Design a zpracování Amazfit GTS 2 jsou vrcholem modelové fashion řady samostatného Amazfitu a samozřejmě jako spousta jiných hodinek vycházejí z hranatého designu Apple Watch. Pokud už si kupujete smart hodinky se smart funkcemi, kde často čtete zprávy, posloucháte písničky, listujete menu atd a neomezujete se na prostý ciferník, je tento tvar daleko vhodnější, protože nepřicházíte o části textů v zakulacených rozích. V krabičce kromě hodinek a návodu k obsluze dostanete ještě dobíjecí kabel s magnetickou kolébkou. Tady jsem narazil ovšem tak trochu na první zklamání, protože přece jen, bavíme se o hodinkách za 4,5 tisíce korun, to znamená třeba už o kategorii Samsung Watch Active 2. A právě oproti nim chybí GTS 2 bezdrátové nabíjení pomocí technologie QI. Tím pádem až pojedete třeba na delší dovolenou, hodinky nedobijete reverzním nabíjením některých mobilních telefonů a jste odkázání pouze na to s sebou táhnout další kabel. Po stránce designu a materiálového zpracování jsou GTS dvojky vyrobeny z kombinace titanového rámečku s plastovými zády kryjícími senzory, který až netypicky chladí a v kombinaci s únorovými mrazy občas hodinky na ruce až nepříjemně chladily. Zajímavé, že ten stejný problém jsem na druhé ruce u kovových Garminů neměl. Pro ovládání pak samozřejmě slouží kromě dotykového displeje jediné boční tlačítko zapuštěné do vystupujícího rámu. Vzhledem k tomu, že kromě stisku žádnou jinou funkci nemá, je celkem fajn, že nijak nezadrhává za oblečení a prst vám na něj vždycky tak nějak sklouzne. Displej a ovládání Jedním z rozdílů oproti odlehčeným GTS2 Mini je displej. Pořád se jedná o Amoled s funkcí Always On, ale je větší a oproti Mini má i lepší čitelnost na sluníčku. Samozřejmě větší displej znamená i lepší ovládání. Animace mají rychlou odezvu na dotyk, jsou plynulé a celkově se hodinky velmi dobře ovládají po všech úrovních menu snad jedině s výjimkou ovládacího centra, kde se občas kvůli titěrným ikonám umístěným vedle sebe přehmátnete někam jinam. Samotné menu už je potom v pohodě a listovat nahoru a dolů můžete mezi vlastním hodnotícím systémem PAI, měřením tepovky, hladiny kyslíku v krvi atd a doleva a doprava mezi jednotlivými widgety. Přes jeden z widgetů si můžete GTS dvojky připárovat bezdrátová sluchátka, nahrát do interní paměti až 3GB muziky a jít si bez telefonu klidně zaběhat. Ovládat můžete jak lokálně uloženou hudbu v hodinkách, tak na dálku v telefonu, ovšem třeba samotná aplikace Spotify chybí a tak můžete ovládat na dálku jen naposledy použitý přehrávač. Telefonní hovory Oproti odlehčeným Mini můžete GTS dvojky využít i pro hovory. Hodinky samozřejmě pro hovory využívají bezdrátové spojení s vaším mobilem pomocí Bluetooth na vzdálenost 10-20m, takže jen pro jistotu upozorňuji, že pokud si půjdete zaběhat a mobil necháte doma, na hodinky se vám nikdo nedovolá. Kvalita přenosu je na slušné úrovni, obě strany si bez problému rozumí, ale upřímně nečekejte zázraky. Je fajn zvednout hovor, když se pohybujete doma po bytě v klidném prostředí, ale venku radši šáhněte po mobilním telefonu. Stejně tak i u notifikací, pokud si je budete potřebovat přečíst celé nebo na ně nějakým způsobem reagovat. Klasicky, jako u většiny hodinek, se totiž jedná jen o náhled. Funkce K dispozici je monitoring zhruba 90 aktivit oproti 70 v GTS 2 mini, což je naprosto dostatečné pro drtivou většinu lidí, pro které jsou tyto hodinky určeny. Sledovat můžete veškeré druhy chůze, běhu, tréninků v posilovnách, mimo něj, cyklistiku, lyžování, tanec, míčové sporty nebo třeba takové věci jako pouštění draka nebo házení šipek. Na své si přijdou i milovníci plavání a to díky voděodolnosti do 5ATM. Tím pádem bazény a otevřená voda, žádné potápění. Pro měření je samozřejmě využíván senzor srdečního tepu, měření okysličení krve, barometr nebo vestavěná GPSka, pomocí které samozřejmě můžete sledovat prošlou trasu. Přesnost ovšem nedosahuje kvality mobilního telefonu a občas tedy, zejména ve městech vám mapa zobrazí spíš orientační trasu plus mínus 20m. U počtu denních kroků jsem GTS2 porovnával s Garminy Fenix 6X Pro a rozdíl byl vždy někde okolo 5%. Samozřejmě i s ohledem na to, jak často budete monitorovat aktivity, jestli použijete u displeje režim Always on, jestli budete měřit spánek kontiuelně nebo jen po 10 minutách, všechno toto má obrovský vliv na výdrž samotné baterie. Výrobce deklaruje až 20 dní v základním režimu hodinek, 7 dní ve smart režimu nebo 3-5 dní v režimu těžké zátěže. Já jsem nastavil režim u displeje na Always on od 7 do 10 večer, monitoring spánku, monitoring kyslíku a tepové frekvence, sem tam jsem vyrazil na delší procházku a při náročném dni jsem neměl problém vyčerpat z baterky klidně i 40%. Záleží tedy hodně na vás v jakém směru a jak náročně budete hodinky využívat, ovšem počítejte, že třeba oproti Mini variantě je výdrž zhruba poloviční. Ohledně celkového využití se GTS dvojky spíš hodí na takové běžné měření počtu kroků, tepovky, spánku včetně jeho fází, lehkých fitness aktivit atd. Jakmile byste od nich čekali přesné měření tepovky při výbušných sportech, asi budete zklamaní. Hodinky často nejsou schopné zaznamenat rychlé výkyvy tepovky a spíš tedy než pro sprint jsou vhodné pro maraton a profi sportovci bych je rozhodně nedoporučil. Naopak, pokud jste rekreační sportovec a přes den třeba sedíte v práci u počítače, jsou pro vás ideální. Pak vás dokážou upozornit, že je čas se protáhnout. Aplikace Zepp Pro veškeré ovládání a nastavení je k dispozici aplikace Zepp. Jde o čistě novinku, která vznikla z důvodu odstřižení se Amazfitu od Xiaomi a akvizicí Zeppu. Samozřejmě, jak už to s novými aplikacemi bývá, není vždy všechno ideální. Rozhodně musím pochválit moderní vzhled a celkem intuitivní ovládání. Pak se vám ale občas stane, že vlezete do některého zákoutí aplikace kde nejsou do češtiny přeloženy nadpisy nebo některé vysvětlující funkce a když si kliknete na položku běh aplikace na pozadí, dostanete návod jak zprovoznit aplikaci na 5 let starém androidu. Vy pak samozřejmě marně v nastavení hledáte něco, co už tam dávno není. Aplikace má rozhodně ale i své světlé stránky. Jednak můžete přidat v rámci komunity i nějaké přátele, samozřejmě používající stejnou aplikaci, ale hlavně, na rozdíl od Mi Wear od Xiaomi, můžete data sdílet i do Google Fit nebo Stravy. Oproti nedávno recenzovaným Huawei Watch Fit pro změnu chybí nastavení alespoň nějakých pár základních tréninkových plánů a samozřejmě o těch v Garminech ani nemluvě. Závěr Záleží tím pádem hodně na tom, jaká jste cílová skupina a co plánujete s hodinkami dělat. Jestli hledáte chytré hodinky za přijatelnou cenu s krásným displejem, lehkým provedením, smart funkcemi pro přijetí hovoru, možností nahrání hudby a pak následného poslechu přes Bluetooth sluchátka a relativně slušnou výdrží na 1 nabití, pak jsou pro vás GTS 2 ideální volbou. Pokud hledáte hodinky na hlubší sledování aktivit, vyhodnocování, tréninkové plány, pak bych zvolil některé Garminy s kterými mimochodem i bezdrátově zaplatíte. A pokud jste se přece jen rozhodli pro GTS 2, váháte možná ještě nad tím, zda právě ony nebo jejich odlehčenou variantu s názvem Mini. U dospělých dvojek dostanete větší displej, 90 sportů oproti 70 v Mini, hlasového asistenta, možnost telefonování, 3GB interní paměti pro hudbu a naopak i přes lehce větší baterii pouze poloviční výdrž. Dospělé GTS 2 momentálně seženete za cenu 4 390,-, ovšem když na Huramobil.cz použijete u černé a stříbrné varianty hodinek slevový kód GTS2, ušetříte až do 21. února čtyři stovky a vyjdou vás tím pádem na 3 990,-. ...
Balení a cena Mi Watch Lite vám dorazí v hranaté krabičce, kde kromě samotných hodinek a návodu k obsluze najdete ještě „speciální“ dockovací stanici pro dobíjení. Byl jsem tak hned zpočátku překvapený, že je dobíjecí dock tak robustní oproti ostatním hodinkám, kde na konci kabelu jen najdete magnetickou koncovku. Tím pádem přece jen nejde o tak komfortní řešení a důvod bude asi prozaický – cena. Kolem ceny se totiž u těchto hodinek vše točí a magnetické přidržení kabelu je zjevně dražší řešení než celoplastová kolébka. Na druhou stranu se za to na Xiaomi asi nikdo nemůže zlobit, cena hodinek je necelých šestnáct stovek a tak je jasné, že spoustu ústupků oproti jednou tak dražším plnohodnotným Mi Watchům se tady určitě dočkáme. Zpracování a baterie Tělo hodinek je tak kompletně plastové s jedním kovovým prvkem a tím je ovládací tlačítko na boku. Silikonové řemínky jsou samozřejmě vyměnitelné, ovšem k tělu už se nepřipevňují osičkou, ale mají vlastní systém uchycení pomocí plastových západek. Kompatibilita s jinými pásky je tím pádem značně omezená a pokud se jej rozhodnete vyměnit, vyvinout musíte opravdu enormní množství tlaku. Kvůli zakřivení pacek pásku tak spíš celkově Watch Lite víc připomínají fitness náramky než opravdové hodinky. Oproti dražším Mi Watchům také přijdete o polovinu kapacity baterie, ta se smrskla na 230mAh zaručující maximálně 9 dnů výdrže, v reálnějších podmínkách při pár monitoringu aktivit spíš počítejte zhruba týden. Displej Teď se chvilku zastavím u displeje. Jde o 1,4“ barevné LCDčko s rozlišením 320x320. Hravě tím pádem poznáte, že jde o čtverec v relativně velkém obdélníku. Rámeček je tím pádem obrovský a rozhodně nepočítejte, že by třeba jako u Amazfitů GTS 2 Mini pokrýval celou plochu displeje. Vrchní rámeček je zhruba půl centimetrový a spodní má necelý centimetr. Asi chápete, že tady se opět šetřilo. Barvy jsou celkem pěkné, živé, 350nitů svítivost na sluníčku není úplně žádná hitparáda, ale v této cenovce se to dá zase lehce pochopit. Daleko větší problém je za mě systém ovládání a jestli vás bude něco iritovat, jsou to naprosto chybějící animace v menu. Hodinky samozřejmě vzbudíte buď zvednutím ruky nebo stiskem bočního tlačítka a už můžete vesele swipovat nahoru, dolů, doprava nebo doleva, problém ovšem je že právě průběh onoho swipnutí ale nevidíte. Teď to ještě zkombinujte s lehce zpožděnou odezvou displeje a problém je na světě. Často tak ani nezaregistrujete jestli už jste na konci menu nebo jestli daná funkce už nemá možnost dalšího posuvu a prakticky tak musíte swipnout a vždycky vteřinu až dvě čekat, jestli se na obrazovce něco změní nebo ne. A takhle si opravdu komfortní ovládání moc nepředstavuju. Druhým problémem už jsou ne moc intuitivní ikony, což je něco, co jsem vytýkal i dospělým Mi Watchům. Zkrátka u některých ikon je těžké pochopit o co se jedná a tak je budete muset jednu po druhé proklikat, abyste si zapamatovali co která znamená. Aplikace Mi Wear Pro spojení s mobilním telefonem hodinky využívají aplikace Mi Wear na Androidu nebo Mi Wear Lite na iOS. Moc rozdílů mezi nimi nenajdete a po designové stránce musím říct, že vypadají velmi dobře. Prakticky jediný rozdíl, který jsem zaznamenal je v nastavení notifikací. Zatímco u Androidu si můžete nastavit notifikace z každé aplikace zvlášť, u iOS se nastavení omezilo pouze na notifikace z telefonu nebo z dalších aplikací. A když už jsem u notifikací, narazil jsem na další nepraktickou věc. Notifikace vám sice dorazí, dokonce s funkční diakritikou, ovšem občas bez smajlíků, občas s nimi, ale bohužel vám v hodinkách visí do té doby než je z hodinek odstraníte. Pokud notifikaci odstraníte v telefonu, v hodinkách pořád je, což je rozhodně škoda, protože v dospělých Mi Watch tento problém není. Funkce Pro monitoring aktivit je k dispozici 11 módů cvičení. Chůze, běh, trekking, kolo, pás ve fitku, kolo ve fitku a pár dalších. Zajímavé je, že mezi nejoblíbenějších 11 aktivit se dostal třeba kriket. Každopádně je tu i plavání a kvůli certifikaci do 5ATM je tím pádem i voděodolnost zaručena. Samozřejmě ze všech sportů, které hodinky nabízí jich většinu momentálně provozovat nemůžete a tak jsem se omezil na sledování dlouhých procházek a musím říct, že kroky zhruba odpovídaly při porovnání s dražšími Amazfit GTS 2 Mini. Stejně tak odpovídaly i výsledky měření tepové frekvence a v dnešní době tak prakticky nenajdete moc výrobců, kteří by zrovna tuto životní funkci měřily špatně. Oproti dražším hodinkám pak chybí monitoring okysličení krve a naopak vítaným benefitem, že i v tak nízké kategorii pořád i zde můžete měřit spánek. Výsledky samozřejmě můžete v omezené míře sledovat v hodinkách nebo plnohodnotně v aplikaci včetně záznamu prošlé trasy, počtu spálených kalorií, průměrné tepovky, počtu ušlých kroků, nastoupané či sklesané výšky atd. Samozřejmě aplikace je stále ještě v plenkách a nenabízí kromě zmíněných funkcí nebo dohrávání dalších ciferníků žádné nadstavbové věci typu vytváření cvičebních plánů nebo třeba sdílení v rámci komunity či synchronizaci do aplikací typu Strava atd. Závěr Asi chápete, že hodinky jsem tak úplně nechválil a ani závěrečné hodnocení nebude zrovna extra povzbudivé. Vemte si totiž, že hodinky stojí 1 590,- korun, ale třeba oproti třeba Mi Bandům za téměř poloviční cenu toho zas tolik navíc nenabízí. Dostanete za dvojnásobnou cenu jen větší displej. Být ten příplatek k Mi Bandu řekněme 2 stovky, okej, ale toto je za mě až moc velký úlet. Pokud je totiž někdo ochoten si připlatit 700 Kč oproti Mi Bandům, připlaťte si ještě nějakých 8 stovek a dostanete Amazfit GTS 2 Mini, hodinky, které mají dvojnásobnou výdrž, mají Amoled displej s Always On, daleko lépe se ovládají, sledují okysličení krve, monitorují daleko více aktivit a výsledky umí synchronizovat do Stravy, aplikace je daleko promakanější atd atd atd. Zkrátka GTS 2 Mini už jsou hodinky, Mi Watch Lite je jenom zbytečně drahý náramek s větším displejem bez Always on. Vždyť i Mi Band 5 už má OLED displej, 14 dní výdrž a stojí 990,- No nic. Co se dá dělat. Nemůžu dělat jen pozitivní recenze, holt čas od času dorazí i produkt, před kterým je potřeba tak i trochu varovat. Chápu, že někdy se to neposlouchá úplně tak lehce, obzvlášť majitelům, ale takový je život. ...
Design a výdrž Watch Fity jsou po designové stránce rozhodně kategorie sama pro sebe. Přece jenom designem doslova vypadají, jak kdyby někdo vzal klasické čtvercové hodinky typu Apple Watch a natáhl je někde v mučírně pořádně na skřipec. Já vám ale za sebe musím říct, že za celou dobu testování mě tento tvar proklatě vyhovoval. Jednak je displej přece jen daleko větší než u obyčejných náramků, tím pádem se na něj vejde daleko více informací a současně je zase dostatečně hubený na to, aby vás rám jako u klasických hodinek třeba při cvičení zbytečně netlačil do ruky. Stejně tak jako třeba u nedávno recenzovaných GTS 2 Mini jsou Watch Fity vybaveny OLED displejem, tím pádem s funkcí always on a mohou se pochlubit vysokým rozlišením a jasem. Dokonce i vyšším než dražší GTS 2 Mini a tak na přímém slunečním světle je všechno daleko líp vidět. Jas můžete nastavit buď manuálně na úroveň 1-5 nebo na automatiku a spolu právě s vypnutím nebo zapnutím režimu Always on se jedná o 2 klíčové nastavení pro celkovou výdrž hodinek. Ta je výrobcem udávaná na 10 dní, já jsem se ale s občasným monitoringem pár aktivit dostával někam na rozmezí kolem 7 dnů. To může být pro někoho samozřejmě hodně, pro jiného zas málo právě s ohledem na to, s jakými hodinkami či náramky a s jakou vybaveností to porovnáváte. Třeba takové Apple Watch, Galaxy Watch atd nabíjíte prakticky každý den nebo obden, zatímco jiné hodinky jste v extrémním případě schopní nabíjet klidně až jednou za 2 měsíce. Sportovní funkce Ta alfa a omega ve výdrži je samozřejmě to, jak často monitorujete aktivity nebo jak moc jsou hodinky či náramek chytré a jak často komunikují s vaším mobilním telefonem. Watch Fity běží na operačním systému Lite OS, což je uzavřený operační systém a podobně jako u Xiaomi tak jste odkázáni na to, co vám výrobce umožní a jaké funkce nabídne. Watch Fity spadají samozřejmě spíš do kategorie ochutnávky pár funkcí z opravdových smart hodinek a pár funkcí z profesionálních fitness trackerů. Nabízejí měření zhruba 100 různých aktivit od těch běžných jako různé druhy běhu, cyklistiky, plavání s vodotěsností do 5ATM až po ty méně běžné jako břišní tanec, parašutismus nebo bungee jumping. To jsem samozřejmě nezkoušel, jen jsem si říkal, co se tak asi dá na 5 vteřinovém skoku změřit, hádám asi tak tlukot srdce, hladina stresu a pro některé možná i pevnost svěrače. Ze všech sportů tak dostanete ucelený přehled, který můžete v omezené míře vidět v hodinkách nebo pro detailní zobrazení právě v aplikaci Huawei zdraví. Samozřejmě nečekejte tak detailní zprávy jako třeba u Garminu, ale pro základní orientaci v této cenové kategorii to bohatě stačí. U chůze či běhu můžete monitorovat spálené kalorie, kadenci, délku kroku, srdeční tep, nastoupanou či sklesanou výšku a nebo záznam trasy pomocí vestavěné GPS. Prošlou trasu ovšem počítejte spíš za orientační hodnotu, protože přesnost GPSky spíš hodnotím na úrovni 20m sem, 20m tam a rozhodně nedosahuje takové přesnosti jako má třeba mobilní telefon. Co je ovšem oproti Amazfitům nebo Xiaomi na hodinkách super, jsou základní tréninky, které známe v jejich maximální podobě třeba z hodinek Garmin. Můžete si tak stáhnout jednoduché tréninky na různých úrovních kombinující běh a chůzi, běh a jogging nebo si nastavit tréninkový plán na celý týden a zvyšovat tak svojí fyzičku. Na hodinkách si zas při delším sezení v práci u počítače může protáhnout krční páteř nebo si dát jen tak rychlé protažení celého těla a veškeré cviky vám ukážou přímo hodinky včetně doprovodných animací. Pokud jde o samotnou přesnost měření, porovnával jsem Watch Fity s Garminy Fenix 6X Pro a u srdečního tepu jsem dostával plus mínus stejné hodnoty jako u okysličení krve, naopak u měření ušlých kroků Watch Fity přidávají tak zhruba 8-10% navíc. Smart funkce Ze „smart“ funkcí Watch Fity nabízí stručnou předpověď počasí, stopky, budík, notifikace nebo prodloužené ovládání přehrávače hudby v mobilním telefonu. Ovládání Spotify tak funguje bez problému, jen počítejte s tím, že i když je v hodinkách pár GB úložiště, písničky sem nenahrajete a sluchátka nepřipojíte a tak na poslech hudby třeba při běhání s sebou stále potřebujete vzít mobilní telefon. Abych to dokompletoval pro časté dotazy, samozřejmě zde nenajdete, ovšem stejně jako u jakýchkoli jiných hodinek, které nejsou Fitbit, Garmin nebo Apple Watch ani možnost placení. Stejně tak se s Huawei Watch Fit nedá ani telefonovat a naopak můžete přijímat notifikace. Jde ovšem čistě jen o krátký úryvek z části notifikace podobně, jako se objevuje na krátkých bannerech na mobilním telefonu. Pro přečtení celé zprávy nebo pro odpověď už je potřeba si vzít do ruky mobilní telefon. To jsou pak přesně právě ty funkce, které najdete u Apple Watch nebo Galaxy Watch, ovšem za daleko vyšší cenu a nižší výdrž na 1 nabití. Je tedy hodně na vás, co hledáte a co preferujete. Naopak oproti běžným náramkům Watch Fity v případě, že vlastníte mobilní telefon Huawei nabízejí ovládání fotoaparátu mobilního ttelefonu. Zpracování Tak jsem se rozpovídal o všech možných vlastnostech, že jsem pomalu zapomněl říct o hodinkách něco po stránce kvality a způsobu zpracování. Tak jednak, ač to na první pohled nevypadá, tělo není z hliníku, ale je plastové, což na druhou stranu dává Watch Fitům opravdu muší váhu a na ruce je prakticky necítíte. Řemínky sice jsou výměnné, ale s vlastním proprietálním uchycením, takže je nahradíte pouze zase náhradními pouze pro tento typ a stejně tak proprietální je i nabíječka s dvěma malými piny a na reverzní nabíjení z podporovaných telefonů tím pádem zapomeňte. Shrnutí Teď se asi hodí říct nějaké závěrečné shrnutí. I když jsem vám říkal o spoustě věcí, které Watch Fity nemají, pořád je potřeba si uvědomit, že jsme v kategorii do 2 tisíc korun a za takové peníze toho naopak oproti konkurenci mají docela dost. U Watch Fitů se můžete spolehnout na výborný Amoled displej s Always on, monitoring zhruba 100 sportů, týdenní výdrž, základní tréninkové plány v aplikaci i hodinkách s animovanými ukázkami cvičení, opravdu širokou paletu ciferníků atd. Ano, není tu placení, nejsou zde rozšířené notifikace nebo možnost telefonování, ale pokud bych uvažoval nad nějakým řešením o trochu lepším než obyčejný náramek, je za mě Watch Fit asi momentálně ta nejlepší volba v poměru ceny a výkonu. Teda, až do 14.2. v akci Valentýn od Huawei, pak nejpíš asi zase zdraží na svojí původní cenu kolem 3 tisíc. ...
První pohled a obsah balení Hodinky samotné samozřejmě, jak už to bývá, vypadají, jak kdyby z oka vypadly Apple Watchům. Není se čemu divit, Apple tomuto odvětví chytrých hodinek kraluje a tak není vlastně ani nic špatného, že se mu ostatní chtějí přiblížit. Hodinky dostane v krabičce spolu s návodem k obsluze a dobíjecím kabelem s 2ma piny. Tím pádem bohužel je stejně jako nedávno recenzované Mi Watch nemůžete nabíjet prostřednictvím QI nabíjení z podporovaných telefonů a když se vám náhodou někde na dlouhém výletě vybijou nebo ztratíte kabel, máte holt smůlu. Zpracování Už na začátku vám řeknu, že se bavíme o hodinkách za 2,5 tísíce korun, což je na hodinky relativně nízká cenovka. Už za tyto peníze je fajn, že se bavíme minimálně o hliníkovém tělu. Zádní strana, kde se schovávají primárně senzory srdečního tepu a okysličení krve jsou sice plastová, ale vzhledem k tomu, že tato část stejně není nikdy vidět a kvůli měkkosti ruky se asi těžko poškrábe nebo praskne, nemám s tím sebemenší problém. Pásek je gumový se standardní šířkou osiček, takže je bez problému můžete vyměnit za jakýkoli jiný. Displej Samozřejmě Mini v názvu každého produktu znamená opravdu male rozměry. Pokud vyloženě chcete něco, co na ruce opravdu necítíte, jsou tím právě hodinky podobné velikosti. Tyto Amazfity mají váhu pouhých 19,5g, což je asi jako dvě kovové padesátikoruny a jsou vybaveny opravdu krásným 1,55” OLED displejem s funkcí Always on. To znamená, že I když jsou hodinky v režimu spánku, na displeji mate stále zobrazený aktuální čas. Využít můžete režim ciferníku nebo analogové či digitální hodiny a vybrat si i denní dobu, kdy by měl tento režim fungovat. V noci totiž logicky asi nikdo nechce, aby hodinky, byť drobně svítily a samozřejmě při zcela zhasnutém displeji se šetří baterie. Docela jsem byl I překvapený jak malou má režim Always on spotřebu a i po týdnu používání mi hlásí hodinky zhruba zbývajících 35%. Na druhou stranu ideální je tento režim spíš za nízkého osvětlení a ne na poledním sluníčku. Tam pak budete chtít hodinky klasicky zapnout nebo jen zvednout ruku a rozsvítí se plnohodnotně displej s vámi zvoleným ciferníkem, který si dokonce můžete ještě i sami uživatelsky přizpůsobit. Standardně jsou předinstalovány 4, ale samozřejmě skrz dodávanou aplikaci si můžete nahrát do hodinek x dalších. Ovládání Pro ovládání hodinek slouží tlačítko po pravé straně, které sice vypadá jako otočná korunka, ale ve skutečnosti se jedná opravdu pouze o tlačítko. Jeho stiskem hodinky probudíte, vstoupíte do hlavního menu nebo se vracíte vždy o krok zpět. Veškeré ovládání tak probíhá skrz dotykový displej a je vidět, že v Amazfitu řešili pravděpodobně dilema slabšího procesoru ve prospěch delší výdrže na jedno nabití. Pokud se na to zasoustředíte, zjistíte, že prakticky jakýkoli úkon má nějaké drobné zpoždění. Při zvednutí ruky se zkrátka displej probudí zhruba se sekundovým zpožděním a swipování mezi jednotlivými položkami v menu rozhodně má také nějakou delší odezvu než bych byl zvyklý. Na druhou stranu, narozdíl třeba od Xiaomi Mi Watch Lite tu animace alespoň jsou. Funkce Z monitorovacích funkcí je k dispozici měření tepové frekvence, kyslíku v krvi, úrovně stresu nebo vlastního indexu PAI, který sleduje data ze senzorů a podle aktivit vás odměňuje příslušnými body a motivuje vás tak dosáhnout lepších výsledků. Dostupných aktivit je dohromady asi 70 včetně třeba takových sportů jako je lukostřelba a pro plavce je tu jak bazén, tak otevřená voda s voděodolností až do 5 atmosfér. Abych odpověděl na dotaz jednoho uživatele z minulého videa, šachy tu nejsou. Monitorovat můžete samozřejmě i další běžné aktivity nebo spíš neaktivity. Hodinky vás dokážou upozornit, kdy už moc dlouho sedíte a tím pádem kdy už je na čase se trochu protáhnout nebo naopak sledovat váš spánek včetně toho, když si přes den dáte jen tak lehce dvacet. A naše drahé polovičky zase naopak ocení sledování své periody včetně jejich jednotlivých cyklů. To asi chápete, že jsem neměl možnost vyzkoušet, stejně tak jako v dnešní době většinu sportů. S hodinkami jsem dohromady strávil asi týden, primárně tedy spíš měřením chůze, celkových denních ušlých kroků, tepu a sem tam jsem si byl I krátce zaběhat. Měření jednotlivých aktivit se nijak výrazně nelišilo třeba od Mi Watch Lite, které jsem používal současně. Aplikace Zepp Rychlé zobrazení jednotlivých aktivit zvládnete samozřejmě z prostředí hodinek, ovšem na celkové nastavení všech funkcí a úvodní spuštění hodinek se neobejdete nově bez aplikace Zepp. Ta nahrazuje původní aplikaci Amazfit a musím říct, že viděl jsem už funkčně lepší aplikace. Oproti té od Xiaomi jí ovšem nelze upřít jednu zásadní věc. Nejste uvězněni v ekosystému Xiaomi a sdílet data s Google Fit nebo Stravou zde naštěstí můžete, takže za to jeden velký palec nahoru. Moje výtka spíš míří na některé nelogické věci v aplikaci. Třeba strašně dlouho mi svítila na ikoně aplikace jednička upozorňující na notifikace. Problém ovšem je, že uvnitř aplikace nemůžete zaboha přijít na to, k čemu se ona notifikace váže. Stejně tak, když v menu zvolíte běh aplikace na pozadí, najednou vám telefon radí ať spustíte v mém případě u Samsungu Smart manager, což je něco, co se ze Samsungů odstranilo před 5 rokama. Nebo některé menu nejsou přeložené ještě do češtiny. Třeba v tělesném složení jsou přeloženy všechny položky kromě prvního slova Weight. A když někdo umí přeložit kostní hmotu nebo viscelární tuk, tak asi předpokládám, že ví, jak se anglicky řekne váha. Jinak po designové stránce působí aplikace daleko propracovanějším dojmem než její nová kolegyně od Xiaomi, má daleko vice možností, vice nastavení a dokonce umožňuje přidat i v rámci aplikace nějaké přátele. Závěr Samozřejmě ovšem, pokud to myslíte se společným tréninkem v rámci komunity opravdu trochu víc, nebo si chcete vytvářet tréninkové plány, pak asi stejně nejste cílovou skupinou pro tento produkt a raději šáhnete třeba po daleko dražších Garminech. Pokud chcete na hodinkách naopak zase daleko víc smart funkcí jako odpovídání na zprávy, telefonování atd, zase šáhnete buď po Galaxy Watch nebo po Apple Watch. Tyto hodinky zkrátka nabízejí takové vhlédnutí do světa monitoringu aktivit a v rámci smart funkcí spíš nabízí prodlouženou ruku telefonu v podobě notifikací a maximálně vzdálené ovládání hudby na telefonu. Tu zase do hodinek nenahrajete, protože nemají vnitřní paměť. Na druhou stranu vydrží podle toho jak je budete používat nějakých 10-14 dní na jedno nabití, stojí jen 2 490,- a to je hodně slušná cena na to co umí a jestli jste nenáročný uživatel, mohu je naprosto v klidu doporučit. ...
Balení Xiaomi Mi Watch vám dorazí v krabičce o velikostí dost podobné Apple Watchům. Uvnitř už kromě samotných hodinek najdete jen zrychlený návod a nabíjecí puk s magnetem pro lepší uchycení, který znáte ze spousty jiných hodinek. Nabíjení probíhá pomocí 2 pinů, nikoli indukce, tím pádem pokud máte telefon podporující reverzní nabíjení příslušenství, pro tyto hodinky jej bohužel nevyužijete. Zpracování a přehled funkcí Samotné hodinky mají tělo z tvrdého plastu a v základu je dostanete s gumovým páskem, který můžete díky standardním osičkám vyměnit prakticky za jakýkoli jiný pásek. Samozřejmě Xiaomi je známé tím, že za málo peněz je schopné dodat relativně hodně dobré muziky a tak vás příjemně potěší přítomnost 1,4“ Amoled displeje s relativně slušnou čitelností na sluníčku a podporou režimu Always-On. Proti škrábancům a rozbití Pro ovládání jsou k dispozici 2 tlačítka. Vrchní slouží pro zapínání a návrat na domovskou obrazovku, zatímco spodní je přímo dedikované na monitoring jedné ze 110 různých aktivit. Hodinky jsou vybavené kromě GPSky dalšími šesti různými senzory třeba pro monitoring srdečního tepu, okysličení krve nebo třeba tlaku okolního vzduchu. Pro vodní sporty je pak k dispozici voděodolnost až do 5ATM a monitoring plavání je tím pádem také k dispozici. Kompatiblita Hodinky můžete spárovat jak s iOS, tak s Androidem a ihned po úvodním nastavení vám nabídnou aktualizace softwaru. Tady musím říct, že nový software se stahoval asi 20 minut a v průběhu stahování hodinky asi 3x zahlásili problém. Výhodou ovšem bylo, že restart stahování vždycky navázal tam, kde se předtím zaseknul, takže i když to nebylo úplně komfortní, nakonec všechno dobře dopadlo a Mi Watche běží jak po másle. Aplikace Mi Wear Pro ovládání a konfiguraci slouží na Androidu aplikace Mi Wear, na iOS Mi Wear Lite přes kterou můžete měnit ciferníky, povolovat notifikace nebo monitorovat vaše aktivity. Jedná se kompletně o uzavřenou aplikaci, tím pádem data odsud rozhodně výsledky jakýchkoli cvičení nepřenesete do externích aplikací typu Strava, což by někdo mohl asi vnímat jako nevýhodu. Stejně tak aplikace nemá žádné prvky pro sdílení v rámci komunity a tak svoje výkony nemůžete poměřovat s přáteli atd jako nabízí konkurence třeba v podobě Applu nebo Garminu. Odkázání jste tak sami na sebe, na druhou musím říct, že aplikace je poměrně jednoduchá na ovládání a rozhodně působí opravdu moderním dojmem. Škoda jen právě oněch chybějících synchronizací do Stravy, což třeba u podobných hodinek od Amazfitu jde. Baterie Oproti odlehčenějším Mi Watch Lite nabízejí klasické Mi Watche daleko větší, 420mah baterii a slibují až 16 denní výdrž na 1 nabití. Teoreticky byste tak nabíjeli hodinky jen 2x měsíčně. Samozřejmě reálná výdrž hrozně závisí na způsobu použití a kolik fitness aktivit budete v průběhu jednoho nabíjecího cyklu monitorovat, jak často budete využívat senzory pro měření, jestli nastavíte Always on režim displeje atd. Pokud si půjdete párkrát týdně zaběhat, počítejte spíš s výdrží reálně kolem 7-9 dnů. Sportovní aktivity a pohyb v menu Jak už jsem říkal, pro měření veškerých aktivit je k dispozici víc jak 110 různých sportů. Chůze, běhání venku, běhání na pásu, cyklistiky, plavání jak v bazénu, tak mimo něj. Sporty jsou rozděleny v několika přehledných skupinách – zimní, vodní, venkovní, trénink, tanec, box, míčové sporty, reakreační sporty. Dokonce k dispozici jsou i automobilové sporty, ježdění na koni, pouštění draků nebo rybaření. Věřím tak, že Xiaomi jde do takových absurdit, že snad svůj sport zde najde úplně každý. Samozřejmě moc sportů člověk v korona době nevyzkouší, ale pro měření chůze nebo běhu musím říct, že s drobnými odchylkami se dostupná data shodovala s mnou používanými Fénixy. Všechny sporty jsou zařazené v jednotlivých kategoriích a docela přehledně se mezi nimi orientuje, což už se úplně nedá říct o jednotlivých ikonách v menu, kde na první pohled přece jen chvíli tápete, co která ikona znamená. Oproti tomu je k dispozici na swipování doleva a doprava pár nejdůležitějších widgetů včetně ovládání hudby a tady musím rozhodně pochválit daleko lepší animaci menu než třeba u Amazfitů GTS, GTR nebo odlehčenějších Mi Watch Lite. Závěrem Když bych měl shrnout pozitiva a negativa hodinek a pro koho jsou určeny, tak především počítejte, že se jedná o základní model a podobně jako Amazfity GTR nebo GTS tak rozšiřují funkci klasických náramků. Ač jsou schopny docela obstojně monitorovat spoustu sportovních aktivit, mají výborný Amoled displej a vydrží dlouho nabité, tak přece nečekejte od nich rozhodně to, co můžete dostat od Galaxy Watchů, Apple Watchů nebo hodinek Garmin. Jednak jejich data jsou uzamčená ve vlastní aplikaci, nikam je nezasídlíte a pak samozřejmě i smart funkce hodinek jsou omezené. Tím pádem nečekejte žádné telefonování, odpovídání na smsky nebo bezdrátové placení. Jde čistě o relativně slušný osobní monitoring aktivit s odesláním dat do jedné aplikace a zobrazení příchozích notifikací včetně podpory české diakritiky. Na druhou stranu se vám odmění oproti plnohodnotným chytrým hodinkám hodně dlouhou výdrží ve slušně vypadajícím těle a pokud byste se ptali, zda takové hodinky mohu nebo nemohu doporučit, tak je to přesně o tom, na co je budete využívat a zda jste se v závěrečném shrnutí našli. ...
Balení a politika nabíječek V momentě, kdy dostanete Galaxy S21 Ultra do ruky, už u krabičky zjistíte, že tady nápadně něco nehraje, protože celé balení je zhruba poloviční. Pokud sledujete dění v mobilních telefonech pravidelně, zjistíte, že Samsung stejně jako Apple a Xiaomi odstranil z balení nabíječku, aby šetřil životní prostředí. Když se zamyslíte pořádně, už dávno se duplicitní nabíječky odstranily třeba u bezdrátových sluchátek, powerbanek a další elektroniky a teď došlo pouze na další krok, odstranění i nabíječek z telefonů. Každý výrobce na to jde ovšem po svém. Apple i bez nabíječek cenu telefonu zachoval, Xiaomi nabízí za stejnou cenu i verzi s nabíječkou a Samsung S21 Ultra oproti loňské S20 Ultra dokonce o 1 500 Kč zlevnilo. Za mě tedy jasně vítězí Samsung. Staré křivdy napraveny? Předpokládám, že každého teď bude určitě zajímat, zda si Samsung zlepšil reputaci. Vloni byly 2 zásadní problémy. Špatně ostřící hlavní foťák, který se opravil už u Note 20 Ultra a procesor Exynos 990, který měl za následek horší výkon, ale hlavně zhruba o 20% větší spotřebu než těch stejných telefonů, jen prodávaných v USA s jiným procesorem. Problém byl totiž, že i přes velkou baterku jste stěží vydrželi celý den na 1 nabití. Letos ovšem Samsung jako čtvrtý výrobce naskočil na novou 5nm technologii u nových procesorů a zlepšení je opravdu dramatické. Rázem nemám problém přijít večer domů a při lehčím dni mít ještě zhruba 35% baterky, při náročnějším třeba 15. Nikdy jsem ale neměl problém, že bych musel někdy nabíjet v průběhu dne a to se sakra počítá. Rázem mi tak logicky ani nijak nevadí, že rychlost nabíjení se snížila jen na 25W, protože telefon tak jako tak musím přes noc vždycky nabít. Jestli tedy nejste nějaká živoucí anomálie, která dokáže spát míň jak 2 h denně, pravděpodobně vám to nebude vadit také. Výkonu je v nové S21 Ultra na rozdávání. Dnešní 5nm procesory jsou u všech výrobců jednoznačně skvělé a tak samozřejmě na žádný zásek nenarazíte a to i přes to, že Samsung tradičně vybavuje svoje telefony už v základu tunou často zbytečných a zdvojených aplikací s Googlem. Rázem tu tak máte kromě Google Play i obchod Samsungu a často vám tak každý z nich pošle třeba notifikaci na novou aktualizaci. Jsou zde samozřejmě 2 prohlížeče, 2 emailoví klientí atd. Nebojte, nestěžuju si, OneUI je po Oxygen OS od OnePlus moje druhé nejoblíbenější prostředí, ale zkrátka a dobře, pár aplikací bych rozhodně odinstaloval a pár úprav by sneslo i ovládací a notifikační centrum. Když pominu často jiné fonty a styly písma, říkal jsem si chvíli co tím chtěl básník říct, když jednu skupinu notifikací nazval prozaicky Upozorňovací oznámení? Abych ale na novém OneUI 3.1 něco pochválil, docela se mi líbí nový slider pro ovládání všech druhů zvuku. Skvělý displej Samsung je jeden z nejlepších výrobců displejů na světě a samozřejmě je každému jasné, že do své vlajky si dá to nejlepší, co momentálně umí vyrobit. Na displej tím pádem nemůžu říct ani zrnko kritiky. Je úžasný, skvělý, s výbornými pozorovacími úhly, skvělým – i když tradičně trochu saturovanějším a kontrastnějším podáním atd. Je tak akorát mírně zaoblený, aby po stranách neměl vůbec žádné rámečky, tím pádem žádné nechtěné dotyky a nově umí současně fungovat až v QHD rozlišení při 120Hz obnovovací frekvenci. Ta je navíc proměnlivá od 10 až po 120Hz a tím pádem když obrazovka nepotřebuje rychle měnit svůj obsah, spadne pěkně až na 10Hz a telefon tím dokáže výrazně prodloužit životnost baterie na 1 nabití. Velkým zlepšením prošla i ultrazvuková čtečka otisků v displeji, která konečně funguje stejně rychle a spolehlivě jako její optické varianty u ostatních výrobců. Samozřejmě nečekejte, že by fungovala celá spodní plocha displeje, na to si budeme muset ještě dlouho počkat, nebo že by fungovala tak rychle, jako hardwarové čtečky v zapínacích tlačítkách, ale konečně funguje tak rychle a spolehlivě, že s ní budete telefon na rozdíl od minulých let rádi bez problému používat. Upgrade fotoaparátů Pokud od mobilního telefonu vyžadujete skvělé fotky, rozhodně se nevyhnete vystupujícím foťákům u žádného výrobce. Holt kvalitní optika má nějakou určitou minimální výšku a tak je jen otázkou šikovnosti, jak si s vystupujícími foťáky ten který výrobce poradí. Už vloni se mi masivní modul vcelku zamlouval, působil už na první pohled robustně a tentokrát musím říct, že po designové stránce se mi S21 Ultra po čertech líbí. Matný černý finish na skleněných zádech s masivními čočkami kamer působí neskutečně luxusně, futuristicky, prémiově, ale chápu, že tohle je samozřejmě věc vkusu. Celkem v telefonu dostanete 4 foťáky a jedná se o hodně slušný upgrade i vzhledem k pár měsícům starému Note 20 Ultra. Hlavní foťák je sice pořád 108MP, ovšem jde o senzor nové generace doplněný laserovým ostřením a ve většině případů funguje na první dobrou. U kvality fotek hodně záleží na tom, jaké máte od telefonu očekávání. Jestli čekáte bezchybně úžasné fotky, meziroční ohromné zlepšení kvůli novému HM3 senzoru, budete určitě zklamaní. Jestli čekáte standard alá třeba Note20 Ultra, dostanete jej. Posun ale veskrze žádný a dokonce u některých fotek mám pocit, že Samsung vydání trochu uspěchal a výstupní kvalita fotek by se dala rozhodně ještě zlepšit. Přece jen často jsou některé fotky často přepálené, na jiných výrazně chybí dynamický rozsah, občas zablbne vyvážení bílé do studených barev atd. Samozřejmě, tohle jsou všechno věci, které se přesně dají odladit v dalších aktualizacích a tak je dost dobře možné, že až se telefon dostane do prodeje, bude všechno tak jak má být. Samozřejmě typické vlastnosti pro Samsung, to znamená až zbytečné přeostřování nebo saturace tu pravděpodobně zůstanou a tak dnes ať už vybíráte ve vlajkách nejlepší iPhone, Samsung, Huawei nebo Xiaomi, kvalita se hodně srovnává a jde spíš právě o to finální podání, komu je co sympatičtější. Ten zásadní meziroční upgrade u Samsungu vidím spíš úplně někde jinde, než u hlavního senzoru. Vyloženě musím pochválit šíro a prohlásit jej za nejlepší širokoúhlý foťák, který momentálně v telefonu najdete. Jednak je se svými 13mm pořád opravdu ultra širokoúhlé, ale navíc má dual pixel autofocus, což znamená opravdu přesné ostření a navíc jej využijete na nádherné fotky i na makro. A díky 12MP senzoru dostanete opravdu skvěle použitelné fotky, které si namažou 2 nebo 5MP makro fotky z jiných telefonů doslova na chleba. Tohle hodnotím u Ultry jako nejvější přínos oproti loňsku. Další zlepšení je i v podobě kombinace zbylých 2 objektivů. Loňský jeden 4 násobný zoom letos vystřídaly teleobjektivy dva. K trojnásobnému přibyl i druhý desetinásobný. V praxi to pak funguje tak, že do trojnásobného zoomu telefon používá výřez z hlavního objektivu, poté přepne na 3 násobný zoom a při 10 násobném přepne na 3 objektiv a takto můžete jít až do maximálního 100 násobného zoomu, který samozřejmě logicky kvůli kombinaci s digitálním výřezem už za moc nestojí, ale zase oproti loňsku je daleko použitelnější. Každopádně se samozřejmě hodí primárně pro použití ve dne za dobrého světla. Při cloně 4.9 už chyby ve fotce rozeznáte i při focení za dne třeba ve stínu. Naopak na plném slunečním světle dostanete velmi dobré snímky. U videa došlo konečně po letech k možnosti natáčet u všech objektivů ve 4k 60 a rozšířily se nově kreativní možnosti jako třeba „pohled režiséra“. Rázem tak natáčíte přední i zadní kamerou současně a navíc vidíte náhled ještě zoomového a širokoúhlého foťáku mezi kterými můžete přímo v průběhu videa přepínat. Každopádně už teď pro vás připravuju porovnání s iPhonem 12 Pro Max. Závěrečné hodnocení Když tak celkově přemýšlím o S21 Ultra, za mě se jedná o skvělý telefon a svou cenovku si samozřejmě hravě obhájí. Nemůžu se ale ubránit faktu, že vlastně dostanete telefon, který jste měli dostat už vloni a samozřejmě jako takový jej doporučuju všema deseti. Jestli přemýšlíte o novém telefonu nebo třeba upgradujete z něčeho staršího, oproti S10+ je posun opravdu značný a oproti S20 Ultra čekejte opravdu masivní nárůst ve výdrži na 1 nabití a to navíc o 1 500 Kč levněji než vloni. Jen si hlavně proklatě dobře rozmyslete jakou chcete kapacitu úložiště. Podpora 2 SIM karet v šuplíčku totiž zůstává, ale slot na paměťovou kartu jednoduše zmizel. Zatímco vloni jste mohli S20 Ultra naboostit až na 1,5 TB místa, letos se musíte spokojit pouze s maximálními 512 GB, což sice na jednu stranu může znít dostatečně dobře, pak si ale uvědomíte, že tento telefon umí natáčet i 8K videa a pojmout maximálně 3h záznamu. A to samozřejmě pouze za předpokladu, že nic jiného v telefonu už nemáte. Samozřejmě, teoreticky se může ještě v průběhu roku objevit speciální terová verze nebo se paměť zvedne v srpnu u Note21 Ultra. Teda, jestli vůbec dorazí, protože S21 Ultra dostala nově i podporu S-Penu. Ten ovšem není, jako u Notů, integrovaný, ale musíte si jej dokoupit společně s pouzdrem za 2,5 tisíce. Každopádně jde jen o pasivní S-Pen, který znáte ze starších Notů. Tím pádem absence Bluetooth, bez použití různých gest, žádné dálkové odpalování foťáků atd. Zbytek funkcí jako 4 tisíce stupňů tlaku nebo 9ms odezva jako u Note 20 Ultra ale zůstala zachována, takže jde vlastně o takový S-Pen Light. Koupil bych si tedy já osobně nový S21 Ultra? Určitě ano, protože tohle je konečně ten vlajkový Samsung, kterému nic zásadního nechybí a je naprosto legitimní alternativou pro iPhone 12 Pro Max, proti kterému je samozřejmě zacílen. Jestli tedy patříte do tábora Androidu, vůbec se nebojte a v klidu šáhněte po S21 Ultra. A když to uděláte do 28.1., dostanete navíc i nová sluchátka Buds Pro jako dárek. ...
Úvodní přehled a zpracování Dnešní recenze je vlastně o 2 telefonech, protože až na pár detailů jsou si podobné jako vejce vejci. Galaxy S21, menší a kompaktnější s 6,2“ displejem anebo Galaxy S21+ s 6,7“ displejem k sobě mají hodně blízko. Jen z povzdálí a o pár funkcí vylepšenější je ještě S21 Ultra. Pokud byste se chtěli naprosto jednoduše v celé sérii orientovat, stačí si jen zapamatovat, že S21 je malý, odlehčený a kompaktní, S21+ je jeho varianta s větším displejem a S21 Ultra posunuje s pár vlastnostmi navíc hranici až do maximálního limitu, co Samsung dnes umí vyrobit. Na vás je pouze to, zda dokážete ony funkce navíc za doplatek nějakých 13 tisíc od základního směrem k nejvyššímu modelu využít. Mezi samotnými S21 a S21+ je největším rozdílem po designové stránce materiál zadní strany. U S21 jde o plast, zatímco S21+ už má záda z matného skla, podobně jako Ultra nebo třeba iPhony 12 Pro. Samozřejmě, pokud se budeme bavit o vlajkách, je samotné použití plastu asi tak diskutabilní, jako jestli někdo má nebo nemá rád Babiše. Shrňme si totiž základní rozdíly a fakta. Pokud chcete v mobilním telefonu nabídnout bezdrátové nabíjení, na výběr máte pouze ze 2 materiálů – plast a sklo. Plast je odolný proti pádům, ale míň proti škrábancům a sklo zas obráceně. Dobře tak víte, že já úplně nejsem zastáncem plastu, ale třeba u loňské S20 FE, jsem naprosto přiznaný plast v živých barvách opravdu chválil. Plast ovšem přichází právě i do prémiové S21 a jeho vhodnost nebo nevhodnost nechávám v tomto ohledu čistě na vašem rozhodnutí třeba i s ohledem na to, zda plánujete třeba použití jakéhokoli pouzdra. Když vezmeme v úvahu meziroční srovnání, jde čistě jen o facelift, který ovšem celkové vizáži hodně pomohl. Foťáky už nevystupují z těla, ale jsou pokračováním zesílené hrany levého horního rohu. Za mě designově hodně povedené, z praktického hlediska se ale telefon při položení na stůl kýve. Opět ale nic, co byste nesrovnali třeba pouzdrem. Displej a uživatelské prostředí Co jsem tak procházel diskuze, u displeje si hodně lidí stěžuje na to, že došlo k meziročnímu zhoršení parametrů. Ano, i ne. Bezpochyby všichni ví, že Samsung je jedním z největších výrobců displejů na světě a tak asi není tajemstvím, že své vlajky vybaví těmi nejlepšími displeji. V loňskem roce jste si mohli vybrat, zda chcete QHD rozlišení nebo 120Hz displej. Ano, letos už nemůžete, rozlišení je limitováno pouze na FHD, ale zato dostáváte displej s variabilní obnovovací frekvencí. To znamená, že obraz na telefonu se v závislosti na potřebě aktualizace až 120x za vteřinu. Je ovšem schopen klesnout až na 48x za vteřinu když se na displeji obraz nemění. Proč? Protože se tím sakra hodně šetří baterka, což bylo v loňském roce velké mínus u všech telefonů S20. Ty byly totiž vybaveny hodně energeticky náročným procesorem, který zapříčinil, že telefony nevydržely ani 1 celý den nabitý. Letos už je ale vše vyřešeno, Samsung naskočil na vlnu nové generace procesorů podobně jako Apple a rázem tak dostáváte telefon, který i po jednom náročném dni používání stále nehlásí vybitou baterii. Většinou vám malá S21 vydrží tak do oběda následujícího dne, zatímco plusko do odpoledne. Rozdíly v kapacitách baterky samozřejmě jsou, částečně je ale kompenzuje menší displej u menší S21 a oproti loňským verzím právě pomáhá daleko úspornější procesor. Úspornější ovšem znamená i kvůli přechodu na novou technologii rychlejší. Nemáte tím pádem žádný problém s přehříváním, se záseky a jednoduše všechny S21 letos fungují na výbornou. Aktualizací prošlo i celkově prostředí softwarové nadstavby. Je hezčí, škatulkovatější, notifikace se seskupují do přehledných celků a celkově vypadá systém hodně přehledně. Jen škoda občasných divností v překladech, které vám spíš vykouzlí úsměv na tváři a pak si řeknete, že to byste čekali spíš u béčkových značek typu Doogee než u renomovaného výrobce. Holt S21 přichází na trh pomalu o 2 měsíce dříve a tak je potřeba počítat s tím, že některé detaily se ještě dořeší za pochodu. Fotoaparáty U foťáků k moc změnám nedošlo. Respektive k vůbec žádným změnám a upřímně S21 se spíš foťáky blíží víc S10tkám než S21 Ultra, což ale neznamená, že je špatně. Pořád totiž dostanete svatou trojici fotoaparátů. Hlavní 12MP se světelností f/1.8 doplňuje ještě 12MP šíro a 64MP „teleobjektiv“, který je vlastně tím hlavním rozdílem oproti S10tkám i S21 Ultra. Už vloni se kolem tohoto objektivu strhla mela ohledně jeho fyzického zoomu. Samsung jej totiž prezentuje jako trojnásobný, ale doopravdy jde o 1,1 násobný optický zoom. Optické přiblížení tedy není tím pádem stále žádné. Má to ale samozřejmě svůj důvod a tím je natáčení videa v 8k rozlišení, pro které potřebujete minimálně zhruba 33MP senzor. Samsung rovnou vsadil tím pádem na 64MP zvládající jak 8K rozlišení, tak 3 násobný digitální výřez. Teď ovšem ruku na srdce. Spíš jde o ohromení zákazníka, než nějaké reálné využití. 8K totiž můžete natáčet pouze při 24 snímcích za sekundu, což je spíš takové baby 8K než, že by to někdo využíval reálně. A zadruhé, Samsung tentokrát odstranil možnost vložení paměťových karet a tím pádem se vám na základní 128GB variantu vejde nějakých 45 minut záznamu a na 256GB variantu dvojnásobek. To byste ovšem samozřejmě nesměli mít v telefonu vůbec žádné aplikace, žádné další fotky, videa atd. Za mě by tak bylo daleko použitelnější dát opravdový 3 násobný zoom a gimmick v podobě 8K nechat jen u S21 Ultra, kde se pro to využívá hlavní 108MP senzor a nemusí se kvůli tomu fotka digitálně vyřezávat z 64MP senzoru. Tím samozřejmě nemyslím, že by byly fotky nějak špatné. Jsou na odpovídající úrovni, i když samozřejmě optický 3 násobný zoom z Ultry je na tom o chlup lépe. Druhým objektivem je 12MP šíro a tady opravdu meziročně k žádné změně nedošlo. Už vloni jsem jej chválil za skvělé fotky a pochválím jej i letos. Pořád jsou velmi dobré, velikost senzoru je znát, jen škoda, že se aspoň meziročně nepřidalo to automatické ostření jako má S21 Ultra. Hlavní senzor je tradičně velmi dobrý a fotky vypadají jednoduše skvěle, přesně tak, jak by měly u podobně drahého telefonu vypadat včetně velmi dobrého dynamického rozsahu a večerních fotek. V každém případě i chybky se ale najdou. Přece jen v některých scénách si tak úplně nedokáže poradit s vyvážením bílé, často zbytečně přisaturuje nebo přiostří scénu. Rázem tak jdete na procházku, říkáte si, že bylo celkem hezky a pak se podíváte na fotky a zjistíte, že bylo vlastně tak o 50% líp, než jaký jste z počasí měli při focení dojem. Samozřejmě postupem času určitě budou vycházet další a další aktualizace zlepšující foťák, ale tady je přesně vidět, že Samsung tentokrát musel optimalizovat software foťáku za daleko kratší čas. Závěrečný verdikt Teď přichází přesně ten moment, kdy vám řeknu, zda upgradovat nebo ne. U obou telefonů počítejte s tím, že pokud je předobjednáte do 28.1., dostanete zdarma ještě sluchátka Buds Live a lokalizační prívěsek SmartTag. Dostanete také ale poměrně netypickou slevu už od startu. Přece jen, pokud jste byli přihlášeni už na stránkách Samsungu na oficiální stream, po jeho konci vám přišla nabídka na slevový kód. Toho se chytli ovšem čeští obchodníci v čele s Alzou, slevu ještě vyšperkovali a rázem tak oproti doporučené ceně 22,5 tisíce koupíte menší S21 za 19 700 Kč a S21+ místo 28 tisíc za 25 200 Kč. A to je docela lákavá nabídka. Jestli upgradovat z loňských modelů je otázka úhlu pohledu. Přece jen loňské S20 byly telefony, které se neměly stát. Z tohoto úhlu pohledu S21 opravuje obrovskou chybu v podobě procesoru a jeho totálně slabé výdrže, navíc přidává 120Hz dynamický displej, současně je rovná, přináší 5G a daleko hezčí design. Z toho druhého úhlu už přicházíte o QHD rozlišení, což by mi víc vadilo u televize než u mobilu, 9,5 z 10 lidí stejně nepozná rozdíl, u menší S21 dostáváte plast místo skla, chybí microSD slot a pro natáčení 8k zde opravdu moc místa není. Pak si ale řeknete, že S21 cílí přímo proti iPhonu 12 a jemu je víc než důstojným konkurentem. Bude to ale stačit vám? Bude vám stačit, že vlastně dostáváte telefon, který jste měli dostat už vloni, protože on vlastně je ve zbytku věcí o kterých jsem nemluvil stejný jako vloni. Já osobně bych ten letošní bral všemi 10. ...
Jedinečné zpracování Samozřejmě, moudří už vědí, že podle názvu Pamu Quiet se bude jednat o sluchátka s aktivním potlačením okolního hluku, ale o tom každopádně až za chvilku. Dorazí vám v celkem uniformním balení, ale o to víc budete příjemně překvapení, když je rozbalíte. Kromě klasiky v podobě různě velkých náušníků, USB-C kabelu totiž dostanete šňůrku a pytlík na nošení a hlavně hodně netradiční dockovací krabičku. Ta má samozřejmě imitovat klasické kapesní hodinky, proto i ta šňůrka v balení, ale když jsme se bavili v redakci, komu balení co připomíná, došlo i na placatici, sportovní stopky nebo na granát. Každopádně, opravdu se jedná snahu napodobení kapesních hodinek a tomu je uzpůsobeno i stylové otvirání stiskem vrchního tlačítka. Ze začátku to chce si ale chytit trochu grif, protože jinak si budete totiž prsty kryt současně držet. Materiálově jde o kombinaci plastového těla a koženého víčka s povrchem designovaným alá Poco M3 nebo palubní deska auta. Bezdrátové nabíjení Každopádně plastové provedení těla má svoje opodstatnění. Kromě dobíjení skrz USB-C můžete totiž využít i jakoukoli bezdrátovou QI podložku nebo reverzní nabíjení vašeho mobilního telefonu – pokud to podporuje. To se docela hodí, protože teď vám řeknu prakticky o jedné jediné nevýhodě. Dockovací základna zvládne dodat totiž pouhá 2 nabití navíc. Holt nabíjecí cívka musela ustoupit menší kapacitě baterie. Na druhou stranu jde hlavně o způsob použití. Pokud jezdíte každý den plus mínus hodinku do práce a z práce, vydrží vám sluchátka celý týden bez nabíjení. Když si s nimi půjdete zaběhat, zaposilovat, atd, což díky odolnosti IPX4 i můžete, už budou potřeba v průběhu týdne hodit na nabíječku. A nebo si zvykněte je vždy odkládat v noci vedle telefonu na nabíjecí podložku a budete úplně v pohodě. Každopádně ke zmíněným dvěma nabitím z dockovací základny vydrží sluchátka 3,5h s aktivovanou funkcí potlačení okolního hluku nebo zhruba 5h s vypnutým potlačením. Celkově tedy 10,5-15 hodin na kompletní 1 nabití. Příjemné a snadné používání Po designové stránce zapadají Quiety do klasické řady podobností s Airpody. I když mají 10mm drivery, musím říct, že jsou relativně kompaktní, podobně jako Honor Choice skvěle padnou do uší a ani po několika hodinách nošení nemáte pocit, že byste je potřebovali vyndat. Pokud navíc se sluchátky večer třeba u sledování filmu usnete, právě díky jejich kompaktnosti se vám narozdíl od třeba nedávno recenzovaných Panasonic S500W nezamáčknou až do mozku a v klidu můžete s nasazenými sluchátky ležet i na boku na polštáři. Na každém ze sluchátek je i notifikační dioda značící spárování, bliká modře a bohužel se nedá nijak vypnout. Na druhou stranu třeba právě na rozdíl od Panasoniců bliká tmavě modře a hodně slabě, takže I když vedle vás někdo spí, nepůsobí to vůbec rušivě. V podlouhlých tyčkách sluchátek jsou kromě baterií schovaná i 2 senzorická tlačítka, kterými ovládáte klasicky přehrávání, pauzu, další písničku, asistenta, zesilování a zeslabování. Mimochodem, jeden z rozlišovacích znaků u dražších sluchátek, kde poznáte, jestli to výrobce myslí vážně, je to jestli si dal tu práci a dovyvinul i nějakou aplikaci. Stejně jako právě u Panasoniců, kde se za půl roku aplikace hodně zlepšila a přidaly se nové funkce, tak i tady máte možnost si buď z App Store nebo Google Play stáhnout příslušnou aplikaci, kde vidíte stav nabití, můžete do budoucna upgradovat firmware nebo si přenastavit kompletně funkce senzorických tlačítek. Snad jedině škoda, že chybí možnost senzorická tlačítka úplně deaktivovat. To v poslední aktualizaci přidal v aplikaci Panasonic, protože nechtěné dotyky kvůli tvaru sluchátek a občasné potřebě jejich úpravy v uších byly na denním pořádku. Tady jsou senzorická tlačítka umístěna uprostřed nožičky, takže k nechtěným pauznutím hudby prakticky nedochází, ale kdyby ta možnost existovala, bylo by to fajn. Překvapivý zvukový projev Musím říct, že po zvukové stránce jsem byl fakt mile překvapený. 10mm drivery odvádějí velmi dobrou práci a Quiety se dokážou plně poměřovat právě s Panasonicy. Dominují hlavně krásně čisté výšky a středy. Na vokály jsou tedy skvělé. Po basové stránce jsou spíš neutrální. Rozhodně od nich nečekejte přebasované JBLko nebo sluchátka, která by vás měla hutnými basy s výbušnou muzikou namotivovat k lepším krátkodobým intenzivním výkonům. Možná právě naopak spíš na takové dlouhé výklusy, maratony, na běhání na výdrž jsou úplně ideální a koneckonců ta odolnost IPX4 proti potu je tu také. No a pokud jste esportovní nadšenci, ve smyslu hraní her, tady jsou Pamučka přímo skvělá. Podpora kodeků AAC a APTX vám zajísti jakékoli hraní bez sebemenšího zpoždění zvuku ať už jste na Applu nebo na Adroidu – samozřejmě, pokud váš telefon zrovna APTX podporuje také. U aktivního potlačení okolního hluku jsem byl také mile překvapen. Nedosahuje samozřejmě kvality Sennheiseru ani Sony, ale zase je díky 3 mikrofonům o mnoho parníků lepší než mají nejlevnější 2 tisícová sluchátka a blíží se kvalitou zhruba právě někam k Panasonicům S500W. U zvuku mám tak prakticky jedinou výtku snad k hovorům. Nejsou vyloženě špatné, ale spíš takový šedý průměr. Hodnocení Když to mám vzít kolem a kolem, musím Padmate podobně jako u Pamu Slide a Pamu Slide mini pochválit. Za koncovou cenu 2 990,- namixovali výborný poměr ceny a výkonu. Za tyto peníze dostanete skvělá sluchátka po zvukové stránce a navíc díky podpoře kodeků jak AptX, tak AAC jsou vyloženě vhodná prakticky na cokoliv. Navíc podporují bezdrátové nabíjení, mají certifikaci IPX4 a hodně slušné potlačení okolního hluku, navíc se spoustou funkcí plně konfigurovatelných skrz dodávanou aplikaci. Prakticky jediná nevýhoda oproti o tisíc dražším Panasonicům je výdrž na 1 nabití, kterou ale zase vyváží o tisícovku nižší cena. Za mě tedy mohu Quiety opravdu doporučit. ...
Konstrukce a design Samozřejmě, za dané peníze opravdu nemůžete čekat zázraky, to dá rozum. Tím spíš je jasné, že po konstrukční stránce dostanete celoplastové provedení. Tady hned jedna pochvala za to, že si Motorola nehraje na imitaci skla, takže dostanete celkem hezká gradientní zelená záda s jemným vroubkováním, téměř zapuštěným foťákem a decentním logem M v kterém se ukrývá rychlá a spolehlivá čtečka otisků prstů. Vroubkování ze zad se přeneslo i na zapínací tlačítko, které je na ideálním místě přesně tam, kde máte normálně palec pravé ruky. Docela netypicky na tuto cenovou kategorii najdete i na protější straně druhé dedikované tlačítko pro Google asistenta. Jen škoda, že se opět nedá přemapovat na jinou funkci a tak v naší zeměpisné šířce bude toto tlačítko asi většině lidí k ničemu. Displej Co vás úplně tak nepotěší jsou fyzické rozměry telefonu a displej jako takový. Je jasný, že nemůžu čekat nic super, ale v této kategorii u mnoha telefonů říkám třeba sice je to jenom HDčko, ale zase to dobře svítí. Nebo svítivost je celkem mizerná a je to IPSko, ale zase je tady 90Hz. Nic takovýho si u Motoroly G9 Power neřeknete. Displej je 6,8“ IPSKO, svítivost je přinejlepším průměr, takže na sluníčku to žádná hitparáda nebude, Herzů je tu jenom 60 a ještě jsou rámečky doslova obří. Brada má snad cm a to už jsem fakt hodně dlouho neviděl. Zkrátka u displeje bych mohl pochválit na svou cenovku snad jen velmi dobré pozorovací úhly. Výbava Kde už je to daleko lepší je softwarové vybavení. Tady je Motorola jednoznačně úspěšným hráčem. Ne tak tím, že by zde byl pořád Android 10, ale i v G9 Power najdete populární gesta, která prostě žádný jiný výrobce nemá. Garantuji vám, že jsou návyková a ať už je to zatřesení pro spuštění svítilny, 2x otočení pro spuštění foťáku a další, zvyknete si tak rychle, že jestli budete značku Motorola někdy opouštět, je to první věc, která vám bude u nového telefonu chybět. Druhou fajn věcí je software jako takový. Motorola je totiž přesný opak Xiaomi. Jestli nechcete tunu balastu, těžkopádnou nadstavbu, spoustu kudrlinek, je Motorola ten pravý telefon pro vás. Za celou dobu jsem i přes ne úplně čerstvý procesor Snapdragon 662 nezaznamenal jediný zásek. Všechno běhalo naprosto bez problému svižně a spolehlivě. Samozřejmě je to i kvůli pouze onomu HDčkovému displeji, ale běhá to rychle a to je hlavní. V základu je pak i docela slušně velké 128GB úložiště dále ještě rozšiřitelné paměťovými kartami v hybridním šuplíčku. Sice to není trislot, ale v této cenovce hádám bude každému 128GB v pohodě stačit. Hodně pochválit pak můžu za přítomnost NFC, a to rozhodně v podobně posazené konkurenci není pravidlem. V pohodě tak můžete nechat doma nejen kreditku, ale i nabíječku a jet jen tak se samotným telefonem na prodloužený víkend. Baterie Kde totiž Moto G9 Power dostojí svému jménu a doslova exceluje je baterka. 6000mAh zkrátka a dobře u moc telefonů nenajdete a pokud se jedná ještě o nižší, tím pádem nenáročnou výbavu, telefon na jedno nabití doslova exceluje. Hravě se dostanete na 3 dny provozu na jedno nabití, ale nebojím se říct, že kdokoli bude telefon používat střídměji, nemá problém dosáhnout i 4 denní výdrže. Samozřejmě, když dojde baterka, využít můžete 20W nabíjení, které sice působí na první pohled rychle, ale když si uvědomíte velikost baterky, počítejte se 2,5h nabíjením z nuly do plna. Fotoaparát Kde dodám vesmíru rovnováhu je rozhodně foťák. Telefon je totiž vybaven „pouze“ jedním 64MP foťákem. Pouze teda v uvozovkách. Ony jsou tu ještě další 2, ale jedná se jen o kombinaci 2MP makra a 2MP pro rozostření pozadí, takže je vám asi jasné, že lepší je použít i výřez z hlavního foťáku, než použít 2MP makro. Fotky z něj totiž opravdu za moc nestojí. U hlavního foťáku už je to samozřejmě jiná liga. V porovnání s makrem ano. V porovnání s konkurencí už moc ne, tady je 64MP prostě tuctovým foťákem v šedém průměru ostatních telefonů. Být tu ještě druhé šíro nebo teleobjektiv, byť nejzákladnější kvality, bral bych to, ale takto osamocený 64MP hlavní foťák by měl aspoň trochu vyčnívat z průměru. Za dne tedy dostanete celkem slušné fotky, kde mohu pochválit alespoň barevné provedení. Nejsou to žádné omalovánky a dostanete opravdu reálné fotky. Pokud zapnete HDR, můžete mluvit i o dynamickém rozsahu. Bohužel, co se týká ostrosti, tady už to žádná hitparáda není. U nočních fotek je to většinou hodně o tom, jak moc dokážete udržet telefon stabilní. Bez nočního režimu to u nočních fotek nemá úplně moc cenu, to dostanete opravdu hodně tmavou fotku a u nočního režimu je to typický neduh i starších Motorol – neuvěřitelně přeostřená a přesaturovaná fotka vás občas nemine. V malém množství případů dostanete sice dobrou fotku, ale většinou tomu tak není. U videa je k dispozici pouze FullHD, alespoň tedy při 60 snímcích, ovšem se stabilizací holt nepočítejte. Závěrem Jak jste mohli vidět, priorita Motoroly Moto G9 Power je posazená úplně někde jinde než je foťák nebo třeba pobíhání na letním slunci a přesně podle toho byste měli tento telefon buď koupit nebo nekoupit. Chcete telefon bez balastu se skvělým softwarem co vydrží dlouho nabitý? Pak je rozhodně G9 Power pro vás jak dělaná. Chcete něco jiného? Pak na tuto Motorolu rovnou zapomeňte. ...
Představení Už na začátku vám řeknu, že se bavíme o telefonu ve startovní ceně 6,5 tisíce korun od značky Redmi, jedné z dceřiných značek Xiaomi. Redmi Note 9T vychází z designu loňských telefonů Xiaomi představených koncem roku a tak byste si třeba podle modulů foťáků klidně mohli tuto novinku lehce splést s Poco X3 NFC, Mi 10T lite a dalších. Každopádně v lehce gradientních plastových zádech s jemným vroubkováním najdete celkem 3 foťáky. Hlavní 48MP a k tomu už jen 2MP pro rozostření pozadí a 2MP makro. Teleobjektiv ani šíro tu nehledejte podobně jako třeba kovový rámeček, a tak je jasné, že hlavní část rozpočtu padla právě na přítomnost 5G. To zajišťuje procesor Mediatek Dimensity 800U s dostatečným výkonem spolu se 4GB operační paměti a 64GB úložištěm v základu, které můžete za příplatek 500 korun navýšit na interních 128GB nebo samozřejmě použít paměťovou kartu v kompletním trislotu. Systém V telefonu zhruba 4 měsíce po vypuštění najdete bohužel pořád jen Android 10 s nadstavbou MIUI 12 a že bych z toho skákal radostí metr do vzduchu se říct tak úplně nedá. Se samotnou vizuelní podobou nadstavby tak úplně problém nemám i když nepochopitelně pár položek v menu není ani přeložených do češtiny. Každopádně jde o takovou směsici nadstaveb jiných výrobců + velkou inspirace Applem, ale spíš mi vadí některé praktické věci při používání. Jednak je to přítomnost opravdu tuny předinstalovaných aplikací od samotného Xiaomi prolezlých reklamou, najdete tu 6 her o kterých jste v životě neslyšeli a asi byste si je ani nikdy nenainstalovali, aplikace typu Amazon Shopping, Aliexpress, zdvojený prohlížeč atd. Samozřejmě tento balast zatěžuje systém natolik, že jedna z aplikací, předinstalovaná na úvodní stránce je čistič, který vám má pomoci systém neustále dokola čistit. A co si budeme nalhávat, Redmi, alias Xiaomi asi moc dobře ví, proč jej sem dali. Ze startu totiž systém běží naprosto v pohodě, koneckonců Dimensity 800U opravdu dá telefonu dostatečný výkon i v náročnějších hrách, ale po delší době prostě obrovská nadstavba systém zaseká, že jednou za čas budete muset provést ruční číštění. Já osobně jsem tak jednou za 3 dny systém pročistil a vzpomínal jsem v tomto ohledu na bezúdržbový Apple, což všichni chápeme, že je daleko dražší telefon, ale pak si řeknete, že jen o pětistovku dražší je ve stejné kapacitě třeba naprosto čisté Realme 7 5G a tam na nic takového nenarazíte. Displej U displeje vsadilo Redmi na 6,53“ s kapkovitým výřezem krytým Gorilla Glass pětkou, pozorovací úhly jsou solidní, barevné podání je ve výchozím zobrazení spíš do studených barev, ale bohužel i u displeje je vidět, že muselo dojít k šetření oproti třeba daleko staršímu Redmi Note 8 Pro. Displej pocitově svítí daleko míň než právě rok a půl staré Note 8 Pro a to se projeví hlavně samozřejmě v čitelnosti na sluníčku. V zimním období budete asi úplně v pohodě, ale na letním slunci se maximální jas blíží spíš telefonům v rozmezí 4 až 5 tisíc a bohužel nečekejte ani na vykompenzování třeba 90 nebo 120 herzy, jako je to u porovnávané Realme 7 5G. Nabíjení U výdrže na 1 nabití jsem byl naopak příjemně překvapený. Samotné 5G má u telefonů za následek vyšší spotřebu než při provozech na starších sítích a tak jsem očekával, že Note 9T bude jednodenní telefon. Překvapivě jsem ale neměl problém fungovat s telefonem i plné 2 dny. Druhý den jsem sice dorazil s baterkou už na úrovni 12%, ale pořád tohle považuji za solidní výdrž. A to jsem oba dny i celkem fotil, sem tam používal datové přenosy na 5G a zkrátka za výdrž, jako deklarovanou přednost výrobcem, rozhodně palec nahoru. Samozřejmostí je pak rychlé dobíjení v podobě 18W, ale kvůli vysokokapacitní baterii počítejte i tak, že z 0 do plna to nějakou hodinu a třičtvrtě zabere. Fotoaparáty Tak, a teď k foťákům. Jejich složení už jsem vám říkal a tak jen škoda, že Xiaomi oproti předloze v podobě Redmi Note 9 5G odstranilo v 9T širokoúhlý foťák a víceméně když pominu ony 2+2 dostanete k reálnému použití pouze foťák jeden. Naštěstí musím onen jeden foťák pochválit za jeho denní fotky. Fotí opravdu velmi dobře, ostře, s dostatkem dynamického rozsahu a věrnými barvami. Jen si dejte pozor na jednu anomálii. Aplikace si ve výchozím režimu nepamatuje nastavení foťáku. Abyste ale dosahovali kýženě hezkých fotek, hlavně tedy dostatečného dynamického rozsahu, je víc než žádoucí si nechat zapnuté automatické HDR. To se vám však při každém restartu aplikace nepochopitelně vypne do té doby, dokud nepůjdete do nastavení foťáku a nezapnete funkci zvanou Uložit předchozí režim. Doposud tato funkce znamenala pouze při restartu aplikace návrat na výchozí funkci fotografování, teď ale právě znamená zapamatování si veškerého nastavení aplikace. Osobně trochu pochybuji, že toto byl záměr a spíš se jedná o bug, který bude v dalších aktualizacích opraven. Jak jsem chválil denní fotky a jak by se dalo říct o valné většině telefonů v této kategorii, s ubývajícím světlem logicky kvalita fotek padá a měl by to zachránit teoreticky noční režim. Tady už tolik chvály pět nebudu. Noční režim ve většině případů nijaké extra nepomůže, ba dokonce ve spoustě případů fotku i zhoršil v podobě daleko horší ostrosti. Dost často se stává u některých telefonů, že noční režim fotku nepřirozeně přeostří a přesvětlí a výsledkem jsou totální HDR omalovánky, ale nikdy jsem neměl tolik fotek na noční režim horší než na klasický. Důležité ovšem podotknout, že bez nočního režimu fotí telefon vcelku slušně. Plusové body Abych jen nekritizoval, mám pro vás teď i pár plusových bodů. Jednak, boční čtečka otisků prstů v zapínacím tlačítku – tohle je moje čím dál tím oblíbenější vlastnost. Funguje bez problému rychle a spolehlivě. Pro ovládání domácích spotřebičů můžete použít infraport. Jack na 3,5mm tady je a na tuto cenu pořád trochu netypicky potěší i přítomnost stereo reproduktorů. Na nižší úroveň hrajou vcelku dobře, jen od nich nečekejte kvalitu dražších telefonů. Stačí zvednout hlasitost směrem k maximu a basy nepoznáte. Navíc na vyšší hlasitost zadní kryt docela rezonuje a tady se přesně ukáže jak kdo tohle vnímá. Existují i výrobci, kteří si naopak za tuto funkčnost nechávají u svých vlajek připlácet. Můžete to tedy klidně vzít tak, že za pár tisícovek máte to, za co Sony účtuje desetitisíce. Shrnutí Každopádně, abych Redmi Note 9T 5G shrnul. Myslím, že po této recenzi každý asi pochopil, že 5G není úplně samozřejmostí u každého telefonu a pořád se jedná o příplatkovou funkci. Když tedy 5G implementujete, jinde musíte logicky ubrat. Tady se ubíralo u displeje, u foťáků, nižší cena se doháněla reklamami prolezlým systémem atd. Za mě je momentálně 5G v uvedené cenovce zbytečný luxus a kdybych už přece jen chtěl v podobné cenovce 5G telefon, opravdu bych radši připlatil za Realme 7 5G. ...
Označení a design Pokud nechápete jak funguje označení řad u Realme, osobně se vám vůbec nedivím. Nemělo to úplně logiku ani u šestkové série, a nemá to ani u sedmiček. Stačí jen každopádně vědět, že Realme 7i je nejzákladnějším modelem celé sedmičkové série z celkem 4 modelů a je asi největším konkurentem pro nedávno recenzované Poco M3 a třeba i pro spoustu levných Samsungů. V nejlevnější třídě asi nikoho nepřekvapí, že dostane celoplasťák. Poco M3 je celoplasťák a ani tady tomu není jinak. Pokud jste výrobce, máte u plastu prakticky 2 možnosti. Buď se snažit dělat lesklý plast a imitovat tím sklo, pak ale je dost velký problém s patláním a škrábáním nebo plast přiznat a pohrát si s ním trochu jinak. Realme šlo druhou cestou, přidali protiskluzové, ale spíš designové vroubky a využili lom světla, které při určitých úhlech vytváří písmeno V. Kdyby vás zajímalo proč V, tak podle Realme, barva, kterou mám v ruce, se jmenuje Victory Blue, proto to V. Marně si ovšem říkám, od kdy je vítězství modré? Proč není zrovna zelené, růžové, fialové. Ještě dokážu pochopit korálově modrou, sněhově bílou, grafitově černou, ale Victory Blue? To mi fakt hlava nebere. Každopádně, abych zkompletoval kapitolu designu, čtečka otisků prstů je za zádech, ale docela málo zapuštěná, takže se špatně nahmatává, a boky nejsou úplně kulaté a mají na sobě ne tak úplně na dotyk příjemnou hranu. Pocitově mi drobná hranka při hmatu docela vadí, ale asi je to jen síla zvyku. Hardware a displej Rozhodně v uvedené cenovce musím velkou pochvalu vyseknout 7i za hardware v kombinaci s 6,5” IPS displejem. Ten je sice jen HDčkový, podobně jako jeho předchůdce, ale právě v kombinaci s procesorem Mediatek Helio G85 a téměř čistým Androidem 10, je radost 7i používat. Stačí vedle sebe postavit právě Poco M3 a Realme 7i a uvidíte ten neskutečný rozdíl v plynulosti. Realme 7i je vůbec jeden z nejsvižnějších telefonů na používání v uvedené cenovce a na zásek, jako občas v M3 tady prostě nenarazíte. Samozřejmě lví podíl na tom má právě i ona čistota systému bez dodatečného balastu a použití jen HDčkového rozlišení, které tak nezatěžuje procesor. Prakticky jediné aplikace navíc jsou zde Facebook, Spotify, NetFlix a WPS Office. Displej má sice větší rámečky, hlavně brada je poměrně velká, ale zase má displej velmi dobrou světelnost na sluníčku a to se hodně počítá. Baterie a nabíjení Když byste se podívali na české stránky Realme, docela vás v klíčových parametrech pobaví až 45 dní pohotovosti na 1 nabití. Buďte v klidu, nejedná se o perpetum mobile a takové pohotovosti dosáhnete snad jen v režimu letadlo a nikdy nesmíte zapnout displej. Realme sice použilo 6000mAh baterku poprvé a zase v kombinaci s úsporným HD displejem dosáhnete na delší použití, ale spíš počítejte reálně 3 dny normálního použití. Pokud tedy uděláte denně pár telefonátů, sem tam vyfotíte fotku, pobrouzdáte internetem atd. Náročnějšího použití pak 2 dny, šetřílkové dají i 4. Mě se prakticky nepodařilo realme vybít pod 2 dny a to jsem měl i jedno náročné odpoledne se stovkami fotek. Pokud vám I tak náhodou někdy dojde baterka, připraveno je rychlé 18W nabíjení. Samozřejmě ale vzhledem ke kapacitě baterie I tak počítejte s nabíjením přes 2 hodiny. Fotoaparát U foťáku se toho oproti minulému modelu moc nezměnilo. Stále je tu 48MP hlavní senzor, který spojuje 4px do jednoho a výsledkem jsou pak 12MP snímky. Samozřejmě, teď je potřeba brát ohledy na to, že jsme ve 4 tisícové kategorii a porovnávat telefony v rámci této kategorie. Proto spíš moje porovnání míří k Poco M3. Jakýkoli telefon, byť jen o 2 tisíce dražší bude fotit výrazně lépe. Za dne ovšem podává Realme velmi dobré výsledky, potěší hlavně relativně dobrý dynamický rozsah, který telefon dosahuje díky automatickému HDR. Samozřejmě s ubývajícím světlem je to výrazně horší a v noci, když je scéna osvětlená jen pár lampami hlavní foťák vyloženě selhává. Trochu tomu pomůže noční režim, ale zázraky opravdu nečekejte. Realme u celé řady svých produktů nabízí i 2 násobný zoom a 5 násobný zoom a je jim úplně jedno jestli na to objektivy jsou nebo nejsou a o to víc vás rozesměje, že tyto zoomy jsou k dispozici i pro noční režim. Nenechte se však ošálit, žádný teleobjektiv tu není a vždy se jedná pouze o digitální výřez z hlavního foťáku. Podle toho to samozřejmě vypadá i na výsledných fotkách. Upřímně, 2 násobný bych ještě pochopil, ale 5 násobný je doslova totální zbytečnost. Za to se dá považovat i 2MP makro. Jen obtížně totiž dosáhnete alespoň trochu použitelné fotky. Osobně bych byl rád, kdyby konečně výrobci zapomněli, že nějaké 2MP makro někdy existovalo a vrhli ušetřené peníze do lepších zbylých foťáků. Třeba do šíra, které je mi asi největší záhadou. Výrobce šalamounsky jako u jediného foťáku na svých stránkách neříká nic o rozlišení, většina prodejců uvádí 8MP šíro, ovšem výsledkem jsou pouze 6MP snímky. Zjevně asi nějaký ořez, upscaling z pěti? Kdo ví. Každopádně šíro za dne poskytuje relativně, zdůrazňuji relativně pěkné fotky, večer už na něj opravdu zapomeňte. Teda za předpokladu, že nehrajete s někým hru – poznej, co asi mělo na fotce být. Ale zase, jsme v kategorii 4 tisícového telefonu, tak koneckonců, aspoň, že pro denní použití tu nějaké šíro je. Samozřejmě zázraky nečekejte ani u videa. 7ičko natáčí maximálně ve FullHD při 30 snímcích. Stabilizace však chybí, video je zbytečně tmavé, šumí, je neostré atd. Poco je na tom trochu líp, ale stabilizace mu samozřejmě take chybí. Celkově, u fotek i videa dostanete od Poca jednoznačně kvalitnější výstup. Hodnocení Spousta z vás bude asi teď přemýšlet, jaký telefon koupit. Samozřejmě a logicky, teď dává větší smysl koupit doprodejový Realme 6s, ale až se doprodá, bude Realme 7i velmi dobrá volba. Osobně bych jej viděl radši pod 4 tisíce, ale i tak jej preferuju víc než třeba právě Poco M3. Ano, nemá třeba jako Poco stereo reproduktory, je zde jen jeden, který hraje sice trochu plechově, ale dostatečně nahlas. Pořád ale dostanete kolem 4 tisíc telefon s výsledkem v Antutu přes 200 tisíc bodů, čistý operační systém a svižnost, která se v uvedené cenovce jen tak nevidí. Kdybych si musel vybírat právě mezi Poco M3 a Realme 7i nebo jakýmkoli Samsungem v podobné cenovce, raději bych oželel FHD displej a stereo repráky směrem k plynulosti systému. Z dlouhodobého hlediska totiž není nic otravnějšího než sekající se telefon. A pro úplné doplnění. Oproti předchůdci Realme 6i tu bohužel není NFC a dokonce zmizelo i FM rádio. Chápu, že pro někoho je to hlavně u FM rádia zásadní sdělení, mě osobně by ale víc chybělo to NFC pro bezkontaktní placení. To byla u 6ička velká výhoda. Ale někomu třeba vůbec, někdo platby mobilem nepoužívá a tím pádem je mu to třeba úplně jedno. ...
Líbivý design a zpracování Když jsem si vybalil Mi 10T Lite z krabice, hned jsem si řekl, že toto bude zas jeden z telefonů, který hodně vypoví o svém majiteli. A teď fakt nemám na mysli to, kolik jste za nový mobil utratili, ale jaký má dotyčný člověk smysl pro krásu, čistotu a pořádek. Mi10T Lite totiž budete doslova pořád leštit a lesklá záda vás asi společně s hodně divným modulem foťáků přitáhnou nejvíc. Stačí po dokonale vyleštěném telefonu jen lehce přejet prstem a rázem je vidět hned první šmouha. Jinak samozřejmě je to telefon hodně krásný a barevné provedení mi hodně připomíná starou dobrou Note sedmičku. V ruce se jinak drží celkem příjemně, hrany nijak neřežou, ale samozřejmě je telefon celkově trochu kluzký, což ale hladce spraví přibalené pouzdro. To vás mimochodem ochrání jednak před škrábanci, ale i třeba občasným pádem, protože rám telefonu je stejně plastový jako i kolébka hlasitosti. Hned pod ní ale najdete hodně rychlou a spolehlivou čtečku otisků prstů a jsem rád, že se po demonstraci všech výrobců v displejích se zase zpátky vrací čtečky do bočních tlačítek. Osobně bych radši viděl pod displejem totiž kamery než čtečky otisků prstů. Přece jen, ať máte notch nebo výřez, nebo vyjížděcí kamerku, nejlepší řešení je rozhodně kamerka přímo pod displejem. Na to si ovšem budeme muset ještě v této třídě nějaký ten rok počkat. Displej předností A když už jsem u displeje, to je jedna z velkých předností tohoto telefonu. 120Hz displej s 240Hz odezvou na dotyk, podporou HDR10 je velmi slušná výbava. Samozřejmě, bavíme se o telefonu za 8 tisíc, tím pádem asi každý chápe, že se jedná pouze o IPSKO, ale na druhou stranu tento displej patří rozhodně k těm lepším displejům. Dokonce potěší, že na automatický jas na přímém slunečním světle ani nebyl problém s čitelností, barvy byly živé a právě ona kombinace 120Hz obnovovací frekvence s 240Hz odezvou na dotyk je přímo dělaná pro hráče. Prakticky jediný problém byl mírný ghosting na displeji, kterého si všimnete hlavně třeba když budete rychle a zběsile scrollovat displejem nahoru a dolů. To je prostě daň za levnější displeje. Něco, na co rozhodně u dražších telefonů s podobnými parametry displeje nenarazíte. Tento telefon vychází každopádně z nedávno recenzovaného Poco X3 NFC, tím pádem zde najdete i notifikační diodu uvnitř grilu sluchátka fungujícího současně jako druhý reproduktor pro stereo zvuk. Má to tak i svou trochu výhodu v tom, že výstup repráku je při horizontálním držení dopředu, zatímco u spodního dolů. Aspoň tak nepřijdete o zvuk kompletně, když si jej třeba zakryjete prsty. Software zamrzí Mi 10T Lite pohání nový procesor Snapdragon 750G s podporou sítí 5. generace. Ne, že byste je aktuálně nějak extra využili, ale v této cenovce si asi nekupujete mobil úplně každý rok a co není teď, může fungovat bez problému za rok. 6GB operační paměti je dostatečný a v nabídce úložišt je k dispozici 64GB nebo 128GB. Rozdíl v pořizovací ceně je 1000 Kč a samozřejmě kapacitu můžete ještě do budoucna rozšířit paměťovkou v hybridním slotu. Jestli tedy používáte 2 SIMky, úložiště už logicky nerozšíříte. Co je důležité, že trochu mrzutý už je bohužel software. Na to, že Android 11 už je nějakou dobu venku, zklamáním je, že Mi 10T Lite přichází pořád s Androidem 10 s nadstavbou MIUI 12. Osobně musím říct, že tato nadstavba mi připomíná tak trochu jak když pejsek a kočička vařili dort. Trochu z iOS, trochu ze Samsung OneUI, trochu z bývalého Realme Color OS a určitě bych další podobnost našel. Každopádně, když se na to podívám z pozitivní stránky, pokud přejdete od jiného výrobce k Xiaomi, minimálně některé funkce poznáte a tak se budete trochu cítit jako doma. Když se na to podívám naopak z negativní stránky, určitě vám bude vadit tuna balastu a systém, který je prolezlý reklamami. Naštěstí existuje možnost, jak si je dodatečně v systému vypnout a samozřejmě věnujte pozornost úvodnímu nastavení telefonu po vybalení z krabice. Stačí mu hloupě nepovolit každou blbost, na kterou se zeptá a hned budete mít reklam od začátku v telefonu míň. Nemáte zač. Fotoaparát dokáže překvapit Xiaomi Mi 10T Lite je vybaven soustavou 4 foťáků. Hlavnímu 64MP senzoru, který spojuje tradičně 4px do jednoho, sekunduje ještě 13MP šíro a zbylé 2 2MP foťáky jsou zde jen do počtu, protože přece jen telefon se 4 foťáky se prodává lépe než se dvěma. Hlavnímu foťáku ovšem vyseknu pochvalu, protože se jedná o jeden z nejlepších foťáků v uvedené cenovce. Je to sice ten stejný, jako najdete v POCU X3, které je ještě o 17 stovek levnější, takže tam je ještě výhodnější, ale pořád i tady se jedná o velmi dobrý foťák. Má dostatek dynamického rozsahu, skvělý kontrast, jen by občas nemusel fotky tak moc přesaturovat. A obzvlášť rád si pochutná na zelené, tu pak dokáže vytáhnout hodně vysoko. Fotit můžete samozřejmě i 2 násobným zoomem, jen pozor, jde jen čistě o digitální výřez, tak ať nejste později překvapení. Širokoúhlý foťák už samozřejmě není tak dobrý jako hlavní, ale ve své cenovce si pořád dokáže poradit se spoustou telefonů od konkurence, která se spoléhá jen na obyčejné 8MP senzory. Večer už oba senzory pochopitelně ztrácejí hlavně na poli ostrosti a tak se hodí použít noční režim hlavně na hlavním objektivu. Ten protáhne expozici, vytáhne světla a výsledkem jsou celkém obstojně použitelné fotky. Na šíru už ovšem nepomůže nic a tak se jeho použití večer rozhodně vyhněte obloukem. No a zbylé 2 objektivy? Jak jsem řekl a říkám shodně u spousty jiných telefonů. 2MP makro je obtížně použitelná věc i na Instagram a 2MP pro rozostření pozadí ani nemá cenu hodnotit. Proč to v telefonech vůbec je, když Pixely dokážou dělat krásné portréty i bez toho je mi do dneška záhadou. Co se týká videa, oba zadní foťáky zvládnou až 4k při 30fps a hodně musím pochválit elektronickou stabilizaci. To se fakt povedlo. Závěrem Pomalu, ale jistě se dostávám k finálnímu verdiktu. Poco X3 NFC, teda pardon, Xiaomi Mi 10T Lite 5G seženete aktuálně za 7 990 Kč ve variantě 64GB nebo si tisícovku připlatíte za 128GB. Za tyto peníze dostanete velmi dobrý telefon s velmi dobrým hardwarem, 4820mAh baterkou s kterou nemáte problém vydržet celý jeden den i při větší zátěži, 33W rychlým dobíjením s nabíječkou v balení, rychlým a krásným displejem a pozor, dokonce je tu navíc i FM rádio. Ano, jestli jste dávali pozor, prakticky jste zjistili, že jsem vám zde odrecitoval výbavu Poco X3 NFC. Ono to totiž je Poco X3 NFC. Ten jediný rozdíl je totiž v procesoru Snapdragon 750G a podpoře sítí 5G vs Snapdragonu 732G u Poca. Je tedy čistě na vás, zda šáhnete po Pocu s Pocolauncherem nebo po Mi 10T Lite za předpokladu, že vás zajímají do budoucna sítě 5G. Ani u jednoho totiž neuděláte chybu. A pokud v podobné cenovce váháte mezi těmito telefony a třeba velmi oblíbenou Galaxy A51 od Samsungu, prakticky ve všem strčí oba telefony A51 do kapsy. To byste totiž museli vážně lpět na jedné jediné věci – Amoled displej u A51 a chtít o chlup menší telefon. Jinak bych se všemi 10 rozhodl právě pro jeden z dvojice Poco X3 NFC nebo Mi 10T Lite. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
bonmoto.cz | 6 299,- |
doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
moto-kufry.cz | 6 299,- |
motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.