Každopádně to ale vůbec nebrání tomu, abychom se spolu nepodívali dnešní novince na zoubek. Jelikož je PartyBox o zvukovém zážitku, doporučuji vám pustit si recenzi ve video podání. Ukázky jsem nahrával na speciální binaurální mikrofonní ušiska, tak si nasaďte sluchátka, abyste měli co možná nejvěrnější zážitek z přehrávané hudby. Video recenze JBL PartyBox Encore PartyBox Encore vs PartyBox Encore Essential Hned na začátku upřímně uvádím, že celá alfa a omega zmíněného kousku záleží v tom, jak jej budete vnímat vzhledem k ceně. Cena totiž není malá a za JBL PartyBox Encore zaplatíte 8 990 Kč a hodně důležité je v tomto ohledu si jej nesplést s modelem JBL Encore Essential, na jehož zahraniční recenze narazíte asi nejčastěji. Vůbec řada Essential znamená u všech reproduktorů od JBL odlehčenou řadu, podobně jako je ku příkladu Xiaomi 11 a Xiaomi 11 Lite nebo oblíbená řada Lite telefonů od Huawei. V případě modelu Encore jsou ovšem zásadní rozdíly. Klasický Encore nabídne 7800mAh baterii a v balení najdete i mikrofon pro karaoke, kdežto Encore Essential je bez mikrofonu a pouze s 4800mAh baterkou. A nejde jen o výdrž, ale i o výkon, protože ač mají obě varianty výkon 100 W, menší baterka Essential jej neutáhne a tak „plnou palbu“ dostanete pouze při připojení do zásuvky. Je potřeba s tím počítat, protože Essential by měl podle všeho k nám dorazit na předvánoční trh, tak si pouze dejte pozor, ať si vyberete správný reproduktor podle vašeho použití. JBL alternativy Abych se ale vrátil k onomu důležitému začátku. Alfa a omega je vnímání vzhledem k ceně, protože jen o tisícovku dražší je JBL PartyBox 110 s výkonem 160 W nebo naopak o 1 300 Kč levnější je PartyBox On-The-Go, se stejným výkonem a mikrofonem v balení, jen kvůli svému rozměru už dostanete k variantě On-The-Go popruh přes rameno. A to je přesně jeden z těch důvodů, kde bych se rozhodoval mezi On-The-Go a Encorem. Jsou to rozměry. Jak často budete reproduktor přenášet, jestli vám vyhovuje spíše praktické držátko a menší rozměry nebo popruh přes rameno. Co se týká váhy, tak jsou na tom oba dva PartyBoxy dost identicky. Rozhodovat se ovšem můžete ještě podle dalších dvou faktorů. Výdrž na jedno nabití, kde On-The-Go vydrží přehrávat hudbu zhruba 6 hodin, zatímco Encore rovnou 10 hodin. A konečně poslední důležitá věc je aplikace JBL PartyBox. JBL PartyBox Encore totiž JBL zařadilo do rodiny PartyBoxů 110, 310, 710, 1000, který máte možnost konečně i vylepšit prostřednictvím aplikace. K tomu se ale dostanu za chvíli. JBL PartyBox Encore O zvuk v Encore se stará dvojice tweeterů s průměrem 4,5 cm a jeden woofer s průměrem 13,5 cm. Je jasné, že pokud chcete hutné basy, s malými repráčky většinou žádné extra divadlo nepředvedete, a tak JBL na to šlo hodně šalamounsky, protože kromě předního basáku je ještě jeden basový vývod na zadní straně a tak hodně záleží na prostředí, kde budete hudbu přehrávat. Uvnitř místnosti je to jednoduché a stačí malý trik jako u malých repráčků. Postavíte Encore do kouta a uvidíte, jak najednou budou basy energické. Horší je situace na party venku, takže určitě myslete na to, kam a kde PartyBox Encore postavíte. Rozdíl je skutečně znát. Z ovládacích prvků oceňuji, konečně po všech těch letech, analogový ovladač hlasitosti místo dvou tlačítek plus a mínus na starších PartyBoxech nebo modelu On-The-Go. Konečně tak máte přesnější, a hlavně rychlejší možnost ovládat hlasitost. Zbylá 4 tlačítka jsou již notoricky známá. Zapnutí, tlačítko pro spárování s Bluetooth (Pozn.: mimochodem ve verzi 5.1 a umožňuje připojit i 2 zařízení současně), bass boost a konečně tlačítko pro světelné efekty. 4 kolečka na opačné straně jsou výhradně určená pro připojený mikrofon, jeho hlasitost, výšky, basy a echo. Na zadní straně najdete pod dvěma gumovými záslepkami vstup pro napájení, drátový mikrofon, USB-A využitelné pro USB Flash disk s písničkami nebo třeba dobíjení vašeho mobilního telefonu a tlačítko pro připárování dalšího kompatibilního reproduktoru (Pozn.: Můžete zapojit například 2 reproduktory Encore současně a docílit tak stereo zvuku). Celý reproduktor má pak, pochopitelně se zavřenými gumovými kryty portů, odolnost IPX4 a na rozdíl od některých PartyBoxů mu na spodní straně chybí závit pro našroubování na držák. Finální verdikt - Jaký JBL PartyBox je pro vás ten pravý Upřímně sdělím, že po zvukové stránce jsem osobně nikdy nebyl extrémním fanouškem značky JBL. Přece jen každá značka má svou charakteristiku a JBL pro mě byly vždy až moc přebasované reproduktory s docela zahuhlanými středy. Encore je ovšem diametrálně jiný. Musím říct, že oproti PartyBoxu 300, kde jsem bass boost vypínal, tak u PartyBox Encore jsem basy pořád tak nějak hledal. Naštěstí má Encore dokonce 2 úrovně basů a nastavit je na nejvyšší level punchy (Pozn.: rázný, energický) je aspoň pro mě takový ten sweet spot. Pochopitelně, ale stejně jako jednomu se líbí blondýnka, druhému brunetka, každý bude mít na zvukový projev jiný názor. Celkově ovšem musím říct, že ani na nejvyšší hlasitost nemá PartyBox Encore zásadní problém ani u výšek, středů či basů a co oceňuji nejvíc je právě ona aplikace, kterou jsem zmínil na začátku. Můžete si pohrát s jednotlivými vizuálními efekty, zapnout blesky, postranní ledky nebo kruhové efekty kolem basáku, upgradovat firmware, ale taky hlavně poladit ekvalizér. V rámci možností si tak můžete svůj PartyBox Encore poladit v rámci možností přesně tak, jak je vám zvuk nejpříjemnější. Pochopitelně PartyBox 310 nebo mnou porovnávanou 300 z toho nevykřešete ani, když dáte basy na punchy a basy ještě následně vytáhnete v ekvalizéru, ale ono je to přesně o té kompaktnosti. Jestli jste typ, který dojede někam autem a táhne se s reproduktorem na pláž nebo na chatu, je váha jasný argument, proč zrovna vybrat PartyBox Encore. Možná se vám zdá, že jsem dnes nechrlil výhody, ale ony tu žádné jiné kromě těch, které by vycházely z menší konstrukce nejsou. Holt do Mini Cooperu taky nenaskládáte tolik lidí jako do dodávky, byť obě auta mohou stát stejnou částku, a tak je potřeba chápat PartyBox Encore. Ano, slušela by mu menší cena, obzvlášť když je PartyBox Encore poloviční oproti modelu PartyBox On-The-Go, ale zase zde máte mnohem větší výdrž a možnost si zvukový projev poladit v aplikaci, a to se opravdu počítá. Když bych měl já upřímně uvažovat, jaký PartyBox zvolit. Za mě je PartyBox Encore ideální na chaty, chalupy, domácí večírky, na Silvestra, protože se spolehněte, že i malý kolibřík vám na 100 % rozdrnčí okenní tabulky. Jestli bych jej bral na otevřené prostranství typu pláž, a teď pominu, že si vždy klepu na hlavu, když tohle někdo pustí u vody, nevím, ale budiž, vžiju se do vás. Za mě by někomu na otevřeném prostranství mohly chybět jen zmíněné basy. Odkazy na všechny dnes citované modely JBL vám nechávám níže pod článkem a schválně mi napište, který z nich je váš favorit. ...
Design Huawei, jakožto čínská značka, designuje svoje telefony primárně na svůj vlastní trh. Tam má totiž své nejvěrnější zákazníky, a tak je logické, že jejím preferencím bude přizpůsoben i design. Ať už ovšem máte na design jakýkoli názor, jisté je, že řemeslné zpracování telefonu je naprosto prvotřídní, koneckonců, jak už jsme u Huawei zvyklí. Nikde nic nevrže, všechno sedí na milimetr přesně až na jeden úsměvný detail – nesymetricky nalepená fólie na displej a zjevně jde tak asi o jeden z mála prvků, který v dnešní továrnách na mobily ještě dělá člověk. Sledujte video recenzi modelu Huawei nova 10 Pro Zpět ale ještě k designu, který je tradičně krásně tenoučký a není divu. Uvnitř je totiž „pouze“ 4500 mAh baterie, což na velikost displeje 6,78" je, vzhledem k baterce, docela na pováženou. A asi čekáte, že teď budu telefon plísnit za výdrž a ono ne. Výdrž vám jednoduše vyrazí dech. 7 a někdy až necelých 8 hodin zapnutého displeje nebyl zkrátka problém, a tak si asi dokážete spočítat, že při lehce střídmějším používání dá tenhle telefon s prstem v nose klidně i 2 dny. A komu ne, ten má k dispozici přímo v balení 100 W originální nabíječku, která dokáže telefon vrátit na plnou kapacitu zhruba za půl hodinky. Vlastně jedna jediná nevýhoda, že bohužel jde, stejně jako třeba u OnePlus, o proprietární nabíjecí protokol a tak pokud budete chtít dosáhnout plné rychlosti nabíjení, vždy je potřeba kupovat ideálně originální nabíječku Huawei. Displej Displeje ve svých telefonech měl Huawei vždy na velmi vysoké úrovni a to platí i tady. Já osobně sice nejsem úplně zastánce zahnutých řešení kvůli nechtěným dotykům a často horšímu ovládání prvků na krajích obrazovky, ale v případě Huawei nova 10 Pro je zahnutí příjemně decentní, že ani s jedním jsem neměl problém. Jinak jde o krásný 6,78" OLED displej s dvanácti sty horizontálními řádky, velkou svítivostí na sluníčku a podporou HDR10+. Pochopitelně ale, protože se Huawei a USA už pár let nekamarádí, chybí tady certifikace třeba pro Netflix a další streamovací služby a tak si obsah přehrajete bohužel bez HDR. Na druhou stranu to je něco jako 60Hz displej u iPhonu 14 – dokud nezažijete 120Hz, alias tady HDR, tak vám chybět nebude. Výkon Naštěstí oněch 120 Hz u Huawei nova 10 Pro zažijete, a tak je používání telefonů, co se týká plynulosti opravdovým zážitkem. Vlastně i přemýšlím, kdy jsem naposled viděl na Androidu tak plynulý telefon. O to je to pozoruhodnější, když hardware není ani tak extra „našláplý“. Snapdragon 778 opravdu není žádný trhač asfaltu. Na druhou stranu, když stejný procesor letos nasazoval Carl Pei do svého Nothing Phonu, obhajoval to tím, že jde o nejlepší procesor z pohledu kombinace výkonu a spotřeby. A to se už u zmíněného telefonu potvrzuje dvojnásobně. Chybějící Google služby vyřešíte jednoduše Pokud tedy hledáte ideální telefon v poměru výkonu, výdrže a designu, může být Huawei nova 10 Pro skvělou volbou. Až pochopitelně na jednu věc, což je pro většinu lidí automatická stopka a tím jsou chybějící Google služby. Telefon nicméně stále běží pro Evropu na jádru Androidu s nadstavbou EMUI, takže není problém většinu věcí obejít. O dost se zlepšil obchod s aplikacemi od Huawei, kde je už spousta nativních aplikací, včetně těch českých a ty které ne, na to stačí Petal Search, což je vyhledávač aplikací na alternativních úložištích. Pochopitelně, dá se obejít i Google přes GSpace, ale přece jen kdo by chtěl pouštět aplikaci, aby uvnitř nějaké pouštěl další aplikace. YouTube jde stále vyřešit přes Vanced, aplikace českých bank, snad až na Airbank, jsou přítomny také a placení pomocí telefonu funguje díky spolupráci Huawei a britského Curve. Tam jen stačí dát svou kartu a platit úplně stejně, jako jste zvyklí na svých telefonech s Androidem. Typicky tak zůstávají problémem jen aplikace, které nějakým způsobem využívají přímo prostředí Googlu, což je třeba populární služba pro objednání jídla Wolt. Aplikace padá při sledování kurýra, ale i tuto situaci Huawei vyřešil prostřednictvím vygenerovaného odkazu na ploše, který se tváří jako aplikace, ale jde jen o zavolání prohlížeče a zobrazení webové stránky. Vyřešit jde velká většina aplikací, otázkou je, jaké konkrétní používáte vy a jak moc se vám chce tohle řešit. Pochopitelně ochota řešení úměrně klesá s rostoucí cenou telefonu, a to je vlastně důvod, proč se u nás primárně daří spíš levnějším než dražším Huawei telefonům. Na druhou stranu vše se opravdu lepší a Huawei už si, jen tak mimochodem, nachází cestu i zpátky k operátorům. Abych dokončil kapitolu o výkonu. Troufám si říct, že je telefon ideální kombinace poměru designu, rychlého ovládání, nulového zasekávání a dlouhé výdrže na 1 nabití. Hry si tady zahrajete taky, i když ne na největší detaily, ale zkrátka tohle není telefon, který si kupujete, když je vám 15 let a celé dny na mobilu paříte hry. Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Huramobil [Petr Hudec] (@huramobil) Fotoaparát Na druhou stranu nova 10 Pro může být telefon pro milovníky selfíček. Přední dvojice kamer je totiž v konfiguraci 60Mpx hlavní doplněná sekundárním 8Mpx s jednou malou zvláštností. Nejde o typický širokoúhlý objektiv, jak byste možná čekali, ale o dvojnásobný zoom. Dost těžko říct, co tím Huawei myslel, ale hádám, že když se bude holka malovat, uvidí více detailů, aniž by musela jazykem lízat telefon, ale jiné moc smysluplnější využití tady nevidím. Naopak chleba se láme u hlavního 60Mpx fotoaparátu, který je skvělý a musím říct, že tak dobrý dynamický rozsah a kvalitu detailů jsem na předním foťáku hodně dlouho neviděl. Z výchozího režimu pak můžete ještě trošku oddálit, to pro případ, když byste si chtěli udělat pořádné groupfoto. Zadní sestava je pak v konfiguraci 50Mpx hlavní s pro Huawei typickým poskládáním pixelů RYYB, kde 2 zelené pixely nahrazují 2 žluté a tím pádem dosahuje lepší světelnosti než klasické senzory. Dodavatelem senzorů už není, stejně jako vloni Sony, ale OMNIVISION a zase stejně jako vloni musím říct, že pokud máte podobné senzory, chleba se láme o tom, kolik jste jako výrobce investovali do R&D a tím pádem přeneseně do softwarové úpravy fotek. Ne nadarmo tak jedny z nejlepších fotek vycházejí z Pixelů, iPhonů, Samsungů nebo třeba Huaweiů – Zkrátka z telefonů firem, které mají ohromné prostředky na to, aby zaplatili armádu lidí, kteří chodí, fotí, chodí, fotí a vývojáři pak pečlivě na základě fotek ladí optimální výstupní kvalitu. A ta je tradičně velmi dobrá a na to, že jde o onen OMNIVISION musím pochválit hlavně detaily a fakt pěkný dynamický rozsah, který se projeví jednak při denních snímcích, kdy pořád je třeba v mracích vidět struktura, ale hlavně podívejte se na dynamický rozsah u restaurace Mimino u Žižkovské věže. Samozřejmě i mistr tesař se občas utne, a tak i když v drtivé většině je expozice pěkná, při západu slunce má telefon trochu tendenci se posouvat směrem do magenty. Naopak nepochválit se dá širo, což je typické 8Mpx nejobyčejnější šíro z levných telefonů a je to na něm vidět. Za dostatku osvětlení to jde, večer nejde a pokud jsem chválil na hlavním senzoru pleťovku, tak u Huawei nova 10 Pro je pleťovka většinu času posunutá do zelena a konzistence mezi oběma foťáky tak není nic moc. Video je spíš průměrné, sem tam lehce přeostřuje a na Slow Motion si moc nemyslete, to je při nejlepším případě tak nějak do počtu. Závěrem Huawei nova 10 Pro je rozhodně zajímavý telefon, který už tradičně nejvíc bodů u vás získá ve dvou chvílích. Teď na startu prodeje, když k němu dostanete sluchátka Huawei Freebuds Pro 2 v hodnotě 4 tisíc korun nebo až zlevní. Bez sluchátek je totiž cenovka nasazená zbytečně moc vysoko na 18 tisíc Korun, za které sice dostanete konfiguraci 8GB/256GB, ale marně tak vyhlížím dávné časy, kdy se telefony nova prodávaly pod 10 tisíc korun. Letos ovšem všechno zdražuje. Dolar, od kterého se ceny telefonů odvíjí šel meziročně o téměř 5 korun a je to znát na všem. Holt je potřeba se připravit na nový normál, kdy ani telefony nemohou zlevňovat věčně. A ty, které meziročně nezdraží, tak neupgradují parametry nebo je dost často ještě u nového modelu ošidí. Komu tedy nový model Huawei nova 10 Pro doporučit? Těm z vás, kteří už typicky nechtějí nebo jim nevadí nemít Google. Pak dostanete kvalitně zpracovaný telefon s velmi dobrým displejem, předním i zadním fotoaparátem, velmi plynulým ovládáním, rychlým nabíjením a skvělou výdrží na jedno nabití. Bude vám uvedené stačit? Na to si odpovězte primárně vy sami a schválně mi napište, jak na vás Huawei nova 10 Pro zapůsobila. Pořídili byste si model i bez Googlu? ...
Když bych měl najít v konstrukci jednu jedinou změnu, je to nový iPhone 14 Plus, který ve dvojici slabších iPhonů nahradil model mini. Jde o identické 2 telefony ve stejných velikostech 6.1“ a 6.7“ displeje, jako jsou verze iPhone 14 Pro. Sám jsem zvědavý, jak si povede model iPhone 14 Plus, který se začne prodávat koncem příštího týdne. Podle prvotních ohlasů to na zázračnou poptávku po větší čtrnáctce nevypadá, a naopak se zdá, že prodeje telefonu zamíří někam na úroveň modelu iPhone 13 mini. Není divu, mísí se zde 3 faktory. Jednak jde designově už o 3 roky stejný model, loňská mrzká inovace letos ještě zpomalila a větší iPhone 14 kromě většího displeje prakticky nic navíc nenabízí. Navíc za psychologickou startovní cenu 30 tisíc korun najdete na trhu mnohem více atraktivních produktů. Co už ale oba telefony mají společného, a to i se svými předchůdci, je stejný design matných rámečků nebo lesklých zad. K dispozici jsou ve stejných paměťových kapacitách, pořád je zde pomalý lightning port, stejně rychlé nabíjení, stejně vystupující modul zadních foťáků a upřímně pochybuju, že by vůbec někdo poznal, že jsou nepatrně tenčí rámečky s pár přidanými pixely. Jinak se díváme na naprosto identický telefon, jako vloni iPhone 13 a bohužel na stejný 60Hz displej a to je u telefonu za 27, respektive 30 tisíc korun už celkem na pováženou. Chápu, že Apple je Apple, a že pokud chcete jejich ekosystém, musíte občas přimhouřit oko a nekoukat úplně na cenu. Chápu, že uživatelé minulých generací, kteří nezažili více jak 60 Hz jsou na tom podobně jako lidé v Rusku, co nezažili demokracii. Prostě co neznáte, to vám nechybí, ale nejsme ani v Americe, kde si pomalu nic jiného kromě Applu, Samsungu a Pixelu nekoupíte, a tak nemáte tolik srovnání. Pořád jsme ale v roce 2022 a chtít letos po lidech 27 tisíc korun za telefon s 60Hz displejem je asi jako chtít 50 korun za litr nafty. A jsem celkem rád, že aspoň tohle už pumpaři pochopili. Co nového iPhone 14 přináší Aby to nebylo tak do očí bijící, dostali jsme přece jenom letos pár novinek. Předně, je tu procesor z loňských iPhone 13 Pro, stále A15 Bionic, ovšem s jedním grafickým jádrem navíc. Z úplných novinek pak detekce autonehody, což je vlastně rozšířená loňská detekce pádu. Funguje díky vylepšenému gyroskopu a akcelerometru a pochopitelně tohle je něco, co stejně jako druhou novinku SOS volání skrz satelitní komunikaci zkoušet tak úplně nechcete. Nutno ovšem podotknout, že zrovna tato funkce je přístupná pouze na území USA a Kanady. A kdybyste se náhodou báli, že třeba telefonem hodíte prudce na zem a začne za vás obvolávat nouzové kontakty, nemusíte. Apple totiž údajně použil sofistikované algoritmy, které počítají i s údaji z GPS vyhodnocující rychlost pohybu před nenadálou událostí, snímání mikrofonů, kdy byl slyšet náraz, tříštění skla atd. Tak snad jedině, až se něco stane, tak snad to Apple nevyhodnotí jako planý poplach, a naopak nezavolá nikoho. Když už jsme u bezpečnosti, možná jste o tom nikdy nepřemýšleli, ale rok co rok se zvedá počet napadení různých webových stránek a s tím spojené krádeže uživatelských údajů. A nejde jen o hesla, emailové adresy, data narození, ale i spoustu dalších osobních údajů, s kterými se pak vesele obchoduje a vy se jen nestačíte divit kolik spamů či nevyžádaných telefonátů najednou musíte vyřizovat. Naštěstí ale existuje služba Incogni, která tohle všechno řeší za vás. Nevypere vám tedy prádlo, ani za vás nevyluxuje, ale kontaktuje za vás všechny možné stránky a poskytovatele, o kterých možná ani nevíte a zajistí vaše vymazání ze všech těchto databází. Vy se pak můžete pohodlně usadit do křesla, sledovat, jak Incogni řeší všechno za vás a mít snadnější život bez zbytečného spamu. Já musím z vlastní zkušenosti říct, že za 14 dní od spuštění služby opravdu pozoruju docela slušný úbytek spamu ve svém mailu. A abyste nekupovali zajíce v pytli, Surfshark od kterého tato služba pochází, dá prvním 100 uživatelům slevu 20%. Stačí jen prokliknout na odkaz, zadat kód HURAMOBIL a je to. Fotoaparáty Dřív jsme si u foťáků zvykli porovnávat megapixely a u prvních telefonů to bylo poměrně jednoduché. Čím více megapixelů, tím lepší foťák. To už z pochopitelných důvodů vymizelo. Pak přišlo porovnávání světelností objektivů – jednoduše, čím menší clonové číslo tím lépe – na objektiv totiž dopadalo více světla. Pokud ovšem porovnáte letošní iPhone 14 se clonou f/1.5 a iPhone 14 Pro se clonou f/1.8, možná si řeknete, že tady něco nehraje a že iPhone 14 má lepší fotoaparát. Nene, tak to není 😊. Jde totiž také o velikost samotného senzoru, a protože iPhony Pro v letošním roce adaptovaly mnohem větší senzory, musely taky malinko přiclonit. To jen tak na okraj na vysvětlenou. Každopádně snad konečně asi 2 nejhlavnější změny u nových iPhone 14 jsou dva ze tří fotoaparátů. Širokoúhlý senzor je pořád ten stejný z loňska s podporou nočního režimu, a tak rovnou přejdu na hlavní senzor, který telefon zase přebral z loňských iPhone 13 Pro. Jde opět o trochu větší senzor s vylepšenou stabilizací a rozdíl se tak projeví primárně při nedostatku osvětlení. Počítejte tedy, že expozice trvá nepatrně kratší dobu, oproti loňským třináctkám a teoreticky by tak při stejně dlouhé expozici měla být fotka detailnější s menším šumem ve stínech. Podle Apple by onen rozdíl měl být až 49% a upřímně netuším, jak čísla měří a kam na takové výsledky chodí, ale řeknu vám, že rozdíl skutečně nepoznáte a ani ve chvíli, kdy už máte trénovanější oko a víte kam se dívat. Typicky je tak rozdíl, spíš než v kvalitě, v trochu jiném barevném podání fotky. Apple totiž přepracoval svůj algoritmus a nazval je pro letošek Photonic Engine a pořád jde o stejné jádro, kdy telefon má už v sobě nafocených 5 snímků ve chvíli, kdy namíříte někam fotoaparát a po domáčknutí spouště pak vyfotí zbylé 4 a pak pixel po pixelu vybírá z každé expozice ten nejlepší, aby složil jednu výslednou a co nejlepší fotografii. Jak říkám, výsledek je spíš věcí preference a jde čistě jen o preferenční dojem a je dost dobře možné, že postupem času se i tato jemná odchylka softwarově upraví i na starších modelech. To mě ovšem přivádí i na myšlenku, proč vlastně na loňských třináctkách nedostanete nový akční režim, což je vlastně klasické video naboostované o elektronickou stabilizaci navíc k té optické. A nedostanete jí ani na iPhone 13 Pro, která je vybavená stejným foťákem a stejným procesorem. Apple tak opakuje stejný trik jako vloni, kdy přinesl noční režim i na širokoúhlý foťák a pak softwarově jej zamkl jen pro nové telefony. Jinak si pochopitelně nelze na video stěžovat a tato disciplína patří logicky na Apple k tomu nejlepšímu, co můžeme dostat i v porovnání s androidovou konkurencí. Vylepšená selfie kamerka Poslední na řadě je tak nová a vylepšená selfie kamerka, zdokonalená o automatické ostření, které by vás v ideálním případě mělo víc oddělit od pozadí a také přinést ostřejší fotku. Oproti loňskému modelu rozdíl moc nepoznáte z jednoho jediného důvodu. Senzor je moc malý na to a vy jste většinou od objektivu dost daleko na to, abyste zpozorovali nějaké zásadně rozostřené pozadí, a naopak o hodně ostřejší vlastní obličej. Zkrátka a dobře při nějaké vzdálenosti 40 cm od objektivu už je hloubka ostrosti tak velká, že ostré už je prakticky všechno. iOS 16 Troufám říct, že mnohem víc využijete nové funkčnosti iOS 16, které se dostaly i na starší modely. Třeba separace vyfocené osoby nebo objektu od pozadí a jednoduché zkopírování do poznámek, zprávy atd funguje brilantně. Koneckonců spoustu tipů na iOS 16 a co nastavit na novém iPhonu po zapnutí jsem pro vás natočil v následujícím videu: Závěrem Moc rád bych vám řekl, že pořízení nového iPhonu 14 dává nejlepší smysl. Koneckonců výhody ekosystému, ovládání, faceID atp. nemusím moc vysvětlovat a vlastně jsem jej v této recenzi ani nezmínil. On je pro to důvod. Všichni to už dokonale za ta léta známe, a tak je spíš lepší se zamyslet nad tím, kdo a proč by si měl nový iPhone 14 koupit. Letos snad jedině ten, který chce nejdelší možnou podporu a z nějakého záhadného důvodu, když už utratí 27-30 tisíc korun za nový iPhone 14 nechce utratit ještě pár tisícovek navíc a koupit iPhone 14 Pro. Je tu ovšem ještě jedna zajímavá alternativa. Loňské iPhony 13 Pro nebo iPhone 13 Pro Max. Stojí hodně podobné peníze a nabídnou 120Hz displej a teleobjektiv navíc. Za mě rozhodně mnohem lepší volba než mít teoreticky o rok delší podporu a akční režim, který na rozdíl od displeje využijete sporadicky. Až tedy bude přemýšlet o novém iPhonu 14, mrkněte, jestli se ještě někde nedoprodává starší iPhone 13 Pro nebo 13 Pro Max a jestli tedy vyloženě chcete slyšet argument, zda dává pořízení nového iPhonu 14 nebo 14 Plus smysl, tak přesně až v tu chvíli, kdy se definitivně doprodají loňské 13 Pro a 13 Pro Max anebo, pokud vyloženě lpíte na váze. Základní čtrnáctky nemají tělo z nerezové oceli, ale hliníku, a tak jsou o necelých 20% lehčí. Pochopitelně, kdo hledá opravdu lehký telefon, 113g iPhonu SE je jen těžko překonatelných, ale současných 172g iPhone 14 je hodně slušná váha na prémiový telefon s dvoudenní výdrží. Ono je totiž poměrně jednoduché vyrobit lehký telefon, ale odlehčujete primárně na baterce, a tak všichni moc dobře víme, že váha lehoučkého iPhonu SE či telefonů jako Xiaomi 11 Lite 5G je fajn přesně do té doby, dokud nemáte v 5 odpoledne vybito. Jestli v letošním roce nevyberete ani jeden z modelů, nezoufejte, snad příští rok bychom se měli dočkat už opět trochu většího upgradu. Minimálně přijde konečně USB-C a s tím mnohem rychlejší datové přenosy. ...
Příběh značky Nothing Vlastně onen „hype“ je pro telefon ALFA-OMEGA a v určité komunitě lidí na internetu funguje dokonale. Všichni totiž za poslední 3 roky od embarga na Huawei nějak cítíme, že po letech obrovských upgradů nastala stagnace, nuda, telefony jsou jen s minimálními upgrady, zato často daleko dražší, a tak asi všichni vyhlížejí ono „next big thing“. A když se řekne "BIG", problém je, že spousta lidí očekává opravdu ono "BIG" a částečně se zklamala už když viděla oficiální parametry v podobě Snapdragonu 778G+. Stačilo ovšem trochu pozorněji sledovat úniky a vlastně číst mezi řádky. Snadpragon sedmičkové řady byl avizován u Nothing Phonu (1) už mnoho měsíců dopředu a pokud znáte OnePlus a pamatujete si jejich první telefon, značka Nothing udělala pouze "copy paste" a jede naprosto stejnou strategii, která zafungovala u OnePlus před 10 roky. Foto: Huramobil Aby ne, hlavou celé společnosti Nothing je Carl Pei, který byl jedním ze dvou zakladatelů OnePlus. Sice už tady nemáme obchodní model pouze na pozvánky a prodej pouze skrz oficiální e-shop a Huramobil je mimochodem jedním ze 3 prodejců u nás, kteří mohou značku Nothing nabízet, ale marketing zůstal naprosto totožný. Udělat totální "hype" kolem nového produktu ideálně ve stylu Apple a nechat šuškandu, ať jede na plné obrátky. Jedná se o nezaplatitelnou reklamu a funguje výborně, pokud je produkt skvělý, ale když se produkt nepovede, dokáže fungovat i velmi spolehlivě opačně. Jakmile totiž prodáváte emocemi, buďte připraveni na obě varianty. A Nothing Phone (1) je rozhodně, podobně jako Apple, emocemi nabitý telefon a v podstatě on i tak trochu je jako Apple telefon. Svými tvary totiž jasnou inspiraci nezapře – stejně hranaté tělo s plochým displejem a plochými zády, úplně stejné tvary a rozmístění tlačítek na boku, stejně vystupující foťáky, jen tu vlastně chybí přepínač pro ztišení hlasitosti, slot na SIM kartu je na spodní straně a tělo není jako u Apple z nerezové oceli, ale z hliníku, což dává telefonu váhu krásných 195g. Vlastně na svou velikost při 6,55 palcovém displeji a skleněných zádech z Gorilla Glass Victus je to i hodně slušné číslo. Jedinečný design v podobě LEDkových pásků Zatímco OnePlus prodával svůj první telefon primárně skvělými parametry za nízkou cenu, Nothing Phone (1) spíš hraje na notu milovníků designu. Pod průhlednými zády vidíte odhalené šroubky, propojující pásky nebo obří cívku bezdrátového 15W nabíjení, které dokáže v případě potřeby fungovat i 5W reverzně. Foto: Huramobil Hlavním lákadlem je systém LEDkových pásků zdůrazňující hlavní prvky telefonu jako je právě cívka, foťáky, anténa nebo dobíjecí konektor. A aby bylo o čem povídat, nedivil bych se, kdyby záměrem poskládání byl tvar jablka mířící na americkou společnost. Dokonce už existuje spousta krytů a skinů na iPhony či Pixely, které vám z vašeho telefonu udělají Nothing Phone (1). Foto: dbrand.com Celý systém LEDkových pásek a jeho unikátnost hodně bude záležet na tom, jak jste zvyklí fungovat s telefonem, jak moc jste ochotni změnit svoje návyky a jestli to nějakým způsobem dokáže obohatit váš život. Mám tím na mysli hlavně jestli jste ochotni pokládat telefon displejem na podložku. Ne každý má na telefonu fólii – v Phonu (1) už je z výroby, ne každý používá pouzdro, které dokáže zvednout telefon, že neleží přímo na displeji a přece jen skla telefonů jsou náchylná k poškrábání. Jestli toto nejste ochotni podstoupit, pak se pro vás minimálně půlka výhod ztrácí. Onou druhou půlkou je pak přisvícení při focení či natáčení videa, což funguje fantasticky, rovnoměrně a přirozeně a mnohem lépe než klasická dioda, která všechno přepálí. Odpovězte si ale sami, jak často natáčíte nebo fotíte večer a to ještě objekty, které jsou tak zhruba do 2 m od telefonu. Nečekejte rozhodně, že s "fíčurkou"osvětlíte Václavské náměstí. Pokud jste si odpověděli na obě otázky ano, bude pro vás rozhodně Nothing Phone (1) přínosem. Je zde 10 vyzváněcích tónů synchronizovaných přímo s blikáním diod, kdy doporučuju vybrat jednu základní a devět dalších pak můžete přiřadit jednotlivým dalším kontaktům, takže už rovnou poznáte, kdo vám volá, ale to je víceméně z oněch upozornění všechno a tady by si telefon rozhodně zasloužil trochu rozvinout. Foto: Huramobil Jednak nemůžete stejné nastavení udělat u upozornění – to znamená přiřadit je jednotlivým lidem, ale ani aplikacím. Stejně tak je škoda, že nemůžete jednotlivým aplikacím přiřadit třeba konkrétní typ diod. Představte si možnost si nastavit pásek kolem foťáku jako upozornění na YouTube, cívku na smsky, stopku jabka na WhatsApp atd. Nebo jen části diod na mnohem více aplikací nebo koneckonců i pokud by byly pásky RGB. Tento je jeden, bílý, ale tipuji spíš, že záměrem bylo se přibližovat jednoduchosti, čistému designu a přímočarosti Applu, než z telefonu udělat ROG Phone s Aura RGB, dát 50 možností pro co všechno pásek ještě použít a pak zjistit, že 80% zákazníků si možnost neumí přizpůsobit. Ztratila by se pak ta jednoduchost a čistota. Nedá se tedy přesně říct, že je to dobře nebo špatně. Nothing Phone (1) se zkrátka nesnaží zalíbit každému, ukazuje určitý směr a buď vám vyhovuje nebo ne. Já osobně jsem zvyklý mít svůj iPhone buď v kapse nebo na stole a stejně se ztišenými notifikacemi. Zkrátka dnes je aplikací a možností, co vás vyruší od práce tolik, že naopak oceníte, když vás nikdo nevyrušuje a tak vlastně stejně jednou za čas, když zrovna chci, zapnu telefon, podívám se na zmeškané události nebo využiju ranní či večerní sumář zpráv. Pro mě teda dávají LED pásky asi největší smysl při natáčení videa, ale vlastně úplně v pohodě pochopím, když to někdo vidí jinak. Abych ale telefonu nekřivdil, alespoň nějaké další chování LEDky mají. A to, když například vyvoláte Google asistenta, což by fungovat mělo, ale kvůli momentálnímu bugu nejde nebo když se telefon nabíjí. Nejlikovanější dotaz z unboxingového videa od mr_spajdyho pak byl, že jej zajímá celková výdrž a LEDky. Dobrou zprávou je, že LEDky žádný zásadní vliv na výdrž nemají, za předpokladu, že je samozřejmě nepoužíváš pro delší natáčení videa. Pro běžné notifikace si žádného snížení výdrže nevšimnete. Vlastně možná i kvůli tomu, že LEDky jsou aktivní pouze ve chvíli, kdy máte telefon položený na rovné ploše displejem dolů, jinak k jejich aktivaci nedojde. Foto: Huramobil A když už jsem u výdrže, ta je vcelku solidní. 4500mAh baterka dokázala v průměru držet nějakých 6 hodin zapnutého displeje, což je naprosto dostačující pro celodenní výdrž i trochu náročnějšího používání. K dispozici je pak 33W nabíjení drátově, 15W bezdrátově nebo 5W reverzně – Například pokud byste měli hodinky nebo sluchátka Nothing, abyste s sebou nemuseli tahat druhou nabíječku. Nothing Phone (1) je tak trochu „sustainable“ telefon – znáte to, recyklovaný hliník, uvnitř 50% recyklovaného plastu, kompletně recyklovatelná krabička, přece nečekáte, že by uvnitř byla nabíječka. Tu si musíte, když žádnou další doma nemáte, hezky pěkně dokoupit. Displej všechna čest Jestli musím Nothing za něco pochválit, je to displej. Carl Pei jej ve své prezentaci vyzdvihnul hlavně kvůli symetrickým rámečkům. Jedná se o typickou vlastnost dražších telefonů, protože displej nemůžete ukončit konektorem na spodní straně, ale musíte jej zahnout a napojit na zádech, a to pochopitelně cenu takových displejů prodražuje, a to limituje jejich použití v levných telefonech. 6,55“ AMOLED displej se 120Hz obnovovací frekvencí je ovšem něco, na co může být Nothing pyšný. 10bitové barvy, světelnost přes 1200 nitů dopomáhá k velmi dobré čitelnosti na sluníčku, podpora HDR10+ je opravdu nadprůměr, a tak i když zrovna nejde o LTPO displej, pořád telefon plynule přepíná mezi 120Hz a 60Hz bez sebemenších problémů. Vlastně díky tomu, 240Hz odezvě na dotyk, minimální nadstavbě na Adroidu 12 je telefon až nadprůměrně rychlý. Všechno funguje plynule, neseká se a o to jde především. Foto: Huramobil Jediná zarážející věc na celém telefonu je to, že ač má displej s podporou HDR10+, nemá certifikaci od Netflixu pro přehrávání HDR obsahu. A to je vlastně i takový trochu paradox, protože přesto, že má ve společnosti Nothing své peníze spousta amerických investorů, včetně známých jmen jako Steve Huffman (zakladatel Redditu), Kevinem Linem (zakladatel platformy Twitch) nebo Caisey Neistatem (známý Youtuber) a telefon se v USA hodně propagoval a psaly o něm snad všechna americká média, i přesto není na tomto trhu dostupný a momentálně jej seženete jen v Evropě a Asii. Foto: Huramobil Na vině tak nejspíš není obava o embargo na místním trhu, ale spíše neochota či nevýhodné podmínky místních operátorů, kde se prodá v dotacích drtivá většina těchto telefonů. Pro nás to ovšem znamená menší tlak na dotažení právě podpory HDR obsahu pro Netflix a je otázkou, jestli někdy taková certifikace přijde. A když už jsem u podpory. Android 12 má slíbené 3 roky aktualizací a 3 roky bezpečnostních záplat, což už se snad začíná stávat takovým lepším standardem. Jinak je Nothing louncher opravdu minimalistický, využívá většinu prvků Googlu a tak vzhledem k tomu, že má společnost na trhu jen jeden telefon, nadstavba je lehká, teoreticky bychom se mohli dočkat nového šampiona v rychlosti aktualizací. Uvádím teoreticky, alespoň u OnePlus to tak dlouhou dobu fungovalo. Z další hardwarové výbavy či vlastností se jedná spíše o průměr. IP53 potěší, ale překoná jí bez problému Galaxy A52 či Galaxy A53, stereo repráčky v telefonu najdete, ale extra nenadchnou, haptika je průměrná a slot na paměťovou kartu v mobilu chybí, proto vybírejte pečlivě mezi konfiguracemi 8GB/128GB až 12GB/256GB, ať pak nemáte mrzení s nedostatkem místa. Fotoaparáty Pochopitelně, kde se kolem hranice 10 až 15 tisíc korun poměrně rychle oddělí dobré telefony od těch průměrných jsou fotoaparáty. Carl Pei se opět nechal slyšet, že než mít 4 průměrné foťáky, lepší jsou 2 pořádné a s tím se nedá pochopitelně nesouhlasit. Foto: Huramobil Oba použité senzory jsou na Nothing Phone (1) o rozlišení 50Mpx. Hlavním senzorem je Sony IMX766. (Pozn.: jedná se o ten samý, který se tak skvěle vyznamenal v nespočtu telefonů od loňského OnePlus Nord 2, zazářil v realme GT2 Pro, podal velmi slušné výsledky v nedávno recenzovaném ROG Phonu 6, mohli jste jej vidět i v realme 9 Pro+) Hlavnímu sekunduje druhý 50Mpx širokoúhlý senzor JN1 od Samsungu, o poznání horší pochopitelně, ale pro změnu fajn, že je přítomné ostření a že jej v případě potřeby můžete použít na makro. Když k tomu pak připočítáte, že hlavní senzor naopak zvládá dvojnásobné digitální přiblížení, vlastně, jako kdybyste tu opravdu i ony 4 objektivy měli. Nyní se dostávám ke kvalitě samotných fotek a upřímně uvádím, že nijak extra vás nenadchnou. Jedná se o takový průměr a vlastně já osobně jsem ani nic lepšího neočekával. Mít velmi dobrý senzor ještě totiž neznamená, že dostanete nadprůměrné fotky. Je to asi jako, když posadíte čerstvého absolventa autoškoly do sportovního auta. Asi mu "natrhne zadek" kdekdo i v horším autě. A přesně takový mám pocit z fotek z Nothing Phonu, a proto nejsem překvapený. Jde totiž o první telefon výrobce, který právě dokončil autoškolu a bude to chtít se ještě trochu vyjezdit. Základ je ovšem solidní a v řeči fotek tak očekávejte spíš lehce slabší průměr na to, co uvedený senzor umí u konkurence. Jsme ovšem teprve na začátku, a tak je více než očekávatelné, že s postupnými aktualizacemi přijde zásadnější zlepšení. Nyní musím ovšem hodnotit to, co vidím a na to je potřeba ideálně dostatek světla. Jakmile totiž světlo mizí, často je na fotce patrný šum, na širokoúhlém pro změnu chybí dynamický rozsah a přepaly jsou enormní. Večer jsou pak fotky celkově měkčí a to se pochopitelně zhoršuje, jak světla ubývá. Někdy se ovšem Nothing Phone (1) vybičuje a udělá opravdu krásnou denní fotku, že by mu mohli někteří výrobci rozhodně závidět. Noční režim pak funguje tak trochu po "Applovsku". To znamená, že žádnou volbu nočního režimu na telefonu v menu nehledejte. Noční režim se objeví v podobě malé ikonky až ve chvíli, kdy telefon vyhodnotí, že by bylo dobré jej použít. Automaticky jej ovšem, na rozdíl od Applu, nepoužije a musíte si jej ručně zapnout a pak následně zase i vypnout. Trochu krkolomné, ale dá se na to zvyknout. Foto: Huramobil Video je nejslabší stránkou foťáku. Funguje zde kombinace optické i elektronické stabilizace, maximálně jej použijete ve 4K30 a i když je celkem stabilní, poměrně často přeostřuje a stačí trochu stínu a šum je bohužel vidět. Aspoň si ale můžete přisvítit glyph diodami nebo dát o sobě natáčeným vědět prostřednictvím malého červeného tlačítka. Finální verdikt Koupit nebo nekoupit? To je oč u žhavé novinky běží především. Jde totiž o vstup na neprobádané území, jde o důvěru, kterou si především musí u zákazníků výrobce získat. Nikdo z nás totiž neví, jak dlouho bude značka Nothing fungovat a jaká nakonec bude podpora jejich produktů. Koupit Samsung se tak jeví jako sázka na jistotu, ale je to něco, jako vrátit se do vztahu s bývalkou. Víte, co od ní čekat se vším, co vás na ní tenkrát bavilo, ale co vás i štvalo. S Nothing je to jako sbalit holku nebo kluka, o které vlastně dohromady vůbec nic nevíte, ale zatím vás hrozně baví. Je s ní zábava, má ladné křivky, nemá divné kamarády a tak je celkem slušný předpoklad, že s ní půjdete i na další rande. Jestli ovšem spolu postavíte dům, zasadíte strom a zplodíte syna, na to vám ještě nikdo neodpoví. A přesně takový je nový telefon Nothing Phone (1). Strašně lákavý, s ladnými křivkami, krásným displejem, neotřelými zády s inovativními diodami a vlastně je i celkem návykový. Jestli spolu ale zůstanete, dokud vás smrt nerozdělí, na to vám určitě neodpovím. Předpoklady tu jsou ovšem velké. Když už uvádím i Samsung. Připravím vám na telefon ještě jedno porovnávací video na YouTube s modelem Galaxy A53, tak zůstaňte naladěni. ...
Opravdový filmový zážitek Pochopitelně se ale musíte oprostit od cenovky 35 989 Kč, kterou vám aspoň v úvodu SONY tradičně kompenzuje výhodným bundlem s jejich vlajkovými sluchátky SONY WH-1000XM4 zdarma. A stejně tak je potřeba zapomenout na konkurenci a přemýšlet nad tím, co telefon nabízí a jestli vám funkce budou k užitku, protože hodně jeho vlastností je veskrze hodně unikátních. Recenze je k dispozici také formou videa Unikátní je vlastně už samotná konstrukce – úzká a vysoká, která má určitě pár zajímavých výhod. Jednak nemáte problém při držení a současném psaní jednou rukou kamkoli na klávesnici dosáhnout, na displej se vám vejde při konzumaci vertikálního obsahu jako Instagram či webové články více obsahu a jednak je SONY jedním z největších hollywoodských filmových studií. Tím pádem při překlopení telefonu na šířku dostanete opravdu filmový zážitek v poměru stran 21:9 na 4K displeji, navíc s dvojicí hodně slušných reproduktorů mířící přímo na vás. Pokud jste fanoušek sledování filmů na mobilu, nic lepšího, navíc s momentálním bundlem s jedněmi z nejlepších sluchátek, tradiční skvělou haptickou odezvou při dynamických scénách a ročním předplatným streamovací služby SONY Bravia, prostě nedostanete. To není reklama, ale holý fakt. Snad jediné, co chybí k dokonalosti je Dolby Vision nebo o trochu lepší čitelnost na sluníčku. Ta je sice lepší než vloni u SONY Xperia 1 III, ale telefonům iPhone nebo Samsung momentálně nedosahuje. Unikátní systém fotoaparátů Co je ovšem na Xperii 1 IV naprosto unikátní, oproti konkurenci, je systém foťáků. Takovým standardem už od prvního modelu Xperia 1 je trojice 12Mpx senzorů v klasické sestavě širokoúhlý, hlavní a teleobjektiv. Víceméně sestava, kterou dostanete u každé vlajkové lodě jakéhokoli výrobce. Platí to tak u Applu, Samsungu, OnePlus, Xiaomi a u kohokoli si vzpomenete. U těch nejlepších a nejdražších přístrojů pak dostanete často ještě další fotoaparáty jako 5násobný nebo 10násobný teleobjektiv, sem tam nějaké makro či dedikovanou čočku pro rozostření pozadí. Něco navíc, čím se nás výrobci snaží přesvědčit o tom, že čím více čoček vidíte na zádech, tím lepší by asi měl být mobil. Pokud si odmyslíte základní 2Mpx pro rozostření pozadí či makro, tak mají veskrze pravdu, protože více možností se rozhodně hodí. Abyste totiž dosáhli různých úrovní přiblížení, nemůžete jako u dospělého foťáku jednoduše vyměnit objektiv, protože by se porušila ona kompaktnost mobilu. Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Huramobil [Petr Hudec] (@huramobil) Výrobci tak šli cestou, že co čočka na mobilu, to nějaká pevná ohnisková vzdálenost neboli úroveň přiblížení. Vy tak vidíte v telefonu často čísla jako 0,7x, 1x nebo 3x a tyto hodnoty vlastně znamenají, jaký násobek přiblížení oproti hlavnímu foťáku dostanete. Když znáte jeho ohniskovou vzdálenost, rázem budete vědět, ke kterému objektivu dospělého foťáku můžete jednotlivé čočky přirovnat. Tím pádem, když byste porovnali hlavní kamerku, což je zpravidla ekvivalent 24mm objektivu u velkých digitálních foťáků, tak 0,7x znamená plus mínus 16mm, neboli širokoúhlý záběr třeba na krajinky a 3x zase plus mínus 70mm na detaily či portréty. Důvodem, proč to dnes celé vysvětluji a co je v tom naprosto důležité, že doposud máte možnost u všech telefonů mezi těmito rozmezími a klidně i za ně uživatelsky zoomovat. Ve skutečnosti ovšem nedochází k optickému zoomu, třeba jako u zoomových objektivů na dospělých foťácích, ale jde čistě jen o digitální výřez, který výslednou fotku degraduje čím víc přiblížíte. Když tedy váš telefon má k hlavnímu foťáku 3násobný zoom a vy přiblížíte na 2,9 násobek, použije se stále hlavní foťák a výsledná fotka se jen automaticky roztáhne, jako kdybyste si jí dvěma prsty roztáhli v galerii. Výsledná fotka tak bude mnohem horší, než když byste dozoomovali dál a použili tím pádem třetí objektiv. Změní se i perspektiva a změní se i úroveň rozostření pozadí. Dál za 3násobný zoom se ovšem používá zase digitálního přiblížení z onoho 3násobného. Proč ale všechno popisuji je fakt, že SONY v tomto ohledu ukázalo další stupeň evoluce, protože představilo telefon, jehož teleobjektiv je schopen toho, co umožňují jen zoomové teleobjektivy na klasických foťácích. To znamená, že mezi 3,5násobným a 5,2násobným přiblížením telefon opravdu uvnitř hýbe optikou a jakýkoli obraz, který vidíte mezi tímto přiblížením nepodléhá žádné digitální degradaci. Samozřejmě se díváme na první exemplář takového telefonu, i když v minulosti pár pokusů v podobě ASUSu nebo Samsungu bylo. U prvně jmenovaného to ovšem nijak zázračně nedopadlo a ten druhý spíš integroval mobilní telefon do digitálního foťáku a ani jeden nápad se nijak neujal. U Sony ovšem jde o první hezké a funkční řešení, které bych přirovnal k prvnímu ohebnému telefonu od Samsungu. Směr je dobrý, ale chce na něm ještě určitě pracovat. Bavíme se totiž o optickém zoomu pouze o rozmezí 3,5 až 5,2 násobku, což zásadní změnou není, ale spíš než tento telefon bude zajímavé sledovat, podobně jako u ohebných telefonů, jak se, doufám, bude rozptyl zoomu postupně zlepšovat. Třeba se tak vrátíme nakonec k daleko menšímu počtu foťáků nebo mnohonásobně větším optickým zoomům. Limitující jsou ovšem pochopitelně fyzicky malé senzory a malé čočky, kterými na senzor světlo dopadá a tak hádám, že než se taková technologie protlačí i na hlavní, nejpoužívanější senzor, kde je riziko příliš velkého clonového čísla a tím pádem horších výsledků za snížených světelných podmínek, budeme spíš svědky vylepšování právě sekundárních objektivů. Za mě bych se tak nejvíc přimlouval za to, kdyby teleobjektiv byl schopen fungovat ještě od nějakého 2násobného přiblížení, protože to bylo to, co mi často asi nejvíc chybělo. Neskutečně přirozené fotografie Zaměřím-li se na samotnou kvalitu fotek, hrozně moc bude záležet na vašich preferencích. Jedno je ovšem potřeba zdůraznit pro všechny. SONY Xperia 1 IV není "point-and-shoot" kamera ve stylu přijdu, cvaknu, odejdu. Xperia je zařízení pro profesionály, které se blíží plnohodnotným foťákům. Nečekejte "fancy" režimy, nečekejte vyumělkované, přesaturované fotky čínských telefonů, dokonce nečekejte ani automatické HDR nebo jednoduché a intuitivní ovládání. Naopak, standardní aplikace foťáku zmizela a byla nahrazena aplikací Photo PRO, kde už na první pohled vidíte, kolik ovládacích prvků přibylo. A to jste prosím v režimu Basic, který téměř začíná tam, kde končí PRO režimy běžné konkurence. Rázem tak na první dobrou můžete zvolit hned poměr stran, použití blesku, možnost sekvenčního snímání, úroveň rozostření nebo výslednou barevnou teplotu fotky. Stačí ovšem z režimu Basic přeskočit na jakýkoli jiný režim a rázem dostanete ovládací panel funkcí, tak jak je znáte z digitálních foťáků SONY. Tím pádem si volíte ostřící body, režimy ostření, ostření na oko, oblast ostření nebo naopak ruční, přepnutí .JPG, .RAW či oboje atd. Zkrátka je tu tolik možností, že si až říkáte, že škoda, že tu chybí hledáček a fyzická mapovatelná tlačítka. Respektive jedno tu je, dvoustupňová spoušť na boku telefonu. Celkově ovšem platí to, co u SONY platí už dlouhou dobu. Pokud jste fanoušci realistických snímků, je to přesně to, co dostanete. Když něco nevidíte vaším okem, nevidí to ani foťák a je pak na vás, jestli se spokojíte s fotkou tak jak je, jestli vyfotíte do .RAWu pro následné úpravy nebo jestli při snížení světla použijete inteligentní režimy, které vám při prohlížení exponovaných fotek v galerii samy navrhují třeba úpravy světla. Někdy to funguje v pohodě, někdy to zbytečně přepálilo světla. Je to asi fotka od fotky a věřím, že tohle je jedna z věcí, která se bude ještě postupně zlepšovat. Každopádně, abych se konečně dostal k jádru pudla a ke kvalitě fotek – z hlavního objektivu dostanete skvělé fotky. Krásně detailní, bez šumu, automatické HDR funguje tak akorát, abyste viděli velmi dobrý dynamický rozsah, nepřeostřuje. Opravdu musím smeknout nad tím, jak fotky vypadají přirozeně a to i po stránce barev. Stejně je na tom širokoúhlý fotoaparát a u výčtu bych se prakticky jen opakoval. Snad jediné, co na šíru zamrzí je fakt, že i když je senzor vybaven automatickým ostřením, tak minimální ostřící vzdálenost je obrovská, takže s použitím na makro fakt nepočítejte. Konečně u teleobjektivu musím být malinko shovívavější právě kvůli tomu, že jde o po dlouhé době o první svého druhu. Tady rozhodně musím pochválit opět skvělé barvy, skvělý kontrast, dynamický rozsah. Jediné, čeho si všimnete je postupné zhoršování ostrosti, čím více zoomujete směrem k 5,2násobnému přiblížení. Vlastně onen rozdíl mezi 3,5 a 5,2 násobkem je relativně malý, že je možná otázkou, jestli se nevyplatí kvůli ostrosti radši exponovat 3,5 násobným zoomem a pak fotku lehce oříznout. Co ale musím extra vypíchnout je ostření na oko. Telefon zvládne v burst modu vyfotit až 20 snímků za vteřinu a přitom za současnou vteřinu až 60x zaostřit. I když jsme tedy fotili aportujícího psa v 8 hodin večer, kdy už světla bylo méně, podívejte se, jak neuvěřitelně si s tím Xperia 1 IV u pár snímků poradila. Noční režim? Není potřeba Marně byste hledali noční režim u Xperie 1. Není tu a důvod je jasný. Fotky mají co nejvíce odpovídat realitě. Nečekejte tedy v noci jasně modrou rozsvícenou oblohu, když tam není. Dostanete to, co vidíte běžným okem. Nutno ovšem podotknout, že s veškerým skvělým processingem SONY. Vše, co vidíte, je krásně tak neskutečně ostré, ale ne přeostřené, barvy jsou skvělé, šum je minimální, dynamickému rozsahu bych dal 4,5 hvězdiček z pěti a jestli fandíte tomuto typu fotografie, jednoduše se dá v klidu říct, že Xperia 1 IV je momentálně nejlepší fotomobil na trhu. Verdikt samozřejmě platí primárně pro hlavní objektiv. Jak širokoúhlý, tak teleobjektiv mají menší senzory a kvalita nočních snímků nedosahuje těch z hlavního senzoru, ale i tak se drží vysoko nad průměrem drtivé většiny konkurence. Snad jediné, co bych právě vytknul je občas až moc tmavý snímek, kde se SONY snaží evidentně zkrácením závěrky dosáhnout větší ostrosti fotky a zároveň nižším ISO o redukci šumu, aby nemusel nastoupit těžký postprocessing, který by fotku změkčil. Každopádně jak za denní fotky, tak za noční na mě udělalo SONY opravdu obrovský dojem. Video Samostatná kapitola je pak video, protože jsme u expertního stroje, asi správně tušíte, že jednoduché to nebude. Nahrávat můžete v klasické aplikaci PhotoPro pouhým přepnutím na ikonku kamerky. Aplikace nabízí všechny možné režimy až do 4K30 pro všechny 3 foťáky. Pokud byste ovšem chtěli odemknout jiné frameraty, musíte jít do aplikace Video Pro, kde máte ve 4K k dispozici širokou paletu od 24 až po 120 snímků za vteřinu. Tady už ovšem je potřeba alespoň nějaká základní znalost minimálně o tom, jak funguje kombinace času, clony a ISA nebo, že byste se měli držet zlatého pravidla o času jako dvojnásobku frameratu. Pokud ovšem máte ambice stát se filmařem, pak můžete vyzkoušet další aplikaci CinemaPro, vycházejícího z oddělení CineAlta, kde si pohrajete s LUTkama, abyste dostali specifický barevný look filmových kamer, místo času nastavujete shutter angle. Můžete také od letoška nově využívat Wide Dynamic Range, což je novinka pro lepší dynamický rozsah. Není ovšem nastavena jako výchozí, protože funguje tak, že v reálném čase skládá výsledné video ze 2 snímků za účelem lepšího dynamického rozsahu. Protože jde ale o 2 snímky místo jednoho, pochopitelně není funkce dostupná pro 120 FPS režim a bohužel se také budete muset obejít bez optické stabilizace – na stativu to ovšem vypadá hodně pěkně. Tím se tak vlastně dostávám ke kvalitě videa, protože popisovat natáčení videa a jeho rozdíly ve 3 aplikacích by opravdu zabralo několik článků. Video je skvělé a vlastně jej chválím neustále u každé vlajky od SONY. Krásné barevné podání do teplejších tónů, ostrost, šum, všechno na velmi dobré úrovni a snad jediné, co je potřeba občas hlídat je dynamický rozsah směrem k občasným přepalům. Pak se dá ale použít ona funkce širokého dynamického rozsahu a jste naprosto v pohodě. Finální verdikt Tedy, aspoň na chvíli, protože přece jen na jeden zásadní problém jsem u nové Xperie narazil. Slabinou je kombinace hardware a software. Telefon totiž pohání Snapdragon 8 Generace 1 a to je procesor, který zrovna extra chválu v rámci své spotřeby a chlazení nezískal a SONY si to odneslo až do dna. Jednak je to trochu vidět právě u širokého dynamického rozsahu, kde Apple zvládá tuto funkčnost i u vyšších frameratů oproti SONY, ale ono je to vidět i ve fotoaparátu. Stačila víkendová procházka ve venkovních 27 stupňích, ani ne 10 minutové lehké focení s kadencí tak 1-2 fotky za minutu a výsledkem byl přehřátý telefon. Vlastně SONY vás i při spuštění VideoPro i CinemaPro přímo na přehřívání varuje, ale že tato situace nastane i u focení bych nečekal. V každém případě bych ještě neházel flintu do žita, koneckonců iPhone 13 Pro Max se s novou Betou iOS 16 začal taky pěkně hřát a málo vydrží, ale přece jen u Applu se jedná o Betu a tady už několikátá verze finálního software. Nějaké mírné zlepšení se tedy dá u SONY očekávat, ale nic zásadního asi úplně ne a zdá se tak, že když už se jeví všechno skvělé a můj lov na nejlepší letošní vlajku by mohl být u konce, přece jen je tohle ona pomyslná chybějící třešnička na dortu. Ono je totiž jinak všechno naprosto na špičkové úrovni. Android 12 s téměř minimální vizuelní nadstavbou je hodně fajn, kombinovaná ochrana IP65/IP68 super, Gorila Glass Victus na obou stranách, hranaté provedení, velmi dobré repráky, skvělé foťáky, možnost posadit X1 do sáněk foťáku a použít jí díky partnerství s YouTube jako streamovací zařízení, i když nemáte žádné subscribery, konečně 5000mAh baterka s 30W nabíjením, která nemá problém vás podržet s více jak 6 hodinama celý den na 1 nabití, tohle všechno je super. Jenže k čemu vám to bude, když vám telefon po chvíli používání bude hlásit přehřáto nebo, když budete v největší řežbě v Diablu, začne throttlit procesor a FPS letí znatelně dolů. Samozřejmě nic na světě není ideální, a abych vás v závěru od tohoto telefonu neodradil, jak říkám, šlo o scénáře, kdy jsem na telefonu hrál hry nebo se delší dobu věnoval focení nebo natáčení videa. Jenže přesně minimálně na ono focení a simulaci profi natáčení je Xperia 1 IV přímo určena. Je to vlastně jako vyrobit terénní auto, které zapadne v prvním blátíčku. To je vlastně důvod, co mě odrazuje už v půlce letošního roku vyhlásit letošního vítěze a tak hon na nejlepší vlajku letošního roku u mě stále ještě pokračuje. Schválně mi napište, co na novou Xperii 1 IV říkáte vy. Děkuji, že jste dočetli až sem. Mějte se krásně a někdy příště u další recenze. ...
Design a konstrukce Nemůžu totiž začít ničím jiným, než abych vám popsal, jak skvěle se nové Xiaomi 12X drží. Jednoduše geniálně zapadne do ruky, má příjemný povrch, v přibaleném pouzdru logicky neklouže a se svými 176g je pak v kapse tak lehký, že jsem si často instinktivně pohmatem kontroloval kapsu, jestli v ní telefon vůbec mám. Jde o nejlevnější telefon z trojice letošní dvanáctkové řady a i když je právě nejlevnější, je fajn, že konstrukčně vychází z klasického modelu Xiaomi 12 a na materiálech se zde ani tak nešetřilo. Model nabízí kovové tělo, doplněné na přední straně Gorilla Glass Victus, na zadní Gorilla Glass 5. Prakticky jediný rozdíl kromě velikosti oproti Xiaomi 12 Pro na opačném konci cenového spektra je, kromě velikosti, modul fotoaparátů, kde dělící čáry mezi jednotlivými objektivy nejsou vyrobené gravírováním. Žádný stupeň voděodolnosti tu, stejně jako u dospělých verzí také není, a i když se možná nabízí přirovnávat Xiaomi 12X asi nejčastěji k Samsungu Galaxy S21 FE, přece jen se jedná o trochu jiný telefon zacílený na trochu jiného fanouška. Doporučuji: Recenze Xiaomi 12 Pro - Nádherný telefon se skvělým hardwarem Virtuální RAM na Androidu: Co je to, jak funguje, a měla by vás zajímat? Jak využít zkratky na ploše Androidu: Vytvořte si prostředí, které k vám sedí Displej zobrazující až 68 miliard barev Tam, kde Xiaomi 12X bezpochyby asi nejvíc vyniká je displej. Jde totiž o první 12bitový panel na světě, který je schopný zobrazit až 68 miliard barev. Pochopitelně na to, abyste jej využili naplno potřebujete obsah v Dolby Vision třeba na Netflixu a certifikace pro Widevine L1 i HDR10 nechybí a musím uznat, že filmy opravdu na takovém displeji vypadají impozantně. A aby byl zážitek dokonalý, doprovodí výborný obraz ještě stereo reproduktory naladěné od Harman Kardon. Reproduktory jsou dostatečně hlasité, v dané cenovce jde rozhodně o nadprůměr a i když si můžete zvolit i mezi několika profily Dolby Atmos, nakonec mi stejně nejlépe hrály repráky na výchozí nastavení Dynamic music. Škoda, že tak skvělou kombinaci displeje a repráčků za podobnou cenovku nevidíme i mezi další konkurencí a tím pádem je to jeden z výrazných highlightů tohoto telefonu. Pochválit musím na displeji ještě výborně nakalibrované barvy, vyvážení bílé, 120Hz obnovovací frekvenci, bezchybnou čtečku otisků prstů a i víc jak 1000 nitů svítivosti, což oceníte hlavně na přímém slunečním světle. Za displej byste možná mohli trochu kritizovat, za chybějící LTPO, ale opět, v této cenovce si budeme muset na LTPO ještě odhaduji rok počkat. Energeticky méně náročný procesor Xiaomi 12X nezaostává ani co se hardwaru týče. Někdo by možná mohl trochu hanit použitý procesor Snapdragon 870, což je vlastně "vytuněná", dva roky stará vlajková varianta Snapdragonu 865, která ale i tak pořád strčí do kapsy většinu telefonů od 10 000 Kč do 12 000 Kč. A víte co? Mně to ani u takového telefonu nevadí. Jedině, kde byste možná poznali nějakou ztrátu výkonu jsou nejnáročnější hry. Ale protože tu máte 6,3“ displej, tak ani nepředpokládám, že by si někdo Xiaomi 12X kupoval primárně kvůli hrám a raději by nešáhl například v naprosto stejné cenové hladině po POCO F4 GT s herními tlačítky, rychlejším procesorem a větším displejem. Krása a síla Xiaomi 12X totiž spočívá úplně v něčem jiném. Použitý procesor Snapdragon 870 je totiž, oproti současným vlajkovým procesorům, energeticky daleko méně náročný, méně topící procesor a tak i když na FHD displeji hrajete ty nejnáročnější hry, telefon se pochopitelně zahřeje, ale pořád jej udržíte bez problému v ruce. Baterii nespotřebuje tak, jako současná konkurence. A to je vlastně jeho velká výhoda. Xiaomi 12X totiž se svou 4500mAh baterií poráží spoustu podobně vybavené konkurence. Ať už jsem porovnával výdrž se Zenfonem 8, s malým Galaxy S21 nebo koneckonců letošním Galaxy S22, vždy dostanete zhruba o hodinku až hodinku a půl delší výdrž na jedno nabití. A to je přesně ten "sweet" spot, který potřebujete, abyste mohli nechat ležet nabíječku v klidu doma i při náročnějším používání. Prakticky jsem se totiž vždycky vracel domů po náročnějším dni plném focení, telefonování a ještě mi nějakých 20% zbývalo. Pochopitelně jsme u menšího kompaktního telefonu, kde nenajdete bezdrátové nabíjení a musíte se spolehnout na drátové nabíjení. 67W nabíječka je ovšem v balení a komu by náhodou energie během dne došla, zhruba za ¾ hodinky na nabíječce je telefon připravený opět na 100% sloužit. Z nedostatků je tady vlastně pouze jeden jediný a to je pro mě celkově Xiaomi nadstavba, která není úplně můj šálek kávy. Znáte to, robustní, sem tam nějaká reklama, která sice jde vypnout, ale tu by si mělo Xiaomi schovat pro telefony za 3-4 tisíce korun a nedávat jí do vlajkových lodí či odlehčených vlajek. Jestli jste ale v tomto ekosystému zvyklí fungovat, nežádoucí věci si povypínat, pak vám to rozhodně vadit nebude. Pak je tu ještě jedna zajímavá věc, na kterou jsem přišel. Xiaomi se při uvedení modelu Xiaomi 11T pochlubilo, že nově zvedá podporu na 3 velké aktualizace Androidu a 4 roky bezpečnostních záplat. Jenže je celkem paradox, že Xiaomi 12 i Xiaomi 12 Pro přišly na Androidu 12, ovšem Xiaomi 12X na Androidu 11. Na Android 12 už jsem sice tento telefon upgradoval, ale obávám se, že právě kvůli tomuto triku dostanete ve finále na Xiaomi 12X oproti klasické variantě Xiaomi 12 de-facto o jeden Android méně, a to je škoda, protože až na použitý procesor jsou oba telefony naprosto identické. Všestranný 50Mpx profesionální hlavní fotoaparát Modely jsou identické i ve foťácích. V obou telefonech tak najdete kombinaci 50Mpx hlavního snímače doplněného 13Mpx širokoúhlým objektivem a 5Mpx makro tu pak je primárně kvůli tomu, že na širokoúhlém nebyl implementován autofocus. To by ale koneckonců nevadilo. 5Mpx makro autofocus má a produkuje i v celku hezké snímky. Fotografie pořízené 5 Mpx makrem Oproti tomu fotky z hlavního 50Mpx, který spojuje 4px do jednoho pro výsledný 12,5Mpx snímek jsou skvělé. Nabízí dostatek detailu, ostrost je tak akorát, barvy jsou spíš střízlivějšího charakteru, kontrast fajn, dynamický rozsah taky v pohodě a snad jediná fotka, kde jsem narazil na nějaké menší přepaly byla změť pestrobarevných kytek v zoologické zahradě ve Dvoře Králové. Musím vlastně ale i tuto fotku nakonec pochválit, že nedošlo ani k nějakému výraznému slití detailů, jak se to často stává u jiných telefonů. Co v Xiaomi 12X ovšem nenajdete, na rozdíl od podobně drahému Galaxy S21 FE, je teleobjektiv. Supluje jej dvojnásobný výřez z hlavního a pokud je dostatek světla, fotky jsou na hodně slušné úrovni. Fotografie pořízené během dne - Hlavní 50Mpx čočkou, 13Mpx širokoúhlou kamerou 13Mpx širokoúhlá kamerka si vede také velmi dobře a i když chybí autofocus, pořád se dá pochválit za velmi dobrý postprocessing. Primárně s ohledem na konzistenci s hlavním foťákem, kde prakticky nepoznáte, kromě ohniska, žádnou změnu. Tu bych minimálně čekal třeba u dynamického rozsahu nebo alespoň znatelného šumu oproti hlavnímu foťáku, ale ne, šíro je tu víc než skvělé. Dokonce dokáže překvapit i večer na noční režim, což je malinko "tricky" věc upřímně u Xiaomi. Telefon by měl nabízet automatický noční režim, ale ne vždycky se podaří spolehlivě určit, kdy je potřeba jej použít a kdy ne. Schválně mrkněte na fotku pořízenou širokoúhlou kamerou na Pracovnu Laskafe bez nočního a s ním a uvidíte dramatický rozdíl, kdy nezafungoval automatický noční režim a kdy jsem jej zapnul sám. Noční fotografie pořízené na Noční režim Trochu škoda, že telefon, na rozdíl od konkurence, ani nedá vědět dopředu, kdy delší expozici chce použít a kdy ne. Ušetřili byste si pak čas a zbytečně neplýtvali kinofilmem. Na druhou stranu je tohle tak malá kosmetická vada, která půjde bezpochyby odstranit třeba v budoucích aktualizacích. Noční fotografie pořízené BEZ Nočního režimu A pochopitelně, když už chválím noční snímky z širokoúhlé kamery, jasně chápete, že ty z hlavního musím pochválit také. I když samozřejmě s notnou dávkou vyšších nároků na hlavní foťák lze pár chyb v lehkém přeostření a rozpadu detailů najít. A abych ve chvále pokračoval, skvělé jsou i portrétní snímky se skvělou detekcí popředí a pozadí, radost pohledět. Portrétní režim Vesmír se ovšem vyrovná ve videu, tedy alespoň v 8K, ale to se dalo očekávat. Jednak je k dispozici jen ve 24 snímcích a jednak z pohledu detailů se mi úplně nezdá, že by šlo o 8K. Každopádně 4K je super s dostatkem detailů, minimálním šumem a přesnými barvami. Finální verdikt Co říct o Xiaomi 12X závěrem? Jedná se o mnohem lepší telefon, než by mnozí očekávali. Jak už jsem uváděl v úvodu, každý bude tento telefon porovnávat s Galaxy S21 FE 5G a na jednu stranu má bezpochyby pravdu, protože Galaxy S21 FE 5G je v mnoha ohledech lepší telefon, ale ne každý chce Samsung, a proto je fajn, že existuje alternativa v podobě Xiaomi. Když bych měl udělat rychlé porovnání oproti Galaxy S21 FE, tak model má o rok novější procesor, větší displej, je plastový, ale s IP68 voděodolný, má teleobjektiv, bezdrátové nabíjení a bezpochyby i delší podporu. Xiaomi 12X nabídne pro změnu lepší 12bitový displej, delší výdrž na jedno nabití, lépe hrající repráčky. Ve finále zase bude záležet na vás, čemu dáte přednost. Galaxy S21 FE má momentálně startovní cenu kolem 18 tisíc korun, ale protože pořád běží akce trade-in, jste na naprosto stejné ceně a to nepočítám fakt, že občas Samsung udělá šílenou akci, jako minulý týden, mínus další 3 tisíce korun. To je pak vymalováno nejen pro Xiaomi, ale i jakékoli jiné konkurenční značky. Když bych se ovšem měl já osobně od všech akcí oprostit a hledal bych malý a kompaktní telefon do 15 tisíc korun na Androidu, je za mě Xiaomi 12X momentálně asi volba číslo jedna. Chtěl bych totiž malý telefon, u kterého se nebojím, že mu uprostřed dne dojde baterka a navíc, když budu potřebovat, se nemusím stydět za jakoukoli jím vyprodukovanou fotografii. A tak to mám já a jestli vy máte na model jiný pohled, tak budu rád za váš názor v komentářích pod videem na YouTube. Moc děkuji za přečtení. ...
Takový, který nemusí platit, ale lidi o něm mluví podobně jako nedávno o dvacetitisícových kolečkách od Apple. Kolem OnePlus se tak utvořila doslova podobná, byť mnohem menší, sekta fanoušků, jako má Apple a vlastnit takový telefon byla kdysi určitá forma prestiže. Samozřejmě dnes už jsme v době, kdy se z limitovaného produktu malého výrobce stala masovka a původní duch unikátnosti se vytratil spolu s Carlem Peiem. To ovšem nemění nic na tom, že OnePlus dnes vyrábí velmi dobré vlajkové telefony plně srovnatelné se Samsungem, Xiaomi, či třeba Huawei. Dnes držím v ruce nový OnePlus 10 Pro a dnes se dozvíte, jak na tom tento telefon je. Doporučujeme Hrozně moc díky všem, kteří se zapojili na Twitteru do mého vlákna a odpověděli mi na otázku. Jak vy vnímáte současnou značku OnePlus? Víceméně jsme se všichni shodli, že dávný mysteriózní duch OnePlus se tak nějak s odchodem Carla Peie, alias jednoho ze zakladatelů vytratil. Co pro vás znamená když se řekne OnePlus? Váš názor mi moc pomůže v následující recenzi :) — Petr Hudec (huramobil.cz) (@huramobil) April 20, 2022 Každopádně to ale neznamená, že by OnePlus 10 Pro byl špatný telefon. Jen už tam pro zaryté fanoušky chybí to srdíčko, které ale na druhou stranu drtivé většině těch, kteří buď poznávají OnePlus až teď nebo chtějí vlajkový telefon bez kompromisů, je úplně jedno. A když to vezmu do důsledku. OnePlus vlastně v Evropě stejně, jako minulý rok, ve své konkurenci celkem září, popřípadě je mezi slepými jako jednooký králem - záleží jestli jste optimista nebo pesimista. Jestli totiž chcete hardwarově nejnašlapanější telefon s nejlepším Snapdragonem 8 Generace 1 a současně mít Google, okamžitě z výběru vypadává Huawei i Samsung s Exynosem. Zbývá jen Xiaomi 12 Pro, hodně teoreticky realme GT 2 Pro a právě dnešní OnePlus 10 Pro. Prémiový design Pochopitelně i u OnePlus 10 Pro dostanete prémiový design s kovovým rámečkem a skleněnými zády potaženými, podobně jako u iPhonu 13 Pro nebo Xiaomi 12 Pro, speciální vrstvou příjemnou na omak. Dostanete ale také relativně málo vystupující zadní modul s logem dávného světoznámého výrobce fotoaparátů Hasselblad, ale také zvláštním nápisem P2D50T. Když jsem kdysi před uvedením komentoval leaky, říkal jsem, že pravděpodobně jde o nějaké kódové označení telefonu. Nakonec ovšem tento nápis zůstal trochu nepochopitelně i na produkční verzi a když vám jej rozkóduju: P znamená phone, 2D značí druhou generaci s foťáky Hasselblad, padesátka je jako padesátimegapixelová soustava foťáků a konečně písmeno T je v angličtině tripple nebo trojitý. Takže telefon s druhou generací třech fotoaparátů kalibrovaných Hasselbladem v čele s 50Mpx senzorem. Proč ovšem je tam zrovna padesátka, když hlavní senzor má jen 48Mpx, onen 50Mpx je širokoúhlý a 3,3násobný teleobjektiv má 8Mpx a proč to vůbec je na produkční verzi telefonu, na to si musí odpovědět každý sám. Jinak je ale design telefonu velmi povedený, jak zapínací tlačítko, tak kolébka hlasitosti na protější straně jsou na naprosto ideální úrovni a jediné, co je trochu mimo dosah jedné ruky, je pro OnePlus typický smartswitch. Ten má za úkol ztišit vyzvánění nebo zapnout vibrační režim, ale protože jde spíš o přepínač, který nepoužíváte úplně často, ani mi nevadí, že je mimo „ergonomický“ dosah ruky. To daleko víc by vám možná mohla vadit absence oficiální certifikace IP68, která konečně do OnePlus 8 a OnePlus 9 Pro přišla, aby jí letos v 10 Pro výrobce opět tak nějak odstranil. Každopádně, třeba slot na SIM kartu je pořád chráněný gumou, americká verze pro T-Mobile ochranu IP68 má a tak asi nezbývá nic jiného, než to brát jako kdysi u sedmiček, které to měly naprosto stejně. To znamená, že voděodolnost tu nejspíš je, ale OnePlus se nechtělo platit za certifikaci, tak to nechal jen na americkém T-mobilu a ten si to pochopitelně zaplatil jen sám pro sebe. Trochu nepochopitelné u telefonu, který už není označován jako Flagship Killer, ale budiž. Stejně i kdyby tu certifikace byla, reklamaci po pádu do vody vám stejně žádný výrobce neuzná a tak je spíš ono označení kolikrát jen pro ten pocit, že víte, že to tam je. Pochybuju totiž, že by někdo záměrně natáčel pod vodou jen kvůli tomu, že nějaký telefon má či nemá IP68. Naprosto skvělý displej Přesuňme s k jednomu z výrazných pozitiv OnePlus a tím je displej. Je jednoduše skvělý. Jde o druhou generaci 6,7“ LTPO 2.0 displeje se 120Hz obnovovací frekvencí, kterou je telefon v případě statického obrazu schopný snížit až na 1Hz a tím výrazně šetřit baterku. Zpravidla ovšem nejčastěji uvidíte pád na 10Hz, ale i tak je to lepší než 24Hz na telefonech Galaxy S22+. Nechybí pak podpora HDR10+, ale třeba oproti Xiaomi 12 Pro, s kterým budu v jednom z dalších článků OnePlus 10 Pro porovnávat, tady není bohužel Dolby Vision. I přes tento drobný nedostatek se ovšem jedná o skvělý displej, s výbornými pozorovacími úhly, přesnými barvami a díky 1300 nitům i naprosto bezproblémovou čitelností na sluníčku. Být tu ještě rovný displej místo mírného zakřivení, asi bych mu neměl vůbec co vytknout. Tady mě ovšem neberte za slovo, tohle je čistě jen otázkou preference, co komu vyhovuje. Always On je přítomný a navíc pro OnePlus s takovou jednou typickou fíčurkou. Vemte svojí fotku nebo třeba vaší holky, manželky, babičky nebo svých dětí... OnePlus z ní vytáhne obrysy a hned máte celkem netradiční Always On režim. Procesor má výkonu na rozdávání Použitý procesor Snapdragon 8 Generace 1 má pochopitelně výkonu na rozdávání. Hry běží v plných detailech, a dokonce i při celkem dlouhém hraní Genshin Impactu, na nejvyšší detaily na 60fps se mi nestalo, že bych narazil na nějaké záseky. Telefon se samozřejmě zahříval, ale nikdy netopil natolik, že by to působilo jakýkoli diskomfort nebo že by se kvůli tomu znatelně snížil výkon procesoru, aby se stačil uchladit. Nicméně i když se telefon v herním světě rozhodně neztratí, stejně tady logicky chybí ony speciální fíčurky herních telefonů, jako senzorická herní tlačítka, další USB-C port, brutální odezva na dotyk nebo koneckonců i nějaké lepší reproduktory. OnePlus z tohoto pohledu ani nijak extra nevybočuje z řady, a se svými stereo repráky se tak zařadí na stejnou úroveň jako je Galaxy S22+ nebo Xiaomi 12 Pro – tím pádem neurazí, ale ani nenadchnou. Co mě ovšem paradoxně bavilo ze všeho nejmíň, je aktuální nadstavba 12.1. Jde o takový podivný mix čistého androidu s původním Oxygen OS a pár prvky ColorOS a tady je vidět, jak momentálně OnePlus přešlapuje na místě po své integraci pod křídla OPPA. Dřív byl Oxygen OS takovým synonymem pro co nejrychlejší aktualizace a přinášení nových funkcí, teď ale paradoxně z Androidu 12 chybí třeba mazání nežádoucích objektů z fotek nebo přizpůsobení barev ikon tapetě. Místo toho se tak telefon snaží předstírat, že jde o Oxygen OS, ovšem už třeba jen tvarem svých čtvercových ikon s mírně zaoblenými rohy domovský ColorOS nezapře. Naštěstí jde ovšem o OnePlus, o značku, která vždy naslouchala na fórech svým uživatelům a ti měli možnost i navrhovat různé úpravy či zlepšení, pro které pak ostatní mohli hlasovat a pokud daná úprava byla proveditelná. OnePlus jí posléze přidal v některé ze svých aktualizací. Naštěstí naslouchal i tentokrát a tak v příštím vydání OxygenOS pro Android 13 bychom se údajně měli dočkat zase návratu ke kořenům, to znamená lehké nadstavbě nad čistým Androidem. Budeme věřit, že se vrátí i legendární rychlé aktualizace vydané jen pár dní po Pixelech. Co stojí, s ohledem na software, za zmínku je nově funkce Work-Life-Balance, dříve určená jen pro Indii, kde máte možnost si nastavit čas na práci a čas na „Život“. Nevím, jestli je to úplně vhodný překlad, protože když vám dorazí notifikace, že Režim život skončil, nevím, jestli mám jít do práce nebo rovnou na hřbitov. Víceméně jde o něco jako na Applu Focus – to znamená, že si určíte, které aplikace vyžadujete k práci a které pro změnu doma. Ostatní aplikace vás pak neruší a pokud máte tendenci prokrastinovat, dokonce se můžete nechat upozornit na neschválenou aplikaci. Jde ovšem o poměrně „základní“ verzi aplikace a nečekejte od toho propracovaný Focus z Applu. Můžete si vybrat jen ze dvou scénářů – doma a v práci a ty aktivovat podle času, konkrétní wifi sítě nebo polohy. Další místa nepřidáte a hlubší integraci třeba v tom, kdo by se vám měl či neměl dovolat tady také nehledejte. Jako základ pro notorické prokrastinátory ovšem v pohodě postačí. A komu ne, pro něj je tu daleko drsnější ZEN mód, který už sám od sebe napovídá, že byste si měli ulevit od používání mobilního telefonu. Spustíte jej na 20 minut, pozor – jakmile jej zapnete, nejde vypnout dřív a na uvedenou dobu vám zakáže používání aplikací, potlačí notifikace a jediné, co bude fungovat jsou příchozí hovory nebo ty odchozí na tísňové linky. Ti ultra závislí na telefonu si pak mohou nastavit klidně 120 minut ZEN režimu a koneckonců pak tím i sekundárně výrazně prodloužíte životnost na 1 nabití. To se mimochodem dramaticky zlepšilo oproti loňsku, za což vděčí telefon primárně navýšení kapacity baterie na 5000mAh a hravě tak telefon ve výdrži poráží jak Xiaomi 12 Pro, tak Samsung Galaxy S22+. Navíc je pak k dispozici i ultra rychlé 80W SuperVooc nabíjení s adaptérem v balení a vlastně asi jediné, na co byste měli myslet, že nejde o standardizované power delivery, takže když budete chtít adaptérem nabít jiné telefony, pojede to pouze 10W. Naopak při plné rychlosti je adaptér schopen dobít OnePlus 10 Pro za zhruba 15 minut na 60% nebo lehce přes půl hodinky do plna. Fotoaparáty U zadních fotoaparátů je oproti loňsku, až na dvě změny, všechno při starém. Hlavní 48Mpx senzor vyrobený u SONY na zakázku pro OnePlus zůstává výhradně opět pouze pro tento vlajkový model a doplní jej ještě 50Mx šíro a 8Mpx teleobjektiv. Ony dvě změny tak spočívají v odstranění 2Mpx monochromatického senzoru a co je zásadnější, širokoúhlý objektiv přišel o možnost ostření a tím pádem jeho použití pro makrofotografii. Skoro, jak kdyby to vypadalo, že letošní OnePlus 10 Pro je jen přejmenovaná desítka a toho nejlepšího telefonu bychom se teprve měli dočkat. To ovšem neznamená, že by telefon fotil špatně, jen tu chybí právě ona funkce pro makrofotografii. Jestli tedy nepotřebujete fotit berušky či pampelišky ze vzdálenosti 1cm, asi vám to bude pravděpodobně jedno. Dostanete jinak velmi dobré fotografie pořízené, jak jinak než oranžovým Hasselblad tlačítkem, doprovázené typickým zvukem jejich foťáku. A když už se zmiňuji o Hasselbladu. Nově do telefonu přibyla funkce imitující Hasseblad XPan – foťák produkující snímky v netypickém rozlišení 65:24. Na rozdíl však od OnePlus 9 Pro, kam XPan přibyl později v aktualizacích, můžete použít pro pořízení fotky jen hlavní fotoaparát oproti širokoúhlému. Rozdíl oproti klasické fotce pak není pouze v onom netypickém rozlišení, ale také v mnohem delší expozici a výsledném rozlišení 23Mpx oproti standardním 12Mpx při běžném skládání 4px do jednoho. Klasické fotky hlavním snímačem rozhodne asi možná nejvíc výsledná preference v porovnání s konkurencím, na kterou se chci právě hodně zaměřit v příštím porovnávacím článku, ale už teď je jasně patrné, že zatímco Xiaomi či Samsung jdou momentálně spíš cestou přirozenější fotky, OnePlus se sytějších barev nebojí. Není to nutně na škodu, jen zrovna já mám třeba radši trochu přirozenější fotku. Občas je patrné trochu až moc velké doostřování nebo ne moc dobře zvládnuté přepaly a vyloženě na hlavní fotoaparát trochu netypicky neostré rohy. To bych spíš čekal u širokoúhlého objektivu, kde je tento negativní efekt paradoxně daleko méně znatelný. A když už jsem u něj.. šíro je opravdu široké. Dokonce si můžete zvolit i netradiční režim se 150stupňovým záběrem a ten dál ještě přepnout režimem rybího oka. Jen zase škoda, že chybí právě ono ostření, které by ještě rozšířilo možnost kreativity. U obou specialitek samozřejmě sice počítejte se širším úhlem záběru, ale nulovou korekcí perspektivy. Na netradiční fotku to ovšem určitě stačí. Celkově je ovšem šíro s JN1 senzorem od Samsungu trochu měkčí než u loňského OnePlus 9 Pro, ale v rámci konkurence je to víceméně standard. U 3,3násobného objektivu se už sluší pochválit snad i vůbec jeho přítomnost, protože právě třeba pouze 2násobný zoom v Xiaomi 12 Pro je určitě krok zpátky. Pochopitelně při větším zoomu už nedostanete do objektivu tolik světla a tak při jeho klesající intenzitě už je vidět v některých oblastech fotky zrnitost. Na teleobjektivu si také nejde nevšimnout často úplně jiného podání barev. Fotky jsou často mnohem méně saturované, ale ne vždycky, skoro jak kdyby se jednalo o nějaký bug, který doufám, OnePlus brzo opraví. U noční fotografie jsem byl naopak příjemně překvapený. Hlavní foťák dokáže vykouzlit při umělém osvětlení opravdu velmi pěkné fotky a dokonce i v případě, když nezapnete vůbec noční režim a fotíte jen tak na normál. Noční režim už se pak hodí tam, kde je i umělé světlo hodně tlumené a pak je rozdíl v použití nočního režimu opravdu dramatický. Jen bych možná právě na jeho dramatičnosti občas trochu ubral. Sice to má daleko do omalovánek Motoroly, ale zásah je občas až moc patrný. Širokoúhlý senzor od Samsungu je oproti tomu loňskému od Sony downgrade a i když použijete noční režim, raději bych se soustředil na relativně slušně osvětlené objekty – pak dostanete i celkem použitelný obrázek. U videa máte možnost natáčet v klasickém formátu h.264 nebo novějším h.265 formátu a rozlišeních od 720p až po 8k. Trochu netypicky ovšem i tady došlo ke zhoršení a 8k video můžete místo 30 snímků už natáčet jen v hůře použitelných 24. Na druhou stranu pochybuju, že se někdo 8k videem dnes už zaobírá a daleko lepší je využít 4k v až 120fps. Jen počítejte, že tam už chybí elektronická stabilizace a obraz je celkem roztřesený. Pokud jej ale používáte naopak za účelem zpomalení v postprodukci, budete určitě spokojení. Celkově mám ale nejhorší zážitek se samotným nastavováním videa. Úplně nepochopitelně si totiž rozlišení a snímky za vteřinu nastavujete na dvou odlišných místech a k tomu se ještě přidává volba objektivu. Jakmile na jednom místě něco nastavíte, musíte si jít do druhého zkontrolovat, že to opravdu bude fungovat a přenastavením vám pak zas třeba zmizí něco v prvním kroku atd. Na první pohled, aniž byste tím pádem neustále klikali na 3 tečky vpravo nahoře si nikdy nemůžete být jistí, na kolik snímků za vteřinu ve finále točíte. Na druhou stranu, když už se vám podaří všechno správně nastavit, dostanete velmi pěkné video s dostatkem detailů a slušným dynamickým rozsahem. Závěrečný verdikt Je na čase, aby se pomyslný kruh uzavřel a vlastně se tím vracím na úplný začátek. OnePlus 10 Pro je mezi slepými jako jednooký králem. Vlastně je něco jako Emmanuel Macron (nynější francouzský prezident, 2022) momentálně ve Francii. Tomu totiž dá podle průzkumů spousta lidí hlas jen pro to, aby nevyhrála Marine Le Pen (kandidátka na francouzskou prezidentku, 2022). A tak jej přesně hodnotím. Má spoustu pozitiv, ale současně jde, až na procesor a větší baterku, o objektivně horší telefon než vloni. Máte ale na výběr, pokud chcete vlajkový telefon s letošním Snapdragonem 8 a plnohodnotnými třemi foťáky, kde zoom je aspoň trojnásobný a ne dvojnásobný, který nemá problém porazit kdejaký digitál? Nemáte. OnePlus 10 Pro je tak vlastně sám osamocený, ale současně má i on sám spoustu nedokonalostí. Jestli vám nevadí, určitě jej vemte. Jestli ovšem máte chuť, byť jednu požadovanou vlastnost vynechat, nabízí se spousta lepších alternativ. Když nebudete trvat na vlajkovém Snapdragonu 8 a spokojíte se s loňským Snapdragonem 888, máte možnost aktuálně koupit loňský OnePlus 9 Pro za neuvěřitelných 18 000 Kč. Když se spokojíte s Exynosem, dostanete v mnoha ohledech lepší Samsung Galaxy S22+, když už máte 24 000 Kč na nový OnePlus 10 Pro, asi pro vás nebude problém připlatit 4 tisíce korun na iPhone 13 Pro. Když naopak budete požadovat IP68, OnePlus 10 Pro vám automaticky vypadává z výběru. Za mě je tento telefon za svou cenu o strašně moc kompromisech, které mohou fungovat, pokud jsme někde na ceně 18 000 Kč - 19 000 Kč, ale ne za 24 000 Kč. Notabene když se kolem OnePlus neustále točí kolotoč informací o tom, kam jej vlastně OPPO po zpětném převzetí nakonec zařadí. OnePlus 10 Pro za mě zkrátka měl být opravdu pouze OnePlus 10 v cenovce kolem 20 000 Kč a tam by si hověl celkem fajn. Nabídne totiž velmi dobrou výdrž, skvělý displej, rychlé nabíjení, velmi dobrý procesor s velmi dobrým chlazením a oproti loňskému OnePlus 9 by to bylo zlepšení. Teď ovšem momentálně spíš vyčkávám, jak dopadne avizovaný upgrade na lepší OxygenOS nebo jestli se dočkáme OnePlus 10 Ultra, o kterém už poměrně dlouhou dobu koluje po webu spousta informací. Každopádně, abych to nějak zakončil, od nákupu OnePlus 10 Pro vás určitě nezrazuji, jen bych na něj rozhodně nepřecházel z loňského modelu OnePlus 9 Pro. ...
Design Když začnu konstrukcí a zpracováním, tady rozhodně není co vytknout a jestli mě sledujete na Instagramu, určitě jste viděli spoustu nádherných fotek Xiaomi 12 Pro ze studia. A jestli ne, samozřejmě to můžete napravit. Každopádně z pohledu designu je Xiaomi bezpochyby v té nejprémiovější kategorií naprosto oprávněně. Design je skvostný a osobně, tak jak nemám moc rád nudné černé telefony, Xiaomi 12 Pro je na pohled naprosto luxusní šperk. Není černý, jde o takovou černo-šedou matnou metalízu, která mi připomíná Batmobil, vrtulníky Black Hawk nebo pár po Praze jezdících aut potažených fólií. Xiaomi 12 Pro Xiaomi 12 Pro v novém ikonickém designu, využívá elegantní střední rám s propracovanými 3D křivkami obepínajícími zařízení zpředu dozadu a od rohu k rohu, čímž vytváří eleganci a zároveň zajišťuje pohodlné padnutí do dlaně. Xiaomi 12 Pro navíc přichází ve třech barevných variantách: Gray, Purple a Blue Navíc na omak záda nepůsobí chladně, i když jde o sklo, ale naopak jsou jemná. A popravdě také celkem kluzká, což dohromady se zaoblenými boky k celkovému pohodlnému držení opravdu moc nepřidává. Na druhou stranu můžete využít samozřejmě i přibaleného pouzdra, ale řekněte sami, nebyla by to při takhle krásném designu škoda? A to jsem vlastně ještě nemluvil o jemně vystouplém modulu foťáků s vygravírovanými rýhami naznačujícími hranice jednotlivých prvků čoček a blesku. I když tedy telefon v ruce trochu klouže, beru to jako daň za ten nádherný design a kdybychom byli ve škole, Xiaomi by si bezpochyby odneslo jedničku. Sledujte video recenzi Displej Za displej si telefon zaslouží také rozhodně pochvalu a ani není moc za co jej kritizovat. 6,7“, WQHD rozlišení, LTPO s dynamickým pádem obnovovací frekvence, podpora HDR 10+ a Dolby Vision je v momentální špičce toho, co můžete dnes dostat v mobilním telefonu. A telefonu naštěstí nechybí certifikace na Netflix, což vám sice spousta výrobců nabulíkuje, že v telefonu je HDR 10+ displej, ale jaksi se jim už za certifikaci nechce platit a pak je vám taková funkce displeje platná jak mrtvému zimník. V Xiaomi 12 Pro si tak YouTube či Netflix užijete v plné parádě a když to vydržíte vy, tak dokonce i na letním sluníčku, protože 1500 nitů světelnosti zaručuje, že tento telefon nemá s čitelností sebemenší problém. Pochválit pak můžu i velmi dobrou čtečku otisků prstů. Jednak je umístěna na naprosto ideálním místě, ale čte naprosto rychle, spolehlivě a ještě je mimochodem doprovázena skvělou haptickou odezvou telefonu. A kdo by jí chtěl využít ještě trochu víc, ten se může zahrabat hluboko do nastavení systému a ve speciálních funkcích, kde se nastavuje postranní lišta, druhý prostor atd, najdete i funkci pro měření srdečního tepu. Xiaomi zjevně tuší, že to je spíš gimmick, než reálný ukazatel a proto pro funkci neudělalo samostatnou aplikaci a spíš jen jako na okraj jí umístili hluboko do nastavení. Měření má k přesnosti daleko a když jsem jej porovnával s dvěma hodinkama a hrudním pásem, které ukazovaly přibližně stejnou tepovku, Xiaomi 12 Pro bylo o zhruba 8 tepů někde jinde. Hardware - nejrychlejší a nejlepší telefon na ovládání Co mě ale opravdu nadchlo je samotný hardware a způsob, jak jej Xiaomi využívá. Jednak 12GB operační paměti, to nejrychlejší možné úložiště, ale i takový Snapdragon 8 Generace 1 je v momentální vlajce, která se nejmenuje Samsung, takovou nepsanou povinností. A řeknu vám, Xiaomi 12 Pro si s ním rozumí na jedničku. Nejde tak ani o hry, které hrajete jen určitou část z celkového použití telefonu a ano zvládá je bez problému, ale jde hlavně o celkový průchod systémem. Musím vyšvihnout pochvalu, že Xiaomi 12 Pro je momentálně nejrychlejší a nejlepší telefon na ovládání. Bleskové animace a taková rychlost prostředí je prostě nevídaná. To je jak balzám pro oči – najednou máte prostě z používání radost. Nikde žádný záškub, všechno máte okamžitě a troufám si říct, že tento telefon se nezadýchá i za nějaký ten rok používání. Samozřejmě není všechno zlato, co se třpytí. Android 12 tu sice je s nejnovější nadstavbou MIUI 13, ale chybí třeba takové věci, jako je způsob sladění ikon s tapetou prostředí, vymazání nežádoucích objektů na fotce atd – prostě signifikantní zlepšení, které přinesl Android 12. Na druhou stranu u Xiaomi je zvykem, že tyto funkce se přidávají vždy postupně a víc než na samotném jádru systému vždy záleží na jeho robustní nadstavbě. Tak či tak MIUI mě ale osobně nikdy k srdci moc nepřirostlo, stejně tak jako spousta předinstalovaných aplikací. Tohle se dá pochopit v ultra levných telefonech, kde si výrobce za předinstalované aplikace nechává platit a tím snižuje cenu telefonu, kde každá pětistovka hraje roli, ale tady jsme v luxusní třídě s cenou 28 000 Kč. Tady žádný balast být nemá a reklama už vůbec ne – tohle si Xiaomi prostě musí odpustit. A ano, dá se to vypnout, ale být to tu fakt nemusí. Xiaomi 12 Pro je vybaveno 120W technologií Xiaomi HyperCharge. Díky chytrému nočnímu nabíjení se naučí každodenní nabíjecí rutinu uživatele, aby díky tomu optimalizoval dlouhodobé zdraví baterie telefonu. U částečné kritiky ještě chvíli zůstanu z pohledu baterie. Ta má totiž na celkovou velikost telefonu pouhých 4 600 mAh a na výdrži je to při 6,7” displeji samozřejmě znát. Častokrát jsem se tak při zhlédnutí pár videí, asi 15 telefonátům přes den, odpovídání na maily, zprávy na Instagramu či Twitteru dostal k tomu, že jsem přišel v sedm večer z práce domů a zbývalo mi jen necelých 10% baterky a to opravdu moc není. Samozřejmě, můžete využít přibalenou nabíječku a její 120W nabíjení, které dokáže plnou kapacitu vrátit ani ne za 20 minut, ale já bych osobně ocenil klidně pomalejší nabíjení a lepší výdrž telefonu, než myslet neustále na to, že když nepůjdu večer rovnou z práce domů, musím ještě mobil rychle někde nabít. Opravdu rychlé nabíjení pro mě bude dávat smysl, až se mě pokladní při placení v Lidlu, kromě kartičky Lidl Plus, zeptá, zda si přeji také za 5 korun v rámci přiložení k platebnímu terminálu také dobít svůj telefon. Do té doby je mi, až na výjimky, upřímně jedno jestli dobiju mobil za 15 minut nebo za hodinu přes noc v nabíječce a Xiaomi to tak trochu tuší. A když se nad tím zamyslíte v rámci celého telefonu, Xiaomi si je spousty kompromisů v telefonu velmi dobře vědomé. U zahnutého displeje tak máte možnost si nastavit menší citlivost na krajích displeje, u jeho rozlišení si sice zvolíte WQHD, ale hned pod tím přepínač, že pro úsporu baterky vás systém občas pro jistotu přepne do FullHD a u baterie si zase pro plnou rychlost musíte zapnout přepínač Zvýšení rychlosti nabíjení. Radši bych v tomto případě viděl to, že ok, máme telefon s menší baterkou, nedáme tam WQHD displej. Vadí nám menší baterka, dáme tam větší. Současný přístup bezpochyby není špatný, spíš je jen v základu nešikovně nastavený. Drtivou většinu uživatelů totiž nenapadne si mobil po zakoupení přenastavovat tak hluboko v systému a prostě očekává, že když výrobce prezentuje nějaké výhody, tak je po vybalení z krabice dostanete a ne, že si je budete muset cíleně zapínat. Neříkám to jako kritiku, ale spíš radu pro ty, kteří si recenzi čtou až po zakoupení, aby si nezapomněli tyto věci také nastavit. I když jsem tak celkově za hardware a software telefon na pohled možná kritizoval, ve finále bych mu v rámci vysvědčení dal dvojku nebo možná dva mínus. Od čtyř repoduktorů Harman Kardon bych zkrátka chtěl basovější a hlavně celkově hlasitější projev. Tady jste kvalitou lehce pod Samsungem Galaxy S22. Stejně tak úplně nepřesvědčí pouze USB 2.0 tam, kde všichni už mají modernější 3.2. Fotoaparáty Po kritice si ovšem je čas spravit chuť pro změnu u foťáků. Pro jednoduchost jsou tu všechny tři: hlavní, širokoúhlý i zoom o shodné velikosti 50 Mpx. U širokoúhlého i zoomu jde o senzory od Samsungu JN1, kdežto hlavní fotoaparát se může pochlubit zbrusu novým senzorem IMX707 od Sony, který byl použitý poprvé právě v Xiaomi dvanáctkách a později se objevil ještě třeba u ohebného Magicu V od značky Honor. Fotografie pořízené Xiaomi 12 Pro Jestli jste milovníci naturální fotografie bez minimálního zásahu softwarem, budete určitě u Xiaomi 12 Pro skákat blahem. Telefon do postprocessingu sahá prakticky minimálně a to jak co se týká ostrosti, tak i saturace. Fotky prostě a jednoduše odpovídají tomu, co vidíte a kdyby vás zajímalo, jak si třeba vede v porovnání s iPhonem 13 Pro Max, určitě se podívejte a zahlasujte u mojeho posledního postu na Instagramu. A až tam budete, nezapomeňte mě tam také sledovat. Zpátky ale k naturálním fotkám Xiaomi 12 Pro, kde jediné výraznější zásahy dělá snad jen HDR, které se snaží primárně o eliminaci nežádoucích přepalů, ale stíny nijak extra nevytahuje a na barvy šahá minimálně. Dokonce si i obstojně na všech 3 foťácích poradil se žlutou, na které je pořád vidět struktura jednotlivých květů a ne žádná slitá mazanice. Když už jsem u zbylých dvou foťáků, nebudu chodit kolem horké kaše a oproti loňsku je to celkem downgrade. Nemyslím teď konkrétně z kvality fotek, ale zhlediska použitých objektivů a senzorů. Místo pětinásobného optického teleobjektivu tady najdete jen obyčejný dvojnásobný a širokoúhlý senzor pro změnu přišel o možnost ostření, takže vlastně dostanete jen klasické šíro a navíc pouze s úhlem záběru 115 stupňů, což je výrazně méně než tomu bylo u předchůdce. Na druhou stranu oba fotoaparáty podávají velmi dobré výsledky jak za dne a nemusí se překvapivě stydět ani večer, pokud je alespoň trochu světla. Pak dostanete na to, že jde o širokoúhlý či zoom o velmi slušné fotky, co se týká ostrosti i detailů. O třídu lépe je na tom večer pochopitelně i hlavní fotoaparát a rozhodně pak u všech třech objektivů kvituju automatický a hlavně rychlý noční režim, kde oproti předchůdcům na fotku čekáte daleko kratší dobu. Když si odmyslím nic moc zvuk, pochválit pak musím video. Jednak za krásnou stabilizaci, minimální přeostřování, věrné barvy a zase ještě jednou skvělou stabilizaci. Téměř bezchybný je pak i portrétní režim přední kamerkou. Jen si dejte pozor, že v základu je tradičně zapnutý beautifikační režim, tak ať ve středním věku nevypadáte na patnáct. :-) Finální verdikt Xiaomi 12 Pro je nádherný telefon, se skvělým hardwarem a asi nejrychlejším prostředím, které jsem měl možné za poslední dobu testovat. Potěší i velmi dobře nakalibrovaná trojice fotoaparátů. Bude to ale stačit na konkurenci, kde se přímo nabízí Samsung Galaxy S22+ s plochým displejem, objektivně horším procesorem, ale celkově lepšími foťáky, delší výdrží na jedno nabití, IP ochranou a o rok delší podporou? Na to si z pohledu priorit musíte odpovědět vy sami, co je pro vás u telefonu důležité. Momentálně dostanete až do 13. dubna k Xiaomi 12 Pro i Xiaomi 12 hodinky Xiaomi Mi Watch S1 v hodnotě asi 5 490 Kě, ale co pak? Pak bude muset přijít Xiaomi nejspíš s nějakou další podobnou akcí, protože Samsung svou Galaxy S22+ prodává za naprosto stejnou cenu, ale často s různými výkupními bonusy. Úplně tak letos Xiaomi jejich model 12 Pro moc nezávidím a pokud vám připadá 27 990 Kč za telefon moc, mrkněte i na slabší Xioami 12. Sice místo 120W nabíjení dostanete jen 67W, displej má velikost jen 6,3” a 2násobný zoom vystřídá 5 MPx makro, ale hlavní foťák si bez problému poradí i s 2násobným výřezem a tak vlastně dostanete ten 5Mpx makrofoťák jakoby navíc, ušetříte 8 tisíc korun a pořád dostanete ony hodinky Xiaomi Mi Watch S1 zdarma a to už vůbec špatně nevypadá. ...
Design Jsme u značky POCO, kde design úplně extra nikoho nezajímá, ale neutíkejte, za chvilku pochopíte, proč by vás zrovna design zajímat měl. Projedu základní změny – to znamená pro mě sympatický hranatý design, který skvěle padne do ruky, dále pak plastový rámeček vystřídal nově kovový a čeho si rozhodně nejde nevšimnout je monstrózní zadní gril fotoaparátů s nápisy POCO a 108Mpx. Na první pohled se může zdát, že tento telefon musí být nabitý foťáky, když má na zádech takovou výzbroj, ale ne, chyba lávky. Jde čistě jen o designový prvek, respektive spíše o výraznou designovou linku značky POCO, která se definovala u prosincové varianty M4 Pro. POCO X4 Pro 5G pak v této lince pokračuje, ale jinak vlastně nejde o nic jiného, než do jiného kabátku převlečené Xiaomi Redmi Note 11 Pro 5G. Z tohoto pohledu mi tím pádem není jasné, proč vozit do České republiky dva identické telefony jen s rozdílem kabátku a použitého launcheru. Displej Oproti loňskému modelu musím ovšem jednoznačně pochválit displej. Původní 120Hz IPS s 240Hz odezvou na dotyk vystřídal stejně velký 6,67“ AMOLED se 120Hz obnovovací frekvencí a 360Hz odezvou na dotyk. Papírově to zní skvěle, dokonce na sluníčku je displej jednoznačně čitelnější, lépe reaguje na dotyk, telefon podporuje funkci always on s notifikacemi a stavem baterky na displeji, což je super. Jen si dejte pozor na jednu věc a to, že po vybalení je displej v 60Hz a pro plynulejší zážitek z používání je potřeba si vyšší obnovovací frekvenci manuálně nastavit. Trochu škoda, že výrobce prezentuje telefon se skvělým displejem a pak si onu funkci pravděpodobně zapne pouze pokročilý uživatel. Chudinky takové maminky či babičky, které pak vlastně nikdy nezažijí to pošušňáníčko z krásného 120Hz displeje. Na druhou stranu je to jak u uživatelů iPhonu SE nebo obyvatel Severní Koreje – když nikdy nezažili nic lepšího, tak jim to chybět nebude. Vlastně je to něco jako si koupit nové BMW a rozjíždět se na křižovatce rychlostí plně naložené Fabie jen kvůli tomu, že v základu máte v menu auta deaktivované turbo. Displej je jinak naprosto brilantní a se svými 1200 nity na slunci hravě překonává i daleko dražší telefony. Výkon pro běžné uživatele Abych POCO moc nepřechválil, dostávám se asi k hlavnímu jádru pudla celého telefonu. Jde o to, jak značku POCO vnímáte a jestli jste schopni svůj „mindset“ přenastavit směrem někam jinam. Osobně nevím, jestli je to dlouhodobá změna strategie a POCO se teď samo vidí někde, kde je Xiaomi nebo jestli záměrně vyrobili POCO X4 Pro 5G, aby si vymetli cestičku k velmi se slibně rýsující řadě F4, která by měla být pecka. Tak či tak ovšem nejde o plnokrevné POCO, ale opravdu jen převlečené Xiaomi Redmi Note 11 Pro 5G. Tím ovšem nemyslím, že by šlo o špatný telefon, to vůbec ne, ale jen se vytratila ona myšlenka, která dělala POCO POCEM a zkrátka se X4 Pro 5G zaměřuje na jiný segment zákazníků. Nárážím tím samozřejmě na hardware a použitý procesor Snapdragon 695 5G, který sice přinesl do telefonu podporu sítí 5. generace, ovšem na oltář drtivým způsobem padl výkon loňského předchůdce. Ten je totiž nižší o 30% než u POCO X3 Pro a při použití je to samozřejmě znát. Hry si samozřejmě zahrajete, ale už ne na maximální detaily, v prostředí občas narazíte na nějaký zásek a to i přesto, že ve výchozím nastavení telefon používá z úložiště další 3GB pro virtuální zvýšení operační paměti. Také je potřeba zmínit, že moderní rychlé UFS 3.1 úložiště z loňska bylo vystřídáno pomalejším UFS 2.2 a tak se není čemu divit. Na druhou stranu už jde o procesor s umělou inteligencí, který se učí vaše používání a je fakt, že záseky, které máte šanci vidět hlavně při prvním používání, časem mizí. Pak je tu použitý Android 11 v březnu roku 2022, kdy už je venku beta Androidu 13. Mířím tedy k informaci, že POCO X4 Pro 5G není telefon pro geeky, ale běžné uživatele. Fotoaparáty Celé této filosofii odpovídají i foťáky. Loňské POCO X3 Pro se zaměřovalo na výkon a proto jste u něj našli celkem obyčejný 48Mpx, který jste znali ze spousty jiných telefonů. To, že fotil o trochu líp než jiné telefony pak bylo dáno hlavně tím, že si kvůli výkonnému procesoru mohl dovolit daleko lepší postprocessing, ale jinak šlo vesměs o základní senzor. Protože ale letos jde opravdu o kopii Redmi Note 11 Pro 5G, z tohoto telefonu pak pochází i daleko kvalitnější 108Mpx snímač a na kvalitě fotek je to opravdu markantně znát. Senzor spojuje ve výchozím nastavení 9 fotek do jedné, což má za následek relativně velmi hezké fotky s dobrým dynamickým rozsahem, střízlivým barevným podáním, vyvážením bílé a vyjma rohů fotky i velmi slušnou ostrostí. Příjemné je pak i focení detailů, které vzhledem k většímu senzoru dokáže udělat i opticky příjemné rozostření pozadí, aniž byste museli využít portrétní režim. Naopak když jej využijete pro focení portrétů, neměl telefon sebemenší problém s odseparováním od pozadí, jen si pro změnu nezapomeňte vypnout defaultní zkrášlování pleti, ať vypadají fotky alespoň trochu uvěřitelně. Fotografie pořízené z hlavního 108Mpx fotoaparátu Tradičně horší už je 8Mpx širokoúhlý objektiv, ale to není nic, co bych neočekával. Jde o základní objektiv, kteří výrobci dávají do telefonů, aby se mohli chlubit tím, že mají další fotoaparát. Přes den je použitelný, nicméně často šumí a stačí jen trochu zazoomovat na oblohu, abyste viděli přemíru nežádoucích artefaktů. Barevně je pak nekonzistentní s hlavním, netypicky na šíro přesaturovává a občas mu obloha ujede do úplně jiných barev. Samozřejmě vše uvádím s ohledem po přetáhnutí fotek do počítače. Pokud je budete držet na displeji telefonu a sdílet na sociální sítě, budete i se šírem naprosto v pohodě. Pochopitelně tedy za dne, v noci je prakticky nepoužitelné a noční režim na něm chybí. Fotografie pořízené z širokoúhlého objektivu 8Mpx Noční režim najdete pouze na hlavním fotoaparátu a musím jej pochválit, protože je vidět, že noční režim není jen pouhopouhé zesvětlení fotky, ale opravdu za tím stojí delší processing. Neříkám, že vždycky je ideální, občas se přece jen bojí trochu stáhnout světla, ale většinou dokáže na svou cenovku vyprodukovat i vcelku hezkou a ostrou fotku. Pokárat ovšem musím POCO X4 Pro 5G za video. Začít bych mohl klidně tím, že na 8tisícový telefon jste schopni natáčet nepohopitelně pouze ve FullHD při 30 snímcích, což znamená, že i těch 60, které jsou často v mnohem levnějších telefonech tu chybí a pokračovat bych mohl přes absenci stabilizace, vyvážení bílé až po nulové detaily. Zkrátka a dobře, na video tento telefon určitě ne. Jak je na tom výdrž? Abych nekončil negativně, i když celkově vnímám POCO X4 Pro 5G jako celkově slušný telefon, dlužím vám ještě povědět něco k výdrži a rychlosti nabíjení. Baterie sice nepatrně snížila svou kapacitu na výsledných 5000mAh, ale dramaticky se zrychlilo nabíjení na výsledných 67W, což podle výrobce znamená z nuly na 70% nějakých 22 minut a do plného nabití to trvá zhruba jednou tolik. Samotná výdrž mě samotného překvapila. Při běžném serfování po internetu, občasném focení, čtení zpráv, koukání na YouTube jsem se dostal často i na 2 denní výdrž. Je fakt, že jsem na telefonu nehrál hry a používal jej na běžné věci. Při lehčím používání, nějaké 3-4 hodinky denně zapnutého displeje a 2 dny s baterkou bez problémů vydržíte. Druhý den jsem tak často končil na zhruba 10% baterie. Při náročnějším používání se však můžete spolehnout zhruba na 7-8 hodin zapnutého displeje, což jeden den dáte s přehledem a kdybyste náhodou hráli celý den ony hry, pořád máte onu 67W nabíječku přímo v balení. Finální verdikt Jediné, co jsem nezmínil jsou pořád stejné stereo reproduktory, FM rádio či hybridní slot na paměťovku, ale to je víceméně standard. Teď ovšem babo raď, jak zhodnotit nové POCO X4 Pro 5G. Budu se opakovat, ale za mě je to Redmi Note 11 Pro 5G, které toho nemá s Pocem, jako takový co společného. Jestli tedy neočekáváte herní telefon, pak s tímto telefonem budete naprosto v pohodě. Pokud se ovšem nepodíváte na ceny loňských telefonů a tak bude hodně záležet na tom, kdy tuto recenzi čtete. Za stejných 7 990 Kč, jako stojí základní POCO X4 Pro 5G v konfiguraci 6GB/128GB, totiž seženete i loňské Xiaomi 11T v 8GB/128GB vybavené procesorem Dimensity 1200, které řeší vlastně veškeré neduhy, které jsem POCO X4 Pro 5G vyčítal. Jestli tedy momentálně kupujete mobilní telefon, Xiaomi 11T za 7 990 Kč je tak skvělá a legendární sleva na kterou budeme určitě po letech ještě vzpomínat jako kdysi na Mi 9 za 7 tisíc korun. Omlouvám se, ale je to tak. Samozřejmě, až se Xiaomi 11T doprodá, bude situace opět jiná, nicméně tak či tak bych viděl POCO X4 Pro 5G za reálnější cenu někde o tisíc či patnáct set níže. Taková je situace v březnu 2022. ...
Vím, že všichni čekáte i na recenzi Galaxy S22 Ultra, která bude následovat ještě v tomto týdnu, ale do té doby jsem si udělal zastávku u dvou menších sourozenců Galaxy S22 a Galaxy S22+. Ty si jsou až na pár odlišností, které samozřejmě projdu zvlášť, natolik podobné, že psát na každý z nich separátní recenzi by bylo asi zbytečné. Ano, samozřejmě pár odlišností tu je. Třeba pochopitelně ve velikosti, a tak pokud si potrpíte na malé kompaktní rozměry blížící se téměř ještě letos prodávanému modelu Galaxy S10e, eventuelně iPhonu 13, určitě zvolíte právě menší Galaxy S22. Ta je rozměrově téměř identická s oběma iPhony a záměrně píši téměř, protože ve všech rozměrech je o nějaký ten milimetřík či jeho desetinu menší. Zároveň ovšem ponechává stejnou velikost 6,1“ displeje jako menší dva iPhony a tak je jasné, že se zmenšovalo právě na úkor rámečků, které jsou u obou Samsungů ideálně symetrické a úžasně tenké. Samsung Galaxy S22+ | Foto: Huramobil Větší Galaxy S22+ naopak a logicky cílí na iPhone 13 Pro Max, proti kterému už ale má o 0,1“ menší displej a samozřejmě zase celkově menší rozměry. Asi chápete, proč tak moc zmiňuju v recenzi Galaxy S22 právě Apple. Oba výrobci se totiž k sobě přiblížili nejen rozměry displejů, ale i designem hranatých boků a musím říct, že novým Galaxy S22 to nadmíru sluší. Jasně, že možná by někdo namítl, že teď je telefon nudný a když si odmyslíte signifikantní design kamer, v podstatě se díváme na iPhone, ale na druhou stranu no a co… Záda z Gorilla Glass Victus+, rovné boky s jemně zaoblenými hranami je přesně ten ideální „form factor“, díky kterému telefon neskutečně skvěle padne do ruky a je radost jej používat a jen těžko si dokážu představit, že při stejně velkých displejích by to šlo udělat ještě lépe. Displej Tak a teď se dostávám k onomu tématu displejů, kde se táhne taková trochu mini kauza ohledně obnovovací frekvence. Tu Samsung původně udával v rozmezí 10-120Hz, což odpovídalo úspornějším LTPO displejům. Prakticky jsme tak všichni žili v domnění, že letošní snížení kapacity baterie o 6% u menší Galaxy S22 a 8% u větší Galaxy S22+ vykompenzuje právě nový procesor a ony displeje. To je to ALE, o kterém jsem mluvil na začátku. Samsung Galaxy S22+ | Foto: Huramobil Nakonec po četných připomínkách Samsung vysvětlil, že špatně interpretoval grafický výkon a zobrazovací frekvence displeje a upravil čísla tak, aby to sedělo s obecně uznávanými normami. Když to všechno hodně zkrátím, opravdu se jedná o úspornější displeje než vloni, ovšem ta hlavní úspora pramení ze softwarového řízení výkonu grafického jádra procesoru. Procesor je totiž, kromě displeje, významný žrout energie v mobilním telefonu a i když tedy displej stále svítí v určité obnovovací frekvenci, tím, že se grafika uspí a nemusí počítat neustále nový obraz, se opravdu energie ušetří. Sice ne tolik, jak bylo původně avizováno, ale šetří. Porovnání velikostí Galaxy S22+ s Galaxy S22 | Foto: Huramobil Každopádně displeje jsou opravdu skvělé. Mezigeneračně se opět zlepšila jejich světelnost, u Galaxy S22+ na 1750 nitů, u klasické Galaxy S22 na 1350 nitů a na přímém letním slunci tak nebudete mít absolutně žádný problém s tím, že byste něco nepřečetli. Zkrátka a dobře, v displejích je Samsung absolutní premiant. Teď ale přichází druhá část a to je výdrž. Možná si někdo bude připadat ochuzený u menší Galaxy S22, která nabízí pouze 25W drátové nabíjení oproti 45W u Galaxy S22+, ale buďte úplně v pohodě. Rozdíl v rychlosti nabíjení totiž vyrovnávají kapacity samotných baterií. Ať tedy nabíjíte Galaxy S22, Galaxy S22+, Galaxy S22 Ultra, prakticky s rozdílem 2-3 minut se dostáváte na kompletní nabití za 60 minut a půlhodinové přicucnutí na nabíječku je pak schopné vrátit zhruba 60% baterie. No a výdrž, ta je samozřejmě asi nejpalčivějším tématem a pochopitelně záleží na tom, jak budete telefon používat a za mě je upřímně asi největší slabinou tohoto, jinak veskrze skvělého telefonu. Zkrátka, je to jednodenní telefon. Při brouzdání internetem, odpovídání na komentáře na YouTube, Instagramu, úpravě fotek v Lightroomu atd mi po 4,5 rozsvíceného displeje jsem měl u Galaxy S22+ jen 22% procent baterky a to věru moc není. Při plném nabití jsem hned po sundání telefonu z nabíječky cestou do práce 45 minut fotil a rázem ubylo 20%. Samsung Galaxy S22+ | Foto: Huramobil Pokud budete výdrž porovnávat s letošními iPhony 13, které navíc na kapacitě baterky přidaly, jste diametrálně někde jinde. Aspoň u mého iPhone 13 Pro Max mám po celém dni používání, to znamená nějakých 5-6 hodinách zapnutého displeje, stále ještě kolem 50% kapacity. Abych se ale vrátil k Galaxy S22+. Pravidelně jsem se domů večer vracel právě se zhruba 20% baterky a jít tak po práci ještě někam na večírek, kde chcete někomu ukázat fotky nebo naopak nějaké pořídit, asi bych se před odchodem, být vámi, na chvíli na nabíječku připojil. Jednoduše řečeno, výdrž je prostě o trochu slabší než vloni a úspornější displej to nedohnal. Výkonu na rozdávání Po stránce výkonu není pochyb, že toho je na rozdávání. Letošní Exynos 2200 s jádry od AMD je sice slabší než Snapdragon 8 generace 1, prodávaný v USA, ale ono to ani nijak zvlášť nevadí. Hry si zahrajete na plné detaily naprosto plynule a o dalších aplikacích pochopitelně ani nemluvě. Jen počítejte s tím, že se telefon hřeje, jako vloni. Stačí si jen v úvodu dát přetahovat do telefonu data z jiného telefonu, instalovat aplikace a rázem topí. Hrajete graficky náročnější hru a topí a po nějaké půl hodince hraní už se sem tam nějaký frame "dropne". Samsung Galaxy S22+ | Foto: Huramobil Z dalšího hardwaru je k dispozici to nejnovější, to znamená USB 3.2, nejrychlejší úložiště, v základu už 8GB operační paměti, slušné reproduktory, i když víceméně stejné jako vloni a kvality v ROG Phonu stejně nedosahují a tak jediný rozdíl mezi oběma telefony je navíc Wifi 6E v S22+ oproti Wifi 6 v klasické S22 a UWB čip pro lokalizaci ztracených zařízení na posledních pár centimetrů, kterým pochopitelně disponuje větší Galaxy S22+. Jestli by to ale mělo být něco, co byste si museli dát na misky vah při rozhodování? Určitě ne. Po softwarové stránce nastala mezigeneračně velká změna a tím je OneUI 4.1, které má od letoška ve vlajkových lodích 4letou podporu velkých aktualizací a 5 let bezpečnostních záplat. To je třeba víc než u vlajkového Pixelu 6 a tak je Samsung neochvějným androidovým králem přibližující se Apple. Za tohle rozhodně tleskám, stejně jako za implementaci Androidu 12 a Material U, kdy si třeba můžete krásně sladit prostředí s tapetou. Ony další fíčurky, jako odstranění nechtěných objektů z fotky, má už Samsung oproti Pixelům dávno a abych tak úplně pořád nechválil, docela mě zamrzely celkem časté záškuby v animacích. Rozhodně nepodezírám procesor, to ne, tam je výkonu dost, ale pravděpodobně půjde právě o ono úzkostlivé šetření baterie, kdy výstup v počtu obrázků za sekundu z grafiky se jednoduše nerovná obnovovací frekvenci displeje. Tohle přičítám celkové neodladěnosti prostředí v začátku a pochopitelně se to časem rozhodně ještě zlepší. Fotoaparáty Další velká změna se letos odehrála u foťáků. Samsung po letech 12Mpx hlavních senzorů u základních modelů konečně přesedlal na větší, 50Mpx senzory. Ne, že by to nutně znamenalo ihned zlepšení, ale ono tady opravdu je. Když vezmu z pohledu dynamického rozsahu, ostrosti, vyvážení bílé, to je skvělé a rozhodně není pochyb o tom, že novinky ze série S22 jsou momentálně na špičce současného focení. Zajímavé je ovšem vidět, že tak, jak Samsung vzal zpátečku v podobě zmenšování velikostí displejů, pro letošek vzal zpátečku i ohledně saturace, což rozhodně pro drtivou většinu lidí není na škodu. Rázem jsou fotky daleko živější, kontrastnější, kdy přes den se blíží hodně třeba k nedávno recenzované Huawei P50 Pro a tím pádem třeba mnohem saturovanější než u letošních iPhonů 13 Pro. Z minulých iPhonů nebo třeba telefonů Sony si naopak berou zase vyvážení bílé, kdy všechno je laděné do příjemných teplých tónů. Samsung si letos vzal od každého něco a namíchal zatraceně skvělé fotky. Koneckonců, když jsem vám dával na Facebook porovnání mezi fotkou z Galaxy S22+ a iPhonem 13 Pro Max, drtivě u vás vyhrál právě letošní Samsung. No a když už jsme u porovnání a iPhonech, tak těm se pro změnu blíží noční fotografie. Nečekejte tedy všechno totálně rozsvícené, jak to umí třeba Xiaomi či Huawei, ale naopak jsou fotky daleko decentnější, věrnější a zase kontrastnější jako právě na iPhonech. Nebe tím pádem už nevypadá v noci jako den, ale opravdu jako noc. Obloha je černá, šum je na fotce občas patrný, ale kde by nezafungoval jinak velmi dobrý automatický režim, máte šanci pochopitelně zvolit i dedikovaný noční režim. Ten musím pochválit, protože i když se na první pohled extra nic nestane, na ten druhý právě dojde k eliminaci hlavně šumu. A o to líp, že letos navíc expozice trvá i daleko kratší dobu. V noci pochopitelně už zaostávají oba dva zbylé objektivy, 10Mpx teleobjektiv s trojnásobným přiblížením a 12Mpx širokoúhlý senzor. Ne moc, ale znatelné to samozřejmě je a hodně bude záležet na konkrétní scéně. Někde si lépe vede širokoúhlý, někde pro změnu teleobjektiv. Všechny 3 objektivy jsou navíc naprosto konzistentní jak v saturaci, tak vyvážení bílé a pochválit musím i portrétní režim. Rozhodně musím říct, že od pozadí je separace, i v tak složitých oblastech, jako jsou vlasy, téměř bezchybná. Přední 10Mpx kamerka je už tradičně fajn a rozhodně jí musím pochválit za skvělý dynamický rozsah. Tradičně už je na tom video jako nejslabší disciplína. Nebo lépe řečeno v rámci Android telefonů velmi dobře. Opět bych postprocessing přirovnal k Sony, ale na Apple je ještě pořád co zlepšovat. Závěrem Jestli jsem někdy u vlajkových lodí od Samsungu váhal, zda doporučit nebo ne, letos je to momentálně naprosto jasná volba. Skvělý design, skvělé zpracování, skvělý hardware, 4letá podpora aktualizací Androidu, perfektně odladěné fotoaparáty. Jediné reálné mínus, kvůli kterému by někdo mohl říct NE, je pak víceméně právě ona baterie. Vlastně je obrovská škoda, když Samsung přešel z kulatého designu na hranatější, což je jako přestěhovat se z mezonetu se zkosenými stropy do druhého patra níž s rovnými stropy, že nezůstal u původní velikosti baterií. Zjevně byla touha za tím porazit Apple v podobě menšího telefonu větší než samotný fakt, že zbytečně se tím ukrojí tak cenná výdrž na jedno nabití. Chápu, kdybychom se bavili o tom, jestli telefon vydrží 1,5 dne nebo 1,2 dne, kdy přece jen každý z nás si jde jednou za 24 hodin lehnout. Jen takto jsem měl zkrátka poměrně často obavy, že při náročnějším použití musím myslet na to, že by bylo dobré telefon na nabíječku přece jen, chvíli před odchodem z práce, připojit. Na druhou stranu to jsem já, který porovnává s velkorysou výdrží iPhonů a dost často upravuje na mobilu fotky v Lightroomu, odpovídá na komentáře na YouTube atd. Vy můžete mít používání mobilu v úplně jiném rozsahu. Jen je potřeba myslet na to, že teď jsme na maximální možné výdrži, kdy je baterie nová a časem bude výdrž určitě klesat. To je za mě jediný bod k přemýšlení před tím, než se finálně rozhodnete. Každopádně až do 10.3. máte šanci pořád ještě předobjednat Galaxy S22 či Galaxy S22+ a získat v případě využití akce trade-in, kdy odprodáte svůj starý mobilní telefon i k oné výkupní ceně navíc bonus v hodnotě 4 000 Kč a sluchátka Galaxy Buds Pro zdarma. A v tomto případě bych asi neváhal a do novinek šel. Jde totiž o nejvýhodnější nákup vlajkových lodí, který jste momentálně schopni sehnat. Doufám, že se vám recenze líbila, že vám pomohla v rozhodování a budu moc rád, když mi dáte do komentářů vědět, co na Galaxy novinky říkáte vy. ...
Teď ovšem nastal den, kdy očekávaný nástupce v podobě realme 9 Pro 5G sice dorazil, ale spolu s ním navíc i jeho „naspeedovanější“ brácha realme 9 Pro+ 5G. Ten je nejvyšším modelem devítkové řady a z velmi dobře fotícího Nordu 2 od sesterského OnePlus si vypůjčil právě hodně chválený senzor hlavního fotoaparátu. K tomu omladil výbavu, přidal slušný displej a mě a určitě i vás bude zajímat, jestli tady máme nového krále střední třídy. Na recenzi mi realme poslalo oba telefony, jak realme 9 Pro 5G, tak realme 9 Pro+ 5G, ale pochopitelně se věnuji tomu zajímavějšímu z nich. Klasická 9 Pro 5G mě upřímně úplně tak nenadchla. Přece jen už přítomnost staršího fotoaparátu z realme 6, 120Hz displej, ale IPS, pomalejší nabíjení než předchozí realme 8 Pro, ale hlavně za stejné peníze dostanete teď daleko atraktivnější realme GT Master 5G s lepším procesorem i displejem. Sice ne tak velkým, a tak velkou baterkou, takže snad jedině pokud potřebujete 6,6“ displej s 5000mAh baterkou, volte místo realme GT Master 5G právě realme 9 Pro 5G. Design Teď už se ale pojďme soustředit na vyšší realme 9 Pro+ 5G, které má společného se svým menším bráchou snad jen software, plastový rámeček a o trochu menší záda ve stejném designu. Realme je totiž letos dalším, kdo se posunuje od zaoblených boků směrem k rovným stranám rámečků. Jen trochu škoda, že realme zůstalo tak někde na půl cesty a hrana zad i displeje je pořád celkem zakřivená, že občas máte pocit, že vám telefon vyklouzne z ruky. Naštěstí ovšem výrobce přibaluje již tradiční pouzdro, které tento problém, stejně jako už běžně vystupující modul foťáků, eliminuje. realme 9 Pro+ 5G | Foto: Huramobil Displej Teď se na chvilku zastavím u displeje, kterým je 6,4“ velký AMOLED s 90Hz obnovovací frekvencí. Tu si můžete samozřejmě vypnout, zapnout nebo nastavit automaticky podle toho, jestli chcete plynulejší animace nebo naopak šetřit baterku. To samé platí i o funkci Always on, neboli stále zapnutých hodin na jinak zhasnutém displeji. Uvádím to proto, že baterie má kapacitu „pouhých“ 4500mAh, což sice je trochu slabší než má konkurence, ale na druhou stranu s ní telefon šetří až ukázkově. I když jej budete používat intenzivně – fotit, hrát hry, koukat na videa, přežijete celý jeden plný den bez toho, aniž byste museli hledat někde zásuvku. Já jsem se v pohodě dostával průměrně na 1,5 denní výdrž a za tohle realme patří velký dík. Stejně jako za rychlé, 66W nabíjení, které telefonu vrátí plnou kapacitu za 44 minut, ale jen pouhých 20 minut stačí na více jak 50% kapacitu. Jestli se vám tedy občas stane, že přes noc nezapojíte telefon do nabíječky, během ranní očisty a snídaně se telefon bez problému nabije opět na celodenní výdrž. A věřte, že vím o čem mluvím. Moje Apple Watch s 90 minutovým dobíjecím cyklem mě totiž neuvěřitelně vytáčí. realme 9 Pro+ | Foto: Huramobil Zpátky ale ještě na chvilku k displeji, u kterého je aspoň za mě největší ústupek v rámci celého telefonu. Jednak obří masivní brada je opravdu obří, ale taky bych čekal alespoň nějaké zlepšení v rámci zvýšení maximálního jasu. Takhle je to totiž pořád ten stejný displej, který už jsme mohli vidět i u loňského realme 8 Pro. Aspoň za příkladně fungující se pak dá pochválit čtečka. Je velmi dobře umístěná, rychlá a spolehlivá. Hardware Skvěle je telefon rozhodně vybaven po hardwarové stránce. Není to sice OnePlus Nord 2 s na zakázku dělaným Dimensity 1200 5G, ale to vůbec nevadí. I tady použitý Mediatek 920 s podporou sítí 5. generace si vede naprosto skvěle. Výkon je dostatečný prakticky na cokoliv a i třeba Genshin Impact si zahrajete naprosto bez problému. V základu je pak mobil vybaven i 8GB operační paměti, kterou si v případě potřeby můžete bez problému, na úkor úložiště, rozšířit až o dalších 5GB. A když už jsem u úložiště, to je sice třeba oproti Nordu 2 jen UFS 2.2, ale na druhou stranu v základu už dostanete rovnou 256GB, kam se vám vejdou desítky tisíc fotek, takže pokud jeho malinkatou část obětujete právě pro RAM, ani to vlastně neucítíte. realme 9 Pro+ 5G | Foto: Huramobil Z další výbavy pak potěší nejmodernější konektivita v podobě Bluetooth 5.2 nebo třeba WiFi 6 a takovou už povinnou výbavou v cenovce kolem 10 tisíc korun jsou stereo reproduktory. Nečekejte od nich ohromující výkon hlavně po basové stránce, ale normální solidní výkon, který neurazí. A na závěr hardwarové části jsem si nechal takovou libůstku, u které jsem strašně rád, že se na ní extra myslí i v této třídě telefonů. Jde o haptickou odezvu, pro kterou si realme dokonce vymyslelo vlastní název O’haptics a dokonce mu věnovalo v rámci celého systému i docela dost prostoru. Dokonce máte možnost se podívat na výukové video, jaké jsou její možnosti. Škoda jen, že je systém nevyužívá až do té míry, jak demonstruje video. Třeba takové zaražení se v menu na konci by k tomu přímo vybízelo. Každopádně věřím, že když už si realme dalo práci s vymýšlením vlastního názvu, rozhodně bude v dalším zdokonalování ještě pokračovat. realme 9 Pro+ 5G | Foto: Huramobil Čistě po softwarové stránce se díváte na Android 12 s nadstavbou realmeUI 3.0, která vychází z mateřského ColorOS a většinou jsem toto prostředí kritizoval za jeho pouťovou vizáž. S příchodem Androidu 12 se teď nově celý vzhled systému může daleko více sjednotit. To znamená, že systém automaticky vybere tři klíčové barvy ze zvolené tapety a tomu přizpůsobí celé prostředí a všechno vypadá pak, že do sebe daleko lépe zapadá. Samozřejmě, kdo naopak ocenil pestré barvičky, ten je může využívat i nadále. Fotoaparáty Ta největší lahůdka pak přichází samozřejmě v podobě fotoaparátů v podobě hlavního 50Mpx senzoru od Sony, který jsme mohli vidět už u OnePlus Nord 2 nebo u realme GT Master Explorer, dostupného ovšem pouze v Číně. Jsem tím pádem strašně rád, že konečně dostáváme i u nás od realme telefon, který se může směle poměřovat jak už se zmíněným OnePlus, tak i Samsungem Galaxy A52s. A o to víc jsem rád, že nezklamal a že podává na svou cenu stejně skvělý výkon jako právě Nord 2. Fotky jsou parádní, tak akorát ostré s výborným dynamickým rozsahem a minimem šumu. Překvapivě pěkný je i dvojnásobný výřez a stejně tak, jako u Nordu 2, telefon exceluje i večer. Nádherné fotky pak telefon dělá na hlavní foťák i večer a snad jen jednou nebo dvakrát se mi stalo, že software zahaproval a výsledkem bylo něco, co běžně produkovala na noční režim Motorola. Za hlavní foťák tak budete maximálně spokojení. Fotografie pořízené realme 9 Pro+ 5G To samé už se pochopitelně nedá říct o základním 8Mpx širokoúhlém, na jehož použití se omezte primárně přes den a i tak dostanete očekávaný výstup mnohem levnějších telefonů. Není se ale čemu divit, ty stejné výsledky produkoval i Nord 2 a tak když naboostujete jednu funkci vysoce nad průměr, logicky někde musíte ubrat, abyste se vešli do celkového rozpočtu. Úplně za excelentní se nedá považovat ani moc video. Na FULLHD, kde se zapojí elektronická stabilizace, to ještě jakž takž ujde, ale při 4k už to žádná hitparáda není. Optická stabilizace si zkrátka sama o sobě neporadí a tak bych se u 4k zaměřil spíš jen na statické záběry bez minima pohybu. realme 9 Pro+ 5G | Foto: Huramobil Koupit či nekoupit? Teď, když už jste si přečetli všechny plusy a mínusy, logicky přichází na řadu cena, shrnutí a jestli se tento telefon vyplatí. Jak už to bývá, nejvíc se vyplatí rychlé rozhodnutí, protože z běžných 10 490 Kč je telefon na prvních pár dní prodeje zlevněný na 8 990 Kč a to je dosti agresivní cenovka na to, aby se dalo říct ne. Dostanete procesor na úrovni 500 000 bodů v Antutu, tím pádem dostatečný výkon na cokoliv, dostanete v základu 8GB operační paměti a 256GB úložiště, 90Hz AMOLED displej, 60W nabíjení, stereo repráky, Android 12 a jako bonbónek onen skvělý hlavní foťák. Za 8 990 Kč je to opravdu perfektní volba. Za 10,5 tisíce korun už přece jenom nastává dilema, zda volit realme 9 Pro+, Norda 2 nebo třeba Galaxy A52s, která nabízí o rok delší podporu, lepší displej a voděodolnost IP67. Bude sice na hlavní fotoaparát horší, ale na širokoúhlý zase lepší a tak se znalostí všech těchto informací je zase obligátně rozhodnutí na vás. Realme novinky už teď najdete skladem a pokud vás telefony chytly, neváhejte, protože startovní akce s lepšími cenami končí už 23.2. Tak jo, to je pro dnešek všechno. Jestli se vám recenze líbila, budu rád, když mi dáte vědět do komentářů. Děkuji hrozně moc za přečtení, mějte se krásně a čau u další recenze. ...
Doposud nevídané embargo na jednoho z největších průkopníků mobilního průmyslu, které ovlivnilo kompletně celé odvětví. Přece jenom konkurenční prostředí je jedním ze základních hnacích motorů inovací a pokud vám postupně z trhu zmizí jeden ze dvou klíčových hráčů, po úvodním šoku se chtě nechtě na chvíli všechno zabrzdí. Aby toho nebylo málo, půl roku na to přišla pandemie, která ochromila dodávky čipů, spousta telefonů není vůbec, třeba OnePlus svoje podzimní téčka ani nevydal, Samsung zas svoje „FEčko“ vydal o půl roku později a dnešní Huawei P50 Pro je tak dítko s dost podobným osudem. To neříkám z důvodu, abych P50 Pro nějak hned ze začátku obhajoval, ale spíš jen jako takový smutný dovětek k posledním dvěma rokům v mobilních komunikacích. Každopádně nic ovšem nebrání tomu, abych se novému Huawei P50 Pro nepodíval na zoubek. Design Asi by bylo naprosto jednoduché tento telefon ve 3 větách odepsat. Přece jenom jde o vlajku, která se v Číně představila už vloni a k nám přichází až letos. Má loňský Snapdragon 888, když teď už je na světě novější Qualcomm Snapdragon 8 Gen 1, navíc kvůli embargu bez podpory 5G a Google služeb, jeho cenovka i přesto atakuje hranici 30 tisíc korun, a to je přece jen už částka, pod kterou seženete prakticky všechny loňské vlajky konkurence. A vás určitě napadnou i další důvody. Existuje něco, čím dokáže P50 Pro zaujmout? Přece jen jde o vlajku Huawei a o mobilní telefon, který aktuálně vévodí žebříčku DXOMARK – samozřejmě bez ohledu na to, co je o DXOMARKU takovým veřejným tajemstvím. Huawei P50 Pro | Foto: Huramobil Dřív, než se ale vrhnu k hlavnímu bonbónku celé recenze, pojďme si v rychlosti projet pár základních informací o telefonu samotném. Po designové stránce jde pořád o klasický sendvič z kovu a skla ve dvou barevných provedeních, u jejichž jmen Huawei nikdy invencí nešetří. Letos je to tak 50/50, protože černá se jmenuje nepochopitelně pouze Black, avšak ta, kterou právě držím v ruce výrobce nazval Cocoa Gold neboli kokosově zlatá. Nakolik je kokos z venku či zevnitř zlatý posuďte sami, nicméně tahle P50 Pro je spíš stříbrná s lehkým nádechem růžové. Každopádně lesklá, kluzká a extrémně přitažlivá pro jakékoli otisky prstů, což asi není nic, co by nevyřešilo přibalené pouzdro. Video recenze Huawei P50 Pro Displej Dost se toho změnilo i u displeje. Jednak se Huawei trochu umírnil se zakřivením. To už není ze všech 4 stran, ale jen z bočních a není tak extrémní, jako bylo třeba u Huawei P40 Pro, což je samozřejmě pozitivní jednak s ohledem na nechtěné otisky prstů, náchylnost na rozbití při pádu nebo třeba při použití v aplikacích, kde na boku máte často nějaké posuvníky. Jinak jde víceméně o klasický displej se 120Hz obnovovací frekvencí a 300Hz odezvou na dotyk. Žádné LTPO nebo QHD rozlišení však nečekejte, i tady embargo zasáhlo plnou měrou a Huawei tak nemá k nejmodernějším displejům přístup. Abych byl fér, osobně mi QHD rozlišení ani nechybí, přínos není tak velký a víc žere baterku, ale přece jen LTPO by se právě s ohledem na její šetření určitě hodilo. Chybíci aplikace od Googlu? Huawei má vlastní řešení. O hardwaru, ale hlavně softwaru by se toho dalo napsat u Huawei tuny a všichni už po dvou letech víme, že Google tady není a jestli jej vyžadujete, asi nemá cenu o tomto telefonu přemýšlet. Samozřejmě do jisté míry se to dá obejít přes nástroj Gspace, což je aplikace simulující Huawei P30, který ještě přístup ke službám Googlu měl. Uvnitř Gspace nainstalujete pak cokoli z Google Play, i když je potřeba počítat s tím, že jde o emulátor, takže na hry bych si tak úplně nepomýšlel, ale třeba chybějící YouTube Studio v něm běží úplně bez problému. Huawei P50 Pro | Foto: Huramobil Pro ostatní aplikace můžete bez problému využít Petal Search, což je takový agregátor všech možných aplikací z dalších obchodů jako Amazon, APkpure a dalších a vy se tak do jisté míry nemusíte starat o to, odkud onu aplikaci stahujete. Samozřejmě pro ty zásadní aplikace, typicky bankovnictví je lepší využít oficiální obchod AppGallery, kde už seženete přímo všechny aplikace hlavních českých bankovních domů. No a konečně druhá věc je bezkontaktní placení kartou, a to spolehlivě můžete vyřešit skrz předinstalovanou a celkem známou britskou aplikaci Curve, která už na AppGallery oficiálně je také. Do té stačí vložit všechny vaše platební karty, jednoduše zvolíte z které platíte a dokonce i několik dní po transakci si můžete dodatečně i změnit kartu, z které následně částka bude odečtena. To je mimochodem docela šikovná aplikace nejen pro majitele telefonů Huawei. Jinak ještě pro úplnost, telefon běží stále na jádru Androidu se službami HMS Core a nadstavbou EMUI 12 a tady je celkem škoda, že pořád jsme se ještě pořádně nedočkali HarmonyOS, kam vrhá Huawei své hlavní vývojářské úsilí. Nicméně i tak musím pochválit, že na telefonu běhá všechno brilantně svižně a opravdu je radost s ním pracovat. Fotoaparáty Tak a teď jsou na řadě foťáky, na které jsem byl asi nejvíc zvědavý, jednak proto, že DXOMARK telefon vychválil až do nebes a jednak kvůli embargu a s tím spojené ukončení spolupráce se Sony. Jestli si totiž vzpomínáte, za poslední léta nám Huawei prezentoval jeden lepší senzor foťáku za druhým vyvinutý právě ve spolupráci s tímto japonským gigantem. Ta unikátnost spočívala zejména v použití senzorů, kde místo klasického rozložení čtyřech pixelů červená, zelená, zelená, modrá byla zelená barva nahrazena žlutou propouštějící více světla. Díky tomu pak byly schopny telefony Huawei vidět v naprosté tmě i to, co vy běžným okem nevidíte. Každopádně tomuto odzvonilo a nově se díváme na soustavu čtyřech senzorů od Omnivisionu, což je čínská společnost působící v mnoha odvětvích, ale primárně se zabývá právě senzory pro mobily, notebooky, webkamery atd. Jo a jen tak mimochodem, je držitelem světového rekordu v nejmenším komerčně dostupném senzoru o velikosti 0,001mm. To jen tak na okraj. Huawei P50 Pro | Foto: Huramobil Každopádně použité senzory v P50 Pro zdaleka nejsou tak velké, jako byly u Huawei P40 Pro nebo Mate 40 Pro a je to celkem škoda. Na druhou stranu je vidět, jak strašně důležitou roli hraje zpracování fotky a právě tady, víc než kde jinde, se dá příznačně použít, že i s malým kašpárkem lze zahrát velké divadlo a že když už nemáte k dispozici senzory od Sony, proč nevytáhnout kdysi skvěle fungující kombinací klasického a černobílého senzoru. Hlavnímu foťáku totiž nelze prakticky nic vytknout. Za dne jsou fotky přesně takové, jaké mají být. Krásný dynamický rozsah, minimum šumu, barvy vyvážené, všechno tak akorát ostré, paráda. Dost podobné je to i večer a v noci. Hlavní foťák si vede impozantně a na špatný snímek opravdu nenarazíte. Fotografie pořízené Huawei P50 Pro Aby ale nebylo zas tak všechno sluníčkové, narazil jsem na jeden bug. Když se snažíte mít extrémně klidné ruce a telefon si začne myslet, že je na stativu a spustí dlouhou, klidně i 10 sekundovou expozici. Že zas tak klidné ruce nemáte a že optická stabilizace to nezachrání pak záhy zjistíte z výsledné fotky. To každopádně ale není nic, co by se nedalo opravit budoucí aktualizací. U zbylých 2 foťáků, šíra a 3,5 násobného periskopického zoomu jsem byl s výsledky také spokojen, i když pochopitelně od nich nelze čekat to, co od hlavního senzoru. Na druhou stranu i tak kvalitou svého výstupu předčí mnoho konkurence, a to jak přes den, tak i večer na noční režim. A koneckonců, ten širokoúhlý objektiv je konečně také pořádně širokoúhlý, ne jak minule. U teleobjektivu zas opravdu musím pochválit impozantní práci se softwarem. Je úžasné se dívat, jak dokáže využít kombinace 64MP senzoru a 3,5násobného optického přiblížení. Mnohdy tak vypadají fotky i na 10 násobný zoom daleko lépe než u konkurence, opravdu klobouček dolů. Zlepšilo se konečně i video, což byla disciplína, na kterou Huawei celkem v minulosti kašlal. Najednou je lepší jak zvuk, tak i optická stabilizace, i když časté přeostřování výsledný dojem celkem kazí. No a konečně přední kamerka. Ta je letos jenom jedna a popravdě mě nadchla ze všech foťáků asi nejmíň. Koneckonců, snímky vidíte sami. Baterie Prakticky jediné důležité, co jsem v průběhu recenze nezmínil je baterie. A upřímně u mobilu s 6,6“ displejem bych zkrátka čekal víc než jen 4360mAh. Koneckonců konkurence nemá problém u této velikosti aplikovat i 5000mAh baterie a na výdrži je to bohužel znát. V mém případě se mi podařilo vydržet na jedno nabití jeden plný den, ale bylo to s odřenýma ušima. Holt víc, než 5 hodin zapnutého displeje na jedno nabití na telefonu moc nedáte a často tak přijde na řadu rychlá nabíječka. Aspoň ta se dá pochválit, protože drátové nabíjení se zrychlilo na 66W, což znamená 50% kapacity za nějakých 20 minut. Konkurence sice nabízí i víc, ale 66 W je za mě plně dostačující. Huawei P50 Pro | Foto: Huramobil No a když už tak pořád mluvím o konkurenci, ta je vlastně i takovým zabijákem nového P50 Pro. Pokud nepotřebujete nutně Google služby, jde o skvělý telefon, který ale paradoxně zabíjí jeho cena. Co naplat, že jde u nás o novinku a představil se v ČR až letos. Hardwarově jde totiž, stejně jako u Galaxy S20 FE o telefon z loňského roku a tomu by měla odpovídat i cenovka. 30 000 Kč je moc, obzvlášť když telefony jako Galaxy S21 Ultra, Mi 11 Ultra, OnePlus 9 Pro zkrátka stejně vybavené telefony seženete mnohem levněji. Huawei tak nejspíš ukazuje, že víc, než o masivní prodeje mu jde o to, být pořád vnímán jako značka vyrábějící mobilní telefony a ony masivní prodeje realizuje spíš na cenově agresivních sluchátkách, noteboocích, monitorech a dalších komoditách, kde má přece jen lepší šanci vyhrát než na trhu, kde většina zákazníků služby Googlu vyžaduje. A kdo je naopak nepotřebuje, pro něj je Huawei P50 Pro skvělou volbou – jen ne za 30 000 Kč. No schválně mi napište, jak novou P50 Pro vidíte vy. Děkuji moc za přečtení, mějte se krásně a někdy příště u další recenze. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
bonmoto.cz | 6 299,- |
doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
moto-kufry.cz | 6 299,- |
motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.