Samsung Galaxy A30s se podobá A50 jako vejce vejci. Rozměry na milimetr stejné, váha na gram stejná, baterka stejná, zadní foťáky stejné, hlasitý reprák, FM radio, NFC, všechno stejné a přece jen je o nějakých patnáct stovek levnější. Samozřejmě, že někde ústupky budou a hned ten první je v podobě horšího rozlišení OLED displeje. Tentokrát se jedná pouze o HD rozlišení, ale pořád je displej výborně čitelný s opravdu živými barvami, avšak bohužel mu chybí Always On. Pokud se ovšem na chvíli zaměříte na jemnost displeje, uvidíte čitelný rastr a nevyhlazené hrany. Při porovnání bodů na palec mezi HD displeji iPhonu 11, Xiaomi Mi A3, je tento se svými 268 body na palec při velikosti displeje 6,4“ logicky nejhorší. Pro zajímavost Xiaomi dosahuje 286 bodů na palec a iPhone 11 je na 326 bodech. Pomineme-li iPhone, kde by to mělo být samozřejmostí, tak stejně jako u Mi A3 by i tady měl za 7 tisíc korun být už displej Full HD. V displeji Samsungu Galaxy A30s je integrovaná čtečka otisků prstů, která je pomalá jako šnek a spolehlivá jak České dráhy. Ne, sradičky stranou, ale odemknutí telefonu za tři vteřiny je vážně moc, takže chápu, že většina z vás asi zvolí méně bezpečné odemykání obličejem. Software a hardware Možná za to může neodladěnost systému, ale možná za to může i hardware. Samsung Galaxy A30s totiž pohání na svou cenu poměrně slabá výbava. Procesorem je Exynos 7904 v kombinaci se 4GB RAM, což rozhodně rychlostí moc neoplývá. Když se na to podíváme z pohledu čísel, Galaxy A30s si vysloužila za svou cenu 6 990 korun v Antutu 94 000 bodů, Galaxy A50 za cenu 8 500 korun 148000 bodů a Xiaomi Mi A3, které je dokonce levnější o tisíc korun ve stejné konfiguraci jako Galaxy A30s dosahuje 143 000 bodů. Zkrátka a dobře ve výkonu Galaxy A30s přejede nejen jakékoli Xiaomi, ale také Honor, Huawei, ASUS, Motorola a snad jakákoli jiná značka, kterou si sem doplníte. Bohužel slabší výkon je dost poznat i v systému. Byť je aktuálně One UI od Samsungu moje nejoblíbenější nadstavba vůbec, za 7 tisíc je to zkrátka pořádný krok vedle. Záškuby při přepínání aplikací jsou tu téměř na denním pořádku a to je telefon pár dní používaný bez velkého množství dat. Až do něj naládujete stovky kontaktů, písničky, fotky a další data, obávám se, že záškuby budou otravovat naprosto každého. Doposud jsem Galaxy A30s moc nechválil, ale teď to na chvilku přijde. Co je na tomto telefonu famózní je jeho výdrž na jedno nabití. U Galaxy A50 jsem se bez problému dostával na dvoudenní výdrž a tady je to díky použití HD displeje ještě lepší. Dva a půl dne dáte úplně v pohodě. A komu by to bylo málo, k dispozici je I rychlá 15W nabíječka, která vám dodá za 30 minut nějakých 30% baterie a kompletně telefon nabije za hodinu a půl. Fotoaparáty Galaxy A30s disponuje na zadní straně stejnou sestavou foťáků jako Galaxy A50. Je až neuvěřitelné, kam se posunula kvalita za půl roku od vydání A50. Tenkrát jsem hodnotil hlavní foťák jako lehce nadprůměrný. Bohužel u Samsungu se ale zastavil čas. To, co představila konkurence za uplynulou dobu a co dokázala se svými 48 Mpx foťáky spojující 4px do jednoho je neuvěřitelné a v tomto ohledu nelze ohodnotit A30s jinak než jako foťák spíš podprůměrné kvality. Samozřejmě záleží na tom, kde budete fotky prohlížet. Při sledování na mobilu se zdá všechno relativně v pohodě. Stačí ovšem přenos fotek do počítače a už vidíte všechny neduhy. I za denního světla je ve snímcích na hlavním foťáku přemíra šumu, fotky postrádají detaily nebo dochází k jejich slití. Občas z foťáku vyleze i hezká fotka, ale to je v relativně malém množství případů a spíš za totálně dokonalého světla. Širokoúhlý foťák je na tom samozřejmě ještě o poznání hůř. Víceméně vše, co jsem vytýkal hlavnímu foťáku si zde tak 3x vynásobte. Není divu, šíro je jen 8 Mpx a fotky nejsou pěkný ani ve dne, natož pak v noci. Abych byl ale fér, šíro v noci je nesmysl používat skoro na všech telefonech, včetně těch nejdražších. Škoda jen, že hezké fotky nelezou večer ani z hlavního foťáku, ten totiž jakýkoli noční režim postrádá. Žádnou parádu bohužel neudělá ani portrétní režim a ani selfie kamera, z jejíchž výsledků jsem měl také rozporuplné pocity. Nakonec paradoxně je na tom nejlépe video, které telefon natáčí ve FULLHD při 30 snímcích za vteřinu. Závěr Samsung z počátku roku najel na strategii velmi dobrých telefonů, přišel jako první se čtečkou otisků prstů v displeji pod 10 000 korun a začalo to vypadat velmi slibně. Teď to vypadá, že opět začíná usínat na vavřínech a začíná se v rychlosti vydávání telefonů nenápadně přibližovat Xiaomi. Vemte totiž v úvahu, že jak Galaxy A30, tak Galaxy A50 vyšly v únoru a po půl roce tu máme jejich nástupce v podobě skových variant, což je prostě špatně. Nikdo si totiž nechce koupit telefon, aby zjistil, že za pár měsíců už to bude starý model. O to víc, že Galaxy A30s nepřináší nic nového a je to jen okleštěná kopie A50, kterou měl Samsung zlevnit místo představení zbytečné Galaxy A30s. A on jí vlastně začíná zlevňovat, protože právě probíhá slevová akce na áčka. 1000 Kč na A50 a 500 Kč na tuto novinku A30s a to mi opět moc smysl nedává. Cena A30s bohužel navíc vůbec neodpovídá v poměru cena/ výkon jakékoli konkurenci. Vlastně jediná absolutně pozitivní věc je na tomto telefonu dlouhá výdrž baterie, velký a skvěle čitelný displej. A to je prostě za 7.000, respektivě teď 6500 ve slevové akci málo. Kdybych si tedy měl vybrat, radši bych si připlatil za A50. Přece jen má vyšší výkon, fullHD displej a Always On. Po půl roku aktualizací jsou navíc I ty původně vytýkané neduhy v podobě slabší čtečky už vyřešeny. Pokud byste se přesto rozhodli koupit A30s, stačí použít u nás na Hurámobil.cz v košíku slevový kód “SAMSUNGA30S” a až do konce října získáte hodnotný dárek ke svému nákupu. Pokud vám v této recenzi něco chybělo, mrkněte sem, nebo na recenzi Galaxy A50 a nebo sem na recenzi Redmi Note 7 (srovnat můžete i s recenzí na webu Techarena.cz). U té ušetříte 1200 a dostanete daleko výkonnější telefon s lepším foťákem. ...
Druhá podobnost, která je samozřejmě čistě náhodná je rozložení semaforu kamer, které mi neskutečně připomíná Honor 20 Pro. Pouze s tím rozdílem, že místo trojnásobného zoomu je tady čtečka otisků prstů. Po letech výroby čteček se asi očekává, že bude fungovat rychle a spolehlivě, ale tady jsem byl tou rychlostí ohromen. Prostě rychlejší odemčení telefonu jsem snad ještě neviděl. Výtku si ovšem nechávám pro vibrační motorek, který doprovází skenování prstů a další interakce v systému. Samotná haptická odezva je na slušné úrovni, ale to drnčení motorku je nic moc. Dedikovaná čtečka na zádech samozřejmě napovídá, že displejem je zde 6,53” IPSko s FHD+ rozlišením a kapkovitým notchem. Světelnost je výrobcem udávaná 500 nitů a na sluníčku to bylo jakž takž. Na klasický průchod systémem úplně na pohodu, ale pokud chcete fotit scénu s velkým kontrastem, už to bude značně horší. Na svou třídu podává jednoznačně slušný výkon a do kapsy rozhodně strčí v podobné cenovce kdejaký AMOLED Jedinou opravdovou výtku mám pouze k barevnému podání, které je standardně nastavené moc do studených barev a i když nastavíte maximálně teplé barvy, pořád je to na mě moc studené. Tak, a teď je tu asi pasáž, na kterou čekáte, kromě foťáku nejvíc – hardware. Xiaomi tentokrát místo osvědčeného Snapdragonu vsadilo na Mediatek Helio G90T, což je v našich končinách poměrně neznámý procesor. Výkonově se asi nejvíce podobá Kirinu 970, který byl třeba v Huawei P20 Pro nebo Honor Play. Pokud Redmi Note 8 porovnáte třeba se Samsungem Galaxy A70, zjistíte, že Samsung vám s výkonem v Antutu 170.000 bodů naúčtuje 10.490 korun, kdežto u Xiaomi mate o 3.000 korun levněji konfiguraci 6/128 GB s výkonem v Antutu 222 000 bodů. A jak by řekl Horst Fuchs – a to se vyplatí. Není ovšem všechno zlato, co se třpytí. Procesory Mediatek jsou známe svou horší optimalizací. Bez debat tady běhá všechno naprosto rychle a spolehlivě, výkon je na to koneckonců dostatečný. Jen se bohužel stává to, co jsem předpokládal, že průchod menu není bez zadrhutí. To škubání při zavírání a otvírání aplikací je totiž poměrně otravné. Hlavně u těch, které nebyly při spuštění v paměti. Je tedy dost dobře možné, že si na to buď zvyknete, nebo to při používání dokola 5 aplikací, které už máte zavedené v paměti ani nebudete registrovat nebo to Xiaomi časem optimalizuje. Z další výbavy už jen stroze pro ty z vás, co nechtějí číst parametry: hybridní duální slot, Bluetooth 5.0, Galileo, Fm radio, Infraport, Jack na 3,5mm a pak konečně Xiaomi I v této cenové kategorii implementovalo dosud chybějící NFC pro bezkontaktní placení. Třikrát hurá, podobně jako u iPhonu Pro, za rychlou nabíječku. Když už jsem u toho nabíjení, impozantní je baterka s kapacitou 4500 mAh, která mi v telefonu bez problemu vydržela 2,5 dne i při častém focení. No a palec nahoru za přibalenou rychlou USB-C 18W nabíječku. No a samozřejmě chybí jakákoliv IP certifikace. A pokud nevíte, co taková certifikace znamená, mrkněte na podrobný článek i s videem. Po softwarové stránce Xiaomi pohání bohužel stále Android 9 Pie s MIUI 10. Aktualizace na Android 10 je samozřejmostí a měla by dorazit spolu s novým MIUI v průběhu listopadu. Po aktualizaci EMUI od Huaweie na které jsem si často stěžoval pro jeho grafickou podobu už je Xiaomi poslední, které by si takový upgrade zasloužilo. Samozřejmě s Androidem 10 totiž přijde i kýžený tmavý režim, který zde sice je, ale je to tmavý režim MIUI 10, nikoli Androidí, takže jeho funkčnost je značně omezená samozřejmě pouze na systém a pár aplikací od Xiaomi. No a v novém MIUI už by snad měl být přítomen také globální přepínač na vypnutí reklamy, protože reklama, která je třeba v předinstalované aplikaci cleaner je dost otravná. Fotoaparát Xiaomi Mi 8 Pro je prvním komerčně dostupným telefonem na světě se 64 Mpx foťákem a clonou f/1.9. Doplňuje jej ještě 8 Mpx šíro, 2 Mpx makro kamera a čtvrtý objektiv je zde pouze pro rozostření pozadí. V letošním roce se poměrně hodně ujaly 48 Mpx foťáky, které spojují 4px do jednoho a výsledkem je 12MPX snímek. Zde je tomu naprosto stejně, pouze s tím rozdílem, že z foťáku vychází 16 Mpx snímky. Samozřejmě, že máte možnost se přepnout do plných 64MPX, ale jednotlivé pixely na senzoru jsou tak male, že to stejně ani nedoporučuju. Pokud na tomto místě čekáte, že se budu rozplývat nad tím, jak jsou fotky krásné, asi vás zklamu. Je to prostě průměr. Třeba taková Motorola One Vision za podobné peníze fotí líp, i když ne s tak širokou paletou objektivů. Trochu mě překvapilo, že ve standardním nastavení je HDR nastaveno jako vypnuto, kde největší nevýhodou snímků je absence nějakého slušnějšího dynamického rozsahu a chlácholil jsem se, že po zapnutí HDR na automat přijde dramatická změna. Zlepšení tu pak určitě je. Bohužel se k němu ale přidá ještě notná dávka nepřirozené saturace. Tohle je škoda, protože telefony Xiaomi jsem v posledních letech docela chválil kam až pokročily a věřím, že inženýři ještě v dalších aktualizacích SW foťáku trochu poladí. Každopádně není to pokaždé. Občas se telefonu povede opravdu famózní snímek, jen je to zkrátka málo často. Širokoúhlý foťák je v Redmi Note 8 Pro pouze 8 Mpx se světelností f/2.2 a výsledky jsou takové, že s tak malým rozlišením je to na prohlížení na displeji a ne na monitoru. To same platí pro 2 Mpx makro objektiv, který je zde za mě stejně jako u Honoru 20 Pro naprostá zbytečnost. Minimální ostřící vzdálenost je sice oproti klasickým foťákům fajn, ale 2 Mpx to opět odsoudí pouze na prohlížení na telefonu. Vím, že se opakuju, ale v průměru jsou I večerní fotky. Občas se podaří některá opravdu hezká skrz vestavěný noční režim, ale zas jich je míň než víc. V této recenzi hodně srovnávám se Samsungem a nevyhnu se tomu ani v závěru u foťáku. Vzpomínáte si, když loni představil model A7? Marketingové lákadlo na krásné barvy a 4 foťáky, ale v praxi ani jeden foťák nestál za nic. Tady to sice není tak špatný, ale člověk prostě čeká od Xiaomi víc a tady se ten wow efekt nedostavil. Ještě pro doplnění, video natáčí telefon ve 4k při 30snímcích a opět z řady žádným způsobem nevybočuje. Závěr Xiaomi Redmi Note 8 Pro rozhodně není špatný telefon. On je to vlastně dobrý telefon a na škále 0-10 bych jej hodnotil takovou lepší sedmičkou. Jen přichází půl roku po Redmi Note 7 a nepřináší tolik zlepšení, jako kdyby to byl upgrade roční. Jestli tedy přemýšlíte, zda přejít na Note 8 Pro třeba z Note 7, klidně si ušetřete peníze. Ten širokoúhlý foťák, makro foťák navíc a mírné zlepšení ve výkonu za to zkrátka úplně tak nestojí. Pokud ovšem přecházíte třeba z nějakého 2 roky starého telefonu, nebojte se zvolit pro svůj nákup Redmi Note 8 Pro. Odmění vás na svou cenu výborným výkonem, mega dlouhou výdrží baterie, slušně hlasitým reproduktorem a koneckonců na svou velikost vám ani váha 200g úplně neutrhne kapsu. K dostání je v pěti barevných provedeních za cenu 6.890 v případě capacity 64GB nebo 7.490 s kapacitou 128GB interní paměti. Pokud navíc použijete u nás na Hurámobil.cz v košíku kód “NOTE8” získáte zase něco navíc. ...
Jestli na nás koukáte pravidelně, víte, že telefony Motorola dlouhodobě chválím za jejich kvalitní zpracování a design a musím říct, že Motorola One Zoom se mi asi líbí zatím ze všech nejvíc. Hliníkové tělo se zády s designem leštěné oceli vypadají opravdu famózně a stejně tak se mi hrozně líbí gril kamer pod kterým je svítící logo Motorola fungující jako notifikační dioda. No ale kvůli designu si většina z nás telefon nekupuje, protože jej nakonec stejně zavře do pouzdra. U Motoroly mate jedno v balení spolu s 15W rychlou nabíječkou. Pravda, standardem se dneska stává 18W, ale zase na druhou stranu tento telefon přes den nabíjet nepotřebujete. 4000 mAh vám totiž dodá v pohodě energii na dva dny běžného provozu nebo jeden den velké zátěže. Jestli vás něco chytne za srdce, je to 6,39” úžasný Super Amoled displej s poměrem stran 19,5:9, kapkovitým výřezem a integrovanou čtečkou otisků prstů. Jedná se o optickou variantu a o její rychlost či spolehlivost nemusíte mít vůbec obavy. Sledování videa na tomto displeji je jedna velká radost a je asi jednou z největších předností tohoto telefonu. Nemusíte se bát jej používat ani na slunci, protože jeho světelnost je naprosto dostatečná. Hardware a software Po hardwarové stránce už to tak moc slavné není. V záplavě telefonů Honor nebo Xiaomi je výbava Motoroly One Zoom podprůměrná. Za cenu 10.990,- dostanete pouze Snapdragon 675 s pouhými 4GB RAM a 128GB úložištěm, které můžete dál rozšířit paměťovou kartou. Druhou, trochu dost matoucí zprávou pro zákazníky je označení One v názvu telefonu. Každý by se automaticky domníval, že je to jako vždy u Motoroly kvůli Androidu One. Ten zde však nepochopitelně není a místo toho je instalována normální verze Androidu 9 Pie. Jediná nadstavba, kterou ovšem nad rámec čistého Androidu zaznamenáte, jsou oblíbená motorolí gesta pro spuštění foťáku, rychlé vyfocení obrazovky, puštění baterky a tak dále. Tohle je pro Motorolu typické a strašně návykové. Což už je ovšem daleko horší, je celkový chod systému. Chvíli běhá naprosto super rychle, ale pak se nejspíš kvůli pouze 4GB RAM něco cukne. Není to nic strašného, často se to nestává, ale s přibývajícimi daty v telefonu se tomu v budoucnu občas asi nevyhnete. Co je na Motorole One Zoom trošičku netypické je umístění reproduktoru na vrchní straně. Jedná se bohužel pouze o mono provedení a jak hlasitost tak zvukové podání je na průměrné úrovni. Pro milovníky drátů ovšem příjemná zpráva v podobě přítomnosti 3,5mm jacku. Fotoaparát Motorola se snaží poslední dobou prorazit na poli fotografie. U Motoroly One Vision se jim to podařilo, jak se můžete dočíst i zde, protože je to jeden z nejlépe fotících telefonů kolem hranice 7 tisicí korun a Motorola One Zoom se čtyřmi foťáky se podle svého názvu chce soustředit na zoom, tedy teleobjektiv. Hlavní foťák s tradičním 48 Mpx senzorem a optickou stabilizací spojující 4px do jednoho snad nemusím už vůbec představovat a výsledné fotky jsou za dne ucházející. O poznání lépe je na tom však chlouba telefonu, teleobjektiv s trojnásobným zoomem a taktéž optickou stabilzací. Fotky vypadají opravdu skvěle a hlavně vás potěší dostatek detailů. Takhle by měl opravdu vypadat zoomový foťák v každém telefonu. No a pak jsou tady zbylé dva foťáky. První snad ani nepočítám, protože funguje pouze pro rozostření pozadí, ale ten čtvrtý si vychutnám. Tento širokoúhlý objektiv je v naprostá parodie na širokoúhlý foťák. To, že z něj v noci poleze těžko použitelná fotka, bych tak nějak očekával, koneckonců v této kategorii pokulhávají všichni výrobci. Ale to, co z něj leze přes den je naprostý hnus a odpornost. Takhle neostré záběry bez špetky jakýchkoliv detailů je u telefonu za 11 tisíc korun naprostá ostuda. Ještě že zoomový objektiv vám spraví chuť – ten je totiž naprosto skvělý. Večerní fotky jsou spíše slabší průměr a k dispozici je i noční režim na hlavním foťáku. Většinou produkuje průměrné snímky a vyloženě krásnou noční fotografii jsem z něj dostal prakticky pouze jednu jedinou. Poslední čtvrtý foťák je spíš jen tak do počtu kvůli rozostření pozadí a víceméně zbytečnost, jehož funkci pro výpočet hloubky by dokázal bez problému nahradit zoomový foťák. Co se týká portrétních fotek, softwarovým chybám s umělým rozostřeným pozadím se nevyhnete u sebedražšího telefonu, ale raději využijte skvělou zoomovou čočku a foťte portréty skrz ní díky přirozeným vlastnostem objektivu. Dostáhnete totiž daleko hezčích výsledků. Závěr Motorola One Zoom je celkem dobrý telefon. Skvěle vypadá, dlouho vydrží nabitý a má naprosto skvělý 3 násobný zoom. Pak jsou zde ale negativa v podobě slabšího hardwaru na svou cenovku, průměrného hlavního foťáku a špatného širokoúhlého foťáku. Pomyslným jazýčkem na vahách může být nádherný displej, proto opravdu záleží, čemu dáváte u mobilního telefonu přednost. V této cenovce kolem 11.000 totiž seženete sakra dobré telefony nabité k prasknutí. Vemte si Xiaomi Mi 9, Honor 20 Pro, loňské Huawei P20 Pro a mohl bych pokračovat. Tyto všechny telefony totiž minimálně harwarem I foťákem, až na zoom, strčí Motorolu jednoznačně do kapsy. Schválně mi napište dolů do komentářů jak Motorolu Zoom hodnotíte vy. Díky moc za sledování a čau u dalšího videa. ...
iPhone 11 poznáte od jakéhokoli jiného iPhonu na první pohled díky dvěma zadním kamerám. Jinak je to po vizuální stránce naprosto stejný telefon jako loňské XR. Stejné rozměry, stejný displej, stejná váha, zkrátka až na foťák a vnitřnosti jsou to stejné telefony. Právě druhá širokoúhlá kamera letos přibyla všem iPhonům 11. Oproti dospělému "Pročku" není iPhone 11 akorát vybaven třetí zoomovou kamerou, avšak u zbylých dvou nebudete kvalitou nijak ochuzeni. Hlavní 12 Mpx sensor se světelností f/1.8 tentokrát doplňuje druhý 12 Mpx širokoúhlý objektiv se světelností f/2.4, díky kterému se vám vejde do záběru to, co dřív ne. Design čoček a celého panelu je hodně neotřelý a pokud se někomu nebude líbit, naprosto to chápu. S tímto designem budete zkrátka buď v pohodě, nebo jej budete nesnášet. Já se ale nějak nemůžu zbavit dojmu, že Apple tady cílí trochu prvoplánově na ty uživatele, kteří si budou říkat, že větší čočka = automaticky lepší foťák. Štěstí jen, že ono tomu tak je. Čočky každopádně z těla telefonu mírně vystupují a při položení na stůl je to znát. Zbytek je stejný a novinkou je pouze obměna barev, které vévodí tato mintově zelená barva a zvýšena odolnost z IP67 na IP68. Záruka se ovšem u Applu na vytopení nevztahuje, takže i když Apple garantuje výdrž do dvou metrů po dobu 30 minut, plavat s ním raději nechoďte. Displej a FaceID Displej je papírově jednou z největších slabin iPhonu 11. Ano, HD rozlišení opravdu vypadá na papíře dost špatně a když jsem toto rozlišení vyčítal i Xiaomi Mi A3 za třetinovou cenu, nemůžu jej tady logicky pochválit. U telefonu za 21 tisíc korun je HD rozlišení opravdu stejně ostudné, jako je přibalení 5W nabíječky. A nenechte se oklamat. I když vám YouTube nabízí 1080p, pořád budete dostávat HDčkové video. Na druhou stranu, toto HD rozlišení je to nejlepší HD, které jste schopni v mobilním telefonu dostat. Skvělá čitelnost na slunci, skvělé barevné podání a skvělý kontrast jsou samozřejmě na hony vzdálené od Mi A3. Notch je tu stejně jako hliník na těle stále přítomen a podobně jako v Mate 30 má své opodstatnění, protože uvnitř se skrývá vylepšené Face ID. Teda alespoň podle Applu vylepšené. Mělo by údajně fungovat pod větším úhlem, ale po detailnějším porovnání s mým iPhonem XS funguje naprosto ve stejných úhlech, vzdálenosti a stejnou rychlostí. S původním FaceID jsem na jediné limity narážel v autě v držáku, kde mě čtečka odemkla zhruba ve 20% případů a ve zbylých vyžadoval telefon kód. Tenhle nedostatek mi tedy příchod nového modelu bohužel nevyřešil. Hardware Každý rok znamená u Applu nový procesor, který válcuje konkurenci. Letošní verze A13 už se ale tolik nesoustředila na brutální přírůstek ve výkonu, protože ten je momentálně dostatečný, ale větší důraz byl kladen na optimalizaci spotřeby a neurální učení, které ještě Apple v průběhu podzimu rozšíří pomocí takzvaného Deep Fusion na fotografie. Applisty asi 425 000 bodů v AnTuTu moc nezajímá, ale třeba někomu se to na poměřování - víte čeho - může hodit. Bolístkou byly u Applu vždy baterie a jejich výdrž. iPhone XR byl každopádně nejdéle držící iPhone na jedno nabití a iPhone 11 přidává zhruba ještě 10-15% navíc. I když baterie má teď nějakých 3200 mAh, v pohodě jsem se s normálním používáním dostával na dvoudenní výdrž. Horší už je to s přibalenou 5W nabíječkou, protože nabít tento telefon přes den v práci naplno je prakticky nemožné. Za 30 minut totiž nabijete stěží 20% baterky a plné nabití trvá neuvěřitelné 4 hodiny. Pokud si však zvyknete na nabíjení přes noc, asi vám to vadit nebude a někdo to možná dokonce i ocení. Jak totiž víme, uživatelé Applu si nechávají díky pětileté podpoře iPhony daleko déle a čím pomalejší je nabíjení, tím delší je životnost baterie než bude vyžadovat výměnu. Kdo naopak chce rychlé nabíjení, alternativně si může zakoupit 18W nabíječku s kabelem od Applu za 1500 korun nebo třeba od výrobce 4Smarts tu samou zhruba za půlku. Nabíjecí rychlost se pak zvedne zhruba na 50% za 30 minut. Z klasické další HW výbavy se můžete těšit na podporu Bluetooth 5.0, Wifi 5G, Galilea nebo NFC a tím pádem bezkontaktní platby Apple Pay, kterou samozřejmě můžete vytunit ještě dokoupením Apple Watch. iPhone 11 oproti svému předchůdci má přinášet i lepší prostorový zvuk pomocí Dolby Atmos. Zvuk je mírně prostorovější oproti svému předchůdci, to asi ano, ale stejně, kdo bude z tak malých repráčků, které telefony mají řešit Dolby. Daleko důležitější je, aby telefon zvonil nahlas a to naštěstí zvoní. Každopádně, pokud vám přesto jde o zvuk, tak u dražšího Pro Max si rozhodně užijete víc basů. Software No a pak je tu iOS 13, největší a po zásluze opodstatněný důvod, proč si lidé kupují Apple. Věřím, že v tomto místě asi vznikne největší flame. Applisti mi dají za pravdu a uživatelé Androidu mě asi proklejí do sedmého kolene. Nebudu se teď pouštět do diskuze Otevřený vs. Uzavřený systém, ale spíš si řekneme ty další výhody. Ta první je, že v momentě vydání nového operačního systému si všechny iPhony 5 let zpátky můžete aktualizovat na nejnovější verzi okamžitě a samozřejmě s nejnovějším systémem přichází také Iphone 11 rovnou z výroby. U Androidu máte takovou podporu zpravidla dvouletou, u Pixelů tříletou. Asi nejviditelnější změnou je přidání tmavého režimu skrz celý systém. Ten má samozřejmě výhody v podání šetření výdrže baterie u telefonů s OLED displejem, ale tady je IPSko a tím pádem je výhodou spíš šetření očí večer. Tmavý režim můžete nastavit na trvalo a nebo si jej nastavit třeba tak, jak fungují navigace. Do soumraku světlý mód, po soumraku tmavý mód. Nebudu se pozastatovat nad jednotlivými funkcemi iOS, to je spíš na samostatné video, ale přece jen jednu věc vypíchnu a ta se váže k fotoaparátům. Zapněte si funkci “Na fotkách zachycovat okolí snímků” a v aplikaci fotoaparátu si pak dodatečně můžete fotky exponované hlavním foťákem rozšířit i na širokoúhlé. Aplikace vám dokonce sama navrhne rozšíření třeba za předpokladu, pokud jste hlavním foťákem vyfotili skupinu více lidí, kteří se nevešli na fotku. Fotoaparát U aplikace fotoaparátu přicházejí dvě hlavní změny. Podržení tlačítka spouště na starších iPhonech znamenalo expozici mnoha snímků. V nových iPhone 11 podržení znamená, podobně jako na Instagramu, nahrávání videa a více fotek pořídíte podržením a potažením spouště směrem dolů nebo doleva ve vertikálním rozložení. Druhou změnou je noční režim, podobně jako jej známe třeba u Samsungu či Huaweie, ovšem s tím rozdílem, že u iPhonu nemusíte nic manuálně zapínat. Telefon automaticky detekuje slabé osvětlení a podle intenzity světla a stability vašich rukou navrhne ideální expoziční čas. Ten můžete samozřejmě i ručně zkrátit, prodloužit nebo jej vypnout. Docela fajn věc. Fotky, které iPhone produkuje hlavním foťákem jsou ve své třídě špičkou, jak se můžete přesvědčit i zde, a líbí se mi jak ve dne, tak v noci. Samozřejmě, že pokud jste zvyklí na noční režim Huaweie, určitě budete oponovat krásně světlými fotkami s ISO přes 400 tisíc. Noční fotky z iPhonu ovšem vypadají jako noční fotky a tím pádem daleko víc reálně oproti Huawei, kde noční fotka vypadá jako denní fotka. To, co jsem řekl ovšem platí o hlavním foťáku. Šíro se večer, jako u většiny výrobců nechytá a noční režim Apple pro tuto kameru vůbec nenabízí, což je i důvodem, proč fotky šírem večer vypadají naprosto příšerně. Přes den je ovšem širokoúhlý foťák velmi dobrý a s výslednými fotkami budete více než spokojeni. Jestli mě ovšem u širokoúhlé kamery něco zamrzí, je to absence automatického ostření. To nabízí jak vlajkové Huaweie, tak i devítitisícové Xiaomi Mi 9. A když už jsem u toho ostření, za vyloženou nevýhodu považuji oproti třeba Samsungu Galaxy S10 daleko delší minimální ostřící vzdálenost, tím pádem u makrofotografie nedocílíte přirozeného bokeh efektu a musíte se spokojit s umělým portrétním režimem. Ten sice funguje nově, kromě lidí a zvířat, také na předměty, ale rozhodně není bezchybný. Naopak skvělou vlastností, kterou na žádném jiném přístroji doposud nenajdete a fakt za ní tleskám, je naprosto plynulé zoomování mezi hlavním a širokoúhlým fotoaparátem. Pozor jen na to, že jakékoli další zoomování nad jedničku až do pětky už je samozřemě pouze digitální zoom, který degraduje výslednou fotku. K upgradu foťáku došlo i na přední straně, kde je nově 12 Mpx sensor s novou a “úžasnou” funkcí Slowfie, neboli zpomaleného selfie. Také si všimněte, že při focení na šírku se foťák oproti focení na výšku oddálí. Apple to vysvětluje tím, že zatímco sami se fotíte na výšku, skupinový portrét děláte většinou na šírku. Je to však softwarový trik hrátek s digitálním výřezem, kdy vertikálně jsou výsledkem 7MP fotografie a horizontálně plné 12MP fotografie a vy jej můžete tlačítkem roztáhnout snadno obejít. Daleko větší změnou je ovšem možnost natáčet kamerou až ve 4k při 60 FPS, což se u mnoha telefonů nevidí. iPhony jsou celkově dlouhodobě hodnoceny jako nejlepší telefony na video a ani tady tomu není jinak a video vypadá opravdu skvěle. K dispozici jsou režimy až 4k60FPS, ale nejlepší je točit ve 4k30FPS, kde funguje kombinace optické a elektronické stabilizace asi nejlíp. Shrnutí Apple iPhone 11 je drahý telefon, ale současně levný iPhone. Oproti androidovým zařízením má spoustu negativ v podobě HD displeje s velkým notchem, pouze 5W nabíječkou, žádným jackem na 3,5mm, absence autofocusu a nočního režimu na širokoúhlém objektivu, ale má jiné výhody. Nejrychlejší processor na trhu, odolnost IP68, tak bezpečné odemykání obličejem, že jej používáte i k potvrzování plateb, displej se skvělým kontrastem a jasem, dlouhou výdrží baterie, výborný operační systém a skvělé fotky a video. Jestli máte upgradovat z iPhonu XR se musíte rozhodnout sami, z jiných a starších iPhonů bych se rozhodně upgradu nebál, včetně iPhonu 10. Ten foťák vám to bohatě vynahradí. No a pro androiďáky: často se mě ptáte, jestli si mate vybrat iPhone 11 nebo “a teď si sem dosaďte jakékoli jméno android telefonu” a já vám vždy odpovídám. To není o těchto 2 telefonech, to je hlavně o operačním systému. iPhone je ten první krok, takové srdce ekosystému, které bude nabírat smyslu až když k němu dokoupíte ruce, nohy, hlavu a tak dále. S každým dalším dokoupeným zařízením se totiž ty výhody násobí. A pokud neplánujete kupovat Apple Watch, Apple TV, Macbook, iPad a tak dále, tak na iPhone v klidu zapomeňte. Za ty peníze koupíte naprosto bez debat hodně lepších Android zařízení. Jestli chcete víc informací o iPhonech, mrkněte ještě na naše unboxing videa a jestli nechcete přijít o recenzi iPhone 11 Pro, tak rozhodně dejte odběr našemu kanálu. ...
Připadá vám barva i tvar u Xiaomi AirDots Pro krabičky nějak povědomý? Ano, Huawei i Xiaomi jsou často kritizováni za kopírování designu společnosti Apple a tato sluchátka to víceméně potvrzují. V matné krabičce o téměř dvojnásobné tloušťce než je tomu u airpodů, dostanete totiž i dost podobně vypadající sluchátka. Víčko krabičky drží podobně jako na AirPodech magnetem, ovšem tady je daleko hůř vyvážené, nedrží v horní poloze a neustále přepadává zpátky. Dioda na přední straně je bohužel jenom jedna a umí blikat nebo svítit a podle toho byste měli poznat třeba stav nabití. Já jsem ale radši používal přímo procenta v nastavení Bluetooth. Sluchátka AirDots Pro cílí na zákazníky hledající poměr a výkon, takže bezdrátové nabíjení samozřejmě nečekejte, ale příjemně překvapí přítomnost USB-C, kterým dobijete sluchátka zhruba za hodinku. Výdrž už vás ale tak úplně neohromí - 3 hodiny na 1 nabití při přehrávání hudby na 80% je spíš takový průměr a celková výdrž 10 hodin už je spíše podprůměrná. To opravdu není moc když vezmete v úvahu, že AirPody s poloviční velikostí krabičky vydrží zhruba jednou tolik. Co by ovšem na nízkou cenu těchto sluchátek málokdo čekal je certifikace IPX4, což je papírově ochrana proti stříkající vodě ze všech úhlů v množství 10 litrů za minutu po dobu 5 minut. V praxi to znamená – ano, můžete se sluchátky jít v klidu běhat a pot jim nevadí. Co se ovšem musí Xiaomi AirDots Pro nechat, že perfektně padnou do uší a ani při delším nošení je vůbec nevnímáte. Mně padly super už standardní náušníky, ale pokud má někdo menší nebo větší uši, rozhodně může využít i další tři velikosti přibalených silikonových gumiček. Příjemně překvapí na svou cenu přítomnost senzoru, který zajistí pozastavení hudby ve chvíli, kdy vyndáte sluchátka z uší. Při opačném pohybu už to ale hudbu nezapne a je potřeba dvojitým poklepáním na pravé sluchátku hudbu zase pustit. Dvojklik na levém sluchátku naopak pouští asistenta, pokud jej máte v telefonu aktivovaný. Hudební projev je asi jednou z největších předností těchto sluchátek. Na svou cenu hrají opravdu nahlas a relativně kvalitně a třeba basové podání bych řekl, že je dokonce i lepší než na Airpodech. Středy jsou v rámci průměru, spíš posazeny trochu níž, než bych čekal a směrem k výškám už to úplně není ono. Výšky jsou asi největší slabinou a třeba vokály působí občas dost zastřeným dojmem. A čím je vokál výše položený, tím samozřejmě zastřenější. Celkově se však na svou cenu necelých 1800,- nebo zhruba 70euro AirDots Pro vůbec nemusí stydět a jsou více jak důstojným konkurentem sluchátkům Flypods (recenze) nebo Freebuds. Pokud budete se sluchátky telefonovat, budete příjemně překvapeni, minimálně tím, že obě strany slyší vše velmi nahlas. Sice zní zvuk dost plechově, ale jako náhrada třeba handsfree v autě postačí sluchátka dostatečně. Trochu nepohodlné je ovšem sledování videa, kde kvůli větší latenci je zvuk oproti videu lehce zpožděný. A to je trochu škoda, když každé ze sluchátek umí fungovat, na rozdíl od většiny konkurence, samostatně. Další lákavou funkcí Airdots Pro je potlačení okolního hluku, které můžete aktivovat dlouhým podržením na jakékoli sluchátko. Aktivaci nebo deaktivaci této funkce poznáte stejnou melodií, která se ve sluchátkách rozezní. Horší už je, že v praxi ani rozeznáte, jestli je funkce zapnutá nebo vypnutá, protože výsledek je stejný. Zkrátka a řečeno, kdyby tady tato funkce nebyla, bylo by to úplně jedno. Shrnutí Za necelých 1800 korun, která tahle Airdots Pro stojí, je to jednoznačně jedna z nejlepších voleb, kterou můžete udělat. Za tuto částku dostanete na svou cenu velmi dobře hrající sluchátka, která skvěle drží v uších a nevadí jim ani pot při sportu. Samozřejmě jsou tady i negativa v podobě ne tak dlouhé výdrže nebo zpoždění při videu, ale ty jsou vzhledem k ceně, myslím, lehce obhajitelná. Díky za sledování, like či odběr a čau u dalšího videa. ...
Občas mě pobaví kreativní názvy barevných provedeních různých výrobců. Určitě už jste někdy slyšeli názvy jako breathing crystal, aurora red nebo amber sunrise... Xiaomi rozhodně nezůstalo stranou a u své A3 přichází s barvami Kind of Gray, Not just blue a More than white a trochu se tak vysmívá někdy až moc vytuněným názvům barevných kombinací jiných výrobců. Musím ale říct, že tahle modrá barva s duhovýma vlnovkama má vážně něco do sebe stejně jako lehká změna fontu v názvu výrobce. Celá zadní strana je krytá Gorilla Glass 5 a působí opravdu svěžím dojmem. Nebýt tady ještě zbytečného označení CE a ikony popelnice, byl by to rozhodně nejhezčí telefon v této cenovce. Už ani ty foťáky už nevystupují tolik z těla jako u některých konkurentů, což se dá samozřejmě skrýt přibaleným pouzdrem. Na druhou stranu škoda přijít o tak krásná záda, která se totiž i přes svou lesklost patlají daleko méně než je tomu zvykem. Hardware a software U hardwarové výbavy už to přece jen tak velký skok oproti předchozí Mi A2 není. Snapdragon 660 vystřídal Snapdragon 665 a výkon se zvedl o nějakých 10%. V řeči čísel Antutu je to někde 141 000 bodů, což je samozřejmě úplně v pohodě dostačující na jakoukoli práci v telefonu nebo hry, ale přece jen by člověk asi čekal po roce o trochu větší zlepšení. Xiaomi Mi A3 je vybaveno tentokrát OLED displejem od Samsungu, který je ovšem pouze v HD rozlišení a je to upřímně nějvětší kámen úrazu tohoto jinak veskrze výborného telefonu. HD displej sice přinese značné zvýšení výkonu ve hrách kvůli menšímu rozlišení, ale řekněme si upřímně, že mobilní telefon je zařízení, které si primárně kupujete kvůli dennímu používání a teprve poté na hry. Rastr je viditelný, písmena jsou občas kostrbatá, minimální jas displeje v noci fakt hodně oslňuje, ten maximální na denním sluníčku naopak moc nestačí a jedna z největších výhod oled displejů – režim always on tady chybí. Aspoň, že je tu ta notifikační dioda. Co jsou pak naplat relativně hezké barvy OLED panelů, když ta negativa zde prostě převažují. A to jsem se ještě nezmínil o obrovské bradě na spodní straně. Vlastně jedinou pozitivní věcí na displeji jsem našel čtečku otisků prstů, která je v displeji zabudovaná a funguje opravdu velmi dobře. Další náplastí po HW stránce je vyřešení neduhů, které se vytýkaly původní Mi A2. Vrátil se tedy jack na 3,5mm, slot na paměťovky a k dispozici je i oblíbené FM rádio a infraport. Díky operačnímu systému Android One však standardní aplikace pro ovládání čehokoli infraportem chybí, ale není problém jí rychle doinstalovat. Android One ve verzi 9 Pie je totiž operačním systémem bez jakékoliv nadstavby a balastu a jeho největší výhodou je, že aktualizace dostáváte opravdu ultra rychle oproti klasickým verzím s nadstavbami. V rámci operačního systému běhá vše opravdu rychle a je výborně odladěno až na aplikaci kamery. Tam to občas drhne, hlavně přepínání mezi jednotlivými módy nebo foťáky trvá opravdu dlouho, ale to není nic, co by nemohla zlepšit další aktualizace. Velkým zlepšením je rozhodně baterie. Mi A2 byla hodně kritizována za výdrž a u Mi A3 si to vzalo Xiaomi hodně k srdci a kapacita se zvedla rovnou na 4030mAh, což telefonu dodává v pohodě dvoudenní výdrž a ještě vám druhý den večer zhruba 20% zbyde. K dispozici je i rychlé 18W nabíjení, ovšem stejně jako u Redmi Note 7, není bohužel rychlonabíječka v balení a spokojit se tak musíte se standardními 10W, které dobije za 30 minut zhruba 28% baterie oproti cca 45%, kdybyste použili rychlé dobíjení. Další, za co můžu Mi A3 pochválit, je spodní reproduktor. Je sice jenom jeden, ale zato hraje dostatečně nahlas a zvuk, který vydává, je dobrý. Fotoaparát Xiaomi Mi A3 disponuje soustavou tří foťáků. Hlavní foťák je už notoricky známý 48MPX se světelností f/1.79 produkující 12MPX snímky díky spojení 4 pixelů a fotky na svou cenovou třídu vypadají vážně dobře, nejsou přeostřené, jsou právě tak akorát. Dynamický rozsah je také dostatečný a vzhledem ke své třídě a konkurenci patří rozhodně k té lepší půlce. Fotit můžete samozřejmě i na plných 48MPX, ale to díky velikosti jednotlivého pixelu moc nedoporučuju a raději se držte standardního nastavení. K dispozici je i dvounásobný zoom, jedná se ale pouze o výřez z hlavního objektivu. Druhý objektiv je 8 MPX širokoúhlý se světelností f/2.2 a na svou cenu podává opět velmi slušný výkon i když logicky kvality hlavního foťáku nedosahuje. Dynamický rozsah už není rozhodně tak skvělý a na večerní snímky se tento foťák vyloženě nehodí. Oproti tomu hlavní foťák i v noci na svou cenu podává relativně slušný výkon. Optická stabilizace tady chybí a tím pádem si telefon nemůže dovolit delší expoziční časy a musí zvednout ISO, které se následně postprocessing snaží vyhladit. Výsledkem už nejsou tak úplně ostré fotky. Naštěstí je tu pak ale noční režim, který celkové fotce docela pomůže. Výsledek sice není tak markantní jako třeba u telefonů Huawei, ale na druhou stranu to alespoň tak dlouho netrvá. Pokud jste milovníci selfieček, k dispozici vám určitě přijde vhod 32 MPX kamera na přední straně, která produkuje překvapivě dobré fotky, ale výsledkem jsou však trochu nepochopitelně 16MPX snímky. Výrobce totiž deklaruje, že spojuje 4px do jednoho, což by značilo ovšem 8MPX snímek. Pravděpodobně tedy dochází ještě k nějakému druhu upscalingu na výsledných 16MPX. Co se týče videa, k dispozici je 4K 30fps, FHD pak při 30 nebo 60 snímcích za vteřinu. Ve všech režimech je rychlost ostření a dynamický rozsah na svou cenu v mezích průměru a největším rozdílem je tak elektronická stabilizace ve FHD při 30 snímcích. Shrnutí Xiaomi Mi A3 je velmi slušný nástupce předchozí Mi A2, který vyřešil většinu neduhů. Má skvělou baterku s výdrží zhruba 2,5 dne, má velmi slušný hardware, čistý operační systém, disponuje rychlým nabíjením, vrátil zpět 3,5mm jacka, foťáky na svou cenu produkují opravdu velmi dobrý výkon a tak dále. Pak jsou tu ale i negativa v podobě pouze HD displeje a chybějící podpory NFC pro bezkontaktní placení. U Xiaomi jsme byli dlouho zvyklí, že je vše super a není moc co vytýkat, ale najednou už začínají přicházet kompromisy. Třeba takový Huawei P30 lite za podobnou cenu nabídne rozhodně lepší fotoaparát a fullHD displej. S daleko lepším displejem je i Samsung A50 nebo konkurent z vlastní stáje v podobě Mi 9 SE. No a pokud se chcete poohlížet v rámci čistých Androidů, tak velmi dobře je na tom i Motorola ONE Vision. Sice má slabší baterku, ale na druhou stranu FHD displej i NFC zde najdete. Je těžké tentokrát vybírat, ale samozřejmě je to jako vždy na vás, čemu dáváte přednost. Xiaomi Mi A3 každopádně můžete sehnat za cenu 6.490 v konfiguraci 4/64 nebo za 7.490 v konfiguraci 4/128 jako vždy u nás na Hurámobil.cz. Díky za sledování, případný like a čau u dalšího videa. ...
Design a zpracování Na kombinaci kovu, skla a lesklých ploch může mít každý spoustu názorů. Jedna věc se ale tomuto kousku rozhodně nedá upřít. Pokud je LG G8s naleštěné, působí enormně luxusním dojmem a je vyloženě škoda takový telefon dávat do jakéhokoli pouzdra. Výborně na telefonu vypadá také 6,21“ velký displej s pěknou úvodní animací a slušnou čitelností na sluníčku, která ovšem už nedosahuje takové intenzity jako původní LG G7. Na vrchní straně displeje si nejde nevšimnout monstrózního výřezu, který překonává i iPhone. Ono to má ale svůj důvod. Stejně jako na iPhonu, je i tady FaceID kamera, která nabízí podobnou úroveň zabezpečení. A aby toho nebylo málo, zabezpečení se ještě rozšířilo o HandID, což znamená, že k odemčení telefonu můžete použít, kromě standardních prvků, ještě krevní řečiště vaší ruky. Je to sice cool, ale v praxi využitelné snad jedině až si zapatláte ruce při domácím vaření, protože to je značně pomalejší než třeba FaceID. Rukou navíc můžete pomocí gest ještě ovládat hlasitost nebo spouštění přednastavených aplikací. Je to ovšem dost krkolomné a použití dost omezené ve smyslu pouze puštění vybraných aplikací, kde u hudebního přehrávače můžete následně dát play, pauzu nebo ovládat hlasitost. Než se vám to ale povede, je desetkrát rychlejší použití asistenta nebo si ruce omýt a vzít telefon normálně do rukou. A nebo se ani neumývat, vždyť telefon má IP68 spolu s military standardem 810, takže až displej zapatláte, klidně jej omyjte i s nádobím ve dřezu. Software a hardware Vlajková loď si samozřejmě zaslouží vlajkový Snapdragon 855, který doplňuje 6GB operační paměti a 128GB úložiště, v případě potřeby rozšířitelné ještě paměťovkami v hybridním slotu. Už je předpokládám zbytečné to říkat, ale všechny hry, dokonce i jmenovitě Fortnite, si na něm úplně v pohodě zahrajete na maximální detaily. A to navíc i se skvělým zvukovým výstupem, který nejde nepochválit. Ten se ještě umocní po připojení sluchátek skrz 3,5mm jack a DTS 3D zvuk zajistí asi momentálně nejlepší zážitek z poslechu hudby z mobilu. Kdybste totiž náhodou uvažovali nad tím, proč si tento telefon koupit, tak displej spolu se zvukem je naprosto jasný argument. Z další HW výbavy tu najdete Bluetooth 5.0, navigaci Galileo, nejnovější Wifi 6, FM rádio, a USB-C konektor s rychlým 18W nabíjením, které dokáže baterku nabít za 30 minut zhruba na 40%. Baterie má kapacitu 3550 mAh, což je na můj vkus už přece jen trochu málo, ale na druhou stranu je to pořád o trochu víc než má menší Note 10. Je tedy jasné, že se jedná o jednodenní telefon. Dva dny už to bude hodně s odřenýma ušima a spíš vám baterka dojde někdy druhý den po obědě. Po softwarové stránce telefon samozřejmě pohání Android 9 Pie s vlastní nadstavbou od LG. Upřímně řečeno, a vím, že je to věc vkusu, ale tohle se mi opravdu nelíbí. V ovládacím centru je přechod do nastavení na podivném místě úplně vpravo nahoře, samotné nastavení je nepřehledné v záložkách a o moc se to nezlepší ani když jej přepnete na seznam. Co se mi nelíbilo ze všeho nejvíc, je potažení prstem dolů na zobrazení vyhledávací lišty. Najednou se prostor kolem notche změní nepochopitelně do bíla a z vyhledávací lišty vykukují dva podivuhodné pruhy, což vypadá spíš jako rozpadlá grafika než záměr autora. A když už jsem u toho notche, bohužel prostor vedle něj je tak malý, že notifikace se tam už bohužel nevejdou. Fotoaparát Tři lehounce vystupující foťáky na zadní straně jsou v konfiguraci - hlavní 12MPX se světelností f/1.8, druhý je šíro a třetí teleobjektiv. Hlavní foťák podává opravdu krásné výsledky s velmi dobrým dynamickým rozsahem. Barvy jsou na můj vkus až moc syté. Zkrátka zelená je víc zelená, modrá víc modrá a to i když fotíte s výchozím nastavením bez AI, pouze s automatickým HDR. Relativně pěkné snímky dostanete také pokud použijete zoomový foťák na makro. Detaily jsou krásně ostré, horší už je to s pozadím. Je sice rozostřené, ale škoda horší světelnosti objektivu, takže i přes den je fotka kvůli použití vyššího ISO zrnitější než u konkurenčních foťáků. Na Instagram fajn, na monitor už ne. Večer je to samozřejmě výrazně horší a nijak zvlášť nepomůže ani noční režim, což je ale případ většiny zoomových objektivů. Širokoúhlý foťák za dne produkuje velmi solidní výsledky a škoda jen, že má fixní focus, protože pak by se s ním dalo opravdu čarovat. Večer už je to průměr a nijak nezaostává ani nevyčnívá oproti konkurenci. LG implementovalo do G8s noční režim, zvaný Night Sight. Tento režim je u LG novinkou a je vidět, že si v něm ještě tak úplně nevěří protože jej zatím schovalo do podmenu Další a výsledky, které podává ještě nejsou úplně stabilní. Jednak samotné focení v nočním režimu trvá oproti Huawei, Xiaomi, Samsung až podezřele krátkou dobu, takže úplně velký přínos to většinou nemá a pokud je ve fotce čisté bílé světlo, noční režim na něj dost často špatně zareaguje a výsledkem je většinou totálně rozhozené vyvážení bílé. Pak tu mám ještě jednu výtku k hlavnímu foťáku a jeho automatickému HDR. Pokud se telefon totiž rozhodne exponovat snímek s HDR, výsledek občas vypadá tak přesaturovaně, že líbit se to nemůže snad vůbec nikomu. Video se ve 4k při 60 FPS se docela seká. Zato 4k při 30 FPS je asi nejpěknější, ale stejně jako fullHD má trochu problém při stabilizaci, kdy má dost tendence přeostřovat. Shrnutí LG G8s je v ČR distribuci za cenu 14.990,- v jednom barevném provedení a cena naštěstí není na startu tak napálená, jak to mělo dřív LG ve zvyku. Cena je vlastně úplně v pořádku. Za tyto peníze dostanete po hardwarové stránce skvěle vybavený telefon se skvělým displejem, naprosto skvělým zvukem, bezdrátovým nabíjením, voděodolností a opravdu krásným designem. Pak jsou tu ovšem negativa, která telefon zbytečně degradují. Pokud pominu softwarovou nadstavbu, na kterou si nakonec asi zvyknete, pořád zůstává tak velký notch, že se tam nevejdou notifikace, zbytečné je i ovládání gest a pořád je tu ten nedotažený foťák. Papírově na foťáku vypadá všechno skvěle, ale výsledky jsou takové jednou tak a jednou tak a škoda, že nakonec člověk zjistí, že nejstabilnějších výsledků dosáhne širokoúhlým foťákem. A to je prostě za 15 000 málo. Obzvlášť pokud je tady nabitá konkurence v podobě Honor 20 Pro, ASUS Zenfone 6, Xiaomi Mi 9 nebo Huawei P30. ...
Jestli se vám líbil netradiční design Honoru View 20 s vygravírovaným véčkem na zádech, budete přímo slintat blahem nad tím, co předvádí Honor 20 Pro. A jestli ne, samozřejmě nevadí. Pro oba případy jsou záda složená z několika vrstev, kterým výrobce říká 3D Mesh a dělají krásný holografický efekt. Jejich výroba a výstupní kvalita je údajně tak náročná, že z každých vyrobených 100 kusů se jich jen 20 dostane na záda prodejního kousku. Fotoaparáty Kromě této modro-zelené barvy, kterou držím v ruce, je k dispozici jestě černo-fialová barva působící daleko luxusnějším dojmem. Na zádech si určitě nejde nevšimnout toho obrovského semaforu fotoaparátů. Jsou celkem čtyři v konfiguraci hlavní, šíro, 3x zoom a čtvrtý malinkatý pro makro fotky. Jeho výsledkem jsou pouze 2MPX snímky s pevným ostřícím bodem čtyři centimetry a upřímně, daleko hezčích fotek dosáhnete díky 8 Mpx teleobjektivu s trojnásobným optickým zoomem. Z něj jsem byl opravdu nadšený, protože takhle nějak si totiž na mobilu představuju krásné fotky s přirozeně rozostřeným pozadím. A je jedno, jestli foťák použijete na nějaký detail nebo na osobu. Jedinou nevýhodou je světelnost f/2.4, která se projeví při horších světelných podmínkách zrnitější fotkou. Výhodou naopak je, že teleobjektiv má optickou stabilizaci, což dovoluje o trochu delší expoziční časy. Hlavní 48MPX foťák se senzorem IMX586 od Sony, mimochodem také s optickou stabilizací, a světelností skvělých f/1.4 podává jedny z nejlepších výsledků ve své třídě. Dynamický rozsah je skvělý, barvy věrné a pokud budete chtít více instagramové fotky, pořád máte k dispozici AI režim, který výsledek ještě trochu potuní. Širokoúhlý senzor zůstal stejný jako je v klasické Honor 20 a produkuje velmi líbivé fotky za dne celkem použitelné v noci. Škoda jen chybějícího autofocusu. Pokud by se vám běžné fotky večer nelíbily, máte možnost na všech foťácích použít Super AI noční režim, který dokáže vykouzlit opravdu krásné fotky přibližující se kvalitou konkurenční P30 a většinu konkurence v podobné cenovce strčí do kapsy. Přední 32MP kamerka disponuje elektronickou stabilizací a za mě je to v pohodě včetně ucházejícího dynamického rozsahu. Zadní občas trpí lehkým sekáním při paningu, ale pořád je to lepší než třeba u Mi 9 a koneckonců s tímto typem sekání při rychlé změně scény má problém většina telefonů a plynulejšího panu jasně dosáhnete třeba na FHD při 60fps. Hardware a software Hardware asi nemusím dlouho představovat, Kirin 980 znáte jak svý boty z P30 Pro a nespočtu dalších telefonů z koncernu Huawei, takže je vám jasné, že výkonu je tady na rozdávání. Snapdragon 855 to sice není, ale pořád si na Honoru 20 Pro zahrajete všechno včetně Fortnite na maximální detaily. Teď možná nepotěším příznivce výměnných úložišť. 8GB RAM totiž doplňuje 256GB úložiště, které nejde rozšířit paměťovkou. Z další výbavy už pak jen rychle zmíním Bluetooth 5.0, GPS včetně Galilea, Infračervený port, NFC a docela slušnej repráček. Sice jen mono, ale na svou cenovku hraje fakt dobře. Trend ustupujících 3,5mm jacků už potěší jen málokoho a spokojit se tedy budete muset s USB-C adaptérem v balení. Holt nevýhoda, že si budete muset vybrat, jestli chcete zrovna dobíjet nebo poslouchat hudbu. Aspoň, že k dispozici je 4000mAh baterka, která v pohodě vydrží 2 dny a druhý večer vám ještě nějakých těch 15% zbyde, takže tohle dilema zas tak často řešit nebudete. A pokud náhodou ano, 22,5W rychlé nabíjení dobije telefon na 50% za 30 minut. Neprobral jsem s vámi ještě displej a operační systém, který sfouknu poměrně rychle. Android 9 Pie je samozřejmě povinností a nadstavba EMUI, chcete-li MAGIC UI je dneska takovej dost velkej old school. Nové EMUI se představí již tento týden, tak snad už dojde konečně k přepracování ovládacího centra s notifikacemi. Alespoň co se týká rychlosti stávajícího prostředí, to už je za svou dobu dost odladěné a tím pádem běhá všechno na jedničku. Displej Honoru 20 Pro je 6,26“ velké IPSko s průstřelem, který je ve výchozím zobrazení velmi dobře maskován okem papouška. Chápu některé kritiky, že za 12.990,-, kolik má tento telefon stát, už by to chtělo OLED se čtečkou otisků v displeji, a je to pravda. Po příchodu vysouvacích předních kamer totiž jakékoli průstřely daleko dřív zastaraly než předtím notche. Na druhou stranu tenhle displej je fakt jeden z nejhezčích IPSek, které jsem viděl a oproti Honor View 20 už je daleko méně patrný light bleeding kolem výřezu. No a ta čtečka otisků prstů není ani v displeji, ani na zádech, ale je kompromisně umístěna na boku v zapínacím tlačítku a je velmi rychlá a spolehlivá. Shrnutí Honor 20 Pro je za svou momentálně dumpingovou cenu jeden ze žhavých aspirantů na prodejní hit podzimu. Přece jen, cenovka 12.990,- je vzhledem ke kvalitě foťáků a hardwarové výbavě velmi atraktivní. Jako přímého konkurenta vidím Zenfone 6, Xiaomi Mi 9 nebo Huawei P30. Každý z těchto telefonů je v něčem lepší a v něčem horší. Detailní rozbor rozdílů si samozřejmě řekneme v některé další porovnávačce, další pohled na telefon nabízí server Techarena.cz. ...
Airpods, earbuds, airdots a jiné jsou jasně srozumitelné názvy, které nevím proč Sony ne a ne adaptovat. Komerční název WF-1000XM3 mi připomíná snad jedině robůtka R2D2 z Hvězdných válek. U těchto sluchátek se jedná se o druhou modelovou řadu, ač by někoho trojka na konci mohla zmást, která naštěstí vyřešila spoustu neduhů svého předchůdce jako byly časté výpadky zvuku, zpoždění audia oproti videu nebo výdrž na jedno nabití. Nové 1000XM3 zkrátka oproti svému předchůdci padnou lépe do uší, vypadají moderněji, s kvalitou přenosu se popasují daleko lépe a navíc baterie vydrží zase o něco déle. Elegantní černá je doplněná růžovou zlatou, ve které je vyveden jak nápis Sony, tak i lem mikrofonů a celková designová linka modelové řady 3 je zde opravdu znát. Každé ze sluchátek má na vrchní straně dotykovou plochu pro ovládání a diodu, která značí nabíjení nebo úspěšné spárování s mobilním telefonem. Sluchátka navíc nedostanete jen tak, ale v krabičce, o které se trochu zdráhám říct slovo praktická, protože je asi největší, kterou jsem měl možnost ze všech možných sluchátek vidět. Svým objemem totiž překoná Apple Airpods zhruba 2,5x-3x a pokud si krabičku jen tak dáte do kapsy kalhot, rozhodně o ní budete narozdíl od Airpodů vědět. A to mi upřímně dost vadí, protože do stejné kapsy s telefonem to dáte jen těžko. Krabička má v sobě vestavěnou baterii, která dokáže sluchátka nabít zhruba 4x a poskytuje celkovou výdrž 24 hodin v případě, že používáte funkci pro potlačení okolního hluku. Bez použití této funkce se dostanete na 32 hodin. Jednoduše si tedy lze dovodit i výdrž sluchátek na 1 nabití, které je 6 hodin s a 8 hodin bez potlačení okolního hluku. Přiznám se, že patřím mezi osoby, které nejprve věc zkouší a teprve pokud na to nemohou přijít si vyndají návod, a to přesně jsem potřeboval u těchto Sony sluchátek. Párování totiž nezačne pouhým otevřením krabičky, ale je potřeba sluchátka vložit do uší, podržet oba prsty na dotykových plochách a teprve potom zahájíte párovací proces. Výhodou je, že nově komunikuje každé sluchátko s telefonem samostatně, což můžete využít nejen pro telefonování skrz libovolné z nich, ale díky tomu, že odpadl dvojitý bezdrátový přenos konečně při sledování videa nedochází k žádnému zpoždění zvuku. Použití dotykových ploch na každém ze sluchátek je poměrně intuitivní a stačí si pouze pamatovat, že na levém sluchátku ovládáte funkci potlačení okolního hluku nebo ambientní režim a na pravém play nebo pauzu. K dispozici jsou i sekundární funkce těchto tlačítek. Dlouhé podržení levého tlačítka pozastaví hudbu a zapne ambientní režim a hodí se třeba pokud potřebujete rychle slyšet nějaké oznámení na nádraží nebo když na vás někdo krátce promluví. Senzor na pravém sluchátku při dvojitém kliknutím přeskočí na další skladbu a při trojitém naopak o skladbu zpět. Klik a podržení naopak vyvolá Google asistenta nebo Siri. Asi jste si všimli, že ani jeden povel bohužel neovládá hlasitost hudby a tím pádem budete muset sáhnout do kapsy a upravit hlasitost na telefonu, eventuálně použít třeba spárované hodinky. Povel Siri nebo asistentovi záměrně neříkám, protože to si 5x rychleji šáhnu do kapsy než vysvětlit Siri přesnou úroveň hlasitosti, kterou chci. K takovému tweeknutí nebo chcete-li doladění slouží aplikace Headphones od Sony. Pokud si ji nenainstalujete, nevadí, o moc ani nepřijdete. Pokud totiž nepotřebujete nutně změnit fungování gest nebo lehce změnit nastavení ekvalizéru, je zbytečné ji instalovat a drtivá většina lidí, kteří si tato sluchátka koupí si ji pravděpodobně ani nikdy nenainstaluje. Docela často používám velká sluchátka od Sony při cestování letadlem nebo vlakem tak, že prostě jen zapnu potlačení okolního hluku bez jakékoli muziky a v klidu spím. U malých špuntů samozřejmě nikdy tak velkého odhlučnění nedosáhnete, ale pořád jej považuji za nejlepší, které jsem měl šanci v peckách doposud testovat. Se zapnutými špunty a vypnutou hudbou sice pořád něco lehce slyšíte, ale to se změní jakmile zapnete přehrávání hudby. Samotná kvalita hudby je jak jinak než výborná. Z kodeků je k dispozici AAC a SBC, ale trochu nepochopitelně zde chybí podpora APT-X nebo LDAC. Na druhou zde dochází k 24bitovému zpracování zvuku a k dispozici je navíc technologie DSEE HX od Sony, která je schopná vrátit ztrátovým a komprimovaným MP3 jejich studiovou kvalitu. Abych ale odešel od technikálií, zkrátka a dobře, zvukové podání se mi opravdu líbí. Je tu dostatek basů, opravdu pěkné středy a čisté výšky. I když samozřejmě existují i lepší sluchátka, tato Sony bez problému překonávají Apple Airpody, Samsung Galaxy Buds, Jabru nebo nedávno recenzovaná JBL. Abych ale jen nechválil, jsou tu samozřejmě i za mě dvě zásadní negativa. První je jakákoli absence odolnosti proti vodě, potu a tak dále. Tím pádem tato sluchátka rozhodně nejsou určena na běhání nebo jakýkoli jiný sport. A to druhé negativum je stejné, jako jsem vytýkal sluchátkům přes uši. Chybí druhý Bluetooth kanál, tím pádem, pokud posloucháte hudbu z notebooku a přichází vám třeba hovor na telefonu, máte prostě smůlu. Sluchátka dokážou být spárována v jednu chvíli pouze s jedním přístrojem, a to je škoda. Shrnutí Sony WF-1000XM3 stojí aktuálně 6.490,- ve 2 barevných provedeních. Je to cena, za kterou už můžete mít velmi dobře vybavený telefon a je samozřejmě na každém, zda se rozhodne takovou částku do sluchátek investovat. Stejně jako si někteří dopřejí drahé auto, jiní zase nedají dopustit na kvalitní audio. A tak to prostě je. Jestli se vám video líbilo, dejte nám like a odběr kanálu a já si jdu poslechnout zas nějakou pěknou muziku. ...
Zpracování a design Samsung Galaxy A80 je co do velikosti obr a ještě pár let zpátky by tento telefon byl bez problému zařazen do kategorie tabletů. Rozměrově jsou na tom dost podobně s Galaxy A70, avšak A80 je nepatrně silnější, vyrobena z opravdu prémiových materiálů, kterými jsou hliníkové tělo, displej kryje Gorilla Glass 3 a zadní stranu naopak Gorilla Glass 6, což dává telefonu váhu mohutných 220g. Oba telefony v každém případě od sebe rozeznáte podle přední i zadní strany na první pohled. Galaxy A80 disponuje 6,7“ FHD+ New Infinity Super Amoled displejem s poměrem stran 20:9, který je jedním slovem skvělý. Kdyby vás zarazilo spousta cizích slov, jednoduše si představte, že se jedná o displej, který je opravdu od kraje ke kraji s naprosto minimálními rámečky a celá čelní plocha je téměř bezezbytku využita jen pro displej. Dokonce i tak, že zde nenajdete žádný notch ani průstřel, který by kazily dojem z čelní strany. O selfie fotky přední kamerou však ale nezůstanete ochuzeni, protože stačí v aplikaci foťáku přední kameru aktivovat a hned se rozběhnou motorky, které vysunou zadní část směrem vzhůru a kameru otočí pro pořízení selfiečka. Samozřejmě toto nějakou dobu trvá, a proto Galaxy A80 nepodporuje odemykání obličejem. Místo toho můžete využít čtečku otisků prstů v displeji, která je vcelku spolehlivá, ale na rychlosti by mohla ještě trochu přidat. Hardware a software Samsung Galaxy A80 pohání Snapdragon 730. Jedná se o procesor střední třídy, který má v sobě zabudované samozřejmě prvky umělé inteligence a postupně, jak telefon používáte, přizpůsobuje se vaším denním zvyklostem. Predikuje tak nejen použití aplikací, ale i výkon, který budete potřebovat a podle toho se snaží co nejvíce optimalizovat využití baterie, která má kapacitu 3700 mAh. To je trochu méně, než byste v tak velkém těle čekali a Galaxy A80 je tím pádem bezesporu jednodenní telefon. Mně se jej dokonce podařilo vybít za jedno odpoledne, ale to jsem jej využíval téměř nepřetržitě k focení a výsledkem bylo za 6 hodin téměř 500 fotek. Pokud by vám baterie ale přece jen došla, k dispozici je rychlé až 25W nabíjení a na rozdíl od některých výrobců, je rychlonabíječka už v balení telefonu. O rychlý chod telefonu, s výsledkem v Antutu přes 203 tisíc bodů, se samozřejmě kromě procesoru stará 8GB operační paměti a pro vaše data je k dispozici 128GB úložiště bez možnosti rozšíření paměťovou kartou. Slot, který najdete ve spodní části naproti mono reproduktoru je pouze duální pro 2 SIM karty. Když jsme u toho zvuku, jediný repráček hraje pouze průměrně a telefonu chybí jak jack na 3,5mm, tak i redukce. K dispozici jsou v balení alespoň sluchátka na USB-C, ovšem opět průměrné kvality, a doporučil bych tak, pokud ještě nemáte, investovat do nějakých kvalitnějších, protože díky vestavěnému Dolby Atmos je ten rozdíl opravdu znát. Z další hardwarové výbavy už pak samozřejmě nechybí NFC pro bezkontaktní platby, Bluetooth 5.0, Wifi 5GHz nebo plná podpora navigačních systémů včetně Galilea. Po softwarové stránce telefon pohání Android 9 Pie s mojí momentálně nejoblíbenější nadstavbou OneUI a v tomto ohledu můžu Galaxy A80 jenom pochválit. Vše běhá naprosto rychle a plynule a jediné lehké škubnutí, které jsem za celou dobu pozoroval byla pouze animace odemknutí telefonu, což jde předpokládám bez problému odladit další aktualizací. Fotoaparát Foťáků a celého mechanismu už jsem se lehce dotkl na začátku a teď je ten správný okamžik pustit se víc do hloubky. Celý otočný modul se sestává ze 3 foťáků. Hlavním je 48 MPX senzor se světelností f/1.8, který doplňuje širokoúhlý 8MPX foťák se světelností f/2.2 a třetím v pořadí je TOF kamera, kterou už znáte například z Honor View 20. Tento senzor slouží pro snímání hloubky pozadí a nejvíce jej využijete pro portrétní režim. Krom toho se TOF kamerka hodí také pro různé měření vzdálenosti objektů třeba prostřednictvím aplikace Rychlé měření a v budoucnu tento senzor třeba půjde využít na to, že si nasnímáte svůj byt doma, do kterého pak reálně budete vkládat v aplikacích nábytek a hned uvidíte co a jak vám bude kam pasovat. Teď už ale k samotnému focení. Hlavní foťák produkuje za denního světla velmi vydařené fotky s naprosto vyváženými a věrnými barvami a relativně dobrým dynamickým rozsahem, jak se můžete přesvědčit i zde. Širokoúhlý foťák podává co se týká barevného podání trochu rozporuplné výsledky a daleko hůře je na tom s dynamickým rozsahem a celkovou světelností, která pokulhává nejen za hlavním foťákem, ale i třeba za šírem při porovnání se Zenfonem 6. Pokud je světla dostatek, dokážete s šírem vykouzlit opravdu pěkné fotky a zamrzí tak jedině její pevný ostřící bod. Samozřejmě opět při porovnání se 13MPX šírem na Zenfonu 6 je patrná i celkově horší ostrost. Při noční fotografii je dobré už na širokoúhlý foťák zapomenout úplně a soustředit se zpátky na hlavní foťák s kterým budete určitě spokojeni. Zejména co se týká nočního režimu musím Samsung opravdu pochválit, kam až dokázali za letošní rok post processing fotek posunout. Samozřejmě v rámci noční fotografie to na telefony Huawei P30 pořád ještě nestačí, ale posun správným směrem je opravdu znát. Teď se pojďme ještě mrknout na video. Z videa už tak úplně dobrý dojem nemám. Chybějící stabilizace na 4k udělá své a sami vidíte, jak je obraz roztřesený. Oproti tomu na FHD je stabilizace na velmi dobré úrovni, ale pro změnu trpí kvalita obrazu. Shrnutí Samsung Galaxy A80 je k dispozici pouze v jednom barevném provedení za cenu 16.990,-, což je na áčkovou střední třídu více než ambiciózní cena. Pokud pomineme Xiaomi, který své vlajkové lodě s téměř dvojnásobným výkonem drží o 3000 níže, pořád je zde letošní Huawei P30, který nabízí také vyšší výkon, ale i lepší fotoaparát. Podobně je na tom i Zenfone 6, který díky své unikátní konstrukci fotoaparátu nabízí krokování úhlů fotoaparátu, automatické panorama, zkrátka a dobře, více kreativních možností focení. Pokud však chcete telefon s prvotřídním displejem, slušným fotoaparátem, skvělou konstrukcí, asi aktuálně nejlepší nadstavbou na trhu a obáváte se právě probíhající aféry u Huawei, nemusíte se vůbec bát sáhnout po nové Galaxy A80 od Samsungu. ...
Zpracování a design Designem tradičně začínám a nejinak tomu bude i dnes. Oba telefony vsadily na oblíbená gradientní záda. Smaragdově zelená na Huawei P Smart Z vypadá celkem neotřele a na první pohled velmi líbivě, ale materiálem je zde pouze poměrně snadno poškrábatelný plast oproti sklu na Redmi Note 7. Ovládací prvky jsou na obou přístrojích totožné, za zmínku snad stojí jen infraport pro ovládání domácích spotřebičů, kterým je Xiaomi narozdíl od Huawei vybaveno. Naopak nevýhodou na Xiaomi jsou daleko více vystupují čočky foťáků. Ty můžete samozřejmě snadno skrýt přibaleným pouzdrem, které naopak u Huawei nenajdete. Velký rozdíl ovšem je na opačné straně a to u FHD+ displejů s poměrem stran 19,5:9, kde zkrátka Huawei vyhrává na plné čáře. Není to ani tak velikostí, která je 6,6“ oproti 6,3“ na Xiaomi, ale rozhodně je zde obrovsky patrný rozdíl ve světelnosti. Huawei zkrátka a dobře svítí o třídu lépe než je tomu u Xiaomi, což přijde vhod zejména na letním slunci. Celkově jsou i rámečky na Huawei o poznání užší a tím pádem vypadá displej pocitově ještě daleko větší. A když jsem u těch rámečků, nejde si nevšimnout, že P Smart Z nemá oproti Xiaomi žádný notch. Přední kamera je totiž vyjížděcí ven z telefonu. Díky tomu se samozřejmě zbavíte notche, ale pokud jste zvyklí na odemykání obličejem, což mimochodem moc bezpečné není, otravovat vás bude rychlost nebo spíše pomalost s jakou kamerka vyjíždí. Rozdílné je i výchozí barevné podání obou displejů, přičemž Huawei je daleko studenější než Xiaomi. Barvy si ale můžete samozřejmě na obou displejích upravit dle libosti. Bez debat v každém případě za displej rozhodně bod pro Huawei. Hardware a software Po hardwarové stránce Huawei P Smart Z nabízí jedinou konfiguraci, a to čip z vlastní výroby Kirin 710F doplněný 4GB operační paměti a 64GB úložištěm, což si vysloužilo v Antutu Benchmarku hodnocení 129.00 bodů. U Xiaomi Redmi Note 7 máte na výběr z různých konfigurací od 3/32 až po 4/128. Vybral jsem však shodnou s Huawei a rozdíl je pouze v procesoru, kterým je zde Snapdragon 660 s výsledkem 143.000 bodů, což je rozdíl ve výkonu zhruba 10% ve prospěch Xiaomi. Z výsledků Antutu je tedy patrné, že ani jeden z telefonů není úplný trhač asfaltu, ale Asphalt 9 si na obou v pohodě zahrajete na střední detaily. Z další hardwarové výbavy najdeme na obou telefonech 5GHZ wifi, Bluetooth 5.0, fm rádio a jediné, co citelně chybí na Xiaomi je NFC pro bezkontaktní platby. USB-C konektor v cenové kategorii obou přístrojů už považuji za takovou nepsanou povinnost a baterie o kapacitě 4.000 oběma telefonům poskytuje zhruba 2 denní výdrž, přičemž Xiaomi vydrží díky svému menšímu displeji o trochu déle. Pokud by výdrž přece jen v půlce dne došla, u Xiaomi se můžete spolehnout na rychlodobíjení, avšak rychlonabíječku je potřeba dokoupit, protože v balení je pouze ta standardní. U Huaweie je to jednoduché, nabízí podporu pouze standardního dobíjení. Fotoaparáty Teď se podíváme trochu detailněji na foťáky. Huawei P Smart Z disponuje hlavním foťákem s rozlišením 16MPX se světelností f/1.8 a druhý 2MPX je zde pouze pro rozostření pozadí. Oproti tomu Xiaomi disponuje 48Mpx foťákem se světelností f/1.8, které samozřejmě dosahuje telefon při spojení 4px do jednoho a výsledkem jsou tím pádem 12Mpx snímky. Druhý senzor je pouze 5MPX pro rozostření pozadí. Udělal jsem si takovou malou procházku Prahou, abych zjistil, který z obou telefonů je na tom lépe. Za dne, pokud je světlo vyvážené, jsou si fotky dost podobné. Barevné podání je na obou telefonech vcelku věrné, jen v mizivých procentech případů se mi stalo, že barvy ujely někam, kde to bylo nereálné. Celkově Huawei exponuje fotky více do studených odstínů, oproti Xiaomi, které exponuje do teplejších barev (příklady fotografií zhlédněte dole ve videu). Dynamický rozsah je ovšem daleko lepší u Xiaomi. Stačí fotit jen v protisvětle nebo s ostřejším světlem a Huawei jednoduše všechny detaily ve stínech zahodí. Hezčí a přirozenější je také bokeh efekt u Xiaomi pokud fotíte detaily i když Huaweii se občas také podaří pěkný kousek třeba se čmelákem. Při soumraku poté produkuje daleko stabilnější fotky Xiaomi jak co se týká do expozice detailů, tak i do věrnosti fotografie. Při použití nočního režimu už se boj lehce vyrovnává, ale Xiaomi je stále nepatrně ostřejší a občas jsou pěkné fotografie jak bez nočního režimu, tak i s ním. U Huawei večer na klasický režim jednoduše zapomeňte a používejte jen režim noc. Selfie z přední kamery jsou na tom průměrně. Zatímco Xiaomi umí lépe oddělit osobu od pozadí, je na tom hůře s dynamickým rozsahem a podáním pleťové barvy. To zas lépe zvládá Huawei, který se pro změnu snaží zbytečně přeostřovat. Shrnutí Huawei P Smart Z je k dispozici v konfiguraci 4/64 za 6.990,-, oproti tomu Xiaomi ve stejné konfiguraci za 5.790,-. Boj to byl více vyrovnanější, než jsem původně čekal. Xiaomi boduje lepším hardwarem, lepším foťákem, nižší cenou a delší výdrží na 1 nabití, avšak chybí mu NFC. Huawei proti tomu nabízí navíc pouze NFC a daleko lepší displej bez notche. Samozřejmě konečné rozhodnutí je jako vždy na vás co preferujete, ale já bych se v tomto případě určitě rozhodl pro Xiaomi. Schválně mi napište dolů do komentářů pod videem, který z telefonů byste brali vy. A když budete u toho, dejte nám i like nebo odběr kanálu, aby vám už nic neuniklo. ...
Velikán neříkám jen tak, MI 9T je rozhodně nejobjemnějším telefonem ze všech tří Xiaomi telefonů s pořadovým číslem 9 a i jeho váha se zastavila na hodnotě 191 gramech. Důvodem je použití opravdu bytelných materiálů, kterými jsou hliníkové tělo v kombinaci s Gorilla Glass 5. Musím ale říct, že pocitově rozdíl oproti klasické devítce není tak velký a celkově se telefon drží v ruce opravdu příjemně. Hrany jsou zaoblené a samozřejmě, že použitím skla telefon v ruce trochu klouže. To se dá ale bez problému vyřešit přibaleným plastovým pouzdrem, které je avšak vždy černé ať si vyberete jakoukoli barvu telefonu. Dnes mám v ruce černou a pokud máte radši něco veselejšího, můžete šáhnout ještě po červené nebo modré. Mně osobně se ale tahle černá líbí ze všech asi nejvíc, právě kvůli svému karbonově-gradientním designu, kde pěkně kontrastně ještě vyniká červené zapínací tlačítko. Když bych si přece jen chtěl do designérů trochu rýpnout, škoda, že nesladili barvu tlačítka s designovým lemem 48MPX fotoaparátu na zadní straně. Oproti klasické Mi 9 už jsou čočky fotoaparátu daleko zapuštěnější, což je ovšem důsledek tlustšího těla kvůli přítomnosti 4000 mAh baterky. Ta Xiaomi Mi 9T úplně v pohodě dodává 2 dny plného provozu a k dispozici je i rychlé 18W nabíjení, které telefon nabije z 0 na 45% přibližně za půl hodinky. To bezdrátové tady ale, stejně jako voděodolnost, nehledejte. Displej 6,39“ FHD+ Amoled displej je jedna z velkých předností Mi 9T. Samozřejmě díky technologii amoled můžete využít funkci always on displej, kdy na vypnutém displeji je trvale zobrazen čas, stav baterie a notifikace. Pokud displej naopak zapnete, jeho hlavní devizou jsou živé barvy, nikoli však přesaturované, ale co mě na tomhle nejvíc baví, je jeho světelnost až 600 nitů, díky čemuž je displej bez problému čitelný i na přímém slunečním světle. Poslední perličkou pak je čtečka otisků prstů integrovaná přímo v displeji a i když samozřejmě nedosahuje rychlosti klasických čteček, jedná se o jednu z nejlepších co do rychlosti i spolehlivosti, které jsem doposud testoval. Na rozdíl od klasické Mi 9 na Mi 9T chybí notch a pokud přece jen hledáte přední kamerku, je schovaná ve výsuvném mechanismu, který vyjede buď při aktivaci ve foťáku nebo při odemykání obličejem. Samotné vyjetí není úplně nejrychlejší a Asus Zenfone 6 je na tom s rychlostí daleko lépe. Mechanismus kamerky působí poměrně hodně bytelným dojmem a samo Xiaomi udává, že vydržet by mělo 300 tisíckrát vyjet a zajet. Neměl bych to dělat, ale samotný motorek dá poměrně práci přetlačit a už jsem viděl i jiná videa, kde foťákem otvírali flašku piva, ale to radši zkoušet nebudu. Hardware a software Po hardwarové stránce je telefon vybaven u nás poměrně neznámým procesorem Snapdragon 730, který svým výkonem odpovídá zhruba Kirinu 970 a v Antutu získal telefon nějakých 210.000 bodů, což je naprosto dostačující i na hry. K tomu mu samozřejmě dopomáhá ještě 6GB operační paměti. Jak už to bývá u úložiště, to tentokrát pečlivě volte, protože k dispozici je 64 nebo 128GB bez možnosti rozšíření paměťovou kartou. Aspoň nemusíte řešit dilema jako u hybridních šuplíčků. Tady dáte prostě buď jednu nebo 2 simkarty a hotovo. Z další hardwarové výbavy je k dispozici Bluetooth 5.0, NFC, USB-C, 3,5mm jack, navigační systém Galileo a nechybí ani oblíbené FM rádio. No a když jsme u té muziky a zvuku obecně, na spodní straně je tu mono reproduktor, který hraje nahlas a čistě. Operačním systémem je jak jinak než Android 9 Pie s vlastní nadstavou MIUI a všechno běhá opravdu rychle – dokonce tak rychle, že budete zpočátku až překvapeni. Po chvíli zkoumání jsem ale zjistil, že stačí rychle otvírat a zavírat několik aplikací za sebou a najednou už je občasné zaškubnutí vidět. To je holt zkrátka rozdíl mezi MI 9T a silnějším procesorem v MI 9. Na druhou stranu tohle asi stejně málokdo dělá. Jedinou tedy asi opravdovou výtku mám k přepínání mezi aplikacemi – to dvousloupcové mi prostě zkrátka moc nevyhovuje stejně jako občas nelogické uspořádání a až zbytečné zanoření některých funkcí v menu. Pokud jste ale zvyklí na Xiaomi, určitě si s tím hravě poradíte. No a pokud ne, však vy si zvyknete. Fotoaparáty Pojďme teď ale hlavně na foťáky. MI 9T má stejně jako MI9 soustavu 3 fotoaparátů na zadní straně. Hlavní je 48MPX se světelností f/1.8, druhý je 13MPX širokoúhlý se světelností 2.4 a třetí 8MPX teleobjektiv se světelností také 2.4. I když se u hlavního foťáku jedná o lehce okleštěnější senzor oproti MI 9, pořád podává MI 9T velmi dobrý výkon a svému staršímu bráchovi je důstojným konkurentem. Pokud byste neměli přímé srovnání mezi oběma, pravděpodobně byste asi ani nepoznali, která fotka je z kterého telefonu. Tento hlavní foťák standardně skládá 4 pixely do jednoho a produkuje 12 MPx snímky, které vypadají opravdu výborně s dostatkem detailů, kontrastu i dynamického rozsahu. Samozřejmě můžete fotit i ve 48MPX, ale jedna fotka pak zabírá něco kolem 16 MB a o tolik více detailů ve výsledku zase nedostanete. U dvojnásobného zoomu se projevuje hlavní rozdíl oproti Mi 9. Xiaomi Mi 9T při zoomu samo zvolí zda využije přímo zoomový objektiv nebo použije digitální výřez z hlavního foťáku. To sice dělá i Mi 9, ale rozdíl mezi výřezem a zoomem na 9T je daleko větší než na klasické Mi 9, kde je zoomový foťák o poznání lepší. Na Mi 9T jsou totiž fotky ze zoomového foťáku kvůli použití vyššího ISO viditelně zrnitější než když se telefon rozhodne použít výřez z hlavního foťáku. Širokoúhlý foťák má pak oproti Mi 9 fixní zaostření, takže pro kreativní použití to sice moc není, ale na druhou stranu, pokud používáte šíro kvůli tomu, abyste do něj dostali třeba celou budovu, tak se mi prostě fotky z Mi 9T líbí víc než z Mi 9. Noční fotky ze šíra už tak dobře nevypadají, zoomový se v noci nepoužívá vůbec a hlavní foťák na klasický režim postrádá z důvodu absence optické stabilizace a zkrácení času expozice detaily. Viditelný rozdíl je ovšem při použití nočního režimu, kdy telefon provede sérii snímků, které pak složí a výsledná scéna je daleko prosvětlenější s lepšími detaily. To je samozřejmě vhodné spíš na statickou fotografii než na něco akčnějšího. Abych ale nazapomněl, je tu samozřejmě ještě přední vyjížděcí kamerka. Ta má podobně jako širokoúhlý objektiv pevný ostřící bod a při správné expozici jsou fotky pěkné s dostatkem detailů a při použití HDR i s pěkným dynamickým rozsahem. Celkově jsem prostě s foťákem na MI 9T za svou cenu velmi spokojený a teď už jdeme na video. Jak jste sami viděli, video lze natáčet maximálně ve 4k při 30sn/s, které je kvalitativně samozřejmě až na rozlišení srovnatelné s fullHD při 30fps. Stabilizace funguje velmi dobře, dynamický rozsah je také velmi dobrý a jedinou výtku tak mám k občas trhanému obrazu a skokovému, až zbytečně rychlému přeostřování. FullHD při 60fps má s přeostřováním občas problémy a jak bylo vidět i elektronická stabilizace není v tomto režimu funkční. Přední kamerka postrádá jakýkoli druh stabilizace a dynamický rozsah je špatný. Na druhou stranu u přední kamery je důležité mít dobře exponovaný obličej a to byla evidentně jediná věc na kterou Xiaomi zacílilo. Závěr Xiaomi MI 9T je už v prodeji za cenu 9.490 za 64GB variantu a tisícovku si připlatíte na 128GB variantu. Do konce července navíc od nás dostatete se slevovým kódem MI9T i něco navíc. Vás teď ale asi bude stejně nejvíc zajímat který z těch všech telefonů vybrat. Jestli chcete kompaktní telefon, berte rozhodně Mi 9 SE. A jestli ne, zbývá už se jen rozhodnout mezi MI 9 a MI 9T. Největší rozdíl mezi nimi je daleko silnější baterka u MI 9T a zase silnější procesor u MI9, navíc s rychlejším drátovým eventuelně bezdrátovým nabíjením. Co se týká foťáku, jsou na tom zhruba nastejno, jednou je lepší ten, podruhé zas ten. A pokud vám vyloženě vadí přední notch, berte MI 9T. Možná se i budete ptát po Mi 9T Pro alias K20 Pro. Ten tu není, nebyl představen a pravděpodobně asi ani nebude. No a vy aspoň nemusíte tolik přemýšlet. Místo toho stačí, když dám dáte lajk za toto video a pokud jste to ještě neudělali, tak i odběr kanálu, abyste už o žádné další nepřišli. Díky moc za sledování a čau u dalšího videa. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
bonmoto.cz | 6 299,- |
doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
moto-kufry.cz | 6 299,- |
motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.