Apple iPhone 13 Pro a Apple iPhone 13 Pro Max vypadají na první pohled naprosto stejně jako předchůdci, až na jeden jediný detail – daleko větší čočky všech tří fotoaparátů, které by logicky měly slibovat daleko lepší výstupní kvalitu. Je to ovšem natolik velký skok, aby bylo nutné třeba právě z předchozích modelů upgradovat? Ano, letos je tzv. skokový rok a tak, i když jsou na první pohled telefony téměř totožné, ve skutečnosti se ty největší změny udály právě pod kapotou ve formě různých větších a menších vylepšení. A nemyslím tím nutně procesor A15 Bionic nebo nový iOS 15, protože to už je každoroční tradice, ale letos je to hlavně o třech věcech – displeji, foťácích a baterce. Schválně se pojďte dozvědět, jak moc za to letošní novinky stojí. Hned na začátku vám prozradím jednu skvělou věc pro vás, kdo jste řešili vloni dilema, jestli vzít menší „osekanější“ variantu iPhone 12 Pro nebo vylepšenější iPhone 12 Pro Max. Letos se už obávat nemusíte, protože letos jsou oba telefony funkčně naprosto stejné až právě na onu velikost. Tím pádem stále stejný 6,1“ displej u varianty iPhone 13 Pro a 6,7“ displej u varianty iPhone 13 Pro Max a samozřejmě ve větším telefonu dostanete i větší baterku. Pryč už jsou ovšem rozdíly ve foťácích, a tak v obou telefonech dostanete tři naprosto identické 12MP senzory, ke kterým se dostanu o trochu později. DESIGN U designu se opravdu nemá cenu na dlouho moc zastavovat, protože je stejný jako vloni. Někdo tento design vycházející z iPhonů 4 miluje, jinému připadá již po roce fádní a chtěl by se vrátit k zaobleným rohům atd. Teď je to jak to je a vlastně bych se k němu ani nevracel nebýt opravdu většího modulu foťáků a zpětné kompatibility s některými pouzdry a tady říkám – automaticky nekupujte v případě upgradu z loňských modelů nové pouzdro a vyzkoušejte nejprve to staré. Zatímco třeba u pouzdra UAG telefon sedí perfektně, originální kožené pouzdro z loňska na nový iPhone 13 Pro, kvůli nepatrně větší tloušťce a většímu modulu kamer, nenasadíte. Na druhou stranu, kdo by si chtěl na nový telefon nasadit originální pouzdro v ceně téměř 2 000 Kč, které po 14 dnech až měsíci nošení v kapse kalhot vypadá hodně poškozeně.. Loňská barevná kožená pouzdra se fakt Applu nepovedla. NOTCH Zpátky ale k telefonu a rovnou na přední stranu a notch – ano, ten tu pořád je a na dobro se jej zbavíme asi až za rok. Letos je ale menší co do šířky a já si vlastně říkám proč? Co tím chtěl básník říci? Když už se zvětšilo místo nalevo i napravo od notche, proč se nevrátily zpátky alespoň kýžená procenta u baterie? Abych byl upřímný, takhle je mi to úplně jedno, že se notch zmenšil, protože reálné využití to nepřineslo naprosto žádné. Klidně mohl zůstat v původní velikosti, a zato mohl Apple kvůli více místu přinést lepší přední kamerku nebo zlepšit úhel čtení FaceID atd. Nestalo se ovšem nic z toho a senzory pro FaceID i kamerka jsou stejné jako vloni. Tak či tak ale musím říct, že mě se tento hranatý design celkově líbí a je fajn, že až na výjimky jej zatím nezačalo kopírovat ani moc androidových výrobců. DISPLEJ Teď už se ale vrhnu na displej, kde největším přínosem je bezesporu 120Hz obnovovací frekvence. Asi nemá cenu na tomto místě spekulovat, že 120Hz má dnes každý Android telefon, a že Apple se opět chlubí něčím, co už další mají dávno. Vůbec se s vámi nepřu a plně souhlasím, že tato funkčnost měla být v Applu už dávno, na druhou stranu celý iOS a 60Hz displeje ve starších iPhonech byly jedny z nejplynulejších na trhu, a tak tomu, kdo je používal paradoxně 120Hz asi stejně nikdy nechybělo. Každopádně teď tu je pod názvem Super Retina XDR display s Pro Motion technologií, což mi svou délkou připomíná legendární koloběžku Xiaomi, ale faktem je, že rozdíl uvidíte opravdu na první pohled. Jakékoli přejetí prstem po displeji vykouzlí opravdu plynulou animaci a když si třeba budete číst nějaký článek a posunovat textem, všechno uvidíte dokonale ostré po celou dobu, jako kdybych vám třeba před očima posunoval textem papíru. Velkou výhodou displeje na novém iPhonu 13 Pro je pak i adaptace technologie LTPO, čímž se Apple zařazuje po bok takových telefonů jako Samsung S21 Ultra nebo OnePlus 9 Pro a rozhodně jde o technologii, kterou v drtivé většině ostatních 90 nebo 120Hz displejích nenajdete. Jde o proměnlivou obnovovací frekvenci a zatímco právě třeba při posouvání textu na obrazovce se obsah displeje obnoví 120x za vteřinu pro co největší plynulost, jakmile text zastavíte, čtete a obraz je tím pádem nehybný, obnovovací frekvence klesne až na 10 obnovení za vteřinu, čímž se výrazně šetří baterka. Samozřejmě vzhledem k tomu, že se jedná o prémiový OLED displej, určitě technicky znalejší z vás napadají ještě 2 otázky. QHD rozlišení – ne, není tu a upřímně mi ani nijak nechybí. Při 458 bodech na palec je to zhruba někde na půlce mezi S21+ a S21 Ultra, což je opravdu dostatečná jemnost a druhá otázka je určitě Always On. Ten tu bohužel není také a to je za mě opravdu škoda, obzvlášť, když je to něco, co už Apple dávno umí třeba na svých hodinkách. Navíc, pokud vezmete do úvahy fakt, že Apple vloni až na poslední chvíli nenasadil kvůli výrobnímu problému 120Hz displeje, rozhodně měl o rok času navíc, aby je letos uvedl rovnou i s režimem Always On. Ale znáte to u Applu. Nepřineseme to letos a budeme se s tím chlubit velkolepě příští rok. Každopádně je potřeba také počítat s tím, že zatím ovšem neběží 120Hz ve všech aplikacích. Pro Apple je 120Hz na iPhonech novinkou a tak zatímco třeba při pohybu v systému je všechno dokonale plynulé, stejně jako v aplikacích Applu, třeba takový Facebook stále jede v 60Hz, ale to je něco, co se podle mě v průběhu prvních pár týdnů opraví. Koneckonců Apple vydal už v průběhu týdne zjednodušený návod pro všechny vývojáře, jak své aplikace co nejrychleji do 120Hz zobrazení upravit a podle všeho by to nemělo být nic dramaticky složitého. FOTOAPARÁTY Ty tam jsou doby, kdy telefony Apple byly co možná nejjednodušší na ovládání a troufám si říct, že s každým dalším iOS už většina uživatelů iPhonů postupně na nové funkce rezignovala a prostě jen rádi přijmou výchozí nastavení. Na druhou stranu zrovna u foťáku by to byla celkem škoda, protože jestli jste kdykoli u nějakého telefonu žehrali na výchozí kalibraci foťáku, letos už nemusíte. Teda, alespoň částečně. Nově totiž přibyla do aplikace možnost si nastavit finální vzhled fotografie. Funguje to něco jako klasické filtry, ale Apple tomu říká profily, protože ve skutečnosti je to uživatelská kalibrace celého procesu zpracování fotky a nejen nějaká barevná vrstva plácnutá přes finální fotku. Doposud jste totiž byli zvyklí si na jakémkoli telefonu vyfotit fotku a pak teprve nahoru na ní dát nějaký filtr nebo upravit barvy atd. U Applu ovšem přímo prostřednictvím jednoho ze 4 přednastavených profilů řeknete aplikaci, jakou preferenci máte. Chcete fotku kontrastnější, živější, teplejší nebo studenější? Fajn, pro jednou to nastavíte a všechny další fotky už budou brát do úvahy vaší preferenci přímo při samotném zpracování. To znamená, že i když si dáte třeba teplejší nebo studenější tóny, klasický filtr by ovlivnil celou fotografii, ale u Applu bude tato preference brána v potaz při samotném zpracovávání fotky dříve než jí uvidíte ve fotogalerii a tím pádem jsou třeba pleťové tóny zachovány. Samozřejmě jde teprve o funkci v plenkách, takže si můžete ovlivnit jen míru kontrastu a barevného podání směrem do teplých či studených tónů, ale upřímně se těším, až přidá Apple další možnosti nastavení, hlavně co se týká barev. Rozhodně fajn by byla možnost celkové saturace barev nebo dokonce jednotlivé podání každé barvy nebo třeba preference při expozici, jestli preferujete lehce podexponované nebo malinko světlejší snímky. V každém případě je fajn, že tato preference se neztratí třeba při vypnutí aplikace nebo restartu telefonu a je tak neustále zapnutá až na jednu výjimku – když se přepnete na focení do RAWu, což ale dává určitý smysl. Tento formát má za účel dodat vám fotku v syrovém stavu určenou pro další úpravu třeba v Lightroomu, kde si následně všechno potřebné „dopečete“ sami. A pak škoda, že ač se tady jedná o čistě softwarovou záležitost, nedostaly se profily prostřednictvím aktualizace i na starší dvanáctky. Hodně se toho letos namluvilo o tom, že u nových iPhonů nepřišel žádný extra upgrade, ale musím říct, že u foťáků to tak rozhodně není. Hlavní senzor je sice stále 12MP, což dává jasné znamení, že Apple nechce zatím naskočit do honby za MP a bláznivými digitálními zoomy, ale na druhou stranu se letos opět podařilo senzor trochu zvětšit až na velikost 1,9 mikronu jednotlivého pixelu a musím říct, že to je i není znát a hned to vysvětlím. Pokud totiž porovnáte noční snímky z obou telefonů, na první pohled si úplně něčeho zásadního hned nevšimnete, ale na druhý pohled zjistíte, že zatímco iPhone 12 Pro Max potřeboval k dosažení určité kvality zapnout noční režim, iPhone 13 Pro Max nemusel a tak pro dosažení stejně kvalitní fotky stačí daleko kratší čas, což ve výsledku znamená ostřejší fotku. Stejně tak je rozdíl vidět právě když manuálně nastavíte noční režim a 10s expozici v naprosté tmě. iPhone 13 Pro Max dokáže zachovat daleko více detailů a fotka je celkově daleko více přirozenější bez násilně vytažených stínů, což byl asi jeden z mála neduhů předchůdce, který až nepřirozeně moc fotky zesvětloval. Dokonce se podívejte, jak vypadá fotka z totální tmy při 30s expozici, což umí jak loňský 12 Pro Max, tak letošní 13 Pro Max. Zase je vidět daleko méně šumu a lepší detaily. Za denního světla pak prakticky není fotoaparátu co vytknout a naopak musím pochválit zase o chlup lepší Smart HDR, které do telefonu zasahuje daleko méně než tomu bylo v minulosti. Prakticky za stovky vyfocených snímků jsem dostal jen jeden jediný, kde byla tráva až nepřirozeně zelená, koneckonců posledních pár dnů vás krmím na Instagramu spoustou fotek, tak určitě už jste si nějaký obrázek udělali bezesporu sami. Chválou nebudu šetřit ani u druhého foťáku, i když je pravda, že v tomto ohledu Apple rozhodně dotahoval propastnou díru na androidovou konkurenci. Dotáhl ale téměř bez ztráty kytičky. I když je senzor širokoúhlého foťáku trochu menší než u Samsungu, zlepšila se optika a přidalo se ostření, které nově můžete využít i pro focení makra. Fotky na makro sice nejsou nijak excelentní, ale pořád lepší než jakýkoli dedikovaný 5MP nebo 2MP u konkurence. Tady si ale přece jen lehce zanadávám na automatické přepnutí na širokoúhlý fotoaparát, jakmile se k fotografovanému objektu přiblížíte na kratší vzdálenost. Bohužel nejde vypnout, ani když byste se na hlavu postavili a i když máte viditelně zvolený hlavní objektiv, telefon stejně tvrdošíjně přepne na šíro. Aspoň taková malá útěcha bylo prohlášení Applu, že toto zlepší v další aktualizaci. Jinak si na širokoúhlý foťák nemohu víceméně stěžovat, je konzistentní s hlavním a výrazně zde pomohlo přidání nočního režimu. I když tohle je zásluha iOS15, protože ten přidal noční režim i na všechny foťáky na starším iPhonu 12 Pro Max. Paradoxně trochu horší noční snímky můžete mezigeneračně dostat od teleobjektivu, který se z loňského 2 nebo 2,5násobného přiblížení zvedl na trojnásobek, což má za následek trochu horší světelnost. Na druhou stranu vám to ale zoomový objektiv bohatě vynahradí za dne, kdy nejenže si zase trochu víc přitáhnete jakýkoli objekt, ale skvěle jej využijete pro portréty, aniž byste museli zapnout klasický portrétní režim. S větším senzorem a trojnásobným zoomem, což je přepočet na 77mm objektiv klasického foťáku totiž dostanete krásné fotky s přirozeně rozostřeným pozadím. Samozřejmě, použít můžete i onen vyloženě portrétní režim, ale ten zatím není u jakéhokoli telefonu bezchybný, a tak občas při složitých scénách dojde k nepěkným ořezům. A když už jsem u portrétů, ano, je tu nově Cinematic režim, což není nic jiného než portrétní režim při videu. A stejně, jak už bylo patrné v prezentaci Applu, rozhodně nejde o něco, díky čemuž byste museli zahodit všechny telefony světa a běželi koupit nový iPhone 13 Pro. Zkrátka, telefon pro rozostření pozadí používá obrovský výpočetní výkon procesoru A15 Bionic společně s teleobjektivem a Lidar senzorem a dokáže ve FHD při 30 snímcích vykouzlit občas hezký, ale občas těžko použitelný záznam. Video totiž není nic jiného než 30 za sebe poskládaných fotek a když není bezchybný portrétní režim ve fotkách, logicky nemůže být bezchybný ani u videa, kde navíc má telefon daleko méně času všechno vyhodnotit, protože další vteřinu už musí vypočítat dalších 30 fotek. Nemůžu úplně říct, že to je gimmick, rozhodně jde o lepší implementaci než u Samsungu, dodatečně si můžete měnit clonu i ostřit, ale budu to třeba já osobně používat? Určitě minimálně nebo vůbec. Daleko víc se těším osobně na ProRes video, což je nový formát záznamu, který dorazí do telefonu později v průběhu letošního roku a funguje zase na stejné bázi jako ProRaw formát u fotek. Tím pádem budete moci si video ještě „dopéct“ sami díky tomu, že telefon ukládá do výsledného souboru daleko více informací pro následnou editaci. Tady si jen dejte pozor na to, že pokud máte 128GB iPhone 13 Pro nebo Pro Max, ProRes bude pro vás dostupný pouze ve FHD, zatímco ve vyšších kapacitách až do 4k60. Klasické video už je standardně u každého dalšího iPhonu v oblasti naprostá špička, a tak asi nemá cenu se nad tím, snad jen kromě přítomnosti tradičních nepříjemných odlesků při natáčení v protisvětle dále zastavovat a vrhnu se na poslední důležitý bod a tím je baterie. BATERIE Ať už letos vyberete jakýkoli telefon z řady 13, jedno je jisté – vydrží vám daleko déle nabitý než svůj předchůdce. Nejpatrnější rozdíl je asi u iPhone 13 mini, který to potřeboval jako sůl, ale doslova rekordman je iPhone 13 Pro Max, který jen stěží za jeden den vybijete. I když jsem jeden den extrémně fotil, upravoval fotky, postoval na sociální sítě, komentoval a celkově jsem měl displej zapnutý přes 7 hodin, i tak mi zbývalo ještě v 11 večer zhruba 20% baterie, ale to byl opravdu extrém. Za 1 den tedy nemáte šanci telefon vybít a předpokládám, že většině z vás vydrží telefon bez problému 2 dny a možná i déle. U menšího iPhone 13 Pro pak spíš počítejte jednodenní telefon, ale večer opět se spoustou zbývající baterie. Samozřejmě takové navýšení výdrže mají na svědomí jednak větší baterky, ale i právě úspornější displeje. No a pak je tu téma rychlosti nabíjení. Tady se pořád nic nezměnilo a jsme u 20W, což v praxi znamená nějaká hodinka a půl na nabíječce. Na jednu stranu je to málo, na druhou stranu – a to nejsem advokát Applu, vycházím z holých faktů. Průměrná doba obnovy iOS zařízení je zhruba 4 roky a samozřejmě čím rychleji telefon nabíjíte, tím rychleji degraduje samotná baterie. Třeba Xiaomi u 11T Pro tvrdí, že baterie by měla zvládnout cca 800 nabíjecích cyklů v laboratorních podmínkách při 120W nabíjení, než uživatel pozná rozdíl. Samozřejmě to jsou optimální laboratorní podmínky, a obávám se, že realita bude ve skutečnosti trochu méně optimističtější a ve finále to bude znamenat zhruba 1,5 roku než poznáte citelný úbytek kapacity. To by však v případě Applu a delší životnosti jejich telefonů pro některé uživatele znamenalo nutnou výměnu baterie daleko dříve. Spousta uživatelů Applu totiž za celou dobu 4-5 let nemění baterii ani jednou. Tolik vysvětlení faktu, který určitě bral Apple do úvahy, nikoli advokacie ve prospěch Applu, ale jak znám Apple odpůrce, po tomto argumentu skočí jak slepice po flusu. ZÁVEREČNÝ VERDIKT Vyplatí se tedy nové iPhony 13 Pro a Pro Max koupit? Na to se nedá tak jednoznačně odpovědět a vždycky je to o prioritách. Z 11 série z níž opravdu rozdíl poznáte na všech frontách bych rozhodně upgradoval. Z iPhonu 12 a iPhonu 12 Pro záleží, jestli chcete 120Hz displej, delší výdrž na 1 nabití a tak zhruba o 10% lepší foťáky - na to si nejlépe odpovíte sami, ale já osobně bych čistě jen kvůli foťákům neupgradoval a počkal na příští rok, kdy by měla přijít právě ta zásadnější změna alespoň v podobě výměny notche za průstřel. Asi nejmenší důvod pro upgrade je letos na klasický iPhone 13. Ten nenabídne ani lepší displej, trochu se zlepšila výdrž a o těch pár procent foťák. Naopak na iPhonu 13 mini se výdrž vylepšila asi nejvíc společně s iPhone 13 Pro Max a pokud vás právě nejmenší iPhone odrazoval svou výdrží, letos byste si měli výrazně polepšit a pokud chcete tento rozměr, ani nemá cenu čekat do příštího roku, kdy 14 mini se nechystá. No a co se týká alternativ? Asi na tomto místě nemá moc cenu je ani nabízet, protože Apple je hlavně o ekosystému, a zatímco u Androidu máte šanci přemýšlet, jestli OnePlus 9 Pro, Samsung S21 Ultra, Xiaomi Mi 11 Ultra, u Applu je to zkrátka jinak. Tam se rozhodujete spíš mezi tím, jestli připlatit na aktuální model nebo ušetřit a vzít starší. Já osobně bych ale minimálně kvůli 120Hz displeji letos starší model nebral. Ten displej za to totiž vážně stojí. Schválně mi zkuste napsat do komentáře, jak to vidíte vy, jestli už jste upgradovali nebo se teprve chystáte anebo jestli si brousíte zuby až na čtrnáctkovou řadu. SLEDUJ VIDEO RECENZI ...
Pokaždé, když mi dorazí na recenzi nějaký další telefon od Motoroly, vždycky se tak nějak na chvíli zastavím a řeknu si, jestli už tentokrát to konečně bude ten telefon, kde budu moci s klidem v duši říct něco jako: „Jo, tohle je ten telefon, který si bez obav kupte.“ A přitom to víceméně není tak těžké, stačí přinést slušný telefon, který nebude v žádné disciplíně extrémně ztrácet a v některé bude excelovat. Pak bez problému můžete říct, že toto je velmi slušný telefon, který si kupte právě, pokud chcete velmi dobrý foťák nebo za tuto cenu lépe vybavený telefon neseženete nebo tento telefon je tak malý a lehký, že nic podobného ve své kategorii není. No schválně si zkuste tipnout, čím zaujme dnešní Motorola Edge 20 – zvládne být ve všem aspoň průměrná a někde excelovat? DESIGN Stejně, jako u holky nebo u kluka je minimálně 50% úspěchu na rande první dojem, i nová Motorola Edge 20 ve vás rozhodně nechá nějaké dojmy. Pokud znáte loňský Edge, hned první věc, která vás zarazí, je, že slovo Edge bylo vybráno jako synonymum pro zahnuté displeje. A bohužel už po několikáté se ukazuje, že Motorola se nedokáže ani rok držet svého vytyčeného cíle, protože letos jsou u všech třech představených Edgů displeje naprosto rovné. Samozřejmě, toto není nic, co by muselo běžného zákazníka nějak extra trápit, ale spíš to ukazuje na fakt, že Motorole stále dlouhodobá koncepce chybí a spíš tak nějak chaoticky reaguje na to, co se zrovna děje. A nejde jen o název Edge, v minulosti to bylo pro změnu názvosloví One, které prezentovalo telefony s Android One, ač v pozdějších telefonech žádný Android One nebyl, ale název zůstal stejný. Zatímco tedy třeba OnePlus se držel koncepce Flagship killeru a každý rok vydal o něco lepší a o něco dražší telefon a dokáže teď bez problému prodávat dvacetitisícové telefony, Motorola jednou skočí sem a podruhé zas úplně jinam. Pokud si jednou tedy koupíte telefon Motorola a jste spokojeni, nemáte téměř kam přestoupit, protože nástupnický model neexistuje, a tak už těžká loajalita u telefonů androidových značek je tím ještě víc oslabena. Tolik aspoň k mým prvním pocitům, které z přicházejícího modelu mám, byť musím uznat, že na první pohled vypadá telefon velmi dobře a rozhodně vás zaujme jednak velmi tenkým tělem a oproti ostatním telefonům s váhou jak pírko. Opravdu máte na chvíli pocit, jak kdybyste po vzoru dávných časů vyndali z krabice telefon, do kterého je teprve potřeba vložit ještě baterku. Samozřejmě, tenké tělo je něco, co musíte chtít a pokud se rozhodnete pro tuto kategorii telefonů, musíte obětovat velkou baterii a dlouhou výdrž. Ať už je to iPhone 12 Mini, Xiaomi Mi 11 Lite nebo právě tato Motorola Edge 20, ani u jednoho z telefonů extrémní výdrž nečekejte a rozhodně se i tady držíte v intencích jednodenního telefonu, kde samozřejmě hodně záleží na způsobu použití. Pokud budete hrát hry, ani jeden den nedáte, pokud jej budete používat jako já, tím pádem cestou do práce a z práce sledování videí, poslouchání podcastů, brouzdání po webu, v práci pár telefonátů a sem tam nějaké fotky, jste v pohodě a dorazíte domů ještě s nějakými 15-20% baterie bez problému. Na firemní večírek, hodně focení, natáčení videí, v podroušeném stavu volání a smskování na telefonní čísla, které jste už dávno měli vymazat ze seznamu to ale bez dalšího připojení k nabíječce už moc nevidím. Alespoň je k dispozici už 30W nabíječka přímo v balení a to je fajn. Celkově ovšem počítejte, že v kombinované výdrži jste někde na půl cesty mezi iPhonem 12 Mini a Mi 11 Lite 5G. DISPLEJ Samozřejmě u výdrže hodně záleží na tom, jak si nastavíte displej. Motorola Edge 20 se totiž rozhodně, když už ne zaobleným displejem, chlubí OLED displejem se 144Hz obnovovací frekvencí a čtečkou otisků prstů zabudované v bočním zapínacím tlačítku. To už jsme v této cenové hladině měli u Xiaomi Mi 10T, ovšem tam šlo pro změnu o IPSKO. Tak či tak ale počítejte, že 144Hz displej si zase vezme z baterie cenné procenta navíc a otázkou zůstává, zda je to vůbec potřeba. K dispozici máte 3 režimy nastavení frekvence, 60Hz, adaptivních 48-120Hz podle toho co děláte nebo natvrdo 144Hz. Osobně oněch 144Hz spíš beru jako marketing a čím se vyšvihnout než abyste viděli reálný rozdíl mezi adaptivním režimem, kde naopak frekvence klesá při nečinnosti a vyrazně tak šetříte baterii. V každém případě je ale displej opravdu prvotřídní a tady si ani není moc na co stěžovat. Dostatečná světelnost na sluníčku, HDR10+, 10 bitová barevná škála a ona vysoká obnovovací frekvence je něco, co za podobné peníze opravdu neseženete. Snad jediný průměrný parametr je FullHD rozlišení a pak trochu moje zklamání nad tím, když jsem spustil NetFlix a zjistil, že tato Motorola je dalším telefonem přicházejícím do prodeje bez certifikace pro přehrávání HDR obsahu. Snad se časem i tohle zlepší. VÝKON Po hardwarové stránce pak telefon pohání Qualcomm Snapdragon 778G, což je ten stejný procesor, který najdete třeba v Samsungu Galaxy A52s 5G, realme GT Master 5G nebo brzo přicházejícím Honoru 50. Při skóre kolem 500 tisíc bodů v Antutu je pak výkonu dostatek absolutně na všechno a pokud byste přece jen u hry zaznamenali nějaký záškub, vždycky se dá o stupínek snížit detail. Počítejte však, že byť jsme procesorem ve střední třídě telefonů, prakticky se výkonově jedná zhruba o 2 roky starý nejlepší procesor, který na Androidu v tu chvíli existoval. V dnešní době už tak na androidových telefonech není prakticky u drtivé většiny problém s výkonem a ten najednou začíná být vcelku druhotnou záležitostí. SOFTWARE Daleko zajímavějším posunem je ovšem software, kde čím dál tím více výrobců nabízí už 3 roky podpory. Stačí jmenovat Samsung, OnePlus a nedávno přidané Xiaomi. Samozřejmě ne u celého portfolia, ale třeba konkurenční telefony Galaxy A52s 5G, které jdou cenově přímo proti této Motorole nabízí už 3 roky podpory. U Motoroly zas na druhou stranu máte hodně návyková gesta pro spuštění foťáků, svítilny a celkově hodně odlehčený operační systém podobný čistému Androidu, ale samozřejmě, jestli je to pro vás dostatečné, to si musíte odpovědět sami. Jako taková třešnička na dortu ovšem může být podpora Ready For neboli připojení k externím displejům alá Samsung Dex. Prvním telefonem, který tuto funkci přinesl u Motoroly do střední třídy, byla Motorola G100 a dnešní Edge 20 tak v těchto šlépějích pokračuje a G100 víceméně nahrazuje. Navíc řešení použití je více, to znamená při připojení přes Miracast k podporovanému televizoru můžete zrcadlit obrazovku zařízení nebo nainstalovat aplikaci do počítače a při připojení k počítači zas ovládat telefon prostřednictvím klávesnice a myši. Anebo telefon používat jako webkameru pro videohovory a druhou stranu pak můžete vidět na velkém displeji počítače. FOTOAPARÁT Znáte to přísloví o tom, že když honíte moc zajíců najednou, nakonec nechytnete žádného? Tak by se dal asi ilustrovat případ fotoaparátů v Motorole Edge 20. Ta totiž přichází v cenovce kolem hranice 10 tisíc korun a představit v tomto ohledu mobilní telefon s plnohodnotnými třemi objektivy je i na dnešní dobu poměrně ambiciózní sousto a za mě asi největší chyba, kterou Motorola v tomto telefonu vyrobila. Jednak hlavní 108MP senzor HM3 je ten stejný, který najdete i v levnější Edge 20 Lite, tak kupodivu v o 6 tisíc dražším Edge 20 Pro, a to už leccos napovídá. Ve dne fotí celkem slušně s občas chybějícím dynamickým rozsahem a překvapivě trochu desaturovanými barvami, s ubývajícím světlem to už ale začíná být i v podvečer problém a detaily se z fotky poměrně rychle vytrácí. To je samozřejmě čas přejít na noční režim. Problém je, že noční režim musíte nasadit až neobvykle brzo oproti konkurenci a že se u Motoroly za ta léta moc nezměnil. Tím pádem výsledkem je pořád ta opravdu ošklivá a těžko uvěřitelná HDR omalovánka jako kdysi. U zbylých 2 objektivů je příběh naprosto stejný, jen s kvalitou počítejte o stupeň hůř. Za dne to tím pádem ujde, ale večer už jsou fotky nepoužitelné a noční režim pro jistotu chybí úplně. Software je vůbec největší slabina Edge 20. I obyčejné realme za pár korun umí pustit noční režim na všech foťácích a škoda, že se v tomto ohledu nevydala Motorola cestou OnePlus Nordu 2 5G. Raději přinést méně foťáků, ale zato lepších. V cenovce kolem 10 tisíc prostě nepotřebujeme 3 plnohodnotné foťáky, když ani třeba Xiaomi Mi 11 za dvojnásobek je nemá. Extra vás nenadchne ani video, časté přeostřování, šum a prakticky absence detailů i ve slušně osvětleném depu Kačerov rozhodně na výsledku moc nepřidá. Jako smutnou tečkou na závěr v kapitole foťáků je pak onen samotný software, kde předpokládám, že jde o bug, ale dost často se stává, že spoušť foťáku reaguje klidně s několikavteřinovým zpožděním, jako kdyby se telefon rozhodl po stisknutí spouště hledat třeba 2-3 vteřiny optimální zaostření a pak teprve pořídit snímek, a to asi chápete, že je poměrně otravné a že vám tak klidně mohou utéct ony okamžiky, které chcete zachytit. ZÁVĚREČNÝ VERDIKT Jak tedy nejlépe Motorolu Edge 20 shrnout a odpovědět na úvodní otázku? Abyste vyčnívali, stačí přinést ve všem aspoň průměrný telefon a v něčem vyčnívat. A tady se obávám, že Motorola u Edge 20 selhala. Ano, máme zde nádherný displej s minimálními symetrickými rámečky a 144Hz, tenké tělo a slušný procesor, ale obávám se, že to je tak všechno. Ochrana je zde pouze proti náhodnému postříkání, a ne IP67 jako u A52, na svou tenkost je výdrž o 20% horší než u mnohem levnější Mi 11 Lite, stereo reproduktory chybí, foťáky nemají optickou stabilizaci a oproti A52s nebo Nordu 2 telefon fotí hůř. Navíc je jeho cena paradoxně ze všech 3 telefonů nejvyšší. Za Edge 20 totiž momentálně dáte 13 tisíc korun a to je opravdu moc. Obzvlášť když za tyto peníze si bez problému koupíte téměř už OnePlus 8T nebo Samsung S20 FE. Telefony s 3 letou podporou opravdové odlehčené vlajky. Tady se obávám, že Motorola se snaží navázat na úspěch 2 roky staré Motoroly Zoom, která ovšem slavila úspěch až když její cena klesla někam k 8 000 Kč a to by upřímně byla i za Edge 20 odpovídající cena. Prostě se motat kolem ceny Mi 11 Lite 5G nebo jej alespoň sehnat za 10,5 tisíce, kde byla jeho cena v předobjednávkách a občas jej za podobnou cenovku koupíte. A co na Motorolu Edge 20 říkáte vy? Napište mi do komentáře. SLEDUJ VIDEO RECENZI ...
Když k nám před pár měsíci přišlo realme GT 5G, byl jsem z tohoto modelu opravdu nadšený. Jednak realme přineslo nejlepší procesor od Qualcommu zpátky k cenovce blížící se 10 tisícům, ale také u vyššího modelu ukázalo, že se dokáže popasovat i s originálním designem. Na vás tak bylo, jestli si chcete připlatit za vyšší konfiguraci a hezčí design nebo požadujete co nejlepší poměr ceny a výkonu. Pár měsíců uteklo jako voda a dnes u nás startuje další model z rodiny GT nazvaný Master Edition. Název a design Kreativita v pojmenování mobilních telefonů nezná mezí. Většinou jsme zvyklí na různé přilepené názvy v podobě Plus nebo Pro, značící o něco vylepšený model tu ve foťáku, jinde v procesoru, voděodolnosti, zkrátka většinou dostanete o něco lepší kousek než normálně. Existují samozřejmě i výjimky, třeba ASUS udělal v Číně svůj herní ROG telefon ve verzi Tencent nebo u nás nazvaný jako Strix. No a právě realme vsadilo tentokrát na podobnou taktiku u názvu Master Edition. Pokud se pohybujete v mobilním světě trochu víc nebo sledujete můj víkendový pořad Huránews pravidelně, možná vám toto označení připadá povědomé a zaslechli jste už i třeba označení GT Master Explorer Edition. Já vám teď každopádně všechny názvy rozklíčuju, abyste věděli, co kupujete a mohli se správně rozhodnout. Klasické GT je jasné, Snapdragon 888 a můžete si připlatit za veganskou kůži. GT Master Explorer Edition je vlastně předělaný OnePlus Nord 2, který se u nás už měsíc velmi úspěšně prodává a GT Master Edition je klasické GT v hezčím designu, ale s trochu slabším procesorem. Tím pádem dostanete stále stejné plastové tělo, díky němuž je telefon opravdu lehký a kdo by rád měl telefon v netradičním designu, pro toho je určené šedé provedení v designu připomínající cestovní kufr od známého japonského návrháře Naota Fukusawy. Chápu, že v našich končinách většině lidí, včetně mně, jeho jméno úplně moc neříká, ale když se podíváte trochu do historie jeho prací, třeba si vzpomenete zhruba na 12 let starý netradiční design notebooku od Samsungu. Displej U displeje dostanete prakticky to nejlepší, co je momentálně na trhu. Tím pádem 120 Hz AMOLED o velikosti 6,43“ s poměrem stran 20:9 a FHD rozlišením. Jde o ten stejný displej, který najdete už u minulého realme GT 5G nebo třeba u Nordu 2 5G od OnePlus. Tím pádem hezké barevné podání s možností individuálního nastavení, krásný plynulý obraz a celkově opravdu fajn displej, který překoná snad jedině Samsung Galaxy A52s 5G nebo Samsung Galaxy A52 5G v lepší čitelnosti na sluníčku. I na hry je tím pádem tento telefon ideální, i když oproti dospělému realme GT 5G mu bohužel chybí stereo reproduktory a baterie má zhruba o 5% nižší kapacitu. Na druhou stranu je tu pořád 65 W nabíjení a také úspornější Snapdragon 778G a tak se výdrž na jedno nabití oproti dospělému realme GT 5G naopak trochu prodloužila. Rázem jsem se tak při poslouchání podcastů, sledování YouTube, focení, natáčení videí, telefonováním dostával až někam ke 2 dnům provozu na jedno nabití. A to jsem telefon používal vcelku intenzivně. Subjektivně jsem se tak dostával s výdrží lépe nejen nad původní realme GT 5G, ale třeba i nad přímé konkurenty jako Samsung Galaxy A52s 5G nebo OnePlus Nord 2 5G. Ne o moc, ale tam, kde mi oba telefony už vypověděly službu, zbývalo realme GT Master 5G ještě nějakých 10% baterky. Výkon Snapdragon 778G možná zní na první pohled pro někoho jako relativně slabý procesor, ale chyba lávky. V řeči čísel jste někde na 500 tisíci bodech a to už je dostatečný výkon prakticky na všechno. Na žádný zádrhel tady opravdu nenarazíte, a to už i jen díky téměř čistému Androidu 11 s nadstavbou realmeUI 2.0. Jestli se tedy rozhodnete realme GT Master 5G, pro Samsung Galaxy A52s 5G, pro OnePlus Nord 2 5G, dostanete v podstatě stejný výkon a primárně bych volil podle toho, čím vám je která nadstavba sympatičtější a pak samozřejmě i podle toho, že u jediného Samsung A52s 5G dostanete rok podpory navíc. Aktualizace jsou vůbec u realme trochu slabší pro globální trh. Zrovna včera jsem řešil převod kontaktů z loňského vlajkového realme X50 Pro 5G, který pořád ještě nedostal Android 11. Fotoaparáty Teď se vrhnu na trojici foťáků, které jsou zase úplně stejné jako v dospělém GT. A na tomto místě přišlo u mě osobně asi největší zklamání v tom, že se k nám bohužel nedostal a ani asi nedostane GT Master Explorer Edition, což je vlastně OnePlus Nord 2 5G s nálepkou realme. Tím pádem byste dostali onen velmi dobrý 50MP senzor s optickou stabilizací, ale holt nedostanete a tak je konfigurace právě stejné jako na dospělém GT. Tím pádem 64MP hlavní senzor doplněný o 8MP širokoúhlý objektiv a pak ty 2 do počtu zbytečné 2+2. Realme vám samozřejmě ve fotoaplikaci nabízí i 2 násobný a 5 násobný zoom, ovšem nenechte se zmást, obě varianty jsou pouhý výřez z hlavního foťáku, i když je pravda, že aspoň ten dvojnásobný je občas i celkem slušně použitelný. Tak či tak, největší bolístka všech telefonů realme je, že se kvalita foťáků vždy zasekne někde na úrovni zhruba 7 tisícových telefonů a i když výrobce dokáže produkovat i telefony mnohem dražší, kvalita foťáků zůstává stejná. Tím pádem stačí přenést fotky do počítače a rázem zjistíte, že použitelný je víceméně jeden foťák – ten hlavní. A i u něj najdete spoustu chyb třeba v nic moc dynamickém rozsahu nebo celkové měkkosti fotky. Zhoršil se o chlup i širokoúhlý foťák, který jsem u klasického GT chválil a je vidět, že GT spoustu chyb dotahovalo ještě silným postprocessingem, který na slabším procesoru je logicky trochu jednodušší a výsledné fotky tím pádem vypadají malinko hůře. Závěr A tím se vlastně dostávám k finálnímu verdiktu této recenze a to vlastně, proč realme k nám takový telefon vůbec přivezlo. Pokud se totiž podíváte na přímou konkurenci, v podstatě narazíte na 3 modely. Jednak si realme konkuruje samo sobě v podobě dospělého GT, které sice má nic moc foťáky, ale rozhodně jde o nejlevnější Snapdragon 888 na trhu a tím pádem, kdo chce nejlepší Android procesor za nejnižší cenu, tomu dává smysl realme GT 5G. Druhým konkurentem je Samsung Galaxy A52s 5G – ten zase boduje za 11 490 Kč voděodolností, hlavním foťákem s optickou stabilizací a třemi roky podpory aktualizací. No a konečně posledním v pořadí je velmi úspěšný OnePlus Nord 2 5G, který k nám vtrhnul jako velká voda a v podstatě se za prvních 14 dní prodeje jeho nižší konfigurace vyprodala. OnePlus Nord 2 5G sice nenabízí voděodolnost, ale zase je za cenu 10 299 Kč o 1 200 Kč levnější než Samsung a nabízí velmi dobrý hlavní foťák s optickou stabilizací, rychlé úložiště UFS 3.1 a nejrychlejší procesor od Mediateku. Jen marně se mi hledá argument, proč bych vlastně toto realme GT Master Edition měl za svou běžnou cenu 10 499 Kč vůbec doporučit k nákupu a s klidem vlastně mohu říct, že se nic nestane, když se tomuto telefonu vyhnete obloukem – teda až na jeden jediný případ. Pokud jej nekoupíte v momentální startovní akci, která ovšem končí 8.9. Jenom do tohoto data máte totiž šanci koupit nové GT Master Edition s výraznou slevou. Tím pádem za 7 999 Kč v konfiguraci 6/128GB – bohužel jen na Alze nebo za 8 999 Kč v konfiguraci 8/256GB u nás na Hurámobilu. Každopádně, aby mě někdo špatně nepochopil, realme GT Master 5G je slušný telefon, jen s ohledem na aktuální nabídku konkurence za svou běžnou cenu po ukončení akce nedává tento telefon smysl. A také se sluší říct, že tato recenze není placená ani značkou realme, ani žádnou konkurencí proti značce realme a jako vždy vám poskytuji kompletní informace o této novince, abyste si sami mohli udělat kvalifikovaný názor. Sleduj video recenzi ...
Jestli máte značku Huawei zaškatulkovanou někde v sérii NO-GO vzhledem k americkému embargu a na jejich telefony jste dávno zapomněli, nijak vám to nevymlouvám. Pak je ale také dobré vědět, že Huawei je rozkročený poměrně v širokém portfoliu produktů od chytré elektroniky, přes monitory až po notebooky, kde naopak žádné embargo neplatí. No a protože je teď tak trochu okurková sezóna, rozhodně jsem nepohrdnul nabídkou si po delší době zas vyzkoušet nějaký notebook a sáhl po nejnovějším Matebooku 14 s AMD v hodně zajímavé startovní ceně. Konstrukce A hned na začátku vám řeknu, že jsem byl příjemně překvapený, co dneska za startovních 22 000 Kč můžete koupit. Samozřejmě, Windows 11 ještě nejsou venku, takže očekávejte klasické desítky, ale když jsem zkusil tento notebook projet PC Health checkem pro upgrade na Windows 11, nebyl zde jediný problém. To jen pro ty z vás, kdo by se třeba zdráhali nákupu už teď právě ve startovní akci se slevou 5 000 Kč. Po konstrukční stránce jde jinak o velmi bytelné zařízení vyrobené až na malé, sem tam, plastové prvky z větší části z hliníku a tak není divu, že se váha dostala lehoučce pod 1,5kg. Rázem se takový notebook dá bez problému dát do batohu a přenášet jej bez větších potíží klidně celý den. Já osobně jsem jej na týden nosil místo svého iPadu Pro s klávesnicí a víceméně jsem si žádného rozdílu v běžné váze opravdu ani nevšimnul. A ano, na tomto místě se tak hodně nabízí i způsob použití vašeho zařízení, ale je zajímavé sledovat, jak se vlastně obě zařízení k sobě čím dál tím víc sbližují. Zatímco tabletům přibývají vlastnosti notebooků jako klávesnice, více portů, touchpady, notebooky se zase snaží přiblížit tabletům. Třeba dotykovými displeji, snahou o nízkou váhu, co nejdelší výdrží na 1 nabití, různými otočnými klouby kolem dokola, odnímatelnými klávesnicemi atd. To sice není případ Matebooku 14, nečekejte tedy žádné konvertibilní zařízení, ale vcelku příjemný stroj pro práci a i zábavu. Displej A když už jsem nakousnul displej, ten má velikost 14“ a jde o IPS s rozlišením 2160x1440 v poměru stran 3:2, což je právě docela zajímavé číslo. Ve většině dnešních notebooků totiž najdete 14“ displeje v poměru stran 16:9, což je sice vhodnější třeba pro sledování filmů, ale poměr 3:2 je zase lepší na brouzdání po webu, úpravu fotek, čtení delších dokumentů, a nebo třeba právě na poznámky na různých přednáškách na vysoké atd. V praxi to znamená, že i když máte 14“ displej, jde zhruba o 8% nárůst plochy oproti klasickým 14“ displejům s poměrem stran 16:9. Zároveň musím říct, že 2k rozlišení a velmi tenké rámečky zajišťují notebooku daleko kompaktnější rozměry při velmi vysoké zobrazovací kvalitě a jemnosti. Jediné, co by možná mohlo někomu vadit je lesklý povrch displeje, který má tendenci nepříjemně odrážet zdroje světla. Tím pádem hodně záleží na tom, kde budete na notebooku pracovat. Zatímco někde v tmavším prostředí právě díky lesklé úpravě docílíte daleko hezčího obrazu než na matných displejích, třeba na práci v parku je tento displej vyloženě nevhodný. Já osobně bych ale v klidu zvolil tuto variantu, protože sedět někde v parku na lavičce s notebookem a nechat na sebe pražit sluníčko by se mi stejně vyloženě nechtělo. Klávesnice Když si ale zalezete někam do stínu nebo třeba kamkoli dovnitř, bude se vám na notebooku pracovat naprosto skvěle. Jednak hodně vysoko hodnotím klávesnici. Jednak si samozřejmě pro ty z vás, kdo nemají prstoklad pro psaní všemi deseti můžete zapnout její podsvícení, ale hlavně mají jednotlivé klávesy tak akorát příjemný zdvih a současně při stisku i příjemně utlumený zvuk. Jestli tedy budete třeba pracovat dlouho do noci vedle někoho, kdo spí nebo si dělat poznámky někde v knihovně, rozhodně vám přijde tiché psaní jako naprosto neocenitelná věc. Pro psaní všemi deseti musím říct, že prstoklad je ideální, jednotlivé klávesy mají dostatečnou velikost i rozestup a hlavně nedošlo k žádné redukci velikosti obou shiftů, enteru nebo backspacu. Naopak pro ty z vás, kdo na klávesnici píšete asi jako datel, který ťuká do stromu, asi budete mít problém, že na klávesnici chybí natisknuté znaky české diakritiky a tak jestli nevíte, že na dvojce je e s háčkem, na trojce š atd, asi budete chvíli tápat a nebo se konečně dokopete k tomu, abyste se naučili psát všemi deseti. Koneckonců, jak s oblibou říkám často já – nejlepší věc, co mě střední škola naučila bylo psaní na klávesnici všemi deseti prsty. V každém případě se u klávesnice zastavím ještě u jednoho zajímavého prvku, který pro zaryté příznivce Huawei není ničím novým, ale nováčky by rozhodně mohlo překvapit. Klávesa, kterou vidíte mezi F6 a F7 není lecjaká klávesa a rozhodně to není tlačítko pro aktivaci kamerky nad displejem, ale je to kamerka samotná. Stačí ono tlačítko promáčknout a kamerka na vás přímo vyskočí. Samozřejmě pro zaryté příznivce co možná největší bezpečnosti je to fajn prvek, protože nemusíte přelepovat kamerku nad displejem, když zrovna děláte třeba něco nepatřičného a prostě jí jen zacvaknete, ale pokud často používáte notebook pro telekonferenční hovory a nevážíte 50 kilo i s postelí, rázem klidně zjistíte, že jste nechtěným majitelem druhé brady. Ne, to říkám trochu v nadsázce, ale jen prostě kvůli faktu, že úhel kamery není zrovna úplně lichotící. Teď se ještě na krátko zastavím k touchpadu, který je standardně velmi dobrý, podporuje multitouch pro scrollování, zoomování atd a vzhledem k tomu, že notebook je v poměru stran 3:2, zbylo na něj i více prostoru a na 14“ notebook je tak nadprůměrně velký. No a jako taková malá třešnička na dortu, která by bývala byla velkou výhodou nebýt embarga a tím pádem malé penetrace telefonů Huawei, v touchpadu je schovaný NFC tag pro známý Huawei share alias rychlé sdílení obsahu mezi telefonem a notebookem. Výkon a výdrž Paradoxně skoro nakonec se dostávám až k výkonu a výdrži, byť na tuto cenu je to brutální. Poslouchejte sami. Procesor AMD Ryzen 7 4800H, 16GB operační paměti DDR4 a 512GB SSD. To je sice v základu, trochu nepochopitelně, rozděleno na 2 svazky, ale stačí asi 5 kliků, druhý svazek zrušíte a volné místo přiřadíte hravě hlavnímu svazku. Ať už tedy hrajete hry, renderujete video klidně ve 4k, editujete fotky v Lightroomu, všechno tohle zvládá Matebook 14 prostě na jedničku. Samozřejmě pořád je potřeba počítat s tím, že grafika je interní, žádný dedikovaný Radeon tady nenajdete, takže nečekejte hraní nejnovějších her na plné detaily, ale to koneckonců ani není účel tohoto zařízení. Matebook 14 je prostě ideálním každodenním pracantem, na kterém si sem tam nějakou hru zahrajete. Koneckonců ani nijak extra špičkové nejsou 2 2W reproduktory. Jednak jsou vespod, což je maximálně tak dobré na trochu zvýraznění basové složky, ale zas to celkový zvuk dost tlumí, takže nijak závratné hlasitosti si tady nevšimnete. Směrem dolů ale také míří i 2 větráčky, které naopak musím pochválit až do té míry, že vlastně o nich ani nevíte. Jednak jsou velmi tiché a jednak celé chlazení je na velmi precizní úrovni, protože tam, kde máte položené vaše ruce ani žádné extra zahřívání nepocítíte. A když už jsem před chvilkou úplně nepochválil repráčky, pořád máte možnost využit zdířku pro 3,5mm jack nebo samozřejmě bezdrátovou konektivitu. U celkové externí konektivity je výbava velmi slušná. Jednak je zde HDMI, což rozhodně u ultrabooků zase není tak běžné, dále 2 velké USB a jedno USB-C, které je současně také určeno pro nabíjení. A to je vlastně pro mě jediné a největší zklamání u tohoto notebooku, i když chápu, že za 22 tisíc nemůžu chtít úplně všechno. Jednak ono USB-C není Thunderbolt, ale hlavně vzhledem k budoucnosti je tu jenom jedno. Osobně se snažím totiž už USB-A co možná nejvíce ze svého života eliminovat, a tak by mi možná vadilo, že jeden USB-C port mám obsazený nabíječkou bez možnosti použití dalšího USB-C zařízení. Na druhou stranu má ovšem notebook hodně příjemnou výdrž v podobě deklarovaných 11,5 hodiny sledování videa, čehož lze dosáhnout, pokud trochu ztlumíte jas displeje. Osobně jsem se v kombinované kancelářské práci dostával někam k 7-8 hodinám, což ale třeba při použití na zapisování na různých přednáškách na vysoké jednoznačně předurčuje notebook pro celodenní použití bez nutnosti jej v průběhu dne nabíjet. A kdyby vám náhodou přece jen baterka někdy v průběhu dne došla, rychlé 65W nabíjení s nabíječkou v balení vám bez problému vrátí plnou kapacitu za hodinku a kousek. Závěrečný verdikt Nezbývá už nic jiného, než dát Matebooku 14 s AMD nějaký finální verdikt. I když jde o stroj z loňského roku, který se k nám dostává už teď, za jeho startovních necelých 22 000 Kč jej musím rozhodně doporučit. Má ideální poměr stran pro běžnou práci, skvělou klávesnici, výborný touchpad, 2k displej, skvělé zpracování, výborný hardware na svou cenovku, velmi dobrou výdrž na 1 nabití a navíc jej bez problému zdarma upgradujete na Windows 11. Pokud tedy nevyžadujete notebook primárně na hraní her, na což koneckonců ani není Matebook 14 určen a nebude vám vadit absence českých popisků na klávesnici, prakticky nemůžete udělat chybu a pak musím tento stroj opravdu doporučit. Sleduj video recenzi ...
Úvodem Když jsem před týdnem vydával recenzi na Samsung Galaxy Z Fold3 5G, říkal jsem, že tento telefon je něco jako Ferrari – všichni jej obdivují, ale nakonec si jej skoro nikdo stejně nekoupí. Proč? No protože v jedné vlastnosti hodně dobře vyniká a v jiných poměrně dost ztrácí. To by se samozřejmě dalo říct i o dnes recenzovaném Samsung Galaxy Z Flip3 5G, ale přece jen je tady těch kompromisů daleko méně a na rozdíl od svého většího bratříčka vám Galaxy Z Flip3 5G vyřeší jednu zásadní věc. Vloží vám do kapsy nebo kabelky sice trochu tlustší, ale zato jednoduše poloviční zařízení. A to už je v dnešní době čím dál tím větších pádel docela cool. Samozřejmě, pořád zde existuje spousta kompromisů a pokud se mají ohebné telefony na plné čáře prosadit, je jednoznačným úkolem všech výrobců tyto kompromisy omezovat až do té míry, kdy se ohebné telefony vyrovnají těm klasickým a ona ohebnost bude jen ta třešnička navíc a na vás zůstane jen, jestli zrovna tuto funkčnost chcete. Za 3 roky od prvních novodobých ohebných telefonů ovšem patří Samsungu velká chvála, kam až celou technologii posunul a kdybych měl použít za sebe u tohoto telefonu jednu jedinou frázi, tak bych řekl, že Galaxy Z Flip3 5G je první ohebný telefon, který bych si za své peníze opravdu koupil. Proč? Protože i když tu ony kompromisy jsou, konečně se pro mě snížily na akceptovatelnou úroveň. Konstrukce Vezměte si třeba design a kvalitu zpracování. Materiálově se telefon hodně posunul, je vyroben z nové slitiny hliníku, kvůli které je tělo daleko pevnější a odolnější a vnější stranu kryje Gorilla Glass Victus. To je pro změnu pevnější o 50% oproti klasické Gorilla Glass šestce. Jen trochu škoda, že Samsung se letos s barvami moc neodvázal a tak vedle krémové, černé a tmavě zelené je fialová taková jediná veselejší barva. Přece jen když už telefon zlevňuje oproti svému předchůdci o zhruba 10 000 Kč mínus na začátku cashback, trade-in atd., čímž jste se v předobjednávkách mohli dostat někam lehce nad 20 000 Kč, víc barevných kombinací by asi rozhodně nebylo na škodu. Ať už ale vyberete jakoukoli barvu, počítejte s tím, že povrch je extrémně kluzký a stačí telefon položit na jakoukoli nerovnou plochu a najednou vám kolikrát může nedobrovolně odcestovat i ze stolu nebo police na zem. Odolnost Další vlastnost, která rozhodně stojí za to, v celkové konstrukci vypíchnout, je nově odolnost proti vodě IPX8. To znamená, že můžete bez problému telefonovat v dešti nebo telefon ponořit až do 1,5m hloubky po dobu 30 minut, což samozřejmě nedoporučuju a záruka se na poškození vodou, stejně jako u jakéhokoli jiného přístroje nevztahuje, ale rozhodně je to od loňské verze plus. Když už píšu o verzích a pokud vám v názvosloví u čísla 2 jde na mysl, že číslovku 2 jste zaspali, tak nebojte, nezaspali. Opravdu se jedná o třetí generaci, první byla Flip, druhá Flip 5G a tato dnešní je Flip3 – Samsungu šlo tedy čistě jen o to, aby sjednotil názvosloví s Foldem. Každopádně zpátky k odolnosti, kde jste pro změnu zvyklí vídat spíše označení IP68 než IPX8 u Flip3. Nejde však o nic jiného, než o to, že první číslo značí ochranu proti prachu a Xko znamená žádná certifikace proti prachu. I když je tedy ve Flipu3 zbrusu nový kloubový mechanizmus, stále je pro něj problém extrémní prašné prostředí v truhlářských dílnách nebo třeba písek na pláži u moře. Všude tam bych byl opravdu opatrný, i když ony štětinky vymetající mechanické nečistoty z oblasti kloubu jsou i tady vylepšeny. Konečně totiž mám z celého ohebného mechanizmu daleko lepší pocit. Jednak kloub klade příjemný tak akorát odpor a jednak po celé ose drží přesně v té poloze, do jaké jste telefon ohnuli. Teda samozřejmě až na úplně zavření, kdy si jej přitáhnou magnety. Tohle je totiž ideální třeba na delší videohovory, kdy telefon položíte na stůl a libovolně jej nahnete, aniž byste museli jako u klasických telefonů hledat jakýkoli předmět, o který telefon opřete. A když už píšu o opatrnosti. Naopak bez starostí můžete být s novou službou HP Instant Ink. Jestli se vám totiž někdy stalo, že vám došel toner nebo inkoust v tiskárně přesně ve chvíli, kdy jste potřebovali tisknout diplomku, nebo jen recept na buchty, teď už můžete být v pohodě. Stačí si zvolit některý z měsíčních plánů u inkoustových tiskáren od 29Kč měsíčně za 15 stránek nebo u laseru od 69Kč měsíčně za 50 stránek a tiskárna HP za vás automaticky hlídá počet vytisklých stránek a jakmile vám dochází náplň, automaticky vám na vaší adresu dorazí nový. A ten starý? Ten odešlete v předplacené obálce na recyklaci. Když to tedy celé shrnu, jednak nezůstanete nikdy bez inkoustu nebo toneru, ušetříte v případě inkoustových plánů až 70 procent a pokud si navíc pořídíte tiskárnu podporující tiskový systém HP+, můžete získat celou tuto službu na 6 měsíců úplně zdarma. Pojďme ale zpět k Samsung novince. Ve složeném stavu je pak Galaxy Z Flip3 5G téměř čtverec, takže pokud jej vyndáte z kapsy kalhot, chvilku vám možná bude trvat, než najdete v ruce tu správnou orientaci, abyste telefon rozložili. Na druhou pro samotné telefonování nemusíte telefon ani otevírat, stačí prostě jen přijmout hovor na zbrusu novém vnějším displeji, který je letos skoro 4x větší a tohle je za mě jedna z největších výhod oproti předchozímu Flipu. Vnější displej teď můžete použít nejen pro telefonování, ale pohodlně na něm přečtete notifikace, swipnutím zprava dokonce zobrazit i widgety kalendáře, ovládání hudby a tak podobně, a nebo jej použít i jako náhledový displej pro fotoaparát. Mezi oběma čočkami foťáku se zase pohybujete swipováním nahoru dolů, a nebo horizontálním posunutím si měníte mezi focením a videem. Malinkatý displej má dokonce i v menu vlastní volbu nastavení tapet a pokud jste si k telefonu dokoupili i nové hodinky Watch4, máte možnost si tapetu sjednotit s ciferníkem na hodinkách. Tohle je oproti minulému Flipu, který byl dobrý akorát tak na zobrazení hodin opravdu jednoznačný posun. Vnitřní displej Teď už je ale na čase se podívat na vnitřní displej, který je stále o velikosti 6,7“, ale konečně jsme se dočkali i tady 120 Hz obnovovací frekvence a ta se tak pomalu, ale jistě stala standardem u jakéhokoli telefonu nad 20 000 Kč. A tady se každý asi pochopitelně ušklíbne nad Applem, ale nebojte, za 14 dní bude představovačka nových iPhonů 13 a podle všeho bychom se konečně i u nich měli dočkat 120 Hz displejů. Zpátky ale k Flipu, jehož vnitřní displej kryje nová, údajně až o 80% lepší fólie, u které si teda výrobce mohl dát alespoň trochu víc práce s výřezem kolem kamery. Je to ale tak jak to je a tak jsem se spíš soustředil na jiné 2 věci – ano, ohyb tu je, je viditelný a jen tak se ho asi nezbavíme. Možná si vzpomenete, že u recenze Foldu jsem jej vlastně ani nezmiňoval, ale to je tím, že na Foldu mi ani tak moc nevadil, protože ať už píšete na klávesnici nebo swipujete, přijdete s ním do styku vcelku minimálně oproti právě Flipu. Tady se jednoduše nevyhnete swipováním na feedu sociálních sítích nebo při prohlížení webových stránek. Je tu pořád, nijak se nezměnil a zkrátka se s ním musíte naučit nějak žít asi jako kdysi s notchem nebo průstřelem v displeji, o kterém když mluvím, tak je tu pořád a technologie kamerky pod displejem se zatím bohužel do Flipu3 nedostala. Není to ovšem nijak na škodu. Samsung zatím neumí skrýt pod displej kamerku tak dobře jako konkurence a tak se vám po řešení foťáčku pod displejem Foldu3 ani nijak stýskat nemusí. To za daleko pozitivnější vidím už jen samotný fakt, že letos má displej daleko lepší světelnost, a tak na sluníčku všechno daleko líp přečtete. Fotoaparáty Paradoxně se tentokrát, stejně jako u Foldu, zastavím u foťáků jen krátce. Jsou tu 2 a na chlup stejné jako vloni, tím pádem 12MP klasický s optickou stabilizací a 12MP širokoúhlý se šířkou záběru až 123 stupňů. Fotky nejsou nijak excelentní, meziročně čekejte spíš lehký posun v rámci post-processignu, ale jsou tak nějak průměr a spíš očekávejte úroveň typu Samsung Galaxy S20 FE. Tím pádem jakýkoli telefon nad 20 000 Kč Flip3 hravě ve fotkách porazí. Přes den jsou síly vyrovnané, ale samozřejmě největších rozdílů poznáte na úrovni detailů u večerní fotografie. Tohle asi očekával každý, kdo mrknul na parametry, ale vás spíš zajímá, jak je na tom baterie. Pořád jde o stejnou 3300mAh baterku rozloženou mezi oběma částmi telefonu a samozřejmě víc jak 1 den s telefonem nedáte a hodně zamrzí na dnešní dobu už relativně pomalé 15W nabíjení. Průměrně tak počítejte zhruba 4 hodiny rozsvíceného vnitřního displeje a tady bude samozřejmě hodně záležet na způsobu použití a jak moc budete využívat vnitřní nebo vnější displej, popřípadě doplňkové vlastnosti telefonu jako GPSku, což má vliv pak i na zahřívání telefonu. Zatímco při běžném použití zůstává telefon naprosto v klidu a večer jsem se vracel domů po práci s nějakými 12%, třeba při navigaci přes Waze z Prahy do Vsetína, což je nějakých 3,5 hodinky, už samozřejmě topí slušně a bez nabíječky to baterka vzdala mezi Brnem a Zlínem. Závěr No a tím se vlastně tak nějak vracím zpátky na začátek. Galaxy Z Flip3 5G je za mě velmi dobrý telefon, u kterého se potkaly 2 důležité věci. Zlevnil téměř až k 25 tisícům korun a výrazně zlepšil konstrukci co se týká voděodolnosti, lepších materiálů a hlavně zlepšil díky většímu displeji jeho užitnou vlastnost i v zavřeném stavu. Má slušnou kvalitu hovorů, u kterých mimochodem Samsung myslel i na volání v zavřeném stavu, kdy obrátil funkčnost tlačítek hlasitosti, aby dávaly smysl z pohledu nahoru zesiluju, dolů zeslabuju, kloub je výrazně lepší, softwarová podpora je teď 3-letá, a proto je toto opravdu první ohebný telefon, u kterého za mě pozitiva převýšila negativa a nebál bych se jej komukoli doporučit. ...
Zpracování a displej Vím, každý hned na začátku ohrne nos nad tím, že v telefonech a tabletech Huawei není Google, tak proč bych se takovým zařízením zaobíral, ale na druhou stranu spousta lidí může tablet používat úplně jiným způsobem než mobilní telefon a nakonec by to právě nemuselo až tolik lidem vadit. To bych ale předbíhal, pojďme se nejdřív mrknout na tablet MatePad 11 jako takový. Jak už čislice v názvu napovídá, jde o kompaktnější tablet s 11“ displejem, který vychází z dospělého 12,6“ zařízení. Oproti němu už sice chybí AMOLED a dostanete zde jenom IPS displej, ale musím říct, že zrovna tohle mi na tabletu vůbec nevadí. Barevné podání je věrné, černá sice není černá jako na AMOLEDu, ale primárně za vás asi víc než technologii displeje řešte uhlopříčku. Menší a kompaktnější zařízení se bude hodit víc na cestování – to znamená lépe se vejde do kabelky, líp se používá ve stísněnějších prostorech – třeba na vyklápěcím stolu v letadle a ten velký se zas hodí všude tam, kde místo menšího tabletu potřebujete prostě větší zobrazovací plochu. Zkrátka jde hlavně o způsob použití a při 487 g u menšího tabletu je to pořád ještě celkem akceptovatelná váha, abyste nemuseli často přemýšlet, že je tablet tak těžký, že ho stejně necháte nakonec doma. Zpátky ale ještě k displeji, ten má stále 120Hz obnovovací frekvenci, slušně rozlišení 2560x1600 a pokud by se vám zdálo, že rámečky jsou až moc velké, u tabletů je to záměr. Přece jen jej musíte za něco držet, třeba ve chvíli, kdy jej nemáte nacvaknutý na klávesnici, kterou mimochodem dostanete společně s tužkou k MatePadu v prvních dnech prodeje úplně zdarma. A to se celkem vyplatí, protože vemte v úvahu, že za podobnou klávesnici s tužkou dáte u Applu zhruba 6 tisíc korun. Ne, že byste klávesnici s tužkou nutně potřebovali, ale možnosti tabletu se tím značně rozšiřují. Já třeba svůj tablet často beru někde v Praze do kavárny, kde mám klid na psaní scénářů a ťukat do obrazovky by se mi zas tak úplně nechtělo. Hardware a software výbava A tím se zas dostávám k tomu, že tablet je vlastně něco mezi mobilním telefonem a klasickým notebookem. Jeho nesporná výhoda je ovšem oproti notebooku značně vyšší výdrž na jedno nabití, protože tablety vycházejí po hardwarové stránce ne z notebooků alias počítačů, ale právě z mobilních telefonů, kde výdrž je klíčovým parametrem. Uvnitř MatePadu 11 tak najdete Snapdragon 865, což je ten stejný procesor, který poháněl v loňském roce ty nejlepší mobilní telefony. Rázem asi chápete, že výkonu je tady na rozdávání a pokud se rozhodnete hrát svou oblíbenou hru z mobilu na velkém displeji, klidně můžete. Stejně tak si klidně můžete rozdělit obrazovku na 2 a na levé straně koukat na video nebo nebo nějaký webinář a vpravo si dělat poznámky. Jen s jednou věcí bohužel počítejte – na klávesnici není touchpad, takže chvíli co chvíli se budete vracet prstem na displej a nebo můžete připárovat přes Bluetooth myš a pak se vám na displeji objeví klasický kurzor. Naopak, pokud máte mobilní telefon od Huaweie, v klávesnici vestavěný NFC čip můžete použít pro rychlé spárování přes Huawei share, kdy si můžete jednoduše z mobilu do tabletu odeslat třeba právě vyfocený snímek z foťáku telefonu a na velkém tabletu fotku upravit a hned sdílet třeba na Instagram. A tady samozřejmě přichází do úvahy často vytýkaný software. Ano, Google tu není a to je potřeba vědět, to znamená na aplikace typu Youtube, Gmail, Google Maps asi zapomeňte, ale na druhou stranu značného vylepšení doznal Petal Search, který vám najde většinu aplikací, které potřebujete. Nebyl tedy problém nainstalovat Facebook, Instagram, NetFlix a místo Google map můžete použít aplikaci Mapy od Seznamu. Zkrátka, bude hodně záležet na tom, co využíváte. Pro mě, jako pro tvůrce videí na YouTube byl problém pouze v chybějící aplikaci YouTube Studio, která využívá Google služby a druhý, častý problém, by mohl být pak v aplikacích, které využívají nějakým způsobem Google Mapy nebo jádro Googlu – tím pádem doručovací služba jídla Wolt, Dáme jídlo atd. Ty sice nebudou fungovat v rámci aplikací, ale Petal Search Vám nabídne jejich webovou variantu, což sice není tak komfortní, ale stále je to řešitelné. Prostě vždycky existuje způsob, jak to obejít, ale občas holt za cenu nižšího komfortu. Celkově ale musím říct, že rozhodně potěší samotná rychlost systému HarmonyOS, plynulost animací a rychlost odezvy na dotyk. Stejně tak příjemně překvapila dlouhá výdrž baterky, kdy nemáte problém na jedno nabití shlídnout i několik filmů, možnost rozšířit paměť microSD kartami a ne těmi od Huaweie nebo 4 hodně slušně hrající reproduktory. No a konečně naopak pro někoho bude mínus chybějící zdířka pro 3,5mm jack. Fotoaparáty Pokud nejste japonský turista na Staromáku, asi vám předpokládám bude úplně jedno, že na zadní straně je obyčejný 13MP senzor, který je tu fakt tak trochu spíš do počtu a jeho největší užitná vlastnost je, že slouží jako zarážka pro pouzdro, aby vám nesjíždělo ze zad. Naopak pochválit musím přední kamerku, která je umístěna v horizontálním režimu na vrchní hraně a tím pádem pro případné video hovory je to daleko lepší umístění než třeba v iPadu na levém rámečku. Závěr Teď určitě čekáte na finální verdikt a zda se nový MatePad 11 vyplatí. No, i když jsem jej víceméně za spoustu vlastností, až na software chválil, pořád je potřeba brát v úvahu, že jeho startovní cena je 10 990,- a to rozhodně není málo, pokud vezmete do úvahy, že jen o 15 stovek dražší je třeba Apple iPad ve stejné 128GB konfiguraci. Teď ovšem přichází ta další nálož elektroniky, kterou dostanete současně s tabletem. Na výběr totiž máte ze 2 balíčků. Buď si vezmete za stejných 10 990,- tablet, kryt s klávesnicí, tužku a ještě navíc sluchátka Huawei Freebuds 4i a kdo by nepotřeboval tento balíček, pro toho jsou k dispozici hodinky GT2 Pro a zase sluchátka Freebuds 4i. To znamená, že třeba v případě druhého balíčku ušetříte nějakých 7 tisíc korun a tablet vás pak vyjde na pouhé 4 tisíce. Nebo se to dá obrátit, že pokud byste si chtěli koupit hodinky Huawei GT 2 Pro – přidejte ještě 5,5 tisíce a dostanete tablet a sluchátka v hodnotě 12,5 tisíce a klidně máte o vánoční dárek postaráno. Těch pohledů je spousta a alfa a omega všeho je, že se pořád točíme kolem chybějícího systému Googlu. Pro někoho je to stopka, někomu to nevadí a někdo s tím dokáže bez problému minimálně na tabletu žít. To je asi vše, co jsem vám chtěl k dnešnímu tabletu říct, krom toho, že u všech prodejců tablet startuje už v září. ...
Úvodem Když jsem dostal na recenzi Samsung Galaxy Z Fold3, hodně dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak takovou recenzi pojmout. Přece jen jde o výjimečný telefon, výjimečnost mám rád, protože konečně nejde o další stejnou placku, ale stejně tak jde o kategorii, kde vlastně žádná konkurence není. Galaxy Z3 Fold je telefon, který si utváří kategorii vlastní a je pro strašně úzkou skupinu lidí. Je to něco jako Ferrari, všichni jej obdivují, když se někde objeví, ale nakonec si jej drtivá většina lidí nekoupí, protože je na ně až příliš drahé nebo nepraktické. A to je vlastně možná i tak trochu případ dnešního Foldu3. Krásný telefon, krásný kousek hardwaru, cena 46 tisíc už je bezesporu dostupnější než cena Ferrari a víceméně mně po celých 14 dnů, kdy jsem jej testoval telefon fakt bavil, ale jestli mi bude chybět? Asi úplně ne. Tím vůbec telefon nezatracuju a možná to vypadá, že začínám pomalu závěrem recenze, ale tak to vůbec není. Jen jsem chtěl předestřít, že ač se jedná o skvělý telefon, paradoxně má hrozně úzkou cílovou skupinu uživatelů, mezi které možná můžete patřit i vy. To nepochybně ví i Samsung a proto na nový Fold3 ani tak moc necílí na svých stránkách třeba bannery a soustředí se na daleko zajímavější a letos notně levnější Z Flip3, kterým chce oslovit velké masy. Konstrukce Pokud ovšem máte v kapse volných 46 tisíc korun nebo i klidně víc, stávající technologie vás už víceméně nudí a rádi byste si zpestřili den něčím, co v kapse rozhodně jen tak někdo nemá? Pak určitě existuje mnoho možností, ale jedna z nich je rozhodně nový Samsung Galaxy Z Fold3. Samozřejmě, jak už název napovídá, jde o třetí generaci ohebného telefonu, který si za svůj relativně krátký život prošel pár strastmi, aby konečně dospěl a ukázal to nejlepší, co je Samsung schopen vyrobit. To znamená materiálově se celý telefon zase posunul někam dál, je vyroben z nové slitiny hliníku, Gorilla Glass 6 vystřídal o 50% odolnější Gorilla Glass Victus nebo se konečně přidala ochrana IPX8, což znamená ochrana proti vodě. Písmenko X před osmičkou pak značí, že zvýšenou ochranu proti prachu telefon nenabízí a proto bych se rozhodně vyvaroval jej nosit třeba někam na pláž, do truhlárny nebo někde, kde se pracuje s drobnými úlomky kovu. Přece jen nechcete, aby se vám kovové špony dostaly do ohebného mechanizmu. Ten je samozřejmě u třetí generace opět vylepšený, má v sobě opět štětinky vymetající prach ven, ale znáte to, opatrnosti není nikdy dost. Displej a baterie Pokud jste někdy v minulosti alespoň přemýšleli o ohebném Foldu, možná vás odrazovaly první neúspěchy s vnitřním displejem a nebo třeba s malým vnějším displejem. Ten vnější letos narostl na 7,6“ a jde o plnohodnotný FHD displej s LTPO technologií a 120Hz obnovovací frekvencí. To znamená, že obnovovací frekvence displeje padá směrem dolů až k 10Hz, čímž se výrazně šetří baterie. A to se dostávám asi na největší slabinu nového Foldu 3. 4400mAh baterka, která má pohánět monstrum se Snapdragonem 888, podporou sítí 5. generace a 2 displeje. Jestli si potrpíte na úsporu energie, celý byt máte vybavený LEDkami a u svého automobilu nezapínáte světla, pokud není aspoň 10 večer, pak budete asi u nového Foldu ve známém prostředí. Tady prostě budete muset baterkou hodně šetřit, pokud se chcete dočkat večera a nebo myslet na to, že jej v průběhu dne dáte sem tam na nabíječku nebo bezdrátovou podložku. Pak budete asi v pohodě. Problém je, že telefon je sám od sebe předurčen na to, abyste na něm pracovali, což je přesně opačný záměr, než si pro vás přichystala baterie. Samozřejmě slabší kapacita baterie byla i u minulých Foldů, kde jste aspoň mohli s ohledem na využití baterie používat vnější displej, ale tady pochopitelně při velkém vnějším displeji, byť s LTPO se ona výhoda vytrácí. Rázem se tak dostanete na nějaké 4-4,5h používání a to vskutku u telefonu, který má být pracovním nástrojem moc není. Poznatky z používání V rámci používání telefonu jsem byl ale maximálně spokojený. Co nevyřídíte na vnějším displeji samozřejmě vyřídíte na vnitřním a tak v průběhu dne, jak se vám mění priority asi budete střídavě využívat jeden nebo druhý displej. Na rychlé zkontrolování notifikací stačí po ránu klidně malý displej a naopak na sledování videa nebo odpovídání na emaily už je lepší vnitřní displej. Tady ale fakt hodně záleží na vaší rozmazlenosti, kterou já osobně se přiznám mám enormní. Tím, že jsem zvyklý mít v práci na desktopu 3 monitory, jsem fakt hodně otrávený, když musím stříhat video na notebooku nebo když mám na přece jen trochu stísněnější notebookové klávesnici s malými zdvihy psát scénáře. Vždycky si pak řeknu, že si radši volný čas užiju a dohoním to na velké ploše v práci. No a ekvivalentně k tomu jsem to měl i u Foldu. Sice je na něm daleko pohodlnější odepisovat na emaily, ale byť širší klávesnice na vnitřním displeji je rozložením úplně v pohodě, na delší psaní fyzickou klávesnici nenahradíte. A když už jsem u té šířky klávesnice, na vnějším displeji už to taková hitparáda není a jak je displej daleko vyšší a užší oproti běžným telefonům už to rozhodně takový komfort není. Jednak se poměrně často kvůli nahuštěným tlačítkům překlikáváte a jednak pro ovládání jednou rukou to také moc není. Naopak vnitřní displej je svým způsobem unikát. A tím nemám úplně tak na mysli zrovna to, že jde o první u nás dostupný telefon s kamerkou pod displejem. Spíš to berte jako takový kompromis mezi tím zakrýt kamerku a mít možnost kamerku používat pro video-hovory. Upřímně bych řekl, že kompromis ovšem nevyšel ani na jednu stranu, protože jednak je v místě kamerky snížená hustota pixelů, takže při bílém podsvícení displeje to vypadá spíš jako vadný displej a jednak při natáčení nebo focení jsou na foťáku často vidět různé Halo efekty atd. Na obranu Samsungu je ale potřeba říct, že i výrobce samotný radí kamerku používat jen pro videohovory a na selfie fotky použít klasický zadní foťák. Pominu-li ale kamerku, je vnitřní displej rozhodně tím důvodem proč si telefon kupujte, určitě nově oceníte o údajných 80% zpevnění fólie kryjící displej. Samozřejmě pořád se jedná o relativně měkký materiál, do kterého rozhodně nemáte problém udělat nehtem rýhu, ale na druhou stranu už je tak pevný, že vám nově Samsung umožňuje použít i zbrusu nový S-Pen se speciálně změkčeným hrotem. Za ten ovšem date dalších 13 stovek, což by asi nebyl ten největší problém, vzhledem k ceně telefonu, ale jakmile jej přestanete používat, vzpomenete si na Jana Nerudu a jeho fejeton Kam s ním? Nenacvaknete jej totiž na bok telefonu, nevsunete jej do útrob jako u série Notů a tak jej buď necháte někde povalovat nebo si za další 2 tisíce dokoupíte pouzdro na telefon a rázem jste v pořizovací hodnotě už nad 50 tisíci. Trochu tím pádem škoda, že série Note už je ve své podobě nenávratně pryč. Musím říct, že na vnitřním displeji mě kromě klasického split screenu pro použití vice aplikací, což už znáte z přechozích generací bavilo naopak díky Samsung Labs šikovné roztáhnutí aplikací, které jsou vytvořeny typicky na klasické telefony. Rázem tak třeba u Instagramu ani nepoznáte, že si s aplikací pohrál Samsung a sám od sebe jí dokázal přizpůsobit šířce vnitřního displeje. Samozřejmě jde ovšem o zobrazení, nikoli funkčnost, takže jak už říkal třeba Linus nebo mnozí další, rozhodně nepočítejte s tím, že by se změnilo samotné fungování aplikace nebo třeba u YouTube byste najednou mohli přidávat příspěvky nebo dotazníky do komunity na YouTube. Fotoaparáty Jestli jste doposud pozorně vnímali, asi jste už nasáli atmosféru nového Foldu3 a víte, kde leží jeho hlavní přednosti. Tím pádem asi vás nepřekvapí, že ve foťácích to úplně není. Ne, že by Fold fotil nějak špatně, ale zkrátka ani Samsung nevnímá tento telefon jako fotomobil. Jestli jste s tím OK, pak určitě pochopíte, že to, že výrobce použil po roce naprosto stejnou sestavu foťáků a nesnaží se sem nacpat nejnovější 108MP sensory nebo nějaké bůhvíjak velké senzory, aby zlepšil večerní fotky. V každém případě nefotí vůbec špatně, ale z S21 nebo S21 Ultra zkrátka dostanete lepší fotku, I když v oblasti postprocessingu večerních fotek se telefon rozhodně od loňska zlepšil. Po stránce věrnosti barev je to ten typický Samsung s přemodřelou oblohou a přezelenalou trávou. Suma sumárum, kvalitativně počítejte úroveň třeba S20 FE. Závěrem Koupit tedy Fold3 nebo nekoupit? Upřímně, pokud vás neoslovila první ani druhá generace, rozhodně vás ani tento Fold nenadchne. Je velký, je těžký, většinu věcí zvládá průměrně a jednu z nich excelentně. Bude ale pro vás velký displej v kapse natolik důležitý, že obětujete slabší výdrž na 1 nabití, foťáky 13 tisícového telefonu, koneckonců i ony obrovské rozměry, které u dam katapultují telefon okamžitě do kabelky a u pánů zase způsobí v kalhotách poněkud kontroverzní bouli. K tomu všemu přičtěte i ony pořizovací náklady a i obavu o ztrátu či rozbití takového zařízení. Za mě se stále jedná o impozantní kus techniky, který využije strašně malá skupina lidí a těm poslouží naprosto skvěle. Pokud se mezi ně počítáte, pak vám gratuluju a bude vám Fold3 skvělým pomocníkem. No a pokud ne a přesto máte chuť vyzkoušet ohebný telefon, pak určitě neuděláte chybu s novým Z Flipem 3, který spadl s cenovkou skoro na půlku a pokud k němu přičtete i různé bonusy v prvních objednávkách, rázem jste schopni se dostat někam k ceně lehce nad 20 tisíc korun. A koneckonců tady pak získá onen ohebný mechanizmus na atraktivitě, protože rázem máte v kapse rozměrově poloviční telefon oproti ostatním, zatímco u klasického Foldu stále nosíte plus mínus podobný rozměr. ...
Design a nové funkce Hned na začátku vám musím říct, že mě osobně moje staré Airpody už zhruba před rokem a půl odešly do věčných lovišť a protože čekám na nový model, který se zpožďuje a zpožďuje, tak nějak si krátím volný čas používáním všech možných alternativ. Dnešní Freebuds 4 už používám jako hlavní sluchátka zhruba 14 dní na cestě do práce, z práce, kvůli funkci potlačení okolního hluku i v práci, ráno ve fitku anebo třeba večer v posteli když zrovna koukám na filmy a nechci Kačku rušit puštěnou televizí. Všude tam mám spoustu zkušeností, o které se s vámi chci dneska podělit. Nejdřív vám ale řeknu něco k designu, u kterého asi nemá cenu zastírat, kde se kompletní série Freebuds inspiruje. Zatímco krabička alias dockovací a současně dobíjecí základna je velikostně i tvarově lehce zaměnitelná s dentální nití, sluchátka s peckovitým tvarem, šťopkou a jasnou bílou barvou si vcelku hravě spletete s Airpody. No a komu by to vadilo, ten může šáhnout i po matně stříbrné variantě. Upřímně musím říct, že oproti minulým Freebuds 3 tady moc změn není a spíš si všímáte třeba takových drobností v konstrukci, že víčko dobíjecí krabičky je v otevřenější poloze pevnější a při zavření daleko příjemněji klapnou magnety – prostě zhruba stejně jako na Airpodech. Druhým faktem je přítomnost ochrany IPX4, což zase ocení ti, kteří si se sluchátky jdou třeba zaběhat. Hlasitost a ovládání Protože jsou Freebuds čtyřky prémiovým produktem, pochopitelně je potřeba na taková sluchátka už mít trochu vyšší nároky. Jedním z nich, který splňujou Freebudsy k dokonalosti je ovládání. A za to mohou opravdu prémiové senzory. Dost často jsem se setkával u jiných sluchátek se špatnou odezvou na dotyk, to znamená buď registrovala doteky špatně nebo často vůbec, ale tady je téměř dokonalá. Dvojitým poklepáním na jedno ze sluchátek spustíte nebo pauznete hudbu, dlouhým podržením ovládáte aktivní potlačení okolního hluku a swipováním nahoru a dolů měníte hlasitost. A tady musím Huaweii doslova zatleskat, protože konečně jsem našel nějaká sluchátka, kromě Airpodů, která dokážou na Applu plně využít potenciál hlasitosti. U všech ostatních, včetně mnou neustále omýlaných Panasoniců mají totiž jeden zásadní problém. I na nejnižší hlasitost hrají na iPhonech až moc nahlas, což je obzvlášť otravné v místech, kde je naprosté ticho, v mém případě třeba večer při usínání v posteli. No a právě Freebuds 4 konečně můj problém vyřešili jednak ohledně hlasitosti a jednak už svou samotnou konstrukcí, protože když už se sluchátky náhodou usnete a převalíte se na bok, rozhodně si je neprotlačíte ušním bubínkem. A takovej fun fact, často čtu, jak nám EU zakáže uchošťoury na čištění uší. Tak musím říct, že namotat vatičku na šťopku je naprosto ideální řešení a když to budete provádět dostatečně dlouho a často, tak se vám svým způsobem i pořizovací cena sluchátek vrátí. Zpátky ale na chvíli ještě k ovládání, protože jsem vám ještě nestihl říct, že si samozřejmě všechna tlačítka můžete přenastavit k obrazu svému. Stačí si jen nainstalovat doprovodnou aplikaci Huawei AI Life, která je dostupná jak na App Store, tak na Google Play, ale u Androidu si dejte trochu pozor. Zatímco na App Store jsem byl úplně v pohodě, při použití na Androidu doporučuju instalovat aplikaci spíš přímo z Huawei App Gallery nebo po nascanování QR kódu přímo ze stránek výrobce. Ta na Google Play je zastaralá a nemusela by fungovat. V samotné aplikaci pak můžete kromě přenastavování gest ještě zapínat nebo vypínat potlačení okolního hluku, nastavovat ekvalizér, zapínat detekci nošení, to znamená přerušení hudby, když sluchátka sundáte a samozřejmě můžete aktualizovat firmware. Zvukový projev Teď se dostávám samozřejmě ke kvalitě zvuku a skvěle hrajícím 14,3mm měničům, které podávají naprosto vyvážený zvuk a víceméně nepreferují žádný druh hudby. Nečekejte tedy od nich třeba jasně basově orientované JBL, i když v rámci možností si i s nimi můžete pohrát v rámci nastavení ekvalizéru v AI Life. Jen je trochu otravné, že nechápu proč se sluchátka nechtějí inicializovat v aplikaci právě ve chvíli když už hudba hraje. Musíte jí pěkně pauznout, pustit aplikaci a tam už se pak bez problému i s puštěnou hudbou můžete pohybovat. Zjevně tak jde asi o nějaký bug, který se časem opraví. Každopádně ekvalizér si můžete nechat buď ve standardní hodnotě nebo dát prioritu basům a nebo výškám. U obojího počítejte posun tak zhruba o nějakých 10-15 % směrem do požadovaného směru zvuku. Musím říct, že ať jsem poslouchal basovější, kytarovější skladby jako třeba Thunderstruck od ACDC nebo naopak čistě vokální, alá třeba taková Celine Dion, ve všech ohledech byl zvuk krásně čistý, všechny nástroje byly jasně zřetelné, a pokud to vztáhnu k ceně aktuálních 2 800 Kč, tak jsem byl opravdu spokojený. Samozřejmě tady se na celkovém zvuku hodně podepíše i fakt, že se jedná o pecky a ne třeba o špunty, které by zacpaly dokonale zvukovod a tím basovou složku ještě víc umocnily. A právě i na tento ohled jsou basy pořád zřetelné. Tím se dostávám k další důležité vlastnosti – potlačení okolního hluku, kterým se sluchátka také honosí. A tady musím říct, že funguje asi tak podobně, jako třeba u známých ledvinek od Samsungu, neboli nic-moc. Sice tu je, okolní nežádoucí zvuk trochu potlačí, ale právě kvůli peckové konstrukci funguje potlačení okolního hluku asi tak, jako když byste špunt u umyvadla nahradili víčkem od PET láhve. Rozhodně vody proteče kolem méně, než kdyby tam to víčko nebylo, ale protože nedojde ke kompletnímu utěsnění, nakonec ta voda stejně proteče. Je to taková nice-to-have funkce a Huawei tvrdí, že by mělo dojít k omezení hluku až o 25db, což jsem sice neměřil, ale okolní hluk jsem prostě slyšel rušivě pořád. Za to není potřeba se ale zlobit na sluchátka, jde čistě o typ zvolené konstrukce. A tím se vlastně tak dostávám k výdrži na jedno nabití, protože to se pochopitelně liší, pokud aktivní potlačení používáte a nebo ne a nebudu vám lhát, tohle je za mě prakticky jediná slabina sluchátek. Pokud totiž ANC zapnete, výdrž je pouhé 2,5h na 1 nabití, bez ANC už použitelné 4 hodinky a to věru moc není. Tady totiž hodně bude záležet na tom, jakým způsobem sluchátka budete používat. Já osobně s tím neměl nikdy problém a na limit jsem prakticky ani jednou nanarazil. V práci jsem za 40 minut, ve fitku cvičím hodinu a po každé takové aktivitě strčím sluchátka do pouzdra, které jednak dokáže dodat až celkových 22 hodin na 1 nabití, ale hlavně nabíjí ultra rychle. Za 15 minut totiž dostanete až 2,5 hodiny poslechu anebo za 30 minut jste nabití zase do plna. Tím pádem hodina ve fitku, 15 min sprcha a zas dobito a takhle jedu celý den. Pokud byste ovšem sluchátka chtěli používat třeba celý den jako odhlučnění proti kolegům v práci jako špuntové Airpods Pro, na to to prostě není. Ještě vám dlužím 2 důležité disciplíny z pohledu kvality. Hovory jsou špičkové a druhá strana slyšela skvěle – asi dost dobře možná i kvůli tomu, že si můžete zapnout HD kvalitu hovorů a že telefon má oproti předchozím FreeBuds trojkám dva daleko kvalitnější mikrofony. A pak je tu oblíbená disciplína kodeky a zpoždění ve hrách. U Applu žádný problém díky kodeku AAC. U Huawei telefonů by měla být latence minimální, ale bohužel tu žádný Huawei telefon zrovna na otestování nemám a u OnePlus Nord 2 v Call of Duty zpoždění slyšíte. Každopádně, až sluchátka připárujete ke svému Android zařízení, doporučuju se ještě podívat do konfigurace připárovaných sluchátek, kde si určitě spusťte vysokou kvalitu zvuku. Pak se místo standardního SBC kodeku použije daleko lepší AAC. No a když už jsem u toho párování, připárovat můžete současně až 2 zařízení a je hrozně fajn, jak inteligentně mezi nimi nová Freebuds 4 přepínají. Za to rozhodně palec nahoru. Závěr Co tedy říct závěrem? I když jsem sluchátka za výdrž na 1 nabití na konci kritizoval, musím říct, že tohle jsou momentálně moje číslo 1 minimálně do doby než Apple pro iPhone představí nové AirPody, do kterých půjdu. A to je myslím asi ta největší pochvala, kterou nové Freebuds 4 mohly dostat. U Airpodů totiž očekávám kromě dost podobných funkcí navíc ještě onen widget s nabitím, který u Huawei Freebuds 4 logicky dostanete jen na Huawei telefonech, stejně jako u Airpodů dostanete Widget jen na Applech a u Galaxy Buds zas jen na Samsungu. Když tedy sluchátka shrnu, za aktuálních 2 800,- dostanete skvělý zvuk, multipoint, ovládání gesty, skvělou kvalitu hovorů, voděodolnost a průměrné potlačení okolního hluku a v závislosti na jejím použití i dost průměrnou výdrž. Suma sumárum jde ale o skvělá sluchátka, která se nebojím každému doporučit, ať už používáte jakékoli zařízení. ...
Začnu možná trochu netradičně právě onou cenou, protože když vám řeknu, že tato Bluetooth sluchátka stojí aktuálně jen 849 korun, asi si budete klepat na hlavu, že od renomované značky jako je JBL to musí být nějaká past. A ne, opravdu se bát nemusíte, vysvětlení je poměrně jednoduché. JBL Tune 500BT mají ve své řadě už modelového nástupce v podobě 510BT, která jsou ale o 5 stovek dražší a tak přesně pro vás, kdo hledáte výborný poměr ceny a výkonu mohou být stále prodávané pětistovky jako velmi dobrá alternativa. Konstrukce a výdrž Na výběr máte rovnou ze 4 barevných provedení: černá, bílá, růžová a modrá a dorazí vám v krabičce, kde uvnitř kromě sluchátek najdete už jen dobíjecí kabel a návod k obsluze. Po konstrukční stránce jde samozřejmě o sluchátka přes hlavu vyrobená z plastu. To samozřejmě může být pro někoho nevýhoda, ale zase se bavíme právě o ceně 849, kdy spousta lidí na druhou stranu může ocenit hodně lehké provedení. Sluchátka totiž váží pouhých 155 gramů, což i při celodenním nošení byla za mě naprostá pohoda co se týká váhy. Druhou věc, co musím rozhodně pochválit je příjemné sevření, které je tak akorát, aby sluchátka i po delší době netlačila, ale zase třeba nepadala při pohybu. A to se hodí právě třeba pokud si jdete zaběhat do posilky na pás nebo zacvičit a nechcete pecky, které třeba při náročnějším cviku vypadnou nebo naopak velké mušle přes uši, kde budete vypadat jak Otík z vesničko má středisková a kdy se zase při fyzické aktivitě uši dost potí. Tady jsem byl trochu na vážkách ohledně materiálu náušníků. Přece jen pravá kůže místo umělé kůže by byla určitě lepší, ale zase pořád jsme v ceně pod tisícovku, kde je takový materiál naprostý standard. Já jsem s těmito sluchátky absolvoval asi 10 tréninků ve fitku a musím říct, že jsem si je fakt oblíbil a to vlastně i z dalších 2 důvodů. Jednak díky skládací konstrukci se vejdou daleko líp do tašky se cvičením a zadruhé jsem je nemusel ani jednou nabíjet. Tím se dostávám k výdrži a celkovému použití. Na jedno nabití výrobce deklaruje až 16 hodin přehrávání muziky. Já se dostal právě na zhruba 2 týdny používání ve fitku s třemi tréninky týdně, což bych asi přirovnal k celotýdennímu ježdění do práce a z práce na jedno nabití. Samozřejmě nástupce v podobě 510BT nabízí daleko delší výdrž, ale zase jde o sluchátka, kde si pětistovku připlatíte. Na druhou stranu, když by vám někdy šťáva došla, nějakých 5 minut na nabíječce znamená další hodinu poslechu navíc. Ovládání a hovory Pro ovládání jsou k dispozici kromě zapínacího ještě 3 další tlačítka, které slouží ke všem běžným věcem jako zesilování, zeslabování, play, pausa nebo vyvolání hlasového asistenta a to ať na Androidu či iOS. Ovládání je fakt intuitivní a zvyknete si na něj po minutě. Zesilování a zeslabování funguje opravdu od minimální úrovně a hlavně po pravidelných krocích přes krátké stisky a přes ty dlouhé přeskakujete mezi jednotlivými skladbami. Krátký stisk prostředního tlačítka je play a pauza a dvojklik vyvolá asistenta, čímž se dostávám ke kvalitě hovorů. Já vím, že skoro pořád chválím, ale fakt to vztahuju k ceně a musím říct, že jak často hodnotím nic moc kvalitu hovorů, tady je to naprosto bez problému. Já slyšel skvěle, i když na nejvyšší hlasitost už byl zvuk plechovější, ale druhá strana ani nepoznala, že mluvím skrz sluchátka a ne klasicky do telefonu. Zvukový projev Teď se dostávám samozřejmě k tomu nejdůležitějšímu, co u sluchátek chcete – zvuku. Už ze samotného označení Pure Bass na krabičce je jasné, která složka zvuku bude ve sluchátkách dominovat. A koneckonců, kdo zná značku JBL, ten I typický basový projev očekává. Pokud požadujete slušné basy už i při nízké hlasitosti, budete určitě spokojení. Basy vás prakticky provází přes veškeré žánry a někde to může být pozitivní vlastnost a jinde negativní. Rozhodně si užijete hip-hop, rnb a soulové skladby, naopak třeba v některých vokálových skladbách vás přemíra basů může občas i štvát. Celkově ovšem budete ze zvukového projevu sluchátek nadšeni a budete si říkat, že přece není možné, abyste dostali tak na první pohled krásný zvuk z tak levných sluchátek. Jasně, pro audiofily tato sluchátka nejsou, přece jen středy a výšky jsou trochu utopené, ale naprosté většině uživatelů, pro která jsou tato sluchátka určena, budou maximálně vyhovovat. Hodnocení Když se mě často ptáte jaká sluchátka do tisíckovky si máte koupit, vždycky odpovím, že pokud chcete pecky, určitě berte Honor Choice. Po dnešní recenzi musím doplnit, že pokud chcete sluchátka přes uši, určitě berte JBL 500BT. Odmění se vám opravdu lehkou konstrukcí a naprosto drtivou většinu překvapí jak skvěle dokážou za necelých 9 stovek hrát. Polstrovaný most a příjemný molitan pak zajistí pohodlné nošení, multipoint zas připojení k více zařízením současně – tím pádem, pokud posloucháte přes Bluetooth muziku třeba z počítače, pořád jste schopni přijmout hovor z telefonu. Veškeré ovládání je naprosto rychlé, intuitivní a pokud si rádi potrpíte na různé barvy, k dispozici máte rovnou 4. Samozřejmě je tu i pár negativ – to znamená pro ty z vás, kdo si nepotrpíte na basy, mohly by vám zdůrazněné basy vadit, pak ale koneckonců nejste vůbec zákazník pro značku JBL. Někomu by zas mohlo vadit trochu těsnější sevření sluchátek. Ano, tady záleží zase jak dlouho plánujete sluchátka nosit. Mě to nikdy do 2 hodin nošení nevadilo, ale je fakt, že na celodenní nošení to asi není. Je to prostě jako vždy o prioritách. Já musím za sebe každopádně tato sluchátka všema deseti doporučit. ...
OnePlus a konkurence OnePlus to poslední dobou neměl úplně lehké, po odchodu Carla Peie dělal jeden kiks za druhým, vzpomeňme na obrovské problémy s aktualizacemi, poslední dobou zpomalování procesorů vlajkových řad, ne moc úspěšná série Nordů až na ten jediný vlajkový Nord až to všechno vyvrcholilo integrací do Oppa. Tato značka tak potřebovala zoufale udělat nějaký významný úspěšný krok, aby si napravila svou reputaci a musím říct, že právě Nord 2 je konečně telefonem, kterého by se měl bát Samsung se svou letos ultra podařenou sérií A52. Je to opět takový ten návrat ke kořenům, který přináší vlajkové prvky kolem hranice 10 tisíc korun. Nečekejte tedy úplně nejlepší specifikace, ale většinou tak ty druhé nejlepší, které přinesou značnou úsporu v nákladech, ale pořád jsou pro vás, jako zákazníka hodně atraktivní. A začít mohu klidně hned u designu, kde si OnePlus drží stejné linky jako vloni, tím pádem kombinace plastového rámečku s displejem I zády krytými Gorilla Glass pětkou. Ta jsou sice lesklá, ale díky speciální povrchové úpravě na nich neulpívají otisky prstů. A komu by skleněná záda nevyhovovala, Nord 2 se bude dodávat i v imitaci zelené kůže podobně, jako třeba sesterské Realme GT. Jediná vada na kráse je pak to, že nebude dostupná hned od začátku, ale o chvilku později. I tak ale po konstrukční stránce je telefon nádherný a designem, který vychází z dospělých OnePlus 9 byste jej klidně mohli tipovat I na mnohem dražší telefon. Naštěstí od odlehčených Nordů Nkové řady nebo CE řady pak nechybí ani oblíbené boční tlačítko po vzoru iPhonů, kde máte možnost úplně ztišit vyzvánění nebo zapnout pouze vibrace – zase něco, co konkurence absolutně postrádá. A když už jsem u vibrací, rozhodně musím pochválit skvělou haptickou odezvu opět pocházející z vlajkových lodí. Je jasné, že kolem Hranice 10 tisíc korun je ale potřeba I za něco ušetřit a tak třeba voděodolnost tady bohužel nenajdete. Displej a baterie U displeje se od loňska nezměnilo vůbec nic. Pořád se ovšem jedná o krásný 6,43” Fluid Amoled displej s 90Hz obnovovací frekvencí a poměrem stran 20:9. Samozřejmě nejedná se o displej s technologií LTPO, kde by dynamicky padala obnovovací frekvence, aby se šetřila baterie, ale poměrně chytrý smart režim dokáže samozřejmě přepínat mezi 60 a 90Hz přesně tak, jak je potřeba. Procházíte tedy v systému, vše je krásně plynulé, na chvíli se zastavíte nebo je obraz staticky a hned se přepne do 60 a šetří baterii. Když už jsem u té výdrže, tady se naopak meziročně hodně zlepšovalo. Původní 4 tisícová baterka narostla až na 4,5 tisíce mAh a zrychlilo se i nabíjení ze 30W rovnou na 65 a nabíječka je přímo uvnitř balení stejně jako třeba průhledné pouzdro. Po stránce výdrže už je to ovšem I přes nárůst víceméně stejné jako vloni. Pravidelně jsem se vracel domů s 20-30 zbývajícími procenty a to jsem normálně telefonoval, fotil, sem tam točil, brouzdal při cestě do práce po internetu a poslouchal muziku. Tím pádem je tu pořád dostatečná rezerva pro někoho, kdo by na telefonu chtěl třeba hrát. Kolem a kolem tak počítejte zhruba 4,5-5h screen on time. Tím pádem jasně, jste schopni telefon vybít při hraní her I za den, ale 65W rychlé nabíjení vám za 30 minut nabije telefon z nuly na 100%. Hardware a software Po hardwarové stránce je tu od loňska změna opravdu výrazná. Pro někoho by možná mohl být přechod od Qualcommu k Mediateku trochu zklamáním, ale berte to tak, že vloni jste dostali v Nordu Snapdragon 765, to znamená odlehčený vlajkový procesor a teď dostáváte v Nordu 2 sice Mediatek, za to nejlepší procesor této značky navíc speciálně potuněný od OnePlus co se AI funkcí. A dokonce prý potuněný až tak, že si zasloužil vlastní jméno Dimensity 1200 AI. Nové AI funkce by se měly podílet zejména na live HDR náhledu videa a fotek, ale znáte to, marketingovými frázemi nikoho moc neurazíte a já vám upřímně říkám, že tato funkce by rozhodně chtěla ještě doladit. Přece jen po vyfocení nebo natočení videa jsou fotky o poznání lepší než je vidíte přímo na displeji v průběhu pořizování, ale tak třeba se tam OnePlus s dalšími aktualizacemi dostane. Každopádně, co se týká výkonu, tak oproti původnímu nordu se připravte zhruba za 60% nárůst výkonu, což jen pro představu v Antutu znamená vice jak 550 000 bodů. Je tím pádem jasné, že všechno běží jak na drátkách, nikde se nic neseká a nadstavba Oxygen OS 11.3 je po OneUI od Samsungu pořád mojí druhou oblíbenou variantou. Samozřejmě po integraci do Oppa můžeme čekat ještě určitě nějaké změny, minimálně na poli jádra systému a teoreticky možná i příchod nových funkcí, které jsou v Color OS. Bohužel nové funkce si ale patrně také časem vyžádají trochu pozdější příchod aktualizací, I když u Nordů se OnePlus nikdy s rychlostí extra nepřetrhl. V každém případě nový Nord 2 přichází na Androidu 11 a zaručeny jsou 2 velké aktualizace systému a 3 roky bezpečnostních záplat, což je třeba o rok kratší doba než má třeba Samsung u A52 a rozhodně byste to měli vzít do úvahy při rozhodování o novém telefonu. Asi nemá cenu na tomto místě extra popisovat každý parametr, který si přečtete stejně ve specifikacích, ale rozhodně bych chtěl na tomto místě vyzdvihnout stereo repráčky, které sice samozřejmě nedosahují ROG Phonu nebo Herman Kardonu v Mi 11, ale na svou cenovku hrají velmi dobře, na maximum nechrastí a dokonce nepostrádají ani basovou složku. Fotoaparáty Ten pravý nářez ovšem přichází u foťáků. A to v dobrém slova smyslu. Jednak ono trio na první pohled vypadá už celkem působivě, ale co rozhodně stojí za to je hlavní 50MPx senzor od Sony na hlavním foťáku. Je to ten stejný, který najdete jako širokoúhlý senzor u OnePlus 9 Pro nebo jako hlavní senzor u vlajkového Oppo Find X3 Pro a hned na začátku musím říct, že Nord 2 je momentálně za mě rozhodně nejlepší telefon na fotky na hranici 10 tisíc korun a v návaznosti na včerejší video mohu s klidem říct, že Nord 2 odsouvá A52 bez problému na druhé místo. Je opravdu nádhera se dívat na snímky, které hlavní foťák v této cenovce produkuje a při jeho 50MPx je paráda, jak se i s jedním kašpárkem dá zahrát sborové divadlo. Hlavní senzor totiž hravě zvládne nahradit hned 3 foťáky – tím myšleno onen hlavní foťák, který po spojení pixelů produkuje 12MPx snímky, ale můžete jej použít i na dvojnásobný nebo pětinásobný zoom, který nahradí prokleté makro objektivy v mnoha telefonech. Navíc i na 5 násobný zoom dostanete z velkého senzoru při porovnání s makrofoťáčky daleko hezčí fotku s dostatečně malou hloubkou ostrosti. To je možná ovšem zároveň i trochu slabinou tohoto telefonu. Připravte se, že pokud jste zvyklí se svým současným telefonem fotit hlavním foťákem opravdu detaily z krátké vzdálenosti, překvapí vás jak daleko je minimální ostřící vzdálenost. Bude to chtít z počátku trochu cviku a počítat s tím, že na detaily je u Nordu 2 potřeba použít onen zoom. Pak už vypadají fotky krásně. Naopak pětinásobný zoom bych moc nepoužíval na focení třeba budov, kde přece jen už je digitální výřez dost poznat. Nord se ovšem nemusí stydět ani večer a vyloženě vás pozitivně překvapí noční režim I když k zahození nejsou ovšem v podvečer ani snímky bez něj. Tam je Pravda trochu horší dynamický rozsah, ale scéna je o poznání přirozenější. Při nočním režimu dochází samozřejmě k prosvětlení fotky a kdybych měl něco vytknout, je to až zbytečně přeostřená scéna, ale na druhou stranu v této cenovce to asi hravě prominete. Pořád jde totiž s přivřením oka o uvěřitelnou věc narozdíl třeba od dávných večerních HDR omalovánek u Motoroly a málem bych zapomněl, že k celkové ostrosti rozhodně značne dopomáhá optická stabilizace. U širokoúhlého objektivu to už pochopitelně taková sláva není a při jeho 8MPx senzoru je jasně vidět, že OnePlus obětoval většinu rozpočtu na hlavní foťák. Fotky ze šíra jsou tak bohapustý průměr a aspoň tady rozhodně dostanete třeba z A52 daleko lepší fotky. V konečném důsledku vám možná ani ten širokoúhlý foťák tak chybět nebude, protože hlavní foťák na OnePlus je přece jen malinko širší, než jsme u všech telefonů většinou zvyklí. U videa pak přichází malinké zklamání, protože i když Mediatek bez problému podporuje 4K, OnePlus si pravděpodobně řekl, že to by bylo asi až moc dobré a tak se bohužel musíte omezit jen na 4K 30 nebo FHD. Pochválit ovšem můžu opravdu fajn stabilizaci. No a konečně pro milovníky selfie je tu 32MPx kamerka a jak víte, já úplně nejsem cílovka, každopádně musím říct, že i při dostatku osvětlení trochu zklame, že nedokáže udělat ostrou fotku v pohybu a přece jen je potřeba se na chvíli zastavit a uklidnit. Hodnocení Jestli jste pozorně poslouchali v průběhu recenze, asi vám došlo, že výraznější výtky na tento telefon prakticky nemám, obzvlášť, když vám řeknu, že Nord 2 vstupuje na český trh za cenu 10 299,- ve variantě 8/128 nebo 12699 v konfiguraci 12/256. To je víc než slušná konkurence právě třeba pro již zmiňovaný Samsung A52 5G za podobnou cenu. Oproti němu OnePlus ztrácí jeden rok podpory, nemá voděodolnost, ale zase nabídne dvojnásobný výkon a daleko lepší foťáky. No schválně mi napište, co na tento telefon říkáte vy. ...
Představení a design Předpokládám, že značku Vivo už asi netřeba představovat, koneckonců jde o jednoho z největších světových výrobců, který byl jedním z hlavních sponzorů proběhlého mistrovství světa ve fotbale a tak předpokládám, že většina z vás na tuto značku narazila a když ne na fotbale, tak třeba u nás při recenzi X60 Pro nebo Y70. Představovačky tedy stranou a hned se vrhnu na nádherný design. A vy víte, že si rád potrpím na to, když nějaký telefon vypadá úplně jinak. A přesně tak je tomu u tohoto telefonu. I když samozřejmě máte možnost V21 sehnat v uniformnější námořnicky modré barvě, které sice u Viva říkají černá, musím říct, že tentokrát se mi hodně líbí tato duhová, které zase ve Vivu říkají modrá. Proč, to nevím, to se mě neptejte, ale počítejte, že duhová barva spíš hází odstíny růžové, fialové, žluté a sem tam bledě modré. A důvod je jasný, tento telefon je totiž určený pro jasnou skupinu mladých zákazníků, kteří se nebojí extravagance a doslova žijí na sociálních sítích. To ale neznamená, že by si na své nemohli přijít i ostatní, protože pokud jste vyznavači krásných tenkých telefonů, prakticky na tomto místě máte jedině 2 možnosti. Buď Xiaomi Mi 11 Lite 5G nebo právě dnešní Vivo V21 5G se 7,3mm tloušťkou a decentně vystupujícími foťáky. Bohužel oproti Mi 11 Lite už ale chybí oficiální stupeň odolnosti, byť nějaké minimální krytí asi existuje, protože slot pro 2 SIM karty nebo SIM a paměťovku je utěsněný gumou proti vniku kapaliny. Ovšem absenci Gorila Glass už je fakt a záda i rámeček jsou kompletně vyrobeny z plastu. Na jednu stranu je to škoda, na tu druhou už máte v balení obligátní průhledné pouzdro, takže o design nepřijdete, proti pádu jste chráněni svým způsobem také a na přední stranu můžete sklo vždycky dokoupit. A naopak navíc oproti většině jiných telefonů najdete v balení i sluchátka s připojením do USB-C, protože jack už tady nenajdete. Displej U displeje musím Vivo opět pochválit, 6,4“ je velikostně pro někoho takový ten „sweet spot“ a při FHD rozlišení, 90Hz a krásném barevném podání jsem byl opravdu spokojený. Takový bonus je pak podpora HDR10+, podpora WideWine L1, akorát je malinko zarážející, že NetFlix, pro kterého je tato podpora určena zatím pro V21 nepodporuje HDR obsah. Na druhou stranu, NetFlix má v tomto případě svůj vlastní whitelist a je tak dost dobře možné, že certifikace teprve dorazí. I tak je ale na displeji obraz živý a musím říct, že při sledování filmů mi po obrazové stránce nevadilo nic. To spíš za horší považuju absenci stereo reproduktorů, což už přece jen v současné cenovce začíná být oproti konkurenci trochu nevýhoda. Naopak fajn je čtečka otisků prstů, rychlá, spolehlivá a tak to má být. Kdybych přece jen měl z osobní zkušenosti ještě k displeji něco říct, v základním nastavení vám telefon dorazí se zapnutými 60Hz a vy máte možnost se přepnout do chytrého módu, 60 nebo 90 Hz. Osobně doporučuju zvolit 90, kdy telefon přepíná do 60 i tak při nepoužívání, ale právě ono přepínání se mi zdálo subjektivně lepší. Důležité ovšem pro vás je, nezapomeňte se do tohoto nastavení po koupi telefonu podívat, 90 Hz stojí fakt za to. Za úplně pohodové pak považuju použití na sluníčku, kdy při 760 nitech svítí displej opravdu dostatečně a i s nasazenými slunečními brýlemi byl displej ještě pořád slušně čitelný. Hardware a software Po hardwarové stránce telefon pohání procesor Mediatek Dimensity 800U doplněný 8GB operační paměti a 128GB úložištěm, což poskytuje v Antutu výkon lehce přes 300 tisíc. Za 10 tisíc, korun telefon momentálně stojí to rozhodně není žádný trhač asfaltu. Koneckonců konkurentů s jednou tak větším výkonem za stejnou cenu je spousta. Vévodí jim asi momentálně Poco F3 s loňským nejlepším procesorem, ale i A52 5G nebo právě často vzpomínaný Mi 11 Lite 5G jsou na tom lépe. Na druhou stranu tento telefon není postaven na hraní her a jeho kouzlo spočívá v naprosto něčem jiném. K unikátnímu selfie foťáku se dostanu za chvíli, ale teď ještě k výkonu, který byl optimalizován tak, aby baterie vydržela co možná nejdéle na 1 nabití. I při 4 tisících tak nemáte problém dosáhnout na 2 dny výdrže v běžném režimu použití. Samozřejmě, pokud telefon využijete způsobem, jak jej využívá cílová skupina, pro kterou je určen tím pádem teenageři na natáčení videí a nonstop pobyt na sociálních sítích, hravě jej za den vybijete. Pak ovšem přijde na řadu rychlé 33W nabíjení, které je schopno na 30 minut dodat telefonu 60% kapacity zpět nebo za hodinu jej nabít do plna. Po softwarové stránce vše běží samozřejmě na Androidu 11 s nadstavbou FunTouch. Ta je bohatá na spoustu doplňků, témat, způsobů zobrazení Always On displeje atd. To je mimochodem také jedna z výhod třeba oproti Mi 11 Lite. Always On vám dokáže běžet v závislosti na nastavení klidně po nějakou denní dobu nebo celý den – volba, která u Xiaomi chybí a pár z vás mi psalo, že kvůli tomu telefon nechtějí. Co se týká předinstalovaných aplikací, těch je tu naopak až dost, ale zase pokud telefon vnímáte očima cílové skupiny, máte zde vše potřebné – Facebook, Netflix, Onedrive, TikTok, Youtube, Booking a chybí tak nepochopitelně jen oblíbený Instagram, který nejspíš nezaplatil Vivu a tak si jej samozřejmě doinstalujete s čímkoli dalším z Google Play. Fotoaparáty Na zadní straně najdete sestavu 3 foťáků, hlavní 64MP se clonou f/1.8 a optickou stabilizací, který můžete použít i na dvojnásobný výřez. Tomu sekunduje již jen 8MP širokoúhlý senzor a 2MP makro. Kde ovšem telefon dominuje a je jeho síla je přední 44MP selfie kamerka také s optickou stabilizací. Pokud se rádi natáčíte, fotíte, je to přesně ten telefon, který potřebujete. Disponuje mimochodem i spoustou režimů při nedostatku světla. Může rozsvítit bíle celý displej a decentně vás přisvítit, nebo využije dvě dopředu směřující LED diody pro pořádný šajn. Jestli Vivo cílilo na hezké portrétní fotky nebo video přední kamerou, tak musím říct, že tady se mu to jednoznačně povedlo. Sice je kamerka schopná vyprodukovat i neostrý snímek, ale to je spíš rarita. S přední kamerkou jsem byl dokonce tak spokojený, že já, který když už si jdu nafotit nějaké selfie, vždy použiju zadní kameru, tady jsem nemusel a bez problému využíval onu přední. Na zadní straně u hlavního foťáku už jsem tak úplně nadšený nebyl. Sice tady dostanete relativně hezké snímky, co se týká barevného podání, barvy jsou živé a laděné do teplých tónů, občas ale citelně chybí dynamický rozsah hlavně ve stínech. S ubývajícím světlem už pak přichází neostrost, ovšem, kde telefon mile překvapí je noční režim, který večer naopak fotku dost vylepší. 2 násobný výřez z hlavního má cenu použít jen za dobrého denního osvětlení, pak se určitě hodí, ale večer na něj naprosto zapomeňte, stejně jako na širokoúhlý foťák. Ten podává přes svých 8MP přes den dost průměrné fotky a zrovna 10 metrů do vzduchu jsem neskákal ani z jeho barevného podání. 2MP makro už je pak jen do počtu a žádnou díru do světa s ním neuděláte. A ví to asi dost dobře i samotné Vivo, protože trochu nepochopitelně je spouštění obou foťáků, jak makra, tak šíra schované pod speciálním samostatným tlačítkem v rohu obrazovky, zatímco mezi hlavním foťákem a jeho výřezem se přepínáte klasicky jako na ostatních telefonech. Často je však umělá inteligence schopna rozpoznat jaký objekt zrovna fotíte a automaticky vám nabídnout, zda nechcete využít některý z dalších objektivů. To je sice fajn, jen je potřeba přesně vědět, že výsledek už tak hezký jak z hlavního nebude. Závěrem Co říct o Vivo V21 závěrem. Rozhodně znova zopakuji to, co jsem mnohokrát řekl v průběhu recenze. Musíte být jasná cílovka pro tento telefon. Jestli chcete netradiční design, tenké provedení, fajn používání a u fotek vám nevadí mít jen 1 hlavní objektiv a naopak třeba oceníte krásnou selfie kamerku, pak je pro vás Vivo V21 jak dělané. Pokud ovšem preferujete celkově lepší telefon, stereo reproduktory, voděodolnost, třeba i tři roky podpory a lepší prostředí, asi bych sáhnul po Samsungu A52 5G, který máte šanci sehnat za stejné peníze. Pokud naopak chcete větší výkon a steně tenký telefon, volba padá jasně na Xiaomi Mi 11 Lite 5G. Daleko větší výkon ve větším těle má Poco F3, zkrátka a dobře, alternativ je spousta a Vivo V21 5G to za současnou cenu mít úplně lehké nebude. Na druhou stranu ovšem nabízí něco, co ostatní ne, je ale otázka jak moc velká cílová skupina zákazníků se ovšem pro tento telefon najde. Výběr je samozřejmě jako vždy na vás. ...
Design a zpracování Jak už název napovídá, jde o třetí generaci hodinek světoznámého výrobce a je skvělé pozorovat, jak s každou další řadou Huawei pořádně šlápne do pedálu a posune laťku jak sám sobě, tak pro ostatní výrobce zase o pořádný kus dopředu. Právě se totiž díváte na nádherný kus designové práce, kde jdou spolu ruku v ruce jen ty nejlepší možné materiály. Tělo vyrobené z titanu, senzory na zádech kryje hypoalergenní keramika, nádherný Amoledový displej pro změnu zas safírové sklo a 22mm řemínek je samozřejmě z kůže. Taková kombinace prvků se už ale samozřejmě slušně podepíše na váze a při 63g je trochu škoda, že Huaweii konstruktéři nesáhli po trochu širším řemínku. Já musím říct, že ze začátku jsem si na tak těžké a relativně velké hodinky dlouho zvykal a při 1,43” displeji jsou Watch 3 Pro asi i největší hodinky, které jsem kdy testoval. Na druhou stranu, člověk si zvykne na všechno a stejně jako na iPhonu nevnímám takový notch, i tady vám po 14 dnech váha i velikost přestanou tak nějak vadit a naopak oceníte velký a skvěle čitelný displej na sluníčku. Pozor byste si ovšem měli dát vy z vás, kdo máte menší zápěstí, to znamená pro ženy, děti a nebo 50kg muže tyto hodinky fakt asi nejsou a mohly by vypadat až komicky. Naopak na silnější ruce a tím zrovna nemyslím tu mojí mohou vypadat velmi dobře. Displej U displeje, kromě jeho velikosti, asi nejvíc oceníte skvělou čitelnost na sluníčku. 1000 nitů je na hodinky opravdu slušný výkon, který hravě předčí i spoustu mobilních telefonů. Amoled displej samozřejmě můžete využít i na Always On, pak se ale připravte na zhruba o 50% kratší výdrž. Na druhou stranu i tak se ona výdrž zkrátí na zhruba 3 dny, což je třeba proti jednodenním Apple Watch pořád slušný rozdíl. Z těch si Huawei vypůjčil pro ovládání kombinaci otočné korunky a pravého tlačítka. Musím ovšem říct, že něco dělá Huawei líp a něco hůř. Třeba daleko líp řeší čínský výrobce umístění. Tím, že korunka není na středu, ale zhruba na dvojce hodinových ručiček, nestává se, že byste si ohnutým zápěstím nechtěně mačkali korunku. Podobně jako na Apple Watch je přímo skvěle řešená haptická odezva a i zoomovaní na konkrétní aplikaci, ale už nemůžete dozoomovat až přímo do spuštění aplikace nebo dvojklikem korunky spustit poslední aplikaci, ale musíte se vrátit pro potvrzení aplikace na dotyk displeje. Na druhou stranu je ale zase fajn, že displej podporuje multitouch a tak stejným roztažením prstů, jako to děláte na telefonu můžete zoomovat i v aplikacích. A komu by nevyhovovalo ani to, z mřížky se můžete jednoduše přepnout na rolovací seznam, jak to znáte z většiny hodinek. Hardware a software Po hardwarové stránce Watch 3 Pro pohání vlastní procesor Hisilicon od Huawei doplněný 2GB operační paměti a 16GB úložištěm využitelným pro vaší hudbu nebo aplikace. Ty si můžete do hodinek stáhnout buď přes doprovodnou aplikaci Huawei zdraví nebo díky vestavěné WiFi přímo z hodinek. Samozřejmě, tím, že Huawei využívá vlastní operační systém HarmonyOS 2.0, je počet aplikací ještě relativně malý, k dispozici je jich zhruba 20, ale do budoucna se jejich počet bude jistojistě zvyšovat. Dokonce už prosakují zprávy, že by další čínští výrobci mohli HarmonyOS využívat a minimálně Nokia by do konce roku měla představit svůj telefon na HarmonyOS. Teď ovšem asi chápete, že z 20 aplikací to žádná hitparáda není, jde o naprostý základ, který většinou nevyužijete a pochopitelně třeba Spotify vlastní aplikaci nemá a tak jej budete muset ovládat jedině prostřednictvím widgetu na vašem telefonu. Každopádně jsem se při používání vestavěné aplikace Hudba i pobavil. Ta umožňuje i streamování a vybrat si můžete třeba z některých žánrů jako romantická hudba, cestování a dokonce mysleli i na nás evropany. Hned jak jsem totiž zapnul hudbu na cesty, dostaly mé uši jedinečnou možnost se zaposlouchat do rakousko-něméckých nádherných skladeb a stačilo jen zavřít oči a rázem jsem se viděl jak držím flying hirsch a užívám si pořádné party po lyžování v apre ski baru. No, tak zpátky nohama na zem do dnešní koronavirové nelyžařské doby, ale musím pochválit skvěle hrající reproduktor, který si mimochodem můžete i vysokofrekvenčním tónem profouknout třeba když zrovna vylezete po tréninku z bazénu. Watch 3 Pro jsou totiž certifikovány až do 5ATM a tak ve zhruba 100 a více sportovních režimech jich je i pár plaveckých. Sportovní funkce Výběr sportů je opravdu pestrý. Kromě těch běžných jako různé druhy běhu, cyklistiky, které asi očekává každý si ale můžete monitorovat třeba břišní tanec, parašutismus nebo bungee jumping. Ze všech sportů tak dostanete ucelený přehled, který můžete v omezené míře vidět v hodinkách nebo pro detailní zobrazení právě v aplikaci Huawei zdraví. Samozřejmě nečekejte tak detailní zprávy jako třeba u Garminu, ale přece jen Watch 3 Pro jsou kombinací chytrých hodinek se sporttesterem než primární zaměření na sport u Garminu. I tak je ale fajn, že tu najdete i speciální tréninkové režimy jako u Garminu, které vám kromě monitoringu aktivit dokážou sestavit i tréninkový plán třeba pro uběhnutí maratonu. Můžete si tak stáhnout jednoduché tréninky na různých úrovních kombinující běh a chůzi, běh a jogging nebo si nastavit tréninkový plán na celý týden a zvyšovat tak svojí fyzičku. Na hodinkách si zas při delším sezení v práci u počítače může protáhnout krční páteř nebo si dát jen tak rychlé protažení celého těla a veškeré cviky vám ukážou přímo hodinky včetně doprovodných animací. Každopádně co se týká přesnosti měření, tak i když nabízí Watch 3 Pro kombinaci všech možných satelitních sítí včetně Galilea, při záznamu trasy v městské aglomeraci se na mapě holt nevyhnete občas prošlou budovou, ale slušný přehled o prošlé nebo proběhlé trase na mapě dostanete i tak. Na druhou stranu počítadlo kroků funguje opravdu skvěle. Při porovnání s hodinkami od Garminu jsem na 20 tisících krocích zaznamenal rozdíl pouhých 15 kroků a to se počítá. Dost podobné hodnoty jsem dostával i z dalších senzorů jako je měření okysličení krve, srdečního tepu nebo spánku. Vlastně jediný gimmick, chcete li senzor pro zasmátí je novinka v podobě měření tělesné teploty. To je fakt spíš na okrasu a ví to i sám Huawei, který vás varuje, že pro aspoň orientační měření teploty na zápěstí je potřeba, abyste hodinky měli aspoň 10 minut nasazené s utaženým řemínkem. I tak se ale nevyhnete naměřením tělesné teploty třeba 32 stupňů, takže to byla zrovna jedna z věcí, kterou jsem hned z widgetů do kterých se dostanete swipnutím doprava, vypnul. Nabíjení a výdrž Ještě se na chvilku vrátím k výdrži a obecně chytrým funkcím. U chytrých hodinek je hrozně ošemetné u výdrži mluvit, protože každý z nás využívá hodinky jiným způsobem. Každopádně baterie má kapacitu 790mah a při každodenním měřením aktivit a zapnutém Always On jsem se nikdy nedostal pod 2,5 denní výdrž. Naopak stačí vypnout Always On a rázem jste i při měření aktivt zhruba na 5 denní výdrži. Vadit vám to koneckonců ani nemusí. Hodinky mají jednu z nejlepších detekcí zvednuté ruky a prakticky ve 100% případů i s tímto vypnutým režimem mi vždy zapnuly displej a ukázaly správný čas, takže to je hodně na vás. Kdo si naopak potrpí na co možná nejdelší výdrž, využít může i ultra úsporný režim a pak se dostat až na zhruba 3 týdenní výdrž. Za opravdu skvělou věc považuju nabíjení přes standard QI, protože když si třeba jako já zapomenete dobíjecí magnetickou kolébku v práci, nabíjení bez problému vyřešíte přes jakoukoli bezdrátovou nabíjecí podložku pro váš mobil nebo pokud podporuje váš telefon reverzní nabíjení, tak i z něj. Z chytrých funkcí musím pochválit brilantní kvalitu hovoru, podporu plné diakritiky včetně smajlíků a naopak zklame, že na zprávy nebo emaily pořád neodpovíte. Stejně tak i když je přítomné NFC, s hodinkami v našich končinách nezaplatíte a s vestavěnou e-SIM si bez připojeného mobilního telefonu nezavoláte. Aspoň to by se ale mohlo v dohledné době změnit. Podle vyjádření Huawei totiž probíhají jednání se všemi třemi mobilními operátory a pokud by tato funkčnost skutečně v krátké době přišla, mohlo by se jednat teprve o druhé hodinky po Apple Watch z kterých byste si bez připojeného mobilu mohli zavolat. Závěr Když bych měl Huawei Watch 3 Pro zhodnotit, za 11 tisíc jde o skvělé hodinky, které nemám problém doporučit s jednou hvězdičkou pod čarou. Tou je operační systém HarmonyOS, který je teprve v plenkách a aspoň mě by chyběla třeba právě podpora Spotify, které se hodinky jen tak nedočkají. Jde mi totiž typicky o scénář, kdy s předpokládaným relativně brzo funkčním e-SIM si stačí připárovat sluchátka, zapnout Spotify a jít si zaběhat bez problému bez telefonu. Pokud si ovšem nahrajete hudbu do hodinek sami, na což já jsem třeba línej, bez problému tento scénář eliminujete. V poměru ceny, výkonu, skvělého displeje a použitých materiálů jsou Watch 3 Pro za mě skvělá volba. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
| bonmoto.cz | 6 299,- |
| doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
| moto-kufry.cz | 6 299,- |
| motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.