Změny ve zpracování a nabíjení Podobně, jako třeba Apple vydává svoje modely v pořadí 10 a další rok inovovaný 10S, stejný přístup zvolil ASUS u série Zenfonů 7. Tím pádem, kdo čekal revoluci, jiný design, přelomový skok jako ze Zenfonu 5 na 6, asi bude zklamaný. Na druhou stranu když se koncept osvědčí, je svým způsobem neotřelý a žádná z konkurencí vás doposud neokopírovala, proč ten koncept nenechat a naopak jej dál ještě trochu nevylepšit. No a přesně takový je Zenfone 7 a Zenfone 7 Pro, které se od sebe z vnějšku vůbec nerozeznáte. Oba modely jsou tedy tradičně z kovu a skla Gorilla Glass 6 a kdybych měl v designu přece jen jednu věc vytknout, je to váha. 230g oproti loňským 190g už v kapse prostě chtě nechtě ucítíte. Na vině jsou hlavně celkově větší rozměry telefonu a ne další nárůst baterie, jak by si někdo mohl myslet. Ta je pořád jako vloni pěti tisícová a u její výdrže na 1 nabití hodně záleží jak moc telefon využíváte a v jaké obnovovací frekvenci máte nastavený displej. Bez problému vydržíte 1 den a ještě přijdete domů s dostatkem baterie, 2 dny dáte s 60Hz displejem také, ale já osobně bych nechal 90 a dobíjel každý den. Z důvodu tak velké baterky a vlastně absenci nutnosti telefon přes den nabíjet ASUS údajně bohužel pořád neimplementoval bezdrátové nabíjení, ale to drátové aspoň zvednul na 30W. Pokud by vám tedy z nějakého záhadného důvodu baterka došla, za půl hodinky nabijete telefon lehce přes 50% kapacity. Nový a větší Amoled Samozřejmě, jako u většiny výrobců i u Zenfonu 7 narostl displej. 6,67” oproti loňským 6,4” nárůst je. A u displeje musím ASUS hodně pochválit hlavně za přechod od IPS panelů k Amoledu, takže si užijete daleko hezčí barvy a samozřejmě tím pádem i Always On režim. Na displeji vás ale každopádně bude bavit jedna věc - žádný průstřel, žádný notch, žádná přední kamera. Nic vás prostě neruší od sledování filmů, prohlížení fotek nebo jakéhokoli jiného obsahu a musím říct, že třeba večer jsem se na pár filmů na Netflixu v HDR10+ podíval. Na procházení systému a na hraní her se navíc hodí 90Hz obnovovací frekvence, díky které je právě všechno daleko hezčí a hlavně plynulejší. Abych ale jen nechválil, ASUS tradičně nikdy moc nechválím za čitelnost na sluníčku. Ta se od minulého Zenfonu zase zlepšila, 700 nitů už je dobře čitelných, v kategorii telefonů kolem 15 tisíc je to v pohodě, ale Zenfony 7 už se posunuly cenou do kategorie nejvyšších modelů, kde třeba za OnePlus 8 Pro nebo S20 zaostávají. Tím pádem, jsou na sluníčku dobře čitelné, ale konkurence to umí už dneska líp. Co ovšem zamrzí u displeje nejvíc je absence notifikací na vypnuté obrazovce. Holt budete muset telefon vždycky vypnout nebo zapnout pro zjištění nových notifikací a nebo se podívat dolů, vedle USB-C konektoru, kde na hodně netypickém místě najdete notifikační diodu. A když už jsem u toho zapínání, zabezpečení je řešeno rychlou čtečkou otisků prstů přímo v zapínacím tlačítku nebo docela vtipně vyklopením kamery. I když je vysunutí defacto bleskurychlé, z dlouhodobého hlediska je i to chvilkové čekání celkem otrava. Bohatá HW a SW výbava Kde ovšem Zenfone 7 vyniká je hardware. Snapdragon 865+ v Zenfonu 7 Pro běhá absolutně na jedničku a v kombinaci s UFS 3.1 úložištěm by byl asi totální fail, kdyby ne. Tím pádem ať děláte, co děláte, nikdy se mi nestalo, že by se telefon jakkoli zadýchal. Pokud ovšem šáhnete po Zenfonu 7, pak se musíte připravit na drobný ústupek v podobě Snapdragonu 865. Ruku na srdce. Je to momentálně druhý nejlepší procesor pro Android a 99% z vás rozdíl fakt nepozná. A to 1% si bude stěžovat, že místo 60fps ve hře má 58fps, takže i se slabším Zenfonem buďte naprosto v pohodě. U softwaru musím jednoznačně ASUS pochválit. ZenUI je čím dál tím čistější a kromě klasických aplikací od Googlu najdete uvnitř jen předinstalovanou aplikaci pro přenos dat z jiných telefonů, NetFlix, Facebook Messenger a Instagram a všechny aplikace právě včetně ASUS Data Transfer můžete i v případě potřeby bez problému odinstalovat. Z dalšího hardwaru je tady samozřejmě tradičně GPS, Glonass, Galileo, Wifi 6 atd, ovšem chybí oproti loňsku dedikované tlačítko pro asistenta nebo spoušť foťáku a jack na 3,5mm. Ten se údajně do telefonu, stejně jako u spousty konkurence nevešel kvůli nutnosti implementace sítí 5. generace. Holt další síť, další hardware. Teď upřímně, dřív než bude fungovat u nás 5G v nějakém použitelném režimu, to dřív všichni minimálně 3x vyměníme telefony. Horší už je ovšem to, co jsem četl v diskuzi pod unboxingem Zenfonu 7 a to, že jste se ptali na podporu VoLTE neboli hovorů přes 4G síť. Tu nepodporoval Zenfone 6 a sedmička jej u nás zatím také nepodporuje. Dřív jsem tento problém ani neřešil, ale Vodafone nedávno ohlásil vypínání 3G sítě a tím pádem hovory budou u všech nepodporovaných telefonů vedené skrz 2G síť. Nicméně, ASUS údajně na tomto už pracuje, tak snad se v dalších aktualizacích i VoLTE dočkáme. Svatá trojice fotoaparátů Taaak a teď se vyřádím pěkně na foťácích. Loňský Zenfone 6 měl foťáky 2, letos ale ASUS vyslyšel přání uživatelů a do výklopného modulu zasadil hned kompletní svatou trojici. To znamená hlavní 64MP doplňuje ještě 8MP teleobjektiv a 12MP šíro. Začnu netypicky šírem, z kterého jsem měl největší radost. Jednak má jako jedno z mála šír mezi mobilními telefony funkci ostření, takže jej použijete klidně i na makro a jednak má velikost jednotlivého pixelu 1,4mikrometru. Zjednodušeně řečeno je senzor šíra stejně velký jako třeba u Note 20 Ultra, takže při trochu horším světle z něj nelezou matlaniny jako u většiny telefonů, ale celkem dost dobře použitelné fotky. Jasně, na Nota to kvalitativně nemá, ale pořád se jedná o jedno z nejlepších a nekomplexnějších šír v mobilech vůbec. Jen je potřeba počítat s tím, že není třeba podobně jako Huawei P40 Pro tolik širokoúhlé jak byste asi čekali. Přepočet na Fullframe objektiv je totiž 17mm oproti 13mm u Note 20 Ultra. Pro laiky se vám toho do záběru u Nota vejde prostě o trochu víc. U hlavního foťáku budete s výslednými fotkami spokojeni a snad až na slabší dynamický rozsah jim není moc co vytknout. U večerních fotek je vidět hodně velký rozdíl při použití nočního režimu. Zatímco bez něj jsou fotky relativně mizerné s nočním režimem se scéna dost vylepší a fotky celkem ujdou. Každopádně na špičku v oboru v podobě P40 Pro nebo S20tky atd. Zenfone pořád zaostává. Hodně příjemná je funkce automatického nočního režimu, kdy telefon sám vyhodnotí jestli je potřeba nebo není potřeba jej využít. No a v tomto ohledu jsem narazil na celkem vtipnou věc. Kdybyste tuto funkci náhodou chtěli vypnout, je to v nastavení foťáku přesně ta funkce, jejíž český překlad je tak dlouhý, že se do řádku nevešel a ten skončil třemi tečkami a vy nemáte sebemenšího tucha o co jde. Přepnul jsem se do angličtiny a už jsem pochopil. Třetím foťákem je, jak už jsem říkal, 8MP teleobjektiv, který fotí velmi dobře, pokud máte dostatek světla. S ubývajícím už je patrný dost velký šum a na noční režim jej nejde využít vůbec. Docela mě u něj překvapila i relativně velká minimální ostřící vzdálenost, takže pokud chcete udělat nějaký opravdu detail, určitě využijte šíro. Minimální ostřící vzdálenost teleobjektivem je zhruba 50centimentrů, hlavním 10cm a šírem pouhé 4cm. Makro tedy rozhodně šírem a teleobjektiv využijte spíš na focení vzdálených objektů. Důležité je ještě na tomto místě zmínit, že jak hlavní tak teleobjektiv mají optický zoom pouze u Zenfonu 7 Pro a u klasické verze se musíte spokojit jen se stabilizací elektronickou. Další disciplínou u fotek je selfie a logicky s výklopnými kamerami jsou oba Zenfony 7 premiantem na selfiečka, protože využíváte ty stejné zadní kamery se svými plusy a mínusy. Primárně použijete na focení ovšem jen hlavní a šíro, alternativně pokud je vaše jméno Saxana, použijete i zoom. Tam, kde Zenfone rozmetá veškerou konkurenci je právě možnost kreativity s výklopným modulem. Já osobně jsem si nejvíc užil právě možnost focení na šíro z podhledu. Úroveň vyklopení si můžete nastavit samozřejmě sami na jakýkoli úhel, ty nejloblíbenější uložit do paměti a pak libovolně využívat. Za mě je tedy Zenfone 7, stejně jako šestka jedním z nejkreativnějších telefonů vůbec. Jen škoda, že občas telefon uloží fotku nebo video při překlopení telefonu vzhůru nohama a musíte jej pak v galerii ručně otočit. Já jsem telefon každopádně dost využíval pro natáčení videa, kde pro kreativní úhly můžete výklopný foťák použít také, ale spíš to použijete pro vertikální natáčení než horizontální, kde vám výklopný mechanizmus nijak extra nepomůže. Natáčet jde až v 8K při 30 snímcích, což je třeba posun oproti Note 20 Ultra a jeho 24 snímkům, v praxi je to ale zbytečné a úplně v pohodě se spokojíte se 4k při 60 snímcích. Jen bacha, který Zenfone vyberete, jak už jsem říkal, jen Pro varianta má optickou stabilizaci, která se fakt hodí jak při večerním focení, tak při videu. Shrnutí Když bych měl Zenfone 7 a Zenfone 7 Pro celkově shrnout bez jakéhokoli barvení na růžovo, pojďme si říct, že Zenfone 7 Pro stojí 21 990,- a Zenfone 7 19 490,-. Pokud se rozhodnete investovat kolem 20 000 korun za jakýkoli telefon, pravděpodobně už úplně tak neřešíte, jestli utratíte 19,5 nebo 22. Za mě je tedy holý nesmysl šetřit 2,5 tisíce a koupit Zenfone 7 se slabším Snapdragonem a bez optické stabilizace foťáků a naopak bych bral Zenfone 7 Pro. No a teď si vemte, že máte telefon za 22 000 a třeba k S20+ nebo Oneplus 8 Pro už to jsou jen zhruba 3-4 tisíce navíc. Pokud vezmete Zenfone 7 Pro, musíte jej chtít hlavně kvůli výklopnému foťáku a jeho kreativním možnostem a počítat s tím, že oproti dvěma zmiňovaným telefonům dostanete celkově o krapánek horší fotky, ne tak dobrý displej, nebudete mít bezdrátové nabíjení a ochranu IP68. Pořád ale dostanete velmi dobrý telefon se Snapdragonem 865+, to ani jeden z nich nemá a ve výdrži na 1 nabití Zenfone oba telefony strčí do kapsy. Rozhodnutí je tím pádem hodně otázkou priorit, vašich priorit, podle kterých se musíte sami rozhodnout. ...
Top design i zpracování Pokud budete přemýšlet o prémiovém designu u mobilního telefonu, asi vás napadne kombinace kovu a skla. A myslím tím opravdu prémiový design bez kompromisů. Jasně, tohle bude vždycky subjektivní pocit, ale za mě je Note 20 Ultra momentálně nejkrásnějším telefonem a nejlepším telefonem, který Samsung kdy vyrobil. Kvalita zpracování, matná povrchová úprava příjemná na dotyk, zaoblené hrany, žádné rámečky kolem displeje, kovové tělo, to je momentální vrchol designového zpracování. Někomu by sice mohla vadit barva, která už tradičně mění odstíny. Vzpomínáte na loňskou duhovou u Note 10? Takový extrém se tady nekoná a bronzová občas chytá nádechy do růžové nebo růžově zlaté. Rozhodně se ale nemusí bát pánové, pokud po této barvě šáhnou. Je opravdu decentní, za mě opravdu ojedinělá a byla by škoda sklouznout k uniformní černé nebo bílé. A pak je tady modul foťáků na zadní straně, kterého si nejde nevšimnout a plně respektuju, že budou existovat 2 pohledy. Jeden to bude totálně odsuzovat a zbytku se to bude nějakým prazvláštním způsobem líbit. Já se přiznám, že patřím do té druhé technologické skupiny a mě modul foťáků připomíná robustnost a slibovanou kvalitu snímků, podobně jako existují kompaktní foťáčky na výlet nebo vlogy a pak pořádné dospělé foťáky. A každému je asi předem jasné, z čeho polezou lepší fotky. Skvělý displej U displeje se toho od S20 Ultra zas tolik nezměnilo, pořád se jedná o 6,9“ WQHD displej s HDR certifikací a možností zobrazení až ve 120Hz obnovovací frekvencí, která se sama přepíná podle typu použité aplikace nebo domovské obrazovky. Dokonce může při statickém obrazu klesnout až na 3Hz a výrazně tím šetřit baterku. Asi se budu opakovat, ale momentálně se jedná o nejlepší možný displej na trhu, s téměř žádnými rámečky a pokud to někdo preferuje, tak i hranami přetékajícími až přes okraj. Osobně, jak často říkám, nejsem fanoušek tohoto řešení, ale je vidět, že Samsung postupem času displeje rovná zpátky a kdo ví, třeba se příští rok zase dočkáme u vlajkového modelu totálně plochého displeje. Každopádně, ať už budete koukat na Netflix, scrollovat zprávama nebo Instagramem, zobrazovacího místa bude vždycky dostatek. Má nějaké nevýhody? Specifikace jsou předem jasné a už jsem vám o nich říkal v unboxingu. Exynos 990 a 12GB RAMky zvládnou všechno co potřebujete. Fajn, aby za 36 000,- taky ne, pak je tu ovšem ten malý červík v hlavě, který tam stále vrtá a říká vám, že na americkém trhu je Note 20 Ultra se Snapdragonem 865 Plus, který je přece jen výkonnější a podle všech testů, které jsem měl až doposud možnost vidět se také daleko míň hřeje. Tohle asi vnímám jako největší slabinu. Stačí jenom chvíli fotit, nahrávat video, hrát hru a je prostě cítit, že Note 20 Ultra se daleko víc pocitově zahřívá než třeba loňský Note 10 nebo jakýkoli jiný telefon se Snapdragonem 865, které jsem doposud testoval. Druhou nevýhodou je, že u her a sledování filmů si pak docela snadno zakrýváte spodní repráček a je škoda, že není vyvedený dopředu. Navíc, jeho kvalita je dobrá, ale znám i daleko líp hrající telefon, třeba nedávno recenzovaný ROG Phone 3 je na tom o poznání daleko líp. Tradičně skvělý je software, Android 10 s nadstavbou ONEUI, k tomu snad není co dodat a za celou dobu jsem se nesetkal s jediným zásekem. Letos se navíc podpora aktualizací rozšířila na 3 roky a tím pádem byste se měli dočkat i Androidu 13. Škoda jen až zbytečně mnoha předinstalovaných aplikací, které dublují už ty originální od Googlu. Dostačující baterie a S-Pen Vzpomínáte ještě na prvního Nota? Tyhle telefony vždycky byly u Samsungu synonymem nejlepších parametrů, největších displejů a největších baterek. Nic ovšem netrvá věčně a stejně jako vloni i letos má Note 20 Ultra menší baterku než sesterský S20 Ultra. 4500 mAh je každopádně dostačující kapacita na jednodenní používání a samozřejmě, pokud v 8 ráno sednete k Fortnite, do večera telefon určitě vybijete. Já osobně jsem ale v kombinovaném použití přicházel večer domů a měl jsem ještě nějakých 15%-20% baterky. Tady rozhodně vede můj klasický iPhone 11 Pro Max, kde ovšem na dvoudenní výdrž hřeším občas tak, že jak nejsem donucený denně nabíjet, druhý den zapomenu a pak jsem paradoxně třetí den na nule. Každopádně, kdyby vám proud přes den došel, spolehnout se můžete na 45W drátově nebo 25W bezdrátově a pokud by ani to nestačilo, pořád můžete sáhnout po S20 Ultra. Ta je ovšem nepochopitelně ještě o 2 tisíce dražší. Pokud vám tedy nejde o 500 mAh navíc a vyloženě netoužíte mít problémový fotoaparát, rozhodně bych do ní nešel. Ten důvod slabší baterky u série Note je samozřejmě druhá specifická vlastnost celé řady Notů – S Pen. Asi nemusím vysvětlovat k čemu je a než bych pokryl všechny jeho funkce, hravě bychom se dostali klidně na hodinovou recenzi. Každopádně, původní odezva se zlepšila až na 9ms a teď při psaní poznámek Note vyluzuje i zvuky similující použití klasické tužky na papíře. Jednotlivé tahy jsou docela věrohodné, ale stačí udělat pár teček a zvuková odezva nikde. Já osobně nejsem úplně cílovka pro S-Pen s ohledem na psaní poznámek, skicování, ale chápu, že pro někoho kdo třeba kreslí je to nepostradatelná pomůcka. Pro mě má asi nejlepší využití jako vzdálená spoušť foťáku. Vhod přijde právě buď třeba při focení selfie nebo večer, kdy je důležité mít foťák maximálně stabilní, aby výsledná fotka nebyla rozmazaná. Bezchybné fotoaparáty No a tím se dostávám samozřejmě k foťáku a znova k jeho monstróznímu modulu, který je tak robustní, že při postavení na stůl telefon vždycky převáží na záda. Budí respekt a dokonce se mi i jednou při testování stalo, že mě někdo zastavil a ptal se co to je za telefon, že to nikdy neviděl. 3 čočky, 3 senzory, hlavní 108 MP doplňuje ještě 12 MP šíro a 12 MP periskopický teleobjektiv a hlavní problém S20 Ultra v podobě špatného ostření na blízko už je tentokrát vyřešen laserovým ostřením. Výsledkem jsou nádherně ostré snímky za dne, večer, v noci. Prostě ať si domyslíte jakoukoli denní dobu, můžete si být jistí, že z hlavního foťáku dostanete naprosto skvělé snímky a momentálně se tak za mě jedná o nejlepší hlavní foťák v telefonu s Androidem. Tak velké rozlišení foťáku má ovšem i jednu negativní vlastnost a to, že chvíli trvá, než se výsledný snímek uloží a zpracuje a telefon bude připravený na focení další fotky. Asi je vám jasní, že na focení formule 1 nebo jakýkoli akční sport bych si asi radši vzal brutálně rychlou Xperii I MK 2. Širokoúhlý foťák dokáže vykouzlit také hodně hezké snímky a oproti jakékoli konkurenci si vede o poznání líp i ve večerních fotkách a mezi šíry rozhodně patří na špičku. Třetí teleobjektiv se naštěstí zbavil 100 násobného zoomu, ustálil se na použitelných maximálně padesáti a samozřejmě kvůli své slabší světelnosti je použitelný primárně za dobrého osvětlení, což ovšem neznamená, že nedokáže udělat na noční režim i celkem obstojnou fotku. Pro videohovory a selfie je k dispozici jedna kamera v průstřelu a dost často jí i z recenzí vynechávám protože jí téměr vůbec nepoužívám, ale chápu, je to moje práce, takže je tu a fotí. Jednu drobnou výtku bych ovšem našel. Všimli jste si někdy divně šilhajících lidí na selfíčkách? Je to tím, že místo koukání do objektivu se dívají sami na sebe na displeji. Tady je ale poměrně těžké do objektivu koukat, protože čočka je černá v černém rámečku a tak malý tip pro Samsung je okopírovat řešení z Motoroly, kdy při aktivaci selfie foťáku se kolem kamerky udělá malý zvýrazňující kroužek. U videa je k dispozici samozřejmě 4k 60 nebo i natáčení 8K. Za video určitě musím telefon pochválit a celkově je Note 20 Ultra opět asi nejlepším telefonem s Androidem na video. Závěrem Víceméně jste sami viděli, že Notu 20 Ultra není až na procesor a cenu moc co vytknout. Pokud patříte do skupiny zákazníků, kteří si vždycky koupí ten nejlepší možný Samsung, určitě se tentokrát poohlížejte místo Note 20 po verzi Ultra. Ultra je totiž to, co od letoška charakterizuje ten nejlepší možný model a samotné označení Note už jednoduše nestačí. No a menší Note? Plastový design, Full HD displej, jen 60 Hz, absence 108 MP je za 26 000,- tak trochu předražená záležitost. Jestli teda nutně, ale fakt nutně nepotřebujete tužku, daleko víc parády vám dodá S20+. ...
Design a výdrž Buds Live jsou samozřejmě k dostání i v černé a bílé, pokud by náhodou někomu bronzová barva nevoněla. Tohle je samozřejmě totálně subjektivní dojem, ale musím říct, že mě osobně se bronzová líbí snad ještě víc než předloni modrožlutá kombinace celé série notů a sluchátek Buds. Letos došlo ale k radikálnější změně v designu a Buds Live nejsou, aspoň za mě, přímým nástupcem, ale spíš alternativou ke starším budsům plus. Už krabička je oproti budsům jiná a lehce zaměnitelná s tou od zásnubního prstýnku, takže pozor pánové na způsob, jakým budete třeba před ženou krabičku otvírat. Prvoplánově to totiž zní jako celkem dobrý fór, ale abyste náhodou po otevření nedostali kabelkou třeba přes hlavu. Každopádně uvnitř najdete 2 sluchátka, kterým každý už od doby jejich představení neřekne jinak než fazolky. Polívku ale z nich nevařte, mají totiž odolnost jen IPX2, takže nejsou vhodná pro kontakt s vodou, ale pot při běhání nebo v posilovně zvládnou naprosto bez problému. Zpátky ale ještě na chvíli ke krabičce, kterou můžete nabíjet jak USB-C, tak bezdrátově a právě ve výdrži na jedno nabití je asi největší rozdíl mezi Buds Live a Buds Plus. Zatímco pluska vydrží plus mínus 11 hodin na 1 nabití a dalších 22 jim dodá dobíjecí krabička, letošní Live dají 6 hodin s ANC nebo 8 hodin bez ANC a krabička pak dodá další nabití na celkových až 29 hodin. To jsou každopádně výrobcem udávané hodnoty. Dost opravdu záleží na způsobu použití, hlasitosti, použitém kodeku a dalších faktorech, prostě já třeba jsem se s aktivním ANC dostal zhruba na 5 hodin. Asi tím pádem chápete, že hodně bude záležet i na tom, jak vy osobně sluchátka využíváte. Mě třeba osobně je to v běžném použití úplně jedno, protože na jeden zátah nikdy nic dýl jak 3 hodiny neposlouchám, tím pádem mám sluchátka z krabičky vždy před dalším použitím plně nabitá. Na druhou stranu, kdyby vám přece jen baterka došla, za pouhých 5 minut v krabičce můžete zase hodinu poslouchat co chcete. Potlačení hluku a ergonomie Pokud nevíte, co znamená ANC , jde o aktivní potlačení okolního hluku, kterým jsou nově Buds Live vybavená. Pokud se vůbec budeme bavit o potlačení okolního hluku, existuje pasivní a aktivní. Pasivní dělá samotná konstrukce, tím pádem takové ty velké mušle přes uši budou vždycky už jen samy o sobě lépe odhlučňovat oproti jakýmkoli malým pecičkám. Aktivní odhlučnění poté funguje na základě vestavěných mikrofonů poslouchající okolní hluky klimatizací, motorů v letadle a podobně a vysíláním na opačné frekvenci tyto hluky neutralizují a vy tím pádem tento klasický monotónní hluk neslyšíte. Tady musím upřímně říct, že jestli v aplikaci Galaxy Wear tuto funkci zapnete nebo vypnete, rozdíl prakticky neslyšíte a třeba s takovými peckami od Sony se to nedá srovnávat. Svojí roli ovšem hraje bezesporu samotný design sluchátek. Airpods Pro nebo WF-1000XM3 od Sony jsou totiž špuntová sluchátka daleko lépe utěsňující zvukovod oproti těmto fazolkám, které fungují spíš jako peckové původní Airpody a tím pádem se tam díky neutěsnění zvukovodu hluk dostane i tak. Na druhou stranu a zase je to totálně subjektivní pocit, je nošení peckových sluchátek, aspoň mně, daleko příjemnější než utěsňujíčí špunty. U Buds Live jsem neměl problém si jít jednak zaběhat a tady hodně oceňuju perfektní držení v uších a nebo se naopak koukat na dlouhý film bez nepříjemného pocitu tlačení v uších. Tady rozhodně při ergonomii odvedl Samsung výbornou práci. Ale samozřejmě opět jak u preference volby špuntů nebo pecek, tak i to, jak zapadnou sluchátka do uší je čistě individuální. Ovládání a kodeky Ovládání probíhá samozřejmě pomocí dotykových gest. Jedno tapnutí pustí nebo zastaví hudbu, dvě přeskočí na další skladbu a tří na skladbu předchozí. Jedno gesto si pak můžete ještě v menu nastavit na vámi preferovanou volbu samostatně na levém i na pravém sluchátku. K dispozici je ale pouze puštění Bixbyho, ovládání zvuku nebo spuštění spotify a to je celkem málo. Navíc při použití na iOS o spuštění Spotify přijdete. Všechno si samozřejmě nastavujete přes aplikaci Galaxy Wearable fungující jak na Androidu tak iOS, kde si právě kromě gest a zapnutí funkce potlačení okolního hluku můžete nastavit ještě ekvalizér, čtení notifikací nahlas nebo zapnutí hlasovým ovládání pomocí Bixbyho. Daleko zajímavější jsou ovšem 2 jiné funkce. První je multipoint, který ovšem funguje takovým zvláštním způsobem. Musíte mít zařízení připárované ke svému Samsung účtu a zatímco přepínání mezi více zařízeními Samsung funguje bez problému, pro použití s jiným androidovým telefonem nebo s iOS už musíte sluchátka odpojit od jednoho zařízení a připárovat k druhému. Druhou funkcí je speciální mód na použití ve hrách, který by měl zamezit zpoždění zvuku. Typicky si představte, že hrajete střílečku, vystřelíte a kvůli zpoždění slyšíte výstřel ve sluchátkách pozdějc než jej vidíte na obrazovce. Ať už ale funkci zapnete nebo vypnete, zpoždění uslyšíte jak na Androidu, tak na iOS, tak na telefonech Samsung při použití jejich vlastního kodeku. Abych byl fér, Samsung ovšem stejně jako Sony u XM4 neprezentuje tyto sluchátka jako herní a jestli chcete sluchátka vyloženě na hry, ani jedny z nich vám vyhovovat nebudou. Na iOS je sice ze všech 3 platforem zpoždění kvůli AAC kodeku nejmenší, ale pořád je znatelné. Při sledování filmů, Youtube už je pak všechno samozřejmě v pořádku. K dispozici jsou totiž 3 kodeky sluchátek SBC, AAC a speciální Samsung Scaleable codec, který by měl v závislosti na kvalitě signálu optimalizovat datový tok, aby nedocházelo k rozpadávání zvuku. Samotná kvalita zvuku je na velmi vysoké úrovni a opravdu bez debat dostanete to, za co si zaplatíte. Tady nemám sebemenší výtky a vlastně jsem byl pozitivně překvapený jak skvěle Galaxy Buds Live hrajou na to o jak titěrné zařízení se ve skutečnosti jedná. Dokonce hodně překvapí i hutné basy, které jsou typické spíš u sluchátek se špuntovou konstrukcí. Za zvuk rozhodně palec nahoru a Buds Live dokážou směle konkurovat třeba i Sennheiser Momentum. Neříkám, že jsou lepší, to určitě ne, ale za zvuk klobouk dolů. Stojí za koupi Jestli se vám Buds Live líbí, připravte si zhruba 5,5 tisíce korun na startu jejich prodeje. Budete s nimi rozhodně spokojení, pokud hledáte krásná designová sluchátka na každodenní poslech hudby při cestě do práce dopravními prostředky. Dokonce i pokud dojde na hovor, výborně uslyšíte jak vy, tak druhá strana díky 3 vestavěným mikrofonům na každém sluchátku. Jestli si navíc potrpíte na originalitu, rozhodně každý trochu znalý okamžitě pozná, že v uších nemáte žádnou levnou čínskou kopii Airpodů. Ikdyž je trochu škoda, že místo lesklého nátěru mohl Samsung vsadit na matný bronz jak u krabičky nebo vlastně v celé podzimní sérii. Lesklý plast se totiž samozřejmě patlá a pokud šlo o design, asi nevypadá úplně nejlíp na krásné ženě v uších zapatlaná sluchátka, která se snaží být módním doplňkem. Současně kromě netradičního designu dostanete i skvělý zvuk a o to jde u sluchátek v první řadě. Naopak, pokud hledáte sluchátka na hraní her nebo vyloženě jdete po potlačení okolního hluku, rozhodně Buds Live není nic pro vás. Tady víceméně jakékoli špunty zaražené do ucha i bez aktivního potlačování odvedou lepší práci. Na druhou stranu, pokud i často usínáte se sluchátky v posteli, rozhodně padnou do uší zase daleko líp než špunty a musím se přiznat, že párkrát se mi podařilo s nimi usnout a vyndat je až ráno bez sebemenšího nepříjemného pocitu. ...
je Sony srdcovka Já nevím jak vy, ale já značku Sony fakt miluju. Měl jsem od nich kdysi první walkman na kazety, první mobilní telefon, a tak nějak mi Sony přirostlo k srdci. Už když jsem asi 2 roky zpátky recenzoval druhou generaci, loni třetí generaci, na tu letošní jsem se fakt těšil, protože se hodně dlouho spekulovalo, že opraví jeden zásadní problém a to, že jste nemohli připárovat sluchátka ke 2 zdrojům zároveň. Představte si totiž modelovou situaci. Pracujete na počítači, posloucháte muziku a k tomu vám začne přicházet hovor na mobilu. U minulých sluchátek to byl problém, prostě jste byli odkázáni na to, že máte přes Bluetooth spárované jedno zařízení a další už nemělo šanci. A teď? YES, problém vyřešen. Ale…. Ovládání přes aplikaci Dneska je moderní mít ke všemu aplikaci a právě přes tu se sluchátka ovládají. Někdo, kdo si aplikaci pustí poprvé asi bude koukat jak blázen, protože možností, co se dá v aplikaci nastavit je opravdu požehnaně. Vlastně tolik, že je všechno rozděleno do 3 záložek – status, zvuk a systém. Rozhodně se teď nebudu pouštět do popisu všech možných funkcí, ale zastavím se právě u možnosti párování se dvěma zařízeními. Pokud tuto funkci zapnete, přijdete trochu nepochopitelně o bezztrátový kodek LDAC, který využijete hlavně na telefonech s Androidem. To se projeví hlavně při hraní her na Androidu, kdy má zvuk zpoždění za obrazem a je to vidět hlavně třeba ve střílečkách. Na Applu tohle běží bez problému, protože telefony Apple využívají svůj vlastní kodek zvaný AAC. Na Androidu jsem si na hraní vzal přibalený kabel a byl jsem v pohodě. Samozřejmě, abych byl fér, Sony neprezentuje a nikdy neprezentovalo tato sluchátka jako herní, ale kdo by je náhodou chtěl takhle využít, měl by to vědět. U sledování Youtube nebo poslechu muziky bez obrazu už logicky k ničemu podobnému nedochází. Aktivní potlačení hluku Tak to jsem vlastně pokryl jedinou a závažnou chybu a teď už nezbývá než chrlit samou chválu. Nebo vlastně ještě na jednu chybu jsem narazil. Rozhodně nenoste XM4 venku, když je 35 stupňů. Kde je naopak nejvíc využijete a chvála bohu za ně tento týden, je v kancelářích a open spacech. Největší výhodou je totiž aktivní potlačování okolního hluku. Jestli jste tohle ještě nikdy neměli na hlavě a máte chuť, tak rozhodně utíkejte na nejbližší prodejnu a vyzkoušejte jakákoli sluchátka s aktivním potlačováním okolního hluku. Najednou se kolem vás rozhostí takové ticho, že se můžete konečně soustředit na práci. Já bych dokonce doporučil každému zaměstnavateli, aby to svým zaměstnancům rozdával na pracovišti místo firemních benefitů. To by tak stoupla produktivita, že by se to každému velkostatkáři bohatě zaplatilo. Potlačování okolního hluku není novinka a už první XM1 v roce tuším 2006 touto funkcí disponovala a vlastně potlačit okolní hluk dokážou dneska jakákoli běžná sluchátka. Ovšem není potlačení jako potlačení. Zatímco nízké tóny dokáže potlačit téměř jakákoli běžná čína, u vysokých tónů už to chce hodně sofistikované řešení v podobě více mikrofonů, analýzy zvuku, zapojit AI učení atd. U XM4 se oproti svému předchůdci právě na téhle oblasti pracovalo nejvíc a zlepšení je znát. Nechápejte to tak, že by to bylo o parník v podobě vypnuto, zapnuto, ale rozdíl poznáte. Výdrž a výbava Další novinkou, které si všimnete na první pohled je podivný vykouslý senzor uvnitř levého sluchátka. Slouží k rozpoznání jestli sluchátka právě máte na hlavě nebo jste je sundali a podle toho začne hrát muzika nebo přestane. Majitelé airpodů od Applu ví o čem mluvím, funguje to prostě úplně stejně. Samozřejmě v momentě, kdy sluchátka sundáte a odložíte, po nastaveném čase se vypnou úplně, aby se šetřila baterka. Ta mimochodem vydrží úplně stejně dlouho jako u předchůdců, to znamená 30h na 1 nabití. Zlepšila se pouze rychlost nabíjení a pouhých 10 minut vám dodá 5 hodin muziky. Sluchátka se dobíjí už od XM3 konečně USB-C, tak to je super a v cestovním pouzdře najdete kromě nabíjecího kabelu a kabelu s 3,5mm jacky ještě adaptér pro připojení sluchátek v letadle. Pominu fakt, že vizuelně adaptér nepůsobí úplně prémiově, ale musím vám říct, že použití sluchátek v letadle víc než doporučuju. Nemusíte ani poslouchat muziku, koukat na video, já sluchátka s sebou pravidelně beru na jakýkoli let, protože takový klid bez randálu z motorů fakt musí ocenit úplně každý. Samotný zvuk Asi si říkáte, že teď vám tady vykládám už asi 5 minut o sluchátcích, a vlastně jsem vám ani neřekl jak hrajou. No, jednoduše perfektně, vyváženě, s dostatkem basů, krásnými výškami atd. Jasně, asi se najde nějaký totální audiofil, který jim vždycky něco vytkne a řekne, že jeho studiová sluchátka hrají líp, ale tady si fakt není na co stěžovat. Jsme v prémiovém segmentu a sluchátka jsou vyladěná tak akorát. Nečekejte od nich přebasované beatsy, nečekejte JBLka, nic co by bylo směřováno na určitý typ muziky. Drtivá většina lidí, aspoň podle mě, bude skvělý zvuk brát v cenovce 10,5 tisíce, kolik sluchátka stojí, jako samozřejmost a já vám spíš řeknu co ještě dalšího za praktický novinky můžete využít. Speak-to-voice dokáže rozpoznat když začnete mluvit a automaticky stopne přehrávaný zvuk, aktivuje mikrofony a vy si můžete s někým pokecat. Pak už jen chvíli počkáte až se hudba zapne sama nebo klepnete do dotykového ovládání na pravém sluchátku a je to. Samozřejmě ruční způsob z předchozího modelu, kdy jste přidrželi celou dlaň na sluchátku funguje také. No a pokud patříte mezi ty, kteří si všechno rádi nastaví do posledního puntíku, tak poslouchejte o další funkci. Adaptivní nastavení zvuku vám umožňuje nastavit si různé profily na základě geografické lokace. To znamená, v práci typicky chcete právě zapnout speak to chat a naopak vypnout ambientní zvuk, ten se zase normálně hodí když jdete venku po chodníku. Přijdete domů a nechcete slyšet manželku a ani když promluvíte, zase můžete nastavit profil a tak podobně, prostě dobrovolnosti se meze nekladou. Já musím říct za sebe, že na takové nastavování jsem strašně línej, ale věřím, že s tímhle si někdo vyhraje opravdu do sytosti. Doporučení Možná se vám zdálo, že jsem sluchátka málo kritizoval, ale ono vlastně ani až na ten kodek nebylo ani moc za co a to vlastně musím navíc říct, že se jedná o předprodukční vzorek ještě bez finálního softwaru a i tak jsem byl fakt mega spokojenej. Sony WH-1000XM4, snad už jste si ten název zapamatovali se během krátké doby dostanou do prodejní sítě autorizovaných prodejců Sony za cenu 10 590 Kč ve 2 barevných provedeních, stříbrná a černá. Až budete o víkendu v třeba někde v nákupním centru, skočte se podívat, jestli už náhodou nejsou v prodeji a rozhodně je aspoň vyzkoušejte. Uvidíte, že oproti klasickým sluchátkům je to nebetyčný rozdíl. ...
Příjemné zpracování i ovládání Každému je asi jasné, že se pohybujeme v odlehčené sféře vlajkových lodí a to je něco, co Oneplus vždycky šlo. Podívali se jaké telefony má konkurence a vyhodnotili kde se dá nejvíce ušetřit, aby to na druhou stranu co nejmíň bolelo. Vy jste sice přišli o věci jako bezdrátové nabíjení, IP68, ale to jsou takové „nice to have“ funkce, které klidně oželíte, když díky tomu ušetříte hodně peněz. Dnešní vlajkové lodě Oneplus už jsou za podobné peníze jako třeba S20+, Huawei P40 a ve Oneplus nejspíš zjistili, že už dávno nejsou flagship killer a že jim chybí telefon pro masy, který by byl zase cenově dostupný. Právě takový návrat ke kořenům. Logicky teda nečekejte nejlepší funkci v každé kategorii, ale spíš tak druhou nejlepší. Třeba u designu se považuje za nejvyšší standard kombinace kovu a skla a u Nordu dostanete sklo na displeji a na zádech, tlačítka jsou kovová, ale rámeček je plastový. To každopádně není úplně na škodu, má sice o trochu nižší výdrž při případném pádu, ale na druhou stranu je zase telefon podstatně lehčí. Oneplus Nord totiž i přesto, že má displej skoro 6,5“ a čtyřtisícovou baterku působí neskutečně kompaktním dojmem. A to právě i třeba proti iPhonu 11 Pro Max, který je sice stejně vysoký, ale Nord je daleko užší a tak se dá hodně dobře ovládat i jednou rukou a dokonce v kombinaci s rovným displejem pak nedochází ani k nechtěným dotykům, které jsou taková osina v zadku u zahnutých displejů. Celkově dobře zvládnutou ergonomii už jen doplňují dobře posazená boční tlačítka a jedna specialitka, která se u androidových telefonů rozhodně téměř nevidí. Boční přepínač se třemi polohami nastavení vyzvánění ztišit, vibrace a nebo úplně vypnuto. Slušná výbava s lehkými ústupky Ani procesor není úplně vlajkový, ale vlastně druhý nejlepší vlajkový. 765G Snapdragon s podporou sítí 5. generace, které u nás ale prakticky stejně nemá využití. Na druhou stranu procesor je dostatečně rychlý, všechno běhá tak jak má a docela i překvapivě rychle, přesto, že je tady jen UFS 2.1 úložiště. Telefon za to vděčí úplně odlehčenému operačnímu systému a jestli hledáte mobil, který po Pixelech bude dostávat nejrychlejší aktualizace, rozhodně mezi takové telefony obecně patří značka Oneplus. Prostředí sice nemá navíc extra moc fíčurek třeba jako gesta u Motoroly, blíží se spíš čistému Androidu, zato je ale brutálně rychlé, bez zbytečného balastu v podobě Xiaomi a na zásek tady prakticky nenarazíte. Samozřejmě tomu hodně dopomáhá Amoledový displej s 90Hz obnovovací frekvencí. Nepatří sice mezi úplnou špičku, ale rozhodně se nemá za co stydět. Výborně svítí na sluníčku a jen snad barevné podání se mi daleko víc líbí třeba na Mi Note 10. Co bych ovšem ocenil je, že když už telefon nemá žádnou oficiální certifikaci pro voděodolnost atd, škoda, že vpředu displej hyzdí dvojitý průstřel foťáků. Přitom Oneplus už vyjížděcí mechanizmus přední kamery umí. No, to jsou ty budgetové ústupky. Dva fotoaparáty do počtu Na zadní straně najdete přesně 4 kamery. Hlavní 48MP, který standardně skládá 4pixely do jednoho pro světlejší fotky produkuje hodně pěkný snímky hlavně za denního osvětlení. I když jsou celkově fotky malinko měkčí, pořád je to o parník lepší výsledek než třeba u Motoroly G 5G Plus. S fotkama jsem byl na svou třídu fakt spokojený a i když sem tam ve stínech toho moc vidět není, bude se vám asi hodně líbít celkové barevné pojetí fotky. Takové západy slunce jdou hodně do teplých odstínů, dost podobně třeba jako na S20 nebo na iPhonech. Co je ovšem hodně důležité, že foťák se nemusí stydět ani večer nebo v noci. Hodně překvapí pěkný dynamický rozsah nočního režimu a hodně cením, že pouliční lampy nejsou jedna velká mazanice, ale opravdu je vidět celá lampa i se žárovkou uvnitř. Jen je potřeba si dát pozor, že noční režim možná až netypicky dlouho exponuje, takže pokud vám před objektivem někdo rychle proběhne, na rozdíl od zbytku scény je trochu máznutý. Naštěstí se ale nedočkáte ani při použití nočního režimu totálně nereálné fotky, jak se mi to občas podařilo třeba právě u Motoroly G 5G Plus. Druhý objektiv je 8MP šíro a tady už se nedostatek rozpočtu projevil na plné čáře. Přes den fajn, ovšem 8MP je prostě málo, celkově jsou fotky ještě víc měkčí a večer samozřejmě už těžko použitelné. Vyzdvihnul bych ovšem fakt, že aspoň se Oneplus podařilo fotky odladit a barvy korespondují s hlavním objektivem. Když budu hodně diplomatický, řeknu, že zbylé 2 foťáky jsou tady tak nějak spíš do počtu a škoda, že Oneplus v tomto ohledu nejde cestou třeba Pixelu 4a, který dokáže udělat hodně parády i s jedním objektivem. Někdy totiž méně znamená paradoxně více. Snažit se mermomocí narvat do telefonu 4 foťáky a aby třetí byl jen 2MP makro a čtvrtý 5MP pro rozostření pozadí není úplně to pravé ořechové. Řekněme si upřímně, že kolikrát hlavním foťákem při ořezu docílíte lepší fotky než z 2MP makra a 5MP pro rozostření pozadí je k ničemu, když Pixel to samé zvládne s jedním objektivem. Osobně jsem nějak extra rozdíl mezi použitím obyčejného foťáku a portrétního režimu moc nezpozoroval. V tomto ohledu bych se vůbec na Oneplus nezlobil, kdyby telefon měl jen 2 foťáky a ušetřené peníze za zbylé 2 dal klidně do čehokoli jiného. Třeba do bezdrátového nabíjení, do voděodolnosti, do čehokoli víc hmatatelného. U videa jsem narazil na jednu dost slušnou podivnost a vlastně jsem snad nikdy nezažil telefon, který by uměl natáčet předním foťákem ve 4K při 60 snímcích a zadním jenom 4K při 30. No, taková dost podivnost, každopádně je tu, počítejte s ní a naučte se s ní žít. Výdrž potěší, doporučuje se hudba i filmy přes Bluetooth Kde mě Oneplus Nord hodně potěšil je celková výdrž baterie. I když se jedná vesměs o jednodenní telefon, přes veškeré focení, hraní her, sledování filmů, telefonování jsem nebyl schopen jej za jeden den vybít. Pokaždé, když jsem přišel domů mi vždycky zbývalo ještě nějakých 20-30% baterie. Samozřejmě hodně potěší i přibalená 30W nabíječka, pokud by vám náhodou šťáva při sledování filmu došla. A když už jsem u toho, na sledování filmů si ovšem doporučuju vzít nějaká Bluetooth sluchátka. Zdířku na 3,5mm jacka tady nenajdete a vestavěný jediný mono reproduktor na svou cenovku tak úplně nejlíp nehraje. Musím říct, že po úvodním přehypování, kdy se před uvedením na trh mohlo marketingové oddělení Oneplus přetrhnout s vydáváním „jakoby“ náhodných leaků, jsem byl na nový Nord celkem oprávněně naštvaný, protože očekávání zůstalo daleko před realitou. Pak jsem ho pár dní testoval a musím Oneplus pochválit, že za 10 000 Kč se jim podařilo udělat skvělý telefon. Relativně kompaktní a jeden z nejlepších telefonů na celkový uživatelský zážitek. Je tím pádem poměrně jednoduché bez jakéhokoli dlouhého přemýšlení Nord k nákupu doporučit. Každopádně, pokud by na vás byla cenovka 10 990 Kč moc nelákala, samozřejmě můžete šáhnout po levnější Motorole G 5G Plus, nebo po Redmi Note 9 Pro, Realme 6 Pro a dalších, ale pokud chcete nadstavbu Oxygen OS, tak trochu se šušká, že tento telefon rozhodně není posledním v řadě Nord. Celá řada má být totiž něco podobného jako áčka u Samsungu. Postupně by se měla rozšiřovat a je to přesně ta kategorie, kterou značka Oneplus potřebuje. Dávno jsou pryč časy flaghship killerů a Oneplus 8 Pro už je dnes stejný flagship a za stejnou cenu jako třeba Samsung S20+. Pokud ovšem chce Oneplus naučit svoje zákazníky kupovat dražší modely, cesta vede právě skrz dobře zvládnuté nižší modely. A to se u prvního zástupce řady Nord víc než podařilo. ...
Nadupaný hardware a příjemná nadstavba Znakem Oneplus bylo vždy dát do telefonu ty nejlepší hardwarové specifikace, které vás napadnou. Tím pádem letos je tu pro OnePlus 8 Pro samozřejmě Snapdragon 865, rychlé úložiště, rychlé paměti, výborné stereo repráky, ale hlavně skvělou softwarovou nadstavbu. Uživatelský zážitek z používání telefonu je totiž vlastně ještě důležitější než samotná výbava a víte, že poměrně často říkám, že moje 2 oblíbené nadstavby jsou Samsung UI a právě Oxygen OS pohánějící telefony Oneplus. Výhoda Oxygen OS je vlastně dvojí. Jednak je brutálně rychlá, nikde se nic neseká, skvěle použitelná a hlavně dostává nejrychlejší aktualizace na Androidu vůbec, teda samozřejmě po googlovských Pixelech. Zatímco u Samsungu, Huawei, Xiaomi a spol si musíte pár měsíců, někdy i rok na nový Android počkat, u Oneplus máte aktualizaci na nový Android do měsíce po jeho vydání. Oxygen OS zkrátka nepřidává extra moc vyumělkovaných kudrlinek, vypadá dost podobně jako čistý Android, a skvěle se dýchá v prostředí, kde není předinstalovaná tuna bloatwaru. Aplikací přímo od Oneplus je tady asi 5 a pokud by vám vadily, dají se všechny v klidu odinstalovat. Každopádně, ten pocit z používání prostředí Oneplus 8 Pro musíte zažít. Příjemnější a rychlejší prostředí asi nenajdete. Variabilní displej a ostré zpracování Samozřejmě velkou měrou na celkové plynulosti se podílí 120Hz QHD displej u kterého nemusíte řešit jestli si vyberete nižší rozlišení nebo vyšší obnovovací frekvenci a můžete mít obojí najednou. Logicky ovšem za cenu menší výdrže baterky, ale to je na každém. Každopádně, jedná se o variabilní obnovovací frekvenci, takže když bude telefon svítit nečinně na domovské obrazovce nebo když bude v aplikaci, která 120Hz nepodporuje, samozřejmě se přepne do 60Hz. Letos se podle Oneplus jedná o nejlepší displej jaký kdy vyrobili, s nejlepšími barvami atd, samozřejmě, co jiného by Oneplus také prezentovali. Za mě musím říct, že je fakt krásný a nejvíc mě asi potěšilo jak moc se zlepšila jeho čitelnost na sluníčku. Abych ale displej a celkově telefon jen nechválil, škoda, že Oneplus oproti svému předchůdci vsadil na průstřel místo vyjížděcí selfie kamerky ze 7 Pročka. Když to vezmu, vyjížděcí kamerky jsou s námi zhruba 2 roky a z dlouhodobého hlediska jsem nezaznamenal jediný telefon, kde by to byl konstrukční problém. Možná tomu však zabránila letošní přítomnost jedné z funkcí, po které spousta zákazníků volala. Oficiální certifikace na IP68 nebo si možná pár zákazníků stěžovala, že odemykání obličejem trvá kvůli vysunutí kamery déle, kdo ví. Každopádně pro odemykání je kromě obličeje k dispozici i integrovaná čtečka otisků prstů. Už loni byla celkem rychlá a spolehlivá a od té doby se nic nezměnilo. Druhou vadou na kráse, která by mohla někomu vadit, je samotné zakřivení displeje. Hodně ale záleží na velikosti ruky. 8 Pročko není úplně tak široké a zahnutí není extrémní jako u Edge+ nebo P40, mě osobně to nevadilo, ale někdo s menší rukou by problém s nechtěnými dotyky mít mohl. Mě spíš vadila jedna věc, z výroby nalepená trochu ostřejší fólie, která není s displejem zahnutá a začíná kousíček po zahnutí. Občas je tedy swipování přes hranu fólie nepříjemné. Komu to ale vadí, může jí v klidu odlepit. Na opačný straně se mi líbí matný finiš zad, logo Oneplus je čisté a jednoduché, foťáky ovšem vystupují fakt hodně a víc než byste asi chtěli. Dokonce i tak, že přibalené pouzdro má kolem nich zvednutý lem. Můj osobní tip podle uniklých informací, že v tloušťce jej trumfne snad už jen série přicházejících Note 20tek. Naopak hodně se mi líbí boční přepínač na ztišení zvuku podobně, jako jej léta znáte už vlastně od prvního iphonu. Dostatečně vyladěná baterie? Už jsem se párkrát otřel o baterku, tak to dokončím. 4510mAh je oproti loňsku zlepšení, ale na QHD 120Hz displej to není nejvíc a rozhodně cokoli nad 5000mAh by rozhodně byla lepší varianta. Celkově jsem se v průměru dostával na 1,5 dne provozu a to byly dny, kdy jsem i docela dost telefonoval. Samozřejmě není žádný problém telefon vybít za den, stejně tak s ním vydržet 2 dny a dost záleží na způsobu využití právě i s ohledem na rozlišení a obnovovací frekvenci displeje jako 2 největších žroutů baterky. Pořád je tady známé 30W rychlé Warp dobíjení schopné doplnit baterku na 50% zhruba za 25 minut, ovšem tentokrát jej ještě poprvé doplňuje i 30W bezdrátové nabíjení. A to je přesně ta funkce, která byla dlouho opomíjena a mimojiné díky které Oneplus konečně vstupuje do „elitního klubu“, kde se může měřit i s takovými velikány jako je třeba Samsung. Je tady ovšem JEDEN malej háček. Není to standard QI, takže pro plnohodnotných 30W si budete muset dokoupit ještě originální dokovací stanici za zhruba 15 stovek. Na jiných QI nabíječkách samozřejmě bezdrátové nabíjení funguje také, ale rychlost dobíjení spadne na 5W a to je docela znát, takže tento způsob bych volil asi spíš jen přes noc. Fotoaparáty se mohou měřit s nejlepšími Teď už je čas skočit na foťáky. Na zadní straně jsou 4, ve skutečnosti jsou funkční v současnou chvíli jenom 3. Možná to někdo z vás zaznamenal, možná ne, ale čtvrtý foťák je speciální 5MP barevná kamera, která měla původně sloužit jako různé barevné kreativní filtry. Nakonec se ale ukázalo, že jedna z vlastností byla i možnost kamery vidět skrz různé tenké druhy plastu nebo dokonce oblečení. Takový malý kapesní rentgen pro každého, což byla ne úplně vítaná funkce některých uživatelů a hlavně některých zemí. Indie kameru zakázala rovnou a Oneplus postupně další aktualizací až do vyřešení problému také. . Zbylé 3 jsou svatá trojice v podobě hlavního 48MP, pak 48MP šíra a 8MP zoomu. A teď přichází to rozuzlení situace na které asi všichni čekáte. Tedy jestli se Oneplus 8 Pro může poměřovat s S20 od Samsungu nebo P40 od Huawei. A mám pro vás dobrou zprávu – ano, může. Barevné podání je tak akorát, vyvážení bílé super, dynamický rozsah také v pohodě a ostrost je také tak, jak má být. Dokonce i bokeh je celkem pěkný a kdybych měl přece jen vytknout jednu věc, na můj vkus by takové západy slunce mohly být celkově exponovány do teplejších tónů jako to dělá Samsung nebo Apple. Docela hezký jsou i fotky večer, samozřejmě při použití nočního režimu, bez něj už to tak hezký není a vlastně jediná škoda, že po vzoru Applu, Motoroly nebo ASUSu není noční režim automatický a je potřeba si pro něj ručně šáhnout v menu. Stejně spokojení budete i s širokoúhlým foťákem. Samozřejmě u šír jde celkově laťka posazená trochu níž, vyjma snad S20, které jsou momentálně nejlepším telefonem se širokoúhlým foťákem. Oneplus 8 Pro je ale v těsném závěsu. Fotky ze šíra jsou pěkné a vlastně aby ne, jedná se jedná o ten stejný senzor, který byl použitý na hlavním foťáku u předchozího 7T. Tradičně nejslabší je zoomový foťák, který je velmi dobrý ve dne, večer už ovšem značně pokulhává. To ale není nic, za co by se mohl na Oneplus 8 Pro zlobit. Hodně dobře je na tom i video, ve 4k s hodně slušnou stabilizací. 8k tady není, ale to je něco, co stejně nikdo z nás nepotřebuje. Sporná distribuce a závěr Když to opravdu celý shrnu, je to telefon, který opravil jednu jedinou velkou nevýhodu loňských modelů. Průměrný foťák na svou cenovou třídu. Oneplus 8 Pro se tímto modelem definitivně zařadil mezi vlajky a vlastně je momentálně asi tou nejlepší volbou v poměru cena výkon nad 20 000 Kč. Za variantu 8/128 dáte dnes zhruba 25 000 korun, za 12/512 28 000 korun v oficiální české distribuci. A tady nastane asi možná flame, proč jsou ceny české distribuce vyšší než cena na oficiálním obchodě Oneplus. Značku Oneplus byli totiž doposud mnozí lidé zvyklí nakupovat přímo ze stránek výrobce za ceny levnější zhruba o sazbu DPH. Nedalo mi to a kontaktoval jsem zákaznickou podporu Oneplus na jejich stránkách s tím, jak vůbec funguje nákup jejich eshop, protože v případě, že hodláte zboží nakoupit na firmu a odečíst si DPH, nikde nevidíte kolonku pro zadání DIČ. Celý trik tak spočívá v pravděpodobném „fíglu“ s DPH přímo výrobcem, kdy vám zboží dorazí z evropského skladu, ale faktura problematicky až na vyžádání a až po 30 dnech od zakoupení a s hlavičkou dodavatele z Hongkongu. DPH si tedy rozhodně neodečtete a otázkou je, jestli jej naopak nebudete muset na příjmu ještě odvést. Každopádně, pokud byste se mě dneska ptali, jaký telefon kolem 25 000 na Androidu bych si koupil a nechtěl bych čistě herní telefon jako je ROG 3, asi bych šáhnul po Oneplus 8 Pro a na druhém místě dal S20+. Třetí místo moc není, protože prostě není moc z čeho vybírat. Třetí místo si možná nechám pro Zenfone 7 Pro anebo pro Oneplus 8T Pro, které se zhruba za 2 měsíce představí. A logicky se dá očekávat Snapdragon 865+, 16GB RAMky, větší úložiště, rychlejší nabíjení, 120W to ale asi nebude a možná vylepšený zoomový foťák. Kdo ví. ...
Podpora 5G a displej pro filmaře Univerzální doporučení nikdy a na žádný telefon neexistuje a každopádně je jasné, že u telefonů kolem 10 tisíc prostě budete řešit kompromisy. Třeba rovnou vám řeknu, že Motorola G 5G Plus si dala do názvu tolik géček, abyste jasně pochopili, že podpora 5G je zaručena. Jenže, zatím jen u O2 a zatím jen v Praze na Míráku a na pár místech v Kolíně. Jestli je pro vás přítomnost 5G důležitá, rozhodně je dobré nad Motorolou uvažovat, ale za přítomnost 5G zas oželíte třeba krásné barvy Amoledového displeje, jak je znáte z telefonů Samsung. A u displeje rovnou začnu. Předně už na první pohled je nová Motorola celkem slušná nudle. Není divu, displej 21:9 u moc telefonů nenajdete a jestli rádi koukáte na filmy, jak by v Sony řekli „Tak jak je filmaři zamýšleli“ je to přesně to ideální rozlišení, které potřebujete. Škoda jen u filmů pouze průměrného mono reproduktoru. Koneckonců, vlastně i toto dnešní video je v poměru stran 21:9, takže jestli zrovna tento poměr stran nemáte, právě vidíte nahoře a dole černé pruhy a dokážete si představit jak takový poměr stran vypadá. Samozřejmě na jednu stranu je ve 21:9 filmový zážitek super, pokud by jej nekazil dvojitý průstřel. Každá aplikace to ovšem řeší jinak. Zatímco YouTube vám klidně zobrazí video i skrz 2 průstřely, Netflix obraz přece jen trochu zmenší a hraní skrz výřezy předních kamer zakáže. Každopádně tady aspoň za mě Motorola zvolila jednu z nejrušivějších forem. Vyjížděcí mechanizmus přední kamery by byla asi nejlepší volba, i na notch se dá zvyknout, ale na dvojitý průstřel jsem si za týden používání prostě nezvykl. A to jsem i pár videí a filmů na Motorole dokoukal. Dlouhá nudle se ovšem hodí i na další věci, stačí jí otočit o 90 stupňů a hned máte na projíždění instagramu, čtení webu, emailů apod o dost více místa. Kvalitativně je displej hodně fajn, dokonce hodně potěší jeho rychlá obnovovací frekvence 90Hz, což většina telefonů dneska pořád ještě nemá, a mít ještě trochu lepší svítivost na sluníčku a režim Always on, kdy jsou na displeji trvale zobrazeny notifikace, vůbec bych se na něj nezlobil. Škoda jen, že se zapomnělo na notifikační diodu, protože takhle budete holt muset vždycky telefon vzít do ruky. Na druhou stranu, třeba takový Apple to nemá ani u svého nejdražšího telefonu, takže můžete být asi úplně v klidu. Nevydařená ergonomie Co mě ovšem vážně vadilo je ergonomie a celé ovládání. Na první pohled je telefon fakt krásný, modul foťáků na zadní straně ani moc nevystupuje, použitý plast budiž, už si tak nějak v podobné cenovce zvykám, ale kvůli zkoseným hranám dozadu mám neustále pocit, že mi telefon někde vyklouzne z ruky. Stačí nasadit ještě přibalené pouzdro a pak vám boční tlačítko s integrovanou a rychlou čtečkou otisků a celý pocit s vyklouznutím se ještě umocní. No a pokud se náhodou rozhodnete zesílit nebo zeslabit zvuk, eventuelně byste náhodou nedejbože chtěli pustit asistenta tlačítkem na opačné straně, musíte šáhnout ještě daleko víc nahoru. Taková trochu mini jóga pro vaše ruce. Namasté. Skvělá gesta a dlouhá výdrž Budiž ovšem Motorole k dobru, že jinak je ovládání jedna báseň a jestli jste Motorolu nikdy neměli, rozhodně doporučuju. Je to asi jeden z nejlépe se ovládajících mobilů na trhu s nepřekonatelnými gesty. Chcete pustit foťák, stačí zatřepat telefonem. Svítíte si v noci po tmě cestou na záchod mobilem? Nemusíte hledat žádná tlačítka, lízt do ovládacího centra, pouštět svítilnu atd. Stačí jen 2x zaklepat a už svítíte. Garantuju vám, že na tohle si zvyknete za minutu a jestli budete někdy Motorolu opouštět, budou právě motorolí gesta to, co vám bude nejvíc chybět. Já jsem vlastně za celou dobu používání až na zmíněná tlačítka neměl s ničím jediný problém, všechno běhalo na jedničku, nikde se nic nesekalo. To je něco, co od telefonu za 10 tisíc už přece jen očekáváte. Co se ovšem už u spousty telefonů očekávat nedá a je to škoda, je výdrž na 1 nabití. To ovšem naštěstí není tento případ. U Motoroly G 5G Plus, když můžete úplně v pohodě hrát hry, brouzdat po webu, kecat s kámošema klidně celý den a možná i 2. Já jsem při běžném používání neměl problém shlédnout na 1 nabití 3 filmy, a ještě celý den fungovat. Takže buďte úplně v pohodě, o víkendu s Motorolou bez nabíječky vydržíte úplně v klidu. A když byste potřebovali náhodou rychle nabít, za půl hodinku dobijete zhruba třetinu baterky zpátky. Povedené 4 fotoaparáty Jestli rádi fotíte, na první pohled to podle počtu čoček vypadá, že foťáků je tu až přehršel. Víceméně budete používat hlavně ten klasický hlavní s rozlišením až 48MP dokážete vykouzlit přes den hodně pěkné snímky. Pokud půjdete fotit někam do města, kde chcete, aby se vám toho na fotku vešlo co nejvíc – typicky architektura, určitě využijete druhý objektiv s pořádnou šířkou záběru. No a naopak na focení detailů, kytiček v parku, včeliček a dalších podobných malých tvorů, najdete na téhle Motorole i speciální foťák právě na makro snímky, které i z malinkého čmeláka udělají pořádného macka. Čtvrtá čočka tady není jen tak do počtu, ale poslouží pro milovníky rozostřeného pozadí při portrétní fotografii. Samozřejmě kvality velkých fotoaparátů nedosahuje, ale pro svůj účel rozhodně postačí. Noční fotografie jsou u Motoroly taky celkem fajn, jen je potřeba na ně využít speciální noční režim, který ovšem funguje pouze na hlavním foťáku. Pak jsou i večerní snímky celkem pěkné a rozhodně se nemusíte je stydět ukázat kamarádům nebo je sdílet na sociální sítě. V tomhle má rozhodně Motorola G 5G Plus navrch třeba proti takovému Samsungu A51. Jestli rádi fotíte předním foťákem selfiečka, stačí se přepnout na jeden z foťáků na přední straně. Jsou tu právě dva přesně kvůli tomu, pokud byste se chtěli vyfotit nejen sami, ale i s přáteli. Pak přepnete na širokoúhlý a teoreticky se vám vejde do záběru celá klabzubova jedenáctka. U videa dokáže telefon natáčet až v rozlišení 4K a myslím, že vás budou bavit jednak samotné záběry ale i to, jak jsou stabilní. Mě ovšem z celého natáčení a focení nejvíc baví tradičně samotná motorolí aplikace, která jde hodně naproti směrem k jednoduchému ovládání uživatelem a u moc jiných konkurenčních telefonů se nevidí. Je den, fotíte úplně normálně, je večer, aplikace vám doporučí použít noční režim, přiblížíte se k nějakému objektu moc blízko? Telefon vyhodnotí že je potřeba přepnout na noční režim. A tohle je hrozně fajn pro uživatele, kteří na první pohled nevědí který z režimů použít nebo se vůbec ve foťácích neorientují. Kompromis, nebo jasná volba? Co říct o Motorole G 5G Plus závěrem? Je to telefon, který se bez problému hodí na každodenní použití. Má 128GB úložiště, vejde se na něj tím pádem dostatek fotek, písniček a filmů a dokáže směle konkurovat většině telefonů v podobné třídě. Když pominu iPhone SE, což je jiný operační systém, nejvíc srovnání asi snese právě s představeným OnePlus Nord a Mi Note 10. Jak Oneplus Nord, tak Mi Note 10 mají kvalitativně lepší displeje co se týká barevného provedení. Motorola zas má displej největší. Xiaomi nemá 90Hz obnovovací frekvenci, ale zase má širší paletu foťáků a rychlejší nabíjení a nemá podporu 5G sítí. A to je přesně to, o čem jsem mluvil v úvodu. Zkrátka a dobře, vždycky se jedná o nějaký ten kompromis. Pokud ovšem se trefila Motorola přesně do důležitých prvků, které jsem v dnešní recenzi zmínil, rozhodně vyberete Motorolu G 5G Plus a neuděláte špatně. Dostanete skvělý telefon s odpovídajícím poměrem ceny a výkonu, velmi dobrými foťáky a softwarovou nadstavbou, kterou jen tak někdo nemá. A o to jde podle mě především. Být nakonec se svým výběrem spokojení. ...
První pohled Značku Lamax jako výrobce repráků, sluchátek a dalšího příslušenství asi nemusím představovat a tak se vrhnu rovnou na samotný sluchátka Lamax NoiseComfort ANC. Na rovinu, cena 2 000 Kč na výbavu, kterou nabízí, je podezřele nízká a tak první známkou levně vypadajícího produktu je vždy balení. Tvrdý karton, moderní písmo, a uvnitř opravdu kvalitně vyvedené transportní pouzdro. Je vidět, že tady se Lamax inspiroval konkurencí a nejvíc mi jdou na mysl moje Sony WH-1000XM2 s dost podobným pouzdrem. Vzpomněl jsem si na přísloví nesoudit knihu podle obalu nebo že obal nejlíp prodává a fakt jsem byl zvědavý, co je uvnitř. Obsah balení a zpracování Kromě audio kabelu a dobíjecího kabelu tady najdete, stejně jako u Sony, adaptér pro připojení v letadle a musím říct, že mít s sebou sluchátka přes hlavu s aktivním potlačováním hluku je v letadle skvělá věc i když zrovna nic neposloucháte. Na odhlučnění otravných monotónních zvuků je tohle totiž jednoznačně skvělá věc. K tomu se ale dostanu později. Sluchátka jsou vyrobená z kombinace koženky, kovu a plastu a tady nastává první problém. Teda, pro mě osobně jako uživatele XM2 ano. Pokud se ovšem vcítím do toho, že tady držím sluchátka za 2 tisíce korun, musím být shovívavější. Koženku jsem měl koneckonců i na starých Beatsech a až na to, že se po 5 letech začala loupat mi to zas tak nevadilo. Vizuální problém mám snad jenom s lacině vyhlížejícím plastem a to je znát hlavně u tlačítek, která navíc mají takový ten nepříjemný levný klik. Na druhou stranu mě příjemně překvapila přítomnost USB-C a to opravdu překvapila, protože rozhodně jsem už dopředu čekal ještě staré microUSB, takže aspoň za tohle palec nahoru. Sluchátka mají deklarovanou výdrž 50hod na 1 nabití, což je o poznání víc než právě mnohem dražší Sony. Říkám to jen pro orientaci, abyste mě neměli za blázna, že porovnávám tyhle Lamaxy s desetitisícovými sluchátky. I když pro ukázání některých rozdílů se k nim ještě vrátím. Takže, oněch 50 hodin je maximální doba pokud vypnete funkci potlačování okolního hluku. Se zapnutou se dostanete zhruba na půlku. Pokud budete jezdit každý den hodinku do práce a hodinku z práce, doporučuju stejně sluchátka přes víkend nabít a je to. Stejně tak by měla vydržet jakýkoli, i ten nejdelší let na jeden zátah a to je za mě rozhodně dostačující výdrž. Potlačení hluku Co se týká ovládání, k dispozici je několik tlačítek ovládajících přehrávání hudby, hlasitost, přijetí nebo ukončení hovoru, asistenta atd. To vše na pravém sluchátku. Na tom levém je jediné tlačítko ovládající aktivní potlačení hluku. Samozřejmě v tomto ohledu nečekejte žádné zázraky. U plnohodnotného potlačování hluku, jako je právě v Sony nebo v nedávno testovaných peckách od Panasonicu to funguje tak, že sluchátka skrz mikrofony snímají okolní hluk, ten signálový procesor vyhodnotí a do sluchátek vysílá signál na opačné frekvenci, který hluk neutralizuje a vy v podstatě neslyšíte nic. U těchto sluchátek se mi zdá jak kdyby výrobce vyselektoval typické ruchy jako jsou ventilátory, klimatizace, zvuky motorů v letadle a prostě posílal do sluchátek zvuk na opačné vlnové délce aniž by do toho zapojil mikrofon. Potlačení otravných zvuků na nižší frekvenci tu každopádně je, je znatelné, nemá nastavení více úrovní, ovšem prémiovou třídu od něj logicky za svou cenu nečekejte. Na druhou stranu v letadle asi svou úlohu splní. Kvalita zvuku Samozřejmě tím, že sluchátka nejsou 2 pecky, nemusíte řešit master slave, low latency kodeky a tím pádem pro přehrávání videa jsou ideální bez jakéhokoli zpoždění. Když už jsem u kodeků, ty jsou k dispozici 2 – AAC a SBC. Pro použití s Applem tedy bez problému, s Androidem už u telefonů za poslední 3 roky taky v pohodě i když kvalita zvuku je nepatrně horší než u Applu. APTX tu každopádně není. No a samozřejmě teď zbývá probrat to nejdůležitější – kvalitu zvuku. Začnu telefonníma hovorama. Pokud budete mít sluchátka na uších, druhou stranu uslyšíte bez problému i když interpretovaný zvuk je spíš v nižších tónech a celý hlas je jakoby zastřený. Nicméně rozumět je dobře. Horší už to má druhá strana, která dost často slyšela sama sebe a evidentně mikrofon není nijak odhlučněn a pobírá zpátky zvuk ze sluchátka. U kvality přehrávané hudby je to dost podobné. Lamax ještě rok zpátky měl problém, že zvuk ze všech jeho sluchátek postrádal basy a u NoiseComfortů je to stejné jak u Dots 2. Sluchátka jsou zbytečně přebasovaná a chybí jim vejšky. Jestli jste preferovali třeba zvuky z Beatsů, počítejte, že tady jsou basy ještě daleko víc umocněné. Na můj vkus prostě až moc. Vejšky logicky chybí a zapnout si takovou Celine Dion, celkově jsou skladby oproti klasickému podání posazené opravdu až zbytečně moc dolů. Hodnocení Nejlíp bych asi Lamax NoiseComfort ANC shrnul tak, že dostanete to, za co jste si zaplatili, tedy 1 990 Kč. Je to plus mínus odpovídající cena vzhledem k tomu, že dostanete sluchátka s opravdu kvalitním pouzdrem, adaptérem na cestování v letadle a funkcí potlačení hluku. Kdyby sluchátka funkci potlačení hluku neměla, poradil bych vám, ať si za 2 000 Kč koupíte něco lepšího. Tady ovšem je potřeba zmínit, že Lamax NoiseComfort odpovídají kvalitou přehrávaného zvuku konkurenci kolem třinácti stovek a těch sedm navíc prostě platíte nadstandardně za potlačení hluku. Záleží tedy hodně na vašich preferencích. ...
Hranice 5 tisíc korun je přesně ten bod, kde je dobré si dát secsakramentský pozor na to, co za své peníze dostanete. Můžete totiž dostat telefon, který se dá pár let obstojně používat, ale můžete snadno nalítnout a koupit telefon, kde za nějaký čas budete vzteky skřípat zubama. Rozhodně bych se vyvaroval nákupu levných čínských značek o kterých jste nikdy neslyšeli a kde vám za 5 000 Kč slibují voděodolnost, bezdrátové nabíjení a podobně, asi víte o čem mluvím, a soustředil bych se kolem této hranice na trochu prověřenější výrobce. Těmi mohou být třeba Realme, Honor, ano, vím, že ty novější nemají Google, nebo právě Xiaomi, které dlouhodobě i se svými podznačkami cenovce kolem 5 tisíc kraluje. Kvalitní zpracování a spokojenost z displejem Kovové tělo je až na pár výjimek výsadou dražších telefonů a tak v Redmi 9 se musíte spolehnout na plast, který sice je náchylnější k poškrábání, ale zato je odolnější než sklo. Celkem oceňuju, že místo lesklého plastu výrobce vsadil na vroubkovaný design, takže Redmi 9 rozhodně nevypadá jak 350 stejných telefonů konkurence, ale současně navíc v ruce neklouže. Většina lidí to ale stejně neocení, protože hned po rozbalení hodí telefon do pouzdra. Co ovšem považuju za vyložené plus je ultra rychlá čtečka otisků prstů pod semaforem foťáků. Samostatné čtečky otisků jsou totiž už dnes natolik vychytané, že v tomto ohledu se asi není moc čemu divit, to se ale rozhodně nedá říct o levnějších čtečkách otisků v displejích a tak je v Redmi 9 paradoxně starší technologie spíš výhodou. K dispozici je samozřejmě i zabezpečení obličejem, ale to bych s ohledem na bezpečnost, kdy telefon odemkete fotkou z Facebooku rozhodně nepoužíval. Displej po stránce rámečků není žádná hitparáda. Rámečky jsou obří a hlavně brada je tak velká, že se divím, že tam výrobce nedal svoje logo. Každopádně 6,53“ velké IPSko s kapkovitým notchem je celkem fajn a na svou třídu docela slušně svítí. A to je přesně to, o čem jsem mluvil, radši pořádné 60Hz IPSko než 90Hz, zato na sluníčku téměř nečitelné. Tady musím říct, že Redmi odvedlo docela slušnou práci a že pokud si výchozí zbytečně studené nastavení přepnete do teplejších barev, budete na svou cenu s displejem spokojení. Samozřejmě kvůli IPS displeji nemá telefon režim Always On, ale trochu nepochopitelně pak chybí notifikační dioda. Přijatelná výbava Po hardwarové stránce Redmi 9 pohání Mediatek Helio G80 v kombinaci se 4GB RAM a 64GB úložištěm. Existuje ještě alternativa 3/32, ale ušetřili byste jenom pětistovku a to se vážně nevyplatí. 4GB varianta je svižnější a dvojnásobné úložiště se pro tuny fotek rozhodně hodí. Samozřejmě existuje i možnost rozšíření paměťovkou v kompletním šuplíčku pro 2 SIMKy a 1 Microsd kartu, ale když je rozdíl jen pětistovka, rozhodně se levnější verze nevvyplatí. Pro zajímavost v Antutu benchmark se telefon vyšplhal na hodnotu přes 200 000 bodů a to berte tak pro orientaci. Bohužel je tu hůř optimalizovaný Mediatek a záseky jsou patrné hlavně v animacích při rychlým průchodem menu. Když už se pak ovšem nějaká aplikace pustí, běží na svou cenovou třídu opravdu bez problému. Co mi ovšem hlavně vadí na Xiaomi a Samsungu je tuna předinstalovaných aplikací. Tady jich je tolik, že se mi to ani nechce počítat. Aplikace v nástrojích neodinstalujete, ty další už samozřejmě ano. Díky přítomnosti zdířky pro 3,5mm jack najdete v Redmi 9 i FM rádio a pokud chcete ovládat televizi, klimatizaci a další domácí spotřebiče, přijde vhod infraport. A když už jsem u toho zvuku, úplně na hlasitý poslech to není. Spíš se právě orientujte na klasická drátová nebo bezdrátová sluchátka. U hlasitého poslechu mi zvukový výstup nejvíc připomínal staré bedničky ke kazetovým walkmanům. Hlasité, ale chrastítka. Fotoaparáty slabinou Foťáky jsou k dispozici 3. Hlavní, šíro a makro. Samozřejmě zázraky nečekejte a foťáky je asi největší slabina celého telefonu. Hlavní 13MP se světelností f/2.2 podává jakž takž průměrný výkon samozřejmě ve dne. Občas ale zazlobí automatický dynamický rozsah, který špatně vyhodnotí scénu a nezapne se. Výsledkem je přepálená fotka a paradoxně tak občas dostanete hezčí fotku z šíra, kde se mi zdá, že automatické HDR funguje daleko lépe. Samozřejmě i tak jsou fotky oproti dražším telefonům měkčí a pokud byste chtěli přece jenom lépe fotící telefon, tady bych asi rozhodně sáhnul po trochu dražším Redmi Note 8T se 48MP foťákem spojujícím 4px do jednoho. V aplikaci telefon nabízí i focení do 2 násobného zoomu, ve skutečnosti se ovšem jedná o digitální výřez zvětšený na rozlišení 13MP hlavního foťáku a tak asi chápete, že kvalita výrazně utrpí. Rozhodně pozitivní je přítomnost širokoúhlého objektivu v tak nízké cenovce a jedná se o stejné 8MP šíro, které najdete i v dražším Note 8T. Samozřejmě jeho použitelnost se omezuje primárně na den, kdy ale fotky nevypadají vůbec špatně. Oba foťáky pak dokompletovává ještě 5MP makro s pevným ostřícím bodem. Pokud se vám povede dát telefon do správné vzdálenosti od fotografovaného objektu, výsledek nevypadá vůbec špatně a na Instagram je celkem fajn. Pochopitelně jak hlavní, tak šíro už večer nijak nepřekvapí a jejich použití je značně omezené. Tohle zkrátka a dobře není telefon pro fotonadšence a vlastně paradoxně je to první telefon u kterého musím říct, že fotky ze šíra jsou hezčí než z hlavního foťáku. U videa je možnost natáčet ve FullHD při 30 snímcích a video kopíruje výsledky fotografie. Rozhodně nepřekvapí. Co říká konkurence? Redmi 9 je telefon určený pro nenáročné uživatele. Ať už pro ty, kteří teprv začínají být školou povinní, tak I třeba pro seniory. Ani jedna skupina nepotřebuje vyloženě fotomobil a zatímco prvňáčci spíš využijí vyšší výkon, senioři zas naopak dlouhou výdrž na 1 nabití. Baterka Redmi 9 má totiž kapacitu 5 000 mAh a při použití telefonu seniory jako záloha pro případ nouze vydrží telefon bez problému 3 dny a ještě nafotíte klidně nějaká vnoučata. Ostatní pak počítejte zhruba dny 2. V rámci konkurence jsem hodně srovnával právě s Note 8T jako dražším telefonem, po kterém bych sáhnul v případě, že chcete přece jenom daleko lepší fotky. V Note 8T totiž najdete i noční režim a rozdíl je opravdu dramatický a to přitom připlatíte jenom 7 stovek ve stejné konfiguraci RAM a úložiště. Pokud byste náhodou šilhali po konkurenci, tam nejblíž je asi Samsung A20S, ten má ovšem horší výkon, slabší baterku, pomalejší nabíjení, chybí mu makro foťák, má jen HDčkový displej a je o 6 stovek dražší. Víceméně bych se tedy opravdu rozhodoval mezi Redmi 9 a Note 8T. Redmi 9 můžete už teď samozřejmě zakoupit za cenu 4 290,- v konfiguraci 3/32 nebo o pětistovku dráž ve 4/64 u nás na Hurámobil.cz. ...
Třetí generace přináší tři verze Herní telefony je úplně jiná kategorie než jsou klasické telefony. Tak úplně se nehledí na ergonomii, váhu, kvalitu foťáků, ale defacto se všechno točí o mixu pořádně futuristického designu, nejlépe s různými svítícími prvky, musíte přibalit pořádně výkonný procesor, rychlý displej, hodně velkou baterku, ideálně nějaká speciální tlačítka navíc a pak notnou dávku dokoupitelného příslušenství. Všechno pořádně potuníte a dostanete dokonalý herní telefon za cenu klidně docela slušně vybaveného notebooku. Takové byly první dva ROG Phony a samozřejmě třetí vydání nebude výjimkou. Designem se trojka od svého předchůdce extra moc neliší, na zadní straně si všimnete nejvíc asi přidané čočky objektivu a částečného průhledu, kterým můžete vidět malinko do útrob telefonu. Nic drastického, netradičního určitě. Tímto průhledem se ovšem pyšní jen plnohodnotný ROG Phone 3. K dispozici je totiž ještě odlehčenější verze zvaná Strix u které za pár ústupků ve výbavě ušetříte poměrně dost kaček. A jedním z ústupků je právě onen průhled dovnitř telefonu. U Strixu je pouze naznačený, u plné ROG 3 je skutečný. Častá námitka, že to stejně zakryjete krytem tentokrát neobstojí. Střeva telefonu jsou totiž vidět i s nasazeným krytem. Největší rozdíl ovšem mezi verzemi je použití Snapdragonu 865 s 8GB RAM a 256GB úložištěm ve strixové verzi a 865+ s dvanácti / šestnácti GB RAM a 512GB úložištěm v plné verzi. Jinak dostanete prakticky identické stroje. Bohaté balení Jestli jste nikdy neměli nic od ROG, rozhodně si užijete už to samotné vybalování telefonu. Ve futuristické krabici v různých zákoutích totiž najdete spoustu příslušenství. 30W nabíječka už je s výstupem USB-C, odolný pletený kabel by záviděl kdejaký majitel iPhonu a speciální chladící větráček rozhodně není v těchto letních parnech pro vás, ale pro tak důležité chlazení při dlouhých pařbách. Můžete mít totiž sebelepší procesor, ale pokud jej nebude při delším hraní chladit, zpomalí svůj výkon, aby se nepřehřál. Své o tom mohou vyprávět majitelé letošních Samsungů, kterým při delším hraní hoří S20tky doslova pod rukama. Samozřejmě u ROG 3 vám nic takového nehrozí a parní chlazení s eventuelně nasazeným větráčkem odvádí svou práci. Hlavní styčné body ROG Phone 3 vlastně stojí na 5 pilířích. O ultimátním výkonu bez kompromisů jsem vám už říkal a druhým pilířem je baterka s kapacitou 6000mAh. To stačí na dlouhé hodiny her naprosto bez problému. Při běžném použití jsem se dostával zhruba na 2-3 dny provozu. Samozřejmě dost záleží na používání, ale v pátek ráno jsem telefon nabil a v neděli večer jsem měl ještě 15% kapacity. A to jsem docela fotil a sem tam hrál. Samozřejmě při větším hraní už baterka rapidně klesá a pak se každodennímu nabíjení určitě nevyhnete. Tady je důležité zmínit i to, že v ASUSu zapracovali tentokrát hodně na AI režimu nabíjení, který propojili třeba i s nastaveným budíkem. Telefon pak při nočním nabíjení nenabíjí plným proudem, ale pěkně šetrně a plného nabití dosáhne těsně před zazvoněním budíku. Díky tomu slibují v ASUSu až 50% prodloužení životnosti baterie. Každopádně pokud ovšem budete hrát prakticky nonstop, asi se nevyhnete ani nabíjení při současném používání. A protože ROG Phone 3 byl konstruovaný hlavně na hry a tím pádem na používání v landscape režimu, v ten moment přichází na řadu druhý USB-C port, který najdete na spodní straně telefonu. Ta guma na boku totiž není žádný nefunkční tlačítko, ale druhý USB-C konektor, který se hodí buď na připojení nabíjení, zrovna když hrajete nebo jakékoli další příslušenství, ať už je to větráček v balení nebo cokoli, co si dokoupíte. Herní telefon totiž vyrábí spousta firem, ovšem tam, kde se láme chleba je právě u příslušenství. Zatímco u Nubia Red Magic, Blacksharku, Lenova Legion a dalších je příslušenství pomálu, u ROG dostanete na výběr k dokoupení pár specialitek. Začnu kryty, v balení máte jeden klasický černý, k dokoupení pak neonový, ovšem pak je ještě jeden speciální do kterého se promítá logo ROG s dýchající Aurou. Pokud už to myslíte s hraním vážně, dokoupit můžete nově klasický gamepad nebo bezdrátový Kunai. Pokud ovšem máte doma playstation nebo Xbox, stačí dokoupit sadu držáků a můžete používat ovladače, které už máte doma. A pokud jste opravdový fajnšmekři, šáhněte po dockovací stanici s druhým displejem. Rázem pak získáte pro hraní 2 obrazovky. Samozřejmostí je pak kompatibilita s příslušenstvím ze starších ROG pro dálkový přenos do TV se zpožděním pouze 1ms, dockovací stanicí atd. Jestli vás má něco dokonale vtáhnout do děje, jsou to rozhodně reproduktory. A když jsem slyšel hrát 2 stereo repráky, které jsou v ROG 3, doslova mi spadla brada. Tak skvěle hrající repráky jsem v mobilním telefonu fakt nikdy neslyšel. Skvěle hrající mám na mysli o parník. Představte si, že nejlepší repráky v mobilu jsou třeba Škoda Superb, Audi A8, BMW M5. A pak skočte do monopostu F1. Až tak dramatický rozdíl to je. Každopádně ASUS tvrdí, že repráky hrajou skvěle díky jejich partnerství se švédskou firmou Dirac, která je jedna z nej na světě když dojde na zpracování zvuku a bla bla bla. Pro mě je důležitý, že to hraje sakra dobře! Ještě trochu chvály zapěju na 144Hz displej s 270Hz vzorkovací frekvencí na dotyk. Upřímně, 144Hz oproti loňským 120Hz já osobně nepoznám a kdyby mi v ASUSu řekli, že je tam 161,8Hz, nepoznal bych to stejně. Důležitý je, že i při tak velké obnovovací frekvenci běhá všechno bez sebemenšího záseku, naprosto plynule a největší neduh loňského ROG 2, špatná čitelnost na sluníčku, se dramaticky zlepšila a 650 nitů v základu a 1000 v peaku i lehce oproti konkurenci vyniká. Samozřejmě Samsung telefony jsou na tom na sluníčku ještě o trošku lépe, ale ruku na srdce. Už vidím někoho, jak se smaží někde na poledním slunci na lavičce a u toho hraje PUBG. Pokud budete řešit zabezpečení, je tu Amoled, tím pádem je tu čtečka otisků v displeji. Rychá a spolehlivá. Osobně bych ale stejně byl radši za boční zapínací tlačítka se čtečkou. Připadá mi to praktičtější. Skvělý herní zážitek Tak a teď to nejdůležitější hraní, protože o tom to celý je. Všechno běží na Androidu 10 s vlastní nadstavbou. Už při startu telefonu máte možnost si zvolit, jestli budete používat klasický režim známý ze všech Zenfonů a dost podobný čistému Androidu nebo se vrhnete na celé herní prostředí. Od základu se změní všechno, tapeta, prostředí, styl ikon a dominantní se stane 1 ikona Armoury Crate. To je staré známe ROG prostředí, kde si nastavujete klíčové prvky systému. Ať už na desktopových PC, tak i tady můžete monitorovat frekvenci a teplotu procesorů, využití paměti, úložiště, měnit Aura podsvícení, nastavovat funkci speciálních senzorických tlačítek zvaných AirTriggers s nově přidanou funkcionalitou v podobě swipování atd. Armoury crate je každopádně šikovná ještě v jedné věci. Každé nainstalované hře můžete přidělit speciální profil, pod kterým se spustí. Potřebujete maximální výkon, vypnout vyzvánění, vyčistit paměť, zabanovat babičku, není problém, je na to profil. Budete hrát tetris, nastavte si profil na malý výkon a šetřete baterku atd. Všechno jde. Vlastně jediné, čím by vás tento mobil mohl při hraní zklamat je to, že v letošní ROG 3 se prostě nějak pozapomnělo na jack. Údajně už na něj kvůli složitosti hardwaru a nové adaptaci 5G prostě nezbylo místo. Malou útěchou pak budiž adaptér z USB-C na jacka v balení a nebo pokud používáte přibalený externí větráček, ten má na sobě výstup na nabíječku a zdířku na jacka. Celkově jsem měl z hraní skvělý pocit i když při akčních hrách typu PUBG to přece jen chce gamepad, bez něj se hrozně často překlikávám, hlavně přesně ve chvíli, kdy hledáte odkud na vás někdo vystřelil, potřebujete rychle a precizně zareagovat a jako na potvoru hrábnete úplně po jiném tlačítku. Chápu, můžu namapovat airtriggers na střelbu, ale já jsem spíš na boční tlačítka na gamepadech. Naopak při mém oblíbeném Mortal Kombatu jsem zas byl úplně v pohodě a vystačil jsem si s ovládáním na displeji. Dost tedy záleží na tom, jakou hru preferujete a pokud vůbec žádnou a chcete jen mobil, co má skvělý výkon, skvělý zvuk a budete jej používat třeba na sledování Neftlixu na hotelových pokojích, budete maximálně spokojení. Fotoaparáty překvapením? Letos se u ROG rozšířilo portfolio foťáků. Na pomyslném trůně na hlavním foťáku sedí momentálně jeden z nejlepších senzorů, Sony IMX686, což je 64MP spojující 4 pixely do jednoho. Výsledkem jsou poté 16MP fotky se světelností f/1.8. Druhým senzorem je 13MP šíro se 125 stupňovým záběrem, což je po přepočtu nějakých 11mm a to se jen tak nevidí. Svatá trojice v podobě třetího objektivu na zoom se tentokrát nekoná a ASUS vsadil na 5MP makro se světelností f/2.0. Za denního světla lezou z hlavního objektivu celkem slušné snímky, barvy jsou tak akorát, nic není extra přesaturované a největší a docela zásadní problém je poměrně časté přeexponování fotek. Dynamický rozsah je ovšem slušný a i v oněch přeexponovaných částech je pořád patrná textura a stažením expozice, eventuelně highlightů se dají informace ve fotce zachránit. Druhou věcí, která mi docela vadí je velká minimální ostřící vzdálenost. Rozuměj tak, že rád bych šel s foťákem ještě blíž, ale telefon už není schopen na tak blízko zaostřit. Od toho je tu makrofoťák, který má ovšem ten stejný problém. Prostě bych s ním šel radši ještě blíž. Bohužel makrofoťák má pevný ostřící bod a tím pádem si musíte dát velký pozor, abyste na malém displeji chytli tu správnou vzdálenost, kdy je všechno dokonale ostré. Šíro je klasika, kterou vytýkám každému druhému telefonu snad až na Galaxy S20, která má fakt perfektní šíro a klobouček dolů. Tady je to pořád stejná písnička, i za dne fotky postrádají ostrost, často je v nich šum a pokud se něco aktualizací vylepší, budu jedině rád. Před posledním nočním focením mi na telefon dorazila ještě aktualizace, tak jsme se vydal na celkem dlouhou noční procházku Prahou. Musím říct, že při focení večerním focení jsem byl ohromený a říkal jsem si, že sice jsou fotky přesaturovanější, ale že vypadají fakt povedeně. Pak jsem telefon připojil k počítači a musel jsem svoje první nadšení krotit. Přespřílišná saturace byla spíš jen otázkou displeje telefonu, takže supr, celkově ale chybí fotkám ostrost. Ta je ještě celkem slušná ve středu fotky, směrem ke krajům už ale výrazně mizí ať fotíte hlavním nebo šírem. Trochu to přece jen vylepší noční režim, který musím ještě pochválit za dvě věci. Postprocessing zasáhne tak akorát a sympaticky vytáhne stíny, oblohu nechá reálnou taková, jaká byla v době focení, řekl bych v tomto ohledu taková lepší Xperia 1 II. Druhá věc, která se zatím moc u androidových telefonů, vyjma snad Motoroly, nevidí je automatický noční režim. Je skvělé, že nemusíte přemýšlet za telefon, jestli už je nedostatek světla, aby telefon použil noční režim a nebo ještě ne. Podobně jako třeba na iPhonech vám telefon napíše jak dlouho bude exponovat v rozmezí 2-4 vteřin a je to. Žádné složité přemýšlení a běhání v menu na noční režim. Jednoznačně palec nahoru. U videa umí telefon natáčet až v 8K nebo 4K60fps na hlavním foťáku na další režimy pak i širokoúhlým foťákem. Oba objektivy mají velmi slušnou stabilizaci a komu to bylo málo, má možnost si ještě v menu zvolit režim Hypersteady. Víte moc dobře, že nejsem žádný selfie maniak, takže jen zběžně, 24MP kamerka fotí obstojné fotky, dejte si jen pozor na jednu věc, jestli chcete reálnou fotku, vypněte si zkrášlovací režim, jinak i v 60 budete vypadat na 17. Co dodat závěrem Asi se budu opakovat jako vloni, ale ROG 3 je telefon, který si postavil kategorii sám pro sebe. Herní telefon s brutálním výkonem, špičkovým displejem a brutální výdrží, který koneckonců nemusíte používat jako herní, ale teoreticky jej můžu doporučit komukoli. Samozřejmě chybí tu voděodolnost nebo bezdrátové nabíjení, na druhou stranu, pokud máte 6000mAh baterku, asi vás tak nějaké odkládání telefonu přes den v práci na dobíjecí podložku netrápí. Pokud to vezmu z pohledu konkurence herní, ta prakticky v Česku neexistuje. Blacksharky vymizely, Nubia Red Magic tady není a otázkou je, co Lenovo Legion, který se představí ve stejný okamžik. A jak již jsem řekl, ROG jde nejdál v podobě dalšího dokoupitelného příslušenství. Navíc výhoda, že pokud budete přecházet ze starších ROG telefonů, pořád jsou kompatibilní obě dokovací stanice ještě z ROG 1, z dvojky pak Gamepad i Twinview dock. Představte si totiž, že přes den na telefonu pracujete, cestou domů v metru nahodíte lehký gamepad a doma pak zasadíte rog do profesionální dokovací stanice, připojíte klávesnici, myš, velký monitor a to je pak v PUBG dost velká výhoda oproti protihráčům. Když odhlédnu od hraní, z pohledu klasické konkurence je tu Oneplus 8 Pro, Samsung S20 série, Huawei P40 Pro, Motorola Edge+. Huawei nemá Google, Samsung zas má Exynos zato rozhodně líp fotí, Motorola až moc zakřivený displej a tak bych se v tomto případě asi rozhodoval mezi 8 Pro a právě ROG Phonem 3. A vlastně víte co? Můj primární daily driver byl už od prvního modelu vždycky iPhone. Já ho teď odložím do šuplíku, přejdu po více jak 10 letech čistě na používání ROG Phonu 3 a rozhodně se můžete těšit za měsíc na video, jak je na tom ROG Phone 3 z dlouhodobého pohledu. Každopádně, teď už jen ceny. Základní Strixová verze – to je ta, na kterou si můžete předobjednat a dorazí začátkem srpna je za cenu 22 990,- a navíc prvních 40 z vás dostane u nás na eshopu Hurámobil.cz sluchátka ROG Cetra zdarma. Plnohodnotná ROG trojka v konfiguraci 12GB/512GB bude za cenu 28 990,- a varianta 16GB/512GB za 31 990,- s dodáním koncem srpna a stejně jako Strixy je můžete už teď předobjednat stejně jako příslušenství. No, jestli jste tedy měli odložené peníze na zahraniční zájezd, který se z důvodu koronaviru neuskutečnil, teď už víte, kam přebytečné peníze investovat a dovolenou můžete strávit pařením doma na gauči. ...
Vysoká odolnost a displej pro filmové fanoušky Sony je v mobilních telefonech hrozně úzce specifická značka a vlastně takový kult. Buď jí milujete a nedáte na ní dopustit nebo vám to vlastně ani nic moc neříká. Už designem se totálně odlišuje od konkurence. Úzkou nudli, která ale hodně dobře padne do ruky, si rozhodně s ničím nespletete. Tvar celému telefonu dává jasný a typicky poznávací znak Sony, displej v poměru stran 21:9 a tady přichází právě jeden z důvodů, který chápou jen fanoušci Sony. Sony Pictures je poměrně velkým hráčem ve filmovém průmyslu a tak 4k displej, formát stran 21:9 a perfektně hrající stereo reproduktory směřující dopředu je něco, na čem si Sony zakládá. Běžný uživatel tedy bude brblat nad relativně velkým čelem a bradou, filmový fanoušek a nadšenec Sony pochopí, že někam se ten hardware vměstnat musí, pokud nechcete notch nebo vysouvací přední kameru. Ta by totiž mohla narušit IP68 a hlavně IPx5 ochranu, kterou se Sony už dlouhá léta oproti konkurenci pyšní. Jedná se o kombinaci odolností, kde právě IPX5 je i ochrana proti proudu vody a ne jen ponoření do vody jako je v IPX8. 6,5“ OLED displej je ještě jedním výjimečný, svým 4K rozlišením, které prostě u žádného velkého výrobce nenajdete a s hustotou 643 pixelů na palec je to rozhodně momentálně nejjemnější displej na trhu. Samozřejmě, že pokud převyšujete konkurenci v jednom ohledu, projeví se to zase někde jinde. Displej rozhodně nepatří mezi nejjasnější displeje a na sluníčku z něj v automatickém režimu vytáhnete světelnost kolem 600 nitů. Je to míň a je to znát. Druhou vlastností je obnovovací frekvence pouze 60Hz, což všichni větší hráči už dnes umí 90 nebo 120Hz displeje. Tedy až na Apple, ten údajně letos 120Hz nezvládne a iPhony 12 budou nadále pouze 60Hz. Sony se to sice snaží kompenzovat skrz „Motion blur reduction“, což je funkce, která by měla zkrátit nutný čas mezi vypnutím a zapnutím pixelu, ovšem v reálu je výsledek těžce pozorovatelný a samozřejmě vyšší obnovovací frekvenci se to nevyrovná. Barevné podání si můžete přizpůsobit a tady je další místo, kam zasáhlo oddělení profi kamer CineAlta. Na výběr máte buď z Režimu autora, což je režim, který je laděn do teplejších barev a chcete rozhodně pro sledování filmů kvůli barevné škále BT.2020 a 10 bitovým barvám nebo standardní režim, který dělá celkově barvy živější. V tomto režimu můžete zvolit i automatický režim autora, do kterého se telefon přepne v kompatibilních aplikacích jako je třeba předinstalovaný Neftlix. Záleží tedy hodně na vás, jaký režim je vám příjemnější. A pokud to myslíte s nastavením displeje opravdu vážně, můžete si potunit vyvážení bílé do detailů do jakých to v žádném jiném telefonu asi nenajdete. Samozřejmě tohle je pro profesionály, kteří chtějí aby třeba výsledná fotka při tisku vypadala úplně stejně jako na displeji. Běžný smrtelník si v pohodě vystačí s automaticky přednastavenými hodnotami. Vylepšená baterie 4K displej si samozřejmě žádá i větší baterku a tohle byl jeden z velkých nedostatků původní Xperie 1. I když má Sony tradičně skvělé režimy power managementu, stovky miliampérů oproti konkurenci chyběly a současných 4000mAh je opravdu už důstojná hodnota. I přes tohle všechno počítejte, že Xperia 1 Mark 2 je jednodenní telefon, 2 dny dáte o víkendu, pokud si telefon s sebou berete na chatu jako prostředek někomu zavolat kdyby něco, aktivního využití ovšem 2 dny nedáte. V balení také najdete jen 18W nabíječku i když telefon podporuje 21W skrz Power Delivery. Pokud nabíjíte, jako já, tradičně přes noc, asi je vám to koneckonců jedno. Telefon stejně zapojí svoje učící se režimy, vysleduje vaše návyky a nabíjí pomalu jak to jen jde, abyste těsně před probuzením měli nabito do plna. Obecně totiž jakékoli nabití nad 90% má vliv na životnost baterie a tak se Sony snaží posledních 10 procent nabít až těsně před probuzením. Samozřejmě, pokud se potřebujete nabít přes den, plný výkon dokáže za půl hodinky dodat telefonu zhruba 50% baterie, což je plně dostačující. Pokud netlačíte na pilu s rychlostí, můžete využít i 11W bezdrátově. Sony to má ovšem s příslušenstvím tak nějak podivně, o nabíječce v balení jsem už mluvil, avšak pokud chcete 11W bezdrátovou nabíječku Sony, máte smůlu. V nabídce je pouze 9W a po 11W se musíte poohlédnout někde jinde v neoriginálních vodách. Solidní výbava a příjemné prostředí Asi všichni čekají, že za 33 000 Kč v telefonu bude ten nejrychlejší možný procesor Snapdragon 865, a ano je tu v kombinaci se 6GB RAM a 128GB úložištěm, už to ovšem není tak velká hitparáda. Kdejaká konkurence nabízí za podobné peníze už minimálně 8 nebo i 12GB operační paměti. Úložiště je každopádně UFS 3.0, takže všechno běhá opravdu velmi rychle i když samozřejmě počet aplikací udržitelných v paměti je nižší než u konkurence. Samozřejmá je i instalace téměř čistého Androidu 10 s lehkou Sony nadstavbou. Tradičně je tak k dispozici Side sense spouštěné dvojitým poklepáním na okraj telefonu, což je chytrý pomocník nejčastěji používaných aplikací, který si můžete hodně upravit k obrazu svému. Chytrý v tom, že sleduje jaké aplikace v jakou denní dobu používáte a automaticky je vám nabízí přednostně. Umožňuje také docela šikovné zobrazení 2 obrazovek, což se hodí na multitasking, a pamatuje si i jaké aplikace jste spolu používali současně a ty vám navhruje ke spuštění. Pokud tedy nemáte třeba premiový účet na Youtube a jste zvyklí třeba při našich streamech si číst emaily, ideální ja na to právě tento splitscreen. A samozřejmě vám asi nemusím říkat, že na obrazovce 21:9 se split screen přímo nabízí. Pár předinstalovaných aplikací třetích stran tu najdete, ale defacto jsem napočítal jen Facebook, Netflix, Amazon, Outlook, Booking, Linkáč, Accuweather a jednu zkušební verzi hry. Není to tedy nic strašného v podobě 25 aplikací jako u Samsungu, takže balast tu je, ale nic drastického. Celkově je ovládání hodně příjemné a kdo by náhodou přece jen chtěl tuhle nudli ovládat jednou rukou, i ta možnost tu je. Co naopak na Sony nenajdete je odemykání obličejem a zabezpečení je řešené buď klasickým pinem, táhnutím prstem nebo rychlým a spolehlivým bočním tlačítkem s integrovanou čtečkou otisků prstů. Komplikované focení, nebo zábava? Tak, a jdeme na foťáky, což je zase hodně specialitka Sony právě kvůli foto divizi Alpha. Všichni asi čekají, že výsledná kvalita snímků bude bezkonkurenční, ale Sony se tentokrát víc než na dokonalé snímky zaměřilo na rychlost. Hned vysvětlím. Už samotné použití 12MP senzorů u všech foťáků, místo třeba nového 108MP u hlavního má za následek opravdu ultra rychlé čtení informací se senzoru. Sony dokáže přečíst obsah celého senzoru za 10ms oproti 30ms na 108MP senzorům, což má za následek 2 věci. Zaprvé při natáčení videa je potlačený rolling shutter při rychlých pohybech kamerou a zadruhé sekvenční snímání teď dokáže vyprodukovat až 20 snímků za vteřinu. Inspirace z bezzrcadlovky Sony A9 je tedy více než jasná. K tomu přidejte ještě ostření alá Dual Pixel od Samsungu, které používá zhruba 70% plochy senzoru a dokáže ostřit 60x za sekundu. Rázem se dopočítáte toho, že když použijete kontinuální snímání 20 snímků za sekundu, každý snímek bude 3x během expozice zaostřen. Za následek to má opravdu dokonale ostré fotky. Otázkou na místě samozřejmě je, kolik z nás a jak často používá sekvenční focení, které je ideální spíš na sportovní fotografii. Na druhou stranu, pokud se jej naučíte využívat třeba pro focení na party, na oslavách atd., můžete nafotit spoustu sekvencí snímků a pak z nich vybrat jen ty, které se vám líbí. Aby to ale nebylo tak jednoduché, k dispozici jsou na veškerou práci s foťákem 3 aplikace a tady nastává onen kámen úrazu. Hlavní fotoaplikace, kterou známe všichni se od poslední Xperie defacto nezměnila. Jeden až 3 stromečky pro použití foťáků jsou každému jasné, někomu by mohlo chybět přepínání kamer pouhým roztahováním prsty, mě ale citelně nejvíc chybí 2 věci: Noční režim a HDR režim. U nočního režimu je argument Sony takový, že chce, aby fotky byly reálné a ne postprocessingem zesvětlené snímky alá noční režim Huaweie, u HDR je argument takový, že HDR je dostupné v aplikaci Photo Pro. Ano, pro natáčení a focení jsou totiž v Sony hned 3 aplikace. Klasická fotoaplikace, poté aplikace Photo Pro na focení a Cinema Pro na natáčení videí. Všechno cajk, kdyby právě v Sony pochopili, že takové Auto HDR je sakra potřebná funkce v automatickém režimu v hlavní aplikaci. Mobilní telefon totiž ze své povahy nemůže nikdy nahradit profesionální kamery a foťáky. Je fajn, že Sony se snaží aplikace udělat přesně tak, jak vypadají na oněch profesionálních zařízeních kde fungují skvěle, jen prostě mobil je víc než cokoli jiného point and shoot zařízení. Pokud chci docílit nádherných fotek, postavit telefon na stativ a dělat večerní fotky Prahy, dost pravděpodobně s sebou ke stativu potáhnu ještě profi foťák. A absence HDR v automatickém režimu, který je pro masy, je za mě velký fail. Stejně tak druhý velký fail jsou formáty v aplikaci Photo Pro. Pokud už existuje takto detailní manuální aplikace, kde si mohu nastavit všechno možné, kde je focení do RAWu? To je přece tak základní věc jako je u auta třeba motor nebo volant. Bez RAWu totiž postrádá celá aplikace jakýkoli smysl a chodit sem budete jenom kvůli tomu, abyste si připadali cool, že rozumíte focení nebo že nedejbože chcete fotku vyfocenou s velkým dynamickým rozsahem. Dalším příkladem nedotaženosti aplikace je ostření, kde nepochopitelně nejkratší ostřící vzdálenost automatikou vůbec neodpovídá nejkratší ručně nastavené vzdálenosti na posuvníku. Samozřejmě zabývat se Photo Pro aplikací je rozhodně na samostatné video, které si zaslouží udělat až budou odstraněny elementární nedostatky a Cinema Pro už znáte z loňska. Pro účely recenze postačí říct, že ve Photo Pro můžete nastavit vše kolem ostření, ISO, vyvážení bílé, značky polohy, fotit samozřejmě skrz všechny 3 objektivy, ale hlavně zajímavě vypadá styl menu. Vzhledem k tomu, že spolupráce je úzce spjatá s divizí Alpha, kde jedna z nejvíc vytýkaných funkcí je styl menu a toto je nově přepracované do vertikálních grafických ikonek s horizontálním rozložením, možná, že vidíme reálný teasing nového menu v chystaných foťácích A7S III a nejspíš A5tky, která se chystá později. Fotky stojí za to Teď už jdu ale na kvalitu výsledných snímků v hlavní aplikaci u kterých je vidět, že postprocessingem si prošly opravdu minimálně a asi nejvíc odpovídají realitě oproti tomu, co jsem měl možnost vidět letos ve všech testovaných telefonech. Ostrost je opravdu precizní s dostatkem detailů a šum na fotkách je občas znatelnější než třeba u Samsungu, na druhou stranu výraznější redukce šumu by zas měla za následek méně ostré fotky. K dokonalosti prostě chybí jen ten RAW a HDR, které by v některých mezních situacích dokázalo vytáhnout stíny. Jinak se mi tradičně hrozně líbí barevné podání a hlavně pokud fotíte při západu slunce, ten tón barev mě tradičně na Sony hrozně baví. Večerní fotky jsou takové, jak je vidíte svým vlastním okem. Nevidíte nic ve stínech, nevidí to tam ani telefon a je to otázkou volby jestli se vám víc líbí pojetí Sony nebo pojetí třeba Huaweie. A zase se budu opakovat, být tu RAW, který teda vlastně Sony slibuje dodělat, vytáhl by si každý stíny i dodatečně. Širokoúhlý foťák na první pohled při 16mm není tak širokoúhlý jak u konkurence, ale opět to má své opodstatnění vzhledem k dospělým foťákům, kde 16mm šíro kopíruje klasický objektiv 16-35 a fotky vypadají na šíro oproti porovnání s konkurencí opět velmi dobře a vyváženě i když sem tam se mi podařilo na automatiku vyfotit docela slušné přepaly. Zoomový foťák je zde ekvivalent 70mm, což je 3 násobný zoom a zase to odkazuje na 70-200 objektiv z profi sféry, ale výslednými fotkami je ze všech 3 nejslabší. Fotky jsou desaturovanější a hlavně celkově se z nich vytratila ostrost. Teda ostré jsou pořád, ale oproti zbylým 2 foťákům už daleko méně. U videa je telefon schopen natáčet všema 3ma foťákama ve 4K. Ovšem tady přichází další nelogičnost. Pokud chcete ve 4K 60fps, musíte do aplikace Cinema Pro. Kdybyste očekávali, že aplikace foťáku, která nabízí přepnutí do Photo Pro ikonkou u foťáku, po přepnutí na video nabídne přepnutí do Cinema Pro, chtěli byste moc. Opět si tedy musíte pamatovat, že pro 4K60 se prostě chodí jinam. Když se tedy konečně dostanete k natočení videa, zjistíte, že tradičně je velmi dobré a líbivé barevné podání z fotek je stejné i u videa. Elektronická stabilizace je dostupná na všech třech objektivech přičemž u hlavního a tele je i ta optická. Celkově jsem s videem na Xperii hodně spokojený. Závěrem No, babo raď jak tuto Xperii shrnout. 33 000 Kč za telefon je velká pálka, navíc když už k němu nedostanete ani sluchátka v hodnotě 8 000 Kč, která se rozdávala v předobjednávkách. Celkově telefon nemá žádnou výraznější slabinu. Ano, displej míň svítí na sluníčku, vyrovná to 4K, baterka už je konečně dostatečně velká, hardware je špičkový, voděodolnost a prachotěsnost skvělá, design je originální, dokonce se vrátil jack na sluchátka ke kterému mám taky jednu historku, která se pojí s jeho umístěním. Zdířka je nahoře kvůli tomu, aby cesta od zvukového procesoru směrem k výstupu byla co nejkratší a tím pádem co nejméně rušena – až tak inženýři při designování přemýšlí. Problém je, že ovšem tak usilovně přemýšlí, že občas něco až přemyslí. A to je největší kámen úrazu. U foťáku totiž máte pocit, jak kdyby na celém telefonu pracovaly 3 teamy lidí a navzájem spolu vůbec nekomunikovali. Jeden team měl na starosti hlavní aplikaci, druhý aplikaci pro natáčení a třetí aplikaci pro focení. A je to znát. Pokud totiž byla snaha přiblížit se divizi Alpha, proč nevzít celé prostředí z foťáků Alpha? A proč ani po skoro po 2 měsících od prvních amerických recenzích není v telefonu pořád focení do RAWu? Zkrátka na telefonu platíte hlavně za 2 věci. Za procesor a za foťáky. Ty jsou výborné, ovšem jejich použití je zmatečné. Vlastně je to hodně podobné jako u Huaweie, skvělý hardware, ale nemá Google. A software je polovina produktu. Pozitivní věc na něm je, že se dá, na rozdíl od hardwaru, vylepšit a poslat aktualizaci. Tenhle telefon by si to totiž ukrutně zasloužil. Za 33 000 Kč už nedodělky odpustit moc nejde a konkurence je v tomto ohledu nesmlouvavá. Daleko levněji totiž pořídíte S20+, Oneplus 8 Pro, za podobné peníze máte iPhone 11 Pro Max – tohle všechno jsou telefony, které mají mainstreamové vlastnosti zvládnuté holt daleko lépe. A když zvládne Sony mainstreamové věci, bude hrozně fajn se pustit do vychytávek jako Cinema Pro a Photo Pro, což mohou být právě ty jazýčky na vahách, proč nakonec si to Sony koupit. Na začátku to bylo jednoduché, přibalila se jako dárek k předobjednávkám sluchátka v hodnotě 8 tisíc korun, teď ale je čas prodávat za plnou cenu bez slev. A to půjde asi hodně těžko. ...
relativně slušnou fotku, podruhé hrozně měkkou fotku a ostrosti tam pohledat. Občas je za dne na fotkách patrný šum i za dne a večerní snímky jakž takž zachraňuje noční režim. Stačí ale pouliční lampa, postprocessing zahapruje a výsledná fotka je pak celá žlutá. Upřímně, celkově jsem z telefonu o moc lepší fotky, vzhledem k použitému senzoru GW1 od Samsungu, víc nečekal. U šíra se vlastně ani moc nezdržím, protože bych jen opakoval negativa hlavního foťáku a ještě je 2x vynásobil. Za dne to jde, ubývající světlo a ostrost nikde, večer nepoužitelné. Na druhou stranu iPhone 11 Pro Max je na tom se šírem večer dost podobně. Chuť si vlastně můžete spravit za dne hlavně 5MP makro foťákem, tam jsem byl s ohledem na konkurenci spokojený a vlastně plusové body dávám hlavně za oněch 5MP u kterých nikdo víc než Instagram stejně neočekává. U videa samozřejmě také neočekávejte nic extra, 10 Pro umí natáčet až ve 4k při 30fps nebo slow motion až do 960fps v HD rozlišení. Stabilizace obrazu je na průměrné úrovni, ale samozřejmě pokud byste chtěli za podobné peníze natáčet video, letošnímu iPhonu SE se TCLko ani náhodou nevyrovná. Co říci závěrem Když to teď všechno pěkně shrnu. TCL 10 Pro si rozhodně zaslouží hodně plusových bodů za pěkný design, krásný displej, který může směle soupeřit s kterýmkoli telefonem v podobné kategorii, hodně plusová je i baterie a samozřejmě jsem nezmiňoval ještě pár věcí jako dedikované tlačítko pro Google asistenta nebo podporu 2 SIM karet v hybridním slotu. Pokud přemýšlíte, jestli si koupit nebo nekoupit TCL 10 Pro, vlastně jediné, kvůli čemu bych jej chtěl je onen displej. Levněji ovšem dostanete právě třeba Xiaomi Mi Skvělý výrobce displejů se nezapře Značku TCL asi mnozí nemusí znát, protože u nás tak silně nepůsobí. Jedná se o společnost, která do svého portfolia zakoupila značky jako Palm, Alcatel nebo Blackberry. Nicméně jak už to bývá, ani pod křídly TCL se legendárním matadorům nedařilo a tak TCL začlo vyrábět telefony pod vlastní značkou. Pokud to někdo z vás neví, TCL je jeden z největších výrobců displejů na světě a v USA je dokonce jedničkou v prodeji televizí. Každému je tedy jasné, že stejně jako třeba u Samsungu, i tady se dočkáte hodně dobrého displeje. Konkrétně tedy 6,5“ Amoledu s velmi dobrou čitelností na sluníčku, výborným kontrastem, podporou HDR10 a navíc funkcí NXTVision, která ještě trochu víc potěší srdce milovníka krásných displejů. Můžete si zapnout vizuální vylepšení, konverzi SDR na HDR obraz, ještě naboostit čitelnost na sluníčku – tohle všechno je super. Jen si dejte pozor na to, že někdy čím víc pruhů neznamená tím víc Adidas – na mě je totiž volba vizuálního vylepšení až moc přesaturovaná, tak jen abyste to nepřeboostili. Rozhodně doporučuji si s nastavením NXTVision trochu pohrát dle osobních preferencí a jste naprosto v pohodě. Displej je mírně zahnutý, ale naštěstí jen jemně, rozhodně to není Motorola Edge+, na nechtěný dotek občas narazíte, ale není to nic strašného. Třeba oproti iPhonu 11 Pro Max je TCLko výrazně užší, takže odepisovat na zprávy jednou rukou a přitom nemít nechtěné doteky bříškem palce rozhodně jde. Výbava zamrzí i překvapí Pokud se oprostíte od toho, že u některých výrobců platíte hlavně za značku, veskrze u mobilů připlácíte větší peníze u prémiových telefonů za 2 hlavní věci. Za kvalitu foťáků a za procesor. U procesoru vám řeknu rovnou, že 10 Pro není za svou cenu úplně nějaká extra hitparáda. Přece jen v cenovce kolem 12 000 Kč nabídnout Snapdragon 675 chce pořádnou troufalost. Oproti stejně drahému Xiaomi Mi Note 10 Lite, levnějším Realme 6 Pro, Redmi Note 9 Pro vybavenými procesory sedmičkové řady je to prostě výrazně slabší. 6GB operační paměti je fajn, ale občas se mi prostě stalo, že se při rychlejším procházení v menu telefonu sem tam sekla animace. Zbytek hardwaru už je vcelku fajn a běžnému uživateli to bude v pohodě stačit. Sice tady chybí Wi-fi 6, ale na druhou stranu, routery asi neměníme tak často jako mobily, takže většina z nás má doma stejně staré routery co dokonce možná budou umět ještě i jenom 2,4GHz. Samozřejmě zbytek už je klasika: NFC, GPS, Glonass, Galileo, ale rozhodně potěší určitě zdířka pro sluchátka, těch už začíná být poslední dobou jak šafránu. Telefon pohání Android 10 s vlastní nadstavbou TCL UI. Musím vám říct, že ze začátku jsem si na ní chvíli zvykal, hlavně šuplík aplikací předběhl svou dobu a to co má TCL už dávno, před 14 dny představil v novém iOS Apple. Tam to bude vypadat sice trochu jinak, ale automatické řazení aplikací do skupin je právě něco, co najdete tady a u nového iOS 14, pokud samozřejmě máte už nainstalovanou betu. Pro někoho to může být fajn, pokud ale máte aplikací málo, u některých skupin to působí až komicky. Naštěstí se dá ale toto výchozí zobrazení přepnout do mnoha jiných a nebo do klasického šuplíčku. Hodně pozitivní je na tomhle telefonu baterie, která má rozhodně nastandardních 4500mAh a bez problému vám telefon vydrží celý den náročnějšího používání. Pokud nejste přilepení na telefonu od rána do večera, s trochou štěstí dáte i dny 2. Focení není vždy radostí Soustava 4 foťáků spolu se dvěma diodami roztažená od kraje ke kraji vypadá hodně futuristicky a působí hrozně nabušeným dojmem. Ve skutečnosti však dostanete hlavní 64MP foťák se světelností f/1.8, k tomu 16MP šíro, 5MP makro a 2MP senzor pro rozostření pozadí. U hlavního foťáku jsou denní fotky relativně fajn, s dostatkem detailů a nejvíc se dá pochválit rozhodně barevné podání v tom smyslu, že je relativně věrné a rozhodně telefon nepřesaturovává. Na druhou stranu je to u fotek tak 50:50. Jednou dostanete Note 10 Lite, za stejné peníze Mi Note 10 a to jsou telefony taky s hodně pěkným designem, navíc lepším procesorem, lepšími foťáky a taky hodně pěkným displejem. Samozřejmě u Mi Notů jde ještě o trochu větší zařízení, o nějakých 30g těžší, ale to je jen parametr, který někomu vyhovovat může a jinému zase ne. Celkově by TCL 10 Pro mělo být cenově posazené o pár tisícovek níž, minimálně pod 10 000 korun. Bohužel se tak opakuje to stejné v čem jely značky Alcatel a Blackberry u nás posledních 5 let. Blackberry ještě tak nepočítám, to bylo unikátní svými hardwarovými klávesnicemi, ale Alcatel byl a TCL je na stejné linii jako Xiaomi, Huawei, Honor, Realme a podobně a holt jeho pozice na trhu není taková, aby mohl prodávat horší specifikaci za dražší peníze. To může snad jen Samsung se svými masivními reklamami a vizibilitou na trhu a i tomu padají drasticky čísla. Takže ještě jednou, až TCL 10 Pro zlevní na cenu pod 10 000 Kč, bude to hodně fajn telefon. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
bonmoto.cz | 6 299,- |
doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
moto-kufry.cz | 6 299,- |
motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.