- Podstatně imerzivnější zážitek z používání, než u klasického dronu
- Intuitivní ovládání víceméně jen jedním tlačítkem a pohybem hlavy, těla
- FPV brýle s dotykovou ploškou a zabudovaným displejem...
- ... možnost se tak podělit o zážitek nebo je využít i jako domácí kino
- 360stupňové natáčení poskytuje podstatně svobodnější volbu, než výstup z jiných dronů
- Hmotnost pod 250 g (takže k létání stačí jen rychlá online zkouška)
- Skvělá bezplatná aplikace s možností automatického AI střihu přímo do mobilu
- Přehršel extra tlačítek na ovladači je popravdě ždibec matoucí
- Výsledná kvalita videa je v porovnání s konkurencí horší
- Výrazně kratší dosah signálu ovladače
- Občasné drobné záškuby obrazu v brýlích už na kratší vzdálenost
- Senzory proti nárazu míří pouze dopředu a dolů
- Výdrž baterie není žádný zázrak, byť v pohodě postačí
Pokud natáčíte videa i něčím jiným než mobilem, určitě jste už narazili na záběry z 360stupňových kamer. Ty si získaly obrovskou popularitu, protože oproti klasickým akčním kamerám typu GoPro vám dovolí soustředit se na samotnou akci. Odpadá tak ten častý nešvar, kdy neustále zíráte do displeje, abyste měli dokonalý záběr, a ty nejhezčí životní okamžiky vám v reálu vlastně utečou. U 360° kamer prostě zapnete nahrávání, žijete daným okamžikem a čočka bere všechno kolem sebe. Až v klidu domova u počítače si pak vyberete, co ve finále použijete. Geniálně jednoduché.
V segmentu dronů to ale donedávna neplatilo. DJI jako naprostý hegemon trhu sice nabízí vše od levných kousků pro začátečníky až po profi stroje pro záchranáře, ale dron s výhodami 360° kamery komerčně nikdo neprodával. Až doteď. Přichází Antigravity A1 - první produkt na světě, který spojuje „obrazotvorné“ technologie značky Insta360 s pohybovými možnostmi poletuch.
Rázem tak při létání vůbec nemusíte řešit (nebo se dokonce stresovat), jestli zrovna zabíráte ten správný objekt. Danou oblastí prostě jen proletíte a kompozici si vyladíte až zpětně v aplikaci. Obrovskou výhodou pak je, že z jednoho jediného průletu můžete mít z daného okamžiku naprosto neomezené množství různých záběrů. A když už jsme u toho množství záběrů - tato recenze je kdyžtak k dispozici i v pohyblivé formě, na mém YouTube kanále.
Kdepak páčky... tady se pilotuje celým tělem
Jak to celé vlastně funguje? U klasických dronů dostanete v balení samotný letoun a k němu ovladač - buď rovnou s integrovaným displejem, nebo ten základní, do kterého si upnete svůj mobil. K dispozici máte dvě páčky, kterými ovládáte pohyb nahoru, dolů, dopředu, dozadu a otáčení kolem vlastní osy. Vyžaduje to opravdu dost cviku a ne každý se do toho dostane hned. Výhodou samozřejmě je, pokud máte průpravu z počítačových her nebo konzolí, kde jste na podobnou motoriku zvyklí. Kromě samotného letu ale musíte paralelně ovládat i kameru. Ta sice sedí na gimbalu, který zaručuje stabilizaci i při letu bokem, ale minimálně úhel záběru nahoru a dolů máte plně ve svých rukou vy jako pilot.
Oproti tomu je základní ovládání Antigravity A1 diametrálně odlišné a svým způsobem vlastně srandovně banální. O nic z toho se tu nestaráte. Místo abyste zírali do displeje nebo mobilu na ovladači, nasadíte si brýle a do ruky vezmete ovladač s jedním nejdůležitějším tlačítkem, které bych nazval zkrátka „leť“. Než abych to ale složitě popisoval jen teoreticky, pojďme si přiblížit, jak to vypadá v praxi.
Jakmile si totiž nasadíte brýle, funguje to naprosto intuitivně: kam pohnete hlavou a kam se podíváte, tam se dívá i kamera dronu. Důležité je si uvědomit, že dron jako takový při tom může stále jen viset na místě a sám o sobě se nijak neotáčí. Veškerá změna v obraze se děje čistě díky 360stupňové kameře. Samotný vzlet je pak vyloženě triviální. Vrtule roztočíte dvojitým posunutím páčky na ovladači a jejím následným podržením se odpíchnete od země.
U DJI si totiž pořád připadáte spíš jako operátor RC modýlku někde dole na zemi. S Antigravity jste pilot, který sedí přímo v kokpitu.
Létat můžete v základním normálním režimu, nebo si zapnout režim FPV, který vám dává nad dronem mnohem lepší kontrolu a dovolí svižnější pohyb. Je to, jako byste z opatrného „babysitter“ módu přešli na vyšší level. Tady je ale důležité upozornit na jeden zásadní rozdíl: zatímco u klasického DJI můžete létat dopředu, dozadu nebo klidně bokem a plynulý obraz závisí na vaší jemné motorice a synchronizaci obou páček, s Antigravity letíte fyzicky vždycky jen rovně dopředu. Stačí prostě jen stisknout plyn na ovladači. Další pokyny k zatáčení, klesání či stoupání už dáváte dronu kombinací naklánění samotného ovladače a fyzickým pohybem vlastního těla. Možná to takhle na první dobrou zní až moc složitě, ale v podstatě je to naprosto instinktivní záležitost. Pokud jste úplný začátečník, naučíte se to neskutečně rychle. U DJI si totiž pořád připadáte spíš jako operátor RC modýlku někde dole na zemi. S Antigravity jste pilot, který sedí přímo v kokpitu.
Jedenáct čudlíků chce zvyk, naštěstí stačí jen pár
Jedinou nevýhodu v rámci ovládání vidím ve strašném množství tlačítek přímo na ovladači. Samozřejmě, jakmile máte na očích brýle, ovladač fyzicky nevidíte a musíte si přesně pamatovat, co které tlačítko dělá a kde přesně se nachází. A tím „strašným množstvím“ myslím konkrétně 11 tlačítek. V podstatě jich ale naštěstí v průběhu letu zas tolik využívat nebudete. Poté, co odstartujete, už vás primárně zajímá jen to, co vidíte na čelním panelu v brýlích. Vystačíte si tak s tlačítkem pro spuštění nahrávání a pořízení fotografie, anebo, ve chvíli, kdy dron visí na místě, rotačním kolečkem, kterým s ním můžete fyzicky otáčet kolem osy.
Červené „panic tlačítko“ pro okamžité zastavení jsem osobně nikdy nevyužil. Dřív, než by totiž moje nervová soustava vůbec vyhodnotila, kde na ovladači to tlačítko vlastně nahmatat, fyzicky stačí prostě jen pustit plyn a dron okamžitě zastaví. Až jeho stisknutí a podržení pak znamená návrat do bodu startu. Tam jsem si ale vždycky raději doletěl hezky sám, protože v brýlích máte neustále na očích malou ikonku „H“ jako heliport, která ukazuje, odkud jste startovali. Záchranné tlačítko se ale může náramně hodit v nouzových případech, třeba kdyby vám náhle vypověděla službu baterka v brýlích.
Dvě zbylá tlačítka na ovladači jsou uživatelsky nastavitelná a můžete si je namapovat na cokoliv, co zrovna potřebujete. Ve výchozím nastavení slouží dvojklik jednoho k vysunutí přistávacího podvozku a dvojklik druhého pro přistávací světla. Vzhledem k tomu, že si tohle všechno ale dokáže dron ovládat úplně sám, ani jedno jsem v praxi nepotřeboval používat. Vysunutí přistávacího podvozku každopádně doporučuju využít ještě před samotným startem a zapnutím dronu. Primární kamerky tu totiž nejsou ty dvě čočky směřující dopředu, ale ty, které míří nahoru a dolů, a ty byste si bez podvozku o zem snadno odřeli. Pokud by se vám to ale náhodou i tak podařilo, dobrá zpráva je, že se tyhle náhradní krytky čoček dají dokoupit a vyměnit.
Výhled z první řady
Nesmím zapomenout ani na samotné brýle, protože ty v sobě skrývají spoustu dalších fíčurek. A ne, ty dvě plochy zepředu opravdu nejsou jen nějaká stylová zatmavená skla proti sluníčku. Pravá strana funguje jako venkovní displej a levá jako dotyková plocha, kterou to celé můžete ovládat. Na předním displeji se zobrazuje živý průběh letu, takže kdokoli, kdo stojí na místě s vámi, může přesně vidět to, co právě vidíte vy uvnitř. A kdyby mu to náhodou bylo málo, klidně můžete předem nalétat nějaké waypointy (průletové body), nechat dron po této trase letět automaticky a brýle zkrátka půjčit kámošovi, ať se za letu sám rozhlíží kolem.
Brýle mají v sobě navíc integrovanou i průhledovou kamerku. Takže pokud byste potřebovali vidět to, co se děje fyzicky přímo před vámi v reálném světě, stačí dvojklik a rázem černobíle vidíte prostředí před sebou. Napájeny jsou externí baterkou v kapse, což je skvělé, protože tím pádem nejsou na hlavě těžké a nezatěžují krční páteř - a to já se svým zdravotním stavem hodnotím jednoznačně pozitivně. Přímo v brýlích provádíte i kompletní nastavení dronu skrz velmi srozumitelné menu. Najdete tu slot na SD kartu pro záznam videa, nebo si na ni můžete nahrát libovolný film a brýle pak použít klidně i doma mimo létání jako osobní projektor. Anebo, až se z poletu vrátíte zpátky, celý si můžete pustit znovu a zase se v brýlích libovolně rozhlížet, co jste kde minuli.
Už jsem zmínil, že létat můžete v klasickém režimu nebo v FPV. Ten druhý je za mě rozhodně lepší, a pokud si v menu navíc aktivujete simulaci „draka“, připadáte si doslova jako Daenerys ve Hře o trůny. A ta simulace je udělaná opravdu věrně - zatímco drak letí neúprosně kupředu, vy se můžete v klidu rozhlížet kolem sebe. A pokud se náhodou otočíte až moc dozadu, v zorném poli se vám chytře objeví malé okénko, abyste pořád měli přehled, co přesně se děje ve směru letu.
Tělo tak akorát pod limitem
Co se týká pravidel, kde vlastně s tímto dronem můžete létat, je důležité zmínit zásadní věc: váha se (stejně jako u řady Mini od DJI) s rezervou vešla do oněch magických 249 gramů. To znamená, že typicky v EU, vzhledem k tomu, že má dron kamerku, si stačí udělat jen jednoduchou online zkoušku u Úřadu pro civilní letectví. Není to nic těžkého, zabere to chvilku samostudia, a když pak při létání zapojíte selský rozum (tedy nebudete létat nad demonstracemi a dalšími shromážděními lidí, fotbalovými stadiony nebo poblíž letišť), máte hotovo.
Do většiny zemí tak nebude problém ani s jeho importem, ale obzvlášť před letní dovolenou doporučuji vždy zkontrolovat aktuální pravidla dané destinace. A bacha také na transport v letadle. Třeba aerolinky Emirates a Flydubai mají takovou specialitku: od chvíle, co nějakého osla napadlo létat s dronem přímo uvnitř letadla za letu, musí jít samotný přístroj striktně do odbaveného kufru, zatímco baterky si musíte naopak vzít k sobě do příručního zavazadla. Na podobné detaily je dobré pamatovat.
„Vzdušná“ svoboda ve zpracování videa
Samotný let a zpracování videa pak probíhá následovně. V průběhu letu se veškeré dění zaznamenává na microSD kartu přímo v dronu, a to v ohromném 8K rozlišení. Protože jde ale o proprietární 360° soubory, k jejich zpracování budete logicky potřebovat dodatečný software. Ten je samozřejmě zdarma a existuje jak ve formě aplikace pro mobil, tak pro počítače (Mac i Windows). Nejde to tedy udělat tak přímočaře jako u DJI, kde zkrátka zkopírujete MP4 soubor a máte hotovo. Tady musíte absolvovat onen jeden krok navíc. A to přesně z toho důvodu, že si teprve musíte vybrat záběr, který chcete použít.
Skvělé ale je, že při pilotování nemusíte vůbec myslet na to, jestli finální výstup půjde jako klasické video na YouTube, nebo vertikální reel na Instagram. Prostě máte zachycených plných 360 stupňů a jaký výstup a poměr stran si zvolíte, takový budete mít. Dron sice reálně letí v podstatě jenom rovně dopředu, ale v aplikaci máte naprostou svobodu: můžete ukázat pohled dopředu, dozadu, dolů, nahoru, do boků, dělat plynulý zoom in nebo zoom out... Všechno je ve vašich rukou.
Díky tzv. „keyframes“ navíc můžete docílit neskutečně efektních pohybů. Začnete například záběrem zespoda a plynule přejdete do pohledu dopředu ve směru letu, čímž dramaticky odhalíte scénu. Něco takového byste s DJI dronem museli precizně zaletět naživo s naprosto plynulým náklonem kamery a nesměli se u toho ani trochu zadrhnout. Tady to za vás chytře vyřeší software a pohyb je tak naprosto hladký. Mobilní aplikace navíc umí komunikovat rovnou s dronem. Pokud se vám zrovna nechce nic nastavovat ručně, AI dokáže zanalyzovat váš let a rovnou z něj sama sestříhat poutavé krátké video na vaše sociální sítě. Ve finále tak víceméně závisí jenom na tom, v jak atraktivní lokalitě se zrovna nacházíte. A připomínám to nejlepší - celý tenhle software je úplně zdarma.
Veškeré momentky z testování k dispozici níže
V létání bez limitů, v kvalitě záznamu už ano
Pochopitelně jsou tu i nějaké nevýhody. Tou hlavní je samotná kvalita záznamu. Asi je každému jasné, že obraz z kamery, která musí zaznamenávat úplně všechno kolem dokola, bude logicky slabší než z klasické čočky zabírající jeden konkrétní úhel. Vždycky tak bude záležet hlavně na tom, čeho vlastně chcete docílit. Je to trochu jako s kolem. Máte horské kolo a máte silničku. S jedním se vám pojede blbě na asfaltu, s druhým se zase vysekáte v terénu, ale nakonec do cíle dojedete s oběma. Pokud ale půjdete s „horákem“ na Tour de France, asi to úplně nevyhrajete. A stejně tak je to s tímto dronem - pokud míříte primárně na výstupy pro Instagram nebo krátká videa, budete s kvalitou úplně v pohodě.
Pojďme se ale podívat na přímé srovnání Antigravity A1 a klasického DJI Mini 5 Pro. Vzal jsem je záměrně na stejné místo a proletěl přibližně stejnou trasu. Čeho si všimnete hned na začátku, je diametrální rozdíl v dosahu. DJI má od ovladače zkrátka mnohem silnější signál. V „zarušeném“ prostředí města zvládne na přímou viditelnost zhruba kilometr a mimo aglomerace kilometrů i několik. U Antigravity počítejte spíše s dosahem v nižších stovkách metrů. Také jsem zaznamenal, že obraz v brýlích u A1 občas trpí na drobné záškuby, což je věc, která se u DJI děje až ve chvíli, kdy se dostáváte k absolutním limitům vzdálenosti.
Nenechte se ale vyděsit. Finální obraz, který si po letu stáhnete z paměťové karty, je naprosto plynulý, bez sekání a reálně v mnohem vyšší kvalitě, než jsem původně očekával. Pochopitelně ale na obrazové kvality DJI prostě nedosahuje. Ztrácí hlavně v detailech, dynamickém rozsahu nebo v občasných nechtěných odrazech (zejména když letíte ostře proti slunci). Stejně tak u A1 není problém vidět na okrajích záběru pohybující se vrtule, což se u DJI děje v podstatně menší míře. Na druhou stranu, tenhle neduh plně vyvažuje samotná možnost natáčet ve 360 stupních. Z jednoho jediného letu tak máte neomezené množství záběrů s naprostou svobodou volby.
Kompromisy, které s používáním přestanete řešit
A ještě jsme si nic neřekli o systému vyhýbání se překážkám. Model A1 má senzory pouze směrem dopředu a dolů, na rozdíl od všesměrového Mini 5 Pro. Má to ale svůj logický důvod. Antigravity totiž, jak už víme, neumí fyzicky létat ani dozadu, ani do boku, takže má pokryté všechny reálné úhly pohybu s výjimkou stoupání kolmo vzhůru. Co se týče rychlosti, A1 to vytáhne na solidních 16 m/s, zatímco Mini 5 Pro zvládne 18 m/s.
Výdrž baterie papírově hraje pro DJI - 36 minut u Mini 5 Pro oproti 24 minutám u A1. K oběma dronům sice můžete dokoupit větší přídavné baterie, ale s těmi se už nedostanete pod legislativní limit 250 gramů a vypadnete z kategorie C0. Není se ale čeho bát. Čím víc se budou vaše pilotní schopnosti zlepšovat, tím víc zjistíte, že vám tato výdrž naprosto stačí. Budete totiž už předem vědět, co přesně chcete natočit, a přestanete létat zběsile sem a tam. Sám s Mini 5 Pro pravidelně přistávám s 60 % baterky v nádrži, protože už zkrátka svůj materiál mám.
U Antigravity A1 je navíc vše umocněno oním 360stupňovým záznamem. Během jednoho průletu mnohem rychleji získáte shoty, kvůli kterým byste museli trasu s DJI prolétávat opakovaně tam a zpět. To jednoznačně vyrovnává nižší papírovou výdrž na baterii. A to nemluvím o tom, že s A1 pořídíte plynulé záběry s krkolomným úhlem, které byste s Mini 5 Pro kvůli jeho omezené kameře a uzamčenému horizontu zkrátka nikdy nezaletěli.
Dva drony, dvě různé disciplíny
Asi vám neuniklo, že jsem Antigravity A1 hodně porovnával s modelem DJI Mini 5 Pro. Je to totiž jeho nejpřímější konkurence. Asi si teď říkáte, který z té dvojice je tedy ve finále lepší. Odpověď je překvapivě jednoduchá: ani jeden. Každý je totiž stavěný na úplně jiný druh natáčení.
Zatímco Mini 5 Pro doručuje precizní „filmařinu“, A1 je podstatně kreativnější záležitostí pro lidi, kteří rádi experimentují a chtějí se hlavně vyblbnout. Začátečníkům padne do ruky mnohem lépe, protože s ní bez zbytečného stresu nasázíte hromadu neokoukaných úhlů. Zástupce od DJI je naproti tomu klasičtější stroj, osazený lepšími parametry (byť budgetový). Nabízí záznam do LOG profilů, zvládne 4K při 120 FPS, má větší interní paměť a zkrátka z něj dostanete kvalitnější obraz s filmovým nádechem.
Model A1 sice umí zpomalovačky ve 4K/100 FPS, ale na rozdíl od běžných 360° kamer mu chybí „single-lens“ mód. Neustále tak natáčíte kompletní sféru a nutným výřezem v postprodukci jde kvalita logicky trochu dolů. Suma sumárum jde ale o naprosto ideální dron pro dnešní vertikální dobu. I přes vyšší cenovku ho tak rozhodně můžu doporučit, protože takovou porci zábavy vám klasické létání prostě nenabídne.
