Posun v designu Jestli si jako já každý rok říkáte, kam až jde design posunout, budete překvapení. Tohle je rozhodně nejkrásnější telefon, který jsem měl možnost v ruce za poslední dobu držet. Všechno je fakt dotažené do maximálního detailu a jen škoda, že v P40 Pro nejsou ty nádherný keramický záda jako u Pro Plus. Místo toho tak dostanete klasickou kombinaci kovu a skla, ovšem připravte se, že v ruce klouže extrémně a kolikrát by se ve mě krve nedořezal, když mi P40 Pro málem vyklouzla z ruky. V každém případě P40 Pro vypadá hodně dobře, jen trpí na klasické neduhy lesklých povrchů – otisky prstů budete mít za chvíli úplně všude. Ve vyleštěném stavu ovšem působí záda s modulem foťáků impozantně. Jasně, někomu to bude připadat odporný, ale mě se prostě tyhle moduly fotoaparátů jak u iPhonu 11, tak u S20, tak právě i tady líbí. Připadá mi to zdůraznění vlastnosti, které tyto telefony umí na skvělé úrovni. A že vyčnívají? Stejně to každý asi vyřeší krytem. Sporný displej Opravdu hodně impozantně vypadá 6,6” velký OLED displej s 90Hz a rozlišením, které je tak něco mezi FullHD a QHD. 1200 horizontálních řádků není zkrátka ani jedno, prostě něco mezi. U displeje si všimnete 3 věcí. Kromě zaoblení do boků je teď displej zaoblený i nahoře a dole a má působit dojmem přetékání přes okraje. Upřímně, je to spíš demonstrace technologie, kam až se dnes dají posunout displeje než praktičnost použití. Swipování zespoda je sice rozhodně daleko příjemnější, prst klouže daleko přirozeněji, ale přece jen bez pouzdra by pád na spodní hranu asi nemusel dopadnout úplně nějlíp. No a to zaoblení v rozích mi moc nevyhovovalo, protože kolikrát je třeba vpravo dole potvrzovací tlačítko jakoby ustřižené oním rohem a z pohledu uživatelského komfortu to působí hodně nedotaženým dojmem. Druhá věc je absence sluchátka. Pro klasické telefonování se rozvibruje displej a zvuk z hovorů je naprosto v pohodě, ale pro poslech hudby už nefunguje a je potřeba využít spodní reproduktor. Ten hraje fakt dobře, ale bohužel je jen mono. No a třetí věcí, které si nejde nevšimnout je ten atletický ovál skrývající přední kameru a infračervené přisvíceni pro bezpečnější a noční odemknutí obličejem. Já vám ale nevím lidičky, osobně bych byl radši pro malý notch, jeden průstřel nebo odemykání v bočním tlačítku. Mě to vlastně přivádí na myšlenku, že u příští generace Skových Samsungů by měla být kamera už pod displejem. No a co se týká čtečky – podle Huawei má být rychlejší, spolehlivější a fungovat na větší ploše. No, subjektivně asi trochu jo, ale spíš mi vadí z ergonomického hlediska její posunutí nezvykle nahoru. Displej je ale samozřejmě skvělý s dostatkem jasu a podporou HDR 10+, ovšem vzhledem k embargu a zákazu spolupráce amerických firem s Huawei není P40 Pro třeba NetFlixem certifikované zařízení a tak streamovaný content si u Netflixu v HDR 10+ prostě nepustíte. Znovu bez Googlu a kratší výdrž No a teď je tu software. Samozřejmě Google služby tu nejsou a je potřeba se spolehnout pouze na AppGallery, kde sice přibývají aplikace, ale pořád jich je tam oproti Google Play jen mizivě. Jako fakt mizivě, třeba 5% oproti Googlu – jen hádám, ale tak nějak to bude. Aplikace si můžete přetáhnout pomocí Phone Clone ze svého starého telefonu, ovšem už bez dalších aktualizací atd. Alternativou může být nainstalování dalších obchodů jako Amazon nebo APKPure, ovšem má to svoje limity. Pokud budete mít to štěstí, že aplikaci do telefonu dostanete, rozhodně nemusíte mít vůbec vyhráno. Nikde totiž není psáno, že aplikace bude fungovat nebo když funguje, že náhodou zítra po aktualizaci nepřestane. Zatímco na minule testované P40 Lite mi třeba Instagram běžel, na této P40 Pro aplikace ihned po spuštění spadne. Tohle totiž není jen o chybějícím Google Play, ale právě i o Frameworku a dalších vrstvách, které vývojáři využívají a kvůli embargu v telefonech Huawei chybí. A pokud náhodou nějaké řešení přijde, při další aktualizaci systému jste nejspíš zpátky jak svého času při jailbrakovaní iPhonů a dohrávání Cydie. Limitováni budete nadále i v platbách, Google Pay samozřejmě nefunguje stejně tak jako asistentka Celia. U hardware je jasné, že výkonu je na rozdávání, Kirin 990 s podporou 5G v kombinaci s 8GB RAM je opravdu výborná a naprosto dostačující kombinace. 256GB úložiště je za mě dostatečné, osobně jsem nikdy víc nepotřeboval a pokud někdo z vás jo, připravte se už tradičně na vlastní Huawei formát karty nanoSD. U 5G telefonů je zvykem, že výrobce přidá na kapacitě baterky. Tady se ovšem meziročně nic nezměnilo a tak je výdrž nepatrně slabší než loni, ale to je spíš můj subjektivní pocit. Na 1,5 dne jsem se dostal, ale 2 dny jako u P30 Pro jsem při větším používání už nedal. Na druhou stranu k dispozici je 40W drátové a 27W bezdrátové nabíjení a drátová nabíječka podporující plnou rychlost je naštěstí v balení. Za 30 minut tak dobijete zhruba 80% kapacity. Impozantní fotoaparáty Už P30 Pro fotila hodně dobře a tak je logický, že P40 Pro bude ještě dál. Má za mě naprosto ideální kombinaci foťáků. Hlavní 50MP senzor o velikosti 2,44 mikrometru jednotlivého pixelu je zase momentálně největším senzorem na trhu a je to znát. Sekunduje mu ještě 40MP šíro a 12MP pětinásobný zoom. TOF senzor nechám spát a jdeme na foťáky. Za dne jsou ze všech 3 foťáků snímky ideálně vyvážené, jen šíro je tradičně mírně desaturované. Teda, jestli se tomu dá úplně říkat šíro, tradičně říkáme šíru když je objektiv po přepočtu nějakých 12-13mm oproti standardním zhruba 24mm u hlavního foťáku. Tady je ovšem hlavní foťák 26mm a šíro 18mm, takže asi poznáte, že se vám do šíra toho nevejde tolik jako třeba u iPhonu, u P30 Pro nebo S20tek. Na druhou stranu fakt oceňuju, že tady se jedná o jedno z mála šír, které má v sobě i autofocus. Takových telefonů byste totiž opravdu spočítali téměř na prstech 1 ruky a teď z hlavy mě napadá jen Mate 20 a Mate 30 Pro a Mi 9. Bez debat se jedná o nejlepší „šíro“ v mobilu, co jsem měl doposud v ruce. Rozhodně není jenom do počtu jako u drtivé většiny konkurence a dokáže dělat fakt krásný fotky. Jestli jsem byl ale z něčeho vydřenej nejvíc, je to 5 násobný periskopický teleobjektiv. Tohle je opravdu ultramasakr a vlastně nejvíc fotek během testu jsem asi pořídil tímhle teleobjektivem a furt jsem chodil a hledal, co bych ještě vyfotil. U večerních fotek samozřejmě Huawei opět exceluje a velký senzor spolu s velkými jednotlivými pixely se ukazuje v plné parádě. U hlavního foťáku má samozřejmě Huawei tendenci stále scénu přisvětlovat a přiostřovat, ale meziroční posun směrem k reálnější scéně je fakt znát. Tentokrát nejde nezmínit i přední foťák, i když víte, že já si na selfie foťáky úplně tak nepotrpím a selfiečka fotím i tak zadním. Každopádně 32MP senzor s „autofokusem“ rozhodně stojí za to a pokud bych si tenhle telefon nechával jako svůj daily driver, asi bych se možná fotil i tím předním foťákem. Jestli si ovšem musím u foťáku na něco postěžovat, je to dotaženost aplikace a hlavně posuvník zoomu nebo přepínání foťáků. Je tak děsně malinký, že přepínat mezi jednotlivými foťáky je asi tak příjemný jak osina víte kde. U videa došlo konečně také k pokroku. P40 Pro konečně umí natáčet ve 4K při 60 snímcích hlavním i šírem. U zoomu pořád jen 30 fps, ale i tak je tohle posun. Celkově je video velký posun kupředu. Na výběr máte z klasických h.264, h.265 režimu a skrz všechny foťáky vypadá video velmi dobře. K dispozici je spousta režimů, jako zoom zvuku při zoomu foťáku nebo šílený ultra zpomalený 7680fps režim. Dobrý gimmick, ale osobně říkám, tohle použijete jen jednou v životě, když to vyzkoušíte. Reálný přínos opravdu žádný a spíš mi to připomíná takové ty instagramové utility, kam uploadujete fotku, prstem potáhnete na vodopádu a ono to tu fotku rozpohybuje. Každopádně za video velká pochvala za meziroční zlepšení i když z iPhonu nebo S10 se mi pořád líbí víc. Závěrečný verdikt Možná to chvílema vypadalo že P40 Pro až moc kritizuju. Ne, nebojte, je to skvělý telefon a nebýt chybějícího Googlu, řekl bych vám, ať si P40 Pro v klidu koupíte. Software je totiž minimálně 50% produktu a majitelé Applu o tom mohou vyprávět. I když telefony Apple z dnešního pohledu nejsou žádné extra moderní a inovativní telefony, pořád je to software, který zákazníky drží přikované k Applu. Zatímco dřív lidé byli ochotni leccos prominout, instalovat si u Xiaomi neoficiální ROMky atd, pořád to bylo u telefonů za 5000 Kč, když podobný telefon konkurence stál jednou tolik. U Huaweie za 26 000 Kč už je to ovšem jiná písnička. Byť je telefon skvěle hardwarově vybavený, fotí skvěle a vlastně defacto nemá vůbec žádnou zásadní slabinu, za problémy se softwarem nákup zkrátka nestojí. Za tyhle peníze už máte S20+, brzo Oneplus 8 Pro, teď to vypadá, že spadnou iPhony 11 Pro, LG V60. Zkrátka nabídka konkurence je dost kvalitní a pestrá na to, abyste museli dobrovolně chodit do problémů. Huawei totiž za způsobené problémy nenabídl vůbec žádnou cenovou kompenzaci a naopak ambiciózně ještě meziročně zdražil. Samozřejmě, jsou mezi námi i lidé, kterým se Google příčí a rádi podpoří Huawei v těžkých časech embarga a potom směle do toho. Jen upozorňuju, že i když od Googlu nic nepoužíváte, nemusí vámi oblíbená sada aplikací využívající framework Googlu fungovat. A když funguje teď, nikdo vám nezaručí, že při příští aktualizaci ještě bude. ...
Design Většina z vás to ALE už zná a kdo ne, ten si může tipnout. K tomu ovšem až dále. Upřímně, po příchodu P30 Lite jsem letos čekal u P40 Lite v designu trochu něco odvážnějšího než je tato smaragdově zelená vypůjčená od Honoru. Ta sice doplňuje tradiční černou a bílou, ale bez duhových přechodů polární záře jako u Honoru prostě vypadá celkem usedle, stejně jako uniformně slazený gril foťáků připomínající malého brášku iPhonu 11. Hodně často čtu v komentářích o tom, jak jeden výrobce kopíruje druhého atd. V designu se to ovšem bohužel projevilo i tom negativním slova smyslu. P40 Lite, je totiž stejně jako přímý konkurent Samsung A51 kompletně plastový. A plast má bohužel pár nepěkných vlastností. Sice vydrží víc než sklo při případném pádu, ale za týden testování už jsou vidět první mikro škrábance na zádech. Nemluvě o tom, že vyleštit záda je téměř nemožné. Aspoň, že ovládací prvky jsou na svém místě a velká pochvala za čtečku otisků prstů v bočním tlačítku na které nemáte problém dosáhnout ani palcem pravé ruky, ani ukazovákem levé a je vlastně jediným a rychlým způsobem pro odemknutí telefonu, protože odemykání obličejem tady nenajdete. Displej Displej je pořád IPS, docela slušně svítí a barvy i pozorovací úhly jsou výborné. Koneckonců, za ta léta vývoje IPSek už by bylo divné, kdyby to bylo špatně. Rozlišení je 6,4“ samozřejmě FHD+ s průstřelem v levém horním rohu a od loňska se displej zase zvětšil. Oproti třeba Mate 30 Pro nebo P30 Pro jsou celkové rozměry telefonu větší, ale displej je právě kvůli větším rámečkům menší. Hlavně spodní brada je citelně větší. Na druhou stranu jsme úplně v jiné cenovce a tak jediná věc, která mi u displeje vadí je nalepené sklo, které docela nepříjemně řeže do ruky při swipování sem a tam. Hardware Teď přichází jednoznačná pochvala, a to za hardware. Vloni jsem si stěžoval u P30 Lite, že cena vylezla na 10 000,- ale hardwarově je to telefon za 6 000,- a dneska je to skoro obráceně. Procesorem je Kirin 810, který ve spojení s 6GB RAM a úložištěm o velikosti 128GB vytřepal z Antutu víc jak 300 000 bodů. Všechno tím pádem běhá maximálně rychle, svižně, bez záseků atd. Kdo by chtěl úložiště rozšířit, v hybridním slotu může, ovšem a bohužel Huawei v tomto modelu najel na svůj vlastní formát karet, takže stará microSDčka mají smůlu a musíte investovat do nanoSD karty. Na druhou stranu, 128GB asi většině lidí stejně postačí a úložiště je už UFS 2.1 oproti předchozímu eMMC, takže nárust na rychlosti spouštěných aplikací je fakt znát. Samozřejmě za předpokladu, že si do telefonu nějaké aplikace nainstalujete. ALE Ano, toto je totiž první telefon široce dostupný bez Google služeb a to je to ALE, které jsem myslel na začátku. Zkrátka a jednoduše, se softwarem a aplikacemi tady budete asi celkem zápasit a to je ten hlavní důvod, proč Huawei dal tomuto telefonu atraktivní cenovku 6 500,-. Vracíme se tím pádem zpátky na původní ceny lajtek, ale za hoodně dobrou specifikaci. Absence Google služeb znamená chybějící obchod s aplikacemi Google Play, nefunkční aplikace Gmail, Youtube atd. Naštěstí existuje způsob, jak tohle částečně obejít, mrkněte na video návod, který jsem o tomto problému točil a minimálně 95% problémů vyřešíte. Pokud ovšem nechcete řešit problémy s Google Play, jednoduše pro vás tento telefon není. Celý systém EMUI 10 běží na jádru Androidu 10 s vlastním obchodem AppGallery přes který instalujete veškeré aplikace. Alternativou může být nainstalování obchodu Amazon, kde najdete spoustu aplikací, které chybí v obchodě Huawei. Celkově působí prostředí systému velmi dobře, je rychlé a gesta fungují ala Apple style. To znamená swipe nahoru vypne aplikaci, poloviční swipe ukáže spuštěné aplikace, swipe z levého okraje znamená zpět, ale swipe z pravého okraje nepochopitelně neznamená pohyb dopředu, ale také zpět. Ovládací centrum vypadá hodně podobně jako na čistém Androidu nebo v Samsung UI a nastavení svými barvičkami naopak zase připomíná Color OS od Realme. Klasický Google Feed je nahrazený feedem Today, který můžete celý buď vypnout nebo zapnout a jedinou preferencí, kterou můžete přidat jsou sportovní události. U zbytku se musíte spokojit s tím, co si myslí Huawei, že je pro vás důležité. Další nevýhodou obchodní války je pravděpodobný zákaz spolupráce s Qualcommem, kterému patří licence na protokol aptx, a ten tady tím pádem také není. Místo něj se musíte spolehnout na klasické SBC i když došlo k vylepšení verze Bluetooth na 5.0 a nebo poslouchat hudbu drátově. Jack na 3,5mm je však stále přítomen. Pro ty z vás, kteří by chtěli poslouchat hudbu z integrovaného repřáčku, je tu pouze jeden a i když docela dobře interpretuje vokály, basy mu dost chybí. Baterie Hodně velký upgrade je baterka, ta narostla na 4200mAh z původních 3340mAh a nabíjení se zvýšilo z rychlých 18W na ještě rychlejších 40W. Energie je tedy dostatek na zhruba 2 – 2,5 dny provozu naprosto bez problému. Za 30 minut jste schopni přibalenou nabíječkou dodat telefonu zhruba 70% baterky a celkově jsem byl s výdrží fakt hodně spokojený. Fotoaparáty Čtveřice foťáků na zadní straně je v konfiguraci. 48MP hlavní se světelností f/1.8, 8MP šíro se světelností f/2.4 a 2MP makro objektiv doplňuje ještě 2MP senzor pro rozostření pozadí. Za denního světla jsou fotky opravdu pěkné, s dostatkem detailů a vlastně kdyby všechny telefony v podobné cenovce fotily stejně, vůbec bych se nezlobil. Samozřejmě, chyby tu jsou, aby ne, občas když je na fotce některá z barev dominantní, má telefon tendenci ji zbytečně přesaturovat, ale zas tohle je věc, která se většině lidí nejspíš bude líbit. K dispozici máte i 2 až 6 násobné přiblížení. Nenechte se ovšem zmást, jedná se o digitální výřez z hlavního foťáku foťáku, byť rozlišení fotografie je stále 12MP jako u standardní fotky, protože zde samozřejmě dochází ke spojení 4px do jednoho. U zoomového foťáku ovšem dochází k jinému typu zpracování fotky. Samotné vyfocení trvá o kousek dýl, kdy dochází ke skládání fotky a výsledek není špatný, ale samozřejmě oproti hlavnímu foťáku rozdíly v kvalitě jsou. V mezních situacích chybí hlavně dynamický rozsah, takže stíny jsou tmavé a světla naopak přepálené. Samozřejmě čím víc přibližujete směrem k 6 násobnému zoomu, tím je fotka kvalitativně horší. Já osobně jsem využil nejnižší 2 násobný a dál už jsem nešel. U širokoúhlého foťáku v této cenovce jsem opravdu moc zázraků neočekával, ale šíro příjemně překvapilo. U podobných foťáků bývá dost často problém, že fotka má naprosto jiné barevné podání, jako kdyby hlavní foták a šíro ladily u výrobce úplně jiné teamy lidí. Tady jsem byl příjemně překvapený. Mírnou desaturaci bych foťáku odpustil. Fotky vypadají opravdu na 8MP fajn a pokud narazíte na problém, bude to horší dynamický rozsah. V mezních situacích prostě telefon nezvládá. To se projeví hlavně v noci, kdy je šíro úplně mimo a klasický noční režim je k dispozici jen pro hlavní foťák. Tady se zase v plné kráse ukazuje čínská povaha udělat věci hezčí než jsou. Fotky jsou určitě pro většinu lidí instagramově pěkné, ale s realitou nemají moc společného. Celá scéna je často zbytečně přesvětlená, přeostřená, obloha místo černé tmavě modrá. Na druhou stranu klobouk dolů, jak Huawei využívá sílu tak výkonného procesoru v tak relativně levném zařízení. U videa je k dispozici rozlišení maximálně FullHD při 30 snímcích za vteřinu na hlavním nebo šíru a je škoda, že ani u jednoho není k dispozici žádný druh stabilizace. Shrnutí Teď zbývá už jen finální verdikt. Huawei P40 Lite je za svou cenu opravdu skvělý telefon a klobouk před ním dolů. Jedná se o přímého konkurenta pro Samsung A51, kterého strčí do kapsy naprosto hravě. Až samozřejmě na chybějící Google služby. Ač jsem marně vyzkoušel asi 8 různých způsobů, jak služby Googlu do Huawei dodatečně doinstalovat, ani jednou jsem nepochodil a vždycky jsem skončil na hlášce s chybou Play Protect a nemožnosti se zalogovat a dál pokračovat. Možná, že se v budoucnu podaří najít nějakou okliku jak do telefonu Google dostat nebo možná Amerika uvolní svoje embargo, ale ani na jedno bych úplně nespoléhal a tomu, kdo chce Google, jakýkoli Huawei rozhodně nedoporučuju. Pokud tak dokážete Google služby oželet a nebojíte se vyzkoušet něco nového, dostatete za 6 500,- opravdu skvělý telefon. Shrnu jen rychlé dobíjení, pěkný displej, opravdu slušný foťák, a poměr cena výkon lepší než u Xiaomi – a to je co říct. ...
Trh ohebných telefonů Pokud vynecháme Flexpai a další podobné výrobce, existují dva, potažmo 3 světoví hráči vyrábějící ohebné displeje. Samsung s jeho Galaxy Foldem a Z Flipem, Motorola s Razrem a právě Huawei s Mate XS, který se jako jediný ze všech 3 ohýbá směrem ven. Každé z řešení má své výhody i nevýhody. Největší nevýhodou ohebných displejů je jejich náchylnost na poškrábání, která je daleko větší než u klasických telefonů. Pokud máte displej po vzoru Mate XS, riskujete poškrábání. Na druhou stranu nespornou výhodou je okamžitý přístup k displeji bez nutnosti jej rozevírat. Ne vždycky totiž potřebujete displej šířky tabletu a tak počet potřebných ohybů nebude u Mate XS tak velký jako třeba u Foldu, kde je venkovní displej tak malinký, že téměř vždy potřebujete telefon otevřít. A s otevřeným telefonem už se zas tak dobře při ovládání jednou rukou nemanipuluje. Výhody a nevýhody displeje Displej Mate XS má v rozloženém stavu stavu úhlopříčku 8”, v zavřeném pak 6,6”, což je jen nepatrně větší než třeba Mate 30 Pro. Tloušťka už je ovšem o něčem jiném a prakticky máte 2 telefony na sobě. Pokud nemáte v kalhotách čím jiným ohromit, možná pomůže právě nový telefon. A když to nezabere v kalhotech, tak dojem uděláte určitě jakmile jej vyndáte a otevřete. K tomu stačí zmáčknout tlačítko na zadní straně, ta odskočí a najednou ze zmenšené verze máte plnohodnotný 8” tablet. Displej je jednoduše skvělý, pozorovací úhly obrovské, barvy úchvatné a na sluníčku jsem jej prostě kvůli deštivému počasí nevyzkoušel. Na tomhle místě vás asi hodně bude zajímat onen předěl nebo ohyb a řeknu vám, není to tak strašné jako u Samsungu. Lépe řečeno, u Z Flipu přes něj kvůli konstrukci přejíždíte stále, ale u Foldu nebo Mate XS při scrollování nemusíte, takže vadit vám tolik nebude. Současně nelefon nebudete ani muset tak často otvírat nebo zavírat, protože jej v klidu můžete narozdíl od Foldu používat právě v zavřeném stavu. Možná si budete říkat, jak se vůbec Mate odemyká. Na boční straně zapínacím tlačítkem v kterém je integrovaná rychlá čtečka otisků prstů. Já jsem osobně rád, že tahle funkce se pomalu začala loni do telefonů vracet, protože mi je celkově daleko sympatičtější než různé čtečky v displejích. Dostatečná výbava Po hardwarové stránce telefon pohání Kirin 990 s 5G, 8GB RAM a 512GB vnitřního úložiště rozšiřitelného ještě paměťovkou od Huawei. Tím pádem vám je asi jasné, že všechno běhá naprosto rychle a spolehlivě bez sebemenších záseků. Manažeři využijí samozřejmě zobrazení tabulek na velkém displeji, multitasking na dvou obrazovkách, jejichž velikost si můžete přizpůsobit a v rámci produktivity práce musím říct, že tohle je jasný krok kupředu. Sice vám to notebook nenahradí, ale pokud jste třeba správci systému a potřebujete se někam vzdáleně připojit, dává velká obrazovka opravdu celkem smysl. Pro ostatní uživatele zase dává smysl velký výkon ve hrách, přehrávání filmů atd. Problémy s aplikacemi Pokud si ale potřebné hry stáhnete. A tady nastává ten největší kámen úrazu. Spousta z vás už určitě slyšela o obchodní válce mezi USA a Čínou a Huawei Mate 30, spolu s Mate XS jsou první modely, které jsou tímto sporem postihnuty. Ačkoli celý telefon běží na operačním systému Android s poslední verzí EMUI, obchod Google Play tady nenajdete stejně tak jako Gmail, Google Maps, Youtube atd. Obchod s aplikacemi Google Play nahrazuje vlastní obchod AppGallery, který je sice třetí nejrozšířenější na světě, ovšem za Appstorem od Applu a Play Storem od Googlu zaostává v počtu aplikací drastickým způsobem. Tím pádem tady nenajdete Whatsapp, Facebook, Instagram a další nejpoužívanější aplikace, které v Evropě používáme. Holt čínské Weibo nebo Wechat je nám na tomto kontinentě platný asi jako mrtvýmu zimník. Huawei ovšem slibuje, že aplikace by postupně měly příbývat, ovšem jak rychle a vůbec jaké zatím nikdo neví. Na ty, které jsou vyrobené americkými firmami se totiž určitě bude vztahovat embargo a je tedy otázkou, zda sem ony aplikace legálním způsobem vůbec nainstalujeme. A když náhodou ano, riziko zavlečení mallwaru je samozřejmě značné. Pokud se tím pádem k tomuto kroku uchýlíte, rozhodně bych nejprve zauvažoval o instalaci nějakého antiviru. Přece jen asi nechcete, aby součástí někde staženého Instagramu byl i tzv. keylogger, který monitoruje veškeré vaše stisknuté klávesy a odesílá tím pádem vámi zadané uživatelské adresy a hesla nějakému útočníkovi, který pak může v lepším případě zneužít vaší identitu v sociálním světě, v tom horším luxovat váš bankovní účet. Když už jsme u bankovnictví, z bankovních aplikací, které jsem tu našel je tu pouze Komerční banka, ale další by se údajně měly přidávat. A s bankovnictívm je spojená i další věc, samozřejmě vzhledem k absenci Google služeb nečekejte ani Google Pay i když NFC tu samozřejmě je. Dobrá zpráva ovšem pro herní maniaky, GTAčko tady je Asfalt 9 tu taky je a pak ještě jedna zpráva pro skupinu lidí, které já osobně absolutně nechápu, nicméně akceptuju je - tak pro vás důležitá zpráva TikTok tady je. Vesměs jediné kloudné řešení je instalace aplikace Phone Clone do vašeho starého telefonu jakéhokoli výrobce přes kterého pak přetáhnete samotné aplikace vyjma těch od Googlu, které jsou součástí nových telefonů. Ty jsou zapečeny na úrovni systému a i kdybyste se rozkrájeli je nepřenesete. Nicméně Facebook, Instagram, Whatsapp ano. Přetáhnete i třeba Youtube studio od Googlu, protože to doinstalováváte dodatečně, ale na Gmail, Google drive a další zapomeňte. A Youtube, ten musíte sledovat pouze ve webovém prohlížeči. Extrémně rychlé nabíjení Jednu z věcí, které vám úplně tak neotestuju vzhledem ke krátké době zápůjčky je výdrž baterie, nicméně vzhledem k tomu, že baterka má kapacitu 4500mah a displej je opravdu velký, počítejte s jednodenním použítím. Vic z Mate XS ani nevymáčknete. Dobrou zprávou ovšem je, že v balení je 55W nabíječka, která je schopná telefon dobít z 0 na 85% za 30 min, takže jakékoli chvilkové připojení na nabíječku prodlouží životnost baterie o pár hodin. Staré známe fotoaparáty Soustava fotoparátů na zadní straně vychází z P30 Pro a je umístěna stejně jako tlačítko pro otevírání v bočnici, která je mimochodem hodně praktická při držení telefonu. Foťáky jsou v konfiguraci 40Mpx hlavní se světelností f/1.8, 8Mpx teleobjektiv se světelností f/2.4 a 16MPx šíro se světelností f/2.2. Čtvrtý senzor už je jen pro měření hloubky ostrosti. Za denního světla předvádí hlavní objektiv opravdu skvělou práci a není mu moc co vytknout. Stejně tak je to tradičně u Huawei i za nočního osvětlení. Tady hodně doporučuju použít noční režim, který proti klasickému vyfocení trvá 6-7 vteřin, ale rozdíl je opravdu dramatický. Naštěstí došlo i k posunu oproti třeba P30 a fotky jsou daleko věrnější realitě. Krásně prokreslené, ale věrné, opravdu klobouk dolů. Širokoúhlý foťák je tradičně dobrý přes den a horší už večer, stejně jako u všech jiných telefonů konkurence. Zoomový foťák poté dělá slušné snímky, ale pokud se zadíváte pořádně, už si všimnete, že fotky jsou hodně měkké. Večerním snímkům už u zoomu ani u šíra už nepomůže moc ani noční režim. No a milovníky selfieček potěším, protože focení selfie probíhá tak, že zavřete telefon a fotíte se pořád hlavním foťákem. Tím pádem u Mate XS dostanete jedny z nejlepších selfieček mezi telefony vůbec. U videa počítejte s maximálním rozlišením 4k a 60fps bohužel chybí. Holt, Huawei se tradičně zaměřuje spíš na focení než na video. Uvidíme, jak tomu bude u P40. Zavěrečné shrnutí Jak Mate XS shrnout? Za mě by to byl skvělý přístroj, pokud by měl Google Play. Přece jen u telefonu za 60 000 Kč už nechcete řešit kompromisy v podobě shánění aplikací od kamarádů nebo z různých podivných úložišť. Na AppGallery jich je totiž zoufale málo a tak nezbývá než Huaweii držet palce, aby dokázal vývojáře přesvědčit, aby své aplikace umístili i na AppGallery nebo konečně skončila obchodní válka mezi USA a Čínou. Vzhledem k probíhajícím starostem ohledně koronaviru je ale asi řešení obchodních sporů odsunuto na druhou kolej. A to je minimálně pro tento telefon i budoucí sérii P40 velká škoda. Mě osobně se líbí moc, poškrábaný displej za 1 den zatím nemám vůbec a kdyby to tak zůstalo, preferoval bych toto řešení víc než Fold od Samsungu. ...
Samsung vs. Motorola Samsung Galaxy Z Flip a Motorola Razr jsou telefony ze samostatné kategorie asi podobně jako třeba telefony od Applu a je vám jasné, že tentokrát rozhodně spíš než cena bude prim hrát užitná hodnota. Ohebné telefony totiž nejsou kategorie prověřená lety vývoje a je jasné, že taková technologie, aspoň z počátku nebude v budgetových telefonech. Je tedy naprosto zbytečné nadávat na to, že je to drahé, ale pojďme spíš obdivovat, co až je v dnešních telefonech možné dokázat. Koneckonců taková Ferrari, Bugatti a podobná auta si také většina z nás kvůli ceně nekoupí a přesto neznám nikoho, kdo by na jejich ceny nadával. Jestli tedy dnes budu Z Flip s něčím srovnávat, bude to primárně Motorola Razr. Každý z výrobců přistoupil totiž ke svému telefonu po svém. Samsung má bohaté zkušenosti se svým kloubem u Foldu, který způsobil mnoho problémů a vypadá to, že se poučil a kloub u Z flipu vypadá daleko líp. Je prostě daleko bytelnější, kryje jej uvnitř speciální páska a aby se do něj nedostaly nečistoty i kartáčky, které mají „vymetat“ nečistoty ven. Samozřejmě jen čas ukáže, jestli je toto řešení dostatečně efektivní, ale za mě rozhodně posun. Samsung navíc kloub a mechanizmus všech převodů využívá k tomu, že můžete telefon kromě polohy otevřeno a zavřeno zastavit v jakékoli poloze. Tím pádem i klidně rozevření na 90 stupňů, který se hodí báječně na videohovory a ještě máte obě ruce volné třeba na vaření. Design pro odvážné Design je obecně to, na co Samsung myslel především, když cílil na určitou skupinu zákazníků. Cílovka něžných žen spolu se zhruba 4% mužů je tady naprosto jasná i podle promo materiálů výrobce. Pokud jste ovšem muž, který si rád potrpí na osobitost, výstřednost, rádi vyčníváte z davu, vůbec bych se nebál o Z Flipu uvažovat i u oněch zbylých 96%. Tady už bude hodně záležet na 2 věcech. Jak moc jste výstřední, protože můžete zvolit barvu fialkovou, a nebo uniformní černou. Já bych se ovšem vůbec za fialovou nestyděl. Vypadá opravdu hodně decentně a současně dost sexy. Odůvodněná slabší baterie Druhou věcí je, a upřímně přiznávám, že tohle je asi největší slabinou Z flipu, jak moc přes den strávíte na telefonu. Oříškem je totiž poměrně slabá 3300mAh baterie, která průměrnému uživateli vydrží 1 den, náročný však bude muset si odpoledne asi trochu proudu přicucnout. Nabíjení tady ovšem moc rychlé není. Teda rychlé na iPhony ano, ale přece jen u Samsungů už jsme zvyklí na víc než 15W. Obecně kapacita baterií je totiž daň za celý ohebný telefon. Ty jsou v telefonu 2 a dohromady poskytují zmíněných 3300mAh, což je ovšem daleko víc než třeba u Razru. To se samozřejmě promítá i na čelní stranu. Samsung se rozhodl obětovat velikost displeje, který je na čelní straně opravdu miniaturní, ovšem daleko zvýšil právě kapacitu baterií. Na Razru je displej z venku sice velký, ovšem baterie má kapacitu jen 2550mah a to je docela málo na to, jak velké vnitřní displeje oba telefony mají. Skvělý, ale křehký displej U Z Flipu je vnitřní displej obrovský, 6,7“ je velikost třeba S10 Lite nebo S20+ a je jasné, že tohle něčím napájet musíte. Displej je každopádně na špičkové úrovni, přesně na té, kterou od Samsungu očekáváme. Tím pádem FHD+, HDR10+, SuperAmoled, výborná svítivost na sluníčku, tohle je všechno skvělé. Tradiční výtka pouze směřuje k tomu, jak Samsung tento telefon propaguje. Jako odolný telefon se skleněnou obrazovkou Ultra Thin Glass. Ano, skleněná obrazovka zde bezesporu je, bohužel vás už Samsung cíleně zapomíná upozornit na to, že na onom skle je ještě notná dávka plastu, kterou bohužel poškrábete i nehtem. Smutné je, že tuto informaci se prostě nikde před nákupem nedozvíte a toto je učebnicový příklad klamavé reklamy. Není to tedy chyba produktu jako takového, ale zjevná chyba marketingového oddělení za zvolený způsob propagace. Výhodou nově aplikované skleněné vrstvy tak není, jak by se mylně někdo mohl domnívat odolnost, ale jiný pocit z dotyku. Displej už se tak nekrabatí jako u Foldu, tohle je jednoznačně krok kupředu a je vidět, že pořád je co inovovat. Slušná hardware výbava Po hardwarové stránce je uvnitř Z Flipu Snapdragon 855+ v kombinaci s 8GB RAM a 256GB rychlým UFS 3.0 úložištěm. Mnozí z vás se v tuto chvíli asi oprávněně ptají, proč je uvnitř loňský procesor a ne letošní 865. Odpověď je jasná. Každý vývoj mobilního telefonu trvá určitou dobu. U klasických telefonů to může být od 1-2 měsíců po půl roku podle náročnosti. U tak složitého telefonu, jakým je Z Flip je doba vývoje daleko delší a v tu dobu, kdy začal vývoj Z Flipu tak nebyla pravděpodobně 865 ještě dostupná. Na druhou stranu pochybuju, že cílová skupina zákazníků vůbec nějaký rozdíl pozná. Tady běží všechno absolutně rychle a na jedničku. Android 10 s nadstavbou OneUI 2.0, kterou tradičně považuju za jednu z nejlepších na Androidu běží opravdu ukázkově. Tradičně mi vadí jen tuna balastu, kterou má Samsung stále potřebu nám vnucovat a za kterou od výrobců daných aplikací jistě dodatečně inkasuje tučné šeky. Celkově jsem měl z používání Z Flipu velmi dobrý dojem, skvělá byla čtečka otisků prstů na boční straně a jediné, co by mohlo někomu vadit je trochu netypická šířka displeje, která má za následek zhuštěná tlačítka na klávesnici, takže občas dochází k nechtěným překliknutím při psaní zpráv. Druhou věcí je přivyknutí si na místo, kde dochází k ohybu. Displej je „zkrabatělý“ a při swipování prstem je to prostě hodně znát. Tady má naopak výhodu Fold, kde přes ono místo ohybu prstem tak často nejezdíte. Na Z Flipu prostě jakékoli potáhnutí po stránce, po Instagram feedu, Facebooku atd. cítit budete. Jestli si na to zvyknete je na vás. Mě to štvalo dost, ale na druhou stranu momentálně to holt líp vyřešit nejde. Starý známý fotoaparát Senzory foťáků jsou u Z Flipu z loňské S10 s trochu jinou optikou. 12MP hlavní foťák se světelností f/ 1.8 a velikostí pixelů 1,4 mikrometru je doplněn ještě druhým 12MP šírem se světelností f/2.2. Tady je potřeba si říct že vývoj ve foťácích jde dopředu opravdu mílovými kroky a co dnes je super, zítra už být nemusí. Proto samozřejmě když jsem na S10 foťáky hodně chválil s odstupem času už se dostávají ve vlajkové třídě k průměru a s letošní sérií S20, P40 nebo Mate 30 Pro rozhodně nemůže Z Flip soupeřit. Víte co, ono to ale úplně tak nevadí. Jde o to, aby fotky nebyly vyloženě špatné a aby dokázaly držet krok aspoň právě na úrovni loňských S10. A to si myslím, že se povedlo. Za denních podmínek jsou na hlavním foťáku snímky velmi dobré, barvy jsou vyvážené s dobrým dynamickým rozsahem i když oproti S10 se trochu horší světelnost objektivu projeví s ubývajícím světlem. U večerních fotek už je pak samozřejmě výsledek o poznání horší než u S10, ale zase hodně záleží na tom, co fotografujete. Postprocessing se občas nesnaží hledat to, co by stejně zobrazil špatně a tak to raději zahodí. Znatelný rozdíl je při použití nočního režimu, kde už se ze stínů podaří vytáhnout docela slušně dost informací. Jediná nevýhoda, že celkově působí focení na noční režim nepřirozeně divně a toto je vlastně jediné místo, kde máte pocit, že se v telefonu něco zadrhlo. Animace probíhajícího snímání nočního režimu se totiž nepřirozeně dlouho zasekne a vy chvíli máte pocit, že se vůbec nic neděje, byť už foťák exponuje. To je ale asi drobnost, která se dá vylepšit v příští aktualizaci. U širokoúhlého foťáku budete za dobrého světla z fotek nadšení, protože se tam konečně vejde to, co do normálního ne. S ubývajícím světlem ovšem už zaznamenáte hodně šumu a večer jsou už fotky špatně použitelné, večer už pak těžko. Dochází ke značnému rozmazání, šumu atd. Video dokážete natáčet oběma foťáky až ve 4k, přičemž u hlavního i v 60 snímcích za vteřinu a s optickou stabilizací vypadá opravdu velmi dobře, tradičně snad spolu se Sony se jedná o nejlepší video v telefonech s Androidem. Ano nebo ne? Asi se ptáte jestli si Samsung Galaxy Z Flip koupit za cenu 39 000 Kč. To je samozřejmě otázka, kterou si primárně musíte zodpovědět sami. Pokud patříte do skupiny, kterou už jsem párkrát jmenoval a na kterou Samsung cílí, vůbec bych se nákupu nebál. Pokud totiž o takovém telefonu vůbec uvažujete, pravděpodobně pro vás není cena hlavním rozhodovacím faktorem. Za své peníze dostanete unikátní kousek, který budete dlouho obdivovat jak vy, tak vaše okolí. Ze začátku asi možná i tak moc, že vám kvůli samotnému ukazování všem nevydrží baterka ani jeden den, ale až opadne první nadšení, budete pravděpodobně naprosto v pohodě. Jediný pozor si dejte opravdu na křehký displej, protože jestli máte tendenci telefon otvírat jednou rukou, mohlo by se vám stát, že si displej nechtěně poškrábete. V takovém případě na vás Samsung myslí a první výměnu displeje vám naúčtuje za 3 000 Kč. Na jednu stranu je to fajn sleva, na tu druhou by Samsung do doby než přestane zákazníky mystifikovat s odolností, měl dát první výměnu displeje zdarma. Přece jen nemůžeme moc čekat od něžnějších poloviček zájem o povahy materiálů atd. Věřím, že nám tuto drobnou neznalost vynahrazují bohatě zase něčím jiným, v čem my muži naopak ztrácíme. ...
Lamax vyhověl přáním zákazníků Je hrozně fajn, když nějaká značka naslouchá svým zákazníkům. To je přesně případ sluchátek Lamax Dots 2. Minulé jedničky byly sice fajn, ale pár neduhů u nich přece jen bylo. Dobíjecí krabička byla celkem velká a zelená (tyrkysová) barva krycího víčka nepůsobila úplně robustním dojmem. Tento odstín je typický pro značku Lamax a tak se s ní setkáte na většině jejich produktů. Dobíjecí základna se zmenšila skoro o půlku a víčko působí daleko líp. Při otevření drží nahoře, při zavření krásně, díky magnetům, zaklapne. Celkově je tohle vajíčko prostě hrozně sympaticky kompaktní. Nebýt nahoře nápis Lamax, zepředu diody značící stav nabití a na zadní straně USB-C vstup pro nabíječku, klidně byste si jej spletli s obalem dámské kosmetiky našich milých a drahých poloviček. Další příjemné změny Po otevření krabičky už na vás vykouknou 2 sluchátka, u kterých na první pohled nerozeznáte které je levé a pravé. Jsou naprosto univerzální a jestli je v krabičce dáte tak nebo tak je úplně jedno. Stejně tak padnou do uší a pokud chcete mít sluchátka v uších správně, stačí mrknout na jejich hřbet, kde najdete písmena L a R. V rámci komfortu oceňuju hlavně 2 věci. Mékké gumové nástavce o 3 velikostech, které libovolně vyměníte a perfektně padnou do uší a pak celkově i samotné ovládání sluchátek probíhající pomocí 2 tlačítek. V jedné z minulých recenzí jsem si stěžoval, že odpor stisku tlačítek je tak výrazný, že sluchátka si bolestivě zatlačíte do uší. Tady se to nestává kvůli zahnutí sluchátek. Tlak, který musíte vyvinout na stisknutí tlačítka tak nejde přímo dovnitř do ucha, ale do boku. I tak by ale mohl být odpor tlačítek trochu menší. Využít je můžete k běžnému ovládání, přeskakování skladeb, použití asistenta nebo pro hovory. Tady mám asi největší výtku. Při pár zkušebních telefonátech totiž druhá strana celkem špatně slyšela a zvuk zněl dost plechově. To je ovšem daň za opravdu malé rozměry špuntů. Zapadnou pohodlně do uší a k puse je to holt proklatě daleko. Teď už ale budou následovat víceméně superlativy. Bluetooth verze 5.0 s rychlým párováním a dosahem 15m s kterým nemáte problém ani v přeplněném dopravním prostředku a nízká spotřeba na 1 nabití vám oproti předchozím dotsům vyrazí dech. Sluchátka samotná mi vydržela na 1 nabití něco přes 5 hodin a krabička jim dokáže vrátit energii zhruba 5x. Dohromady se tak dostanete na nějakých 25-27 hodin na 1 nabití krabičky. Pro její dobití můžete navíc využít i bezdrátové dobíjení vašeho mobilu. Méně basů = lepší zvuk? Samozřejmě nejdůležitější věcí u sluchátek je jejich samotný zvuk. Lamax se holedbal, že i tady naslouchal svým zákazníkům, kteří si stěžovali na přehnaně velké basy. Těm Lamax ambiciózně říká, že basy zkrotil a celkově zvuk vylepšil, abyste měli vždycky chuť na další track. Musím souhlasit, basy byly zkroceny, bohužel na můj vkus až moc a při některých písničkách, kdy chcete slyšet plné basy se jich prostě nedočkáte. To je ovšem asi největší neduh při poslechu. Vlastně jsou Dotsy takový opak sluchátek Beats a záleží tedy na vás, co u sluchátek preferujete. Vejšky a středy byly za mě úplně v pohodě a sluchátka jsem si vlastně i docela dost užíval. A teď vás určitě napadá i otázka – a co video? Mám pro vás další potěšující zprávu. Sluchátka nejsou master-slave a každé z nich komunikuje s telefonem zvlášť a tím pádem nedochází ke zpoždění zvuku oproti videu a tím pádem obrovský palec nahoru. Závěrečné doporučení Sluchátka Lamax Dots 2 jsou výborná sluchátka, a ikdyž třeba oproti JBL nebo Sony není Lamax tolik známou značkou, kvalita sluchátek vám to bohatě vynahradí. Až na trošičku chybějící basy si opravdu není na co stěžovat. Perfektně sedí, vydrží dlouho nabitá, jsou kompaktní a nemají žádné zpoždění u videa. můžete zakoupit u nás na Hurámobil.cz za startovní cenu 2 290 Kč. Ovšem, pokud zadáte v košíku kód „DOTS2“, získáte navíc ještě dodatečnou slevu. ...
Obrovská baterie a (ne)originální desgin Motorola tradičně dělí svojí číselnou sérii na 4 typy a v poslední době si obzvlášť oblíbila vyrobit produkt s jednou výjimečnou vlastností a tu promítnout do názvu. U slova Power asi každého napadne obří baterie. 5000mAh vám totiž bez problému stačí na 3-4 dny provozu podle toho, jak jste náročný uživatel. Bez problému tak můžete odjet na víkend, aniž byste s sebou museli tahat 18W nabíječku. Samotné nabíjení trvá pocitově celkem dlouho, skoro 2,5h, ale to je samozřejmě kvůli tak velké baterce pod plastovými zády s pěknými gradientními odstíny. Zpracování telefonu je v pohodě, to už snad umí každý výrobce, vroubkované tlačítko zapínání tady zůstalo také, ale přece jen jsem našel jeden velký mínus. Vždycky jsem chválil Motorolu za design, za nápad s uspořádáním foťáků, vždyť si jen vzpomeňte na loňské Motoroly. Z nějakého nepochopitelného důvodu však Motorola letos zvolila klasický semafor, který najdete u každého druhého telefonu. Co fakt ale nepochopím, je fyzické umístění šíra na kraji telefonu. Širokoúhlý foťák je totiž širokoúhlý kvůli své šířce záběru a dát jej na to nejnemožnější místo, kde telefon držím, to muselo dát hodně práce vymyslet. Výsledek je každopádně jasný, skoro vždycky mám ve fotce prsty. Displej vylepšen Jedna z hlavních slabin loňského modelu byl pouze HDčkový displej. V G8 Power už se Motorola pochlapila a představila 6,4” velké IPSko s FullHD+ rozlišením. Notch byl nahrazený průměrně velkým průstřelem v levém horním rohu a naštěstí jsou menší i celkové rámečky. K rámečkům třeba i staršího Honoru 8X má ale G8 Power pořád ještě daleko. Celkově došlo u displeje rozhodně k posunu k lepšímu, ale spíš k průměru dané kategorie, než že by displej nějak extra vyčníval. Některé neduhy této kategorie, jako ne moc extra velká svítivost a nemožnost nastavit vyvážení bílé tu zkrátka jsou. Hardware příjemně překvapil Hodně se vylepšovalo i u hardwaru. Naštěstí. Snapdragon 632 byl už i loni celkem slabý a i když není letošní 665 žádný trhač asfaltu, pořád to v pohodě stačí v Antutu na 173 000 bodů. Meziroční zlepšení oproti G7 Power je skoro 100%. Celkově je na tom s výkonem G8 Power zhruba o 20% líp než P30 Lite a o chlup líp než Redmi Note 7 nebo stejně jako jednou tak dražší Samsung A51. Samozřejmě u loni testovaných telefonů je potřeba udělat přepočet na novou metriku Antutu. Každopádně toto jsou jenom hrubá čísla, důležité je si říct, co to znamená v reálu. Hry si samozřejmě na nejvyšší detaily nezahrajete, ale díky téměř čistému Androidu 10 s minimem balastu všechno běhá opravdu rychle a plynule. Celkově prostředí je rychlé a jedinou negativní a opravdu otravnou zkušenost jsem měl s aplikací foťáku. Někdy všechno běželo bez problému, ale občas mi přepnutí mezi jednotlivými foťáky trvalo nechutně dlouho. Co na všech Motorolách neskutečně miluju jsou gesta a je fakt, že dvakrát zaklepat a pustit baterku nebo 2x otočit a pustit foťák je stejně návykové jak u Samsungu 2x zapínací tlačítko a hned fotíte. A právě při této funkci, kdy je telefon ve spánku, musí přejít do plného výkonu a co nejrychlejc spustit foťák a ještě po něm chcete, aby se hned přepnul na další - to je to místo, kde rychlejší Snapdragon prostě chybí. Co mě ovšem docela překvapilo, bylo další posílení druhotných vlastností. Bluetooth je najednou už 5.0, přibyla podpora Galilea, ale co bych vážně nečekal jsou stereo reproduktory. Samozřejmě, žádné prémiové úrovně nedosahují, hrají hodně nahlas a na maximální úroveň je zvuk plechový, ale jsou tu, stejně jako zdířka na 3,5mm jack, a to se počítá. (Pod)průměrné fotoaparáty 4 foťáky místo jednoho by mohlo znít jako zajímavý meziroční posun. Hlavní 16MP foťák se světelností f/1.7 je doplněný 8MP teleobjektivem, 8MP šírem a 2MP makrem. Za denního světla jsou fotky z hlavního foťáku ucházející a pochválil bych asi nejvíc věrnost barev a díky HDR občas ještě ucházející dynamický rozsah. Horší už je to ovšem jakmile je světla jenom trochu nedostatek. Stačí zapadající slunce, umělé světlo v místnosti a přidává se velká neostrost. Večer už je foťák jen dost těžko použitelný a na svědomí to má nejspíš oproti loňsku zmenšení, rozumějte zhoršení, velikosti pixelů. Holt s 1,12 mikrometru oproti loňským 1,25 moc parády neuděláte. U širokoúhlého foťáku zase chválím pěkné barvy, občas se povede i velmi dobrá fotka a s ubývajícím světlem je to ještě násobně horší než u hlavního foťáku. Tady se totiž k malým pixelům ještě přidá horší světelnost f/2.2. Už jen pouhý západ slunce, kdy je ještě světla dostatek osvětlený strukturu na pleťovce změní v olejomalbu a zvýšené ISO v podobě zrnění na fotce je víc než patrné. Zoomový objektiv poté neprodukuje moc pěkné snímky ani přes den, natož večer a celkově je hezká fotka spíš dílem náhody, stejně jako u makro foťáku. Video pak můžete natáčet ve až 4k, raději však doporučuju FHD. Pokud byste měli brát Motorolu G8 Power kvůli foťáku, raději se poohlédněte jinde. Víceméně Redmi Note 7, Huawei P30 Lite, Motorola One Vision atd. - tohle všechno zkrátka fotí mnohem lépe a jestli jsem G7 Power loni chválil, že lepší než 4 podprůměrně foťáky je lepší jeden nadprůměrný, tady po roce došlo na moje slova. Své místo na trhu si zaslouží Celkově Motorola G8 Power není vůbec špatný telefon. Má jasné zaměření a tím je nenáročný uživatel, který vyžaduje velkou výdrž a tu mu G8 Power bezezbytku splní. Je ideální pro lidi, kteří nestráví denně na mobilu 10 hodin, nesjíždějí videa a sociální sítě a postují fotky jak o život. Tento telefon je pro lidi, kteří chtějí být dostupní na telefonu, nestarat se o jeho každodenní dobíjení a přitom, když jej vytáhnou, ocení rychlé prostředí bez balastu. A že nebudou jejich fotky sbírat stovky lajků na instagramu, nezaplatí přes NFC v nějaké hipsterské kavárně kde se ani nepřipojí na 5GHz wifinu? No a co. Já osobně bych si takový telefon určitě nekoupil, ale rozhodně znám pár lidí, kteří bez problému ano. A to je myslím důležité - ta možnost, že se dělá tolik telefonů, že máme možnost si mezi nimi bez problému vybrat. Já tu jasnou cílovku vidím. ...
Inovace třetí generace Amazfit nás poslední dobou poměrně slušně zásobuje a Stratos 3 už pomalu střídají druhou generaci představenou v roce 2017. Upgrade tedy byl už docela potřeba. Tento produkt můžeme zařadit do kategorie odlehčeně chytrých sport testerů. V krabičce najdete kromě hodinek a návodu ještě magnetickou nabíjecí kolébku do klasického USBčka, která dokáže baterii z 0 na 100 dobít zhruba za hodinu a čtvrt. Řemínek je pryžový a celé tělo je vyvedeno, stejně jako u předchozího modelu v kombinaci imitace karbonu se stříbrnou lunetou. Ta ovšem třeba na rozdíl od Galaxy Watch není otočná a tak pro procházení a navigaci v menu je potřeba využít sadu bočních tlačítek. Prostřední tlačítko bylo tentokrát nahrazeno za sadu 2, která suplují pohyb v menu třeba pokud jste zrovna v bazénu, ve sprše atd, kde je ovládání dotykem problematické. Pokud jste fanoušci plnobarevných Amoled displejů, tady vás asi zklamu. Stratos 3 mají 1,34“ transflektivní displej, který má jinou výhodu. Tou je výborná čítelnost na přímém slunečním světle a to se obzvlášť hodí, pokud hodinky plánujete využívat hodně pro sportovní aktivity na přímém slunečním světle. Z tohoto důvodu je řemínek na hodinkách pryžový a ne kožený, protože se předpokládá, že majitelé hodinek jsou spíš sportovní nadšenci. Na druhou stranu jsou tu klasické 22m řemínky, které seženete prakticky kdekoli a právě k použitému karbonu se nemusíte stydět je vzít i k saku. Pocitově jsou hodinky o poznání těžší než třeba GTSka nebo GTRka, ale po týdnu už jsem to ani nevnímal. Na dámské ruce ale asi budou působit hodně robustně a nepřirozeně. Komunikace s telefonem Výhodou chytrých hodinek je samozřejmost spárování s mobilním telefonem. To se provádí přes aplikaci Amazfit, která je dostupná jak pro iOS, tak Android a je takovým srdcem veškerého chytrého propojení. S ní vlastně stojí a padá ona chytrost. Přes aplikaci hodinky spárujete, můžete měnit jednotlivé ciferníky, vyhodnocovat veškeré sportovní aktivity nebo třeba spánek. Aplikace je vcelku intuitivní, ovšem pořád má dost rezerv v překladech. Působí to na mě jak kdyby na mě mluvila známá česká modelka Petra Němcová. Nicméně pro ty z nás, kteří se pohybují v podobném světě technologií asi nebude problém všemu rozumět. Hodinky samotné jsou koneckonců také pouze v angličtině, avšak na rozdíl od svých předchůdců už nemají problém s doručováním českých znaků. Funkcí víc než dost Z chytrých funkcí ale vlastně od posledně toho moc nepřibylo, notifikace ze zpráv jsou pořád notifikace, odpovědět na ně nemůžete, skrz hodinky si nezavoláte atd., ale na druhou stranu vám opravdu hodně dlouho vydrží. Opravdu hodně dlouho myslím třeba na rozdíl od Apple Watch, které nabíjím každý den nebo obden. U Stratos trojek je výdrž samozřejmě hodně závislá na tom, jak často využíváte jejich druhou silnou funkci a to měření sportovních aktivit. Těch můžete měřit až 19, Amazfit slibuje s dalšími aktualizacemi rozšíření o další, ale ty nejdůležitější jako x aktivit v posilovně, běh, triatlon, lyžování tenis atd. tam jsou. U starších Stratos dvojek byly občas problémy s fungováním GPSky, ovšem tady mi to subjektivně připadá, že už se to dost zlepšilo. Důležitý je ovšem zapnout běhání až v momentě, kdy vyjdete ven. Jakmile zapnete GPS ještě uvnitř, trvá chytnutí na satelity o poznání dýl. Počítejte s tím, že nonstop zapnutá GPS se zapnutým běháním spotřebuje zhruba 20% baterky. Z toho vyplývá, že na zhruba 4 dny s hodinovým během a nějakým občasným používáním hodinky vydrží. Oproti tomu, pokud běhat nebudete, není problém, aby hodinky nějakých 10-12 dní vydržely bez zapnutí ultra úsporného režimu. Jednou z mála funkcí hodinek je i možnost spárování bluetoothových sluchátek, nahrání MP3 skladeb do hodinek a můžete jít běhat aniž byste si s sebou brali mobilní telefon. Po dokončení aktivit stačí buď doběhnout do okolí telefonu a přenést data přes Bluetooth anebo využít přímo vestavěné WiFi v hodinkách. Jediné, co by mi na hodinkách vadilo při běhání bez mobilu je chybějící NFC pro bezkontaktní placení. Respektive, ono tady je, ale podporované pouze v Číně. Naopak, co potěší je možnost přenést data do Stravy, popřípadě exportovat záznam proběhlé trasy do GPX souboru. Strava vám pak umožní porovnávat svoje výsledky s kamarády, soutěžit a vzájemně se hecovat ještě do větších výkonů. Pro kohou jsou určené? Amazfit Stratos 3 jsou hodinky pro ty, kteří nepotřebují nosit mobilní telefon na ruce, ale chtějí být informovaní, pokud jim přijde SMSka, přichází hovor a podobně. Pak šáhnou po telefonu a v klidu si vyřídí co potřebují. Tato zjednodušená konektivita potom přinese odměnu v podobě dlouhé výdrže baterie. Monitoring sportovních aktivit je dostatečný včetně jejich vyhodnocování a za cenu 5 690,- jsou důstojným konkurentem třeba pro GT2 od Huawei nebo Magic 2 od Honoru. Stratos trojky samozřejmě můžete zakoupit u nás na e-shopu Hurámobil.cz a pokud v košíku zadáte slevový kód „STRATOS3“, ještě nějakou kačku ušetříte. ...
Zamyšlení nad názvem a provedením Na začátku taková rychlá myšlenka nad samotným názvem telefonu S10 Lite. S10 Lite totiž měla být pravděpodobně původně A91, alespoň dostupné specifikace doposud nevypuštěné A91 jsou téměř identické. Áčková řada, kterou zákazníci chápou totiž jako levnější alternativu k řade S, se v loňském roce u modelů A80 a A90 vůbec neprodávala. Samsung tak pravděpodobně na poslední chvíli přejmenoval chystanou A91 na S10 Lite a zkouší své štěstí pod novým názvem. S rodinou S10 však toho nemá tento telefon až zas tolik společného. Záda jsou plastová, IP certifikace chybí, soustava foťáků spíš odpovídá letošní modelové řadě, displej je větší než u S10+ atd. Zkrátka a dobře, tohle je úplně jiný telefon, což ale neznamená, že je špatný, naopak. Jen ten název mi prostě neštymuje a když už, měla to být spíš S20 Lite u které by se na Samsung za loňský vlajkový procesor při nižší ceně určitě nikdo nezlobil. Kvalita zpracování je každopádně na špičkové úrovni, tlačítka najdete všechny na pravé straně kromě Bixby tlačítka, která zmizelo spolu s 3,5mm jackem do věčných lovišť. Spokojit se tak musíte s obyčejnými sluchátky od Samsungu, dokoupit redukci na jacka nebo využít Bluetooth. Skvělá kvalita displeje 6,7“ displej je prostě obří. Skoro tak velký jako Note 10+ a klasickou S10+ strčí rozhodně do kapsy. Díky ultratenkým rámečkům vám to ale rozhodně tak nepřijde. Dokonce potěším i odpůrce zahnutých displejů, tento je rovný, a tím pádem se daleko lépe ovládá jednou rukou. Kvalita displeje je na Samsung tradičně skvělá, barvy živé, čitelnost na sluníčku výborná a i když nedosahuje 1100 nitů jako u nejvyšších modelů, víc jak 700 nitů je pořád hluboko nad průměrem a skvěle čitelných. Jediné mínus u displeje je rozlišení, které je pouze FHD a obnovovací frekvence je stále jen 60Hz. Při tak velkém displeji už je samozřejmě rozdíl oproti jemnějšímu QHD viditelný. Součástí displeje je i integrovaná optická čtečka otisků prstů a funguje daleko lépe než u dospělejší S10. Solidní výbava U hardwaru si není rozhodně také na co stěžovat, dokonce je tady i trochu netypicky pro Evropu Snapdragon 855 oproti tradičnímu Exynosu a teoreticky tak může S10 lite běhat o chlup líp než dospělá S10. Při běžném používání však takový rozdíl těžko zaznamenáte. Nejnovější hry na plné detaily, plynulý průchod prostředím, zkrátka tady na žádný zásek i díky 8GB operační paměti rozhodně nenarazíte. Pokud máte rádi nadstavby, operační systém Android 10 spolu s OneUI 2.0 je asi momentálně ta nejlepší kombinace, kterou jste schopni v mobilním telefonu dostat. V Androidu 10 už můžete využít lepší zabezpečení a tmavý režim, který už nabízí i plnou podporu pro aplikace třetích stran, ovšem samozřejmě na implementaci samotnými aplikacemi si tak ještě budete muset chvíli počkat. Jen škoda toho zbytečného balastu kolem, který spolu se systémem zabírá skoro 25GB ze 128GB úložiště. Proč, když si koupíte prémiový telefon má výrobce ještě potřebu vám do toho narvat tunu předinstalovaných aplikací, za které si nechá samozřejmě zaplatit. To bych pochopil u levného telefonu, kde se hraje o každou stokorunu, ale tady? Druhá věc, kterou v cenovce vyšší třídy zamrzí, je přítomnost pouze mono reproduktoru, byť hraje krásně. Na druhou stranu zvuk skrz redukci na jacka zní skvěle a stejně tak i poslech přes Bluetooth díky vestavěnému LDAC kodeku. Za tohle rozhodně palec nahoru. Povedená baterka s rychlým nabíjením Kde ovšem Samsung vyniká ještě víc je nabíjení a celková výdrž. Tady fakt smekám. 4500mAh baterka je opravdu výborně optimalizovaná a nikdy jsem neměl problém i při náročném hardwaru a tak velkém displeji vydržet 2 dny plného provozu. Další dodávku proudu pak zajistí 25W nabíječka v balení, díky které se dostanete za 30 minut z nuly na zhruba 60% a kompletně nabijete telefon za necelou hodinu. Překvapivě dobré foťáky 3 foťáky v novém kabátě jsou tentokrát v konfiguraci 48MP hlavní se světelností f/2.0, 12MP šíro se světelností f/2.2 a třetí je 5MP makro kamera, která za poslední půl rok začíná nahrazovat dost často teleobjektivy. Pokud se s makro foťákem naučíte fotit, vypadají snímky velmi dobře. Úskalí je totiž v malé hloubce ostrosti, takže je naprosto klíčové, abyste předmět vyfotili ze správné vzdálenosti. No a když se to nepodaří, zkoušejte jednoduše dál. Makro foťák každopádně patří k těm nejlepším v kategorii makro foťáků, které jste momentálně schopni v mobilu dostat. Jen je samozřejmě potřeba kvůli menšímu senzoru a horší světelnosti počítat s tím, že při trochu slabším i denním světle bude obraz kvůli potřebě zvýšit citlivost zrnitější. Hlavní foťák za dne předvádí také velmi slušnou práci a senzor od Sony se opět předvádí v plné parádě i když světelnost optiky není úplně prvotřídní. Ke kvalitě fotek nemám téměř žádnou výtku snad jen za malinko lepší dynamický rozsah bych se vůbec nezlobil. Večer už se samozřejmě projeví trochu horší světelnost objektivu i když pořád jsou fotky velmi dobré. Telefon velmi chytře využívá HDR režim a fotky vypadají opravdu dobře. Oproti tomu noční režim žádné další extra zlepšení nepřináší. Širokoúhlý foťák už je samozřejmě, stejně jako u každého jiného telefonu, na tom hůř. Za dne je oproti hlavnímu foťáku dynamický rozsah už slabší, ale při dostatku světla jsou pořád fotky hodně dobré s občasnou neostrostí v rozích. Celkově jsou však snímky měkčí než na hlavním foťáku. Pokud se večer rozhodnete použít šíro, už je naopak daleko lepší noční režim zapnout. U videa telefon podporuje 4k při 30 snímcích jak na hlavním, tak širokoúhlém objektivu. Samozřejmě můžete využít i SuperSteady mód, kdy dojde k určitému ořezu, ale zato bude obraz téměř dokonale stabilní. Za foťák si tak Samsung rozhodně zaslouží pochvalu. Cena a doporučení Jak tento telefon zhodnotit? Záměrně jsem celou dobu zamlčel jeho cenu, která je 17 000 korun. Cena je totiž paradoxně největší problém, kvůli které tento, byť zdůrazňuju výborný, telefon nekoupit. Slabin tady moc nenajdete, naopak pozitiva převládají, ovšem 17 000 korun je cena, kde je Oneplus 7T Pro s daleko rychlejší softwarovou podporou, 90Hz displejem bez průstřelu, rychlejším úložištěm, stereo repráky a lepším hlavním foťákem. P30 Pro už jste dnes v oficiální distribuci schopni sehnat také pod 19 000 Kč a nemusíme chodit ani někam daleko. Dospělá plnohodnotná S10, samozřejmě ta menší, ale plnohodnotná je v Mallu nebo CZC jen o pětistovku dražší než S10 Lite. A to je vlastně ten jediný důvod, proč do S10 Lite alias A91 teď nejít. Ještě když se začínají objevovat zprávy, že v zahraničí cena spadla už na 14 000 Kč. Samozřejmě kompletní recenzi můžete vidět i u nás na YouTube nebo i na Techareně. ...
Vysoká kvalita zpracování Zatímco pro někoho je 9 500 Kč, kolik je startovní cena A51, pár drobných, pro jiného to může být částka, kterou dlouho šetří. Hlavně za poslední rok je kolem hranice 10 000 Kč opravdu pěkný přetlak vlajkových lodí a nemá cenu si nic nalhávat, A51 je střední třída. Přesto má ale čím zaujmout a hned tím prvním je celkový vzhled telefonu, který Samsung tradičně umí. Telefon vypadá krásně, elegantně, všechno perfektně lícuje, sedí do ruky, nevrže, tlačítka mají příjemný zdvih a tak dále. Nevýhodou je snad jen použitý materiál. Samsung mu sice říká Glastic, ale je to jen podobně honosný název pro plast jako je třeba název profese kosmetička podlah honosný název pro uklízečku. A pokud vám připadá u této cenovky použití plastu přitažené za vlasy, u Note 10 Lite nebo S10 Lite za 17 000 Kč vám to bude připadat jako totální non-sense. Skvělý Amoled displej Kde se dá rozhodně pět chvála bez problému je přední strana s displejem. Průstřel pro přední kamerku je opravdu minimální a po vzoru Note 10 pěkně uprostřed. Preference umístění je na vás. Já osobně bych tyto průstřely vrátil na kraj, ale pochopím, že někdo to má rád uprostřed. Krásný 6,5“ Super Amoled displej s Always On, poměrem stran 20:9 a výbornou čitelností na sluníčku nejde jinak než pochválit. Slabší je to už se zabudovanou čtečkou otisků prstů. Když bůh rozdával rychlost a spolehlivost, pravděpodobně čtečka stála někde hodně vzadu anebo si rovnou vzala sick day. Pokulhávající výkon Teď ovšem začíná ta zapeklitější část telefonu – hardware. Samsung osadil A51 procesorem Exynos 9611 oproti 9610 v A50. Chápu, že tohle vám asi nic moc neřekne, proto 180 000 bodů podle nové metriky Antutu je zlepšení oproti rok staré A50 pouze v rámci statistické odchylky, ehm žádné. O to horší je to při porovnání s jakoukoli konkurencí. Připomeňme si, že cena A51 je 9 500 Kč. O 1 000 Kč levnější je Xiaomi MI 9T Pro s vlajkovým Snapdragonem 855 a téměř trojnásobným výkonem. O 500 levnější je Huawei Nova 5T alias Honor 20 také s dvojnásobným výkonem a pokud by někdo namítal, že tohle je vše totální Čína, stačí mrknout na alespoň z části americkou Motorolu Zoom. Výkon 217 tisíc, téměř čistý Android, špičkový zoomový foťák a cena 7 500 Kč. Tady zkrátka pochválit výrobce nejde ani omylem. Naopak jde pokračovat k interní paměti 4GB, která už je dnes u stejně drahé konkurence většinou v podobě 6GB. Nové operační systémy si většinou žádají vyšší operační paměť a byť tradičně velká pochvala za nadstavbu Samsung UI 2.0 s Androidem 10, která je asi ta nejlepší, jakou jste momentálně schopni v Androidu dostat, hardware na to zkrátka nestačí. Záškuby v animacích jsou na denním pořádku a to i s téměř čistým telefonem bez kontaktů a pár fotkami. S přibývajícími daty v telefonu se to pravděpodobně ještě zhorší. Nadšení nebudete ani z množství aplikací, které jsou předinstalovány a spolu se systémem zabírají téměř 25GB ze 128GB paměti, kterou můžete ještě rozšířit paměťovkou vedle dalších 2 SIM karet. Samsung tradičně doubluje předinstalovaný Chrome svým prohlížečem, Gmail svým klientem atd, ale tentokrát v telefonu najdete předinstalovaný i Netflix, Spotify, 4 aplikace od Microsoftu a zhruba dalších 14 aplikací od samotného Samsungu. To je něco, za co si nechává Samsung samozřejmě od výrobců aplikací platit tučné peníze. To by se dalo telefonu prominout, pokud by jeho cena v porovnání s konkurencí byla díky těmto subvencím nižší, ale takhle? Fotoaparáty na konkurenci nestačí Stejně jako na přední straně Samsung vsadil u všech telefonů na průstřel ve středu obrazovky i na zadní straně sjednocuje foťáky do jednoho grilu. Z pohledu designu s tím nemám sebemenší problém a vlastně se mi to i docela líbí. Hlavní 48MP foťák se světelností f/2.0 ještě doplňuje 12MP šíro, 5MP makro a čtvrtý senzor je pro rozostření pozadí. Když to vezmeme opět čistým porovnáním, hlavní 48MP sensor v A51 je přesně ten stejný ISOCELL GM2 od Samsungu, který najdete třeba v Xiaomi Redmi Note 8T za 4 a půl tisíce. Logicky nedostatky, které odpustíte nejzákladnějšímu telefonu pod 5 tisíc nemůžete odpustit telefonu za 9 a půl tisíce. Za dne jsou fotky při zavření obou očí ještě ucházející, večer už je to ovšem dost velký podprůměr. Tradiční místo, kde testuju večer hodně telefonů jak moc je čitelný nápis Churchill na pomníku u A51 prostě jako kdyby nebyl. A je jedno jestli použijete normální režim s detekcí noční scény nebo speciální noční režim. Vše dopadne téměř stejně. Jen u nočního režimu dochází k lepší expozici světel, ale zase vám telefon sníží výsledné rozlišení fotografie na 8MP. Na širokoúhlý foťák večer úplně zapomeňte, to ovšem u drtivé většiny telefonů, a za dne si nezapomeňte hlavně aktivovat v menu funkci opravy zkreslení širokoúhlého foťáku, jinak vám všechny budovy ve výsledném snímku popadají. U širokoúhlého foťáku je zkrátka dobrá fotka dílem náhody a většinou je to 50:50. Občas se díky použití HDR podaří i celkem slušný snímek, ovšem je nepřirozeně přesaturovaný. Oproti tomu fotky z hlavního foťáku zase barvy postrádají. Ať tedy vyfotíte jeden objekt 2ma foťáky, pokaždé dostanete naprosto jiné barevné podání a dost často i špatně vyváženou bílou. Výsledek není pěkný ani z jednoho foťáku. Paradoxně jsem tak nejhezčích fotek dosáhl 5MP makro foťákem. Jen je potřeba myslet na to, že foťák má pevný ostřící bod a kvůli tomu tak bude chtít ostrá fotka trochu cviku. Selfie foťák beru většinou tak trochu do počtu, takže je tu a fotky jsou celkem v pohodě. Video můžete natáčet ve 4k, ale teprve u FHD se přidá i stabilizace. U hlavního foťáku má telefon tendenci na hlavním objektivu trochu přeostřovat, u širokoúhlého už je to kvůli větší hloubce ostrosti bez problému. V každém případě, že je to na telefon za 9 a půl tisíce málo? Ano, je. Ostatní výbava Abych situaci trochu odlehčil, zbývá probrat ještě pár věcí. Zvukový výstup je standardní, extra nic se od A50 nezměnilo. Průměr. Extra hlasitost nečekejte, ale zase nechraptí. Oproti tomu hudba z 3,5mm zdířky na sluchátka příjemně potěší. 4000mAh baterka vydrží bez problému 2 dny a komu by to málo k dispozici má, stejně jako u A50, 15W dobíjení s nabíječkou přímo v balení. V krabičce najdete i obyčejná plastová sluchátka a naopak často oblíbené pouzdro zakrývající vystupující modul foťáků v balení chybí. Na druhou stranu modul foťáků vystupuje jen mírně a za to Samsung rozhodně chválím. Další zbytečný nákup? Za 9,5 tisíce, kolik je doporučená cena, se v rámci všemožné konkurence jeví A51 jako zbytečný nákup. Pokud vážně o tomto telefonu uvažujete, kupte si radši rok starou A50 za 6 a půl tisíce. Dostanete stejný výkon, jen o 0,1” menší displej, stejnou baterku, stejné komunikační funkce, stejné úložiště a vlastně nebudete mít jedině ten makro foťák. A nebo si za 9,5 tisíce kupte jednu z mnoha vlajkových lodí konkurence, které jsou teď v nabídce. Na výběr máte z Xiaomi MI 9, Mi 9T Pro a nebo šáhněte po Honoru 20, Nově 5T, Motorole Zoom, One Vision a mnohých dalších. Dostanete ve všech případech daleko větší výkon a lepší foťáky. Pokud vás A51 i tak zaujala, alespoň vám teď na ní nastavujeme o pár stovek nižší cenu, abyste nemuseli tolik utrácet. Chápu, že jsem milovníky Samsungu úplně nepotěšil, ale tak snad si spravíme chuť u S20. ...
Vkusný design a obrovská baterie Po designové stránce musím říct, že takhle si představuju levný telefon. V cenovce kolem 3 tisíc se samozřejmě jedná o plast, ale ten nemusí být nutně jen černý nebo bílý. Xiaomi Redmi 8A je totiž k dispozici i v západoslunečné červené a oceánově modré. Marně jsem vymýšlel český překlad, ale fakt mě nenapadá nic kloudného jak přeložit barvy Ocean Blue a Sunset Red. Na omak je kryt vroubkovaný a jeho struktura připomíná vroubky na bříškách prstů. Díky zdrsněnému povrchu telefon tolik neklouže v rukou, ale samozřejmě ještě lepší by bylo jej vybavit silikonovým pouzdrem. Při použití slevového kódu „REDMI8A“ dostanete navíc u nás na eshopu jak na pouzdro tak sklo 30% slevu. Zpátky ale k Redmi 8A, u kterého by to možná ani nikdo nečekal, ale na spodní straně je vybaven konektorem USB-C a v balení je dokonce 10W rychlá nabíječka. K dokoupení je však ještě rychlejší, 18W a to je zatím v této cenové kategorii naprostá rarita. Není se čemu divit, jedna z největších předností tohoto telefonu je totiž 5000mAh baterie, která vám vydrží minimálně 2 dny provozu, já jsem se ovšem dostal bez problému i na 4. Slušný displej a průměrná výbava 6,2“ velký IPSkový displej s kapkovitým notchem a poměrem stran 19:9 je zde pouze HDčkový, ovšem při této cenové relaci je to normální a dokonce i žádané. Na FullHDčko totiž chybí dostatečně výkonný procesor. Redmi 8A pohání Snapdragon 439 se 2GB operační paměti doplněné 32GB úložištěm. V Antutu to znamená výkon 90 000 bodů, což je jen o trošičku víc než v podobné kategorii třeba Honor 8A. 2GB je ovšem zoufale málo. Telefon tak dokáže prakticky pracovat pouze s aplikací, kterou momentálně používáte. Ty zbylé nenapravitelně zavírá. Samozřejmě s tím přichází i ruku v ruce fakt, že animace kvůli neustálé potřebě uvolňování paměti pro běh další aplikace nebo systému, nejsou úplně plynulé. Sekání animací je tu prostě znatelné stejně jako jejich delší nabíhání. Pokud ovšem už aplikace naběhla, jede vše bez problému. Zkrátka a dobře, tohle není telefon na náročnou práci a je s tím potřeba počítat. Nicméně dokonce i takové PUBG si tady zahrajete. Sice na nízké detaily a s vypadáváním framů, ale zahrajete. Z dalšího hardwaru je k dispozici Bluetooth 4.2, GPSka, zdířka na 3,5mm jack a dokonce i FM rádio. Naopak NFC, notifikační diodu a čtečku otisků prstů zde bohužel nečekejte stejně jako vodotěsnost. Repráček tu je pouze samozřejmě jeden. Hraje sice jako z plechovky, ale mega nahlas, takže jestli telefon bude používat člověk s horším sluchem, rozhodně vyzvánění uslyší. Operační systém Android 9 Pie s MIUI 10 je už odladěnou stálicí, ale brzdí jej hlavně hardware. Škoda, že v naší české kotlině není na prodej verze se 3GB operační paměti, hned by se telefonu dýchalo o poznání líp. Ovládání gesty funguje velmi dobře a jediné, co vám bude určitě vadit je tuna zbytečných aplikací, které jsou předinstalovány. To je jednoduše hnus fialovej, navíc když má telefon jen 32GB úložiště. Není to fotomobil Dlouho jsem neměl na test telefon s tak málo foťáky jako je právě Redmi 8A. Je tu prostě jen jeden. Pořád si ale říkám, že lepší v této cenovce 1 pořádnej než 2 špatný. Pro zajímavost je Xiaomi Redmi 8A vybaveno stejným IMX363 senzorem jako má třeba Pixel 3A. Stejný senzor však neznamená stejné výsledky. Na celkovém obraze se totiž podílí jednak použitá optika, ale i samotný hardware. Slabý procesor totiž nedokáže zpracovat najednou tolik instrukcí, to samé pomalejší úložiště nedovolí tak rychlý zápis fotky, malá paměť si vybere také svou daň a veskrze pak výrobce musí ubírat na kvalitě zpracování výsledné fotografie. Dynamický rozsah není úplně nejlepší a i se zapnutým HDR tak dochází často k přepalům nebo tmavým plochám bez jediného detailu. Jakmile dojde k úbytku světla, telefon nasadí poměrně agresivní redukci šumu, která má za následek hodně měkké fotky. Na druhou stranu aspoň je na nich něco vidět a ne jen černá mazanice. Každopádně pořád je potřeba počítat s tím, že se bavíme o telefonu kolem 3 tisíc korun. Občas se sice povede hezký snímek, ale je potřeba k tomu expozici opakovat a držet telefonu všechny 4 palce. Tak či tak, síla tohoto Xiaomi leží spíš ve výdrži než ve fotkách. Video telefon zvládá natáčet ve FullHD při 30 snímcích, ale opět se ukazuje nedostatečný hardware, kdy na začátku videa vidíte hodně sekání, než telefon uvolní paměť a vrhne veškerý dostupný výpočetní výkon do videa. Své místo na trhu si zaslouží Xiaomi Redmi 8A má jasný směr a tím je silná baterie. Jestli hledáte opravdu levný telefon s velkou výdrží, nemůžete sáhnout asi jinam než po tomto Xiaomi. Výpočetní výkon je na průměrné úrovni, ovšem dramaticky se na celkovém výsledku podílí pouze 2GB operační paměti. Pokud chcete svižnější systém a větší úložiště, osobně bych v tomto případě sáhnul raději po Honoru 8A, který je teď s podobným výkonem a konfigurací 3GB/64GB za hodně podobné peníze. ...
Osvědčený design s osobitými prvky Jednoduchý způsob jak ušetřit na výrobních nákladech je nevývíjet design, ale adoptovat to, co jinde výborně funguje. Dělají to nejen výrobci oblečení, ale i výrobci telefonů a inspirace od Huawei a Xiaomi je tady víc než jasná. Oproti nim však Realme do designu přidalo i pár svých prvků v podobě barevně odlišeného zapínacího tlačítka, lemu kolem foťáků a zvýrazněním hlavní čočky foťáku společně s rozlišením 64MP. Foťák ovšem, jak už to bývá u mnohých telefonů, vystupuje z těla přístroje a pokud telefon nevložíte do přibaleného pouzdra, bude si kývat na stole. Přední i zadní strana je krytá Gorila Glass 5 a boky telefonu jsou poměrně ostře střižené. Ač je telefon poměrně lehký, nepřirozeně zaoblené hrany mi prostě v ruce moc neseděly a celý displej vypadá jako kdyby z těla vystupoval a mohl by tak být teoreticky náchylný k rozbití. Je ovšem zasazen do masivního gumového rámečku a z vrchní strany ještě krytý ochranným sklem, což displej zase naopak dostatečně chrání. Integrovaná čtečka v Always On displeji Oproti X2 Pro je v Realme X2 o chlup menší se 6,4” velkým Super Amoled displejem s kapkovitým notchem. Ten je sice trochu větší než na X2 Pro, ale bez problému se sem pořád vejdou všechny notifikace. Možná největším plusem je integrovaná čtečka otisků v displeji. Dost dobře možná i jedna z nejrychlejších, které jsem za poslední dobu viděl. Barevné podání displeje je fajn, všechno krásně jemné, ovšem maximálního jasu a s tím spojené skvělé čitelnosti na sluníčku si tady úplně tolik neužijete. Stejně tak by vám mohla vadit trochu větší brada a i když telefon podporuje funkci zobrazení hodin, datumu a stavu nabití na always on displeji, notifikace z aplikací chybí. Dostatek výkonu a 30W nabíjení Snapdragon 855+ z X2 Pro je v X2 nahrazen slabším, ale pořád dostatečně výkonným 730G. V kombinaci s 8GB RAM a 128GB úložištěm je ale i tady výkonu dostatek a i náročnější hry běží opravdu svižně. Jen si dejte pozor, abyste při hraní her nebo sledování filmů telefon drželi v Landscape režimu notchem doprava, jinak si budete zakrývat jeden mono reproduktor. Ten sice hraje dostatečně nahlas, ale při opačném držení si jej téměř vždy kompletně zakryjete. Naštěstí je tady výstup na 3,5mm jack a kdo má radši bezdrát, tomu přijde vhod Bluetooth 5.0. Bohužel výstup do sluchátek je pouze průměrný a vzhledem k absenci APTx si na své nepřijdou ani milovníci kvalitní bezdrátové muziky. Chuť vám aspon může částečně spravit rychlé nabíjení 4000mAh baterky. Za 30 minut se totiž dokážete dostat z 0 na necelých 70% a tím pádem stačí kdykoli v průběhu dne lehce přicucnout z 30W nabíječky a zas máte dostatek šťávy. Celkově je ale bohužel výdrž na 1 nabití trochu slabší a počítejte, že 1 den dáte s přehledem a večer už vám bude zbývat jen nějakých 25% a na druhý den už bude potřeba telefon zase dobít. Masivní nadstavba a bloatware Někdo má rád masivní nadstaby, jiný zas ne, ovšem ta v X2 zvaná Color OS masivní rozhodně je. Najdete tu spoustu modifikací postavených na Androidu 9 Pie, přepracované ikony, notifikační centrum, ovládací centrum, všechno hýří barvičkami. Jestli jste usedlejší povahy, rozhodně tohle není nic pro vás. Samozřejmě i čím robustnější nadstavba, tím déle to trvá, než přijde aktualizace dalších Androidů. Tady je příslíbena aktualizace na Android 10 až v druhém čtvrtletí 2020. A není to jenom nadstavba, pořád jsou tady chyby v překladu, třeba u nastavení někdo přidal navíc písmenko “M” a asi 10 zbytečných bloatware aplikací, ale na druhou stranu vše běhá rychle a spolehlivě. Realme se každopádně snaží a v průběhu testu mi dorazila aktualizace opravující chyby a přidávající dark mód. Ten sice bude plně podporovaný až v Androidu 10, ale už teď v některých aplikacích běží. Fotoaparáty nepotěší Na zadní straně jsou k dispozici 4 foťáky. Hlavní je ten stejný, který už znáte z X2 Pro nebo Xiaomi Redmi Note 8 Pro a jedná se o 64MP se světelností f/1.8. Doplňuje jej ještě 8MP šíro, 2MP makro a 2MP pro rozostření pozadí. Denní fotky jsou na svou cenu ucházející s relativně dobrým dynamickým rozsahem a opravdu pěknými barvami. Paradoxně nejhůř si foťák vede při šeru, kdy kvůli zvednuté světelnosti a následnému potlačení šumu jsou snímky poměrně dost neostré. Naopak když se úplně setmí, dokáže foťák vykouzlit i celkem hezkou fotku a obzvlášť chválím, že se nesnaží na snímku hledat to, co tam není. I tak občas zachová dostatek detailů i ve stínech a pokud se večerní fotka podaří, budete mile překvapeni. Širokoúhlý foťák, obzvlášt v této cenové kategorii už večer samozřejmě propadá na plné čáře a na jeho použití se omezte pouze za dne. I tak ale budou fotky použitelné spíš na displej mobilu než na reálné zobrazení v počítači. Neostrosti a celkové měkkosti fotek se prostě u šíra ani za dne nevyhnete. Makro foťák vám umožní dělat 2MP snímky a kvůli své velikosti použitelné opět primárně na Instagram. Videa můžete natáčet až ve 4k při 30 snímcích za vteřinu, ovšem bez použití stabilzace nebo při Full HD s elektronickou stabilizací. Dynamický rozsah při videu je celkem fajn i když poměrně často má telefon tendenci jak při videu, tak při fotkách trochu přeexponovávat. Kde vás výsledky naopak moc nepotěší je selfie kamera. Fotky opravdu nevypadají nic moc, jsou jakoby bez kontrastu a celkem vyblitější. Najde konkurenta? Realme X2 je velmi slušný telefon, který v poměru ceny a výkonu hravě strčí do kapsy Samsung, Huawei, Honor a jeho přímým konkurentem tak bude nejspíš Xiaomi Redmi Note 8 Pro. Tady by ovšem někomu mohl vadit Mediatek. Druhým konkurentem je Mi 9T s daleko užšími rámečky bez notche a vyjížděcí kamerou. Realme X2 boduje naopak 30W rychlým nabíjením, slotem na paměťové karty nebo mega rychlou čtečkou otisků prstů v displeji. Realme X2 si můžete už teď koupit u nás na Hurámobil.cz za cenu 8 199 Kč. ...
Kvalita zpracování a displej V každém případě, i když se to nezdá, materiál zad je vyrobený z plastu, který sice neodolá tolik škrábancům jako sklo, ale na druhou stranu zase jen tak lehce nepraskne. Rychlou a spolehlivou čtečku otisků prstů na zádech ještě doplňuje semafor 4 foťáků, ale nakonec se stejně omezíte hlavně na použití hlavního a šíra, protože zbylé 2 jsou pro makro a portrét. I tak je to ovšem na cenu telefonu 4 500 Kč slušná výbava a hodně lidí asi potěší, že foťáky ani moc nevystupují z těla. Nižší cenová třída znamená samozřejmě podstatně větší rámečky u 6,5” velkého displeje s kapkovitým notchem. Hlavně brada je celkem výrazná a Realme 5 se po vzoru Xiaomi Mi A3 a dalších zařazuje do fronty HDčkových displejů. Za cenu přístroje to není úplná tragédie, i když FHD by bylo samozřejmě lepší. Na druhou stranu nižší rozlišení displeje není tak náročné a přinese rozhodně zvýšení celkového výkonu. V této cenové kategorii je tak daleko důležitější než samotné rozlišení, aby displej dostatečně svítil na sluníčku a aby celý systém běžel plynule. A možná ještě aby vydržel. Tohle zajistí Gorilla Glass 3 a navíc ochranné sklo přímo z výroby. Co se týká čitelnosti na sluníčku, při maximální světelnosti 485 nitů a kontrastu 1400:1 patří Realme 5 ve své kategorii rozhodně ke špičce. Obří baterie a Micro USB? Pokud by se někomu zdálo, že za 30 minut je nabití z nuly na zhruba 25% málo, je třeba vzít v úvahu, že Realme 5 pohání 5 000 mAh baterka. Jasně, nabíjení 10W už dneska překoná kdekdo, ale na druhou stranu iPhone 11 pořád nabíjí 5W a Redmi Note 8T také 10W, pokud si k němu nepřikoupíte lepší nabíječku. Realme 5 vám totiž vydrží tak dlouho, že až ho po 3 dnech dáte přes noc na nabíječku, bude vám rychlost nabíjení nejspíš ukradená. Přes den vám totiž šťáva nedojde nikdy. Možná i kvůli méně častějšímu dobíjení nakonec oželíte přítomnost staršího microUSB konektoru. Jestli si u telefonů Realme na něco opakovaně stěžuju, je to prostředí Color OS běžící na Androidu 9 Pie. Na dnešní dobu je zbytečně robustní, nelogicky obarvičkované s občasnými chybami v překladu a celkově se mi prostě nelíbí. Pokud vám jo, buďte v pohodě, vždyť tohle je koneckonců každého svobodná volba. Buďte jen připraveni na to, že díky robustnosti prostředí Realme ohlásilo, že Android 10 dorazí až v půlce příštího roku. To je doba, když budou v běhu bety na Android 11. V každém případě, částečný noční režim už s poslední aktualizací softwaru máte, stejně jako si můžete být jistí, že prostředí je velmi dobře odladěné co se týká rychlosti. Vybrat si můžete mezi navigačními tlačítky, gesty a dokonce nechybí ani boční lišta pro rychlé spouštění oblíbených aplikací po vzoru Sony. Aby celý tenhle mechanizmus plynule běhal, o to se postaral Qualcomm se svým Snapdragonem 665 spolu se 4GB operační paměti a 128GB úložištěm, což je rozhodně v téhle cenovce nadstandard. A kdyby to někomu bylo přece málo, může další GB doplnit paměťovou kartou. Další, za co musím Realme 5 pochválit je zvuk. Repráček má sice jenom jeden, ale hraje opravdu skvěle. Stejně tak je super přítomnost Bluetooth 5.0, GPS včetně Galilea nebo FM rádia, ovšem citelným nedostatkem je chybějící NFC pro bezkontaktní placení. Velmi dobrý hlavní fotoaparát Realme 5 je vlastně prvním telefonem od Realme se 4 foťáky a v této cenovce většinou říkám, že radši jeden kvalitní než 4 stejně slabé. Hlavní 12MP foťák se světelností f/1.8 podává na svojí cenu velmi dobré výsledky. Fotky jsou ostré, dynamický rozsah je slušný, barvy živé a pokud by vám i tohle připadalo málo, k dispozici je Chroma boost, kterým je můžete ještě trochu pošoupnout. Výtku mám snad jen k častému zvedání světelnosti kvůli kterému jsou fotky občas zbytečně zrnité. U nočního režimu se překvapivě povede občas také velmi dobrá fotka, ale tady už je to spíš dílem náhody a je potřeba snímek vyfotit opakovaně a také počítejte s tím, že telefon sníží rozlišení foťáku na 8MP. U širokoúhlého foťáku už jsem zázraky nečekal a ani se nedostavily. Prakticky jediné, za co šíro můžu pochválit je korekce zkreslení objektivu, zbytek už ale ne. Snímky jsou celkově dost neostré a směrem ke krajům se neostrost ještě násobí. U makrokamery, pokud odhlédnu od 2MP velikosti snímků, je výsledný obrázek při dostatku světla docela fajn, ale samozřejmě použitelný jen na sociální sítě. Pochvalu si také zaslouží portrétní režim, protože kamerka, která je pro něj určená slouží nejen pro rozmazání pozadí, ale také pro lepší konstrast fotek a musím říct, že zase za uvedenou cenu má Realme 5 jeden z nejlépe fotících portrétů. Naopak přední kamerka už za zmínku nestojí však kvalitu snímků vidíte sami. U videa je poměrně nečekaná podpora 4k při 30 snímcích a videa vypadají opravdu velmi dobře s dostatkem detailů i dynamického rozsahu. Natáčet můžete samozřejmě i ve Full HD, kdy se navíc ještě přidá elektronická stabilizace a z výsledků budete opět příjemně překvapeni. Stojí za doporučení Realme 5 není dokonalé zařízení a za svou cenu být ani dokonalé nemůže. Nabízí ale opravdu dobrou ochutnávku z telefonů mnohem dražších. Skvělá výdrž baterie, jeden z nejlepších HD displejů, slušný hardware, velmi dobrý foťák, 3,5mm jack, FM rádio a dokonce ochrana proti postříkání je hodně dobrý mix za 4 500,-. Jediné, co bych snad vytknul je chybějící NFC nebo microUSB. Špatný širokoúhlý foťák jsem tak nějak čekal a nadstavba je stejně jako design věc priorit. Suma sumárum, opravdu velmi dobrý telefon za svou cenu, který se nebojím komukoli doporučit. ...
Cenové bomby jsou extra výhodné produkty za nejlepší ceny, které u nás najdete.
bonmoto.cz | 6 299,- |
doplnkynamoto.cz | 6 299,- |
moto-kufry.cz | 6 299,- |
motozem.cz | 6 299,- |
Rozdíl ceny u nás a nejčastější ceny u vybrané konkurence. Pokud existuje více nejčastějších cen nebo se žádná z cen u vybraných konkurentů neopakuje, vycházíme z nejnižší z nich
Při výpočtu nezohledňujeme věrnostní a jiné zákaznické programy, ani kupónové akce konkurentů a vycházíme z ceny zboží na Alza.cz pro konkrétního zákazníka.
Popis: You are only allowed to change your username once every 90 days. A record of your username change will be displayed in your public profile, but your old username will not be displayed.
Tato položka byla zadána chybně. Prosíme o kontrolu správnosti zadání.
V případě
opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Kontrola formuláře proběhla v pořádku. Formulář byl správně vyplněn a úspěšně uložen.
Stojíte před rozhodnutím, jestli si zvolíte ANO pro pokračování a nebo NE pro zrušení operace. Co si vyberete?
Prosíme o kontrolu správnosti zadání. V případě opakování této chybové hlášky nás prosím kontaktujte na info@huramobil.cz.
Aby naše webové stránky fungovaly správně, našli jste na nich, co hledáte, ušetřili spoustu času a nezobrazovaly se vám věci, které Vás nezajímají, potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se ukládají ve vašem prohlížeči.