2, 3 kamery, jak by se mohlo zdát podle jednotlivých módů foťáků, ale fakt 1 kamera a TOFko. Tím můžete dělat také různá gesta jako scrollovat na obrazovce pouhým pohybem dlaně, udělat print screen, ale ruku na srdce. Na tomto si vylámalo zuby LG, Pixel a ani tady to logicky nefunguje nijak závratně. Škoda chybějících Google služeb U hardwaru došlo k obrovskému posunu. Huawei Mate 40 Pro je po Applu druhým výrobcem na světě, který naskočil na 5nm procesory a Kirin 9000 opravdu disponuje neskutečným výkonem hlavně díky 24 jádrové grafice. Vemte si skvělý 90Hz displej, skvělý zvuk, brutální grafiku, přihoďte 8GB RAMky, 256GB úložiště UFS 3.1 a rázem máte zaděláno na hodně slušný telefon nejen na kancelářskou práci, ale i hry. Pak ovšem dojde na 100x omílané embargo na Huawei a zákaz podpory Google Play. Já vím, řekli jsme si to už mnohokrát a samozřejmě to nejde nezmínit ani tady. Bez Google Play je zkrátka Mate poloviční telefon. Tím pádem vám nepojede aplikace YouTube, YouTube studio, telefonem přes NFC nezaplatíte a nepojede ani pár dalších aplikací využívající třeba Google Mapy. Tím pádem u Woltu třeba neuvidíte, kde se veze vaše objednávka, nefunguje ani aplikace Lítačka, které využívá nejspíš aplikační vrstvu Googlu atd. Na druhou stranu musím říct, že všechno ostatní funguje prvotřídně, rychle, neseká se a docela dobře řeší problém chybějících aplikací i nová lišta Pedal search. Ta dokáže prohledávat nejen web, ale i různé aplikační obchody jako Apkpure atd. Vlastní obchod Huaweie Appgallery tu sice naleznete taky, ale logicky spousta aplikací chybí. Na druhou stranu každý den přibývají další a další a oproti tomu, co bylo před půl rokem se situace zase zlepšila. Celý systém je postavený na Android 10 s nadstavbou EMUI 11, takže je tu i pár vychytávek jako boční lišta, kterou znáte ze sony, plovoucí okna nebo animace tlačítek v ovládacím centru. Za mě rozhodně povedená a rychlá nadstavba. Úplně ne moc povedený je šuplíček na SIM karty, který v sobě schovává i možnost rozšíření úložiště v podobě nanoSD paměťovky. To je ten nový formát od Huaweie, ke kterému se zatím žádný z výrobců nepřiklonil. Silná baterie s rychlým nabíjením V dnešní době jsou všechny telefony opravdu hladové po výkonu a samozřejmě i spotřebě baterie. U Mate 40 má baterka kapacitu na první pohled pouze 4400mAh, ovšem chybějící mAh kompenzuje docela úspornější Kirin 9000. Ne, baterka opravdu nevydrží plné 2 dny využití, ale jeden den to bez problému dá a ještě mi večer 20-30% zbývalo. A to jsem Mate nijak extra nešetřil. Kdo by náhodou potřeboval nabít rychle přes den, pro toho je 66W dobíjení drátem nebo 50W bezdrátem. Samozřejmě s nabíječkou od Huawei, která je samozřejmě v balení. Do plna nabije telefon za 45 minut nebo za 30 minut na 90% a to je naprosto v pohodě. Pochvala za fotoaparáty Foťáky jsou k dispozici 4 a tady se Huawei tradičně opravdu vyznamenal. Hlavní 50MP senzor znáte už z P40 Pro, kde podával velmi dobré výkony, ale tentokrát se Huawei hodně zasoustředil na úplně zbrusu nové 20MP šíro se světelností f/1.8 fotící v dost netypickém formátu 3:2. Není sice tak širokoúhlé, jak by někdo čekal, jeho šíře záběru je po přepočtu 18mm, ale na druhou stranu má autofocus, výborné detaily, skvělý dynamický rozsah a díky daleko větším pixelům se konečně dá použít šíro i večer. Huawei si dokonce u šíra tak moc věří, že když přepnete na natáčení videa, zvolí šíro právě jako výchozí foťák. Jeho stabilizace ovšem není na takové úrovni jako u hlavního foťáku a tak mě trochu zarazilo, proč právě se Huawei pro tento krok rozhodl. Druhá věc, která mě u šíra trochu zamrzela je až moc velká minimální ostřící vzdálenost a tím pádem nemožnost použít šíro pro makrofotografii, jak se to často děje u jiných výrobců. Naštěstí všechno ale docela dobře zastoupí 5 násobný optický periskopický zoom, s kterým uděláte fakt nádherné fotky a dost pravděpodobně se zase jedná o jeden z nejlepších teleobjektivů na trhu. Skvělé detaily, ukázkový dynamický rozsah a naprosto brilantní optická stabilizace, kterou využijete naplno i ve videu. Takhle stabilní video na 5 násobný zoom, opravdu klobouk dolů. Samozřejmě daní za 5 násobný zoom je už horší světelnost a tak se foťák moc nehodí pro použití hlavně v noci. To ale občas telefon i tak přepne na digitální výřez z hlavního foťáku. Bohužel se občas stane, že aplikace se zblázní a při ostření na nějaký konkrétní objekt začne automaticky přepínat z jednoho foťáku na druhý. Stačí ale změnit úhel záběru a všechno už je v pohodě. Fotit můžete i na 10 násobný zoom, ale pak už se jedná samozřejmě jen o digitální výřez a artefakty už jsou na fotkách docela znát. Hlavní foťák s optickou stabilizací budu chválit také a dost možná se jedná o úplně ten nejlepší foťák na trhu. Zase se budu opakovat, skvělý dynamický rozsah, skvělé detaily, jen si musíte zvyknout na processing alá Huawei. To znamená někdy až zbytečně moc přiostřuje a logicky je to patrné hlavně večer. Tady kolikrát večerní fotka bez nočního režimu vypadá lépe než s nočním, ale je to spíš věcí preference. Někomu se tyhle přeostřené fotky mohou líbit. Za mě je tam ale ostrosti ve světlech až zbytečně moc. Celkově hodnotím Mate 40 Pro jako jeden z nejlepších telefonů letošního roku na foto a video vůbec. Jen si tedy musíte zvyknout na to barevné provedení, ale to je hodně individuální preference. Je možné ho doporučit? Jak jste asi pochopili v průběhu celé recenze, Mate 40 Pro není rozhodně holka pro každého. Jestli jste závislí na Google službách, rovnou na ní zapomeňte. Pokud bych pominul Google, prakticky jediná věc, která by mě osobně na telefonu vadila by byl až příliš zahnutý displej. Stačilo by ovšem tak málo, aplikovat dvojité poklepání s možností toto zahnutí vypnout. Pominu-li všechno toto, určitě bych se nezdráhal říct o Mate 40 Pro za 33 990 Kč, že se jedná o jeden z absolutně nejlepších telefonů letošního roku. Jenže, utrácíte 34 tisíc korun a za to už zkrátka nechcete řešit kompromisy. Ano, obchodní válka možná skončí, Huawei možná prodá Honor, Huawei možná dostane zpátky podporu Googlu nebo přejde na Harmony OS s Google podporu, možná, možná, možná. Telefon si kupujete kvůli tomu, co je teď a ne co by mohl být. I když mi to rve srdce, Mate 40 Pro prostě kvůli těmto obstrukcím nejde stoprocentně k nákupu doporučit a to mě fakt mrzí. ...

18 11
Xiaomi Mi 10T Pro: 144Hz displej a 108MP foťák v jednom balení! [recenze]

Xiaomi Mi 10T Pro: 144Hz displej a 108MP foťák v jednom balení! [recenze]

Reparát za Mi 10 Pro? Na začátku letošního roku se výrobci doslova zbláznili. Vzpomeňte na loňské Mi 9T Pro, které startovaly někde pod 10 tisíc korun s vlajkovým Snapdragonem 855 a končily v doprodejích kolem 7 tisíc. Jaký to byl letos šok, když najednou nám začali všichni servírovat telefony s nejnovějším procesorem za cenu vysoce přes 20 tisíc. Teda včetně Xiaomi, které ale na jaře s prodejema Mi 10 Pro za 25 tisíc totálně pohořelo. Po půl roce tak přichází reparát v podobě 2 modelů: Mi 10T a Mi 10T Pro (jehož videorecenzi najdete zde), které se od sebe liší prakticky pouze dvěma detaily. Jednak použitým hlavní fotoaparátem, který je u Pročka 108MP, zatímco u základního Mi 10T 64MP a druhým je konfigurace vnitřní paměti a úložiště. U vyšší varianty dostanete na výběr mezi 8/128 a 8/256 začínající na 14 990 Kč, zatímco u základního modelu jen 6/128 nebo 8/128, který startuje s o dva tisíce nižší cenou. Procesorem už je tradičně Snapdragon 865 bez Pluska, ale to je stejně jedno, protože všechno tady běhá opravdu na jedničku. Samozřejmě za téměř poloviční ceny musí přijít nějaký ten ústupek a tak u téčkových modelů nehledejte 2 prémiové věci – bezdrátové nabíjení a nějaký oficiální stupeň voděodolnosti. Samozřejmě absence cívky pro bezdrátové nabíjení poskytuje výrobci ten komfort pro využití větší baterky do stejně velkého těla a to Xiaomi plně využilo v podobě 5000mAh baterky. Nedá vám to sice ten komfort pro 2 denní použití, ale zato si můžete být jistí, že třeba na rozdíl od exynosových Samsungů zvládnete bez problému jeden den opravdu velké zátěže. A večer pak přijdete domů a ještě nějakých 20-30% baterky bude zbývat. Každopádně oproti loňské Mi 9T Pro je to nárůst o nějakých 1000mAh v kapacitě a rychlost nabíjení se zvedla na 33W. Samozřejmě nárůst v kapacitě pohltí jak přítomnost 5G, pokud jej využijete, tak pak hlavně zbrusu nový displej. Spokojenost s displejem A tady přichází asi ta největší kontroverze. Aspoň teda na první pohled. Jak loňská série Mi 9T, tak i letošní Poco F2 Pro, z kterého Mi 10T série vychází, jsou vybaveny Super Amoled displeji. Letošní téčková série je ovšem vybavena „pouze“ IPS displejem, zato se 144Hz obnovovací frekvencí. A tady je na místě si říct, jestli preferujete radši 60Hz Amoled nebo 144Hz IPSko. Samozřejmě největší výhodou amoledů je, že černá je opravdu černá, protože černé pixely jsou vypnuté pixely a barvy jsou obecně na amoledech živější, ale na druhou stranu tady dostanete daleko vyšší obnovovací frekvenci a s tím spojenou plynulost. Taky je potřeba říct, že se jedná o jedno z nejlepších IPSek na trhu vůbec a je radost jej používat. Nenabídne také čtečku otisků v displeji, ale zato hodně rychlou v bočním zapínacím tlačítku. Obnovovací frekvence je samozřejmě, kvůli šetření baterie, variabilní a tím pádem telefon přepíná, podle druhu zobrazovaného obsahu, mezi 30 a 144Hz. Funguje to tak, že když se díváte třeba na statickou fotku, telefon se přepne do 30Hz, aby šetřil baterii a v momentě, kdy začnete mezi fotkami swipovat, zvýší se frekvence na 144Hz a vy vidíte všechno naprosto plynule. Musím říct, že sledování videa v HDR10 vypadá na displeji fantasticky. Prakticky jej ruší jenom průstřel v levém dolním rohu, pokud telefon přetočíte do vodorovného režimu a roztáhnete obraz na celý displej. Za chvíli si prakticky průstřelu ale ani nevšimnete. Komu by to vadilo, může samozřejmě v podobné cenovce šáhnout po Poco F2 Pro s vyjížděcí kamerou a ničím nerušeným displejem. Spíš jsem chtěl hlavně zdůraznit, že barvy jsou skvělé, pozorovací úhly velké, čitelnost na sluníčku dostatečná a s displejem budete fakt neskutečně spokojení. A to jsem ani nezmínil, že při sledování videa vás vtáhnou do děje i na svou třídu velmi dobře hrající reproduktory. Sice basy by mohly být lepší, ale jak říkám, na svou třídu úplně v pohodě. To spíš by někdo mohl mohl hůř vnímat absenci 3,5mm jacku. Ano, i na Xiaomi v tomto ohledu došlo. Holt se budete muset spokojit s přibalenou redukcí anebo využít Bluetooth. Naštěstí aptX tady je taky, takže stačí připojit kompatibilní sluchátka a hrát hry bez jakéhokoli zpoždění zvuku i bezdrátově. Překvapivě čistý systém Musím vám říct, že daleko víc než displeje jsem se obával operačního systému a s tím spojené nadstavby. Přece jen v naposledy testovaném Pocu X3, které se sice osamostatnilo, ale spadá do stáje Xiaomi, byla obrovská tuna balastu, včetně třeba reklam na úrovni aplikací, při procházení obchodu s aplikacemi atd. Naštěstí, to se u Mi 10T Pro nekoná. Telefon pohání Android 10 s nadstavbou MiUI 12 a i když tady najdete navíc hlavně aplikace jako prohlížeč Xiaomi, Facebook, Linkáč, Netflix, AliExpress, pořád to není 50 zbytečných her, o kterých jste v životě neslyšeli. Všechno běhá samozřejmě rychle bez sebemenšího záseku a pokud jste ohrožený druh v podobě současného milovníka Xiaomi i Applu, o čemž teda hrubě pochybuju, asi vám přijde vhod, že se oba systémy sbližují. Za mě to má ale Xiaomi aspoň v jedné věci trochu líp vyřešeno, protože pro stáhnutí ovládacího centra nebo notifikací nemusíte sahat až na horní rohy a sjet prstem dolů můžete buď v pravé nebo levé straně obrazovky. Na toto gesto má Apple samozřejmě nastaveno vyhledávání v aplikacích, ale toho můžete u Xiaomi dosáhnout také – stačí jen v menu zapnout šuplík aplikací a swipe odkudkoli nahoru otevře šuplík s dolní vyhledávací lištou. Aplikace pak buď vidíte všechny nebo je máte automaticky seřazené podle typu jak v Knihovnách aplikací na iPhonech. Celkově se MiUI za svá léta hodně vylepšilo, sekání je pryč, animace se daleko zlepšily a samozřejmě svou trošku do mlýna k tomu přidává právě i 144Hz displej. Solidní fotky i video Xiaomi Mi 10T Pro je vybaveno soustavou 3 foťáků. Hlavní 108MP doplňuje ještě 13MP šíro a 5MP makro a to se samozřejmě celkově konfigurací víc než dospělým Mi 10 blíží spíš Pocu F2 Pro. Z Mi 10 Pročka totiž pochází jen hlavní 108MP senzor s variabilním použitím. Nejlepších výsledků podává Mi 10T Pro samozřejmě při spojení 4px do jednoho a pak s lehkým ořezem produkuje 25MP snímky. Můžete jej ale použít i pro focení do plných 108MP nebo pro focení na dvojnásobný zoom pomocí výřezu nebo pro natáčení 8K videí. Samozřejmě kvůli fyzické velikosti senzoru, nebo spíš jeho malosti, abych byl přesný, už jde spíš o funkce demonstrující možnost využití senzoru, než že byste je reálně používali na denní bázi. Je totiž k nim potřeba ideální osvětlení. Spojením 4px do jednoho tak dostanete u klasických fotek slušnou světelnost f/ 1.69 a hlavně elektronickou stabilizaci, která se přidá ještě k té optické. Pak dostanete za dne opravdu výborné fotky s dostatkem ostrosti i detailů. Dynamický rozsah je díky HDRku také hodně slušný, i když občas se mi stalo, že fotka byla zbytečně přeexponovaná. Musím ovšem pochválit celkově barevné podání, které míří víc k reálnějším barvám jako na iPhonu nebo Samsungu než typicky k ostatním čínským výrobcům. Večer, už pochopitelně s ubývajícím světlem, jde o to, jestli použijete nebo nepoužijete noční režim. Zatímco bez něj jsou často fotky ve světlých místech přepálené, noční režim díky prodloužení expozice dokáže právě stíny trochu vytáhnout a hlavně odstranit přepaly. Opravdu to za ten čas stojí. Oproti tomu je večer a v noci prakticky jen těžko použitelný širokoúhlý objektiv. Jednak noční režim tu chybí a v tom klasickém fotky postrádají jakoukoli špetku ostrosti a stíny jsou prakticky jen černé mapy. Na druhou stranu, tohle je něco, co zažijete až na výjimky jako třeba S20tky, prakticky u všech širokoúhlých objektivů. Tradičně hodně pěkné je makro, které už má použitelných 5MP a hlavně, má autofocus diky kterému nejsou fotky tradičně pokus omyl, ale opravdu jsou dokonale ostré. Selfiečka projedu opravdu rychle. K dispozici je relativně slušný 20MP senzor a docela obstojně zvládá i složitější pozadí a pleťovka vypadá na úroveň selfíček přirozeně. U videa máte možnost natáčet v 8k při 30 snímcích za vteřinu a video vypadá překvapivě daleko líp než jsem čekal. Hlavně teda po stránce šumu, který je opravdu minimální. Jen škoda, že samozřejmě tady není, stejně jako u 4k60, k dispozici elektronická stabilizace. Ta se zapojí až při 4k30 a pokud máte rozklepané ruce nebo neumíte chodit s gimbalem, je lepší jít do 4k30 anebo natáčet na 4k60 už dopředu se záměrem jej zpomalit. Další 2 výtky mám k automatické expozici – ta si občas neví rady když je pod mrakem, často neví jak oblohu exponovat a pak je lepší expozici zamknout. Druhá výtka míří k rychlosti přeostřování, která je až nepřirozeně rychlá, ba dokonce nepříjemná. Dohromady ale za video u Xiaomi velká poklona, barevné podání super, absence šumu, hezký dynamický rozsah, tak to má vypadat. No a poslední perlička u videa na konec, pokud máte chuť si užít s telefonem trochu kreativity, využijte jeden z jejich módů. My jsme vyzkoušeli režim vlog a sice kvalita výstupu a úroveň šumu není úplně dobrá, ale telefon na základě pár sekundových záběrů za vás sestříhá docela hezky energické video. Závěr Xiaomi Mi 10T Pro je za mě hodně dobrý telefon, jehož největší konkurent je Poco F2 Pro ze stejné stáje. Hardwarově jsou vybaveny prakticky stejně, bude ale hodně záležet na vás, jestli radši šáhnete po 60Hz Amoled displeji bez průstřelu a s výjížděcí kamerou u Poca nebo 144Hz IPS displeji u Xiaomi Mi 10T nebo navíc ještě po 108MP foťáku u 10T Pro. Za mě tak jediná brzda pro nákup je snad jen to IPSko, ale na druhou stranu jestli to jen není dogma v podobě toho, že všichni říkáme, že musíme mít Amoledy. Ten displej je totiž opravdu krásný. Samozřejmě přímým konkurentem může být i S20 FE, která má lepší displej a mnohem lepší širokoúhlý foťák. Zas ale nemá 108MP senzor a s Exynosem nevydrží tak dlouho nabitá.  ...

Zobrazit další
Z NAŠEHO OBCHODU
Apple iPhone 16 Plus 8GB / 128GB Teal

Apple iPhone 16 Plus 8GB / 128GB Teal

21 609 Kč
KOUPIT
Poslední kus
Apple iPhone 16 Plus 8GB / 128GB White

Apple iPhone 16 Plus 8GB / 128GB White

21 609 Kč
Samsung Galaxy A36 5G 6GB / 128GB Dual SIM Awesome White

Samsung Galaxy A36 5G 6GB / 128GB Dual SIM Awesome White

8 449 Kč
Samsung Galaxy A36 5G 6GB / 128GB Dual SIM Awesome Lime

Samsung Galaxy A36 5G 6GB / 128GB Dual SIM Awesome Lime

8 449 Kč
Apple iPhone Air 12GB / 512GB Light Gold

Apple iPhone Air 12GB / 512GB Light Gold

32 279 Kč
Xiaomi 15T Pro 12GB / 256GB Dual SIM Black

Xiaomi 15T Pro 12GB / 256GB Dual SIM Black

16 959 Kč
KOUPIT
Poslední kus
Xiaomi 15T Pro 12GB / 512GB Dual SIM Black

Xiaomi 15T Pro 12GB / 512GB Dual SIM Black

17 989 Kč
Motorola Edge 60 Pro 8GB / 256GB Dual SIM PANTONE Sparkling Grape

Motorola Edge 60 Pro 8GB / 256GB Dual SIM PANTONE Sparkling Grape

7 989 Kč
vivo X300 16GB / 512GB Dual SIM Phantom Black

vivo X300 16GB / 512GB Dual SIM Phantom Black

24 989 Kč
Apple iPhone 17e 8GB / 512GB Black

Apple iPhone 17e 8GB / 512GB Black

22 989 Kč

Hodnotit tento produkt

Hodnotit tento produkt

VOLITELNĚ: Pokud nechcete přijít o důležité informace o telefonech, vyplňte svůj e-mail a my Vás budeme pravidelně informovat.

Přeji si být informován:

Anketa

Systémové upozornění

UŽIVATELSKÉ JMÉNO

Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.

Chyba formuláře

UŽIVATELSKÉ JMÉNO

Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.

V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.

Úspěšně provedeno

FORMULÁŘ

Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.

Informace

FORMULÁŘ

Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.

Nějaká informace

NÁZEV PROBLÉMU

Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?

Problém s přihlášením

UŽIVATELSKÉ JMÉNO / EMAIL

Zadaný email není ve správném tvaru.


Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.

Informace bez starostí

TO NEJLEPŠÍ Z HURAMOBILU V EMAILU

Pravidelný výpis toho nejzajímavějšího do Vaší e-mailové schránky.

Nastavení cookies: Aby web fungoval, tak jak ho znáte

Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.

Odmítnout vše Podrobné nastavení Souhlasím
Technické - nezbytně nutné cookies

Tyto cookies jsou nutné pro správné fungování našich webových stránek. Vždy aktivní.

Statistické - abychom věděli co zlepšit

Čím víc lidí má statistické cookies zapnuté, tím lépe můžeme naše stránky vyladit. Tyto cookies shromažďují informace o tom, jak lidé web používají, které stránky navštívili, na co klikají. a na které odkazy jsi klikla. Všechny informace, které soubory cookie shromažďují, jsou souhrnné a anonymní.

Marketingové - aby se vám nezobrazovaly nezajímavé reklamy

Díky marketingovým cookies třetích stran vám můžeme připomenout nabídky, které jste si prohlíželi na našich stránkách, i jinde na internetu. Když tyto cookies zakážete, reklam bude pořád stejně. Ovšem na věci, které vás nezajímají.

Zavřít